1) SPOTIFY playlist: září 2023 - 69 skladeb a téměř 6 hodin hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(7) CRYPTOPSY - As Gomorrah Burns (09/2023)

- Cryptopsy se vrací ve výborné formě, pro mě dost možná nejlepší album od Whisper Supermacy. (vaněna)

- mám pocit, že se Cryptopsy novinkou vrátili na piedestal nejen "kanadského" death metalu. Tohle je velký fičák. Kdo umí, ten umí. (Kuba)

- trvalo to dlouhých 11 let, než se Kanaďané vrátili k formátu plnohodnotné desky. Krátkometrážní desky měly něco do sebe, ale tady ta aktuální půlhodina uplyne taky jako nic. Výtečné! (LooMis)

- nějak nevím co s tím, je to nabušený, maká to, složitosti jsou na přiměřeném levelu, ale nějak jedním uchem tam a druhým ven. (7/10) (sicky)

- nový desce napomáhá délka něco přes půlhodinku. Rukopis se zásadně nezměnil, tlak i valba riffů a změn zůstává zachována, takže je třeba vnímat a soustředit se, protože styl Cryptopsy to opravdu vyžaduje. Další plus je, že McGachy ubral ze sterilního growlu a otevřel se novým polohám. (bizzaro)

- celých 11 let od poslední desky, pět let od posledního EP konečně kanadská drtička dodala plnohodnotnou desku. Žádné velké zěmětřesení, žádné melo pokusy, prostě palba, vlastně nic překvapujícího, ale fungujícího. (brutusáček)

- naprosto skvělá nahrávka. Zde chyby nenajdete. I přes kratší stopáž na desce najdete vše, co jste očekávali v intencích kapely. Sice starší tvorba prvních 3 alb dodnes nepřekonána, přesto mistrovské dílo. (Kory)

(6) ALKALOID - Numen (09/2023)

- zatímco Obscura se od svého drtivého stylu na poslední desce docela dost vychýlila směrem k epičtější, hymničtější a jednodušší formě, bývalí (dlouholetí) řadoví členové domovskou kapelu upomínají stále více. Alkaloid jsou služebně nejstarším odpadlíkem a na rozdíl od Obsidious se daleko více věnují nejrůznějším experimentům. Třetí deska není výjimkou a opět je třeba ocenit, že hudební složka nedělá kompromisy vůči jakémukoliv „extrémnímu mainstreamu“. Muzika pro otevřené hlavy a za mne deska měsíce. (LooMis)

- death metal s progresivními prvky, žádné pidliky, ale skutečný přesah. Album do letošního top ten. (8,5/10) (sicky)

- Hannes s Moreanem a spol. potřetí - kroutí se, překrucuje, aby se pak jelo heavíkově rovně. Ale jo, dobré momenty, celková hrací doba je už moc. Nechám ještě uležet. (Herelson) 

- tahle kapela se nezalekne snad ničeho, bát by se měla snad jen té trochu neuvážené délky. Alkaloid jsou trvale synonymem progresivity a novinka snad vše myslitelné překonává. Minimálně v death metalu. (bizzaro)

- nejzajímavější počin členů ex-Obscura, zároveň i lepší než Obsidious - Iconic. Čekejte jen naprosto skvělý technický metal s přidanou hodnotou. (Kory)

- Ok, dávám si facku, že jsem tuhle kapelu neznal, ale když slyším prog-deathovou obdobu The Ocean, tak to je velký palec nahoru. Vokální polohy s hodícím se futuristickým efektem úplně na jedničku a to ani nemluvím o neutuchající kytarové práci. Kvalitní origo matroš. (vihkav)

(6) CANNIBAL CORPSE - Chaos Horrific (09/2023)

- obdivuju, že se kapela dostala k úplně nové generaci fanoušků a ti ji vzali za svou. Sám jsem CC po roce 2000 moc neposlouchal, a asi proto mě kvalita posledních dvou desek (ne náhodou že s Rutanem) tak moc nepřekvapila. Když ale zpětně zkouším mnohé starší věci, vychází mi z toho aktuální deska jako jedno z nejlepších alb CC vůbec. (vaněna)

- Kanibalská renesance podpořená přítomností Erika Rutana pokračuje. Chaos Horrific působí spíše jako dozvuk vysoce kvalitní Violence Unimagined, i to ale stačí. Stále dostatek dobrých nápadů a zlých riffů s osvědčeným jádrem, kde žádná složka nezaniká. (Dantez)

- vítězná sestava se nemění, takže po velice kladně přijaté minulé desce se i na této aktuální do několika tracků vložil Erik Rutan. Podařený materiál. (LooMis)

