mIZZY: Pražský blackmetalový festival Prague Death Mass patřil hned od svých začátků k těm nejelitnějším akcím, který mohl fanoušek černého kovu navštívit. A to neplatilo jen pro ČR. Díky skvělému line-upu měl velký ohlas i v zahraničí, a není divu, že většinu návštěvníků tvořili v minulých letech fanatici mimo Československo.

Po dlouhých osmi letech bude konečně festival obnoven a jelikož se i v našich očích jedná o jednu z nejdůležitějších letošních akcí, rozhodli jsme se vám detailně představit kapely, které zde vystoupí. Ať ale pouze pořadatelům neulehčujeme práci s tiskovkou, kapely si hezky rozdělíme podle žánrů a kromě doporučení skvělých kapel dojde i na pár pochybností.

Začněme tím nejzásadnějším. Kapelou, která celý PDM odstartovala a která, i díky hromadě spřízněných projektů, utvořila scénu, jejíž kapely pravidelně tvoří sestavu nejednoho blackmetalového festivalu.

 NORSKÝ/TRONDHEIMSKÝ BLACK METAL

MARE - spolu s One Tail, One Head a Cult of Fire vystoupili na prvním ročníku. A kdo je tehdy nebo kdykoliv jindy viděl, dodnes mluví o jednom z úplně nejlepších koncertů. Já na Mare byl naposledy v roce 2014 v Krakově, a od té doby jsem lepší black metal neviděl. Výborné riffy, nezemský vokál a natolik silná atmosféra, se kterou úplně zapomenete na to, že jste stále mezi živými. Jediná kapela, které se alespoň částečně podařilo přiblížit live esenci Mare, je Sortilegia, jejíž koncerty jsou rovněž naprosto uhrančivé. Mare jsou ovšem ještě o krok dál, a když vám řeknu, že kvůli Mare letos před Prahou navštívím ještě 4 další země včetně Anglie a Norska, abych si je mohl konečně připomenout, budete mi věřit, že byste jejich gig opravdu měli vidět?

Dantez: Kromě zevrubného studování trondheimského materiálu určitě zabírám i na fanatičnost, která se netýká jen mIZZYho, ale snad každého, kdo dosvědčil Mare naživo. Debut Ebony Tower prýští ryzím fluidem, ty nejtemnější odstíny černé magie ovšem lze trasovat na kratších nahrávkách nebo z pouhých záznamů. Nejspíš není přeháňkou tvrdit, že na 4. mši smrti se vyplatí vypravit už jen kvůli Mare. A co jiného by festivalu padlo lépe než zopakování Sort Messe.

Vaněna: Samozřejmě se asi nejvíce všichni těšíme na headlinera, protože Mare je TA kapela, která dokázala znovu vtisknout (nejen norskému) black metalu ohnivé znamení. I pro mě zůstává její vystoupení nejlepším koncertem, který jsem mohl vidět, a nemohu než souhlasit, že už jen kvůli Mare stojí za to se k pražskému Jezulátku na nesvatou mši vypravit. Navíc písničky z Ebony Tower, naprosto neprávem přehlíženého skvostu moderního black metalu, uvidíme poprvé. Mare na aktuální šňůře, tj. po zhruba deseti letech, sklidí to, co zaseli. Zlo plodí zlo!

DJEVEL - byť někdo může podotknout, že Djevel jsou vlastně z Osla, díky dvěma členům Mare v sestavě jsou dnes tak trochu rovněž Nidaros kapelou. A i když se také jedná o stoprocentně uvěřitelný ryzí black metal, oproti Mare pracují s dost odlišným feelingem. Zde jde primárně o chladnou atmosféru nočních lesů a profesionálně odvedené řemeslo. A k tomu všemu u nich za bicími sedí Faust z Emperor. Loni se mnou Djevel sice naživo nezacloumali až tak silně, abych hovořil o něčem naprosto výjimečném, zároveň jim však nemám co vytknout, koncert to byl skvělý.

