Filipismo: Zdravím tě Juro. Pojďme nejprve do žhavé současnosti. ROOT momentálně dokončují nahrávání novinky Heritage of Satan. Nemohu tedy jinak, než se nezeptat na nějaké drby okolo vašeho devátého alba. Co nám prozradíš?

Tak tentokrát překvapíme všechny fans totálním návratem – já tomu říkám “Root is back to the Roots”, hehehe... absolutně PEKELNÉ ALBUM. Je to příběh o zrození Satanova syna a následném předání Moci.

 
Filipismo: Tím pádem to odpovídá i zprávě o možném pokračování legendárního Songu pro Satana, který se zde má objevit.. Nahrává se prý ve třech studiích.

Jak jsem slíbil před pár lety našim fanouškům, tak se zde objeví i pokračování Písně pro Satana. Je to zpívaný česky, takže bude všem zcela jasné, o co kráčí. Jmenuje se In Nomine Satanas.

 
Filipismo: Na posledním počinu Daemon Viam Invenient (2007, Shindy) se skupina ještě více vzdálila blackovým kořenům a posunula se k „barevnějšímu“ dark metalu. Osobně jsem tenhle vývoj kvitoval s povděkem. Ale část fanoušků ROOT nemůže tenhle vývoj strávit…

Jeden člověk na Bandzone nám napsal, že to je suverénně nejhorší album Root. Odpověděl jsem mu tohle: jsem si zcela jist, že nikde na netu nenajdeš od nikoho z nás řečeno, že je to naše nejlepší album. Naopak, říkali jsme že na tomto albu jsme hledali novej xicht, bylo to naše první album bez Blackieho... atd. atd., to vše již bylo řečeno, takže bych nosil dříví do kamen.

 
Filipismo: Dobrá, nebudu z tebe tedy tahat, proč a jak. Ale na druhou stranu tady byla cítit zřejmá snaha o posun ve vaši muzice a výrazu. Je to tedy hlavní důvod toho, proč na novince hlásíte „návrat ke kořenům“?

Tím jsem měl na mysli texty. Samozřejmě že muzika musí textům odpovídat, tudíž bude tak brutální jako texty. Tohle jsem měl na mysli tím „návratem“. Byli jsme na výletě do mnoha a mnoha stylů a teď se nám zachtělo posunout náš původní black trochu dál. Vlastě Root zapouští svůj „kořen“ ještě hlouběji do neprozkoumaných hlubin...

 
Filipismo: Najdeme na nové desce podobné lahůdky typu Strange Beauty of Fright?

Musím tě zklamat, ale nenajdete. Je to čisté, brutální black album. Zpěvy tam nejsou téměř žádné, kromě několika vícehlasých sborů.

 
bizzaro: Když to bude čisté blackové album, není možný se nezeptat, kdo jej nejvíc skládal. Předpokládám, že Ashok asi ne, čili tentokrát byl hodně činný Igor? A nebojíš se nařknutí, že tohle vzniklo kvůli „neúspěchu“ minulého a že jdete radši „ke kořenům na jistotu“?

Strefil ses naprosto přesně. Ashokovi prošla naší black-cenzurou jedna skladba, hehehe, ale je to takovej nářez, že mi stály vlasy i na mé holé hlavě. Igor dělal čtyři skladby, bombastickej styl, prostě Igor, a já jsem udělal také čtyři skladby plus Intro a Outro.

 
Filipismo: Ani žádní hosté? Tomu nevěřím…

Neptal ses mě na hosty – ale hosté budou. Jak mám povoleno :-), mohu prozradit zatím jenom jednoho a tím je Blasphemer (ex Mayhem), který natočil do jedné skladby kytary. Další prozradit nesmím...

 
bizzaro: Až takto? To znamená, že na albu bude více zahraničních hostů? A zanechali na albu jen svůj odkaz/podpis nebo pro něj i něco tvořili?

Tak Blasphemer připojil svou kytaru k naší skladbě, ale v takovém pojetí, jak by to nikdo nečekal. Mohu ještě prozradit, že na albu hostují také dva skvělí zpěváci, z nichž jeden dokonce se mnou česky zpívá ve skladbě In Nomine Satanas. Oba dva jsou ze skvělých zahraničních kapel a všichni je dobře znáte. Víc neprozradím.

