pátek 29. září 2023

Každý rok už od léta páně 2015 to je furt stejné. Oznámí se nový ročník Celebrare Noctem festivalu a Míša kupuje lístky. Jasně, byla tady sice covidová pauza, ale už sedmkrát mě pořadatelé této rakouské blackmetalové sešlosti kousek za hranicemi donutili na tuto akci vyrazit. A letos to samozřejmě nebylo jinak. Jelikož se v seznamu potvrzených jmen objevily i kouzelná 4 písmena MARE, bylo jasné, že se jede znovu. 

V pátek dopoledne to bereme přes České Budějovice, kde dáváme oběd v minipivovaru Krajinská 27. Tohle je úplně nejlepší místo z celého města, fakt. Pivo taky okay, ale to žrádlo v podobě svatováclavských kachních specialit, to fakt stojí za to. Pak skáčeme do auta ke kámošovi z ČB, po třetí jsme ve Welsu, ubytujeme se a lehce po čtvrté už jdeme na první piváky do klubu.

Zde potkáváme Oleho z Terratur Possession, který se nám vysměje a říká, že nás poslední dobou vidí časteji než svou rodinu. No uvidíme ještě, kdo se bude komu smát, haha. A byť v rámci klubu a celého festivalu je vše při starém, velký palec dolů dávám za změnu piva. Jestli dřívější pivo z místního Gösserbräu nebyla za 5 eur žádná sláva, tak to, co tam měli teď, se nedalo pít už vůbec. Na čepu byly dva nesmysly, jejichž název si už nepamatuju, ale jak nějaký Märzen tak i to druhé bylo fakt za trest. Nebo teda, ono se to chuťově ještě jakž takž dalo, ale jak jich člověk vypil více než 3, no okay, možná pět, ucpalo ho to takovým způsobem, že už pak nezvládal vypít ani vodu.

V pět hodin ovšem nastává čas na první kapelu, a tou byla pražská Zmyrna. S touto, tehdy ještě trojicí, jsme hráli loni s Můrou v Mladé Boleslavi u Faráře, a tam se mi dost líbili. I na Sedmičce před Lamp of Murmuur to bylo fajn a minimálně songy na jejich prvním EP mají slušnou středověkou atmosféru. Tentokrát jsem je viděl poprvé s druhou kytarou, projekcí a na velkém pódiu, a jsem z jejich setu poněkud rozpačitější.

Nejprve zmíním tu vizuální stránku, která byť byla působivá, s hromadou svíček i smysluplnou projekcí, dohromady toho na pódiu bylo prostě moc. Kapela prý dostala na výběr, zda použije backdrop nebo projekci s tím, že zvolila projekci a místo samotného loga promítala černobílé záběry ze starých filmů. Rozhodnutí fajn, ale zrovna u Zmyrny bych řekl, že kdyby tam nesvítilo vůbec nic, ničemu by to nevadilo. Takhle člověk nějak moc nevěděl, na co má koukat a projekce zbytečně odváděla pozornost.

Celkově ale Zmyrně mnohem více sedlo, když jsem je viděl v malém sklepě v Boleslavi než na velkém pódiu. Jednak to mělo lepší atmosféru a hlavně i zvuk. Tady docela utrpěly vokály, hlavně Michalův řev, který bez pořádného echa vyzněl jako podivné “hůůů”. Hrdlovy čisté zpěvy na tom byly o poznání lépe, byť by si taky více echa zasloužily. Zda kapele nějak výrazně pomáhá druhý kytarista, si nejsem úplně jistý, protože když jsem koukal na to, co s Michalem hrají, hodně často mi přišlo, že jedou stejné či velmi podobné linky. Zmyrnu ovšem docela táhne celkem dobrý bubeník, který drží a udává správně úderný rytmus. Mohl by hrát i variabilněji, ale otázka, zda by to v jejich urfausťácké hudbě nebylo spíše na škodu.

