11:00 NOOSTRAK
11:30 TROLLECH
12:00 BRUTALLY DECEASED
12:35 TOTEM
13:10 TOXIC HOLOCAUST
13:45 ARKONA
14:25 GENERAL SURGERY
15:00 CROWBAR
15:40 THE BLACK DAHLIA MURDER
16:20 CORROSION OF CONFORMITY
17:05 LOCK UP
17:50 SWALLOW THE SUN
18:35 HEAVEN SHALL BURN
19:20 KRISIUN
20:05 MINISTRY
21:20 DIMMU BORGIR
22:25 SICK OF IT ALL
23:20 SAMAEL
00:10 NILE
01:00 ARCTURUS
 
Budvar Club Stage:

19:40 DIEVISION
20:40 THE TRUTH IS OUT THERE
21:40 TRUTH AND ITS BURDEN
22:50 INQUISITION
00:05 PIGSTY
01:10 KEEP ON ROTTING
02:15 MINDWORK
 
LooMis: NOOSTRAK se musí podporovat, takže jsme samozřejmě byli v plné síle, klukům to hraje, snaží se, ale je to trochu na jedno brdo, takže delší set by byl pro mně už nezajímavý, takhle k druhýmu pivku po ránu (ehm) hodně fajn. O BRUTALLY DECEASED, na stejném pódiu o chvíli později, lze v podstatě řict to samé (vyjma piv), ale jelikož tady se srdíčko hlásí k death metalu o trochu víc, přibyla by v hodnocení i nějaká ta kytička navíc.

Brutusáček: NOOSTRAK – nejlepší Fredův vokál a parta schopných mladých hráčů, co je baví deathcore, ber nebo nech ležet. Poctivá dávka aktuálně chtěného stylu potěšila nejen výborným zvukem, ale i skvělým nasazením všech zúčastněných, hrálo se samozřejmě z novinky, neasi. TROLLECH vidím po pár letech, opět větve v akci - respekt, hoši, takhle brzo v poledne! BRUTALLY DECEASED byla svižná porce staré poctivé školy death metalu, vystoupení mělo jenom jednu chybu, a to, že Žlabába neměl džísku, kterou dostal na OEF (ser na žízeň poslouchej imidž), příště ji chci na tobě vidět. Jinak mě opět přesvědčili, že zvládnou festivalová prkna, jako vloni, takže už je jen odchytnout v klubu. GENERAL SURGERY, zkrvácený gořík je na BA jako doma a nezklamal, naopak okořenil dramaturgicky čtvrteční odpoledne. CROWBAR první top čtvrtka je hned zaříznutý o 10 minut, ale i tak za těch zbylých 25 by se dalo žrát kamení a prach v areálu. Řezající riffy od Kirka se zavrtávají hluboko do kůže a jeho hlas rozhodně přesvědčí, že život není peříčko. Hraje se z novinky, ale na starší desky se nezapomíná. Zvuk taky vyšel, co víc si přát. CORROSION OF CONFORMITY - já teda čekal víc stoneru, ale Helmut byl potěšenej, parádní rockec. LOCK UP jsou grindová supergrupa a extratřída, díky čau! HEAVEN SHALL BURN mám raději starší materiál víc do metalcoru než do toho (melo)death metalu. Takže jen zavzpomínám na staré časy s tím, že to Němcům pořád šlape, Helmut je samozřejmě nadšenej. KRISIUN – Braaaaazíííííliieeeeeeeee, peklo, válka. Do té doby, co jsem to tak nějak vnímal, než se dostavil absinth oblak, tak kolem půlky. Z mrákot ven až ke konci. Peklo, válka, parádní. 

LooMis: O co lepší zvuk byl ve středu, o to větší zklamání přinesl první den. A věřím, že nejsem sám, u koho výkon MINISTRY zůstal daleko za očekáváním. Z celodenního programu byla pro mne právě tohle nejvíce očekávaná událost, ze které ale nezbylo ani zblo. Nevím, co dal Al zobat svým kolegům, parťákům a hlavně zvukařovi, ale takhle nepodařenou zvukovou kouli jsem v Jaroměři ještě neochutnal. Impotentní hlukové mostrum ze sebe občas vyplivlo náznak řádu, bylo poznat kostru skladby, téměř ale nebyl důvod setrvávat v tomhle martyriu. Doufejme, že jindy a jinde bude lepší halucinogenní konstalace. (Hrálo se: Ghouldiggers, No W, Rio Grande Blood, LiesLiesLies, 99 Percenters, Watch Yourself, Life Is Good, Waiting Relapse, The Last Sucker, Psalm 69, N.W.O., Just One Fix, Thieves).

