1) SPOTIFY playlist: listopadu 2021 - 90 skladeb a téměř 8 hodin hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(6) CYNIC – Ascension Codes (11/2021)

- první deska Cynic, se kterou bojuji. Stále se nemůžu zcela přenést přes atmosféru, která mi přijde podivně roztříštěná „astrálními intermezzi“. A jak jsem/musím být smířen i s tím, že Pauli prostě už jiný zpěv mít nebude… velký kontrast k hudbě, která je výtečná - nový bubeník i basák na klobouček... doufám, že se časem proposlouchám k větší adoraci. (LooMis)

- emocionální album progresivních titánů vzniknuvší pod tíhou ztráty dvou klíčových členů kapely, kterou je obtížné nejen hudebně jakkoli zacelit. Paul Masvidal jako jediný přeživší spoluzakladatel se o to na teprve čtvrtém albu v předlouhé historii s novými parťáky úspěšně pokouší a rozptyluje obavy stran zachování cynického rukopisu. Nezbývá než pogratulovat a vyslat tak vzpomínku na Seana a Seana ke druhému břehu. (DarkXane)

- tak už na to Pablo zůstal sám a nová deska je dle mého dobrým odkazem na své zemřelé souputníky. Masvidal se odpoutal do svých „progů“ a „folků“ a vrátil se k CYNIC. Focus to samozřejmě není, ale potěší všechny fanoušky Traced in Air. Za mě důstojný nástupce post Reinert/Malone éry. Jestli tomu správně rozumím, kytary nahrával Plini? (brutusáček)

- lepší než předchozí deska. (onDRajs)

- fajn záležitost, ale ta nudná vata mezi jednotlivými skladbami mi vyloženě leze na nervy. Přitom stačilo to tam necpat a máte 45 minut skvělého materiálu. Někdy méně je prostě více. (Kory)

- i bez adorace Cynic říkám, že deska je fakt dobrá, i když její koncept mít před každou skladbou intříčko zrovna nevítám, neb se myšlenkově zásadně nepropojují. Ale samotné songy jsou transcendentální, mystické, meditativní a přitom šlapou. Do toho skvělé bicí a výtečná basa. Snad dojmy vydrží. (bizzaro)

(6) OBSCURA - A Valediction (11/2021) 

- vrchní kočí Štefan opět cítil potřebu a přepřáhl kočár. Ten tak možná i záměrně mění směr jízdy. Méně death, více heavy. Sice se to poslouchá dobře, ale novinka na mě působí méně kompaktně než předchozí album. (Herelson)

- opět personálně provětraná sestava, nicméně ze 2/3 se starými tvářemi. Steffen je takový novodobý Chuck Schuldiner – jakmile nemá plnou kontrolu, změní sestavu a změní sestavu i pokud se hudebně posune. A má čuch na nové dobré muzikanty a Rakousko začíná mít patent na famózní bubeníky. Nábojem je to tentokrát výrazně melodeath metalově pojaté, nicméně opět z výraznými hitovkami. (LooMis)

- bavorští moderní deathťáci zkomponovali šestý profesorský střep do melodizované technické skládačky tentokráte hodně evokující, vedle již tradičních jmen, i takové Children of Bodom nebo třeba i rané In Flames. (DarkXane)

- já jsem vlastně překvapen, jak civilnější to je oproti předchozím dvěma deskách, méně progu, více metalu. (brutusáček)

- u této kapely nemusíte mít obavy, že by se nahrál a vydal špatný materiál. Zpočátku mi nesedl zvláštní zvuk nahrávky, ale po několikátém poslechu je to nakonec fajn. Jako obrovský přínos je spojení Thesseling+Diepold. Radost to poslouchat. Dle mého názoru zatím nejpestřejší a nejlepší album této kapely. (Kory)

- že Obscura někdy natočí hevík jsem nečekal, ale stalo se. A výsledek mě místy docela sere. (bizzaro)

(5) CONVERGE & CHELSEA WOLFE - Bloodmoon: I (11/2021)

- na první poslech se mi to nelíbilo vůbec. Converge hrajou cajdáky jako doprovodná kapela tajemné folkové pěnice, co to jako je? Po čase ale album začalo růst a nakonec to nevypadá jako špatný tah. Některé kusy vypadají jako povedené. (sicky)

- ambiciózní projekt, na který potenciál Converge místy úplně nestačí. Bloodmoon: I se docela dá přirovnat k procesu házení hovna na zeď – všechno se neuchytí, ale když něco přilne, stojí to za to. (Dantez)

- je to teda víc o Chelsea, než o vlastních Converge, takže bych to možná otočil v názvu, ale tady nemám problém experiment přijmout. Rozhodně to není nudná deska. (LooMis)

- tady bude vládnout velké zatracení, já ten úkrok chválím a některé skladby cením i za tu odvahu. (brutusáček)

- naprosto dokonalé spojení Converge s naprosto skvělou Chelsea Wolfe. Absolutní krása. Nenašel jsem absolutně žádné slabé místo. Deska navíc roste s každým dalším poslechem a vždy tam vyskočí něco navíc. Pro mne jednoznačně album měsíce a zároveň album roku 2021. A píseň v podobě Crimson Stone zároveň skladba roku. Ten prožitek z poslechu opravdu stojí za to. (Kory)

(5) PLEBEIAN GRANDSTAND – Rien Ne Suffit (11/2021)

