Je to necelý rok, kdy k nám naposled zavítali Behemoth. Na konci loňského dubna hráli ve vyprodaném Masters of Rock Café ve Zlíně spolu s velmi zajímavými předkapelami. Nebylo se tedy čemu divit, když týden před konáním pražské zastávky letošního turné se na stránkách pořadatele objevila informace, že je opět vyprodáno. Je sice pravda, že Meetfactory je o trochu větší klub než zlínské Caféčko (dle rozhovoru s Nergalem snad největší z celého turné), ale jména kapel, které dělají Polákům na probíhajícím turné doprovod, jsou pro většinu fanoušků mnohem zvučnější, než kdykoliv v minulosti, a proto se nelze divit, že jedinci, kteří si chtěli koupit lístky na místě v den konání, měli smůlu.

Smůlu však měla i řada lidí, která čtvrtého února měla namířeno především na některou z předkapel. Ještě dnes je totiž na facebookové události, stejně jako na vstupenkách, uveden začátek akce ve 20:00, jenže den před koncertem byl zveřejněn časový rozpis, podle kterého měla první kapela začít už v půl sedmé. Lidé, ke kterým se tato informace nedostala, proto možná přišli o celá vystoupení prvních dvou kapel. Zamáčknout slzu ale muselo i několik jedinců, kteří přišli akorát na začátek. Podle toho, co jsem slyšel, začali pořadatelé pouštět dovnitř až po šesté hodině a v 18:30 před klubem stála, kvůli poměrně pomalé kontrole vstupenek, asi půlhodinová fronta a kdo nebyl drzý předbíhat, jako já, měl zkrátka smůlu. Nenávistné reakce směrem k pořadatelům jsou v tomto tedy celkem pochopitelné.

Na první uctívače Satana a propagátory holokaustu bylo v sálu místo pár stovek lidí spíše několik desítek. Inquisition hrají ve dvou stejně jako Bölzer, kteří dělali Behemoth support loni, ale k tomu, aby byli nejextrémnějšími kapelami večera, stačí oběma pouze kytara s vokálem a bicí. Inkvizice má však většinou problém se zvukem, který nebyl ideální ani tentokrát. Výjimečně sice nebyla šíleně vytažená kytara, která by vše přehlušovala, ale dunící bicí. Minimálně na začátku během otvíráku Force of the Floating Tomb si bylo třeba kytaru spíše domýšlet, ale i v průběhu, kdy byly bicí už zeslabeny, nebyla kytarová linka zrovna nejvýraznější. I proto jsem si tradičně užíval především jejich rychlejší pasáže, které správně kopou, než ty pomalejší. Set byl poskládán 50/50 z poslední řadovky Obscure Verses for the Multiverse a starších desek, ale třeba na skvělý song Astral Path to Supreme Majesties z Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm, který vždycky hráli, tentokrát satanužel nedošlo. Jako poslední ale zahráli Infinite Interstellar Genocide, ve které jsou snad nejlepší riffy, co kdy Dagon napsal, jíž skvěle zakončili svůj set. Na konci byl zvuk už docela srovnaný a poslouchatelný, a to včetně vokálů a doplňujících samplů, i přesto však musím říct, že předchozí prasácky nazvučené koncerty, na kterých kytara trhala uši, byly energičtější a bavily mě více.

Druzí byli na řadě Entombed. Tedy vlastně Entombed A.D. (že ty kapely tyhle tahanice o jména baví), kteří ve čtvrteční večer zapadli mezi ostatní nejméně. Pojítko mezi skupinami byl především black metal, který od Švédů opravdu neuslyšíme. Pamatuji si však, že před třemi lety v Jaroměři mě v téměř totožné sestavě bavili, tak jsem dal i Entombed A.D. šanci. Vzhledem k tomu, že mají pod „novým názvem“ nahrané již dvě desky, očekával jsem něco nového. Dostal jsem ale obyčejný death‘n’rollový koncert bez jakékoli přidané hodnoty a kromě dvou/tří nových skladeb samé staré věci z počátků devadesátých let. Navíc i přes to, že jsem nikdy nepovažoval L.G. Petrova za dobrého frontmana, mě jeho hulákání dost iritovalo. To kytaristé, kteří několikrát řvali do mikrofonů místo něj, měli growl mnohem lepší. Škoda, že set nepostavili spíše na nových albech, jelikož klipovka Pandemic Rage z Back to the Front mě jako jedna z mála docela bavila.