Ze songů nejlépe fungovaly ty nejstarší, nový materiál mě osobně až tak neoslovil, ale možná to je jen tím, že jej prostě neznám. Druhá půlka setu, kdy zazněla například skladba Pagus Maledictus, byla tedy určitě lepší než začátek. A byť vůči vystoupení v Rakousku mohu mít jisté výhrady a hlavně mám srovnání s lepšími koncerty, jejichž efekt se tentokrát úplně nedostavil, po formální stránce byla Zmyrna v pořádku. Na to, že hráli jako úplně první kapela festivalu, tu bylo i několik fans v jejich merchi, takže i borci mohli být spoko.

Následovali němečtí Streams of Blood, od kterých jsem čekal tradiční německý nesmysl a vlastně jsem nebyl až tak daleko od pravdy. Minimálně ve srovnání se svými krajany, kteří hráli nedávno před Mare ve Zwickau a měli ve svých žánrech nepopiratelné kvality, tohle byl docela drop down.

Na pódiu s sebou měli šílené železářství. Samé hřebíky, louče, kovové omegy, lebky a krev, ale místo opravdového efektu působili jako takový Watain z Wishe. Více než nějaký trve kvlt mi spíše připomněli komedii typu Sekeromlat, u kterých je ovšem nadhled s nadsázkou opravdu zřejmý a je jasné, že se kapela nebere kdovíjak vážně. V případě Streams of Blood si tím nejsem až tak jistý, ale když jejich zpěvák začal plácat rukou do činelů a objevila se hromada tupa rytmů, bylo jasné, že to je celkem blbost. Ať jim úplně nekřivdím, tak hrát evidentně umí, některé sypačky byly přísné, ovšem skladatelsky nic moc. Méně náročné fanoušky asi zabavili, efektní jejich vystoupení docela bylo, ale cringe zde byl rovněž přítomen. A když jsem si všiml nějakých hlav mumií, které měli kytaristé postavené na svém aparátu, nezbývalo mi nic jiného než konstatovat, že jsou opravdu dost německá kapela.

Na slovenské Krolok jsem se ovšem těšil fakt hodně. Především díky tomu, jak super koncert letos odehráli na A Sinister Purpose festivalu. V Lipsku byli pro mnoho lidí bez jakékoliv nadsázky nejlepší kapelou festivalu a i mě tam fakt dostali. Doufal jsem tedy v repeté podobně našlapaného koncertu.

No, to by ale nesměl být zvukař totální kokot a nezapomenout na to, že existují i kytary. Ono to tedy celé bylo strašně potichu a bez jakéhokoliv tlaku, ale prostě neznat některé songy skoro nazpaměť, vůbec nepoznám, jestli tam nějaké kytary jsou nebo ne. A to fakt není jen dojem kreténského Přerováka, kterej potřebuje mít vše nahlas. Kdokoliv, koho jsme potkali, říkal, jak to znělo úplně napiču. Přitom kapela se prý na pódiu slyšela na pohodu, ale ven prostě nelezlo nic.

Zvuku absolutně chyběly výšky a jakákoliv řezavost. Tady ani nešlo říct, že to znělo, jako když si to pustíš doma z CDčka, ono to neznělo vůbec. Paradoxem budiž, že kámoš, který je nedávno viděl v Bratislavě, říkal, že pořád mnohem lepší než sound, který měli v Randali. Kapela přitom hrála solidně a koncert jako takový to mohl být fakt dobrý. Maťo za bicími opět hodně dobře sypal. S kapelou opět hrál i Silenthell s tympány, které ale taky nešly moc slyšet. No prostě sorry, ale s tím, jak to klaplo v Lipsku, to tentokrát nešlo srovnávat. Jediní, kdo se na Krolok evidentně fakt dobře bavili, byli tři totálně nachcaní nazi Slovani v první řadě, kteří byli nahoře bez, kouřili jedno cigáro za druhým a evidentně na fest dorazili jen kvůli tomu, aby se totálně najebali a dělali bordel na Krolok. Po zbytek festivalu jsem je už neviděl.

