Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (cca od července 2016), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
4) KONCERTY: nově zcela na konci zařazena (prozatím experimentálně, a tedy možná spíše nárazově) kategorie, která bude přinášet výčet toho nejzajímavějšího, co redaktoři v uplynulém měsíci viděli živě (jak na území České republiky, tak i přilehlých krajin)
 
(4) EMPTINESS - Not For Music (01/2017)

- vše podstatné je napsáno v AddSatanově recenzi. Já jen potvrdím, že se jedná o podivně temnou nahrávku, která však svého metalovějšího předchůdce nepřekonala. (mIZZY)

- pozoruhodné, namotávající, spousty zákoutí, ale prostě ten zpěv mi tam vadí, sorry. (brutusáček)

- gotično, psychedelie, podivnost vycházející z black metalu… dark metal. I když tu toho metalu uslyšíte poskrovnu a jde spíše o způsob vyjádření, tahle kazatelská deska vás, pokud si libujete v netradičnostech, osloví. (bizzaro)

- zvuk bubáků oproti dřívějšku odlehčil, synťáky odvádí posluchače daleko od metalových schémat, vše je ponuré a odporné, přesto víc rockové, než co jsme od Belgičanů dosud slyšeli. Jenže zatěžkané depresivní atmosféry, naléhavý přednes, jakoby ve vzteku cezený skrze zuby, kolize zdánlivě nepasujících tónů - to všechno dělá i tak z nahrávky procházku osmou sférou bezbožných vyděděnců. „Písnička“ Circle Girl nebo mrazivou odtažitostí přetékající Let it Fall jsou toho ideálním příkladem. Naprosto originální počin kapely, jejíž hudba určitě není pro každého. (MXL) (BandCamp)
 
(3) SEPULTURA - Machine Messiah (01/2017)

- nejhranější deska prvního měsíce nového roku. Sepultura na to šla od lesa, nejdříve představila rychlou vypalovačku a následně pak delší kompozici s nějakým tím smyčcem. Celá deska je ale překvapením, protože Brazilci za použití všech komponent uvařili zřejmě nejprogresivnější dílko od dob nástupu Derricka. Za ty hamondky velký palec nahoru. (brutusáček)

- nadupané, energické, v rámci možností promakané. Jednotlivé silnější momenty ale zůstávají rozmělněny v jinak dost splývajícím celku. Pro skalní asi půjde o jednu z hodně povedených položek diskografie, pro zbytek o dobrý, ale, i přes místy parádní sóla, orientální samply (to je teď taková móda) a další aranžérské vychytávky, ve výsledku nikterak výjimečný thrash/HC. Také bych uvítal osobitější polohy zpěvu, sice Machine Head z dob The Burning Red i můžu, ale toho vzpomínání na tehdejší hlasové rozpoložení Roba Flynna je přece jen zbytečně moc. (piTRs)

- od prvních tónů kapela, kterou by jako Sepku tipoval málokdo. Sebranka ze Sao Paola se vrhá do - pro ní naprosto neprobádaných - vod melodického metalu a klasických orchestrací! Nechybí ovšem ani thrash/coreové songy, kde naopak Kisserovu partu poznáte bezpečně. Tak nějak mám z desky pocit, jakoby kočička s pejskem pekli dort. S tím rozdílem, že tady je výsledek překvapivě k jídlu a nejednou vyloženě chutný. Svérázný přístup se tentokrát Brazilcům vyplácí, i když chvilkami valím oči, co se to vlastně děje. Sepultura trochu jinak, ale proč ne… (MXL)
 
(2) BEHEADED - Beast Incarnate (01/2017)

- to Malťané na to dle mého šlápli mnohem líp a spolu s Wormed nás čeká ve Vopici pěkná taškařice.

- novinka Malťanů se od předchozí fošny Never to Dawn nikterak výrazně neliší. Technický brutal death s rozpoznatelným rukopisem a odkazem na americkou školu Suffocation či Deicide, se ve svých skladbách za ta léta poněkud opakuje. Novinka sice postrádá hitovost některých starších pecek, ale pro fandy stylu určitě slušné dílo. (MXL)
 
 
 
 
 

(2) HOUR OF PENANCE - Cast The First Stone (01/2017)

- s další fošnou přispěchala italská deathmetalová tlačírka, standardní kolekce rubanic, která nikterak nevybočuje z toho, co Italové předvádějí. (brutusáček)

