1) SPOTIFY playlist: únor 2023 - 71 skladeb a téměř 7 hodin hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(3) FDK - Sunlight (01/2023)

- žádná velká divočina, zato velmi příjemné poslouchání s mnoha chytlavými momenty. Ze začátku to nevypadalo, ale nakonec je z toho album měsíce. (sicky) 

- hlavně mě neukamenujte. Neznám FDK a nikdy jsem o nich neslyšel. Až do jejich návratu s novinkou Sunlight. Přestože mě album na zadek neposadilo, poslouchá se hezky a baví mě více než poslední cesta na sever s Cult of Luna. (Radek Chlup)

- FDK jsou stále post, ale nyní víc rock než metal. A nevadí to. Jen když se přidá clean, lehce atmosféra a síla vadne. Ale fajný návrat, který vítám. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 

(3) IN FLAMES - Foregone (02/2023)

- zkusil jsem to ze zvědavosti a o to větší bylo mé překvapení! Za poslední dekádu jsem od kapely slyšel jen pár singlů, které mě utvrdily v tom, že se vytvarovala v metalcorové těleso, leč Foregone v mnohém značí návrat do sféry melodického death metalu. Srdéčko zahřálo i to, že nějaká ta sypanice se tu a tam objeví. Zkrátka takový mix agresivní řežby a z novější éry až stadionových hitovek, který podtrhuje povedená produkce. Podobná deska by slušela Soilwork, kteří taktéž vydávají rutinní počiny. (onDRajs)

- fajn návrat do řekněme starých kolejí. (Kory)

- a hlas přidal i DarkXane.
 
 
 
 
 
 
 
 

(3) MITHRIDATUM – Harrowing (02/2023)

- sice postupy slyšeny u respektovanějších kapel, ale baví mne to velice. (Kory)

- navazují Mithridatum na Abhorrent? Velmi lehce, jdou černou cestou diso smrti, ale nepůsobí odlidštěně, furt se jedná o hudbu. Velkou výhodou je délka alba, opět Lylovy famózní bubny, flow, atmoška a Ficcův vokál (Ys, ex-Orgone/The Faceless). (bizzaro)

- a hlas přidal i DarkXane.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
(2) BIG ‡ BRAVE - Nature Morte (02/2023)

- minulé album bylo fajn a novinka také nevypadá špatně - extrémní, drásající. (sicky) 

- doporučuji si přečíst skvělý rozhovor s Mathieuem Ballem v aktuálním čísle časopisu Headliner. Big ‡ Brave není hudba, ale zvuk. Mathieu však Nature Morte označil za hudebnější s návratem k folkovým kořenům. A prázdná slova to nebyla. (Radek Chlup)
 
 
 
 
 
 
 
(2) INSOMNIUM – Anno 1696 (02/2023)

- Fini se vrací do minulosti, tedy tematicky. Jinak hudebně až na občasný blackovější feel vše při starém, takže většina melodií vás stále obepne jak nadýchaná peřinka u babičky. ‚17. st.‘ se poslouchá dobře, deska je hutnější a chvilkami i sviští, ale v pár momentech se mi Inso zdají i trochu strnulí. (bizzaro)

- a hlas přidal i DarkXane.
 
 
 
 
 
 
 
(2) KATATONIA - Sky Void Of Stars (01/2023)

- minulá 3 alba mne tedy moc nebrala, ale tohle je hodně fajn. (Kory)

- dvanácté desce dle některých dochází dech. Doba se mění, emoce se (ne)mění. Za mě furt spokojenost a hezký písničky s progovou stopou mě poslouchat furt baví, jen škoda že největší pecky jsou hned na startu. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
(2) MEMORIAM - Rise to Power (02/2023)

- ostrovní death metal žije a Memoriam ukazujou, že pořád skýtá prostor pro kreativitu (pokud ji máte) a možnost uchopení z relativně neokoukané strany. A to i přestože se trochu opakujou, čemuž se u páté desky během sedmi let netřeba moc divit. (piTRs)

- staří fachmani jsou stále při chuti. (LooMis)
 
 
 
 
 
 
 
 
(2) THEOPHONOS - Nightmare Visions (02/2023)

- hodně suverénní hardcore / blackmetal, který je pohrobkem Serpent Column. Už jen pro tento fakt samotný zasluhuje zvýšenou pozornost. Půlhodinka suverénně odehrané hudby, která je natolik svébytná, až se bojím, že neuspokojí téměř žádného žánrového fanouška. (vaněna)

- a hlas přidal i DarkXane.
 
