1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)

(3) ALARUM -  Circle’s End (06/2020)

- v redakci oblíbený australský tech thrash/fusion hlásí comeback, je to teda hodně velká pocta žánru, přece jen moderna je někde jinde, ale funguje to. (brutusáček)

- prog/tech/fusion protřelí harcovníci Alarum se hlásí po devíti letech ticha. (Spotify, Bandcamp) (Herelson)

- zvláštní kapela tihle Alarum - desky vydávají v takových rozestupech, že jeden vlastně neví, jestli zrovna fungují, nebo ne. Od předchozí desky Natural Causes je to už téměř desetiletí, ale Australané evidentně sledují dějí na hudebních scénách. Do své hudby vždycky implementovali jiné vlivy, ale celkově se tentokrát nejen velmi zrychlilo, ale i přitvrdilo a výrazně zesložitilo. Parádní tech/fusion deska, co si to pomalu šine do TOPu. Atheist meets Voivod meets Watchtower. (LooMis) 
 
 
 
 
 
(3) EXOCRINE - Maelstrom (06/2020)

- od minulé desky přidali Francouzi do své tvorby méně tradiční elementy a navíc zvukově se stáčí k Relentless Mutation od Archspire. Obojí dost odvážné kroky, aby jejich tradiční fanoušek měl zamotanou hlavu. Ale proč ne? Po prvních posleších spokojenost.(Bandcamp) (Herelson)

 - prog/tech deathmetaloví talenti z Bordeaux na čtvrté řadovce ušli již dlouhou experimentální cestu na to, že se na ni vydali teprve v roce 2015. Na několika místech nechybí sóla trubky, například na konci takové Wall of Water namícháno se zvukem oceánu, a další instrumenty vytvářející často bizarní kombinace. Jazzová melodika a technické kytary stojí na důsledně brutal deathmetalovém základě. Techničtí nadšenci se budou opakovaně ukájet a nebudou mít nikdy dost. Že by další adept na nejen červnové vrcholné příčky. (DarkXane)

- dobrý nápady, ale celkově to na mě moc pidliká. (bizzaro)
 
 
 
(3) PYRRHON - Abscess Time (06/2020)

- hřebíky, střepy, protřepat a nemíchat a servírovat s kazajkou. Newyorkští tech death magoři přicházejí se svojí zvukově nejlepší deskou, což jejich blázinec zlehka urovnalo a uspořádalo, a byť největší moment překvapení je už pryč, pořád si to maže dost math/chaotic scénu na chleba. (brutusáček)

- na první dobrou jde sice slyšet rukopis kapely, ale například oproti předchozímu, skvěle skřípajícímu albu What Passes For Survival, mi novinka přijde poněkud unavená a zbytečně roztahaná. Jo, jsou zde taky dobře vyhrocené momenty, které mě baví, ale na to, jak jsem se na Abscess Time těšil, jsem poněkud zklamaný. (Bandcamp) (mIZZY)

- kakofonní avantgarda z New Yorku. Čtvrté album ve více než desetileté historii těchto pomatenců. Basu drásá ex-Imperial Triumphant Erik Malave a skřípe jim to skvěle. Drtí mozky svými hlomozícími stroji… nekompromisní noiserockové variace a jazzové průlety explodující na hranicích moderního death metalu, které jsou prolamovány se stejnou intenzitou, s jakou způsobují blouznění posluchače. Vrchol a mezník kapely a kandidát na nejvyšší stupně letošního korona roku. (DarkXane)

(3) SOMNIATE - The Meyrinkian Slumber (06/2020)

- Island z Plzně, členové Heaving Earth a Mallephyr v BST studiu. Čekal jsem hodně, dostal jsem ještě víc. Vynikající deska. (vaněna)

- prvotina od plzeňsko-pražské bandy. The Meyrinkian Slumber je na úrovni nahraná a celkem zajímavě složená deska, která určitě má potenciál prorazit. Více v recenzi. (Bandcamp) (mIZZY)

