Kapela, která se pojmenuje Elitist. Ti si asi hodně věří, napadlo mě jako první. Dle vyjádření členů se ale název kapely i alba vztahuje (spíše negativně) ke zdroji inspirace jejich hudby a textů - namyšlenosti a iluzím elit přesvědčených o své velkoleposti apod. Takže koncept á la třeba Imperial Triumphant a… spousta dalších.

Nicméně, co se muzikantů samotných týče, nevím, jestli je adekvátní je již zvát dánskou grind/death elitou, ale o žádné "vořežpruty" taky rozhodně nejde. Kytarista Rasmus Moesby Sørensen hraje i v UxDxS a spolu s druhým kytar/vokalistou Simonem Stenbækem a bubeníkem Niclasem Sauffausem tvořili 3/4 mých dříve oblíbených Piss Vortex (škoda, že to poslední EP nedokončili). Baskytar/vokalista Thomas Fischer (ne, nejde o G. Warriora!) toho má na triku vícero - Apparatus, Genocide Doctrine, Dysgnostic (ex-Defilementory) a další.

Tvorba Elitist sice částečně na Piss Vortex navazuje, ale ještě asi více na Fischerovy kapely - tentokrát se jedná hlavně o kombinaci peklo/temného a disonantního death metalu, který grindcorové, nebo případně i noise rock/core vlivy dochucují jen decentně. Většina materiálu nezapře silnou inspiraci (až "vykrádání") v kapelách jako Hate Eternal, Gorguts (hlavně From Wisdom…, ale i Obscura) - k těm se ostatně otevřeně hlásí, stejně tak zmiňují Discordance Axis (asi trošku jo a dokonce Nile - ale ty tam nějak ani neslyším). Ale zaslechnout se tam dají i Morbid Angel (neasi), některé ty skřípačky/vyjetosti/ohýbačky jdou až někam k Pyrrhon/Gigan, nebo i Imperial Triumphant - mj. na ně upomenou i občasné baskytarové vyhrávky, byť nejsou tolik "free" (basa drnčí a probublává fakt pěkně) a hlubší vokál se často blíží Ezrinovi. Sem tam i nějaké to Portal/Immolation, nebo prostě dis-nablacklé tremolo. A třeba začátek Propagating Suffering (po úvodní disonanci) mi připomněl i Dead Congregation (resp. Inca/Immo). No a vlastně mají i blízko k Vitriol (naštěstí ne zvukem :) ). Vokály jsou občas zdvojené, řev/growl cca á la Benton/Rutan, což hudbě dodává dávku zuřivosti/grády.

Riffy a struktury nejsou většinou nijak komplikované, deska je to vlastně poměrně přístupná a srozumitelná hned na první poslech/y. Ale riffy jistou sílu a nápaditost mají, zmíněné vlivy se tu různě mísí (i v rámci jednoho riffu), je to "zábavně" složené, solidní "flow", dynamika, občas osvěží nějaká techničtější pasáž, vyhrávka či sólo, nebo i atmosféričtější momenty s vybrnkávkou. A když už se objeví nějaký fádnější riff, tak ho brzy vystřídá nějaký lepší.

Sype to, valí to, hrozí to, skřípe to (v dobrém). Sám se vlastně trochu divím, že mě to baví, myslel jsem, že jsem podobného death metalu přesycený, ale evidentně to se mnou není tak špatné a nahrávku v pohodě doposlouchávám, těch necelých 31 minut uteče jako nic. Ale ani u toho "neřičím nadšením", spíš spokojeně přikyvuji. Pokud hledáte originalitu, umění, nebo něco strhujícího, musíte hledat jinde, tohle je spíš poctivé řemeslo, byť možná místy nadstandardní. Za mě spíš +, že tu není žádné přehnané "pidli-výškaření", ani roztahané atmo-vybrnkávačky a rozklady. Na druhou stranu - jo, jasně, mohlo by to být trochu odvážnější/zajímavější/promakanější atd., ale…

Vlastně jediná věc, která mi tu (trochu) vadí jsou… ano, hádáte správně, "čvachtáky" - většinou z mixu nevyčnívají, nejsou nějak (moc) rušivé, ale škoda jich. Jinak se mi ale zvuk dost líbí, až na čvacht zní všechno celkem „přirozeně/organicky“, kytary tak akorát špinavé a řezavé, ale i dobře čitelné, mix všech nástrojů i vokálů vyvážený (Lars Mayland), cením spíše tišší master (Colin Marston), ale tlaku/plnosti pořád dostatek. Obal fajn (Tobias Holmbeck – dělal i obal Asphenspire, ty mrakodrapy dole – zase IT?).

Je naozaj otazné, jak dlouho mi to ještě vydrží, ale cca 15 poslechů mě A Mirage of Grandeur bavilo, někdy/něco trošku míň, někdy/něco trošku víc. Možná by stačilo 7, ale zatím dávám (již tradičně) 7+. Na debut rozhodně dobrý, solidní, uvidíme, s čím se vytasí příště.