- určitě nejslabší album kapely, které pohřbívají zbytečné industrial/noise vsuvky. (mIZZY) (Bandcamp)

- divně roztahané, dříve zajímavých blackovových experimentů je zde jak šafránu, zato přibyly noise pasáže, které otravují. Možná to tak má být, ale mně to moc nebaví. (LooMis)

- teaser na desku byl tak suprově udělaný, že jsem si říkal, že tu máme černého koně do topu roku. Výsledek u mne je zatím znatelně rozmrzelý. Něco vadí, něco překáží, něco tepe, něco řeže jak blázen. Nevím, nevím, těžká písemná práce… (brutusáček)

- já byl nejdřív docela zklamanej, ale dojmy se pořád zlepšujou. Kytarově mi to přijde jako regres, krok zpátky - od kompozičně promyšlenýho math metalu (False Highs) k jednoduchejm rozkládačkám a docela triviálním dissoHC postupům (Lowgazers). Vlastně jediný nový prvek je ta indus/elektronika, která - a tady souhlasím s autorem - je někdy dost nevhodně zakomponovaná. Nejvíc to bije do uší v Tropisme, ale jinak mi přijde, že to funguje. Jako celek mi to ale přijde furt dobré (myslím, že to ještě bude růst) - když se rozjede ten rozladěný prasopal (ale může to být i pomalý, viz poslední věc), nadto ty klaustrofobní ruchy a ten apokalyptický feeling u mě rozdrtí všechny pochyby... Stoupá to k výšinám. Asi to skončí v letošním topu. (onDRajs)

- novinka PG je sporná. Kvality jsou nesporné, ale u části hudby (industrial) mám pocit, jakoby byla dovytvořena uměle, pro efekt a do celku vsazena bez konkrétního skladatelského úmyslu. Místy hudba působí naroubovaně, neuceleně a vlastně i několik „bludných“ nasypaných pasáží, jen pro samotné nasypání a extrémnost, bych našel. Poslouchat jako nějaký soundtrack ano, ale tentokrát mám pocit, že z jinak dobrých motivů se tu nepodařilo složit super písničky. (bizzaro)

(4) ARCHGOAT - Worship the Eternal Darkness (2021) 

- worship kozlího metalu musí být! Byť mě teda novinka i kvůli zvuku až tak jako některé předchozí věci nebaví. Škoda, že turné s Whoredom Rife muselo být zrušeno. (Bandcamp) (mIZZY)

- dosud nejambicióznější počin Archgoat, který na úkor sofistikovanějšího songwritingu zlehka dojíždí na nedostatek kýžené bestiality, která byla například u debutu Antichrist Siege Machine o několik levelů výše. Satan je každopádně stále citelný. (Dantez)

- teprve páté uctívání temnoty ve více než třicetileté oddanosti anti-křesťanskému tažení legendárních finských spolubojovníků Lorda Angeslayera a Ritual Butcherera, které v jejich šiku doplňuje střídající se obsluha bicí strojovny (od posledního alba z roku 2018 Goat Aggressor). Opět se jedná o totálně uvěřitelné rouhačské rituály střídané s nekompromisně nadrcenými luciferskými nakládačkami. Tady není o čem kurva nic co řešit. A navrátily se tak vzpomínky na poslední prožitou živou černou mši společně s Marduk a Valkyrja a spol. na Božkově v prosinci 2018. Avé Satanas! (DarkXane)

- Arcikoza uctívá věčnou temnotu a Archzzaro říká, že to dělá zábavně, ač to v základu je „tupá“ old school mlátička. Jenže Arcikoze překvapivě nechybí otevřenost a díky ideálnímu zvuku z toho leze správně prasácká a uvěřitelná aura. (bizzaro)

(4) EXODUS - Persona Non Grata (11/2021)

- prvotřídní thrashová práce. Nevím, co jiného bych si měl od téhle kapely přát! (LooMis)

- ale tady pozor, americké thrashmetalové vody se mocně rozčeřily za přispěním naprosté kalifornské klasiky. Za mikrofonem nechybí charakteristický Steve Souza, který se navrátil do sestavy již na posledním a taky už poněkud fousatém albu z roku 2014. Učebnicový nálet a hluboká poklona. (DarkXane)

- Exodus šli mimo mě, tohle docela pardálům valí. (brutusáček)

- letos v rámci thrash metalu nic lepšího prostě nevyšlo. Pokud máte v baráku divné sousedy, volume úplně doprava. (Kory)
 
 
 
(3) ELDRITCH - EΩS (11/2021)

- Taliáni jsou dlouhodobí oblíbenci, i když předposlední deska byla trošičku nevýrazná. Aktuálně je to přesně naopak, Eldritch přicházejí s temnější (spalujícímu obalu navzdory), subjektivně hůř přístupnou a instrumentálně nařachanou nahrávkou, kterou možná ne všichni sezonní power/thrasheři hned poberou. Příjemné překvapení do pochmurného konce (roku). (piTRs)

- huh, hrozně tvrdá deska. Krásně se to poslouchá, prvotřídní instrumentální výkony jsou nabíledni, nicméně u vokálu je zde taková pachuť výškové nedotaženosti (falešnosti)? (LooMis)

- italští progresivní powermetaloví symfo veteráni dali dvanáctou desku a dojmy zanechávají veskrze pozitivní. Svěží album ve středním tempu, čisťounké kytarové melodie, bezchybné bicí a dokonalý Terencův vokál. Na závěr cover Runaway od Bon Jovi v povedeném balení jako reminiscence na zašlá léta poznávání. (DarkXane)