- na závěr měsíce se z pražských zapadlých sklepů vyvalil promakaný black metal české provenience v prvotině, za kterou ale stojí vyspělá parta profíků. Zastřený a chorobný vokál perfektně sedí k dokreslení zvolené tematiky, která formuje dokonalou atmosféru onoho světa, aby se z něj s každým přibývajícím poslechem postupně vynořoval ve své velikosti samotný Golem. (DarkXane)
 
 
 
 
 

(2) DEFEATED SANITY - The Sanguinary Impetus (07/2020)

- minule jsem napsal "bez komentáře", ale pár vět si tohle monstrum rozhodně zaslouží. Celkový pocit z toho mám takový, jako kdyby hoši hodili Dharmatu do BDM. Je to hodně komplikované (jak jinak), jazzy, progy, ubylo slamů. Vůbec nechápu, že Gruber vedle bicích nahrál i kytary!!! Totální magor. Ta provázanost a spolupráce bicích a kytar je neskutečná, z extrémní muziky snese porovnání jen s Ion Dissonance. Doufám, že brzy najdou sekerníka a pojedou turné. (onDRajs)

- vražda, smrt, zabití. Rok 2020 přeje viru a technickému death metalu. Žánrový top na několik let? (brutusáček)
 
 
 
 

(2) NEPTUNIAN MAXIMALISM – Éons (06/2020)

- skutečně maximalistické – především co do stopáže (přes 2 hodiny), ale i co se stylového záběru týče. Belgičané jakoby částečně navazovali na 70/80´s (i pozdější) avant/prog/jazz/RIO/zeuhl/psych rock, jsou tu vlivy předo/středo- i dálně východní, tradiční hudby, drone, doom, špetka black metalu, své místo tu nejspíš má i improvizace. Lze tam slyšet spousta věcí – od Zu přes experimentálnější polohy SunnO))), Master Musicians of Bukkake, Senyawa, pozdnějšího Johna Coltranea / Milese Davise, Swans až po Aluk Todolo a Chaos Echœs… atd. Je to ale až překvapivě soudržné a zvláště díky dvojici bubeníků/perkusionistů to i často slušně hnětá. Ambiciózní a řekl bych, že i celkem dost povedená deska, ale jak moc budu vědět za pár měsíců, až (jestli) to pořádně naposlouchám. Taky by mě zajímalo, proč se jedna skladba jmenuje slovensky. (Bandcamp) (AddSatan)

- nehoráznost. Víc než dvě hodiny abstraktních náloží mezi metalem, free jazzem a dronem ne úplně nepodobných Zu s konceptem budoucí země, které vládnou inteligentní sloni, a (občasnými) vokály inspirovanými teoriemi preverbální komunikace. Oceňuji, že tenhle bombastický kolos jak ze zlaté éry prog rocku, RIO nebo avantgardního metalu vypustili v době, kdy nikdo nemá čas a nestíhá ničemu věnovat pozornost. Mimo to je to většinou reálně dobré a po čistě hudební stránce překvapivě nepřeplácané – dominuje chytré ságo a bicí, které primárně doplňuje dronující basa. Asi je lepší poslouchat to po jednotlivých kapitolách jako tři desky. Jinak první věc na I, Voidhanger, která mě nějak víc zaujala. (JSt)

(2) PROTEST THE HERO – Palimpsest (06/2020)

- yesss, Kanaďani jsou zpět a v plné síle. V té změti marasmu a utrpení taky pořádná dávka melodie. Protest the Hero neztratili nic na kráse a ženou si to jako otevřený kabriolet v parném vedru. Spolu s August Burns Red jediná melodická moderna, která to umí správně poskládat. (brutusáček)

- název desky je tentokrát více než výstižný – kanadští progeři stále sází na vykudrlinkované hudební motivy jako na předešlých deskách, ale přesto přidávají něco nového, co jemně proplouvá celou desku tu v odkazu na klasický heavy metal, pop rock nebo jazz. Není to pořád ani omylem zběsilá míchanice jako třeba předvádí BtBAM, ale hladí to úplně stejně. (LooMis)
 
 
 
 

(2) VADER - Solitude in Madness (05/2020)

- tohle se prostě musí  líbit - půlhodinová jízda, která nedá vydechnut. Poláci jsou evidentně při síle. (LooMis)