- ultimátní čtveřice z římského Lazia přichází se sedmou řadovkou a výzvou „Hoď první kamenem“. Ve spojení s přebalem desky, kde se mezi sebou masí musulmanské hordy s křižáky, není pochyb, že papežovi sousedé neupustili ani trochu od protináboženských témat. Hudba je obligátně surová, agresivně stupňovaná bicí baterií Brutal Davea, a dle mého názoru, s malinko slabší produkcí, než tomu bylo u Regicide. Přesto impozantní kus rozžhaveného smrtelného kovu. (MXL)
 
 
 

(2) MALLEPHYR - Assailing the Holy (10/2016)

- povedený materiál. Původně jsem čekal víc blacku a méně smrtkovu. Po formální stránce 99% - perfektní ladění kytar, skvělý zvuk, instrumentalita na mladíky excelentní. Kompozičně to mouchy (spíš mušky) má, ale to se spraví. Nebál bych se přidat na agresivitě. Zdá se mi, že kluci chtějí hrát komplexně (tzn. "do plnejch" a zároveň si hrát s aranžemi), ale ještě přesně neví, jak na to. (onDRajs)

- a pak že v Čechách ten black nejde udělat! (brutusáček)
 
 
 
 
 

(2) PAIN OF SALVATION - In the Passing Light of Day (01/2017)

- první setkání s kdysi oblíbenou kapelou od pražského koncertu na podzim 2010, který jsem díky narcisticky pitomému vystupování páně frontmana doslova protrpěl a během "přídavku" z něj i zbaběle uprchl. Na desce jsou určitě pěkné momenty nesoucí typický rukopis PoS z jejich nejlepšího období (tj. po Scarsick) a i přes jistou roztříštěnost album jako celek první polovinu stopáže funguje. Druhý poločas už ale je více či méně nastavovanou kaší s obtížněji uvěřitelnou dramatičností, ze které vystrkuje pazoury už důvěrně známý spasitelský komplex. (piTRs)

A hlas přidal i Spacosh.

onDRajs

SERPENTINE DOMINION - Serpentine Dominion (10/2016)
- překvapení. Melo death s prvky metalcoru. Hlavním mozkem je Adam Dutkiewicz z Killswitch Engage, bicí drtí Shannon Lucas a mikrák trápí Corpsegrinder. Říkáte cože? Jo, já taky. Představte si vylepšený Cannibal Corpse v homo provedení.
 
ORACLES - Miserycorde (07/2016)
- globální oteplování pokračuje. V podstatě jde o System Divide II. Sestava téměř totožná, jenom z brunety je blondýna. Trochu se šláplo na plyn, prostě Aborted s klávesama a zpěvačkou á la gotika. Kdyby takhle hráli Lacuna Coil, tak neposlouchám nic jinýho. Mansonova hitovka The Beautiful People je v podání Oracles peklo. 10x brutálnější než originál.

Kuba

MAMMOTH - Deviations (10/2016)
- tři konzervatoristé se rozhodli nahrát desku. Mix Animals As Leaders a Planet X.

BROUGHT BY PAIN - Crafted By Society (12/2016)
- stále ještě aktuální třískladbové EP pokračující v duchu progresivního death metalu Made in Quebec.

LooMis

ABORYM - Shifting.negative (01/2017)
- do téhle desky pronikám už od prosince - divný, ale hodně divný industriální black, kde najdete odkazy na mistry stylu (Ministry, Front Line Assembly), ale třeba i na Linkin Park.

KRALLICE - Prelapsarian (12/2016)
- kapelu Colina Marstona jsem až do této desky míjel, ani nevím proč. Disharmonie, bubenická pekla, deprese v každém tónu. (YouTube)

ALLUVIAL - The Deep Longing For Annihilation (01/2017)
- technical death/djentový projekt (?), za kterým stojí Keith Merrow. Zatím pouze instrumentální, uvidíme, jestli Keith sežene zpěváka. Běhačky po pražcích hodně baví i takto.

GRAVE DIGGER - Healed By Metal (01/2017)
- pohoda, žádný stres, Chris Boltendahl nemá důvod cokoliv na Hrobařově výrazivu měnit. Nejlepší desky už má za sebou, svěžích nápadů je tu pomálu, ale "who cares", hlavně že to furt šlape.

PLINI - Handmade Cities (08/2016)
- tahle deska měla patřit do TOPu za minulý rok, krásně se u toho vzpomíná na jedno z nejlepších vystoupení loňského Brutalu.