(3) HYPOCRISY - Worship (11/2021)

- po nezvykle dlouhé pauze přichází kolekce skladeb jako pomyslný průřez předchozími deskami. Mohly by se hledat mouchy, ale proč. Jsem spokojen. (Herelson)

- osm let je více než dost dlouhá doba na to, aby z dílny elitních deathmetalových melodiků mohl vzejít další žánrový klenot našlapaný hitovkami, což je také případ novinky s pořadovou číslovkou 14. (DarkXane)

- ale jo, poslouchá se to dobře. (bizzaro)
 
 
 
 

(3) THE TEMPLE - The Temple (11/2021)

- nová kapela basáko/zpěváka z Ulcerate, kde rovněž bubnuje jejich bývalý zpěvák. Tam, kde Ulcerate dnes tlačí atmosféru a klidnější prvky, tam The Temple valí metal. Za mě super. (Bandcamp) (mIZZY)

- Paul Kelland (vokál, basa, kytara) z Ulcerate spolu s Jamesem Wallacem (bicí, ex-Ulcerate) se konečně odhodlali k vyprodukování debutu v rámci tohodle death/blackového projektu vzniknuvšího přitom už v roce 2009 a asi nepřekvapí, že jako by vypadl z avantgardní dílny původních novozélandských ikon. (DarkXane)

- basák PK z Ulcerate a bicmen z dem Ulcerate JW si natočili black/death desku. Žádný přehnanosti, ale tah na jistotu a poctivé řemeslo. (brutusáček)
 
 

(2) ALCATRAZZ – V (10/2021)

- že ze starých pardálů vypadne takhle parádní (až speed) metal? Milovníci starého Malmsteena by měli zpozornět. (LooMis)

- heavymetalová lahůdka mířící do žánrového topu v ročním zúčtování přichází záhy poté, co došlo k loňskému raketovému réunionu těchto kalifornských hvězd osmdesátých let albem Born Innocent (které mi tak nějak uteklo). Kvalitu novinky přitom nikterak nesnižuje ani fakt, že ze sestavy zmizel původní zpěvák Graham Bonnet a ze starých pardálů zůstali „jen“ basák Gary Shea a klávesák Jimmy Waldo. A dost dobře si troufnu označit novinku za nejlepší album od debutu v roce 1983 v původní sestavě ještě s Yngwie Malmsteenem. (DarkXane)
 
 

(2) ARCHSPIRE - Bleed the Future (10/2021)

- super deska, kapela dokázala zachovat maximální tech death extrém a přitom se vymanit ze žánrových klišé a přidat skoro až hitovou chytlavost, neskutečné něco. (sicky)

- vlastně bych mohl zkopírovat Bizzovu recenzi. Ale stejně - žádné album Archspire mne na začátku nechytlo za srdce, ale postupem doby se staly jedny z nejpřehrávanějších. Nutno ovšem dodat, že novinku vstřebávám zatím nejpomaleji ze všech. Čím to je, nevím. Jedno vím ale určitě, stejně nakonec budu Bleed The Future točit do zblbnutí :-) (Kuba)
 
 
 

(2) BE'LAKOR - Coherence (10/2021)

- na tohle album jsem se těšil, první dojmy jsou však rozpačité. Některé momenty až příliš připomínají melodické odrhovačky Amon Amarth, na druhou stranu jsou tu ale i fajn pasáže, které ukazují kvalitu Bel´akor. Album je dlouhé a je dost různorodé, takže to chce asi čas, nevím ale, jestli se mi ho chce tomu věnovat. (sicky)

- hodně pestré album, které dokáže navodit příjemně línou atmosféru a zároveň dostatečně bavit, klidně vícekrát po sobě. (LooMis)
 
 
 
 
 

(2) CONCRETE WINDS - Nerve Butcherer (11/2021)

- každý slušný člověk má občas potřebu rozmlátit si držku o beton. (Bandcamp) (mIZZY)

- následovník maniákálního debutu Primitive Force nijak nezaostává a bez problémů stojí na vrcholu hudebních vyhroceností za rok 2021. Nerve Butcherer jsem ještě nebyl schopen kompletně strávit, tudíž se soudů ještě zdržím. Nejnáročnějšímu uchu bažícímu po hudebním chlívu lze novinka betonových větrů ovšem doporučit bez otálení. (Dantez)
 
 
 
 

(2) DEVIANT PROCESS - Nurture (10/2021)

- kanadský prog death slušné úrovně. Doporučení. (Herelson)

- většina kanadských tech deathů maká, má riffy, furt je tam metal a ne jen pidlik. A Deviant Process nejsou výjimkou. Namákli jednu z nej desek žánru. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) KÆLAN MIKLA - Undir Köldum Norðurljósum (10/2021)

- kdo by řekl, že ze všech kapel z islandského Ascension festivalu si vybuduju asi největší závislost zrovna na novince tohoto holčičího tria? (Bandcamp) (mIZZY)

- po deskách plných post-punkových halekaček si trio islandských čarodějek střihlo sofistikovanější pohled na relativně tuctový žánr. Undir köldum norðurljósum kombinuje prvky darkwaveu s atmosférou dark ambientu, zatímco zachovává předešlou dynamiku a tvář nehostinného Islandu. (Dantez)
 
 
 
 
 

(2) LIND - A Hundred Years (06/2021)

- nemůžu se toho nabažit. (onDRajs)

- Lind už tady prolítli, ale pořádně jsem měl čas se jim věnovat až teď. Z pohledu standardního fanouška se jedná o avantgardnější prog, znalcům žánru stačí říct dvě kapely: Panzerballett a Planet X. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 

(2) MASTODON - Hushed And Grim (10/2021)

- minulý měsíc se mi nová deska mých oblíbenců už do přehrávače nevešla. Je jiná, rozvážná, ne vyloženě veselá, ale ani ne smutná vzhledem k tomu, že skladby jsou spíše pomalejšího tempa. Uvidím, kam se mi v diskografii posune, zatím jsou to nižší příčky. (LooMis)

- a hlas přidal i onDRajs.
 
