1) SPOTIFY playlist: červenec 2021 - 41 skladeb a přes 4 hodiny hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

5) AT THE GATES - The Nightmare of Being (07/2021)

- z desek Švédů jsem měl vždycky pocit, že jako dobrý, ale tahle kapela má na víc. I stalo se - ATG se naplno položili do svého potenciálu a krásně rozkvetli. We do not live, we are lived. Pessimism, the last refuge of hope... (piTRs)

- pro Švédy mám slabost, ale tohle je rozhodně to nejlepší, s čím po reunionu vyrukovali. (LooMis)

- třetí od návratu u mne zatím výrazně boduje než předchůdce. Na poměry ATG docela „prog“. Ty sóla a samozřejmě ságo hodně cením! (brutusáček)

- musím přiznat, že když jsem si album poslechl poprvé, tak jsem byl docela v rozpacích. Proto jsem se vrátil k poslechu předchozích 2 alb, abych si udělal porovnání a poté se vrátil k novince. Ve finále mi to docela pomohlo a musím konstatovat, že album poměrně dobře navazuje na minulou tvorbu. A orchestrální pasáže tam velice dobře zapadají. V konečném verdiktu si myslím, že album je výborné. (Kory)

- pionýři gothenburgských nakažlivých melodií na potřetí definitivně potvrdili, že jsou skutečně zpět na scéně a sedmý počin je v pravdě překvapivě pestrou nadílkou dráždivé energie a experimentální progrese. Lindbergovy vokály dál nakládají slušnou nasranost jako za mlada. Tak jen nevím, jestli i tady bylo nutné nevynechat saxík, ale proč ne, že... Celkový metalový dojem je ovšem na výbornou a adept na album měsíce. (DarkXane)

(5) OPHIDIAN I - Desolate (07/2021)

- tak trochu jiný Island než bývá zvykem a sice ultra rychlý pidlikací tech death. (sicky)

- jako že cože? Blackmetalovou scénu na Islandu mají v merku kolegové, ale tohle bude (musí být) pamlsek pro všechny milovníky ultrarychlých kytar, kulometných bicích, bublající basy, kde se ale nezapomíná na melodie. U mě vítěz měsíce na celé čáře a zdá se, že loňská deska jejich krajanů z Cult Of Lilith není jedinou jiskrou na islandském deathmetalovém nebi. (LooMis)

- Fallujah na steroidech, který u cvičení poslouchali Rings of Saturn, Deeds of Flesh, Spawn of Possession a Psycroptic. (bizzaro)

- obrovské překvapení z Islandu. Naprosto výtečný ultratechnický death metal nejvyšší jakosti a kvality. V bilanci roku 2021 hodně vysoko. (Kory)

- zatímco loni z islandské končiny na poli technického death metalu poměrně nadchlo zářijové zjevení Mara od Culth of Lilith, letos působí v podobném duchu jak svěží závan teprve druhé album v jedenáctileté historii této pětice. Super rychlá technická jízda plná chytlavých kouzlotvorných melodií. Připravte se na virtuosní erupce jak z místních ostrovních vulkánů. (DarkXane)

(3) MAYHEM - Atavistic Black Disorder – Kommando (07/2021)

- baví mě to i s těma punkovejma coverama. Kytary (zvuk/riffing) Mejhem jsou prostě klasa. (bizzaro)

- béčka z Deamon a punkové covery, kde teda víc cením ty covery. (brutusáček)

- tři mayhemovské temno vypalovačky, které se, démon ví proč, nevešly na poslední album; Hellhammerova rychlo palba na pokračování a Attilovo kázání tak jak ho máme rádi. A k tomu čtyři punkové covery od pradávných inspirujících ikon tohoto žánru, které ne každého „the true“ fans nadchnou, ovšem na živo budou fajn zábavná věc. (DarkXane)
 
 
 
 
(3) QRIXKUOR - Poison Palinopsia (08/2021)

- ambient/blackdeath, který líp vypadá na papíře, než opravdu zní. Rozhodně ale za pozornost stojí. Připomněl momenty z nových Teitanblood a hlavně Saltas. Retz na cestě. (vaněna)