To Abbath zvolil přesně opačnou strategii. Místo toho, aby hrál jen covery Immortal (na které samozřejmě také došlo), se rozhodl, že, až na song Ocean of Wounds, přehraje celé své eponymní debutové album. Slyšel jsem jej sice teprve čtyřikrát a až tak moc se mi nelíbí, ale i přesto tento tah hodnotím jako velmi dobrý. Nové skladby, ač na albu nejsou kdovíjak přesvědčivé, fungovaly naživo velmi dobře, a to i taková To War!, ve které vlastně nic pořádného není a působí jako relativně slabý otvírák, dovedla zabavit. Abbath měl také hned od začátku super zvuk, za mě nejlepší z celého večera, a super pódiovou prezentaci. Žádná zbytečná hromada ozdob nebo ohňů, pouze dvě čtvercové plachty po bocích, jejichž rámy byly oseté LEDkami a po většinu koncertu svítily nebo blikaly. Hned na začátku navíc zahltili celé pódium Cyklonem B (teda kouřem samozřejmě, Cyklon B by se hodil spíše k Inquisition), přes který občas nešlo na kapelu skoro vidět, ale vhodně zvolená světla dýmem dobře pronikala, a tohle já zkrátka rád. S Abbathem hraje mimochodem také King ov Hell z God Seed na basu, rohatý bubeník z Benighted a další kytarista (údajně Ole André Farstad), takže není obklopen žádnými mladíky a live provedení bylo hodně precizní.

Set začal stejně jako již zmíněné album skladbouTo War! a vyloženě immortalovským kouskem a zároveň nejdelší věcí Winterbane, po níž nastala ta nejvhodnější chvíle zabrousit do minulosti. Nebular Ravens Winter z dob Blizzard Beasts byl asi nejrychlejším kouskem a nejstarším, co hráli a koncert správně zpestřil. Další cover, tentokrát Warriors z Abbathova projektu I, stejně jako dva songy z Sons of Northern Darkness, které zazněly později, už tolik, vzhledem k jejich rock‘n’rollovějšímu tempu, nevyčnívaly. Z druhé strany ale nelze vůbec říct, že by urazily. Zdaleka nejlepší ovšem byly, stejně jako na desce, Fenrir Hunts a Endless. Hodina uběhla jako nic a Abbath se pomalu začal loučit. Na úplný konec si ale schoval ještě All Shall Fall ze stejnojmenného alba, po které již definitivně zmizel i se svými spoluhráči. Původně jsem to vůbec nečekal, ale musím říct, že Abbath opravdu překvapil a byl pro mě nejlepší kapelou večera. Dokonce mě bavil i více, než oba koncerty Immortal na Brutale. A jen tak mimochodem, na „ladies and mutherfuckers“ samozřejmě opět došlo :)

Setlist:
 To War
 Winter Bane
 Nebular Ravens Winter (Immortal cover)
 Warriors (I cover)
 Ashes of the Damned
 Fenrir Hunts
 Tyrants (Immortal cover)
 One By One (Immortal cover)
 Count the Dead
 Endless
 Root of the Mountain
 All Shall Fall (Immortal cover)
 
No a teď konečně Behemoth. Velkým lákadlem byla jistě informace, že na letošním turné přehrají svou poslední desku The Satanist v celé délce, a tak i učinili. Od začátku do konce, pěkně skladbu po skladbě, přesně tak, jak jsou nahrané. Úvod tedy patřil Blow Your Trumpets Gabriel, během které členové přišli na vyšperkované pódium, jež zdobily různé kovové ozdoby a ohně, Nergal navíc donesl i dvě hořící pochodně. Poprvé jsem navíc viděl, že mají Behemoth po stranách pódia puštěné projekce, které byly poměrně zdařilé. Ani zdaleka nehrály primární roli ve vizuální stránce koncertu, samotní členové se před ně navíc mnohdy postavili tak, že na ně nešlo vidět, ale když jsem je několikrát pozoroval, vždy jsem si všiml dobře upravených pasáží z videoklipů kapely nebo prolínání symbolů, které hojně používají, obalu alba a tak dále. Kdyby z nich udělali lyric videa a zveřejnili je na youtube, jistě by měly úspěch. Nergal a spol. samozřejmě nezapomněli na své hábity a na divadlo celkově. Tyto hodnoty již neoddělitelně patří k jejich koncertům a málokdo by si je bez nich dovedl představit. Mávalo se kadidlem, různě na stage pózovalo, dýmomety šetřeny nebyly a frontman v jeden okamžik i rozdával fanouškům hostie, mezi skladbami ale výjimečně nijak nekecal a nechal na sebe skladby plynule navazovat.