Dantez: Ve srovnání s Mare o poznání menší zlověstnost, která ovšem nabízí podobu norského black metalu ve stále atmosférické a sofistikovanější podobě. Ryzí černou magii střídají nálady chladných lesů, ve kterých se ďábel jen míhá. Djevel zrají s každou další deskou, je proto dost možné, že nejnovější sestava v rámci festivalu vysekne dosud nejpřesvědčivější vystoupení.

Vaněna: Djevel je pro mě lákadlo jen o pověstný čertí chlup menší než Mare. Proč? Jejich poslední dvě alba jsou naprosto úchvatná. Profesor Faust za bicími předvádí excelenci a Kvirtim z Vemod dodal nezemskou atmosféru. Věřím, že vystoupení Djevel bude pamětihodné a minout je by byla velká chyba.

MISOTHEIST - jedna z nejnovějších kapel labelu Terratur Possessions a zároveň jedno z mála jmen, s kterými jsem ještě neměl live tu čest. Jelikož Misotheist ale na odkaz Nidrosian kapel navazují velmi zdařile a zároveň jejich koncerty sbírají samé výborné reakce, je o důvod více se na ně těšit. Mohlo by se totiž jednat o jedno z největších překvapení festivalu.

Dantez: Vlastně jakýsi středobod mezi dvěma výše zmíněnými. Trondheimské výrazivo předené klasickými atributy norské školy, trochu jako Whoredom Rife, avšak s podstatně větším příklonem k atmosféře Mare, Kaosritual nebo Aptorian Demon.

Vaněna: Jakkoli si živé vystoupení Misotheist nemohu nechat ujít, pořád jsem nestrávil jejich poslední desku. Rád se nechám přesvědčit, že jejich hudba je víc než jen do nekonečna natažené tři riffy se skvěle ošetřeným zvukem. Obzvlášť jsem zvědavý, jestli bude mít jejich tvorba punc akademického odstupu, který z desek tak trošku cítím. Pojďme se o to ad absurdum hádat před vyprodaným klubem! Těším se.

Prague Death Mass však nikdy nebyl pouze o ryzím black metalu. Často čerpal i z jiných žánrů, logicky zde tedy najdeme i dost kapel koketujících s metalem smrti.

 DEATH METAL

DEAD CONGREGATION - vlastně kapela, která by papírově ještě více seděla na Tones of Decay, což ovšem neznamená, že na PDM nepatří. Řekové už hromadu let potvrzují, že patří k tomu nejlepšímu z old school death scény a nejsou jen jednou z kapel, co navazuje na současný hype. Když například hráli na BA, zvládli nakopat prdel i takovým Lvcifyre, kteří na stejném pódiu vystoupili v podobný čas. Jejich koncerty jsou zkrátka zdrcující, a až zazní Teeth into Red, půjdete do kolen!

Vaněna: Naprosto zásadní kapela pro obrození death metalu ve své době, legenda navždy, a v sestavě PDM silné jméno, které zase o kus dál posune atmosféru ryzího rouhání a přitáhne nepochybně řadu pravověrných uctívačů smrtikovu. Osobně se ohromně těším, až zvuk ztěžkne prvními tóny Martyrdoom a půjdu na kolena.

DIOCLETIAN - v případě tohoto novozélandského warmetalového kultu mám jisté obavy, že má to nejlepší už dávno za sebou. Větší změny v sestavě se podepsaly i na samotné hudbě, ale jelikož jsem s císařem Diokleciánem ještě neměl naživo tu čest, doufám, že dojde na nějaké věci z Doom Cult či War of All Against All a bude se pořádně vraždit na pódiu i pod ním.

Vaněna: U Diocletian mi supí pud velí nepromeškat ani vteřinu. Jejich pokusy o obnovu zašlé slávy jsou otřesné a nebude snadné mě přesvědčit, že Doom Cult žije! Pokud se ale povede zvuk a zazní hymny z Gesundrian, jsem ochotnej si nechat v kotli vyrazit několik zubů. Spíš ale očekávám propadák a bohorovné posměšky od baru.