 
 
 
 
 

(2) MY DISCO - Alter Schwede (11/2021)

- temno, ambient, industriál, moc hezká věc. (YouTube) (Kotek)

- a hlas přidal i vaněna.
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) TRIVIUM – In the Court of the Dragon (10/2021)

- od nástupu Alexe Benta k bicím tahle kapela maká a tedy do třetice všeho dobrého. (LooMis)

- jubilejní albová desítka zastihla floridský metalový/metalcoreový kvartet ve skvělé formě i přesto, že od vydání posledního alba uplynulo teprve osmnáct měsíců. Výsledkem je opět rozmanitá kolekce monumentálně namíchaných stylových vlivů, chytlavé melodiky a přímočaré nasranosti atakující vrcholné příčky dosavadní tvorby. Mimochodem na orchestrálních aranžích si zamakal taky Ihsahn. (DarkXane)
 
 
 
 

(2) WHOREDOM RIFE – Winds of Wrath (11/2021)

- poměrně profláknutý norský duet přichází v hněvivém větru na zemský povrch již potřetí a opět s bezchybně nasypanou blackmetalovou klasikou evokující alba Keep of Kalessin (jak jinak vzhledem k mozku kapely) či třeba rané kultovky od Satyricon nebo Enslaved. Mrazivá majestátní nidrosiánská spokojenost a potlačení černé slzy za neuskutečněné letošní pražské vystoupení plánované na listopad mimo jiné s Archgoat :-( (DarkXane)

- trochu víc toho tradičního černého rouhání z Norska. (brutusáček) 

piTRs

1914 - Where Fear and Weapons Meet (10/2021)
- aneb umět si najít to svoje, co na daný stylový základ (zde často nadprůměrný) roubovat, aby měla kapela šanci vystoupit z řady. A místy to funguje i celkem dobře, i když 63 minut je holt 63 minut.  

JERRY CANTRELL - Brighten (10/2021)
- Jerry počtvrté sólově, s příjemnou vícerozměrnou kolekcí, kde nad devadesátkovou nespoutaností převládá jakési smíření a zdravý pragmatismus, podobně jako na posledních albech mateřského souboru. Kóty jsou dávno dobyty, ale daří se je držet.

RUNNING WILD - Blood on Blood (10/2021)
- tak určitě. A těžko mohl někdo čekat něco jiného. I když, pokud by se někomu povedlo vypráskat Kasparka z producentské židle (ty "bicí" jsou hrůzostrašný), pár věcí by unesla i některá z klasičtějších desek. Není to samozřejmě moc, ale podtrženo sečteno si mariňáci nevedou hůř, než na svém aktuálním písečku třeba Mejdni nebo Rage.

AddSatan

IRREVERSIBLE ENTANGLEMENTS – Open the Gates (11/2021)
- loňská Who Sent You? mě zaujala v březnu, takže u letošní jen zopakuju – jazz, více či méně free/avant (ale divočina jen chvílemi), s recitací/deklamací Moor Mother (mj. Zonal), trocha psychedelie/šamanství, někdy klidnější, jindy našláplejší. Novým prvkem jsou synťáky a vliv noir/nu-jazzu (hlavně v Keys to Creation). Cítím/slyším v tom mj. i Sun Ra. Fajn deska, pěkný zvuk, předchozí mě možná bavila víc, ale to se ještě uslyší… (Bandcamp)

ZAÄAR – Magická džungl'a (11/2021)
- Neptunian Maximalism pod jiným názvem. Ritual ambient, free/avant-jazz/improvizace, tribální rytmy, cinkání a chrastění, obřadní/droneující zpěvy, tentokrát bez metalu. Pralesní psychedelie, název desky k hudbě sedí. Na Éons to sice nemá, ale baví mě to víc než letošní živák Solar Drone Ceremony. (Bandcamp)

G36 Vs JK FLESH – Disintegration Dubs (10/2021)
- viz Kotkova recenze. Industriální dub concrete / techno z kanálu - splitko Kevina Martina (The Bug), Justina Broadricka a Martinova zvukaře Gorgonna. Houpe, tlačí, zatěžkává, má to atmosféru a je to i relativně (!) zvukově zajímavé/promakané. Naživo by to mohla být nakládačka, ale celkem baví i z nahrávky. (Bandcamp)

vaněna

MORTIFERUM - Preserved in Torment (11/2021)
- nástupce krále pomalého death metalu, alba z roku 2019 Disgorged From Psychotic Depths. Zatím mě nenadchlo tolik jako předchůdce, ale pořád je to letos nejspíš prohnilost.