- k hlavnímu mozku kapely se místo dřívějších spoluhráčů přidal Kusabs z Vassafor a bubeník z Grave Miasma. Díky tomu se tedy o Qrixkuor bude určitě mluvit mnohem více než dříve, ale řekl bych, že zaslouženě. Dva čtyřiadvacetiminutové songy jsou sice poněkud odvážná nálož, která se může zdát až přehnaně natahovaná, na druhou stranu nutno říct, že atmosféru má deska fakt slušnou a nutí k opakovaným poslechům. Některé sypačky jsou rovněž těžce kruté. O extratřídě zahuhlaného death doomu jako Grave Upheaval se sice nebavíme, ale pozornost si Poison Palinopsia určitě zaslouží a myslím, že s časem ještě poroste. (Bandcamp) (mIZZY)

- úlisné černě smrtící zlo se silnou atmo. (bizzaro)

(2) ALEXIS MARSHALL – House of Lull. House of When (07/2021)

- sólovka zpěváka z Daughters. Kromě jeho hlasu zde můžeme slyšet různé industriální zvuky a power electronics prvky, které se postupně rozvíjí, gradují a hlučí. Je zde ale i saxofon, klavír a další nástroje. Oproti Daughters, kteří jsou dost nakopnutí, se samotný Marshall spíše utápí v depkách, ale dobré to je. (Bandcamp) (mIZZY)

- Alexis je drzoun. S Daughters je tu společný jen hlas a drzost jeho projevu, ale i tahle střídmější poloha na nervně hlučnějším podkladu funguje. (bizzaro)
 
 
 
 

(2) FEAR FACTORY - Aggression Continuum (06/2021)

- Burtonova derniéra mohla dopadnout i hůř. K desce jsem se musel opakovaně vracet, jestli mi něco neuniklo: Ale ne, není to blbý, ale co si budem nalhávat, staré časy se u nevrátí. AtG jsou rozhodně v tomto přesvědčivější. (LooMis)

- továrna na strach a její další pokus navázat na Demanufacture. Tentokrát se to překvapivě daří a možná půjde o nejpovedenější zářez od časů Archetype. (onDRajs)
 
 
 
 
 
 

(2) FRACTAL UNIVERSE - The Impassable Horizon (06/2021)

- promyšlený prog/death (ale s tím smrt kovem bych tady moc nesejřil) s přesahy do Meshuggah, Gojiry, ale klidně i tvrdšího fusion. Fanoušci Fallujah, Obscury nebo Rivers of Nihil musí plesat, pokud v deathu ovšem hledáte větší tlak a brutalitu, odejdete s brekem... (onDRajs)

- arcidílo, asi deska roku. Co na to Archspire? ;) (bizzaro)
 
 
 
 
 
 

(2) JAMES WELBURN - Sleeper in the Void (04/2021)

- dost možná nejposlouchanější nahrávka letoška. Vše od hučení až po křehké ambietní plochy. Každý kus nabízí jiný pohled na hlukovou temnotu, škoda té krátké stopáže. (onDRajs)

- na doporučení zdejší chásky doporučuju dál. Organická zvukomalba s dronovými plochami a závěrečným „dubem“. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 

(2) PALUS SOMNI - Monarch of Dark Matter (05/2021)

- tip od mIZZYho padl na úrodnou půdu. Blut aus Nord a špetka Andavald k tomu. Výborně se to poslouchá. (vaněna)

- viz mIZZY v květnu. Dobrý disonantnější black metal, cca kombinace BAN, Darkspace a Emperor + podobnost s Akhlys (v surovější podobě bez legrační synth/EBM sólové kytary), nebo kapelami z Prava Kollektiv. Trochu se divím, že mě tahle kombinace ještě baví, ale je to dobře složené, místy slušný tlak, příkladná špinavost a zvuk bicích taky v pořádku. (Bandcamp) (AddSatan)
 
 
 
 

(2) PAPANGU – Holoceno (06/2021)

- brazilský progressive/avant-rock/metal, jsou v tom slyšet King Crimson, Mastodon, Magma, Kayo Dot, Merkabah a další vlivy či podobnosti. Bicí jim nahrál Torstein Lofthus (Elephant9, ex-Shining), remix jedné skladby Toby Driver. Solidní debut. (Bandcamp) (AddSatan)