HIEROPHANT - původně hardcore/sludge/black banda z Itálie, která se ale svým kořenům vzdálila natolik, že jakkoliv mluvit o HC bandě je dnes naprosto irelevantní. Už Mass Grave byl ryzí death metal, ale s nejnovějším albem Death Siege se posunuli až k warmetalové intenzitě, takže o totální smršť nebude nouze.

Dantez: Osvojené bestial metalové výrazivo Hierophant sluší – natolik, že by v rámci násilí mohli předčit i Diocletian.

Vaněna: Na rozdíl od kolegů od Hierophant nic neočekávám a tudíž mohu být pouze příjemně překvapen. Hučící deska Death Siege si mě věru nezískala. Uvidíme, jestli se boys rozpomenou na násilné hardcore kořeny a něčím překvapí.

RITUALIZATION - viděl jsem v Berlíně na Never Surrender a tehdy se mezi hromadou výborných kapel spíše jednalo o méně výrazný black/death s thrashovými prvky. Dobře zahraný, agresivní, ale ne příliš vyčnívající. Od té doby má ale kapela nový materiál, tak uvidíme, třeba mi tentokrát nakope prdel.

DAKHMA - zde se ovšem dostáváme ke jménu, které nám i přes menší hype a logo ve spodní části plakátu dost možná přichystá hodně silný zážitek. Pamatujete na to, jak Irkallian Oracle totálně odpálili třetí Prague Death Mass? Tak Dakhma se pohybuje v podobných vodách, pracuje s celkem podobným zvukem a navíc si libuje v pro black/death scénu nezvyklé fascinaci zoroastrismem.

Vaněna: Dakhma mě jako černý kůň také dozajista přitáhne do první řady. Zbývá naštěstí ještě čas nastudovat materiál z desek, ale co je už po letmém poslechu zřejmé, oddanost nechybí.

Je potřeba si ale něco říct rovněž o druhém headlinerovi a kapelách, které buďto přímo zažily středověk nebo pravověrně navazují na první vlnu black metalu.

 OLD SCHOOL BLACK

HELL MILITIA - na rozdíl od následujících dvou kapel vlastně ne až takový oldschool, ale jestli zde máme bandu, kterou lze aspoň částečně považovat za následovníka Les Légions Noires a kapel jako Vlad Tepes, bude to francouzská Hell Militia. Koneckonců zde řval samotný Meyhnach z Mütiilation. I bez něj ale Pekelná milice pokračuje v totálně nechutném necro black metalu a RSDX převzal jeho otěže důstojně. Když jsem je naposled viděl někdy před devíti lety, bylo to správně destruktivní a poblitý rokenrol.

Vaněna: Poslední album Hell Militia mi pořádně naložilo a v roce 2022 patřilo z pravověrného blacku k tomu úplně nejlepšímu. Už to není šílený kravál a pomyslnou přetržku od LLN ztvrdil i odchod Meyhnacha. Nicméně i tak kapela dlouhodobě dokazuje, že to se záměrem zabít všechno a všechny svaté myslí smrtelně vážně. Vystoupení mě láká o to více, že jsem ani na youtube neviděl vystoupení z posledních několika let. Očekávám všechno! Válku!

MORTUARY DRAPE - zde už máme ale opravdu čest s kapelou, jejíž počátky sahají až do roku 1986. Pro mnoho dnešních posluchačů sice mohou některé jejich songy působit úsměvně, ale na druhou stranu jejich thrash black je solidní kult a na desky jako All the Witches Dance dodnes mnoho lidí přísahá. Koncerty, kde většinou tento starý materiál zazní, rovněž sbírají nadšené ohlasy.

