Jelikož se tentokrát zúčastnilo málo redaktorů, je Album měsíce spíše přehledem toho, co redaktoři nejčastěji poslouchali - Gigan avizovaní v listopadové dečce skutečně stanuli na nejvyšším postu, po dvou hlasech se pak dostalo Äänipää, recenzovaným Beastmilk a tuzemským Heiden.
 
Struktura článku je jako obvykle:

1) žebříček nejposlouchanějších kousků s komentáři Marasťáků, dále pak seznam dalších desek s tipy jednoho autora po druhém:

2 STAROBY v druhé části - alba, která vyšla 2012 a dříve.
 
  

GIGAN - Multi-Dimensional Fractal-Sorcery and Super Science (2013)

Zdá se že tu máme deathmetalového černého koně roku 2013, dost možná nejlepší počin v historii kapely a dost možná nejlepší death metal roku 2013. Správně vyhulený, dokonalej chaos, nic navíc, žádné zbytečné onanie na hmatníku. Paráda. (Brutusáček)

Konečně zas jednou death metal co mě opravdu baví . Zvláště první čtyři skladby jsou super šlehy, líbí se mi ta „přehnanost“, „mimozemskost“ i ta občasná „přesypanost“. Hlavně ale to, že se nezapomíná na smysluplný a zajímavý songwriting. Sem tam bych na tom „pidlikání“ přece jen trošku ubral, jako slabší kus mi přijde Cosmic Triangular Communications. Hodně se mi líbí i zvuk, dokonce i u bicích. Jsem rád, že i dneska někdo nahraje prog/tech deathmetalovou desku, na jejímž zvuku mě nebude štvát vůbec nic. (AddSatan)

Hrozně ujetý death metal, těžící především z odkazu Gorguts. Celá nahrávka je pěkně šílená a nad hudebními výkony zůstává rozum stát. Především ty palby, které předvádí bubeník, jsou naprosto mimo. Místy se vše zdá až přehnané, ale právě to je na Gigan nejzajímavější, to kvantum not, co na vás album vychrlí. Nějaká atmosféra, či nálada nahrávky zde moc nehrají roli, což je trochu škoda, protože třeba u Ulcerate jsem si nejvíce oblíbil to zlo, které celou dobu panuje. Musím vyzkoušet i jejich starší nahrávky - díky této jsem se s kapelou seznámil a dostal jsem hroznou nálož. Doufám, že starší kousky jsou podobně kvalitní, i když na nich ze současné sestavy působí pouze jeden člen. (mIZZY)
 

ÄÄNIPÄÄ - Through a Pre-Memory (2013)

O'Malleyho temný drone tentokrát doprovází Vainiovu chladnou elektroniku. Je jasné, že to bude zlé, ovšem hostovačka Dubina z Khanate dává vzpomenout na tuhle legendu, která posunula psychický teror o pořádný kus dál. Navíc se obzvlášť Vainio snaží a produkuje silně nervózní, lámané beaty. (Gorth)

Spolupráce Stephena O'Malleyho (SunnO)))), Mika Vainia (Pan Sonic) a Eyvinda Kanga (Secret Chiefs 3). Experimentální drone doom, chladné, elektronické beaty a ruchy, disharmonické (atonální?) „vrzání“ smyčců, ve dvou skladbách nám něco roztomilého zaskučí i Alan Dubin (Gnaw, Khanate). Jsou tu i chvíle, kdy je to spíš jen „zajímavý zvukový experiment“, ale většina stopáže mě baví, má děj, vývoj a atmosféru. I tuhle věc lze brát jako určité pokračování Khanate. (AddSatan)

BEASTMILK – Climax (2013)

Výborná post-punk/gothic rocková jízda s vlivy surf rocku a skvělým zpěvem. (AddSatan)

AddSatan to popsal v recenzi hezky, tak už jen zopakuji - velice chytlavá deska, která sice není kdovíjak originální, ale baví skvěle. Už od prvního poslechu se od ní nelze odtrhnout. Kvohst tomu zvedá úroveň, stejně jako všem věcem, na kterých zpívá. Nejen You Are Now Under Our Control a Fear Your Mind jsou skvělé hity, kterými se Climax hemží. (mIZZY)

HEIDEN - A kdybys už nebyla, vymyslím si tě (2013)

