1) SPOTIFY playlist: prosinec 2023 - 50 skladeb a přes 4 hodiny hudby
formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.
2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů
3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů
4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)
(2) DEMONCY – Black Star Gnosis (12/2023)
- legenda se vrací po osmi letech, takže je potřeba zatočit, zatím z toho však nemám nijak vytříbený požitek. (65/100) (vaněna)
- po více než deseti letech nový materiál kultovního okultistického black/death metalu, které se za ty rok takřka nikam neposouvá. A je to dobře. Black Star Gnosis je příjemným dozvukem majestátu Joined in Darkness. Zajeté výrazivo nikam neposouvá, black metalová čerň s death metalovým zvukem a nakřáplým šepotem ale i nadále funguje. Jen těch dungeon synthových/morbidangelích meziher mohlo být o něco méně. (Dantez)
(2) ELITIST - A Mirage of Grandeur (11/2023)
- nový death metal z existenciální propasti, ex- Piss Vortex. Žánrová deska bez výraznější přidané hodnoty. (55/100) (vaněna)
- tady díky za tip velmi příjemné, heh (!;?), dissonantní překvapení z Dánska, já bych si přál místy zvukově větší tlak, ale jinak v pořádku. (brutusáček)
(2) SUFFOCATION – Hymns from the Apocrypha (11/2023)
- moje druhá nejhranější deska letoška, první jsou J.A.R., což na to, že vyšla v listopadu je docela znát, asi dost možná u mě atak na desku roku. Po Pierced From Within a eponymní desce rozhodně top. Král od mikrofonu je mrtev, ať žije nový král. Suffocation vlastně vesměs nic novýho pod sluncem nepředvedli, ale to řemeslo mají tak v malíku, že to šlape. Loňský Brutal Assault byla neuvěřitelná šleha, taktéž i letošní klubovka, kde hráli pár nových věcí, jasně dokazují že se Suffocation se musí pořád počítat. (brutusáček)
- první deska po Frankovi a skutečně bez Franka - Ricky to trochu tlačí a nemá ty správný hloubky, ale cajk. Hodnocení ‚dobré‘ je na Safo asi málo, tak mi to snad ještě vyleze. (bizzaro)
(2) SYN – Villfarelse (12/2023)
- Will Ferrel? Nejhorší možný název desky a příšerně obludný obal... no ale hudba výborná. Takové norské pojetí zahuhaleného melo/atmo blacku na způsob Runespell nebo Drudkh a stopy starého Norska. (65/100) (vaněna)
- kapela kultivující tradiční black metalové výrazivo pod záštitou Terratur Possessions, to snad ani nemůže dopadnout špatně. Debut Syn budiž důkazem. Black metal hraný po vzoru starých Ulver a nových Vemod se svérázným vokálním výkonem a tunou uhrančivého feelingu. (Dantez)
(2) TETRAGRAMMACIDE - Typho-Tantric Aphorisms from the Arachneophidian Qur'an (11/2023)
- kéž by zůstali u dementního vazbení. (75/100) (vaněna)
- viz mIZZY minule. Indové na sobě kytarově fest zamakali, novinku jim nasypal Davide Billia (Beheaded, ex-Hour of Penance/Putridity atd.) a je z toho (převážně) solidní Morbid Angel (95-2000), starší Hate Eternal, Nile nebo i Lvcifyre vyhlazovačka se špetkou disonancí. Struktury by mohly být trochu promakanější, riffy i vokály trochu výraznější atd., ale i tak baví dost (mj. víc než třeba letošní Devangelic, které taky nasypal a načvachtal Billia - Tetragrammacide mají mj. přece jen trochu údernější bass/kick drumy). A rozhodně mnohem lepší než ty jejich starší, legrační noisegrind/war metal mrdky, byť občas se i tady nějaký ten Agathocles/Revenge riff objeví. No a pokud ještě nemáte, nebo chcete „vylepšit“ tinnitus, doporučuji ohulit závěrečnou outro skladbu. Asi jeden z nej letošních deathmetalů, tak trochu peklo/temno obdoba Molested Divinity. (Bandcamp) (AddSatan)