Dantez: Druhý zástupce z nabídnutého trojlístku okultního black metalu. Mortuary Drape ve srovnání s Mare a Thy Darkened Shade působí méně seriózně, odlehčená forma ovšem posloužila jako inspirace takovým projektům jako Cultes des Ghoules nebo Häxenzijrkell. Už jen proto klasika do převážně mladších řad určitě zapadne.

Vaněna: Některé staré kulty fungují a u jiných si spíš říkám, jestli to nebude k smíchu. Nebudu předstírat, že znám novější tvorbu, protože i ta starší mě spíš míjela. Historické zásluhy mě do kotle nepřitáhnou, leč některým riffům by se to snad podařit mohlo.

BAXAXAXA - ať to ale nepřeháníme s chválou, jestli je v line-upu letošního PDM nějaká blbost, je to právě Baxaxaxa. Ano, sice si status kultovní kapely díky založení na začátku devadesátých let asi zaslouží, ale když jsem je viděl v Německu a v Rakousku, vždy jsem měl potřebu se totálně smát nebo odejít ze sálu (asi záleží na opilosti). Třeba vás to bude bavit, ale zde mi nikdo nerozmluví, že nemít Patricka z IBP za mikrofonem, tak po nich nikdo ani neštěkne. Strašná komedie.

Vaněna: Cynik ve mě chce říct, že moc dobře chápe, proč si Bachachacha zahraje na PDM, optimista říká, že to přece nemůže být tak strašné jako z desky. Realista si již připravuje řetízek cigaret, se kterými vystoupení přečká venku.

Další skupina kapel budiž poněkud pestrá a ne úplně konzistentní. Experimenty, svébytný přístup k hudbě a modernější pojetí zvuku je však spojují dohromady.

 MODERNÍ BLACKY

BØLZER - nejspíše netřeba až tak moc metalové scéně představovat, i s jedinou řadovkou a pár EP na kontě si toto švýcarské duo zvládlo vybudovat dost slušné jméno, odehrát třeba několik tour s Behemoth, dostat se mezi headlinery na dost velkých festivalech atd. Není se čemu divit, kombinace originálních riffů desetistrunné kytary, úderných bicí a prolínání řevu s čistými zpěvy je naživo hodně působivá. Jen jim teda musí klapnou zvuk, který nemívají vždy 100%.

Dantez: Two piece, který dokáže vyvinout tlak až za 5 členů. Bølzer svým svérázným pojetím metalu nesednou každému, o majestátu, který z hudby Švýcarů prýští, ale nelze i přes potenciální výhrady pochybovat.

Vaněna: Bolzer se vysmívám už tak dlouho, že jsem skoro zapomněl proč vlastně. Jejich melodické pojetí black metalu by přitom mohlo být v rámci PDM osvěžující. Přehnaný patos a (záměrně?) falešné halekačky do jinak skrznaskrz závažných kapel jistě vnese notnou porci zábavy, o kterou by bylo škoda přijít.

THY DARKENED SHADE - jedna z těch kapel, u které jsem opravdu rád, že je opět po dlouhé době uvidím. Jestli je někdo, kdo hraje hodně progresivní black s částečně avantgardními prvky po vzoru Abigor opravdu na úrovni, pak to jsou právě Řekové TDS. Jejich album Liber Lvcifer I: Khem Sedjet je neskutečný skvost, ale i letošní následovník si drží hodně vysoké kvality. Uvidíme, jak dobře dá zpěvák veškeré ty expresivní čisté zpěvy, ale vzhledem k tomu, že minimálně na to, jak hráli Elixir of Azazel a Cascade of Nun přes šesti lety, vzpomínám dodnes, blbý koncert to určitě nebude.

Vaněna: Ani po všech těch letech jsem si nedokázal TDS zalíbit, protože mi pořád přijdou víc teatrální než upřímní. Ale více tlaku, zvuk nahlas a akcent na disonantnější polohy by tohle vystoupení mohl klidně katapultovat mezi nejlepší na celém festivalu. Epický materiál nové desky pro to určitě dává prostor.