Heiden opět zklidnili, což se po úspěchu Dolores dalo čekat. Narovinu říkám, že od nich mám nejraději Obsidian, ale Dolores je také hodně fajn a myslím, že si za něj Anděla opravdu zasloužili. Z AKUNVST jsem však trochu zklamaný. Že z black metalu udělali jakýsi alternativní post-rock, to mi ani nevadí, že to místy zní trochu více jako nová Anathema už trochu ano, ale problémem je zpěv. Vokální linka je asi nejslabší část celého alba a místy se objeví jen tak, aby se neřeklo, že je AKUNVST instrumentální deska. Nejlepší je pravděpodobně v songu Setkání, tam má svou roli. Věřím tomu, že líbí hodně lidem, pro mě však zůstává pouze pohodovým klidným albem. (mIZZY)

Hlas přidal i Filipismo.

Gorth

DESTO - Emptier Streets (2013)

Dobrá elektronika, dost do dubstepu či blízko Zombymu. Silné, naléhavé melodie, ale zároveň basová zatěžkanost.
 
HEATSICK - Re-Engineering (2013)

Heatsick odbočil od svých, v zásadě retro plážových, pohod k futuristickému i dystopickému zvuku. Zajímavě nejednoznačná meditace nad současností a budoucností, v níž se misí nadšení s obavami. Taky to jsou pořád výborné taneční hitovky.  

Brutusáček

HEAVEN SHALL BURN - Veto (2013)

Asi nejčastěji točená deska nejen z důvodu recenze, ale připomenutí si starých dobrých core časů a bez výraznějšího zklamání.
 
MODERN DAY BABYLON - Travelers (2013)

Čeští Animals As Leaders. Zjednodušeně - novinka lepší jak debut, větší důraz na samply a aranže, pár skladeb dostalo i vokál (pro mě vcelku i zbytečně).

OnDRajs

MONIKA NAČEVA & JUSTIN LAVASH - Milostný slabiky (2013)

Zřejmě nejlepší české album loňského roku. Načevu jsem nesledoval od její fenomenální desky Mami, každopádně takhle ženská pořád umí. Tentokrát za doprovodu anglického kytaristy Lavashe, který svou hrou dává temnému vokálu divy ještě větší emocionální hloubku. 
 
 
 
 
  
 

mIZZY

OVO  - Abisso (2013)

Poněkud kultivovanější a méně šílené než předchůdce Cor Cordium, což však neznamená, že je Abisso málo ujeté. OvO si uchovali svou tvář magorů míchajících sludge, noise a kdo ví co ještě. Potvrdili také své první místo na mém pomyslném žebříčku oblíbenosti kapel labelu Supernatural Cat. Už se nemohu dočkat, až u nás na konci ledna zahrají.

AddSatan

NILS FRAHM – Spaces (2013) 

Živák již celkem zavedeného jména na poli moderní či současné „klasiky“. Piano i jiné klávesové nástroje, někdy komorní, minimalistické a ambientní, dojde ale i na celkem odvážné a intenzivní experimentování a improvizace. Tohle stojí za zhlédnutí.

Hanzz Strewer

VLOŽTE KOČKU – Seat (2013) - aspirant na českou alternativní desku roku.

PASCAL PINON – Twosomeness (2013) - mile melancholická islanďárna (zpěvačka taktéž v Samaris).

JACK THE STRIPPER – Raw Nerve (2013) - kombinace nasranýho melodickýho mathcoru á la TDEP se sludge lopaťárnou.

JOHN ZORN - On the Torment of Saints, The Casting of Spells and the Evocation of Spirits (2013) - stálice na poli experimentální klasiky.

RECIPROCAL – New Order of The Ages (2013) - spousta zbytečných samplů obklopující kvalitní techdeath.

REFLECTIONS – Exi(s)t (2013) - deathcore, kterej až tak moc nenudí :-).

DALE COOPER QUARTET & THE DICTAPHONES - Quatorze Pieces de Menace (2013) - povedená darkjazz novinka.

MADEBYTHEFIRE - Budet (2013)

ZS – Grain (2013) - trocha noisového zrnění.

DAVID MAXIM MICIC - Bilo 3.0 (2013) - djent v mnoha hábitech.

Filipismo

CEREBRUM - Cosmic Enigma (2013)

CULT OF LUNA - Vertikal (2013)

BURZUM - Sôl austan, Mâni vestan (2013)

ULCERATE - Vermis (2013)
 
 

Gorth

SUN CITY GIRLS - Funeral Mariachii (2010) - legenda vyjetého folku vzala svůj konec hodně zvesela. I ty nejpozitivnější folkové písničky ale mají aspoň náznak šílené psychedelie. 