- death metal pro deathmetalisty. Kvalitní žánrová deska bez jakéhokoli přesahu. (7,5/10) (sicky)

- šestnáctá sbírka povražděných, zmrzačených a zmutilizovaných těl a torz a ty týpky to snad furt baví. A nás ty jejich kydlovačky baví též, Rutanův vliv opět silnější. (bizzaro)

- jestli začátkem roku další veteráni Obituary překvapili velmi solidním materiálem, tak kanibalním řezníkům doslova patří celé září. Strhující materiál, který nesází jen na klasickou slasheřinu, ale na poměry kapely se sem tam objeví nějaká ta temnota. Rutan už spolupracoval a psal skladby na předchozí desku, tady má ale na starosti kompletní produkci a mix a je to znát. Nejlepší materiál CC za posledních pár let! (brutusáček)

(6) MARDUK - Memento Mori (09/2023)

- třetí nejlepší deska Funeral Mist po Salvation a Hekatomb vyšla pod hlavičkou Mrduk. Dobrá věc. (vaněna)

- vždycky, když nějaký znalec přirovná nějaké místní bubáky (jedno, zda ze západu, jihu či odjinud) k Marduk, náramně se bavím. A náramně se bavím i u nové placky Morganovců, na které tentokrát proti možnému sebeopakování tasili promyšleně zpoměrovaný koktejl náletových rojů a funerálních maršů, jehož zdánlivá nesoudržnost je zároveň lákadlem. Z hlediska feelingu si nejčastěji vzpomenu na Rom 5:12, i když letos basa míň zvoní. Každopádně se to dětem do školy muselo mašírovat jedna báseň! (piTRs)

- rozhodně se řadím do tábora fanoušků, kteří mají u Marduk raději živelnou polohu, která je vrací blíže do dob Panzer Division Marduk. Takže novinka je určitě příjemným překvapením oproti předchozím počinům. (Kuba)

- po několika slabších albech konečně pořádný nátěr. Nejlepší Marduk s Mortuusem po Rom 5:12? (YouTube) (mIZZY)

- po hudební stránce nic extra, spíš je to jednoduchá řežba, která je ovšem dobře zprodukovaná, nazvučená a zahraná. Rozumím tomu, proč se deska líbí. (6/10) (sicky)

- nějaké erupce na slunci, nebo v pekle? Ani Marduk se nechtěli nechat zahanbit a Memento Mori je jejich nejlepší materiál snad za poslední dekádu minimálně, který vzdává hold Panzer divizi. (brutusáček)

(5) TESSERACT – War of Being (09/2023)

- asi to není vůbec špatná deska. Na první řádný poslech se líbila, ale že bych si to chtěla pouštět znovu a znovu? Rozhodně ne. TesseracT mají pořád svůj specifický zvuk a výraz, ale je to až příliš chladné, vzdálené. To sice asi koresponduje s tematickým laděním desky i s VR gamesou, kterou zpěvák k albu vyvíjí, ale nějak to není pro mě. Altered State u mě TesseracT nejspíš nikdy nepřekonají. (Baara)

- umění, který se mnou nějak nic nedělá, chybí tomu drive. (6/10) (sicky)

- minulou desku jsem nějak vynechal, tahle mě zaujala a baví. Z materiálu je cítit jistota a samozřejmost, bez přehnaného vršení žánrových klišé. (Herelson)

- pěkné a místy i boží, ale poslední nahrávky už tak ňák stále to samé a chladné. Daniel zas víc řve. (bizzaro)

- Britští djent/progresivci a tak trochu i miláčci progresivnější, ehm, části naší redakce si na své nové studiovce připravili hodně dlouhou porci hudby. Jako singl pustili do světa nejdelší a titulní song. Tesseract už dávno míří do středních vod a tohle bude jejich plnohodnotná vstupenka. Hodně houpavé, hodně zpěvné, také „příjemné“ k poslechnu a samozřejmě plné emocí vokalisty Daniela Tompkinse. Ta hodinka ale udrží pozornost a poslech krásně odsýpá. Stále tedy palec nahoru. (brutusáček)

- co to, návrat screamu a ještě hlubší zprogresivnění nového materiálu? Poslední dvě viděná vystoupení mě už tak docela přesvědčila, že příště půjdu znova, ale tady už je to jasná věc. Únorový Akráč na značkách. (vihkav)

(4) DYING FETUS - Make Them Beg For Death (09/2023)

