mIZZY: Dordeduh jsou kapelou, která je českému publiku dobře známá. Už v dobách, kdy ústřední dvojice působila v Negură Bunget, u nás několikrát vystoupili a hlavně dnes zde jsou téměř jako doma. Loni díky brněnským Heiden si v ČR zahráli dokonce dvakrát, a to v Brně a v Praze. I letos Rumuni přijali pozvání od této brněnské kapely na další dva koncerty, z nichž jeden proběhl ve čtvrtek v Plzni a ten druhý opět v hlavním městě. Jen tentokrát Dordeduh s Heiden nedoprovázela slovenská Besna, ale Jeden Kmen.

A byť má účast na pražské štaci nebyla původně úplně automatická, přeci jen ten den proběhl například také křest nového splitu Sněti, kde vystoupilo dalších šest lákavých kapel, nakonec fakt padla volba na Underdogs. Jednak sem chtěla jít i má drahá polovička a pražské deathmetalisty navíc uvidíme za necelý týden v Drážďanech před Rope Sect. Nutno říct, že tohoto rozhodnutí ve výsledku určitě nelituji, protože Dordeduh byli po všech stránkách opět naprosto fantastičtí, ale berme to pěkně popořadě.

MXL: Pohrobci rumunského kultu Negură Bunget u nás za roky koncertování jméno mají a vzývání karpatských démonů kontinuálně probíhá. Nakolik vydatné hudební mycelium kapela vytvořila, potvrzuje nejen Dordeduh, ale i Sur Austru, které jsme tu také měli příležitost na ETEFu slyšet. Ačkoliv se v Underdogs´ jednalo v podstatě o opáčko loňské zdařilé akce, kvality zahraniční čtveřice a domácích Heiden nešlo ignorovat ani napodruhé.

mIZZY: Jako první vystoupilo brněnské uskupení Jeden kmen. V jejich případě nelze moc mluvit o hudební skupině, jako spíše o hromadě nadšenců věnujících se tvorbě ručně dělaných nástrojů a kostýmů, v kterých ale nějakou hudbu samozřejmě i hrají. Tu by šlo charakterizovat jako mix šamanského folku, tribalu a ambientu s tím, že jejich dřívější skřetí podoba, se kterou jsem je viděl například kdysi na Hradbách Samoty, vystřídal více středověký vibe. Naživo prezentují primárně materiál ze své poslední nahrávky Basnj, která vyšla na konci předloňského roku u Epidemie records a obsahuje osm pohansky pohádkových skladeb.

Ty oproti živelnější formě a různým hrdelním zpěvům, které Jeden kmen dříve hojně využíval, jsou primárně čistě odzpívané a mají poněkud jinou atmosféru, než když jsem se s nimi setkal v minulosti. To samo o sobě není vůbec špatně, a byť oceňuji snahu Jednoho kmene o propracovanou a dobově autentickou performanci, po hudební stránce mě příliš neuchvacují. Pracují sice s lehce podobnými prvky jako třeba Wardruna (která je samozřejmě nesrovnatelně dál a opravdu se dá poslouchat) nebo Heilung, a některé rytmičtější momenty, do kterých hráli třeba i na brumle, mě bavily, ale jinak si myslím, že se jedná spíše o zábavnou záležitost na larpy než na hudební pódia.

MXL: Oproti květnu absentovala Besna, jejíž hipster black mě lehce iritoval, a o to více jsem byl zvědav na Jeden kmen. Produkci ansámblu znaje jen z poslechu na YT, poněkud jsem se obával příliš amatérského dřevního derivátu novopohanské vlny, ale realita kupodivu předčila očekávání skeptického recenzenta. Pro úvodní naladění projev tělesa o devíti (?) interpretech nevyzněl až tak archaicky a dokázal optimálně naladit na vlnu později viděného a slyšeného. Sborečky těžící z ozvěn lidové hudby a představ o předkřesťanské hudební kultuře byly libozvučné, aniž podbízivé. Na panáčky a panenky v ručně vyrobených šatech s podobně získanými nástroji nebyl nikterak žalostný pohled a rád je zase někde navštívím.

mIZZY: K pořádajícím Heiden už mám o poznání blíže. A i když mám osobně nejraději jejich tvorbu z přelomu předchozího desetiletí, případně ještě starší s black metalem pracující alba jako třeba Obsidian, jsem docela rád, že se tato brněnská skupina po vydání svého posledního alba Andzjel rozhodla opět trochu více koncertovat. V sobotu to bylo vlastně už potřetí, co jsem je s novým materiálem viděl, a troufám si říct, že se jejich živá forma postupně posouvá k lepšímu. Před Thy Catafalque v Bratislavě, kde na poslední chvíli nahradili odpadlé SSOGE, jim to zrovna zvukově dvakrát neklaplo, plus šlo znát, že na pódiu působili celkem nejistě. Loni na domácí Melodce právě před Dordeduh to byl už mnohem lepší koncert a i v Underdogs to rozhodně nebylo špatné.