Další přišli na řadu Norové Misotheist. Jedna z novějších Terratur Possessions kapel, které kromě letošního vystoupení na polském Mystic festivalu nebylo doposud možné v okolí vidět. Jestli mě paměť neklame, kromě jednoho koncertu v Belgii a zmíněného Polska hráli doposud jen v Norsku, a od lidí, co je viděli, jsem slyšel dost dobré reakce na jejich živáky.

No, tady je ale pohřbil zvukař úplně stejně jako Krolok. Opět tedy mega tiché kytary, které se naprosto ztrácely pod bicími a vokálem. Sorry, v danou chvíli mohla být kapela sebelepší, ale v moment, kdy reálně vůbec neslyšíš, co hraje, je to fakt o hovně. Když jsem se chtěl aspoň trochu začít chytat, bylo třeba zavřít oči a silně se soustředit na hudbu, aby to mohlo trochu fungovat. Rozhodně ale žádný party mód.

Údajně kapela hrála jen přes kytarové efekty a ne přes aparát, což bych třeba pochopil, že může dělat problém v první řadě, ale v celém klubu, když zrovna nedošlo na klidnější pasáže, kdy bubeník přestal sypat a frontman zavřel hubu, to bylo opravdu marné. Fakt jsem si říkal, že by v tu chvíli bylo lepší, kdyby to zvučil nějaký hluchý kokot a celé to komplet přeřval, tak bych si z jejich setu odnesl aspoň něco.

Misotheist jinak měli místo loga za sebou promítaný dost detailní a docela pěkný obraz a celkově vypadali hezky, až tedy na jejich bílé tenisky, hah. Každopádně ale doufám, že na Prague Death Mass potvrdí, že jejich hudba dovede dobře fungovat i naživo a nejedná se jen o poslechovou záležitost.

Po tomhle jsem se dost bál, jak dopadnou páteční headlineři a taky sobotní kapely. To kombo Krolok s Misotheist bylo opravdu smutné, zvlášť když na tomto festivalu býval vždycky super zvuk. Když ale nastoupili Akhlys, na které jsem se v pátek těšil asi úplně nejvíc, naštěstí se vše razantně zlepšilo. Nelze tedy říct, že by kytary byly nějak extra výrazné, ale rozhodně se zatím jednalo o nejvíce enjoyable gig z celého festivalu. Alespoň tedy co se zvuku týče.

V sálu totiž začalo být totální vedro kvůli zavřeným bočním dveřím během jednotlivých setů (což samozřejmě mělo smysl, aby do klubu nešlo zbytečné světlo a venkovní hluk, což rozhodně nekritizuji). Tady mělo trochu negativní dopad jinak hezky teplé počasí a přesunutí festivalu z prosince na konec září. Dříve zde, co si pamatuji, tak teplo nebývalo, ale prý se nejednalo o žádné peklo ve srovnání s hicem, který byl na koncertě Akhlys v Café V lese. Tam to prý byl i o poznání větší metal, kdežto tady naopak velmi dobře vynikla atmosféra hudby.

Zda byli Akhlys v Praze horší nebo lepší osobně nemohu posoudit, protože jsem se tou dobou válel zrovna v nemocnici, ale na Celebrare Noctem jsem od nich vlastně dostal i více, než jsem čekal. Počítal jsem se syrovějším setem, kde více vynikne blackmetalové jádro hudby, ale tentokrát právě díky lehce zastřenému zvuku kytar dost dobře fungoval i ten ambientní feel. Začínalo se skladbou Ephialtes z poslední desky se super kytarovým rozjezdem a zaříkávací pasáží “Breathe in! Breath out! I exhale thee!”, čímž se Akhlys okamžitě vyšvihli dost vysoko. Kyleův vokální projev vyzněl rovněž skvěle, hlavně v zadních řadách to byl slušný jekot.