(2) UNPROCESSED - … And Everything in Between (12/2023)
- ultra mega progres, motanice, mišmaš, tvrdý, měkký, rychlý, pomalý, celkově je tam toho mrak, ale sedí to fajn dohromady. (sicky)
- Manuel Gardner Fernandez je démon. Už jsem si po minulý desce fakt nemyslel, že ještě sáhne do tvrdších tónů, které by dokonce podpořil screamem, a hle, místy je to Peklo a Očistec. (bizzaro)
mIZZY
EITRIN - Eitrin (12/2023)
- nový projekt oslavující 20 let labelu Debemur Morti, na kterém se podílí Vindsval z Blut Aus Nord, Dehn Sora z Throane a zpěvačka Marion Leclercq. Nic nového pod sluncem, Vindsvalův rukopis je nepřeslechnutelný, ale ženský vokál mi zde přijde jako příjemné zpestření. (Bandcamp)
ARKHTINN - 三度目の災害 (12/2023)
- ПРАВА Коллектив poprvé - vesmír a elektro, nejvíce Darkspace worship ze všech, ale i s hromadou kláves a hezkým techno koncem. Ze všech Prava projektů mě Arkhtinn asi baví konstantně nejvíce, byť v diskografii ostatních kapel mám podstatně oblíbenější kusy. (Bandcamp)
VOIDSPHERE - To Infect | To Inflict (12/2023)
- ПРАВА Коллектив podruhé - epická atmosféra, snad pompéznější než kdy dříve, hodně melodické. Tak silně jako To Sense | To Perceive mě ale novinka neodpálila. (Bandcamp)
MAHR - Odium (12/2023)
- ПРАВА Коллектив potřetí - prokletí, i zde mi lehce chybí Urfaust feel starých EPček, byť nepříčetnost kapely je od té doby mnohem větší. (Bandcamp)
HWWAUOCH - Under the Gaze of Dissolution (12/2023)
- ПРАВА Коллектив počtvrté - disonantní psychedelie, tentokrát s šíleně vytaženou a hodně jazzy basou. Někomu to možná sedne, mně úplně ne. Osobně se budu asi nejvíce vracet k prvním dvěma deskám. (Bandcamp)
PHARMAKEIA - Maenadic Ecstasy (12/2023)
- ПРАВА Коллектив popáté - nenávist, byť ani tentokrát se eponymní debut, kterým zničili naprosto vše, překonat nepodařilo. (Bandcamp)
vaněna
BURIAL MOON - s/t (12/2023)
- debutové miniLP Estonsko - Švýcarsko - Rakouskeho raw blacku na Signal Rex, no u toho nemůžu chybět. Kvalita bohužel toliko prostřední. (45/100)
VOEMMR - Negras Sessões no Abismo Sul (12/2023)
- kompilace oblíbeného podivočeného blacku z Porta, součást clandestine Aldebaran circle. V některých místech velmi potěšil Pixies Vibe. (65/100)
SULFURIC HATRED - s/t (12/2023)
- aaaargh! Pořádná porce hoblin! (70/100)
BULL OF APIS BULL OF BRONZE - The Fractal Ouroboros (12/2023)
- nástupce jedné z nejzajímavějších desek, kterou stále ve své sbírce postrádám. Levičácký black nevyhledávám (ba naopak) ale tohle makalo a maká! (70/100)
ZMYRNA / SILENT THUNDER (12/2023)
- Lamp of Murmuur jsem na Buřtálku hodnotil jako směšnou sračku, alternativní projekt stejné osoby Silent Thunder je z desky docela v pořádku. Zmyrna bohužel tahá za slabší konec provazu a útok puštíka za vokálem bohužel stahuje materiál výrazněji pod průměr. (40/100 a 65/100)
ABYSSAL RIFT - Extirpation Dirge (11/2023)
- zajímavý, mnoha kořeními přichucený, old school death metal. (70/100)
DELETERE - Songes d'une nuit souillée (11/2023)
- velmi spolehlivý standard. Oceňuji nulové překvapení a super instrumentální kvalitu. (50/100)
AMALEKIM - Avodah Zarah (11/2023)
- překvapení, o která koncem roku nebývá nouze. Komu chyběl pořádný a přitom ne ještě zcela derivovaný black metal, tomu doporučuji. (70/100)
piTRs
AETERNUS - Philosopher (11/2023)
- majestátní až nesmlouvavá deska. Ale tuším syndrom brzkého oposlouchání a nepřidá tomu ani občasné göteborské trknutí (co naplat, že spíš podprahově "maskované"), které jsem po těch letech schopen akceptovat už jenom od málokoho.
