Fanouška rockový avantgardy Vaura už na první pohled zaujme jmény zúčastněných. Zakladatel Joshua Strachan (třeba Azar Swan) si k sobě přizval Kevina Hufnagela (třeba Gorguts) a Tobyho Drivera (třeba Kayo Dot) – takže tři borci, každej z nich projektů, že to na prstech nespočítáš, povětšinou nějaký volnomyšlenkářský směsky rocku a metalu. Pro pořádek se ještě sluší dodat, že jim tu tentokrát hostuje i Jeremiah Cymerman na klarinet… tady už fakt chybí snad jen Charlie Looker, tak možná příště…
Výsledek je předvídatelně nepředvídatelnej a žánrově se škatulkuje jen těžce. Je tu dost prog rocku, nějaká ta (black)metalová avantgarda á la Ulver, poctivá várka gotický melancholie, která připomene třeba Katatonii, a hojná zásoba vychytralejch popovejch melodií. Z toho výčtu na mě jdou mrákoty, ale tady jsou naštěstí znát muzikanstký zkušenosti všech zúčastněnejch s podobnejma hybridama, celek totiž dohromady funguje až překvapivě dobře. A nejvíc mi to nakonec připomíná konvenčnějšího Scotta Walkera kolem Bisch Bosch, třeba v takový Rosebud nebo The Outlander se skoro až (s úctou) opisuje.
Ale to jsem se zbytečně zamotal do hudebních přirovnání, k čemuž sice hudební produkce Vaury svádí, ale naštěští to není hlavní náplň. Vista of Deviant Anatomies se totiž především dobře poslouchá. Důraz se klade na náladotvorbu, temný magický fantastično tu potkává gotickou melancholii, Scott Walker Katatonii, klenutý melodie (ach, ty vokály) zneklidňující, roztřesený podklady. Výsledkem je opojnej lektvar ze spousty ingrediencí, kterej ale není přeplácanej – naopak, většinou z toho lezou pěkný písničky. Snad jen ve druhý půlce desky je trochu moc uměleckejch ambicí a hudba se místy zbytečně drobí, ale i tak zůstává trávení v pořádku.
Vložit komentář