Dantez: Lucifera Thy Darkened Shade rovněž věřím, problém mám občas jen s některými progresivními výpady, které jsou na můj vkus až příliš košaté. Při střídmé hrací době a v momentech, kdy se jde více po přímočarosti může řecká magie fungovat výsostně.

ABORYM - svého času totální industrial black kult, kde se vystřídala jména jako Attila Csihar, Faust, Set Teitan nebo Prime Evil. Dnes kapela satanužel směřuje mnohem více k generickému industrial rocku a ztrácí zájem. Až si vlastně říkám, co bude na PDM dělat? Údajně chystá exclusive dark electronic industrial set, tak uvidíme.

Vaněna: U Aborym jsem ještě víc než u jiných kapel zvědav, jakým materiálem se hodlají na festivalu prezentovat. Odpočinkovým industrialem? V takovém případě si rád v zadních řadách ulevím od excitovaných momentů. Dramaturgicky by to mohlo dávat dobrý smysl.

Ať už se bavíme o rituálním ambientu nebo rockovějích věcech, zkrátka hudbě bez hromady blast beatů, i ty měli v historii festivalu své místo.

 NEMETALOVÉ PROJEKTY

VOID OV VOICES - sólový projekt Attily Csihara z Mayhem, ve kterém se primárně věnuje loopování jeho hrdelních zpěvů. Letos konečně vyšla sto let připravovaná deska, ale mnohem důležitější a intenzivnější je zažít Void Ov Voices naživo. V rámci Hradeb Samoty v Rosicích předvedl Attila naprosto démonické zaříkání a poté na KAL stage během Brutal Assaultu ukázal, jak úchvatně dovede pracovat s alikvotními zpěvy. Netuším, jaký prostor dostane tentokrát, závěr některého dne by mu rozhodně sedl, ale je mi jasné, že to bude opět dechberoucí.

Dantez: Attilova vokální magie prostá jakéhokoliv doprovodu. Nejpoutavější nabídka festivalu v rámci nemetalového sortimentu.

Vaněna: Chybět u Attilova vokálního cvičení by byla velká škoda. (Pokud jste jako já nevěděli, co je alikvotní zpěv, je to to tibetské mručení.)

THELMA RAMON - zde, mám dojem, budeme trochu vzpomínat na výborný koncert Occultation, kteří za mě vyhráli první den třetího PDM, případně si připomeneme kapely jako Dool a podobné. Okultní rock s post-punkovými prvky a přesahem až do doom metalu, jak jinak než s ženským zpěvem. Málo známé jméno, ale o to příjemnější překvapení Thelma možná přichystá. Její nahrávka Vultures není vůbec špatná.

THE HOUSE - Prague Death Mass se vždycky točil kolem Cult of Fire. Ti na čtvrtém ročníku sice nezahrají, ale jak současní tak bývalí členové budou samozřejmě přítomni. The House je Vladův projekt, v kterém předělává známé soundtracky hororových filmů jako Halloween, Suspiria nebo Vymítač ďábla, v některých skladbách i se svým již typickým kytarovým rukopisem. Opět ideální věc na začátek nebo konec některého dne.

Jelikož v sestavě tentokrát najdeme i několik českých metalových kapel, závěrečná sekce patří jim.

 ČESKÉ METALY

ALTARS ABLAZE - celkem překvapivé, že na primárně blackmetalovém festivalu máme tentokrát jedny z nejvýraznějších reprezentantů české deathmetalové scény. Ale vzhledem k angažmá jednoho z pořadatelů to dává smysl. AA míchají technický peklo-death s dravostí Marduk, a byť mi na jejich koncertech vadily přepálené triggery a ne zrovna uvěřitelná pódiovka, třeba si na PDM připraví něco speciálního.