HYPERDONTIA - Hideous Entity (11/2021)
- vynikající "dánský" technický a zároveň prohnilý death metal. Jedna z nejlepších desek žánru. Tohle se jen tak neoposlouchá. Lepší než Phrenelith, a kdybych si měl vybrat, jestli Mortiferum nebo Hyperdontia, byla by to Sofiina volba.

KOSTNATĚNÍ - Oheň hoří tam, kde padl (11/2021)
- D.L. spojil síly s bubeníkem Jackem Blackburnem (mazec!) a zpracoval tři tradiční turecké písně. Autorský přínos je tedy snad jen v aranžování, ale i přesto je to zajímavý přístup k orientální hudbě z metalových pozic.

MYSTRAS - Empires Vanquished and Dismantled (11/2021)
- Ayoloss mě novým albem středověkého raw projektu trochu zklamal. Pustil se směrem ke grandiózním opusům a opustil tím pro mě zajímavé území syrového zvuku, který mě bavil i přes občasnou zřejmou klopotnost ve skladbách. Mnohem učesanější, produkčně navoněnější, ale celkově bohužel zajímavé hlavně jako předmět spekulací překupníků s deskami. Trochu podobný příběh jako letošní Ετερόφωτος od druhého projektu Spectral Lore.

VAMPIRSKA - Vermilion Apparitions Frozen in Chimera (03/2022)
- další z "one boy(?)-bandů" se svícnem je Vampirska. Vrstvení klišé na klišé mi ani tak nevadí, ostatně pohybujeme se na půdě žánru, který z klišé žije. Spíš je škoda některých až moc melodických a jednoduchých pasáží, protože celkově se zvuk nové desky hodně povedl. Silně se opisuje tu od Obskutitatem, tam od Lamp of Murmuur, hodně mi to v určitých epických částech připomnělo i finský zvuk Waemoon Lord, takže raw black a v pořádku.

GOAT TORMENT - Forked Tongues (10/2021)
- po lehkém prvotním potěšení deska rychle sklouzla do průměru. Několik nadějných kompozic bohužel nebrání při každém poslechu nutkání přepnout, posunout. Zkrátka trošku se nám vkradla nuda. Na druhé straně v dnešní nadprodukci je to pořád vyšší standard, jenom srdíčko postrádám.

mIZZY

STABAT MATER - Treason by the Son of Man (11/2021)
- nové album jednoho z nejlepších funeral doomů, které ale kupodivu není až tak pomalé a zlé jako předchůdci. I tak ale dobré. (YouTube)

WWW - Neurobeat (10/2021)
- legendární debut WWW vyšel na vinylu. Oceňuji fakt super zvuk, který je podle mě ještě dál než CD verze.

Radek Chlup

SaaR - Gods (11/2021)
- SaaR je pro mě povinnost, neboť je to kapela složená z lidí okolo Dehn Sory. Společně hrají v Ovtenoir, jsou zde vazby na post-hardcorové běsnění Parlor či progresivní post-rock Maudits. Gods je deska inspirována románem Odysseus od irského spisovatele Jamese Joyce. Sedm instrumentálních skladeb uctívajících božstva Russian Circles, Isis a Cult of Luna jsou kromě poslední Truth koncepční cestou z božského světa do světa nebožského, lidského. V něm marnivá červí existence bojuje o to, aby nebyla zapomenuta.

PARLOR - Comments (10/2021)
- jak jsem již nakousl výše, Parlor je zběsilý post-hardcore s ostrou pálivostí screama a nepřístupnou chutí noise rocku. Francouzská škola se nezapře, cítím tady Birds in Row. 

MAUDITS - Angle Mort (11/2021)
- opět, jak jsem zmínil výše, Maudits hrají vzdušný post-rock, který potěší místy až progovou rytmikou a krystalickým, přirozeným zvukem. 

SOARS - Enfold (11/2021)
- Kristian Karlsson (Cult of Luna, pg.lost) je skladatel, hudebník, producent a můj oblíbenec. Pyšní se totiž dost specifickým rukopisem. Enfold je jeho sólová, přijde mi že trochu nepozorovaně vydaná deska. Nebudu lhát, Enfold působí jako nevyužitý materiál pro Oscillate. Neznamená to, že by pokulhával za posledním titulem pg.lost kvalitou. Naopak. Mám dojem, že Kristian je po velmi vyklidněné a temné desce nevybouřený. Enfold je tvrdší, jde přímo k věci, a zároveň pozitivně hřeje.

SEABREATHER - Off A Bow Echo (10/2021)
- projekt jakéhosi Quinna S. z Baltimoru Seabreather se představil letos deskou Off A Bow Echo, na níž sice občas zakopne a namele si obličej, jinak ale strhává žánrové klišé nechává svůj post-rock dýchat spontánností a svobodu. 

sicky

SILENT PLANET - Iridescent (11/2021)
- metalcore od Solid State Rec. ve stylu Underoath, Oh, Sleeper, Norma Jean. V tomto, dá se říct již dost přežvýkaném stylu po dlouhém době deska, která se dá považovat za kvalitní.

VALTOZASH - Boiling Solitude (11/2021)
- jazz metal! kombinace dechů, metalové rytmiky a občasného metalového vokálu. Chvílemi sice jak když tahá kočku za ocas, místy ale vtipné. Nejde o žádný prog, jako spíše o zajímavý úlet

BURNING TONGUE - Prisoner's Cinema (11/2021)
- temné hardcore s přesahem do sludge, zemité riffovačky, utažený rytmus, kvalitní zpěv. Výborný debut.