- ač se jim v období Krabathoru dalo vyhnout jen složitě, nikdy jsem je vlastně neposlouchal. No vida, a nová, fakt povedená deska, si troufám říct, bude z těch, co se zařadí po bok klenotů De Profundis a Litany. (bizzaro) 

vaněna

NIMBIFER - Demo II (01/2020)
- skvělý atmo black, divím se, že jsem to ještě letos do desek měsíce necpal, protože už pěkných pár měsíců neopouští aktivní paměť přehrávače. Zahuhlaný syrový zvuk k tomuhle materiálu strašně sedí, nádech epičnosti nepřerůstá do kýče a dokázali se vyvarovat i zbytečných "středověkých" akustických kytárek á la Runespell, kterým se to trochu blíží.

AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD - Thourgh Doors of Moonlight (04/2020)
- ritual ambientu je na téhle desce víc, než black metalu. Proto si netroufám moc soudit, protože v tomhle žánru našlapuju hodně opatrně a nezkušeně, málokdy mě baví. Tahle deska mě ale celá baví a myslím, že je i zvukově dobře udělaná. Atmosféra skvělá, a (šok!) má to i promyšlený obsah.

GOLDEN LIGHT - Sacred Colour of the Source of Light (04/2020)
- nádherně monotónní black metal. Zamračeno, sice s nábožnejma vobrázkama, ale bez kadidla a klišé. Působivá deska.

NEXION - Seven Oracles (06/2020)
- arci-islandská deska. Super našlapaná atmoška, kterou kazí vokál. Recenze už proběhla.

ILLKYNJA - Sæti Sálarinnar (06/2020)
- a ještě jeden island i Islandu, tentokrát naopak super vokál a lehounce divočejší zvuk.

onDRajs

WALTARI - Global Rock (03/2020)
- kluci už to velebili minule. Ano, je to dobré, chytlavé, plné hitovek, ale rozhodně bych brzdil s tvrzením typu "nejlepší deska od So Fine" apod. Třeba Blood Sample (z těch posledních alb) mi přijde lepší. Global Rock je víceméně poprocková záležitost, chybí mi odvaha zabrousit do tvrdších žánrů, což Waltari dělali rádi a uměli to.

brutusáček

BEHOLD… THE ARCTOPUS - Hapeleptic Overtrove (06/2020)
- já to nepochopil, metalová Hella?

PEARL JAM – Gigaton (03/2020)
- američtí veteráni grunge, teda o grunge se nejedná, protože nikdo z nich nespáchal sebevraždu, si jedou tak nějak tvoří už pro sebe.

COLOSSO – Apocalypse (02/2020)
- kolega onDRajs pohanil, já bych tak přísný nebyl, je pravda ale že oproti takovým Nero Di Marte je to slabší, dramaturgicky mi to připomíná Negativu.

DEVANGELIC – Ersetu (05/2020)
- když Nile najedou na větší kulomet.

REVENGE – Strike.Smother.Dehumanize (05/2020)
- hele je to blbost, ale strašná, a to jsem předchozí desky i ocenil.

AddSatan

SUNN TRIO – Electric Esoterica (03/2020)
- viz JSt v albu května. Název kapely je spíše zavádějící, dronuje se zde totiž jen minimálně. Převážně jde o psychedelický, najazzlý surf rock s předo/středovýchodními vlivy, někdy i řekněme potemnělý - hlavně první skladba a trochu i některé další mi připomněly až Aluk Todolo a Negative Plane. A pak je tu i vyloženě tradiční, předo/středovýchodní hudba, jen mírně upravovaná/zkreslená, případně zasmyčkovaná (?), cca á la Secret Chiefs 3, ale vlastně i Muslimgauze. Každopádně je to dobré a zábavné. (Bandcamp)