- pokud by měl někdo chuť na brazilský prog/sludge metal s nepřeslechnutelným Magma vlivem. Zatím to vypadá na podobné překvapení jako NNMM loni, byť to samozřejmě není tak megalomanské. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
 
 

(2) YEAR OF NO LIGHT - Consolamentum (07/2021)

- po osmi letech probuzení post-metaloví Francouzi, u mě zatím teda lepší než Amenra. (brutusáček)

- a hlas přidal i sicky
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 

vaněna

WARMOON LORD – Battlespells (06/2021)
- klasický black metal z finska, epičtější polohy a atmosféra Barbara Conana.

mIZZY

THE DEVOURING VOID – Hypnagogic Hallucinations (07/2021)
- Portugalsko, to nejsou jen Moonspell a raw blacky jako Black Cilice. The Devouring Void hrají dost slibný black/death, který částečně čerpá z moderních (někdo by řekl až z post-) prvků, ale je zároveň dost věrný kořenům žánru. Navíc se super vokálem. (Bandcamp)

FOSSILIZATION – He Whose Name Was Long Forgotten (EP) (03/2021)
- nový projekt dvou týpků z Jupiterian. Fest nasraný death/doom s dobrým zvukem i vokálem. EPčko to je fakt super, takže jsem zvědavej na budoucí materiál. (Bandcamp)

SEWER FIEND – Echoes From The Cistern (EP) (04/2021)
- další ze solidně hnusných a natlakovaných death/doomů, co i přes občasné tupa-tupa momenty stojí za pozornost. (Bandcamp)

PERILAXE OCCLUSION – Raytraces of Death (Demo) (06/2021)
- smrt z Kanady, co celkem smrdí po Demilich. Vydává Debemur Morti. (Bandcamp)

AMENRA – De Doorn (06/2021)
- dá se říct, že docela klasická Amenra. Jsou zde sice některé slabší části jako recitace a pasáž s čistým zpěvem, ale řádně hysterické momenty jako tradičně opět nakládají. (Bandcamp)

DECOHERENCE – System I (05/2021)
- kompilace EPček a singlu z loňského roku. Blut Aus Nord meets Darkspace. A i když loňská řadovka Unitarity nabízí silnější a dost šíleně vygradované pecky, i zde se najde OK materiál. (Bandcamp)

MORAST – The Palingenesis (EP) (05/2021)
- Morast jsem viděl kdysi v Německu a naživo mě ten jejich načernalý doom dost bavil. Z většiny jejich nahrávek nejsem kdovíjak nadšený, ale tohle dvouskladbové EPčko tlačí poměrně solidně. 

DISKORD – Degenerations (08/2021)
- Boys se k tomu v recenzi staví celkem kriticky, a i když je pravda, že ne všechny postupy vždy stopro fungují a drží pohromadě, osobně mě tenhle rozháraný avant-death docela baví. (Bandcamp)

SEPUTUS – Phantom Indigo (06/2021)
- nasypaný, místy až grindový vedlejšák Pyrrhon. Oproti Pyrrhon je to více přímočaré, méně rozlámané a skřípavé. Tlačí to ale slušně a hlavně druhá půlka alba dobře nakládá. (Bandcamp)

VICTORY OVER THE SUN – Nowherer (04/2021)
- na to, že se jedná o one woman projekt, tak je to poměrně fér disonantní black, byť se z jeho poslechu na prdel asi neposadíte. (Bandcamp)

CRIMSON DIMENSION – Crimson Dimension (06/2021)
- již dvakrát zde padlo přirovnání k blackmetalovým Opeth. A jo, asi může být. Prostě natáhlý prog black s několika až přehnaně sladkými pasážemi. Na druhou stranu, pár dobrých riffů a zajímavých momentů se taky najde. Dokonce sem tam v melodii zazní i nějaký orientálnější motiv. Na intenzivní poslech od začátku do konce to ale určitě není. (Bandcamp)

sicky

ERDVE - Savigaila (07/2021)
- sludge/post-metal, místy až grind z pobaltské Litvy, chvíli atmosféra, chvíli výplach dohromady to však funguje, zajímavá deska.