A když už jsme u toho nejhoršího, podíváme se i na druhý konec, tady dominují s odpoledním vystoupením CORROSION OF CONFORMITY a čím dál víc ve mně zraje pocit, že tohle bylo jedno z nejlepších vystoupení festivalu. Poprvé jsem je viděl před Metallicou k Deliverence a ještě jsem plně nedokázal ocenit sílu COC, ale zpětný poslech ve chvíli, kdy oznámili návrat na scénu, to napravil. Sabbatovské riffy namixované do jazzu, blues pepřené thrashem, punk (ten byl cítit z celého vystoupení paradoxně nejvíc) zlámaný krkolomnými riffy. Trojice výtečných instrumentalistů, jedinečný crossover. (Hrálo se (bez pořadí): Loss for Words, Psychic Vampire, Seven Days, Vote With a Bullet, The Moneychangers, Deliverance, Technocracy.)

AddSatan: Do areálu jsem letos nakráčel až v půli setu MINISTRY, zrovna hráli něco z nového alba (to se fakt hodně nepovedlo - 99 Percenters, pozn. Loo), tak to poslušně přetrpím a pak už jedou staré „šlágry“ z Psalm 69 atd. – jó, tak tohle je jiná, riffy to má sice neuvěřitelně jednoduché, ale tady platí to s tou silou a jednoduchostí. V kombinaci se samply a charismatickým Jourgensenem to prostě nějak funguje, takže posledních 4-5 skladeb se bavím. Taky mě dost překvapil zvuk, hlavně jeho nepřehulenost. Pak rychle pryč z areálu, nějaký ten špacír, pokec, pivka, rumy a návrat až během setu NILE – zvuk v pohodě – jen z místa kde jsem stál trochu zanikají (!) Georgeovo „don´t break your drums“ Kolliasovo bicí, radši bych víc starších věcí, ale co se dá dělat – nejlepší byl Sarcophagus, Black Seeds of Vengeance, intermezza a „bumbrlíček“ Sanders v evidentně dobré náladě :). (Hrálo se: Kafir!, Sacrifice Unto Sebek, Defiling the Gates of Ishtar, Ithyphallic, Supreme Humanism of Megalomania, Permitting the Noble Dead to Descend to the Underworld, Sarcophagus, Black Seeds of Vengeance.)

Na ARCTURUS jsem se těšil, mám rád sice hlavně „Maškarádu“ – z ní zazněl tuším jen The Chaos Path (a to ještě bez vyvrcholení v podobě oné taneční smyčky), ale prostě mě téměř od začátku nebavil a pak už přímo štval zpěv Vortexe, nejsem kdovíjaký fanoušek Garma, ale Vortex z toho dělal strašný heavy/bigboš, v The Chaos Path chyběla z jeho strany veškerá potrhlost, navíc klávesy bych si představoval vytaženější a naopak Hellhammer měl kopáky trochu přehulené, po The Chaos Path bereme roha a paříme kdesi ve městě asi do 6ti ráno, ale to by bylo na samostatný report :D. Arcturus zlamání (kvůli Vortexovi, jinak by to bylo v pohodě).

Brutusáček: MINISTRY neznám, ale prý jakože víc industriál, na Brutalu pro mě takovej bigbít. SICK OF IT ALL někdy naživo zklamali? NY škola co prostě valí a mají tolik songů z dob, když část redakce byla ještě v plenkách a přesto to po těch letech má to koule. NILE asi víc kolegové neasi, za mě jen to, že ten Kolias je blázen. ARCTURUS bezvadnej Hellhammer, ale celkově jsem čekal víc jejich divadla. No a pák už zase zpátky k absinthu, Helmut byl neoblomný.

Gorth: Ééé, co dnes hraje zajímavého? Arcturus v jednu? Dobře, ještě Nile o půlnoci? Trochu mě mrzí Crowbar, ale protože je moc neposlouchám, rozmýšlím si jet na třetí hodinu na ně a pak tam osm hodin sedět. Takže po relaxačním dni vyrážíme, nakonec na osmou, mám s jedním člověkem sraz na Ministry. MINISTRY: Byl jsem docela zvědav, jak si povedou v přímém srovnání největší jména „industrial metalu“ Godflesh a Ministry (hrozná, nepravdivá škatulka, navíc si tyhle kapely vůbec nejsou podobné, ale když už je tak označují...). A protože pro mě jde v industrialu především o onu atmosféru a nemám na to ten gothic latex vampire cyber EBM náhled, Ministry mě fakt nebaví. Umělá tancovačka bez atmosféry. DIMMU BORGIR: Tenkrát s Enslaved byli v pohodě, takže si říkám, že si dám půlhodinku lehké zábavy. Vyklubala se z toho zábava těžká, protože Dimmu přišli s monstrózním coming out a zahráli parádní heavy/speed metal. Nevěřil jsem vlastním uším, ale vedle stojící zcela střízlivý kamarád mi to potvrdil. Symfonika byla docela vzadu, kytary byly krásně čitelné, takže jsem si to velice užil. Podotýkám, že to nebyly žádné novinky, hrála se třeba Spellbound nebo Vredesbyrd, první věc s náznaky blacku byla Gateways z novinky, kde vříská ta paní, kterou pak použili i Solefald. Pak už to začala být trochu nuda, tak jsme zmizeli. (Hrálo se: Spellbound (By the Devil), In Death's Embrace, Dimmu Borgir, Gateways, Ritualist, Vredesbyrd, The Serpentine Offering, Puritania, Progenies of the Great Apocalypse, Mourning Palace.)