Škoda toho, že během prvních skladeb, tedy například během docela dobrého otvíráku Nevěřím těm očím, neměli moc dobrý zvuk. Nejvíce ven lezly klávesy a kytary si musel návštěvník spíše domýšlet, což u rockovo-metalové hudby docela zamrzí. A jelikož jsem evidentně nebyl jediný, kdo s tím měl problém, asi po druhé skladbě se hlasitě ozvalo z davu několik návštěvníků vyžadujících zesílení kytar. Zvukař to naštěstí pochopil a druhá půlka setu už byla podstatně lepší.

A byť mi jsou skladby z posledního alba, které se částečně (minimálně vokálem) vrací k blackovějšímu vyznění, poměrně sympatické, musím říct, že závěr koncertu, který patřil o něco staršímu materiálu, fungoval mnohem lépe. Jednak si tedy myslím, že Kverd dnes o poznání lépe zpívá, než řve, což šlo poznat hlavně u táhlejších vokálů, které často nedotahoval, a hlavně mají ještě lepší songwriting i atmosféru. Jasně, když jako předposlední kus zahráli hitovku Tmář z Dolores, úspěch byl zaručen, ale i předchozí skladba Co času zb​ý​v​á​? z AKUNVST se svým Sólstafir feelingem vyzněla moc dobře.

MXL: Heiden po trapno-podivném předposledním albu vstali s Andzjelem z hrobu s takovou parádou, že by jim to jiní obživlí mrtví mohli jen závidět. Už jejich loňské koncerty s Dordeduh ukázaly, že tyhle dvě kapely k sobě sedí o mnoho víc, než by se mohlo při prvním pohledu zdát. Připisuji to shodné snaze o atmosférickou a hudebně progresivní produkci s rozmanitými inspiracemi, v čemž obě kapely po svém způsobu vynikají. Heiden se svým od černi a rocku zamazaným metalem na domácí scéně působí naprosto solitérně a aktuálně nevím, s kým by snesli srovnání. Poetická hudba zasněná i agresivní prostoupila klub především poté, co zvukař zjistil, že kapela má dvě kytary (WTF?). Ačkoliv se mi historicky starší tvorba Heiden líbí, tak s Andzjelem za mě překonali vše dosud dosažené.

Aktuální setlist tedy logicky, podobně jako v létě ve Volyni, táhnou skladby V hodině vlka, Nevěřím těm očím, Musím ti tolik říct, Patřím sem. Došlo i na dvě starší pecky, viz výše, které se současným feelingem bandu vyzněly dost atraktivně. Už jsme tu dříve psali, že Heiden v živé verzi v podstatě nemají chybu, a pokud, vědí o tom jen hudebníci. Vše sedí, klape a je načasované perfektně, a coby jedné z nejlepších domácích kapel současnosti jim není mnoho co vytknout. Tentokrát snad jen Kverdův zpěv nevyzněl tak konkrétně a chyběl důraznější přednes, který by si jeho zajímavé texty/básně zasloužily. Jinak opět horns up, nešlo to zastavit.

mIZZY: I když šlo ale poznat, že si předkapely užívá dost návštěvníků, pro mnoho z nás bylo poměrně jasné, kdo je hlavní kapelou večera. S Dordeduh jsem se naživo setkal už hodněkrát, a pokud dobře počítám, tentokrát se jednalo minimálně o jejich šestý koncert, který jsem navštívil. A když ve svých vzpomínkách zapátrám, nevybavím si byť jediný jejich gig, ze kterého bych odcházel zklamaný. Naprosto precizní výkony hudebníků většinou podpořil i skvělý zvuk, tudíž se prakticky vždy jednalo o výborný zážitek. A je úplně jedno, zda se jednalo o jejich festivalové koncerty na Brutalu resp. Josefstadtu, kde posledně byli jednou z nejlepších kapel celého festivalu nebo klubovky jako třeba ta ve Vopici, kde přehráli celý svůj debut, ale i jejich loňský koncert v Brně.

Na Melodku jsem minulý rok dorazil hlavně z důvodu, že jsme během jejich pražského koncertu hráli s Voluptas na druhé straně republiky, a vynechání Dordeduh by zkrátka byla škoda. Tehdy sice měli set až na poslední song poskládaný pouze ze své novinky Har, kterou osobně nemusím až tak moc jako jejich starší materiál, ale díky naprosto skvostnému zvuku a virtuozitě hudebníků se opět jednalo o parádní zážitek. Až jsem se bál, jestli to vůbec v Underdogs, které přeci jen není až tak dobře vybavené jako Melodka, může rovněž klapnout tak skvěle. Hned od samého začátku bylo naštěstí jasné, že i tentokrát bude naštěstí vše v naprostém pořádku.

