Urfaust jsou kapelou, která je na současné temně-metalové scéně čím dál více známá. Toto nizozemské duo vymetá většinu elitních blackmetalových festivalů, ovšem České republice se stále vyhýbá. Před dvěma lety jsem sice měl tu čest je vidět na Funkenflugu, kde byli jedním z headlinerů, ale kvůli tomu, že bubeník byl tou dobou asi týden po operaci slepáku, chtěl jsem je vidět minimálně ještě jednou v plné síle.

V polovině února si IX a VRDRBR naplánovali evropské mini-turné, během kterého ČR samozřejmě opět vynechali. Ale vzhledem k tomu, že termín jejich vídeňského koncertu vyšel na sobotu, my neměli nic v plánu a já vlastně ještě nikdy pořádně ve Vídni nebyl, rozhodli jsme se s přítelkyní, že na rakouský koncert vyrazíme. Pro jistotu jsme si na pátek a pondělí hodili dovolenou, koupili lístky s předstihem, zařídili ubytování s dopravou a bylo rozhodnuto. Jede
se na Urfaust!

Co se Vídně týče, je asi zbytečné psát rozsáhlé cestopisy o městě, které každý zná. Já jen zmíním, že jsem byl příjemně překvapen, že i v centru (10 minut pěšky od klubu) lze sehnat velmi slušné ubytování na tři noci pro dva lidi i se snídaněmi za 150 €. Z míst k navštívení lze ovšem doporučit, kromě všech těch obrovských baráků, určitě císařskou hrobku (pro blackmetalisty jistě neméně zajímavá jako kostnice v Kutné Hoře – lebky!) a pokud máte hodně času, tak na obří betonové protiletadlové věže Flakturm uvnitř Autgarten je rovněž naprosto nepochopitelný pohled.

Co by to ale bylo za koncert Urfaust, kdybychom na něj přišli bez přípravné intoxikace, že ano? Můj poslední, nicméně ne nejméně důležitý tip patří místům, kde se dá ve Vídni napít. My během sobotního výletování navštívili dva minipivovary a oba nutno pochválit. Vyloženě v centru je 1516 The Brewing Company s kuřáckým i nekuřáckým patrem, dle pohledu slušným jídlem a velkým výběrem piv všech druhů (my zavdáváme dvě IPY). Úplný skvost byl ale 7Stern Bräu se zabijáckou porcí žeber, příjemnou pšenkou, Ipou, přítelkyně si rovněž hodně pochvalovala chilli pivo a hlavně naprosto luxusní nakuřovaný winter bock. Řádně upravení před koncertem ještě zvládáme povinné rohlíky s paštikou, trochu slivky a kolem osmé lezeme do klubu.

Brzké pořízení lístků se nakonec ukázalo jako dobrý tah, jelikož více než měsíc před koncertem bylo vyprodáno. Ono není divu, Viper Room není kdovíjak velký klub. Osobně bych jej přirovnal tak dvojnásobnému Chapeau Rouge. Vzhledem k tomu, že rakouské ceny piv jsou trochu jinde, než jsme zvyklí, v klubu už v nastoleném tempu nepokračujeme, nicméně místní Ale ještě zkusíme. Celkem absurdní, že hodně návštěvníků raději chlastalo Kozla za 3,5 € než věci z místního minipivovaru za 4,2 €. Palec nahoru si ale určitě zaslouží fakt, že se uvnitř nekouřilo.

A teď už konečně k hudbě. První předkapelou byli rakouští Lichtblick. Rád bych o nich napsal nějaký hodnotný report, nicméně tohle sprostě odbiju. DSBM pičovina se samplovaným vokálem? LOL! Dva songy jsem se na to divadlo, co předváděl „zpěvák“ s mikrofonem, díval, a šel pryč. Naprostý nesmysl a ztráta času.