Vaněna: A tady si držte kšilty, zařazuje se konečně vyšší rychlostní stupeň (je s podivem, že Altars Ablaze jsou asi největší fofr letošního PDM, atmosféra tentokrát dostala rozhodně přednost před šlehačkou, díky za to Temnému pánu). Altars mě svou loňskou deskou přesvědčili, že patří mezi evropskou elitu. Doufám, že vychytají vše včetně image pro tohle vystoupení, které jim otevře dveře na evropská jeviště.

HEAVING EARTH - o poznání starší brácha Altars Ablaze s pár stejnými členy. Ale tam, kde AA koketují s black metalem, Heaving Earth tlačili brutal death. Ovšem až donedávna. Jejich loňská deska Darkness of God pracuje s podstatně temnějším výrazem a HE zavítali do disonantního metalu. Album je právem považováno za zjevení na české scéně. A byť k ní mám osobně jisté výhrady, jestli se nový materiál podaří pořádně předvést live, i zahraniční návštěvníci budou pravděpodobně happy.

Dantez: Tuzemská nabídka můj vkus docela míjí, zároveň mi přijde, že se z Čech a Slovenska dalo vybírat ze jmen, která by zbytek soupisky doplňovala – hudebně i duchem – podstatně zdařileji. Nejde však tvrdit, že by Prague Death Mass sáhl po neumětelství; Heaving Earth, kteří s poslední deskou definitivně sáhli na světovou úroveň jsou z nabídnutého tria nejzářnějším důkazem.

Vaněna: Přesně naopak oproti Danovi se na Heaving Earth hrozně těším a v černočerné soupisce mi nabídnou to, co by jinak mohlo chybět: tisíce not! Zatímco zahraniční účastníci by mohli z HE mít překvapení a černého koně festivalu, já už s předstihem namasíruju uši a budu si hledat místo s nejlepším zvukem, abych si toto hudební obžerství maximálně užil.

BOHEMYST - jestli zahraniční fans osloví i Bohemyst, si ovšem nejsem jist. Někteří je asi znají díky předchozímu působení v Master's Hammer, možná i z Avenger, dobrý hudební výkon pravděpodobně též předvedou. Ale bude mít jejich koncert pro například německy mluvící návštěvníky jinou přidanou hodnotu, než poskytnutí času na pivo?

--- --- -

Ať to ale shrneme, už jen dle seznamu kapel vypadá čtvrtý Prague Death Mass opět na jeden z nejzásadnějších festivalů, na který se těšíme a rozhodně jej nevynecháme. Snad co nejvíce koncertům klapne v MeetFactory dobrý zvuk a zároveň se podaří navodit pro blackmetalovou akci potřebnou atmosféru. Vůbec by mi nevadilo, kdyby pořadatelé zavedli podobná opatření jako na Howls of Winter v Estonsku, kde byl zákaz natáčení na mobilní telefony atd. Když už budeme tu mít čest s podobným line-upem, je škoda si nechat akci zkazit debilními fanoušky, které místo hudby zajímá více Instagram.

Vaněna: K prosbě o zákaz mobilních telefonů se velmi intenzivně připojuji. Z předních řad kotle jej budu rád lokty vykonávat. Kdyby i nějaké to pivo se dalo vypít, bylo by to příjemné.

Ohledně zákazu pyro (techniky? o svíčkách je mi těžko uvažovat jako o technice) není ještě poslední slovo vyřčeno, ale při vzpomínce na - v dobrém slova smyslu - tyjátr při vystoupení Hetroertzen opatrně doufám, že alespoň malý ohníček dovolen bude.

Dantez: S kvitováním výše zmíněného si dovolím nabídnout hrstku skepse ohledně prostoru. Nejsem si jist, jestli se chladné, poněkud sterilní prostory bývalých jatek neminou s okultní atmosférou, která je nedílnou součástí podobně laděných akcí. Pevně doufám, že s několika svícny, kadidly a dalšími proprietami z nekromancerských šuplíků ale bude o zlo postaráno.

I přes drobné výtky ovšem převládá nadšení a Prague Death Mass IV. považujeme za zásadní hudební událost roku 2023.