LooMis: SAMAEL již nikdy nebudou tím, čím byli ve svých počátcích. Neustále mám problém s perforací starých skladeb elektronikou, ono je to samozřejmě vzhledem k celé tvorbě asi těžké, aby se tomu vyhnuli a vezme-li se v úvahu i jak je koncipována celá show, ale není to prostě ono. U předposlední Baphomet's Throne jsem tak mrzutě dopil pivo a odplahočil se před vedlejší pódium. (Hrálo se: My Saviour, Shining Kingdom, Rain, Of War, Slavocracy, Reign of Light, Soul Invictus, Earth Country, Baphomet's Throne, The Truth Is Marching On.) NILE měli zpočátku velmi chatrný zvuk, kdy se buď jenom ozývala kytarová hradba nebo naopak vyletěly bicí. Naštěstí se postupně vše usadilo a mohla začít skvělá show neuvěřitelných bicích. A takhle pařit někoho z Nile u basy jsme viděl naposled Spirese v Rock Café. Mlask.

Gorth: Po cestě na Nile si všímám, že před ARCTURUS skoro nikdo není, takže si jdeme stoupnout dopředu, Nile oželím. Potkávám tam známého z Ragnaröku, který mj. líčí, jak čekal šest a půl hodiny na lístek. Průser jak vrata. Přemýšlím, co vlastně od těch Arcturus čekat. Viděl jsem záznam z Hellfestu, kde byli takoví sterilní, nechytli mě, a kde měl Vortex nějakou hecovací, na což lidi nereagovali, trapné. Čas běží, Nile končí, Arcturus nastupují. Mají o kytaristu míň. Vortex je zase rozjetý, ale tady na něj naštěstí lidé reagují dost nadšeně. No. Koncert to byl nakonec vynikající. Arcturus měli slušný zvuk, ve kterém bylo všechno čitelné, a Vortex přepálil pózu takovým způsobem, že to nakonec bylo zábavné: „Vy jste opilí, co? Uděláte všechno, co vám řeknu. Zpívejte se mnou. Lálalálalalá!“ Čehož se dav chytil a zpíval. Kamarád říkal, že to byl nějaký motiv z disneyovské Sněhurky. Co jinak? Arcturus prostě přehrávají své skvělé songy, vrcholy jsou samozřejmě Chaos Path a Master of Disguise, Hellhammer hraje neskutečně… a já jsem spokojený, přestože show nebyla dokonalá. Vortex by měl dostat pár facek a zpívat, co zpíval Garm, místo těch svých pseudoavantgardních výjezdů, a měl by si tu metalovou pózu odpustit. Ale závěrečnou Raudt og Svart zazpíval skvěle. Arcturus by rovněž mohli poněkud obměnit setlist, hrají to samé, co přehráli už na Shipwrecked in Oslo. Tenhle koncert mě rozhodně nepřesvědčil o smysluplnosti reunionu, přestože jsem rád, že jsem na něm byl. (Hrálo se: Evacuation Code Deciphered, Ad Absurdum, Nightmare Heaven, Hibernation Sickness Complete, The Chaos Path, Master Of Disguise, Shipwrecked Frontier Pioneer, Raudt Og Svart.)

Gorth: Ono to je už pět let, co mě MINDWORK zaujali jako první kapela na mém prvním Brutalu? I tentokrát to bylo fajn, vcelku suverénní, i když mě baví spíš ty starší věci s riffy ála Death a sóly ála Cynic, ty novější  fusion (Exivious?) věci už tolik ne, protože jazz fusion jde úplně mimo mě. Rozhodně jim pomohl povedený zvuk na klubové stagi, kterou celkově hodnotím jako nápad pozitivně, akorát tam mohly hrát zajímavější kapely (Aluk Todolo, Menace Ruine, A Forest Of Stars příští rok, hm?). Po setu hledám se zbytkem Marastu jejich stany kdesi v horoucích peklech, no nakonec tam ovečky dorazily úspěšně.

Brutusáček: Ne počkat ve čtvrtek jsme si dali ještě MINDWORK vzádu v té plechové hale. MINDWORK je schopná kapela co má: ostříhanýho zpěváka, basáka z Humpolce a pandu na bicích (škoda že né i za bicíma). Jo a druhý kytarista samozřejmě umí lámat dívkám srdce, až z toho chodí na pohádky. Čili, máte rádi Death a Cynic, fusion/jazz metal? Zajděte si na Mindwork. No ale pak už zpátky k tomu absinthu…