- tady to je podobné jako u CC, nelze očekávat žádný stylový veletoč, kouzlo extrému již dávno vyprchalo a zůstala jen poctivá řezničina. Hodně/málo? Za mne Wrong One to Fuck With o ždibec lepší, ale prostě staré milníky zůstávají skryty za horizontem. (LooMis)

- nic extra překvapivého, dnes již standardní Dying Fetus. Reign Supreme to u mě určitě nepřekoná, ovšem stále mě DF baví, a to jak z desky, tak naživo. (Bandcamp) (mIZZY)

- naživo jim to maká výborně, studiově ovšem opět nic moc. Plus nějak nechápu zvuk té nahrávky. (6/10) (sicky)

- jasné sdělení bez kompromisů. Na desce navíc oceňuji neuvadající tlak i v pasážích, kde tempo zvolňuje. (Herelson)

(3) KEN MODE - Void (09/2023)

- v rámci příprav na koncert v Drážďanech. Menší hluk a tlak než předchozí věci, ale nátěr furt solidní. Hned první dva songy vám naplivou do xichtu solidní agresi. (Bandcamp) (mIZZY)

- není to až takový "core" nářez, spíš jde o alternativnější album, které ovšem nezní vůbec špatně. (8/10) (sicky)

- jak já říkám, pořád nejpodceňovanější kapela, která za těch 24 let stihla už 9 alb. Nejnovější materiál není jen depresivní noise metal, ale na poměry kapely hodně progresivní a nejvíc melodický, což z desky Void dělá nejpřístupnější materiál. (brutusáček)
 
 

(2) ASET - Astral Rape (09/2023)

- tak tady se finsko-francouzsko-čertvíjaká kolaborace přesně trefila do mého vkusu. Žánrově vyhraněný black metal, spojení lehkosti, pompy a trochy disonance, ale v první řadě skvělá atmosféra odkazující k nejlepším albům černého žánru po roce 2000. (vaněna)

- black metal, občas death/black, nejvíc je v tom slyšet Blasphemerova éra Mayhem (ale i De Mysteriis), trochu DsO. Abigor, Thy Darkened Shade (asi hlavně vokály, byť míň pompézní/teatrální/Big Boss), Behemoth (asi The Satanist – ale míň libivý/pro masy), Zyklon, Nightbringer atd. Překvapivě v tom hraje někdo z Oranssi Pazuzu (ale vůbec tam nejsou slyšet), francouzských Seth (asi taky ne). Chvíli dobrý, chvíli fajn i slabší, celkově asi „jen“ dost fajn, škoda čvachtáků, ale jedna z těch lepších letošních žánrovek. (Bandcamp) (AddSatan)

(2) EXORCIZPHOBIA - Spiritual Exodus (09/2023)

- nekoná se žádná zásadní změna, novinka ctí thrashové základy a hudba zůstává srozumitelná a úderně šlapající, zároveň je však při své jednoduchosti příjemně variabilní. Myslím, že očekávání byla naplněna. (8/10) (sicky)

- domácí thrashoví velikáni hájí tuzemskou vlajku. Předchozí Digitotality byla pecka a spirituální exodus v tom pokračuje. Materiál je teda víc melo, ale šlape to na výbornou a to i včetně 7 minutové instrumentálky. (brutusáček)
 
 
 
 
 
(2) FOSSILIZATION – Leprous Daylight (09/2023)

- takhle dobře složený a zahraný Incantation worship („vykrádačka“), místy s přesahy k Immolation (tudíž to připomíná i Dead Congregation), či Portal disonancím jsem už dlouho neslyšel. Přiměřeně špinavý i čitelný zvuk. Škoda čvachtáků (proč?!), je tu i pár slabších míst, v poslední i trocha doom dojímavosti, ale převážně dost dobrý. (Bandcamp) (AddSatan)

- Brazilci pokračují ve valivém death doomu, který představili na svém výborném EP a splitu s Ritual Necromancy. Nový materiál je mnohdy podstatně rychlejší než ten starší a přibližuje se svižnějším polohám Incantation, možná i Dead Congregation a celkově standardnějšímu death vyznění. A byť se stále jedná v rámci subžánru o silný nadprůměr, přijde mi trochu škoda, že už to není tak odporná zhouba. (Bandcamp) (mIZZY)