 
 
 
 
 
 
 
(2) TULUS – Fandens Kall (02/2023)

- mustr pořád platí: loni vyšli Khold, pochopitelně tak letos na řadu přichází novinka Tulus. Opět nic světoborného, deska však nabízí vše, co by fanoušek Tulus očekával. Solidní porce klasického norského black metalu v čistém zvuku. (Dantez)

- neasi, návrat kultovky starých bláznů z Khold, stavějící opět na skvělém černém riffování. (vihkav) 
 
 
 
 
 
 
 

 

vaněna

VOSBÚÐ – Heklugjá (01/2023)
- atmosférický post/black z Islandu. Nic, z čeho bych padl na zadek, ale k nočnímu bdění příjemná hudba.

SCÁTH NA DÉITHE - Virulent Providence (02/2023)
- atmosférický, ale agresivní post/black z Irska. Nacházím stopy zneklidňujícího tribal bubnování ve stylu Antediluvian, což mě nenechává zcela chladným. Hezký obal, tady bude bezpochyby potřeba podrobnějšího recenzního vhledu.

CALUGARUL - Infernal Shrieks Beneath (02/2023)
- sami sebe nazývají progresivní black metal, já bych to tak optimisticky neviděl. 

AKHTYA - Rituals of Demonic Possession (02/2023)
- rituálně-zaříkávací projekt Michaela Forda (Black Funeral). Je to asi čtvrtá óda tohohle ambientniho "mága". Rád si hovím v divných a nehudebních věcech, proč tedy nedat šanci delší půlhodině blití do kanálu a zaříkání.

Baara

KLONE - Meanwhile (02/2023)
- posmutnělej, pomalejší prog. Kdysi tu proběhla krátká diskuse, že Francouzi "vyměkli" do rocku, ale nová deska metalistu určitě neurazí. Nuda to rozhodně není a má to slušnou atmosféru. Hudba pro kapánek blbou večerní náladu.

MAN MUST DIE - The Pain Behind it All (02/2023)
- velice poslouchatelnej tech death ze Skotska. Většinou šup šup a vzteklý, nasraný bubu, ale dost často se i výrazněji zpomalí, nahodí se zajímavá melodie, nenudí to!  A občas je tomu i rozumět! Původně jsem si kapelu zapsala jako Men Must Die, ale za to pánové ze Skotska nemůžou.

LEPROUS - Aphleion (Tour Edition) (02/2023)
- Leprous přihodili k Aphelionu několik živých tracků. Proč, to nevím. Vzdávám se naděje, že mezi mnou a Leprous někdy přeskočí jiskra. Je to pořád stejná nuda. 

piTRs

BIG CITY - Sunwind Sails (01/2023)
- méně pozorní posluchači by mohli čtvrtou desku Norů považovat za určitý kvalitativní pokles. Ale to, že ubylo "hitovosti" a do Skandinávie se vetřelo trochu Německa, ještě neznamená, že je opravdu nějak hůř. Trochu jinak je, hůř ale ne. 

BLACK STAR RIDERS - Wrong Side of Paradise (01/2023)
- Warwickovci poprvé nedodrželi dvouletou periodu mezi deskami a rovnou ji zdvojnásobili. Spolu s obvyklými kejklemi v sestavě je to ale jediná změna, jinak to pořád hraje jako čert.

HOST - IX (02/2023)
- výsledek trochu za očekáváním. Dobře zabalený, lehce nadprůměrný dark synth-pop/rock.

THE WINERY DOGS - III (02/2023)
- eskamotérské trio Kotzen-Sheehan-Portnoy a nakonec super deska. Píšu to nerad, ale tady se fakt nevyplatí dát na první dojem, potažmo nějak víc srovnávat s předchozími dvěma.

Dantez

DAVID EUGENE EDWARDS – A Riverwood Arts Session (12/2022)
- klasiky od Wovenhand a 16 Horsepower v sólovém provedení frontmana obou projektů – hrst ambientních efektů, střídání kytary s ikonickou banjo-balalajkou a zrající vokál frontmana. Uhrančivé provedení s neodparatelným křesťansko-mystickým přesahem, který bude možno brzy dosvědčit v Meet Factory. 