LooMis

FAECES – Nihilominus (05/2021)
- technický death metal od polských sousedů - po 10 letech nová deska. Velice povedené, šlapající dílo, kde se toho kytaristé vůbec nebojí a celkové pestrosti desky prospívá i daleko širší stylový záběr, než jsem uvedl v úvodu – jsou tu corové breaky, slamující houpačky, grindující hoblovačky. Zkuste to.

onDRajs

CRYPTIC VOID / COGNIZANT - Split (05/2021)
- tady chci upozornit hlavně na Cognizant. Kluci nyní chystají druhou velkou desku a v mezipauze vydávají krátká splitka. Představte si mix Ulcerate, Maruty s rychlostí a špínou Noisear. Občas je to techničtější, a to nejen díky hře fenomenálního sypače Briana Fajarda, ale i díky dvěma kytarám, což je v současném grindcoru jev ojedinělý.

bizzaro

SKEPTICISM - Companion (09/2021)
- docela mě překvapilo, jak dnes Skepticism zní. Namísto funeralu až do gotična položený pomalejší metáleček. Tvrdý zvuk je tatam, vleklá tempa taktéž a v The Inevitable si dokonce skočíte. Fans se tomu raději rovnou vyhněte a co si o tom myslím já? Nadšením neoplývám.

ALUSTRIUM - A Monument to Silence (06/2021)
- příjemnej prog death, kterej jsem minulý měsíc zapomněl zmínit.

ELDERBLOOD – Achrony (07/2021)
- i když se Elderblood zovou symfo blackem, nejradši bych je nazýval jen blackem s plno symfo party, neb na nich Ukrajinci svou muzikou nestaví. Místy je muzika dokonce techničtější, kytary dávají pěkné motivy, sem tam i thrashují a nasypané bicí to celé ženou vpřed. Žádná komerční Burger srajda.

MÚSPELLZHEIMR – Múspellzheimr (05/2021)
- atmosférický, ale pokroucený black se sugestivní, bizár atmoškou, která jakoby vstřikovala emperorovskou dynamiku do Vargových nálad.

DarkXane

CAVERNE – La fin de tous les chants (07/2021)
- francouzský multiinstrumentál z Nécropole servíruje v rámci tohoto svého projektu po loňské povedené nahrávce v pořadí třetí album plné černo-krásné atmosférické melancholie. Nad tou vší fantaskní temnotou zní opět jeho aberantně vyšinutý vokál a další uhrančivé to dílko jest na světě.

CRESCENT – Carving the Fires of Akhet (07/2021)
- původem egyptská sebranka re-alokovaná do Německa a na novince také s německými spoluhráči (bicí a basa) předvádí rozmanitý melodický načernalý death metal v hávu egyptské mytologie s doomovými elementy. Překvapení měsíce.

ELEGIAC – Spear of the Sun EP (07/2021)
- americký pohanský zloun po letošním lednovém albu Father of Death, květnové kompilačce a červnovém splitku s Oppressive Descent vystřelil jedenáctiminutové kopí slunce, aby vám propíchl duši.

HEATHEN DEITY – True English Black Metal (06/2021)
- angličtí satanáši začali s rouháním už v roce 1998 a první demo přišlo na svět o dva roky později, po dalších dvou EPéčkách se stihli v roce 2004 rozloučit, aby se dali za deset let zase dohromady, a letos se tedy konečně dopracovali ke svému studiovému debutu. I přes sebevědomý název a více než 75minutovou stopáž jde o dosti povedenou osobitou epickou prezentaci severských (Dissection, Gehenna…) i ostrovních (Hecate Enthroned…) blackmetalových kořenů.

MENTAL CRUELTY – A Hill to Die Upon (05/2021)
- na svém třetím albu se německá pětice čerstvé satanské krve vytáhla a jejich brutální deathcore promíchaný s melodickým blackem a tech deathem a symfonickými aranžemi mně rozsekal, takže budou na Josefstadtu příjemnou povinností.