Album Melinoë jinak, s výjimkou prvního songu Somniloquy, bylo myslím přehráno celé. Zrovna škoda, že tento track si místo do setlistu nenašel, a co tak koukám, evidentně jej asi nehráli nikdy, přitom to je pecka jako prase. I bez něj mě ale Američané bavili téměř celý set. Došlo i na songy z The Dreaming I a dokonce i na dost dlouhé věci. U těch jsem tedy už docela přešlapoval na místě, protože minimálně naživo šlo poznat, jak jsou některé jejich riffovačky nekonečné. Tímhle vlastně u mě vyhrává koncert Nightbringer, se kterými sice Kyle v Linzi nebyl, ale u těch si jakkoliv nudnější pasáže nevybavuji. I tak se ale konečně jednalo o set, díky kterému jsem byl konečně se svou účastí na letošním Celebrare Noctem festivalu spokojen.

Poslední páteční kapelou, na kterou jsem se rovněž hodně těšil, byli norští Vemod. Ty jsem viděl před sedmi lety na Funkenflugu, kde odehráli super koncert s velmi silnou atmosférou. Od té doby nikde v okolí nehráli, tudíž jsem byl zvědavý na repeté po dlouhé době. Po jedenácti letech od vydání první řadovky je rovněž připravena nová deska, která by měla v dohledné době vyjít u Prophecy Productions.

Zajímalo mě tedy, jak vyzní nové skladby. Norové měli naštěstí hned od začátku konečně docela dobrý zvuk. Jo, občas se stalo, že Åsliho kytara zavazbila, ale aspoň jsem si nemohl stěžovat na to, že něco neslyším. Super projekce samozřejmě opět nechyběla. Sice mi připadalo, že byla ještě mnohem více minimalistická a byl to menší průlet vesmírem než v minulosti, ale ty chladné záběry se k Vemod fakt hodí.

Začátek setu byl plný novinek. Dost možná tedy zahráli i něco ze starých demíček, které jsem nepoznal, ale spíše to tipuji na novější materiál. Ten vyzněl více post-rockověji než jako čistá blackařina, ale feeling a atmosféra kapely zde zůstaly zachovány. Čistě zde zpíval Åsli a baskytarista Espen mu rovněž občas pomohl. Eskil se soustředil na standardnější blackmetalový projev podobně jako v Djevel. Oproti Mare tedy nic kdovíjak dechberoucího, ovšem stále velmi dobrý výkon. V kapele došlo mimochodem ke změně bubeníka, místo Camerona ze Sortilegie zde teď hraje Vegar z Whoredom Rife, což se na výkonu kapely nijak negativně neprojevilo.

Vrchol setu ovšem přišel ke konci, kdy začali Vemod hrát materiál ze svého debutu. Z Venter på stormene zazněly dvě skladby, což jejich koncert vystřelilo hned o stupeň výše než předchozí kapely a ve výsledku je hodnotím stejně dobře nebo ještě o trošku lépe než Akhlys. Škoda tedy, že nedošlo i na třetí skladbu jako minule, protože když mě Norové začali bavit nejvíce, tak akorát skončili. Jasně, v nejlepším je třeba přestat, ale stejně bych aspoň ten song navíc ještě snesl. S ohledem na setlist a primárně na standardní místo konání nemohu sice říct, že by mě dostali tak jako na Funkenflugu v rakouských kopcích, ale hodně dobré to bylo, to zase jo.

Pak už následoval jen přesun k autu, kde si bylo třeba spravit chuť po těch odporných pivech z klubu a padlo několik plzní s Jamesonem spolu se Sudem a Lukášem. Chvíli poté se k nám připojil ještě totálně nacamraný Ole z Terraturu a komplet Ominous Resurrection, se kterýma začala solidní smršť, až se z toho některým jedincům z New Yorku udělalo lehce nevolno, haha. Spolu lejeme minimálně další hodinu, dokud veškerý chlast nedojde a je třeba se přesunout na ubytko. Někdy o půl třetí ještě přijde čas na poslední slivku na dobrou noc a konečně postel, bo další den bude ještě náročný.

sobota 30. září 2023

Sobotní ráno, resp. poledne začíná podle stejného mustru jako loni. Po vykopání se z postele jdeme kolem auta, Sud se chopí těžkého úkolu a jede nakoupit další piviska, no a následně se všichni scházíme v místním pivovaru Gösserbräu. Tam požereme insane 600g porce žeber, který byly teda docela přismahlý, ale hlavně si užijeme čepované pivo, které se na rozdíl od klubu dá v pohodě pít. Od jedné do čtyř jich padne minimálně pět, k tomu borovicový Zirbenlikör a jde se postupně na další piváky se slivkou k autu a do klubu.