BORIS THE BLADE - Warpath (01/2017)
- deathcore holocaust.

mIZZY

SINMARA / MISÞYRMING – Ivory Stone / Hof (split) (01/2017)
- split dvou blackmetalových kapel, které v současnosti patří k tomu nejlepšímu, co Island nabízí. Už zde chybí jen Svartidauði. (BandCamp S / BandCamp M)

FIDES INVERSA – Rite of Inverse Incarnation (EP) (01/2017)
- díky tomu, že se na letošním dvouskladbovém EP přidal k duu Omega & Void ještě Luctus/Wraath z One Tail, One Head, se stala z Fides Inversa vlastně Darvaza číslo dvě. Celkem slušně odsýpající black. (BandCamp)

OVO – Creatura (12/2016)
- první loňská deska, ke které se dostávám trochu s křížkem po funuse, přitom se jedná o výtečnou nahrávku. Nejedná se o žádný zlomový počin v rituálně noiserockové tvorbě OvO, ovšem například díky tomu, že se velmi blíží živému zvuku kapely, baví náramně. (BandCamp)

Spacosh

MESHUGGAH - The Violent Sleep Of Reason (10/2016)

loathsomE

FLESHMEADOW – Umbra (12/2016)
- moderní black metal? Technickej black metal? Black metal? Nevím, neřeším, jen užívám a nevěřím! Ty jejich pravačky jsou ďábelský a bubeník blázen. Náser jak hovado. A když to nejvíc nečekáš, tak to zabijou nejpomalejším motivem desky, kterej je zároveň asi i nejlepší.. A co myslíš? Jasně, nakonec ho stejně vysypou. UMBRA!

THE GREAT OLD ONES – EOD: A Tale of Dark Legacy (01/2017)
- od prvního songu tlak jak magor! Miluju tu kapelu, miluju předchozí alba, ale touhle deskou dali minulé tvorbě solidní kopačky. Mráz, Cthulhu, Francie, pošta a černota! Nádhera na procházky ve sněhu. Kéž by sem dovalil spolu s Regarde Les Hommes Tomber.

SHAPE OF DESPAIR - Alone In The Mist (12/2016)
- po prvních pár posleších jsem si říkal: „co je to kurva za zvuk?“ No a pak to přišlo! Zvuk je teda pořád takovej... jako v mlze, ale jak jsem se do toho dostal, tak to sedí naprosto přesně... chvílemi se dá jejich hudba popsat jako doomovej Darkspace. Ideální pro sebevraždu.

Gába

OBSCURE SPHINX - Epitaphs (9/2016)
- mooooc dobrý album. Pomalinku se tím prokousávám (už snad tři měsíce).

POLYPTYCH - Defying the Metastasis (10/2016)
- tech/doom/death/BM, anóbrž extrémní fusion. Tomuhle vynikajícímu a zvláštnímu albu se věnuju už od samotného vydání a chtěl jsem dokonce zařadit i do alba roku. Jenže, stále nemám řádně naposloucháno (což asi bude trvat ještě dlouho). Každopádně naprostá povinnost pro všechny milovníky komplikovanýho, tvrdýho metalu. A vůbec, hlavní vokál mi trochu připomíná Lemaye. Vynikající zvuk, fantasticky zahráno. Poslechnout!

EUPHEGENIA - Promo 2016 (11/2016)
- mé oblíbené NSE rec. má jednoduše čuch na dobrý kapely. Třískladbovej promáč posouvá týpky z Las Vegas, na mém skromném BDM žebříčku, zase o notný kus výš. Hned první skladba je asi to nejlepší, co zatím složili. Přes pět minut trvající TBDM/BDM vyhlazení. Na rozdíl od první desky trochu opustili hnilobný vody (hurá), reprezentující třebas jejich sousedy Guttural Secrete a přidali na techničnosti. Ostatně hned úvodní brutal riffózní pískání dává najevo, že tohle asi polka nebude. To, co se ovšem děje v druhé polovině skladby, je jedním slovem vražda! Ne-po-cho-pi-tel-ný! Brutální moshová ultras riffařina se střídá se sypáním a naopak s hooodně pomalými tempy, pískáním, zasekávačkama a do toho samozřejmě řvou dva vokilly. No a když už to člověk nečeká, dostane v poslední minutě pekelně naloženo na cestu. Druhá skladba, ať se na mě nikdo nezlobí, mi připomíná Marutu. Víc k ní raději neřeknu. Poslední je cover od Circle of Dead Children. Raději bych ale určitě jejich vlastní skladby. No a kdo to dočetl až sem, tak je asi stejnej úchyl jako já, takže sorry, ale i gratulace! Howgh, mír s vámi přátelé zeleného brka! 

brutusáček

BONOBO – Migration (01/2017)
- od pana Bonoba jsem čekal víc chill a je to teda víc dance.

BIG BUSINESS - Command Your Weather (07/2016)
- souputníci na cestách a část Melvins, stojící samozřejmě na vlastních nohou, syrový dřevo pěkně praská, těšíme se na Strahov.