CENK ERGÜN & JACK QUARTET – Sonare & Celare (03/2020)
- viz JSt v albu května. Sonare je zlověstný úl – aneb když smyčcový kvartet hraje disonantní black metal. Celare postupně začne droneovat a mix zvukových barev smyčcových nástrojů místy připomíná akordeon, nebo i varhany. Moc pěkné. (Bandcamp)

mIZZY

INFER – Aeon of Deathless Blight (06/2020)
- nejpotěšující červnová nahrávka. První věc po pěti letech a dokonce deset let od poslední řadovky. Navíc to je fakt parádně drtící a valivý death/black jak pro fandy Dead Congregation tak i zběsilejších zvěrstev. Infer s novým albem pouze potvrdili svou pozici na pomyslném trůnu slovenského metalu smrti. (Bandcamp)

HERXHEIM – Incised Arrival (07/2020)
- po loňském demu tu je hned řadovka, opět slušně mrdlá a zábavně rytmická jízda. Patrick pokračuje tam, kde skončil s jednou z nejzajímavějších deathmetalových kapel poslední doby, byť musím říct, že až tak jako Howls of Ebb mě Herxheim zatím nebaví. (Bandcamp)

JSt

THE SILVER FIELD – Sing High! Sing Low! (06/2020)
- typicky britská pastorální psychedelie, folková koláž, rurální ambient a tak dále. Medový hlas jisté Coral Rose je naprosto nádherný (připomíná mi to průzračný klid Matta Mehlana ze Skeletons kombinovaný s Martynem Batesem ze sólovek, ale to jsou poměrně obskurní reference), instrumentace (smyčky na smyčkách) ho výborně doplňuje. Pravděpodobně další položka do výročních žebříčků.

FOOTSIE – No Favours (05/2020)
- jeden z klasických grimových MC a producentů (!) vydává až teď oficiálně první LP. Strohá záležitost, místy by tomu větší komplexnost i prospěla, místy to samozřejmě sklouzává do popové břečky, ale pár tracků je dost povedených. Celkově je sympatické, že v produkci i rapu zůstala původní grimová syrovost, i když to občas nefunguje a výbušnosti deska taky mnoho nepobrala.

LAND TRANCE – First Seance (05/2020)
- docela mi dělá problém to zařadit. Jedním vodítkem je, že to vydal Forest Swords, kterému se koláže Land Trance blíží zvukově i náladou, zároveň euforickou a melancholickou. Pak je potřeba podotknout, že koláže tu neznamenají náročné experimenty, ale jen prostředek ke tvorbě celkem přehledných skladeb nesených třeba varhanními melodiemi/smyčkami nebo naznačenými beaty. Šíře by se dalo mluvit o post-rocku. 

KOOBA TERCU – Proto Tekno (05/2020)
- hodně hypnotický noise rock nebo hodně hlučný krautrock z Řecka, příjemná věc. 

OWL – Mille Feuille (04/2020)
- norská volná improvizace / elektroakustická abstrakce, kytara, ságo, spousta manipulací. Není to úplně vyrovnané, ale minimálně naživo bych si je dal velmi rád.

JASNOVIDEC – s/t (06/2020)
- spolupráce Koroze a Kultu masek vydaná, jak jinak, na Stoned to Death. Moc pěkný drone, který v průběhu pravidelně chundelatí a ritualizuje se.

Herelson

ANGEL OF DISEASE - Obscure Conjuring (05/2020)
- prog death staršího střihu, zejména co se týká zvuku. Nicméně v hudbě je co objevovat. Deska, vycházející po více jak 10 letech od svého předchůdce Hypercube, je věnována Seanu Reinertovi. A také právě v kapelách, ve kterých Sean hrál, by se dal vystopovat inspirační zdroj těchto Gruzínců. (Bandcamp)

JAKUB TIRCO - Noises & Colours (05/2020)
- krásně plynoucí instrumentální hudba (noises) ve stylu modern/djent/ambient s uvolněnou a hravou atmosférou (colours). Velmi příjemné překvapení od kytaristy skupiny IONS. Doporučeno fans například I Built the Sky, Jakub Zytecki, Plini nebo David Maxim Mitic.(Bandcamp)

SEROCS - Vore (06/2020)
- svižný a úderný tech pozdrav z Mexika. Nápadité riffy, žádná tupota. U mě dobrý. (Bandcamp)