ELDRITCH - Innervoid (11/2023)
- dva roky nazpět jsem tady na tehdy aktuální opus nešetřil chválou. Jenže původní frontman Terence Holler to po 31 letech nedávno zabalil a i když nástupce Alex Jarusso je na tom technicky možná o chlup líp, chybí jeho hlasu to zásadní: výraz a charisma. Což Eldritch přes noc shodilo o několik podlaží vstříc obvyklému stylovému průměru a zaměnitelnosti. Přičtu nepovzbudivé skóre na obstojné nápady plus místy až kýčovitě nahoru vymíchané klávesy a s Eldritch tentokrát zůstávám jen v minulosti, odkud bude ještě dlouho co brát.
Kuba
HANNES GROSSMANN - Retrospective Monolog (12/2023)
- ty jo, na chvíli jsem se zaradoval, že jsou zpět Necrophagist :-) I když je to singl z připravovaného EP "Echoes Of Eternity", jedná se o krásný "tribut". Grosmmann na chystané novince (únor 2024) vzdá poctu právě Necrophagist, Obscura a Blotted Science tím, že složil skladby výrazně připomínající rukopis skupin, ve kterých hrál.
AddSatan
SIAVASH AMINI – eremos (10/2023)
- temnější i jinak zabarvený, abstraktnější ambient, drone, trochu noise. Zvukově celkem propracovaný, někdy jakoby kovové zvuky, mj. i jakési kovové perkuse, nebo i strunný (perský?) nástroj, často neurčitý zvukový zdroj. A hlavně žádné laciné/umělé synth zvuky apod. Je to na žánr poměrně proměnlivé, stále se to vyvíjí a pozměňuje. Už druhá Aminiho letošní deska, která mě zaujala. Íránec umí. (Bandcamp)
LooMis
VISCERA – Carcinogenesis (03/2023)
- myslím, že o dědkorové desce roku mám rozhodnuto – parádní směsice promakaných kytarových sól a nezbytných breakdownů. Ovšem nad tím vším a tím vším se neustále proplétá neskutečně namakaný (čti variabilní) vokální projev Jamieho Grahama. Myslím, že Sylosis si momentálně asi trochu drbou hlavu, koho vypustili do světa.
SYLOSIS - A Sign of Things to Come (09/2023)
- a když už tady chválím současnou podobu Viscera, tak jsem se ohlédl i po desce o poznání thrashověji a corověji hrnoucích kolegů. A musím souhlasit se sickym – není to špatná deska, ale tak nějak nevyčnívající výrazně nad stylový průměr.
THERION - Leviathan III (11/2023)
- přiznávám, na tuhle desku jsem se masochisticky těšil a výsledek naplnil očekávání. Našel jsem tam opravdu jen 2 silné momenty – poslední skladba a vykrádačka Candlemass a posledních 8 vteřin jak vystřižených z cimrmanovského Prosa. Čiže další zbytečná deska z pera Mr. Johnssona a bludišťákový hattrick dokončen!