KORN - The Serenity of Suffering (10/2016)
- tak jsem si to už konečně poslechl a je to příjemný návrat o 14 let zpět, taková sázka na nostalgii a poměrně dobře funguje.

JOHN K. SAMSON - Winter Wheat (10/2016)
- John hrál v Propagandhi a samotnému mu to taky funguje na výbornou.

PRIESSNITZ – Beztíže (01/2017)
- je to hezká deska.

piTRs

KREATOR - Gods of Violence (01/2017)
- vůbec nic nového, ale furt to tak nějak šlape, furt to tam je a co víc, není to otrava. Kdo tohle po 32 letech natáčení desek má? Špetka hevíku navíc je možná tím správným kořením, byť to občas zasmrdí až někam k Arch Enemy. Ale ultimativní útok na trůnící nablyštěné pozlátko neočekávám - Petrozza určitě dobře ví, že držet Kreator o level blíž undergroundu je ta správná cesta.

LOCOMOTIVE - Digitální teror (12/2016)
- tak tohle je mašina. Zvuková monstróznost s přehledem strká do kapsy všechny zahraniční novinky v této várce (tady se Tue Madsen asi fakt vyplatil) a celkově to hraje daleko líp než třeba nová Sepča, ať nechodíme zas tak daleko. Každá skladba má svůj ksicht a s příklonem k jisté písničkovosti je vidět, že i ze zdánlivě vyčerpaného stylu pořád ještě lze ždímat. Jediné mínus teď vidím v jazyku - ne že by ta Sepultura byla textově o tolik osvícenější, ale tady ta čeština prostě místy vyznívá až nezdravě lidově. 

bizzaro

GARDENJIA - Arkestral (06/2016)
- experimentální, atmosférou místy až sakrální sekací moderna s mnoha dalšími vlivy - třeba kapánek Fallujah (sóla, melodie) je nově slyšet, ale saxofon stejně jako na desce Epo zůstal.

CONVULSING - Errata (11/2016)
- nekonveční blackened death hniloba s trochou ulcero-vlivů.

THE PROJECT HATE MCMXCIX - Of Chaos And Carnal Pleasures (01/2017)
- na to, že se jedná o progresivní hlavně death metal, je toto šestiskladbové dílo v součtu mající téměř 76 minut odvážný počin. Ženské zpěvy, žánrové přesahy, rozvrstvené kompozice, ale na mě je muzika pro naposlouchání trošku delší a členitější, než bych si přál.

GRAVE PLAGUE - The Infected Crypts (EP) (01/2017)
- švédská hrobní hlína plná zetlelých ostatků.

ALEX CORDO – Origami (09/2016)
- příjemná rocková poezie pro fanoušky Joe Satrianiho, Radiohead nebo i Stevena Wilsona.

PALMER - Surrounding The Void (02/2017)
- další post-metal/sludge ze Švýcar. Ale ne ledajaký. Odlehčený rockovou vlnou, alternativním dechem a artrockovým umem.

SUNLESS - Demo (01/2016)
- progresivní, pokroucený, technický a trošku disonantní death metal s docela osobitým xichtem.

MXL

EMIKA - Melanfonie (01/2017)
- britská producentka s českými kořeny a někdejší stájový kůň labelu Ninja Tune částečně opustila svět elektronické hudby, a jak už předznamenaly podzimní ukázky na EP Momente, vrhla se do světa neoklasicistní tvorby. Díky penězům vybraným crowdfundingem natočila desku ve spolupráci se sopranistkou Michaelou Šrůmovou a Pražským Metropolitním Orchestrem pod vedením Paula Batsona. Výsledkem je vcelku příjemná záležitost na pomezí soundtracku k pohádce o začarovaném lese s přídělem melancholických melodií a lehkým dotekem neznáma. Ideální ke knize nebo před spaním.

onDRajs

UŽ JSME DOMA - Uprostřed slov (1990)
UŽ JSME DOMA - Nemilovaný svět (1992)
UŽ JSME DOMA - Hollywood (1993)
- stará láska nerezaví. Prověřené pravidlo znovu pravdu ukázalo. Začalo to koupí Hollywoodu na vinylu, který mi ještě chyběl. Bezkonkurenční zvuk, po letech stále 10/10. Pak jsem oprášil debut a začalo pravidelné poslechové pocení. Pamatuju, jak mi Uprostřed slov táta někdy po revoluci pouštěl. Po 10 letech jsem si myslel, že to chápu, leč to byla mýlka. A pak můj milovaný Nemilovaný svět - avant, rock v opozici, punk, středověké chorály, patafyzika, geniální Dolanský. Všechno v jednom a dává to smysl. Škoda, že po Uších kapela šla zbytečně moc do mainstreamu, ale Jeskyně do hitparád furt nepatří. Kdy bude nová deska, pane Wanku?