 
Filipismo: První deska The Revelation/Zjevení vyšla již v roce 1990. Všichni jste starší, hezčí, zkušenější :-) Jaké je tvořit v současné době, kdy už na člověka nelehá strach ze zákazů a podobných vymožeností minulého režimu? A můžeš si prakticky čerpat odkudkoliv a cokoliv…

Tak předně – strach jsme z těch komoušů nikdy neměli. Jinak bychom to nemohli dělat, že? Takže si pořád děláme, co chceme.

 
Filipismo: Ve svém sólovém projektu se obklopuješ mladými zručnými muzikanty. Po albu Doomy Ballads chystáš pokračování s názvem Dark Ballads. Co od něj můžeme očekávat a kdy vyjde?

To je ještě hodně dlouhá doba, než k tomu dojde, takže sám nevím. Nyní je na řadě třetí díl eposu Equirhodont.

 
bizzaro: No konečně! Jaká na něm bude sestava a kam se příběh čaroděje tentokrát posune? Hudebně máme taktéž očekávat posun?

Sestavu zatím neřešíme. A rozhodně neprozradím, kam se příběh posune, protože to je námětem alba. Ale bude to ještě tragičtější než dvojka, neboť zde dojde k setkání a následně ke střetu Equirhodonta s ......... Hudebně to zcela nechávám na Ashokovi, přispěl jsem jedním songem, tak doufám, že mi jej Ashok nevyhodí, hehehe.

 
bizzaro: Že by setkání s Lordem Voldemortem? :) Sleduješ nějak věci typu Harry Potter, Čaroděj ze země Oz apod.?

Čaroděj ze země Oz a podobně to mě jaksi minulo – ale Pottera jsem viděl všechny filmy zatím, Pána Prstenů také. Líbí se mi filmy tohoto typu, tedy fantasy, neboť takový je i můj život. Plný fantasy a jiných úletů :-)

 
bizzaro: Kde vidíš největší rozdíl mezi Root/Equirhodont, když obě kapely tvoří, dejme tomu, dark mystic metal?

Ještě že jsi řekl „dejme tomu“, myslím si, že nyní bude rozdíl mezi Root a Equirhodontem ještě markantnější než před tím. Rozdílnost vidím hlavně ve velkých plochách, se kterými se Equirhodont doslova mazlí a také v používání progových prvků, kterým se Root více-méně důsledně vyhýbá. Absolutní rozdíl je také v textech a nejvíc ve zpěvu, ve kterém používám úplně jinou škálu svých hlasů. 

 
bizzaro: Pominu-li zpěv, říkají ti „pane“ i jiné nástroje? Jak vlastně skládáš?

Myslím, že obstojně hraju na bicí, trochu na basu, jednou rukou rukou na klávesy, foukám taky na okarinu a umím trochu na bas-flétnu.

Klukům předávám skladby vybrnkané na klávesách, nebo vezmu přímo nějakého kytaristu (nikoli od Root) k počítači a on mi nahraje moje nápady tak, jak mu je zpívám. Tak tomu bylo i tentokrát.

 
Filipismo: Když jsme spolu diskutovali o muzice, pamatuji si, že nejsi (k mému překvapení) zastáncem poslechu blacku, ani dark metalu. Vlastně žádného metalu :). Hovořil jsi o své lásce k vážné muzice. Jak je tomu dnes, stále se v soukromí uchyluješ k tomuto způsobu relaxace?

Stále a ještě více. Čím jsem starší a moudřejší (nebo blbější, hehehe) tak zjišťuji, že… co to vlastně zjišťuji??? Do prdele, ten Alzheimer je svinstvo... :-)

 
Filipismo: :) jsi si tedy jist, že je to skutečně vážná muzika? :) Konkrétní favorité…opusy?

Poslouchám Beethovena, Wagnera, Beatles, Janis Joplin, Hendrixe atd., k metalu jsem se již mnohokrát vyjadřoval, že ho neposlouchám. Jednak nechci být ovlivněn cizí muzikou a druhak se mi zdají nápady ostatních kapel dost vyčerpané. Ani se nedivím. Za mnoho a mnoho let existence metalu již složilo mnoho a mnoho smeček mnoho a mnoho skladeb. Nechci je poslouchat, mám obavy, že bych byl zklamán. Ale poslouchám vesměs začínající kapely a pokud uslyším aspoň náznak talentu, tak se jim snažím pomoci.

 
bizzaro: Tak počkat, teď si protiřečíš. Když metal neposloucháš, jak přicházíš na ty mladé smečky? A není trošku divný bát se něco poslechnout, aby mě to nezklamalo?