Jako první na pódium nastupují místní Konfession. Ti stejně jako v Německu na A Sinister Purpose vyzdobili stage dřevěnými vidlemi a spustili svůj napunklej black metal. No hele, nebudu lhát, i po hudební stránce navodili podobný dojem jako v Lipsku. Měli tedy docela dobrý a oproti pátečnímu večeru dostatečně hlasitý zvuk, možná i hudebně byli o něco lepší než některé kapely z prvního dne, ale furt na mě působili jako taková Kringa pro chudé. Oldschool feel zde byl, ale třeba pořádná nasranost, která aspoň trochu jde cítit z jejich studiovky, se naživo moc nedostavila. Ve výsledku tedy žádný zázrak a jde se na další slivku a pivo, ale s ohledem na to, že hráli jako první, to bylo ještě v pohodě.

Naprosto super zde ale byli Ominous Resurrection. Po letošním koncertu na Chaos Descends, kde mě teda dost bavili, ale na pařícím slunci to s jejich maskami nebylo úplně ono, jsem čekal v klubu lepší set, a ve výsledku to bylo úplně parádní. Fakt, doposud dost možná úplně nejlepší kapela festivalu.

Atmosféra mnohem lepší než venku a i přesto, že jsme chytli místo hned v první řadě, tu měli aji parádní zvuk. Kytara úplně ideální, všemu šlo dobře rozumět, ale zároveň to měli dostatečně zahuhlané a tajemně naechované. Jelikož na ně nebylo kdovíjak moc lidí, tak ani vedro ještě nebylo. Taky šlo poznat, že jsou oproti létu lépe sehraní, takže nedocházelo k žádným výrazným přehmatům nebo sešlápnutí efektu v nesprávnou chvíli. Žádné trapné pauzy, nic, jenom dobře zahrané songy z obou alb. Ryzí esence Negativního Letadla samozřejmě přítomna, dobrá riffovačka, já si fakt nemám na co stěžovat. Jo, asi v polovině setu vypadla projekce s jejich logem, ale to mi vlastně vůbec nevadilo. Nebýt toho, že v sobotu měli hrát ještě Mare, tak pro mě tímhle festival klidně mohl skončit.

To jsem ale netušil, že další totální pecka bude následovat hned jako další. Poláky Doombringer jsem kdysi viděl ve Wroclawi na Into the Abyss festivalu, a byť mě i tehdy bavili, nepamatuju si, že by mě nějak extra vystřelili z papučí. Na Celebrare Noctem ale byli hustí jako prase, rozhodně mnohem lepší než v Polsku.

Dobrý zvuk, a to včetně dostatečně hlasitých kytar. Škoda, že takhle neznělo vše i v pátek, protože kdyby podobný zvuk měli třeba Krolok, určitě by nakládali jak hovado. Trochu jsem vždycky tuhle kapelu považoval za takový béčkovější vedlejšák lidí z Cultes des Ghoules, ale když si odmyslíte to, že u mikrofonu nestojí Mark of the Devil, ale je zde trochu jiný strejda v bílé košilce a ověšen kostmi, vlastně to byla dost solidní náhrada.