RANNOCH - Reflections Upon Darkness (05/2020)
- již druhá deska pro mě neznámých Rannoch je kříženec death/prog/groove a co já vím kolikero dalších odkazů na jiné styly a tvůrce (Plini, Khonsu...). Deska jako celek působí soudržně. Každá skladba obsahuje super nápady a dokáže tak sama o sobě zaujmout a udržet pozornost, ale celková stopáž desky je přehnaná.(Bandcamp)

DarkXane

SICKENING HORROR – Chaos Revamped (06/2020)
- další červnový zástupce z Řecka, tentokráte z vod technického death metalu. A čtveřice ho po pětileté pauze přináší na čtvrtém studiovém albu poctivou nálož namíchanou s thrashem se solidním zvukem. Inspirace velkými jmény je zjevná, ale poslouchá se příjemně a slušně odsýpá.

HAIL SPIRIT NOIR – Eden In Reverse (06/2020)
- psychedelické rockové variace z Řecka… no poslechněte sami, jestli toho ředění metalu není už moc. Debut Pneuma z roku 2012 byl unikátní psychedelickou syntézou rockové progrese a black metalu, které nešlo nepropadnout. Čtvrtá řadovka každopádně již černotu neevokuje ani vokálem, s čímž jsem se ještě nesmířil. Posun stylu je tedy zásadní a na hlubší hodnocení chce ještě čas. V červnovém topu by ale chybět nemělo.

ORMSKRIK – Ormskrik (06/2020)
- debutové album pětice blackened thrasherů ze západního pobřeží Norska zformovaných teprve v roce 2015. Dva letošní singly – únorový Descend to Madness a květnový Hellheim dávaly tušit, že blížící se počin bude stát za to. Kurevská energie a melodika vás rozmlátí a zanechá zčernalé šrámy zásek za zásekem. Vše protknuto melodickými deathmetalovými pasážemi a mnohastylovým vokálem, který zabrušuje do hardcore poloh. Blackové elementy dodávající zvuku potemnělou atmosféru mne náladou přenesly do časů zabijáckého debutu Something Wild od Children of Bodom, který je sice jako celek o něčem jiném, ale také chytil za prdel a nepustil. Možná se oposlouchá, ale v červnu zatím rozhodně ne.

OFERMOD – Pentagrammaton (06/2020)
- syrově nasypaná švédská okultní blacková orthodoxie. Původní studiový debut vydaný ale až po 15 letech po jeho stvoření v roce 2005, mimo jiné i díky problémům souvisejícím s tehdejšími násilnickými eskapádami kytaristy Miky Hakoly (Belfagora). Vokály tehdy ovšem neobstaral nikdo méně slovutný než Ignacio Muñoz (Moloch, alias NSK) z Teitanblood. Uctívání démona Beliala se koná na oltáři nejkovanějšího zla a Belfagorovi to musíte i uvěřit, pokud nechcete zůstat zadupáni do nicoty. Zavzpomínání na legendární Dissection nikterak tento opus nesnižuje; vznikal ostatně v době, kdy měl Jon již za sebou pobyt za mřížemi a chystal v následujícím roce nejen své poslední album, ale také svou dobrovolnou pouť do věčné černoty.

SINIRA – The Everlorn (06/2020)
- povstal snad Jon Andreas Nödtveidt z Danteho kruhů pekelných, vynořil se v roce 2016 na hřbitově kdesi v texaském městečku Nacogdoches a nechal se připomenout v podobě jakéhosi Knella, který stojí za tímto jednočlenným blasfemickým projektem a v červnu na nás vyvalil první fošnu (po demu z roku 2018). Měli by tedy zbystřit všichni uctívači mrazivých potemnělých majestátních melodií švédských kultů z devadesátých let, a to nejen lídrů této hordy Dissection, ale také zcela nezapomenutelných jediných záseků Welcome My Last Chapter od Vinterland (1996) a At the Sight of the Apocalypse Dragon od Midvinter (1997) nebo klenotů té doby od Dawn, Eucharist, Gates of Ishtar, Mörk Gryning, Noctes, Sacramentum, … dávno tomu jest. Určitě se nejedná o prostou kopírku, ale spíše o moderní svěží a povedené vyznání všem těm padlým titánům.