Naprosto si neprotiřečím. Hned to vysvětlím. Chodím do klubů, kde většinou hrají nějaké začínající kapely. Nechodím tam na ty kapely, ale jen tak s klukama zachlastat. A ty kapely nutně slyším, ať již chci nebo nechci. No a sem tam se mi podaří objevit nějakou tu jehlu v kupce sena. Totéž platí o našich koncertech a festivalech. Všude slyším spousty kapel. Proto doma poslouchám úplně něco jiného a proto občas narazím na skvělé začínající muzikanty, mezi kterými je občas nějaká ta opravdová perla k nalezení.

 
Filipismo: Jaký je vlastně Jiří Valter v soukromí? Tipoval bych tě na vášnivého čtenáře, možná kulináře…?

Všechno se mění. Zrušil jsem knihovnu, zbavil jsem se asi 700 knih, podělili se o ně antikvariát a přátelé. Nyní budou dělat radost jiným. Nechal jsem si pouze odbornou literaturu (magie-satanismus-muzika...), je to asi 30 knih. Takže už nečtu. Teď hlavně píšu.

Ale vařím si pořád...jím rád, i když méně než dříve. Teď už jsem tlustej a oteklej jenom z chlastu, hehehe...

 
Filipismo: Píšeš? Věnuješ se překladům, nebo tvoříš něco sám?

Tvořím sám, nyní pracuji na fantasy knize Kargeras – příběh zapomenutého národa. Také ale je potřeba si uvědomit, že píšu spousty textů a dokonce jsem se vrhnul i na poezii. Ale poezie v mém pojetí... moje Dark Poetry bude použita právě na albu Dark Ballads, které bude celé v češtině.

 
bizzaro: Se vrátím k tomu soukromí a nahodím pár dotazů. Jak bys popsal sám sebe někomu, kdo tě nezná a nikdy neviděl?

Pokud to chceš jedním slovem, tak je to SAMOROST!

 
bizzaro: A teď naopak jak někomu, kdo tě z fungování ze scény zná i se všemi zákulisními pletichami, které se třeba za ta léta fungování o tobě šířily? Dementoval bys něco nebo dokonce něco z minulosti vzal zpět?

Chceš jít až na dřeň? Hehehehe...ale uvědom si, že já jsem za ty roky a stovky rozhovorů už hodně protřelý šílenec. Co se o mě říká, nechť se říká – je to reklama zadarmo, a čím horší kecy, tím lepší reklama, takže nikomu nebudu nic vyvracet. Moji přátelé a blízcí, kteří mě znají, vědí, co si o tom všem mají myslet a baví se tak jako já, hehehe...

A co mě nezraní, to mě posílí, nemám pravdu? A ještě jeden bonmot: řeč se mluví a voda teče.

 
bizzaro: Vyjmenoval bys pět svých nejdůležitějších aktivit a dokázal říci, co tě na nich baví?

Seděl tady vedle mě Ashok, chechtal se a radil mi: napiš tam onanie, ať je to stylový, hehehehe....

Takže – psaní textů, občas skládání muziky, psaní knížek, vaření a chození s kámošema do klubu Melodka, ale častěji chlastáme u mě doma....co mě na tom baví, je zcela zřejmé, že? 

 
bizzaro: Naprosto :) A mimochodem to s tou onanií ani psát nemusíš, to je snad jasný, ne? ;-) Co pokládáš za svůj největší životní / hudební úspěch? 

Moje kapely Root, Equirhodont a Doomy Ballads a že mám to štěstí a mohu být obklopen takovými muzikanty, s jakými na to všem mohu dělat a hrát.

 
bizzaro: A co v životě, Jirko, dál? Prostě dál dělat muziku?

Ano, ano, dělat muziku, psát texty, držet se dál při životě, a mít kolem sebe takové přátele, jaké mám, i když vůbec netuším, že už mě dávno nezabili, hehehe...

 
bizzaro: Kdys byl naposled v kině? :)

Bylo to v roce 1995 a chytil jsem tam blechu. Od té doby odmítám do kina vstoupit, i kdyby tam hráli, co chtěli...