Minimálně kytarově a s basou to znělo dost věrně, a nakonec i ten vokál Marka sem tam trefil, byť byl oproti němu furt o něco slabší. Jelikož Cultes des Ghoules naživo asi nikdy neuvidíme, jsem fakt rád za to, že aspoň Doombringer zde klapli fakt na výbornou. Když potkám Bastiho z Kringy, tak říká, že je vůbec neposlouchá doma, jen na ně chodí naživo, protože jejich koncerty jsou naprosto výborné, s čímž souhlasím. Takhle dobrý to z domácího poslechu prostě fakt není. Rokenrol jak hovado a nejvíce trve metal celého festivalu.

Na tom, jak super byli Warmoon Lord, se ale ne úplně s každým shodnu. Sud říkal, že to byla super riffovačka, já z nich, minimálně po předchozích dvou koncertech, až tak nadšený nejsem.

Pičovina to sice nebyla, ale zaprvé si pořadatelé s kapelou trochu popletli pojmy, když na poslední chvíli ohlásili, že prý Finové odehrají akustický set. Ve výsledku to byl totiž nejhlasitější metal, akorát instrumentální.

Proč to dali bez vokálu úplně nevím, slyšel jsem jen něco ve stylu, že se na ně na poslední chvíli vysral zpěvák. Trochu si říkám, že to mohl odeřvat samotný Juuso, který se o vox stará i na nahrávkách. Jasně, ono když to nemáš pořádně secvičené a k tomu hraješ na kytaru, asi to není prdel, ale nějaký pořádný řev mi tu fakt chyběl.

Celkově to bylo jakože pěkné, über melodický bm, vlastně v rámci žánru v pořádku, ale človek furt čekal, že přijde něco pořádného, a ono nic. Jen nonstop melodie, žádné zlo. Totální (white) power metal. Ideální čas na to dát si hranolky.

Death Worship pak byli klasická warmetalová vyhlazovačka. Tupost až za roh, ale nakládalo to dobře. Kapela, co hraje s Ryanem, je fakt nadrcená a táhne to dost dobře. Možná i lépe než lidi, co hrají v Blasphemy, kteří jsou především kult než dobří hudebníci. Minimálně obrovský basák Kadeniac je fakt nejkrásnější a jeho uuuugggghhhh a aaaarrrrggghhh přidává nasypané hudbě dobře na brutalitě. Försterův vokál žel působil jako nejslabší element z jinak makajícího celku.

I tak mě to ale bavilo méně než na Chaosu, kde to venku kupodivu dost zabili. Hlavně s parádní pódiovkou, zapálenými světlicemi atd. Tu to bylo celé poněkud civilnější. Zvuk vepředu taky žádná sláva, mnohem agresivněji paradoxně zněli vzadu. 50 minut navíc pro podobnou kapelu je až příliš a časem, i kvůli pokročilejší únavě, už začali nudit, a tak místo pořádné pařby spíše jen tak posloucháme a sbíráme síly na Mare. Vybavuji si sice ještě docela dobře doomovej válec v závěru setu, ale počítám s tím, že na Never Surrender festivalu v Berlíně mě Death Worship rozjebou o něco více.

Úplně nejlepší kapela festivalu ale přišla samozřejmě až na závěr. Mare si dali trochu na čas a během zvukovky nechali organizátoři všechny návštěvníky vyhnat z klubu, než se nachystaly veškeré svíčky, zvuk a vše ostatní. V jejich případě mi to i dává smysl, protože na rozdíl od Bergenu a dalších letošních koncertů aspoň všichni nestáli čtvrt hodiny před pódiem během opakujícího se intra, ale byli vpuštěni do sálu až těsně před začátkem.

A tady musím před pořadateli smeknout, protože tu stage jim vyšperkovali fakt hezky. Ze všech čtyř letošních koncertů měl tenhle po vizuální stránce tu nejlepší atmosféru. Fakt hromada svíček, ideální množství kouře, lebky a kosti, zkrátka vše. Jediná škoda, že na pódiu jsou i dva obrovské sloupy, takže kromě uprostřed stojícího Azazila občas nešlo na další členy moc vidět.