CARACH ANGREN – Franckensteina Strataemontanus (06/2020)
- šestá studiovka černých Holanďanů po tříleté odmlce od podmanivého zlo díla Dance and Laugh Amongst the Rotten mne poměrně nadchla a troufám si ji označit za jejich top dílko. I když… jejich vystoupení vzadu ve stanu na jubilejním Brutal Assaultu v roce 2015 ve mne zanechalo dodnes nikoli naprostou objektivnost (ale to sem nepatří :)). Divadelně muzikáloví vypravěči hororových kompozic naservírovali další Ardekovy orchestrální orgie hrůzy s houslovými sóly a jedinečnými bicími… tady ale pozor neb letos v únoru to byl právě Namtar, coby zakládající člen, který kapelu opustil.

ACHERONTAS – Psychic Death ‚The Shattering of Perception‘ (06/2020)
- osmý počin řeckých okultních černooděnců. Jedinečný nezaměnitelný projev vyvěrající z prastaré Attiky při vzývaní temnoty reprezentuje v současnosti tamní scénu tím nejlepším, co může nabídnout. Na živo zaujali třeba na Chmelnici loni v březnu, kde to společně s Infernem pořádně nakopli.

FELLWARDEN – Wreathed in Mourncloud (06/2020)
- atmosferický black/blackgaze z Anglie navazuje na prvotinu Oathbearer z roku 2017 a dále ji rozpracovává a zesiluje. Jde o paralelní projekt dvou členů z formace Fen podobného ražení (The Watcher kytary a vokály a Havenless za bicími). Chrapot je vyvážen čistým vokálem v rozmanitých polohách, což pomáhá spoluvytvářet truchlivou atmosféru s folkovou příchutí.

ULTHAR – Providence (06/2020)
- druhý black/deathmetalový počin Kaliforňanů z Oaklandu. Debut Cosmovore z před dvou let zaujal. Novinka je černější a slušně odsýpá a nenechá vydechnout. Moderní sladění black a death metalu, kterému nevím co vytknout.

VSPOLOKH – Pomre (06/2020)
- ruský trojčlenný spolek, který je na scéně již od roku 2004, vyvalil z Uralu teprve druhý mytický ural chthonický metalový počin od debutu Sorrow of the Past z roku 2010. Nechybí flétničky a další instrumentální serepetičky. Slovanský epický pohanský black metal, který patří k tomu lepšímu z východních oblastí… k vidění byli u nás třeba v brněnské Oboře v červenci 2016 na desátém jubilejním a zároveň posledním ročníku moravského UG festivalu Hell Fast Attack.

TERRESTRIAL HOSPICE – Indian Summer Brought Mushroom Clouds (06/2020)
- debutové album dvou polských veteránů (Inforno z Behemoth za bicími a Skyggen vokály a kytary známý třeba z Gorgoroth) předčilo podle mne jejich EP z roku 2018. Temné zuřivé ve středním tempu válcující vše lidské.

FLAGG – Nothing But Death (06/2020)
- finský syrový black v old school tradici na debutové placce. Fakticky jednočlenný projekt Flagga s Tyrantem jako vokalistou. Vše prolnuto hutnou atmosférou se zkreslenou basou stahující pomalu do hnilobného bahna, kde nečeká již nic než smrt.

PURTENANCE – Buried Incarnation (06/2020)
- finští matadoři nejsou žádní holobrádci a brázdí vody death metalu již od roku 1991. Přesto se jedná teprve o čtvrté album. Po svém debutu Member of Immortal Damnation v roce 1992 se totiž na dvacet let vypařili a dali o sobě vědět až v letech 2013 a 2015. Zůstala zachována doomová atmosféra známá již z debutu a zůstal zachován i magnificientní jeskynní vokál, ačkoli jej za mikrofonem obstarává jiná bestie.

AVERSIO HUMANITATIS – Behold the Silent Dwellers (06/2020)
- madridská trojice přináší další černé post-šílenství v pořadí teprve druhé po debutu Abandonment Ritual v roce 2011. Dvě alba za deset let v tomto případě znamená jedině dobře. Pokud se chcete nechat rychle rozsekat a zbývá vám „jen“ 35 minut ponurého bytí, tak ho stojí za to obětovat. Ale možná už nezbude cesta, jak zpět procitnout… Střední tempo, disonance, pohrdání veškerenstvem a depresivní atmosféra jsou zcela pohlcující.