(2) NIGHT VERSES – Every Sound Has a Color in the Valley of Night: Part 1

- kalifornské instrumentální progresivní trio vydává svou novou desku ve dvou pokračováních a první zaujme hned napoprvé výraznými kytarovými linkami, etnickými a někdy až filmovými motivy a neuvěřitelnými bicími. Děje se toho v té cca půlhodině hrozně moc, deska nedá vydechnout a při opakovaném poslechu je pořád co objevovat. Vše stojí na fantastických bicích Arica Improty (nechápu, ale dle videa má ten člověk jen dvě ruce a dvě nohy), které si dost často berou hlavní slovo i v klidnějších pasážích. Není to ale duchaprázdné sólování, všechny tři instrumenty se krásně prolínají navzájem i s dalšími efekty, a celek určitou emocionální nadstavbu má. Což se krásně pojí i s tím, jak hodně je na desce slyšet vliv Tool.  Vyklidňěná toolovská seance (jak laděním, tak hostováním Justina Chancellora) je takovým meditativním vydechnutím před druhou částí desky, která by měla vyjít na začátku příštího roku. Těšeníčko.(Baara)

- progmetalové motanice, občas solidně vyhrocené, občas pohodička. Čistě instrumentální desky moc nemusím, tady mi však zpěv nechybí. (8/10) (sicky)

(2) PROFANATICA – Crux Simplex (09/2023)

- stačí minuta na to, aby člověk věděl, že dostane další Profanatica album bez příkras a překvapení. Což je dobře. Necelých 40 minut sprostě odmláceného rouhání vždy bodne. Kladivo na pózery, kterému by přece jenom více slušel zaflusanější zvuk. (Dantez)

- po hodně hustém albu Rotting Incarnation of God mi novinka zatím připadá slabší, ale i na Crux Simplex se najdou solidní fláky. Wipe the Fucking Face of Jesus je fakt krásná písnička. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
 
 
 

 

vaněna

ALTARAGE - Worst Case Scenario (09/2023)
- už pátá deska Altarage, to ale ten čas letí. Navazuje sice hlavně na Succumb, ale není tak chladně nelidská. Pořádně makat začne až kolem desáté minuty, což u krátké stopáže mírně mrzí, ale o to lepší je pak závěr. Předpokládám, že tady půjde počet poslechů rychle nahoru a v plnosti se kvalita vyjeví až za nějaký ten měsíc. 

REBAELLIUN - Under the Sign of Rebel-ion (09/2023)
- sypající death metal z Brazílie a Krisiun to nejsou... Další velmi dobrá klepačka, a další návrat. Tentokrát konkrétně k albu Annihilation. Pro milovníky sypaček povinnost.

BLACKBRAID - Blackbraid II (07/2023)
- trochu jako umělecké porno - ani porno, ani umění je tenhle hodný ohníčkový black metal - ani dobrý folk k táboráku, ani dobrý black metal. V USA je to velký objev, my vzhledem k nekvalitě nemusíme želet absurdních cen fyzických nosičů. Bludišťák.

UADA - Crepuscule Natura (09/2023)
- vykastrovaná Mgla přináší již čtvrtou nudnou desku. Bludišťák.

YEVAL - El libro de Satán (09/2023)
- epický symfonický black metal. Carach Angren na letošním Brutalu jsem promeškal, tak si to vynahrazuji mexickými Yeaval, jsou podobně zábavní.

MAQUAHUITL - Flames of the Obsidian Serpent (07/2023)
- polepšit si chuť může milovník indiánského black metalu po Blackbraidovi u poctivé špíny z kanálu, halekání a syrového zvuku kompilace Maquahuitla. Má za sebou rozhodně i lepší desky, ale pořád dokáže určitou atmosféru vykřesat.

AddSatan

ALABASTER DEPLUME – Come With Fierce Grace (09/2023)
- hodně příjemný hypno-psych, spiritual jazz-fusion, trochu free, trochu tribal-šamanský, perkuse (tabla), někdy africké, či jiné zvláštní zpěvy, violoncello, něco živější, něco až ambientní, poslední až do slowcore (?) … a další vlivy. Pěkný zvuk (i hra) DePlumeho tenor saxofonu.  (Bandcamp)

IRREVERSIBLE ENTANGLEMENTS – Protect Your Light (09/2023)
- tu více, tu méně spiritual/free/avant-jazz (lehká „aktualizace“ 60. a 70. let?), radostné i pochmurné nálady, chytlavý, energický, groovy, harmonie i disonance, charismatický vokál Moor Mother. Převážně dost fajn / dobrá deska, jen té lásky, světla a „free“ je v některých textech až moc. Předchozí 2 desky byly trochu lepší, ale… více v recenzi. (YouTube)