V případě Mare asi nemá smysl počtvrté opět rozebírat, jak to bylo po hudební stránce geniální, prakticky bych mohl zopakovat to samé jako v předchozích reportech, a to včetně setlistu. Tentokrát bych vypíchl snad jen to, že byla asi úplně nejlépe slyšet Wraathova basa, která Estenovým geniálním riffům přidává ještě větší sílu. Po zvukové stránce na rozdíl od některých pátečních kapel vše v pořádku. A byť to v pár ohledech mohlo být z těch letošních koncertů klidně nejlepší, musím upřímně říct, že v mém případě ta temná magie tentokrát úplně nezafungovala.

I když ke zvuku nemám reálně co vytknout, ty kytary furt nezněly až tak úžasně jako v Londýně, ani to netlačilo tolik jako ve Zwickau. Rovněž zjišťuji, že Mare jsou kapela, kterou je fakt lepší vidět spíše za střízliva než v ožralosti. A byť jsme nebyli úplně na hovna, koncert si pamatuju úplně celý a užil jsem si ho dost, turbína námrdu už byla přeci jen ve slušných otáčkách a pravděpodobně to v mém případě ten odlet do jiných sfér trochu zbrzdilo.

Vadilo mi i vedro v sále, celková únava po náročném víkendu a fakt, že na Mare byla pochopitelně i největší tlačenice z celého festivalu. Proto se lehce bojím toho, jak to klapne v Praze, protože Prague Death Mass bude ještě větší maraton a vyprodané Meetfactory rovněž není zrovna nejkomfortnějším klubem. Na druhou stranu, byť k tomu mám díky srovnání s předchozími letošními koncerty nějaké osobní výtky, furt to byla bezpečně nejlepší kapela festivalu a s kýmkoliv jsem se po koncertě bavil, tak si je mega užil.

Sud byl z Mare úplně v prdeli a v totálním transu, a říkal, že se bál, že po koncertě v Krakově už nikdy nic podobného nezažije, protože žádná jiná kapela po takovém zážitku nemá smysl. Pomalu i ztrácel motivaci jezdit na další koncerty a festivaly, ale po tomhle by nejraději jel na všechno a hned. Hlavně když tam budou hrát Mare! Však taky spolu poletíme v lednu do Trondheimu, v který vkládám ty úplně největší naděje.

Celebrare Noctem 2023 byl tímhle u konce, a byť už se musíme trochu krotit, stejně se vracíme k pátečnímu scénáři. Jde se tedy opět k autu zlikvidovat zbytek zásob chlastu. Opět se k nám přidávají i Ominous Resurrection, jejichž basák (nebo kytarista?, už sám nevím) je úplně nejlepší party borec. Rozjel totální smršť, až byl úplně na sračky a cpal nám do hlavy, jak miluje Českou republiku a Necrococka. Do you like Necrocock? I love Necrocock, it’s my favorite band! Jejich manažerka, nebo prostě jen borka, co je měla odvést na ubytování, z nich byla totálně nešťastná, a byť zbytek kapely ještě nějak zvládla odtáhnout, našeho kámoše nikoliv. Dokonce jsme se před jejich hotelem zastavili, asi třináctkrát se s ním loučili a snažili se ho zbavit, ale stejně pokračoval s námi až do té doby, co jsme se mu regulérně museli ztratit, jinak s ním chlastáme a loučíme se snad ještě teď. Kurva, naprosto boží týpek. Pokud si nás vůbec bude pamatovat, dost doufám, že spolu ještě někdy zapaříme.

A co se samotného festivalu týče, fakt jsem zvědavý, s čím se pořadatelé předvedou příští rok. Překonat takové lákadlo jako Mare určitě nebude lehké, ale slyšel jsem nějaké drby o Darkspace, tak snad? :) Osobně bych byl rád třeba i za nějakou australskou smrt typu Impetuous Ritual nebo Grave Upheaval, byť je ještě letos uvidím v Berlíně. Každopádně se budu těšit! Letos to minimálně díky Mare, Ominous Resurrection, Doombringer, Vemod a Akhlys opět stálo za to.