CAPEL BEULAH – Capel Beulah (06/2020)
- vydavatelství Death Kvlt vypustilo syrový black metal s ambientním soundem z Velké Británie, aniž bychom se cokoli více dozvěděli o členech tohoto uskupení. Uzemňující záležitost pro všechny nesvaté.

AL-NAMROOD – Wala’at (06/2020)
- orientální folk black metal v arabštině od (nikoli překvapivě) již 12 let neznámých exotických rouhačů ze Saúdské Arábie se zhmotnil v již sedmém studiovém albu. Zcela unikátní atmosféra charakteristická pro tyto písečné bojovníky nemůže nechat chladným ani žádného severského válečníka.

MANTAR – Grungetown Hooligans II (06/2020)
- němečtí sludge blackmetalisti, kteří mne nakopli poprvé na Brutal Assaultu v roce 2017, vypálili čtvrtou řadovku, na které je tentokrát k nalezení „pouze“ osm cover verzí kapel Sonic Youth, L7, Muldhoney, Babes in Toyland, 7 Year Bitch, Mazzy Star a The Jesus Lizard. Příjemné osvěžení z doby koranoviré.

GRAVE DIGGER – Fields of Blood (05/2020)
- dvacátý zásek německých nesmrtelníků přináší hymnické heavymetalové zpěvy ze skotských bojišť. Tématicky se tak vrací k albu Tunes of War z roku 1996 a jeho již méně podařenému pokračování The Clans Will Rise Again z roku 2010. Vezme-li se do úvahy, že první výkop z hrobu provedli tihle pánové již v roce 1984, tak novinka servírovaná po 40 letech existence čiší nečekanou energií a strčí do kapsy vlastní počiny z posledních let, takže borcům zatím zakopání heavymetalového hrobu nediktujme.

ALESTORM – Curse of the Crystal Coconut (05/2020)
- pirátské folk-powerové skočné odrhovačky se na vás vychrlí také na šestém záseku sympatické partičky tentokrát původem skutečně ze Skotska, která působí možná ale spíše dojmem jako by cíleného dobrého/špatného vtipu? Ale co už… posoudí každý sám.

FALCONER – From a Dying Ember (06/2020)
- nemůžu jinak… mladická nostalgie překonává fakt, že jsem švédské folkové powermetalisty v posledních letech moc nesledoval. Deváté album po šesti letech je ale zároveň rozlučkové, protože kapela oznámila svůj konec po 20 letech, což mne nakonec docela zamrzelo a mezi červnovými alby si místo zaslouží. Klasika žánru pro jakékoli odlehčení, aneb nejen skřehotem je třeba se někdy potěšit; čistý zpěv Matthiase Bladea je pověstný.

EVERLORE – Everlore (06/2020)
- finská pětice vypustila svojí power heavíkovou prvotinu. Chytlavá melodika rozhodně nepůsobí stupidně, ale instrumentálně vyspěle. Joonas Kunnela se zároveň nesnaží proječet do nesmyslných výšin, což zní v konečném celku příjemněji než u jiných nejmenovaných v rámci žánru již známých uskupení. Trochu se mi také vybavila devadesátková Gamma Ray, což mne v žádném případě neuráží.

PALE DIVINE – Consequence of Time (06/2020)
- americký klasický doom metal na šestém albu po 25 letech od vzniku kapely. Melodika a vokály nejen á la Dio, ale i připomínka dalších nejmenovaných velikánů sedmdesátých let eskalovaná instrumentální kvalitou pensylvánských veteránů. Každý další poslech vyvolává nutkání jej zopakovat.