MATANA ROBERTS – Coin Coin Chapter Five: In the Garden (09/2023)
- avant/free jazz s vlivy avant-klasiky (zmiňuje se vliv Johna Cage a Benjamina Pattersona). Z jazzů, které jsem v září zkoušel, je to asi nejdivnější, místy hodně disonantní, rozbitý, divné témbry, táhlé dronující tóny, divočina, ale i šlapavé rytmy, občas příjemnější, s vlivy folku a blues. Roberts místy vypráví další pohnutý příběh (asi čte deník), který se s hudbou dobře doplňuje. Je tu i sborová verze tradicionálu/ukolébavky All the Pretty Horses (C93 mj.). Musím víc naposlouchat, ale je to zajímavé, převážně dobré. (Bandcamp)

YUSSEF DAYES – Black Classical Music (09/2023)
- převážně taky fajn jazz-fusion-funk, spiritual jazz, afrobeat a další vlivy, Vennův saxofon mi místy připomíná i Jana Garbareka. Zpočátku dobře našláplý, později „chilloutovější“, z těch zářijových jazzů je to nejvíc „normální“, nejmíň mi sedí občasné zpěvy (hlavně 7. a poslední přeskakuju), ale většina spíš baví. Dobrá baskytara a bicí mj. (Bandcamp) 

JAIMIE BRANCH – Fly or Die Fly or Die Fly or Die ((world war)) (08/2023)
- a další (< >) avant-jazz, mj. s vlivy komorní klasiky, amerického folku, chytlavý, groovy, free, dobře rytmicky nafrázovaný vokál, občas i trochu divný (+). Spousta nástrojů, violoncello, perkuse, marimba, bubeník Chad Taylor brnká i na mbiru (kalimbu) atd. Pěkný. (Bandcamp)

Kuba

THE ZENITH PASSAGE - Datalysium (2023)
- u TZP mám problém s jednou věcí - i když desku točím pořád dokola, stále mi v hlavě nezůstane moc zapamatovatelných momentů. Jakoby se deska slévala do jednoho celku a já nedokázal odlišit jednu skladbu od druhé. Novinka se určitě v rámci žánru řadí na přední příčky tohoto roku, kluci mají vše dotažené do posledního detailu. Ale.......!

Dantez

ÅRABROT – Of Darkness and Light (10/2023)
- na norské těleso Årabrot jsem narazil až skrze psaní recenze pro Full Moon. Historie projektu je více než zajímavá. Uskupení Kjetila Nernese si vyzkoušela mnoho podob, dokonce se pyšní splitem s Okkultokrati. Z původního noise rocku se posléze začala stávat schůdnější kytarovka, která přebírala motivy z gotiky a vražedných balad. I tyto hrany se na novince žel obrušují. Of Darkness and Light tak vyzní jako poměrně laciný pop rock s letmými záchvěvy originality. Více tak zaujme působivá, do bizarního kultu laděná vizualizace.

HEXVESSEL – Polar Veil (9/2023)
- pravděpodobně nejjednotvárnější deska Hexvessel. Barvitost upadá na úkor ambientně-blackmetalově pojatým kytarám, v jejichž zastření lze slyšet Burzum, ale i obskurnější a modernější žánrové kapely. Chladná atmosféra funguje, Kvohstovi to stále zpívá, snad jen ty tradmerkové-folkové výpady občas pochybí.

3TEETH – EndEx (09/2023)
- pokračování industriální taškařice, která se čím dál více snaží oživit zvuk žánrových těles z konce předešlého milénia. Je to škoda: momenty, kde 3TEETH znějí jako 3TEETH totiž fungují nejlépe, snahy o fúzi industriálního výraziva s okultní symbolikou v konturách Static-X nefungují. Čistší tracky jako Merchant of the Void s hostujícím Mickem Gordonem (autor soundtracků nových DOOMů) nebo Drift jsou totiž fajn.

KYLIE MINOGUE – Tension (09/2023)
- nějaký čistý popík? Tady! Předešlá Deska DISCO byl comebackem k čistému electropopu, který Kylie Minogue sluší nejvíce. Tension je tak trochu dozvukem předešlého. Kvalitní produkce, pospolitost a chytlavé motivy ale i nadále přetrvávají. Pecka Padam Padam by měla kralovat hitparádám.

REVERORUM IB MALACHT – Kyrie Eleison (07/2023)
- vše podstatné zaznělo v recenzi. Tlačí to tak, že se třese i Golgota. Sype to tak, že by jeden konvertoval. Machinace transcenduje, z bordelu leze řád. Smiluj se!

