Jelikož tentokrát nás zahlasovalo opravdu málo, jsou jednotlivé tipy na desky ponechány u jednotlivých autorů. Nicméně dva shodné tipy, po dvou hlasech, se sešly u Italů HIDEOUS DIVINITY a Němců DISBELIEF.

Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od začátku roku 2017), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
(02) HIDEOUS DIVINITY - Adveniens (04/2017)

- myslím, že takovýhle death metal si nechá každý líbit! Na podzim živě v Praze! (bizzaro)

- pocity jsou obdobné, jako u předchozí nahrávky. Super nápady, natlakovaný zvuk. Tahle kapela je sázka na jistotu. (Kuba)
 
 
 
 
  
 
 
 
 

(02) DISBELIEF - The Symbol of Death (04/2017)

- německý thrash/death buldozer se nějak zasekl. Tahle deska je ale především moc dlouhá a na konci už to prostě n.e.b.a.v.í. (LooMis)

- narozdíl od neslané-nemastné comebackovky Morgoth tahle deska nepostrádá tah, napětí a tu správnou esenci děsu. V útulném klubu se šikovným zvukařem to musí být válec, určitě bych vyrazil. (piTRs)
 
 
 
 
 
 
 
 
 

mIZZY

DEVOURING STAR - Antihedron (EP) (03/2017)
- třískladbové EP od jedné z mála finských ortodoxnějších blackařin, co stojí za poslech. Mnohem doomovější než předchozí tvorba, ovšem sílu to má. (BC)

Kuba

UNEVEN STRUCTURE - La Partition (04/2017)
- nakonec jo, nicméně předchozí deska zůstává stále na špici. Každopádně Crystal Teeth jedna z nejlepších skladeb o US.

JOHN FRUM - A Stirring in the Noos (05/2017)
- death metal v podání (ex)členů The Faceless či The Dillinger Escape Plan. Hudba na víc poslechů.

CRYPTIC SHIFT - Cosmic Dreams (04/2017)
- jednoskladbová záležitost mírně evokující naspeedovanější Revocation a v sólech trochu Nocturnus.

Kotek

GNOD - Just Say No To The Psycho Right-Wing Capitalist Fascist Industrial Death Machine (03/2017)
- název jak má být a hudba taky - naštvanej noise rock, ve kterým není nouze o chytlavý momenty, jedovatý texty, a téměř až taneční rytmy. Věčná škoda, že naživo to moc nefungovalo, z desky super. 

YOWIE – Synchromysticism (04/2017)
- staří dobří známí, chytlavý melodie zakódovaný v rozházenejch polyrytmech a disharmonickejch kytarách. Navíc je to chytře napsaný, takže se člověk vyvaruje pocitu tápání v náhodně rozházenejch notách. 

OXBOW - Thin Black Duke (05/2017)
- další starý dobří noiserockoví známí, tentokrát místo temný úzkostlivý atmosféry spíš melancholičtější rozjímání, jde jim to taky. Samozřejmě  skvělej vokál - škoda že naživo Eugene už jde jen do půl těla a ne do slipů.

GRID – Grid (03/2017)
- pomalý noisový vazbení spojený s free-jazzovýma výjezdama, poctivá hutná atmosféra, jde to dohromady. 

FOREST SWORDS – Compassion (05/2017)
- rozjímavý melodie, který maj zároveň silnej hitovej potenciál. Lepší by bylo na podzim, ale i takhle se dá. 

PERC - Bitter Music (05/2017)
- následkem agrese je zahořklá deprese. Industriální techno v post-Brexit atmosféře současný Británie, poslech dá občas pěkně zabrat. 

HO99O9 - The United States Of Horror (05/2017)
- nasranej hip hop se potkává s láskou ke starejm hardcorovejm hoblovačkám a poctivou porcí kokainu.

onDRajs

THE ARSON PROJECT - Disgust (04/2017)
- čekal jsem grindcore a dostal jsem změť utahaných temp, zmatených stop-timů, nepovedených sypaček s ještě nepovedenějšími riffy. Leckteří grindeři z české kotliny to The Arson Project nandají. Švédům desetiletá pauza jednoznačně neprospěla.

J.A.R. - Eskalace dobra (03/2017)
- tahle kapela snad nedokáže vydat špatnou nahrávku. Eskalace dobra je víc taneční, elektronická, citelně ubylo dechů a vlivů jazzu. Roman Holý je prostě srdcař.

SUFFOCATION - ...Of The Dark Light (06/2017)
- BDM klasici vydali další desku. Zní to jako... Suffocation! Zvuk si vylaďte v ekvalizéru.

BILL & PHIL - Songs Of Darkness And Despair (01/2017)
- Phil Anselmo to dal dohromady s hororovou ikonou. Výsledek jejich spolupráce má dvě roviny - syrový, primitivní stoner rock, který má Anselmo tak rád a protiváhu tvořící procítěné a šíleně smutné (!!) balady. Za ně by se nemusel stydět ani Kirk Windstein, nebo Tony Iommi. Na dřeň mířící nahrávka, která má smysl.

LooMis

DRAGONFORCE - Reaching Into Infinity (05/2017)
- už Kryptor věděli, že “rychlost vítězí”, ale Britové se tohoto hesla drží jako exkrement košile, že mi stále bohužel zní jak parta naspídovaných čipmunků. Poslech téhle desky vyžaduje mít chrabrost válečníka. Cover Evil Dead to stěží může zachránit, ale pár dobrých skladeb tu ještě taky je. Prostě deska pro speed metal ortodox fans.