SHEEV - Mind Conductor (11/2021)
- hudebně těžko zařaditelné, groove riffovačky, stoner sóla a grunge zpěv. Album německé kapely působí jako retro z devadesátek, je na něm ale i něco ze stoner metalové současnosti.

HOLY DEATH - Separate Mind From Flesh (11/2021)
- tvrdé sludgemetalové riffovačky hozené do doommetalové deprese, které umocňuje sugestivní řev. Žádná velká věda, ale má to koule.

LOCK UP - The Dregs Of Hades (11/2021)
- príma hoblovačka, k ranní kávě ideální!

Dantez

DLINA VOLNY – Dazed (11/2021)
- neotřelý pohled na ruský post-punk, který v posledních letech zažívá překotný rozvoj, avšak většina kapel se drží žánrových standardů a východního chladu. Dlina Volny zvuk opředávají o chytlavost italo diska, což, ve spojení s rudou estetikou, vlévá do zajetých kolejí hřejivý svéráz. 

LAMP OF MURMUUR – Submission and Slavery (09/2021)
- gotika prosáklá do kontur amerického black metalu, který emuluje zejména zvuk Leviathan a Judas Iscariot. Lamp of Murmuur se začínali trochu točit v kruhu – šlo slyšet lehké recyklování riffů i hudebních postupů obecně. Deathrocková nástavba kapele sluší, ale deskou mohla probíjet ještě více.

SAVAGE NECROMANCY – Feathers fall to Flames (08/2021)
- čistokrevný Archgoat worship, který soudobou formu svého idolu v rámci hudební agrese poráží. Určitě ne tak talentovaný, ale poctivý, přiznaný, ve vší primitivitě zábavný bordel.

Herelson

CREATURE - Eloge De l'Ombre (11/2021)
- od minulé desky ubylo avantgardy a black feelingu, kompozice jsou jednodušší s pestřejším aranžmá. Super deska.

Kotek

INJURY RESERVE - By The Time I Get To Phoenix (09/2021)
- experimentálnější hip hop, kterej místy zní až překvapivě svěže. (YouTube)

GNOD - La Mort Du Sens (11/2021)
- těžkotonážní noise rock, kterej sice mele pomalu, ale neúprosně. (YouTube)

MICK JENKINS - Elephant In The Room (10/2021)
- fajn hip hop věc, která napůl čerpá z najazzlejších věcí, napůl z temnějších náladovek á la Earl Sweatshirt. (YouTube)

PILI COIT - Love Everywhere (11/2021)
- Dur et Doux, Francie, rock in opposition, chytlavá divnost.

LooMis

WHITECHAPEL - Kin (10/2021)
- tohle je opravdu tvrdý oříšek pro fanoušky starých Whitechapel. Za mne v pořádku – na The Valley kapela nakročila směrem k experimentům, na kterých je Kin už postaven. Fakt mě to baví.

ACT OF DENIAL - Negative (08/2021)
- piTRs už tady minulý měsíc dával. Parádní predátoří Soilwork. 

MASSACRE - Resurgence (10/2021)
- reminiscence na debut, poctivá práce. Víc zde netřeba špekulovat.

FIRST FRAGMENT - Gloire Éternelle (10/2021)
- pobavilo mě brutusáčkovo hodnocení „bez přehnaného honění not“. No, je to asi jako kdyby se dal Malmsteen na tech death. Výtečné neoklasické hrotičky!

BRAINSTORM - Wall of Skulls (08/2021)
- ty hevače mi prostě skáčou do přehrávače samy a tohle je navíc opět moje velmi oblíbená kapela. Andy B. Franck má stále nezaměnitelný projev a i hudba si stále drží svůj charakteristický rukopis. A pořád je to nadprůměrný power metal a z tohoto aktuálního měsíčního heavy/power bloku mě baví nejvíc.

DarkXane

ALMACH – Shades of War EP (11/2021)
- nedalo mi to a po lednovém objevu druhého alba tohoto afghánského bezejmenného uskupení jsem sáhnul také po novém dvou skladbovém EPéčku. Pokračování pokusu o orientální epický black metal s kvílejícím vokálem je přes očekávatelnou závažnost lyriky spíše odlehčujícím hudebním prožitkem. 

CARCASS – Torn Arteries (09/2021)
- s křížkem po funuse se přidávám k pochvalným hlasům ohledně dlouho očekávané novinky britských klasiků, na kterou již ostatně nemálo navnadilo loňské říjnové EP Despicable. Vše je na svém místě, včetně charakteristického Jeffa Walkera za mikrofonem, žádné neblahé překvapení ani návrat ke grindovým kořenům se nedaly očekávat, zkrátka poctivě odmakaná a nezaměnitelná sedmičková mršina naplněné více než smrtí spíše rozmanitostí.

DAUÞUZ – Vom schwarzen Schmied (11/2021)
- až s letošním čtvrtým albem se mi podařilo napravit dosavadní neznalost tohoto duetu durynských havířů kutajících od roku 2016, přitom co by mohlo být příznačnější tématikou pro temnou blackmetalovou atmosféru než ponurá důlní historie a související neveselé lidské příběhy třeba ten o černém kováři. Doslova psychotický vokál evokující volání po spasení z hrobu po důlním neštěstí, chytlavé kytary a autentické folkové linie. Germánská „Smrt“ tak ve mě vyvolává podobné nadšení jako letošní únorový debut od bavorských Kanonenfieber a je tak více než doporučeníhodné.