CARNIFEX – Necromanteum (10/2023)
- opět docela dobře poslouchatelný deathcore, tentokrát lehce protýkaný symfonickými prvky.
sicky
NI - Fol Nais (12/2023)
- novinka francouzských mathrock frenetiků je v přesně taková, jaká má být. (8/10)
CHALLENGER DEEP - III.The Path (12/2023)
- sludge core/ post metal z Lotyšska, který valí jak cyp. (7,5/10)
JARHEAD FERTILIZER – Carceral Warfare (12/2023)
- brutal death grind sice trochu připomíná mazlavý kanalizační fekál, nechybí ovšem požadovaný tlak. (7/10)
MORTALICUM – Epilogue Of Life (12/2023)
- melodický heavy stoner metal sedmdesátkového střihu, příjemná muzika. (7/10)
MIND CONTROL - Elements (12/2023)
- italský tech death s metalovou divou za mikrofonem vůbec není špatný. (7,5/10)
ORO – Vid Vags Ande (12/2023)
- pomalý, apokalyptický post metal očouzený blackovým smradem, hustý. (8/10)
POLKADOT CADAVER - Echoes Across The Hellscape (12/2023)
- avantgardní funky nu-metálek s odkazem na Faith No More Amíkům šlape i na pátém albu. (7/10)
Dantez
UNBEGOTTEN – Astral Terror (09/2023)
- španělská blackmetalová záhada s novou deskou, která svou existenciálně-okultní tvář posouvá do kosmické stylistiky. Songwriting se rozvíjí, zlá, zlověstná atmosféra ale nadále panuje nad zbytkem.
HEALTH – Rat Wars (12/2023)
- Health na Krysích Válkách obcházejí experimenty z desek, kde se oddávali spolupracím s nejrůznějšími hosty. Vracejí se ke zvuku Slaves of Fear. elektronickou řež se zasněným vokálem ale posouvají do tvrdších sfér. Výsledek funguje. Rat Wars jsou občas takřka metalové, nezaměnitelný zvuk kapely ovšem zůstává.
CASISDEAD – Famous Last Words (10/2023)
- dlouho očekávaný debut britského rappera snad nemohl dostát hypu, který se kolem něj za tu dobu nastřádal. Cas na první dlouhé desce sází na osmdesátkový sentiment, přes který pokládá dobře známou flow. Výsledek je ale poměrně jednolitý a zbytečně dlouhý. Z celku občas nějaký hit vyskočí, pospolitost ale chybí.
NORNÍR – Skuld (12/2023)
- poněkud hodná, přímočará, nepřekvapivá, ale vůbec ne špatná deska. Skuld panuje výrazný ženský vokál, hráčské ostruhy i solidní práce s melodiemi, které nejsou vlezlé. Black metalový cover Helveten od Wardruna rovněž fajn.
JSt
ANJIMILE – The King (09/2023)
- základy jsou snad pop/folkové, vyznění je naštěstí na míle daleko. Mimořádný androgynní hlas, vynalézavě manipulovaná kytara a cit pro působivé a majestátní (často až religiózní) melodie z toho dělají jednu z desek roku.
V/A – Gespensterland (08/2023)
- hodně pozoruhodná kompilace z labelu Bureau B, krautpopové variace, hauntologické koláže, industrial/synth pop (něco mi připomíná Airbrusher), vždy v oparu brutálně melancholické psychedelie. O Baldruin se občas někde mluví, jinak to je myslím dost neprávem pozapomenuté.
LILA TIRANDO A VIOLETA & SIN MALDITA – Accela (10/2023)
- velice zdařilé spojení moderní klubové elektroniky a hyperreálného sound designu, kde formální nápaditost není na úkor schopnost komunikovat emoce (melancholii). Občas tím probleskují fragmenty popu.
FOREST SWORDS – Bolted (10/2023)
- od tohohle projektu jsem už nic nečekal a popravdě si ani nebyl jistý, jestli ještě existuje, ale po šesti letech od poslední desky, která mě tehdy trochu nudila, přišel skvělý materiál. Drobné krůčky v rámci onoho charakteristického melanchoubu, ale hlavně silné skladby.