HELLRIPPER – Warlocks Grim & Withered Hags (02/2023)
- většina recenzentů přeje na novinku one-man projektu Hellripper ódy, na mě je Warlocks Grim & Withered Hags už moc očištěná, melodická a sofistikovaná. Speed metal, který mění punkovou špínu s agresivní přímočarostí za hevíkové propriety. 

PIG’S BLOOD – Command More Blood (02/2023)
- Pig’s Blood se v následujících měsících proženou Evropou za asistence silného supportu v podobě Verbum a Goatcraft. Neminou ani Prahu, tudíž nejnovější EP může posloužit jako solidní seznamovací materiál. Poněkud přístupnější variace na war metal, která nešetří na sypcích, grckách a agresi.

BARBARIC HORDE – Perpetrators of Impurity (03/2023)
- další war metal, opět pod záštitou Godz of War, tentokrát ale výsostně primitivní a v příliš plechové produkci. V některých momentech je té „caveman“ mentality možná až moc. Co však čekat od desky, která se tasí s názvy tracků á la Superior Baphomet Devotion? Bluegh. 

STREET TOMBS – Reclusive Decay (02/2023)
- debut od relativně mladé deathmetalové formace ze Santa Fe. Poměrně tuctový Bolt Thrower/Entombed worship se solidním spádem a údernými riffy. Jo, a ten název kapely, ten je krásně dementní!

AB-SOUL – Herbert (12/2022)
- pátý řadový zásek od nejlyričtějšího člena Top Dawg Entertainment. Zdaleka ne to nejlepší, co Ab-Soul kdy vydal, přemrštěná délka ale nabízí několik solidních bangerů, které jen tak neomrzí. Po 6 letech by to ale chtělo něco více. 

sicky

MOWGLI - Gueule De Boa (02/2023)
- avantgardní, experimentální jazzrock v té nejkrásnější podobě, pecka!

GOROD - The Orb (03/2023)
- další prog-tech-death paráda v podání francouzských špílmachrů.

SYNDROM SAMAZVANCA - Vostraŭ skarhaŭ (01/2023)
- psychedelic etno krautrock avantgarda z Běloruska.

GIANT SLEEP - Grounded to the Sky (02/2023)
- trochu grunge, trochu hard rock model 70´s plus kvalitní zpěv.

VENOMOUS CONCEPT - The Good Ship Lollipop (02/2023)
- punk v podání starých grindových pardálů, ve finále nic extra, do auta ale dobrý.

NO SPILL BLOOD - Eye of Night (02/2023)
- psycho post metal, možná industriál, tvrdá, hypnotická deska.

SEE YOU NEXT TUESDAY - Distractions (02/2023)
- mathcore - grind - deathcore výplach, sice dost krátká deska a k tomu ještě samé intro, ale když za to kapela vezme, tak to drtí.

Radek Chlup

ALGIERS - Shook (02/2023)
- ukázka rebelie nejen vůči americké politice, ale i žánrové jednoznačnosti. Jedna z nejrychleji rostoucích kapel současnosti z Atlanty si mimochodem před pár dny podmanila pražskou Lucernu. Soul, gospel, post-punk, rap, noise, šamanismus, elektronika. Člověk během poslechu Algiers nikdy neví, co přijde dál. Tomu říkám dobrodružství!

AddSatan

ATTILA CSIHAR – Void Ov Voices : Baalbek (02/2023)
- Attilův vokální ritual ambient - mručení, zaklínání, syčení, táhlé, alikvótní zpěvy atd. a jejich smyčkování a vrstvení. Nahrával to poblíž i přímo na největším monolitu na světě v Libanonu, v roce 2012. O pár let později byl už Mistr dál, nějaká nahrávka blíže současnosti by byla nejspíš zajímavější, živě je to (podobně jako Phurpa) působivější, ale i tak fajnově temná hypnóza. (Bandcamp)

FVNERALS – Let the Earth Be Silent (02/2023)
- blackened funeral doom/drone/sludge metal, dark ambient, post-rock, shoegaze (?) atd. S ženským, převážně spíše středovějším, „čarodějnickým“, naechovaným, někdy i vrstveným vokálem. Přibližně mix/FFO: Menace Ruine, Evoken, Thorr's Hammer, Monarch!, (Dolch), Rinuwat apod. Příjemně zlověstné, zvláštně posmutnělé (ne ubulené), lehce magické. Více v recenzi. (Bandcamp) 