DER WEG EINER FREIHEIT – Noktvrn (11/2021)
- pátý počin bavorského kvarteta jej prezentuje v těch nejvyšších progresivních post sférách naroubovaných na pevné blackmetalové kořeny. Nezkrotná zběsilost v poetické ponurosti prostupující velkolepé kompozice a emocionální záplavy povznášejících melodií.

E-FORCE – Mindbender (11/2021)
- s vyhlídkou na páté album bylo těšení na voivodího Erica Forresta, nově obklopeného dvěma francouzskými kyborgy, veliké při přípravách na letošní malý Brutal, žel nakonec a jak jinak vzhledem k objektivním okolnostem nedorazili. Novinka uzrávala více než dlouhých šest let a jedná se opět o ukázkovou kybernetickou thrashovou palbu bezpečně evokující chladnou atmosféru agresivní nadvlády strojů. Jako bonus na závěr nechybí cover Insect od Voivod jako ochutnávka oznámené únorové novinky také od těchto praotců žánru.

OMNIUM GATHERUM – Origin (11/2021)
- finští deathmetaloví melody makers mají na kontě deváté studiové dílo, jehož hlavním motem bylo zřejmě od začátku vychrlení bezmála padesáti minut hitovek. Nic proti tomu, instrumentální výkony bez závad, jen mě zatím úplně nechytlo a zda se budu o to ještě pokoušet, není úplně jisté.

PATHOLOGY – The Everlasting Plague (11/2021)
- poctivý kalifornský brutalní death metal zatím nikdy nezklamal, zvlášť když je od roku 2018 zpět za mikrofonem Obie Flett se svým drsným, ale srozumitelným projevem. Fanoušek nemůže být zklamán.

SARKE – Allsighr (10/2021)
- zatímco mí oblíbení norští Khold od roku 2014 spí (snad jen do příštího roku), jejich drummer Sarke má na kontě již sedmou placku, na které za mikrofonem samozřejmě nemůže chybět ani Nocturno Culto. Netypicky nastavený blackmetalový základ namíchaný s rockovými a dalšími metalovými vlivy a charakteristickou retro-klávesovou atmosférou. Celé to drží skvěle pohromadě, těžko se to charakterizuje, a ještě lépe se poslouchá. Rozhodně jedno z nejpoutavějších alb letošního podzimu a roku.

SWALLOW THE SUN – Moonflowers (11/2021)
- extrémně ponurá nálada mě přiměla v listopadu sáhnout také po osmém rozjímání na finský způsob pod velením smutnícího Juha Raivia. Kvalitní uvěřitelný doom metal, který ovšem na vrchol diskografie nedosáhne. 

STORMKEEP – Tales of Othertime (11/2021)
- debutní loňské listopadové EP Galdrum tohodle vedlejšáku borců (nejenom) z Wayfarer a Blood Incantation mě poměrně zaujalo, a tak skok po debutní plnohodnotné placce byl milou povinností. Středověký melodický black metal v šabloně raných Emperor. Inu proč nevzdat hold zašlým časům a nevykreslit jejich velkolepou atmosféru v moderní zvukomalbě. Tohle buď jako správní „drsňáci“ zatratíte, nebo si ihned zamilujete. Já to teda žeru.

THULCANDRA – A Dying Wish (10/2021)
- po šesti letech již čtvrtý ultimativní Dissection worship a pokračování jejich prvních dvou zásadních alb, jak jinak než pod velením Steffena Kummerera z Obscura, který si tak vlastně střihnul v říjnu-listopadu dvoj-album. Excelentní blackened death metal s mrazivou melodikou vyvolávající ducha švédské legendy v té nejvyšší kvalitě.

UNLEASHED – No Sign of Life (11/2021)
- čtrnáctá studiovka ultimátních deathmetalových vikingů válčících svorně pospolu už od devadesátých let. Švédové, zaplať Ódin, sází na dalším koncepčním pokračování příběhu Odalheim na prověřenou hudební jistotu. Bojové hymny a krev stříkající z nepřátelských bojovníků, zaposlouchej se do ságy z pera frontmana Johnny Hedlunda a necelých čtyřicet minut bude pryč rychleji než máchnutí sekerou.

Kory

SUFFOCATION - Live In North America (11/2021)
- ať si říká kdo co chce, ale Frank je jen jeden. Živáky moc nemusím, ale tohle je strop v rámci stylu.

onDRajs

KAYO DOT - Moss Grew on the Swords and Plowshares Alike (10/2021)
IVAR BJORNSON & EINAR SELVIK – Hardanger (EP) (11/2021)

bizzaro

AZOTHYST – Blood of Dead God (2021)
- našlapaný blackened death, který musí nadchnout fans Hate Eternal.

BETWEEN THE PLANETS - Parallel World (2021)
- ať už jste fanoušek djenty progu nebo ne, jedno platí beze bytku. Parallel World se skvěle poslouchá a po celou délku drží pozitivní energii. Metal (progressive, groove, djent) a rock (post, art, prog, space, snad i psychedelic) a dobarvený ambiencí a jemným samplingem.

BENTHOS – II (2021)
- máte-li rádi Caligula’s Horse, Mother of Millions, či snad nebo Volu, tenhle progressive metálek by vás měl potěšit.

MENTAL DEVASTATION – The Delusional Mystery of the Self (Part I) (2021)
- pokud doma máte dema Cynic, desky Coroner nebo Sadus, tohle vám chybí ve sbírce: deathing 90‘ techno thrash.