CHOKE CHAIN – Mortality (09/2023)
- efektivní industrial, potažmo nedebilní EBM, nic víc, nic míň. Příjemný poslech.
brutusáček
KRALLICE - Mass Cathexis 2 - The Kinetic Infinite (12/2023)
- ano, ano, ano, konečně se to Dysrhythmii povedlo a natočila black metalovou desku.
PHOBOCOSM - Foreordained (12/2023)
- all hail canadian death metal!
DEVANGELIC – Xul (11/2023)
- vítr inspirace vane od Nile, ale na škodu to není jasný pane.
KELELA – Raven (10/2023)
- dlouhých šest let jsem čekal na pokračování debutu zpěvačky pohybující se v R&B a nakonec lehké zklamání, i když za to může hlavně síla první desky.
VOID - Jadjow (12/2023)
- avantgardní (black) metal z Britských ostrovů, měl by zaujmou fanoušky Arcturus, Winds či Age of Silence.
bizzaro
ORBIT CULTURE – The Forgotten (EP 12/2023)
- Orbit asi něco berou, ale čtvrtrok po srpnový desce vydávaj epko. A jaký!
OMNIVORTEX – Circulate (09/2023)
- Techárna z Finska? Jasan, ale ot by nebylo jen tak, kdyby v tom nebylo trochu chladivého blackened odéru.
PYTHIUS – Turmoil (11/2023)
- Pro mě král d’n’b. A Holanďan, jehož jsem poznal loni na BA na KALu, na letošní debut po sérii EP cpe i dubstep a další žánry.
KAATHE – Abyssal (11/2023)
- Tech/prog z Kalifornie. Na start možná trošku zběsilý, ale pak si to sedne.
MORTHYMER – Pedagog (11/2023)
- Pokřtěno a stále posloucháno. A stále nemožno k osobitosti tělesa najít příměry. Nelze než tleskat.
Kuba
KNOLL - Metempiric (2022)
- určitě jeden z objevů pro rok 2023 (díky onDRajsi za recenzi). Knoll jsem neznal, ale úplně přirozeně se deska stala v prosinci tou jednoznačně nejposlouchanější.
DIVINE HERESY - Bringer Of Plagues (2009)
- stylová klasika. Strojově odvedená práce. Žádné experimenty, pouze sázka na jistotu. A ono to i po letech funguje.
DEICIDE - The Stench Of Redemption (2006)
- v rámci diskografie Deicide je Vykoupení někde u vrcholu oblíbenosti.
DEATH
- mix všech desek - protože už 22 let :-(
AddSatan
TECHNO ANIMAL – Re-Entry (09/2023 remaster/1995)
- industrial/dark ambientní dub, instrumentální hip-hop, psychedelie s tribal/ritual/fourth world music/jazz vlivy – mj. trubka Jona Hassella, v druhé polovině i vyloženě dark (i jinak zabarvený) ambient. Skoro 2,5 hodinová deska, na které bych krátil jen ve 2-3 skladbách třeba 2-3 minuty, v Red Sea možná 5, ale jedna z malá podobných stopáží, kterou zvládám doposlouchávat opakovaně (skoro) v kuse. A jen některé ty elektro zvuky zní dnes trochu „zastarale“, drtivá většina stopáže v klidu obstojí i dnes. Doceňuju víc než dřív, asi tomu pomohl i Broadrickův remaster (lehce plnější, hlasitější, ale s citem a úctou k originálu) a taky vhodná konstelace – doporučuju na procházky setmělým městem. City Heathen Dub. (Bandcamp)
bizzaro
MISÞYRMING - Með Hamri (12/2022)
- ač bubáci, Islanďáci jsou sympaťáci a Humši
TYPE O NEGATIVE – October Rust (1996)
- je to dílo!
Vložit komentář