REUERORUM IB MALACHT – Aieganzes Aigonzis : Angels of God (02/2023)
- rozbitá, glitchoidní, experimental elektronika, noise, industrial, black metal, dark ambient a techno. Lze v tom mj. slyšet podobnosti s Thorns, The Ephemeron Loop, Gnaw Their Tongues, Petronn Sphene a dalšími … nedivil bych se, kdyby se inspirovali i u Ákose Rózmanna. Solidně vyjeté, což byly i starší, ale myslím, že je to jejich první deska, kterou jsem i doposlouchal (opakovaně). (Bandcamp)

PAAL NILSSEN-LOVE CIRCUS – Pair of Three (11/2022)
- avant / free jazz s vlivy (mj.) brazilské hudby. Divočejší, melodičtější, ale i ambientně-napínavější polohy s využitím gongů – ty se mi líbí nejvíc (5.,7.). Nejzajímavější jsou tu asi vokály Juliany Venter (James Welburn, W/V) – občas i správně divné, extrémní, různé polohy od šepotu přes zpěv až po vřískání. Nejen FFO Irreversible Entanglements. (Bandcamp)

LUCRETIA DALT - ¡Ay! (10/2022)
- zvláštní i chytlavé písničky / skladby, kombinující elektroniku, jazz a kolumbijskou resp. latinskoamerickou hudbu / folk (bolero + tropical, avant-pop, dub, trip-hop?). Příjemný hlas / zpěv ve španělštině, synťáky, klarinet, kontrabas, perkuse atd. Vyvážený poměr pohodové, houpavé, zadumané vyklidněnosti a energičtějších, divnějších, experimentálnějších elementů. (Bandcamp) 

vihkav

MODEL/ACTRIZ – Dogsbody (02/2023)
- naprostá povinnost pro fanoušky posledních Daughters.

AUTREST – Follow the Cold Path (02/2023)
- správně udělaný atmo-black. Naprosto mocné je vše včetně vokálů. Proč nejsem překvapen, že je to sólovka stejného týpka, co dělá Windveill? Ten chlap má neuvěřitelnej talent a poslední dobou solí projekt za projektem.

TRHÄ & SËHT – Dlahdlhë (Split) (02/2023)
- pokojíčkáči z jiných světů narůstá repertoár s každým měsícem a tohle je letos zatím možná nejlepší. Sëht jsem neznal a připomíná mi tu spíš loňskou tvorbu Trhy. Každopádně obojí famózní. Obecně se space black pořád rozšiřuje jakožto taková ambientní, někdy až pohádková žánrová odnož a jsem zvědavý, kdy a jestli vůbec se dostane do povědomí širšího blackového publika. Protože třeba Lustre zná každý a spíš než kopírka je tohle posun do úplně jiné dimenze.

TRHÄ & ACHEULEAN FORESTS - Die Macht der Feenflamme (Split) (01/2023)
- o mikroskladbách od Acheulean Forests nevím, co si myslet, občas něco ve stylu Trhä (ale nedosahující jejích kvalit) a občas dost příjemný dungeon synth. Druhá polovina patřící mému novému oblíbenému projektu už je zajímavější a řekl bych i lépe složená. Přestože si nejsem jistý, jestli se tyhle dva akty k sobě vůbec hodí a možná bych byl i radši, kdyby to bylo vydané zvlášť, celé to pro mě tak nějak boří hranice a přes starý raw zvuk je to skutečně něco nového, obzvláště Trhä. Jediná nevýhoda u ní je, že mi tady mírně evokuje emo metal nebo znělku z nějakého anime, což je asi poslední, co by mě normálně zajímalo. Na splitku se Sëht je to spíš víc přístupné metalistům a na loňských albech jakbysmet. 

ETTINSKJALF – Between Walls and Delusion (02/2023)
- zas musím trochu zapičovat na podivný obal, ale ty melodie vůbec nijak pitomé nejsou. Nic moc origo se sice nekoná, ale skládat tu někdo rozhodně umí a nevzpomínám si, že by mě nějaký riff nudil.

HYPNAGOGIA – Carving the Subconscious (02/2023)
- jakýsi řecký projekt netradičně prozkoumává témata samoty a mentálních nemocí. Trošku mi teda trvalo si na jejich styl zvyknout, ale musím říct, že skladba je zde dost zajímavá a vykrádačka žánrových klišé se nekoná. Vyloženě "nápadná" ani klasicky líbivá hudba to zrovna není, takže trvá dlouho se ponořit. Před rokem bych možná řekl, že je to nuda. Ale zařadit to sem musim.