BEKËTH NEXËHMÜ – De Fornas Likgaldrar (2021)
- dlouhý jak tejden, ale přesto solidní atmoblacková nálož.

ALEXIS MARSHALL – House of Lull, House of When (2021)
- teď s drobným odstupem mě to baví snad ještě víc. Industrial, noise, power electronis a nadávající drzoun Alexis. „Don't touch anything - Don't touch anyone - Don't look at anyone - Don't look at anything - Stay where you are!“

piTRs

GOREFEST - komplet
- když se řekne "parádní kapela".

AddSatan

MAARJA NUUT – různě
- estonská houslistka, zpěvačka, elektronička. Na prvních dvou deskách kombinovala estonskou tradiční / folkovou hudbu s vlivy indické tonality a klasického minimalismu, novější nahrávky jsou čím dál více elektronické (folktronika?), s vlivy ambientu, popu, trip-hopu, IDM, improvizace atd. Některé skladby baví víc, některé méně, každopádně příjemná (tu více, tu méně), zajímavá hudba. Viz. recenze, až vyjde. (Bandcamp)

GARETH DAVIS – Filament (2016)
- kupodivu stále jediná sólovka tohoto kontra/bas/klarinetového Mistra (kolaborací má desítky). Zvuk vln narážejících na pobřeží, táhlé hlubší i vyšší tóny a jemné disonance, trochu to připomíná i zpěv velryb a mořských ptáků. Působí to potemněle, ale i hrozně příjemně. Klidná, hluboká noc na mořském břehu za úplňku. Jedna z nejkrásnějších ambientních desek posledních let. (Bandcamp)

TRISTAN MURAIL – Time and Again (1985) a Serendib (1992)
- orchestrální skladby jednoho ze zakladatelů spektralismu, žáka Oliviera Messiaena, což je celkem znát. Je to spíš magické a surreálné než zlověstné, občas dost zvláštní (ne)souzvuky nástrojů, barvy, detaily, dynamika atd.

Radek Chlup

SILENT WHALE BECOMES A DREAM - Canopy (2011)
- Mono mají svého vlastního klona. Canopy je ale virtuózní dílo s dramatickou instrumentální mimikou. Takže nad tím přivírám oči a nechávám se strhnout. 

MOTHER - I (2020)
- následovníci Amenry z Belgie. Cítím to v riffech, cítím to ve vokálech, cítím to v kostech. Mám z této kapely dojem asi takový jako z krajanů Lethvm. Ty vlivy Amenry jsou zde velmi silné, ale zároveň se v tom mele silný songwriting, a to nespecifikovatelné něco, co se nachází pod povrchem, po čem tolik pasu. Stejně tak jako Lethvm, i Mother umějí překvapit a ukázat, že nejsou plagiátory. Například, když vás nečekaně zasypou blast beaty.

HESSIAN - Manegarmr (2013)
- klasika náležící k Church of Ra. Belgický hardcore s post-metalovými a chaotic hardcorovými vlivy. V poslední skladbě Mother of Light křičí i Colin z Amenry. Poslouchám pravidelně, i přes nedotaženou produkci jde o výborné skladby. 

sicky

HAUNTED - Dayburner (2018)
- italský stoner doom s ženským vokálem, pomalá hudba, hodně basů, přes hodinu dlouhé album, které se občas docela vleče, ale z nějakého důvodu mě to baví.

HOLLOW SHIP - Future Remains (2020)
- funky psychedelic disco ze Švédska 

Dantez

FUNERAL MIST – Salvation (2003)
- Salvation se neohrává. Vrcholné rouhání, čirá ortodoxie. Satan prozařuje deskou stále stejně intenzivně jako při vydání, a „Shine through me Satan“ tak zůstává nadále jedním z nejlepších otevíracích řádků skladby v black metalu jako takovém. 

ROSETTA STONE – Cryptology (2020)
- temný, příjemně subtilní gothic rock po vzoru The Sisters of Mercy. Rosetta Stone se nepokouší o nic nového, ale cílenou hudbu dělá dobře. Skladby Valiant Try a In Black s famózním refrénem desce vévodí. 

VANDAL MOON – Black Kiss (2020)
- moderní variace na Soft Cell. Precizně zahraná gotická elektronika k tanci i splínu. Otvírák Hurt je bezchybný. 

Kuba

SPAWN OF POSSESSION - Noctambulant (2006)
- jako by se to stalo včera. Album jsem si objednal u Shindyho, letěl zásilku vyzvednout na poštu, utíkal domů, vložil cd do přehrávače a po pár minutách vypnul. Na takovou hudbu jsem asi nebyl řádně připraven :D Dodnes nechápu, jak může někdo složit takové riffy, které snad ani nedávají smysl, ale vlastně jsou promyšlené do posledního detailu. Opus magnum. 

GUTHRIE GOVAN - Erotic Cakes (2006)
- deska pro každého kytaristu, který by náhodou měl pocit, že už hraje skvěle na svůj nástroj. Guthrie přesvědčí o opaku. Šílená a geniální nahrávka současně. 

SADIST - Tribe (1996)
- Tribe jsem neslyšel už roky. Po oprášení archivu jsem si opět sedl na zadek. 

ATHEIST - Elements (1993)
- co bych vlastně psal. Vše je zbytečné. Jedno z těch alb, které se nedá oposlouchat.