Všichni samozřejmě vědí, že Behemoth nejsou jen divadlo. Hudební stránka je samozřejmě také zdařilá a poslouchá se velmi dobře, jelikož je i více než dobře zahraná. V prvních minutách jsem si chtěl sice začít stěžovat na zvuk, jelikož kytary byly značně utopené, ale postupem času mi došlo, že to tak vlastně mělo být. Behemoth totiž nemají zvukaře od toho, aby jim nastavil konstantně dobrý zvuk, ale aby s ním manipuloval v průběhu jednotlivých skladeb přesně tak, aby nejvíce vynikly přesně ty pasáže, které mají. Na úvod tedy dominovaly hlavně samply, dále měla primární roli Sethova sólující kytara a ve chvílích, kdy Nergal zpíval čistě, byl jeho vokál také mnohem výraznější a vystřídal širokou škálu hlasových efektů. Satanista je zkrátka hodně pestré album, zvukově značně náročné a v klubu, ve kterém stojí v prostoru několik obřích sloupů, prostě zvukař musí makat, aby vyznělo dobře. Na jedničku to sice zrovna nedopadlo, ale o průseru mluvit nemohu.

Rozebírat set skladbu po skladbě by bylo asi zbytečné. To si raději pusťte album a přemýšlejte, jak mohlo naživo vyznít. Já jen řeknu, že bylo odehrané kultivovaně a poslouchalo se dobře. A to je pravděpodobně přesně forma Behemoth, kterou dnes prezentovat chtějí a také prezentují. Samozřejmě že se na pódiu neflákají, ale té zběsilé kapele, kterou byli před deseti a více lety, je dnes nadobro konec a i já, který si rád užívám koncerty co nejakčněji, jsem ve čtvrtek jen nehnutě stál, sledoval dění na pódiu a poslouchal.

Jelikož však celý Satanista má tři čtvrtě hodiny, bylo jasné, že poté, co v maskách dohráli O Father O Satan O Sun!, dojde i na přídavky. Ty byly tentokrát čtyři a prvním byla jednadvacet let stará thrash/blacková vypalovačka Pure Evil and Hate z EPčka And the Forests Dream Eternally, následovaná otvírákem z Thelema.6 – Antichristian Phenomenon, která to u mě vyhrála. Už minule jsem psal, že Behemoth nejvíce sluší, když hrají tyto staré fláky z přelomu tisíciletí. Jsou sice přímočařejší, ale o to dravější, energičtější a fungují mnohem lépe. Během Conquer All jsem si v rychlosti zaběhnul do šatny, jelikož jsem ji naživo slyšel už tolikrát, že mě začíná štvát, navíc si osobně myslím, že to je nejhorší skladba z jinak výtečného Demigod, a úplný závěr, který samozřejmě patřil Chant for Eschaton 2000 ze Satanicy, jsem si opět vychutnal.

Setlist:
 Blow Your Trumpets Gabriel
 Furor Divinus
 Messe Noire
 Ora Pro Nobis Lucifer
 Amen
 The Satanist
 Ben Sahar
 In the Absence ov Light
 O Father O Satan O Sun!

Přídavek:
 Pure Evil and Hate
 Antichristian Phenomenon
 Conquer All
 Chant for Eschaton 2000

Půlnoc byla skoro tu, takže čau, rychle na bus a spát. Tentokrát jsem viděl Behemoth už pošesté a opět mě bavili. Když mi to letos na Brutalu vyjde, jistě se na ně podívám znovu rád. Jsem nicméně zvědavý, kdy a s jakou deskou se Behemoth předvedou v budoucnu. Nergal má sice v plánu letos vydat svou sólovku, ale pokračování Satanisty mě zajímá více. Po hudební stránce byl koncert rozhodně fajn, byť Abbath zanechal silnější dojem. Jen by příště bylo vhodné se vyvarovat dezinformaci ze strany pořadatele a zapracovat na rychlosti u vstupu.

Fotky © Milan „Grindsnake“ Jurkas / Echoes-zine.cz