Druzí Schammasch mi naštěstí spravili chuť. Na jejich jméno začalo během loňského roku čím dál více lidí slyšet. Letos mají dokonce domluvenou speciální show na Roadburnu, kde mají přehrát kompletní 3CD Triangle. To si sice moc nedovedu představit, jelikož jejich alba dle mého strašně trpí tím, jak jsou přehnaně dlouhá, plná natahovaných momentů a zbytečné výplně. Ani jedno z nich sem zatím nezvládl soustředěně doposlouchat celé. Po vídeňském koncertu, kde dostali poměrně rozumný hrací čas, však zájem o tuto kapelu docela chápu. Dost jim k dobrému výkonu pomohl dobrý zvuk, ale jejich moderní black metal zní v živém provedení opravdu slušně. V jejich hudbě nejvíce dominuje celkem nasypaný, lehce disharmonický black (nejvíce mi evokují například Ascension), ale objeví se i Behemoth prvky (a lehce podobný vokál), ale třeba i kapka post-metalovitosti Triptykon. Nad jejich image se moc pozastavovat nebudu, podobné róby má dnes kdekdo a namalovat si obličej načerno také není moc umění (navíc, když se vše ztratí v kouři). Ze setlistu žel zvládnu zmínit pouze dvě klipovky. Jako druhý song zazněl Golden Light z jejich druhé nahrávky Contradiction, který byl pro mě vrcholem setu, a chvíli po něm přišla na řadu Metanoia z aktuálního Triangle. V tento moment Chris ukázal, že kromě řevu umí naživo i skvěle čistě zpívat (o poznání lépe než třeba sG z Secrets of the Moon). Co se instrumentálních kvalit hudebníku týče, tak zde rovněž není co vytknout. Veškeré sypanice i sóla zvládli v pohodě. Nutno říct, že mě Švýcaři opravdu překvapili a dostal jsem od nich rozhodně více, než jsem čekal.

Díky dobrému vzduchu v sále a množství kuřáků před ním nemělo moc smysl odcházet ven se „vyvětrat“, tak raději držíme místa v předních řadách poměrně úzkého a plnícího se klubu. Díky tomu, že jsme vyčkali, jsme navíc byli odměněni tím, že Urfaust začali o celou čtvrthodinu dříve. Ono taky nazvučit jednu kytaru, bicí a zpěv není takový problém. Kvůli vyšší hlasitosti jsme teď sice částečně doplatili na své místo před PAčkem, ale nic, co by se nedalo vydržet. Bicí správně duněly a kytara byla řádně zprasená. Přesně tak, jak to má na koncertě Urfaust být! Jimmy s Willemem začali stejně jako na své live nahrávce Trúbadóirí Ólta an Diabhail asi jejich nejznámějším songem Die kalte Teufelfaust a stejně také pokračovali (v lehce přeházeném pořadí zaznělo všech šest skladeb). V úvodu jsem zmínil, že Urfaust vymetají samé blackmetalové akce. Oni samotní však black metal vyloženě nehrají, jejich hudba je klidnější, s atmosféricky rockovými či doomovými prvky, objeví se i drone/ambient. Na albech je mnoho samplů, naživo si vystačí bez nich. Vše stojí na jednoduchých riffech, falešném zpěvu a bicích, které jsou zvlášť úderné. VRDRBR se k nápřahu několikrát i postavil a udeřil takovou silou, že srazil stojan s činelem. Jó, bolístky po operaci jsou už očividně pryč. V druhé půli setu došlo na pár kousků, které jsem nepoznal. Jednalo se o pomalejší věci, dost možná III nebo IV z loňského alba Empty Space Meditation, ovšem absencí samplů, které jsou na desce výrazné, si opravdu nejsem jistý. Die erste Levitation to žel nebyla. Urfaust k tomu, aby odehráli dobrý set, nepotřebují žádný vyšperkovaný vizuál ani složitou hudbu. Vystačí si s málem a jejich minimalistic lo-fi black magick, zvlášť při částečné intoxikaci, funguje skvěle. Jak kdysi zmínil JSt v rádiu – autentický soundtrack z holandské hospody. Po hodině hracího času se koncert blížil ke konci, a když už jsem si říkal, že je škoda, že nezahráli ještě to nebo třeba tohle, tak nás na samotný závěr uzemnili peckou nejultimátnější. Dámy a pánové, Der halbtoten Dichters Schein-existenz! Nejrychlejší a nejchytlavější věc, po které následoval jen čtvrthodinový potlesk. Lidé chtěli více, ale Urfaust nepřidávají. Po tomhle by totiž ani Ein leeres Zauberspiel už neměl smysl.

Spokojenost? Určitě! Na tom jsme se shodli s více lidmi. Až na zbytečnost Lichtblick se jednalo rozhodně o nadprůměrný koncert. Schammasch mile překvapili a Urfaust, byť unikátnosti jejich vystoupení na Funkenflugu během zapálené hranice ten vídeňský nedosáhl, v jiných ohledech jej rozhodně předčil. Především závěrečným songem Der halbtoten Dichters Schein-existenz, který jsem vůbec nečekal, že naživo uslyším. Pár točených Schneider Weisse před spánkem s finskými kamarády byl už jen příjemný bonus. Skvělý výlet!