SVARTSYN - In Death (06/2017)
- náladově velmi nevyzpytatelná deska, v jednu chvíli se na vás valí Bathory pak Mayhem, do toho coronereovské hraní si s rytmem... Prostě hodně výživná paleta extrémních stylů spojených s citem pro atmosféru.

OMRÅDE – Nåde (05/2017)
- od jazzu přes tarantinovské latino rytmy, zabalené v ambientním hávu s visačkou Dead Can Dance. Chytlo mě to na první poslech a už nepustilo.

bizzaro

SÓLSTAFIR – Berdreyminn (05/2017)
- Sólstafir mi prostě na nový desce sedli. A seru z vokálu, nemůžu si pomoct.

ULSECT – Ulsect (05/2017)
- tvl, paráda! V Ulsect jsou dva lidi z Dodecahedron a bývalý basák Textures. A je to v tvorbě Holanďanů znát. Atmosférický death metal, tajemný nálady, sem tam groove, vyplizlost. Pro mě jednoznačně jedna z desek roku! A na podzim je vezem do Prahy! S Départe!

DARK MATTER SECRET - Perfect World Creation (06/2017)
- po dlouhý době technický death metal, který opravdu utáhne stopáž osmiminutových skladeb. Občas to sice zní jak Obscura nebo sólovky Hannese, ale nápadů mají DMS dost na to, aby se mezi tyhle měsíční tipy probojovali. Zkuste!

HERON – You are Here Now (01/2017)
- i já někdy vyměknu a zůstanu u něčeho s měkoučkým zvukem. A post/folkrockoví Heron byli právě těmi, kdož se mi trefil do nálady.

HATE – Tremendum (05/2017)
- čekání na nový Behemoth vyplněný novými Hate? Ty normoš ňák nejedu, ale Tremendum, ač zatíženo žánrovým klasikováním, je vyvážené, správně sundává nohu z plynu, má fajn zvuk i atmosféru a mega vokál. A žánrově je zas otevřenější. Beru!

GOROD - Kiss The Freak (04/2017)
- nikde jsem nečetl, jaký záměr s tímhle EP Frantíci mají, ale pobavilo. I s thrashem si pidlikáři umí poradit, aniž by sklouzli tam, kde bych jim to nevěřil. Fajn recese.

MADEBYTHEFIRE/GOODFOUL – Story/Swan Lake (04/2017)
- Mejdi jsou láska, a na novým EP nepolevuje.

piTRs

OVERKILL - The Grinding Wheel (02/2017)
- nikdy jsem téhle kapele nepřišel na chuť a stav trvá.

ULVER - The Assassination Of Julius Caesar (04/2017)
- dobrý tip předchozí deky a pro mě první poslouchatelní (resp. doposlouchatelní, a to dokonce opakovaně) Ulver.
 
 
 
 
 

 
 

mIZZY

MASTER'S HAMMER - Ritual + Jilemnický okultista
- když už budou hrát v Praze a já mám lístek...

Kuba

GARDENJIA - Arkestral (2016)
- upřímně nechápu, jak jsem mohl podobnou kapelu tak dlouho přehlížet. Skvělá deska!

Kotek

QUJAKU – Keiren (2016)
- psychedelická krautáž tak, jak jí uměj snad jenom v Japonsku - výtečnej odstřel. Musím se podívat po novince. 

AVA MENDOZA - Unnatural Ways (2015)
- trocha progu, trocha noise rocku, trocha jazzu, vcelku zajímavá směs dohromady. 

onDRajs

ODDATEEE - The 48 Ep (2014)
- nejposlouchanější deska letošního jara, a to má jen pět skladeb. Oddateee se neuvěřitelně zlepšil, psychedelický hip-hop v jeho podání má strašně sugestivní sílu. Poslouchám to pořád, pořád, POŘÁD!

INCUBUS - všechno
- tuhle kapelu mám rád. Už dvacet let.

GENESIS - ...And Then There Were Three (1978)
GENESIS - Duke (1980)
GENESIS - Abacab (1981)
GENESIS - Genesis (1983)
- vždycky mě zajímalo, jak vlastně Genesis zněli, když začali hrát pop, ale nikdy jsem nenašel odvahu si je pustit. Výsledek mě ovšem mile překvapil. Poslední jejich deska ze 70. let ještě značí tvůrčí nejistotu, kudy se ubírat dál, Duke je už přímým střetem dřívější art-rockové éry s popem. Košaté aranže, ještě členitý bicí rytmus, do toho všeho se ovšem už vpašovávají jednoduché instatní melodie. Eponymní deska Genesis je už pop se vším všudy, v písních se však stále něco děje. Otvírák Mama se oprávněně zapsal do hudebních dějin.

bizzaro

JARDIN DE LA CROIX – vše (2016, 2013, 2011)
- Portugalci. Hravost. Mathrock. Progrock. Nádhera.

LENNY – Hearts (2016)
- vyhrála Andělů, že jí málem odnesli, tak jsem musel Hearts zkusit. A fakt, deska je povedená, nezatížená MTV popem, moderní, jednoduchá, svěží, veselá i zamyšlená.

piTRs

MEGADETH - Dystopia (2016)
- ale nakonec teda jo...

THE DEAD DAISIES - Make Some Noise (2016)
- jihem řízlý hard rock nejvyšší kvality. V červnu jede tahle best of pardálí cháska Evropu, konkrétně v pražském LMB 29.6.