GORILLAZ – Cracker Island (02/2023)
- až tomu dám dostatek poslechů, bude recka, ale vypadá to dost meh.

PARANNOUL – After the Magic (01/2023)
- hodně vyhrocený korejský Alcest.

GLYPH – The Time of Peril (01/2023)
- nejdřív zaujal přebal se Staromákem, který se k blacku vlastně vůbec nehodí, ale kapela, jak koukám, asi žádný normální album cover stejně nemá. Každopádně má to fajnou světskou atmošku a nelze tomu nepřiznat ani zajímavé šmejdění po hmatníku.

PARAMORE – This Is Why (02/2023)
- osvěžující změna stylu v posledních letech není vůbec na škodu. Má to drive jak sviň.

DETEST – Dawn of Sacrifice (02/2023)
- solidní OS death worship.

THOD – Asklepios (02/2023)
- tyvole, instantně jedna z nejlepších doom/black riffovaček, navíc objevená úplně náhodou.

HORSE LORDS – Comradely Objects (11/2022)
- hudební ekvivalent toho, když vás pouštní kmen v Tanzánii nadopuje pěti místními halucinogeny a vy hmatáte tkaninu, ze které je stvořen svět, až na to, že jste ve skutečnosti usnuli v obýváku, tohle se vám jenom zdálo a na hifi věži jste zapomněli vypnout Tool. Jenže ten obývák je stále někde na hippie festivalu uprostřed apalačských hor. Pro zdejší nic nového, ale já jsem pozadu.

LooMis

HAKEN – Taurus (EP) (01/2023)
- velké těšení, jelikož koncert byl samozřejmě skvělý. Progmetalová deska roku na obzoru!

THE RESONANCE PROJECT - Ad Astra (02/2023)
- mladí nabušenci – jeden z Japonska (kytarista Yas Nomura) a druhý z Číny (bubeník Lang Zhao), kteří již nicméně nějakou dobu dlí v Kalifornii. Debut jsem neslyšel, nicméně tahle dvojka je hodně podařená. Fúze progu, jazzu, djentu, každá skladba je trochu jiná, něco připomene. Doporučení pro fanoušky a AAL/Unprocessed, Meshuggah/Vildhjarta a Ark!

MISANTHROPE - Les Déclinistes (01/2023)
- francouzští avantgard/melo/prog/death metalisté se ohlíží za svou minulostí a znovunahráli staré demáče a věci prvních desek. Celkem skoro 80 minut docela příjemného vzpomínání.

MECHINA – Cenotaph (01/2023)
- hergot, já fakt nechápu, že si nedají chvilku klid a trochu se nezamyslí nad další deskou, než aby vypustili tyhle generické symfo/djenty. Sice tam nápady jsou, ale utopí se v záplavě nevýrazných bicích a klávesových ploch.

FLUB - Dream Worlds (02/2023) (EP)
- opět něco pro milovníky staré Obscury.

SKYTHALA - Boreal Despair (11/2022)
- tip z minulého roku, který nahodil Vaněna minulý měsíc. Rozhodně bych doporučil fanouškům Imperial Triumphant.

RIVERSIDE - ID.Entity (01/2023)
- nebyl bych tak příkrý, jako onDRajs minulý měsíc – za mne velmi příjemná deska, která sice trochu postrádá ruku… ale pořád je to výtečný prog/rock.

Kory

HYPNO5E – Sheol (02/2023)
- baví převelice a bavit bude hodně dlouho. Rozhodně zajímavější muzika než Gojira.

OBITUARY - Dying Of Everything (01/2023)
- klasická deska kapely, která sice hraje pořád to samé, ale proč by se mělo, když to pořád funguje

Gába

HYPERDONTIA - Deluded (singl) (02/2023)
- z připravovaného EP Deranged. Fakt dobrá věc a těšba na celý ípíčko.

MOLESTED DIVINITY - Epoch of Spiritual Consciousness (singl) (02/2023)
- z připravované deky The Primordial. Sice už bez Batu Cetina, ale jinak se jede furt to samý, tedy BDM hyperblast.

TORTUROUS INCEPTION - Inexorable Nascency of Torment (singl) (10/2022)

NEMESISM - Nemesism (EP) (01/2023)
- absolutně v tichosti vyšlo EP, kde hraje vybraná smetánka Las Vegas BDM scény. Čekej opět šílenej guttural tech námrd, ale překvapivě i klasičtější polohy DM. Ještě naposlouchávám, ale bude to dobrý. Palec hore.