XASTHUR – Victims of the Times (07/2021)
- Malefic neboli Scott Conner potvrzuje na novince pod znovu oživeným názvem, jak slíbil v roce 2015, že s depresivním black metalem je opravdu konec. Bez komentáře, nenechte se zmást a americkému temno folku nazdar!

JSt

ONE BOK – Zodiac Beats Vol. 1 & 2 (6/2021)
Instrumentální grime s klasickým ultramelancholickým zvukem a la Visionist, Desto atd. Nic přelomového, ale extrémně příjemný poslech.

 ANTI-GOD HAND – Wretch (6/2021)
Kanadský black metal, pro mě příjemné překvapení. Je to výrazně melodičtější, než v žánru normálně snesu, ale díky jednak (dsbm?) syčivému vokálu a bizarně nazvučeným bicím – vytaženým a jaksi roztříštěným, dost možná automat –, jednak pod příjemně špinavým zvukem poměrně variabilními skladbami to je hodně fajn.

GRIFFIN BROWN – il y a (3/2021)
Další brooklynský mimoběžník, tentokrát naivistický avant-pop, který mi v něčem připomíná víc wacky Skeletons nebo míň negativní Xiu Xiu. Tracky jako Emmeline jsou excelentní, jinak z toho občas lezou další zájmy o psaní básní, komponování vážné hudby nebo volnou improvizaci z pozice bubeníka. 8. září bude v Punctu.

NAPPY NINA & JWORDS – Double Down (3/2021)
Vyklidněný a dost osobitý rap. Respektive přetěžce synkopovaná, subtilní produkce je úplně specifická, pořád nedokážu přesně říct, odkud to stylově vychází: někdy slyším pozitivnějšího Earla Sweatshirta, někdy zlámanou garage, Missy Elliott, Equiknoxx, ... Flow je taky smooth as fuck, nerad bych vytvářel dojem, že za produkcí nějak zaostává.

LEIDER – A Fog Like Liars Loving (5/2021)
Kapela, která hraje kompozice indonéského skladatele Rishina Singha. V podstatě to je soudobá vážná hudba, ale „písničková“ a poučená i elektronikou. Velice klidná, křehká záležitost, ne vyloženě dronová nebo minimalistická, ale blízká oběma přístupům.

SOPHROSYNE – Ecclesiastes (4/2021)
Pořád nemám úplně hotový názor, ale je to zábavná záležitost. Hodně elektronický cyber metal, lehký update devadesátkových tucek od Fear Factory po Front Line Assembly.

TOYA DELAZY – AfroRave vol. 1 (6/2021)
Energický, syrový gqom s výborným zulijským rapem, už se těším, až ji nějaký prestižní festival stáhne do Evropy... Btw asi prvních deset let její kariéry hrála o několik tříd popovější a horší věci, snad jí tohle vydrží.

EILIEN – Digital Lovers (5/2021)
Možná první česká deska (nebo tedy: finská, v Praze vydaná), kterou sem letos dávám? Abstraktní melancholie od Genot Centre, kteří poslední dobou jedou, řekněme, soustředěnější věci a je to velmi fajn. Mezi (skvělými) zvukovými krajinami vynikají skladby se zpěvem, které připomenou i Cucina Povera nebo Islaju.

DECHA – La vida te busca (5/2021)
Smyčky ve smyčkách jiných smyček. Sólové vokální album s minimálními doprovody, kde se ženský bar pohybuje v polohách od kostela po nonstop. Excelentní.

xLWBxDRx – Prairie Spells, a Ribbon Wove (3/2021
Drekka ve spolupráci s tč. v ČR usazeným projektem Lightning White Bison, připomíná to nejlepší časy drone/psychedelic/folku z Digitalis a podobně. Trochu retro, ale nádherný poslech, pro jednou snesu i dojemný klavír.