LooMis

GORY BLISTER - Reborn From Hatred (09/2023)
- Italové se zredukovali na trio a posun zaznamenala i jejich hudba. Vliv Death je již prakticky nepostřehnutelný, zato příznivci severské smrtící melodiky budou plesat. Asi jako kdyby Krisiun zpomalili a začali to sypat jako At The Gates. Klubové turné třeba s takovými Sadist bych si klidně nechal líbit!

mIZZY

NITHING - Agonal Hymns (06/2023)
- i já se přidávám ke chvále. Velmi solidní brutal death výplach. (Bandcamp)

MEPHORASH - Shem Ha Mephorash (04/2019)
- hlavně díky super koncertu v Londýně. Možná až zbytečně dlouhé album, ale songy jako Sanguinem, Relics of Elohim a King of Kings, Lord of Lords jsou dost fajn. Jsem tedy zvědavý na nové album, které by mělo vyjít ke konci roku. (Bandcamp)

Baara

AVIATIONS – Luminaria (09/2023)
- na začátku se mi to chtělo vypnout kvůli zpěvu, který na začátku působil tak nějak genericky a cheesy (zvlášť v kombinaci s textem), ale byla by to velká škoda. Není to tak pořád a v některých momentech zpěvák naopak válí! Příjemné bicí, klávesy občas pohoda jazz. A občas i trochu metal (Legend je pecka, za kterou by se nemuseli stydět ani dnešní BTBAM).

sicky

KVELERTAK - Endling (09/2023)
- s novým zpěvákem je kapela čistší, čitelnější a víc rocknroll, zároveň ale nevýrazná a klišé. (6/10)

STEPMOTHER - Planet Brutalicon (9/2023)
- hitový punk - rock n roll, do auta a na párty výborný. (7/10)

HORRENDOUS - Ontological Mysterium (08/2023)
- instrumentálně namakaný prog death metal, nebýt slabšího zpěvu, byla by to šleha. (7,5/10)

DOPELORD - Songs For Stan (09/2023)
- asi nejde o nejlepší desku stoner doom Poláků, ale pořád dobrý. (6/10)

SHINING - s/t (09/2023)
- spíš klidnější nahrávka v podání švédských rozervanců, kdy převažují víceméně balady, některé jsou ovšem povedené (7,5/10)

SYLOSIS - A Sign of Things to Come (09/2023)
- kapelu jsem vždy považoval za jednu z těch nadějných v žánru metalcore, novinka, byť není vyloženě špatná, tento fakt bohužel moc nepotvrzuje. (6/10)

DEAD SOMA - Pathos (09/2023)
- mathcore/metal výplach, který má zvuk i hudební parametry. Kdo je zklamaný z posledních desek Car bomb, ať neváhá. (7,5/10)

RORCAL - Silence (09/2023)
- tvrdší sludge/postmetalová deska, která není na jedno brdo a vypadá trvanlivější. Cítím, že album časem poroste. (8/10)

BEAR - Vanta (09/2023)
- prog - math - post - metal s vokálem, který je v pohodě. Vychází u Pelagic, a ti nevydávají špatné věci. (8/10)

Herelson

POMEGRANATE TIGER - All Input Is Error (09/2023) 
- nové album po dlouhé době ticha, poměrně agresivní zvuk, větší zastoupení elektroniky oproti minulosti. Zajímavé konstrukce bohužel dokáže střídat i neúčelná jednoduchost.

SOEN - Memorial (09/2023) 
- taková profesorská a safe deska. Soen si definitivně našli vlastní cestu, ale i šablonovitost. Poladili zvuk, aby byl mohutnější, jinak nic nového. Tentokrát ještě v pořádku, příště už by to ale stačit nemuselo... Přesto živě to bylo strhující. 

bizzaro

THY ART IS MURDER – Godlike (09/2023)
- TAIM na nový desce smazali CJe a nacpali na ní Tylera. Náhrada je to povedená, byť McMahon hlas má o něco vybroušenější, ale to srovná čas. Deska opět povedená, zas víc deathmetalová: šlape, kope, sype i brouzdá v atmošce. Takhle deathcore můžu.

PORTRAITS – Buy High (07/2023)
- ah, moc pěkná instrumentální progárna, která čerpá z metalu i rocku, ale balí vše do současnýho hávu. U kytary Joshua de la Victoria, jehož skladby Kepler, Perennial nebo Iris znáte ze spolupráce s Mattem Garstkou.

Kory

BLUT AUS NORD - Disharmonium Nahab (08/2023)
- pořád standardně skvělá deska od kapely, ale trochu mi chybí nějaká ta invence, moment překvapení.