DEVANGELIC - Sirius, Draconis, Capricornus (singl)
- z připravované deky Xul. Tradičně velmi kvalitní BDM. Uvidíme jak celá deka.

Baara

ITHACA - They Fear Us (07/2022)
- vše potřebné k dočtení se v recenzi.

DIVERSITY - Awake (EP) (2016)
- jdu o 8 let pozdě, já vím. Ale při poslechu tohohle bych si pod zimním sluncem sedla na lavičku a teprve po The Closure bych si všimla, že mi umrznul zadek. Protože srdíčko a ouška by hřály. 

Radek Chlup

DJUNAH - Ex Voto (2019)
- Donna Diane je hlučná, provokativní a originální. Kromě mistrovského řemesla s kytarou ovládá tato noiserocková diva i basový pedál vlastní výroby. Zvládá tedy tři nástroje současně, a sice vokály, kytaru a basu. 

QUENTIN SAUVÉ - Whatever It Takes (2019)  
- i basák Birds in Row si občas musí od všeho toho hluku odpočinout u akustické kytary. Jeho písně jsou plné optimismu, nostalgie, melancholie, ale hlavně uvolněnosti. Jestli se ještě někdy podívám k moři, tohle si pustím do uší k procházce po pláži při západu slunce. 

MY DILIGENCE - The Matter, Form and Power (06/2022)  
- melodický sludge se zpěvem, který se nesnaží znít temně, depresivně, hlučně ani naštvaně. My Diligence jsou civilní a dalo by se říci příjemní, čímž se odlišují od ostatních žánrovek, které pravidelně poslouchám. Ideální strava pro fanoušky Baroness nebo Intronaut. 

AddSatan

VARIOUS – Nordic Metal: A Tribute to Euronymous (1995)
- kompilačka s jinými (demo, zkouška, raw studio?) i albovými verzemi známých skladeb, z kterých stojí za poslech zejména Moon Over Kara-Shehr od Emperor s Hellhammerem za bicími (první část zní skoro jako Darkspace), ale i Where Dead Angels Lie od Dissection s netriggerovanými (suššími) kopáky, nebo Freezing Moon od Mayhem s Deadovým vokálem (a suššími kopáky).

vihkav

MAMALEEK – Out of Time (2018)
- kvalitou naprosto srovnatelné s loňským releasem. Avantgarda jak má být. Srdcovkou se tenhle akt stává nesmírně rychle.

bizzaro

BETWEEN THE BURIED AND ME – Colors II (08/2021)
- BtBaM jsem vlastně dlouho nesledoval, takže druhou Colors vzniknuvší v kovidu jsem pustil až s blížícím se koncertem. Zdá se mi, že BtBaM přivrdili? V každým případě kvalita furt zachována a deska je doslova plná hudby.

BULLET FOR MY VALENTINE – Bullet For My Valentine (11/2021)
- tenhle „trendy metalcore“ neposlouchám, ale kde by byly trendy, kdyby nevznikli BFMV. Eponymní deska nabízí dobrý a někdy i docela dost našlapaný skladby, spoustu vyhrávek/melodií a úderných riffů. O tomhle si Parkway Drive můžou nechat zdát.

JUDAS PRIEST – Firepower (03/2018)
- zeptáte-li se mě, zda Judas nebo Maiden, volba je jasná, Ironi! Ale Firepower nezní zatuchle a disponuje níže usazeným Halfordovým hlasem, takže se s Priest heavíkem dobře doplňuje. A tentokrát navíc s energií.

MALEVOLENT CREATION – Dead Man’s Path (2015), Retribution (1992)
- pomalá úvodka DMP navnadí, zbytek už jede v klasických malevolentích death intencích a nechá vzpomenout na poslední desku nazpívanou Brettem Hoffmannem. A Retribution? Nevím, jak je možný, že až teď jsem zjistil, že na jednom z milníků floridskýho deathu hraje Rob Barrett. A že je tu ten Bleeding slyšet!

ABHORRENT – Intransigence (2015)
- vzhledem k Mithridatum jsem musel vykopat i Abhorrent, kde se nachází kytarista Marlon a Lyle za bicími. V sestavě je/byl navíc Erlend Caspersen na base a Danny Tunker u kytary. Parádní zlejší tech death, co neztratil na lesku.