AddSatan

TRONDHEIM VOICES – Folklore (12/2020)
- ženský sbor zpívá skladby od Ståle Storløkkena a Helge Stena (Supersilent atd.) + někdy špetka elektroniky, perkusí nebo tleskání. Zvláštní vokální disharmonie a techniky, častý dojem elegie a/nebo nadpřirozena, zajímavé, místy „strašidelně“ krásné. (Bandcamp)

CATHERINE RIBEIRO + 2 BIS – s/t (1969)
CATHERINE RIBEIRO + ALPES - N°2 (1970), Ame Debout (1971), Paix (1972)
- šanson/prog/psych (avant/experimental?) folk rock – vokál osciluje mezi Edith Piaf, Nico, Brigitte Fontaine, ale někdy se svou divokostí a „posedlostí“ dokonce přiblíží Diamandě Galás. I instrumentální složka je občas celkem zvláštní. Slyšet jsou tu různé vlivy/podobnosti – Morricone, krautrock/kosmische musik, klasický minimalismus, drone atd. a taky neobvyklé nástroje jako „cosmophone“ (24 strunná, elektrická kytaro-lyra), portugalská guitarra, nebo perkuse. Jsou tu klidnější i divočejší věci, někde hrají prim strunné nástroje, jinde elektrické varhany. Dobré je skoro všechno, některé skladby vyloženě uhrančivé.

sicky

SVALBARD - When I Die, Will I Get Better (2020)
- pěkně procítěné emíčko, stojí za zmínku.

onDRajs

CHEPANG - Chatta (2020)
- totální šok, jaký jsem zažil naposledy snad při poslechu Maruty. Imigranti z Nepálu sází nekompromisně surový grindcore tu a tam promísený s freejazzem (kvílivý frenetický saxofon) a power electronics. Nechybí ani přesahy do jiných žánrů. Týden jsem kvůli tomu nemohl spát a bojím si to znova pustit.

O.C. - Word... Life (1994)
- další megaklasika ze zlaté éry hip hopu. Jeden hit střídá druhý. Návyková věc. Škoda, že O.C. mezitím zapadl do zapomnění, zasloužil by si větší zájem.

JSt

CHRIS PITSIOKOS – Valentine's Day (2017)
Vynikající sólový altsaxofon, další z mnoha vynikajících hudebníků z Brooklynu. Připomene to Colina Stetsona nebo Leu Bertucci, ale v syrovějším podání, většinou čistě akusticky. Teď 17. srpna bude v Punctu.

STEF KETT – Cry and Sing (10/2020)
Sólová kytara, občas zpěv, výjimečně bicí. Někde mezi rozhašenou syrovostí Billa Orcutta a syrovou dokonalostí Six Organs of Admittance, kterého připomene i hlasem.

THE INCREDIBLE STRING BAND – The 5000 Spirits or the Layers of the Onion (1967)
Vykoukli na mě z hlubin disku a hrozně mi sedli do nějakého vyčerpání nebo kocoviny, už nevím – písničky, kde se ale neustále deformuje například posazení do levého/pravého kanálu, folková melodická idyla se neustále kroutí a surreálné texty jen dodávají. Psychedelický nejen folk, ale i blues a balady. 

GRAVENHURST – Fires in Distant Buildings (2005)
Extrémně precizně udělaný slowcore. „Jen“" písničky, ale dokonale vypointované, bez jediné noty navíc. Dost mě překvapilo, že tohle vydával Warp.

COLLEEN – Captain of None (2015)
BandCamp Daily měl článek, kde Colleen krátce komentovala jednotlivé své nahrávky, tak jsem si poslechl ty, které neznám, a téhle jsem úplně propadl. Vůbec mi to vlastně nezní jen jako viola da gamba se zpěvem, spíš jako decentní, velmi dobře zvládnutá elektronika/ambient, což asi ukazuje, jak mě ta melancholie a její hlas vždycky rozpustí... Balzám, některé dny jsem si to prostě pouštěl dokola, Salina Stars, I'm Kin nebo titulka jsou absolutní.

PEOPLE SKILLS – Tricephallic Head (2014)
Něco jako srážka písničky s konkrétní hudbou. Za i nad ospalými, apatickými, melancholickými popěvky zní známé i neznámé šumy a hluky, které vytvářejí zvláštní hypnagogický efekt. Velmi příjemný objev díky koncertu A2+.

VHS¥DEATH – La Llorona: Love and All the Hate (10/2020) 
Elektronická gotika, klasicky temná a na stylové poměry i agresivní. Zábava, možná ne nutně s velkou trvalostí. Plus to je úplně výborný cover Ministry, který zní jak The Cure.