OMNIVORTEX – Circulate (09/2023)
- za mne deska měsíce. Předchozí deska byla super, nová je ještě lepší. Rozhodně v top 2023 bude. Čekejte jen skvělý technický death metal skvělé kvality.

vihkav

HERETOIR - Nightsphere (10/23)
- uznávám, že jsem při dřívějším poslechu Heretoir projekt podezříval z postových kýčů a znovu jsem si to nezapnul, ale nové album je teda úplně něco jiného. Mega hezké album. Jsem zvědav, jak obstojí na tour před Alcest.

WORMHOLE - Almost Human (09/23)
- vole, takový album Wormhole nikdy nevydali, tady už jdeme do krásné disonance a skutečně hnusných vokálů. 0% core, 100% kvalita. Slyším tam docela dost Artificial Brain, Wormed, Abominable Putridity i Ulcerate a když zkřížíte tohle s nadlidskými hudebními schopnostmi zmíněných kapel (které si to bezpodmínečně vyžaduje), nemůže vzniknout nic než kultovní záležitost. Instantní adept na top roku, čumím jak puk.

THE DEVIL'S TRADE - Vidékek vannak idebenn (07/23)
- ještě stále nepochopitelně nedoceněná kapela s nádherným zpěvem a ponurou venkovskou atmosférou. 

JSt

夢遊病者 – Skopofoboexoskelett (08/2023)
- víc absurdního black metalu, prosím. Sem se měli vyvinout Deathspell Omega a Ephel Duath, tohle bych chtěl od Imperial Triumphant.

ANTI-GOD HAND – Blight Year (08/2023)
- on to je na jednu stranu dost námel, ale jak to je zároveň legračně melodické, má to takovou divnou auru. Ale tou neohroženou pompézností mě prostě baví.

KING MZAIZA MUSIC – Umbhoqo Manifesto Vol. 1 (06/2023)
- co by to bylo za rok bez aspoň jednoho nového afrického žánru. Něco ze suchého tribálního tlaku gqomu, něco z tak příbuzné chytlavosti amapiana plus rap, dost v pořádku.

ALMAAZZ – Sot Wa Sada (07/2023)
- egyptské nápěvy a celkem bombastická a lehce rozbitá moderní elektronika. Ani jedno není úplně vrchol sofistikovanosti, ale spolu je pořád dost neoposlouchaná kombinace.

ARROWOUNDS – In the Octopus Pond (03/2023)
- extrémně příjemná deska navazující na staré postrocky typu Bark Psychosis a Labradford. Není to zvlášť objevné, ale strašně dobře se to poslouchá, což je u mě bez nějakého specifického výrazu vzácné.

DJ K – Panico No Submundo (07/2023)
- aktuální mutace brazilského baile funku se jmenuje bruxaria a dost nakládá. Hrubé synthy zvuky, přebuzené beaty, zaříkávací rap, ale místy i temně chytlavé melodie. 
 
 

 

piTRs

DEPRESSIVE AGE - discografía completa
- to si takhle v Berlíně vzpomenu na jejich skladbu Berlin, po letech si ji pouštím a jen tak mimochodem zjistím, že tihle výjimeční Němci, bez kterých by metalové devadesátky nebyly jaké byly, se po 27 letech čerstvě dali znovu dohromady. Víme, jak podobné comebacky taky můžou dopadnout, ale tady nějak víc důvěřuju, že kromě už probíhajících koncertů (kde to v souhře sice občas ještě zaskřípe, ale celek valí a Honza Lubitzki zpívá jak zamlada) to bude cajk i případně ve studiu.   

AddSatan

ROB MAZUREK & EXPLODING STAR ORCHESTRA – Lightning Dreamers (03/2023)
- a ještě jeden avant-jazz-fusion, od veterána. Úvodní Future Shaman je až nu jazzová, 2. a 4. skladba hodně free-psychedelická, místy ambientně-snová až dark jazzová, funky atd. Na wurlitzer a moog tu hraje Craig Taborn, na kytaru Jeff Parker. Dobrý, místy hodně. (Bandcamp)

PALE SPEKTRE – Bereft of Xerotic Layers (2022)
- bestiálně-okvltní black/death, míň přiblbý, než je žánrový standard, Sortilegia na půl cesty k Teitanblood a další podobnosti/vlivy, viz report. (Bandcamp)

NICO – The Marble Index (1968)
- myslel jsem, že zajímavě „zdivněla“ až na Desertshore (1970), ale předchozí deska je ještě víc avantgardní. Na rok 68 jsou některé skladby fakt hodně zvláštní, psychedelický „folk“ (?). Většinou to působí jako pochmurné balady, nebo i pohřební, lidová hudba nějaké komunity žijící na malém ostrově (u Anglie?), jejíž tradice se vyvíjela jinak než na pevnině. Vliv komorní klasiky 20. století, drone/ambient na harmonium, disonance, zvukové experimenty (aranže John Cale) atd. A uhrančivě smutný zpěv Nico. Na Desertshore jsou možná 2-3 silnější věci, ale celkově mi The Marble Index přijde vyváženější, temnější a divnější.