OnDRajs

GENESIS - Trespass (1970) + Nursery Crime (1971) - tady netřeba komentáře. Klasika. Těším se na další poslechy a další desky, které následovaly.

FLOODGATE - Penalty (1996) - alternativní dítko zpěváka Exhorder Kyla Thomase. Představte si mix prvních Down a Alice in Chains a do toho občasné výlety k Anthrax v období éry pěvce par excellence Johna Bushe. Umě vyvážená směska grungové melancholie a stonermetalové tvrdosti. Možná to není superoriginální, ale těch jedenáct skladeb je vážně dobrých!

AddSatan

Převážně ve znamení těšby na Spectaculare festival v lednu, v případě Fennesze opakování, Irisarriho a Julese stále spíš poznávám.

FENNESZ - Seven Stars EP (2011) a Black Sea (2008) – můžu i starší, ale tyhle dvě, zvláště Black Sea mám nejradši. Kytara a laptop, ambient, noise, glitch,vlivy post-rocku. Chvílemi možná chladná a abstraktní, především ale krásná hudba.

MARSEN JULES – Nostalgia (2011) – jméno desky hovoří samo za sebe, další z těch co propojují ambient a minimalistickou, moderní „klasiku“. Celkem dobré, líbí se mi to, zatím i víc než Irisarri.

RAFAEL ANTON IRISARRI – The North Bend EP (2010) – tady má někdo hodně rád Twin Peaks, resp. Badalamentiho a staré Stars of the Lid. Není to nic extra skvělého ani originálního, ale je to docela příjemně „zamlžené“ a zasněné album. S novinkou The Unintentional Sea (2013) zatím nějak nevím.

EMPEROR – Prometheus (2001) a IX Equilibrium (1999) – drze kopíruji a upravuji Irdziho koment k ED z minulého měsíce: „Tyhle dvě desky řadím k těm nejzásadnějším, které jsem kdy slyšel, vždycky si je rád pustím a pořád to má stejnou sílu“. Pořád geniální, strhující, jedinečné, neoposlouchatelné, nepřekonatelné… (to by snad stačilo ne?). Promethea mám o něco málo radši než IX Equilibrium.

BLACK SABBATH – s/t (1970) – co dodat, prostě klasika, základní kámen, stále funkční a bavící.

Hanzz Strewer

BORKO – Born To Be Free (2012) - patafyzické lo-fi.

HJALTALÍN - Enter 4 (2012) - Island jak má být!

BURKHARD STANGL A KAI FAGASCHINSKI - Musik-Ein Portrat in Sehnsucht (2009) - klarinet s kytarou v ambientně-noisových změtích.

DICTAPHONE - Poems from a Rooftop (2012) - jazz-ambient hipster idm.

mIZZY

MGŁA - With Hearts Towards None (2012) - velmi slušný black z Polska. Na koncert se Svartidauði a One Tail, One Head se těším jako na nic jiného. Pokud tohle nebude koncert roku, pak netuším, co by jím mělo být.

AOSOTH - III - Violence & Variations (2011) - nejlepší album, které nahráli. Arrow In Heart je také hodně dobré, ale III nesahá ani po kotníky.

BOHREN & DER CLUB OF GORE – vše - příprava na Spectaculare festival, během kterého vystoupí i tento jazzový pohřeb.

Jukl

LINDA  (noise/drone/hardcore/post-coitum)

Druhá nahrávka ze soukromé rodinné stáje jenom potvrzuje vysoko nastavený žebříček. Prvotina (Leaux) byla veskrze kladně přijata a i po čtyřech letech je v nejlepší formě, vyrovnat se tomuto opusu tedy byl úkol, kterého se produkční tým (Jkl + H) zhostil někdy v březnu a zalehl k nahrávce novinky. Lazení a postprodukce trvala neuvěřitelných devět měsíců a pětadvacátého přišel ten den, kdy se novinka za ukrutných porodních bolestí dostala na světlo světa. V jediné unikátní kopii, jen s minimem doplňkového materiálu, stala se tato vřískavá nahrávka prosincovým top. Bez valné konkurence. 

Krásná tečka za minulým rokem a Marast tímto samozřejmě gratuluje!