Rumuni začali stejně jako na posledních koncertech, tedy skladbami z Har. Ty částečně pracují s až příliš líbivými melodiemi, což dohromady s dost uhlazeným zvukem je jedním z důvodů, proč se k této desce doma až tolik nevracím. Naživo ovšem fungují fakt výborně, jde poznat, jak jsou chytře složené a jak dobře melodičtější prvky prostřídají opravdu tvrdým, ale ne samoúčelným metalem. Díky parádnímu živému soundu navíc vyzněly podstatně organičtěji než z alba, a o tom, jak skvěle je Hupogrammos odzpíval, se po těch letech snad ani netřeba bavit. Kdybych měl bez delšího rozmýšlení říct jména pár zpěváků, kteří naprosto suverénně zvládají jak čistý zpěv tak opravdu hluboký growling, jako první mě dost možná napadne právně on.

A byť to původně vypadalo, že se bude jednat o další koncert, který je primárně věnován jejich nejnovější tvorbě, Dordeduh naštěstí překvapili a zařadili do setu ne jednu, ale hned tři starší skladby. K mému nadšení se jednalo dokonce o ty úplně nejlepší, a to Cumpăt, Zuh a Jind De Tronuri. Všechny zahrané naprosto přesně a s citem včetně pasáží se Sol Faurovým dulcimerem. Oproti minulosti sice ubylo akustických nástrojů a místo použití dřevěných perkusí a dechových nástrojů byly tyto zvuky samplovány. To ovšem vůbec nevadilo, protože vše stále dobře vyznělo, hudebníci se mohli věnovat hře na své hlavní nástroje a k tomu navíc vše bylo sladěné s hezkou projekcí, kterou jsem u Dordeduh v minulosti zatím neviděl.

Jejich koncert byl mimochodem rozhodně delší, než uváděl plánovaný harmonogram, protože Rumuni hráli minimálně hodinu a půl, aby ne ještě dýl. Nenudili mě však ani vteřinu a dle reakce davu šlo poznat, že by návštěvníci snesli klidně i více. I kapela ale vypadala, že si hraní v Praze užívá a odezvy od lidí si cení. Škoda jen, že tak skvělá skupina jako Dordeduh i po všech těch letech hraje v poměrně malém klubu, který je naplněn zhruba z poloviny. Na druhou stranu i vzhledem k tomu, že ve stejný den proběhl další a podstatně větší metalový gig, kam šla i velká část mých známých, je vlastně fajn, že to s návštěvností nedopadlo ještě mnohem hůř. Já každopádně své účasti nelituji, protože tohle bylo ve výsledku ještě lepší než jejich loňský koncert, a budu se těšit na to, až Dordeduh uvidím znovu.

MXL: K vyčerpávajícímu popisu vystoupení Dordeduh snad jen pár poznámek. V prvé řadě jsem rád, že to transylvánským šamanům v Praze zvukově vyšlo o mnoho lépe než loni na jaře. Tam dominovali Heiden a Rumuni přes své dokonalé interpretační kvality trpěli lehce přebuzeným soundem. Tentokrát to naopak bylo tak dokonalé, až jsem se roztékal nad genialitou kapely, která podobně nezní ani z desek. Jejich koncert byl tak esencí toho, co je na Dordeduh nepřenositelné a lze s nimi zažít maximálně ve zkušebně nebo při takhle epesním živáku. Druhá poznámka směřuje ke kvalitě skladeb samotných. Vždy si u mě vyslouží respekt hudebníci, kteří si dají tu práci a snaží se vyhnout žánrovým klišé, což speciálně u folkem prodchnutého black metalu nemusí být vždy jednoduché.

Dordeduh jsou v songwritingu a následné interpretaci ne o jeden, ale o dva levely nad průměrem, a bylo by to sakra poznat, i kdyby neměli cimbálek. Originalita z jejich muziky odkapává minutu po minutě. Typicky třeba Descânt mě vždy odpálí přes horský hřeben až na moldavskou hranici. Podobně i Vraci de nord, věci z Har u mě vedou. No a do třetice oceňuji Hupogrammose za jeho zásluhy o limba română. Tak dobře hlasově vybavený zpěvák vládnoucí v metalu dost exotickým jazykem je zjev sám o sobě. Parádně se to poslouchá. Dordeduh jsem viděl čtyřikrát a vždy to byl extraordinérní zážitek. Nehodlám se připravit ani o ten příští.