Kuba

CLAVICVLA - Degeneracy of the 5th Density (2022)
- občas YouTube doporučí něco zajímavého, stejně jako v případě poslechu Sun Eater od Lucifyre. Obalem mě upoutala nahrávka pro mě naprosto neznámé kapely (umělce/projektu) Clavicvla z Itálie. Hudba je popisována jako dark ritual ambient black/death industrial a já nevím co ještě. Ale jedno je jisté - nahrávka mě naprosto uzemnila od prvního poslechu! Přesně něco podobného jsem dlouho hledal. Tenhle "rituální soundtrack" geniálně funguje ve sluchátkách při večerní procházce, když už je venku tma a klid. Pokud znáte podobné nahrávky (na Marastu se určitě najde někdo, kdo se v tomto ranku pohybuje s velkým přehledem), prosím o doporučení.

BRAIN DRILL - Quantum Catastrophe (2010)
- kapela, co se řídí pravidlem: než hluché místo, raději tam narvat 100 dalších tónů. A že dvojka funguje i po letech! Škoda jejich rozpadu.

MORBID ANGEL - Gateways To Annihilation (2000)
- deathmetalové dějiny a učebnice death metalu! 

Baara

PANZERBALLETT – Planet Z 
- konečně jsem viděla tenhle wellness death jazz naživo, takže příprava proběhla. K tomuhle se dá vracet pořád, pancéřový balet nikdy nenudí.

HAKEN – The Mountain
- po půlroce intenzivní konzumace alb Fauna a Virus mě pohltila jemnější podoba Haken. Falling Back to Earth může jet on repeat klidně celý dopoledne.  

sicky

WOTHROSCH - Odium (01/2023)
- apocalyptic post death metal s výborným vokálem, velmi zajímavá deska. (8/10)

bizzaro

MEGADETH – The Sick, The Dying… and the Dead! (09/2022)
- fajn deska pro každou příležitost.

SEPULTURA – Quadra (2020)
- Quadra je důkaz, že vývijet se dá i po 40 letech.

KING CRIMSON – The Power to Believe (2003)
- prostě nejlepší album King Crimson a kus z osobního top ten!

MARE – vše
- asi jste to z Mizzyho reportů zjistili, ale PDM se blíží…

vihkav

AUTECHRE - Confield (2001)
- tady někdo objevil Ameriku, no vůbec se nedivím, jak se tímhle albem proflákli. Z neustále se proměňující a morfující elektronické hudby má člověk pocit, že byla snad složena umělou inteligencí. Bezemoční cesta složitými obvody, které existují úplně beze smyslu.

ZURIAAKE - Gu Yan (2015)
- vzpomínka na tehdejší Brutal. Vlastně jeden z nejlepších koncertů, co jsem kdy viděl, a nějak jsem tušil, že Entropii (která byla určitě výborná) nemám dávat přednost. Přiznám se, že moc čínského black metalu fakt neznám, ale zde melancholický duch historie dýchá každou notou, přestože nahrávky jsou pořád pouze slabým odvarem živého koncertu.

THANTIFAXATH - Sacred White Noise (2014)
- Sacred White Noise kvalitně vymrdává s mozkem úplně stejně jako novotina a stále nelze než čekat a čekat na nějaké vystoupení v Evropě.

JSt

ALE HOP – The Life of Insects (2020)
- hodně vynalézavě manipulovaná kytara, trošku Ambarchi meets Emptyset meets peruánské melodie a rytmy. Baví mě, že to je evidentně dost precizně zkomponované, ale ty skladby mají úplně vlastní logiku.

FOREST FALLOWS – At Home (2015)
- v něčem podobný případ jako Arrowounds. Vyloženě milý folk s lehkou dávkou psychedelie, trošku Alexander Tucker se stopami letní melancholie Peaking Lights. 

SISMO EN BUCAREST – Indigentes (2019)
- ještě si nejsem jistý, jestli mě to baví v celku, ale brutální plunderfonie, ve které se rozpadají latinskoamerické melodie a rytmy na pozadí bum-čvacht nosného beatu, přičemž se to místy překlápí do bizarního metalu, je hodně svěží.