PAYSAGE D'HIVER – Im Wald (06/2020)
- první opravdu DLOUHO hrající mrazivý opus z černo-černé dílny již v roce 1997 vzniknuvšího sólo projektu, za kterým nestojí nikdo jiný než Wintherr, alias Wroth z Darkspace. Tím je myslím řečeno vše a mohu tak jedině podepsat slova v recenzi od Vaněny, kde jsou popsány i okolnosti okolo data vypuštění alba do světa. A jelikož nosiče tohoto skvostu, včetně limitovaných sérií v dřevěných boxech jsou k objednání až od 26. 6., tak na červnový seznam přidávám také.

LooMis

HORRIBLE CREATURES - Internal Decline (EP, 04/2020)
- Frank Fišer a spol. se na vlastní náklady vypravili do slovutného studia Antfarm a pod dohledem samotného Tue Madsena nahráli 4 skladby. Thrash jak řemen.

THE GARDEN OF RAMA (04/2020)
- a ještě jeden český projekt, který by rozhodně neměl zapadnout. Stojí za ním Honza Cerha a název není náhodný - jedná se o zhudebněnou předmluvu ke třetímu pokračování sci-fi od A.C. Clarka. A je tedy samozřejmě v angličtině, kterou Honza naposledy užíval s Death Revival. Celkově právě tvorba Death, zejména z období Symbolic, dýchá z desky nejčastěji. V dubnu se the Garden of RAMA kompletně objevila na Bandzone s novým mixem a masteringem, proto ji řadím sem do novinek, ačkoliv původně vznikla již 2018, ale nikde nebyla veřejně celá. Jak jsem uvedl výše, jedná se o jednočlenný projekt, a to je zároveň stále největší slabina. Honza je především basák a nesčetněkrát to dokazuje i tady, zpěv je v pořádku, ale prostě kdyby se "nadupaly" bicí, bylo by to ještě lepší. Přesto doporučuji k poslechu, od Rama - Part III začíná ta správná jízda.

bizzaro

WEREWOLVES - The Dead Are Screaming (04/2020)
- Dave Haley v obklopení dvou týpků spojených např. s The Berzerker, Akercocke, Mithras ad. dal dohromady slušnou techničtější blackened death desku.

GRIDE – Hluboká temná modř (06/2020)
- málem posmrtný matroš Gride, který je nakonec naštěstí jen labutí písní poslední sestavy s Inym. Power grind mathxtreme hardcore!

THOREN - Gwart II (02/2020)
- dobrý den, jmenuji se Thoren a přišel jsem se k vám vyzvracet. Ultra skřípot, instrumentální deathmetalová disharmo avantgarda, headache. Kolik mrtvých by bylo, kdyby vyjeli s Imperial Triumphant?

onDRajs

REAL LIVE ‎– The Turnaround: The Long Awaited Drama (1996)
- další dobrý klasický hip-hop z 90. let. Nástup desky je famózní, střed trochu zavání mainstreamem, ale Wright má tak parádní přednes a flow, že to v klidu zachrání. Trochu mi svou dikcí připomíná Rakima...

JSt

RAMBUTAN – Broken Infinity (2016)
- psychedelický kytarový drone, to prakticky nemůže dopadnout špatně, ale přijít s něčím novým je taky dost těžké. Rambutan neinovuje, ale jeho pomalé deadmanovské meditace jsou krásně nepřeplácané a citlivé, a především krásně evokativní. Stačí zavřít oči a fantaskní krajiny od ruin indických chrámů po indiánská pohřebiště přicházejí samy.

SKRU – Count Zero (2019)
- future garage čili uctívání Burialovy melancholie, některé beaty ho snad citují doslovně, je to ale dobře zvládnuté a překvapivě temné (viz Burialův debut).

bizzaro

TIGRAN HAMASYAN – An Ancient Observer (2017), Mockroot (2015), Luys i Luso (2015), A Fable (2011)
- čekání na The Call Within arménskýho génia a novou dávku jeho contemporary jazz djentu (pro Animalsáky) vyplnilo hned několik jeho desek.

MARTYR – Feeding the Abscess (2006)
- nechce se věřit, že je to už tolik let!

THE PRODIGY – Fat of the Land (1997)
- se nikdy neomrzí!

MÖTLEY CRÜE – vše
- po zhlédnutí výtečnýho bijáku The Dirt bylo sjetí diskošky jasná volba :)