Kuba

THE HAARP MACHINE - Disclosure (2012)
- vzpomínám si na ten hype kolem vydání Disclosure. Snad ještě něco nahrajou.

DECREPIT BIRTH - Diminishing Between Worlds (2008)
- zanedlouho má vyjít po sedmi letech nová deska, takže přípravy v plném proudu.

CEPHALIC CARNAGE - Xenosapien (2007)
- jejich asi nejlepší deska.

LooMis

NEKROGOBLIKON – Heavy Meta (2015)
- další z řady kapel, které se berou dost nevážně, ale po instrumentální stránce strčí do kapsy spoustu vážně se tvářících spolků. Spojte si Zimmer's Hole a Carnival In Coal a budete zhruba mít představu.

Spacosh

ELEKTRO GUZZI - Observatory (2014)

loathsomE

SEPULTURA – Dante XII (2006)
- Machine Messiah není zlej, ale zjistil jsem, že mám slušné mezery v Greenovském období (nechápu proč jsem vynechával, když Against, Nation a Roorback žeru). No tak jsem si to sjel a z toho, co mi chybělo, mi zatím nejvíc uhranulo Dante! Groove jak dobytek, sem tam thrashing, sem tam temno, sem tam bláto… je tam prostě všechno a hrozně moc mě to baví.

THE ZENITH PASSAGE – Solipsist (04/2016)
- že mě v takový zimě chytne nutnost poslouchat tech death, by mě ani ve snu nenapadlo. Inu stalo se a byl jsem vystřelen hluboko do Vesmíru! Geniální deska, geniální riffy, geniální samply, geniální všechno! Jdu se doučovat tento žánr.

Gába

FIELDS OF ELYSIUM - Unraveling Arcane Dynamics (2008)
- experimentální BDM. Je libo rejžákem pročistit sluchovody? Chuťovka pro ty, co dnes ještě nezvraceli.

FIELDS OF ELYSIUM - Capax Universi EP (2012)
- po poslechu prvního alba se sice může zdát, že už jejich psychopatickej mindfuck tolik nepřekvapí, resp. že dokonce přišlo i trochu polevení (tedy místo koulí ve svěráku, jen hlava ve štípačce na dříví), ovšem.......zvuk o třídu lepší, víc vyzní lahůdkový antisóla a pravda, přibyly trochu oddychovější jazzoidní lounge pasáže. Ale ono je to hlavně délkou dvou skladeb (z pěti), které překračují šest, potažmo sedm minut (což je docela krušný, jelikož se člověk ztrácí po prvních pár tónech). Dvě skladby jejich klasika, tedy extrémně běhačkoidní nůž po žebrech (Millipus je z prvního alba) a poslední Scattered by the Storm je frenetickej instrumentální tech/jazz výsmah. Jasně, první deska je oproti tomuhle asi víc na upoutání do klecovýho lůžka, ale palec hore za další posun. A tak nějak celkově, za netradiční přístup (krom jiného uvádí vlivy jako Simon & Garfunkel či Beastie Boys) . Na Metallum krásnejch 21%, takže jasná volba!

brutusáček

ANOHNI - Hopelessness (05/2016)
MÖTORHEAD – výběr napříč diskografií
SEPULTURA – vše s Derrickem

BOHREN & DER CLUB OF GORE - Black Earth (2002)
- spolu s Piano Nights moje nejoblíbenější a vlastně jediné desky, co rotuju.

ANATHEMA - A Sort of Homecoming (2015)
- Anathema akusticky.

CONVERGE - ll We Love We Leave Behind (2012)
- nějak se nám borci flákají s novou deskou.

piTRs

BELIEVER - Extraction From Mortality (1989)
BELIEVER - Sanity Obscure (1990)
BELIEVER - Dimensions (1993)
- post-dimensionální comebacková éra mne už neoslovila, ale to, co se dělo před ní, považuji za monumenty rozměrů vpravdě biblických. První dvě položky přinášejí svojí technikou a charakteristickou syrovostí (hned úvodní riff v Unite je zásahem přímo na komoru!) už skoro čtvrtstoletí pořád stejné účinky. Větší proaranžovanost a (řekněme) atmosféričnost té třetí se s odstupem času zdají místy spíše ku škodě, ale přesto jde o počin rovnocenný předním položkám památného ´93.