 
Filipismo: ROOT jsou dnes již vlastně žijící (a hrající) legendou. Nevyhýbáte se velkým akcím typu Noc plná hvězdy nebo Basinfirefest. Zároveň však přijedete i na menší akce lokálního typu. Co je rozhodující pro to, aby kapela přijela kamkoliv? Teď nemyslím jen domluvené peníze, co je ještě důležité?

Před týdnem jsme s Igorem dělali rozhovor pro polský kultovní časák 7 gates a tam byla stejná otázka :-) Odpověděl jsem, že být legendou je sice pěkné, ale nesmíš usnout na vavřínech.

Ale k tvé otázce - rozhodující pro kapelu je láska k muzice. Chceme, aby naši muziku slyšelo co nejvíc lidí a bavilo je to tak jako nás. Pokud bych měl jít na jeviště s tím, že mě to nebaví, tak tam vůbec nepolezu. Před každým koncertem mám neskutečnou trému. To je pro mě dostatečnou zárukou toho, že mě to baví. Proto děláme jak velké, prestižní fesťáky, tak i kluby a menší lokální akce. Prostě pro radost z hraní. Že za to máme prachy, to je už odměna za léta nádherné práce – nemám pravdu?

 
Filipismo: Souhlas. Konec konců, makáte na tom celkem dlouho :) Hrajete tedy raději doma, nebo venku? Vím, že se to takhle nedá přesně říct, ale které publikum dokáže vnímat vaši muziku soustředěněji?

Sám sis odpověděl. Neznám klíč, podle kterého bych mohl posuzovat, kde jsou fans horší a kde lepší. A navíc to není fér takto posuzovat. Venku hrajeme rádi hlavně proto, že poznáváme nové lidi, jiné kultury, nové přátele atd. U nás se hraje dobře, protože s téměř všemi fans se za ty roky známe osobně, takže oni ví, co čekat od Root a jdou se vyřádit a my víme, co čekat od fans, tak si to jdeme užít s nimi společně.

 
bizzaro: Pěkný, doufám jen, že nekecáš :) Hele, Jirko, to s tou trémou jsi myslel vážně? Neříkej mi, že po těch hektarech koncertů ji vážně ještě máš. A kolik jich bylo, máš přehled? Třeba k tisícovce?

Jasně, trémou trpím celý život a budu trpět i nadále. Lze ověřit u kapely, kteří ti potvrdí, jak se klepu, když mám jít na jeviště. To jsem zdědil po taťkovi, který na tom byl stejně, když ještě koncertoval. Ale tatík mi také říká: „Až jednou půjdeš na jeviště bez trémy, jako do práce, tak to zabal a vyser se na hraní.“ Myslím, že k tisíci se už blížíme, ale nikdo z nás nevede seznam koncertů za celých skoro 25 let.

 
bizzaro: Někde jsem to kdysi četl, ale už si to nepamatuji… Co konkrétně že to dělal dělal p. Valtr starší? A jak se tváří na tvé aktivity s Root a i ty dávné týkající se satanismu a Církve Satanovy, která už nefunguje.

Otec je bývalý profesor JAMU. A Satanismus a podobné věci, to šlo všechno mimo něj. Ale Root a veškeré moje hudební aktivity velmi pozorně sleduje, rád je poslouchá a koneckonců na jednom album Root dokonce hraje, takže pohoda.

 
bizzaro: Na Vaše shows používáš furt ty stejný elasťáky a triko s bafometem. Kolik těchto kostýmu máš? :)

Hehehehe...tak ty elasťáky jsem kdysi dostal od Igora, jsou to pravý cyklistický elasťáky, absolutně nezničitelný a nádherně chladí. Stačí je prostě prát a jsou pořád jak nový. Trička mi dodává náš sponzor Nosferatu. Triček mám víc, elasťáky jenom jedny a pláště mám dva. Okay?

 
bizzaro: Naprosto okay :) Kolik procent dne/života ti zabere práce pro Root? Uživí tě kapela dobře? A musí se vše podřizovat striktně tobě?

Root je pro mě celý můj život, takže v tom jsem pořád. Pořád je co řešit a co dělat. Kapela tě u nás nemůže uživit, to je prostě nemožné. Takže mám taky jiné aktivity. Ale jsem jediný, kdo v kapele nepracuje. Mám částečný invalidní důchod. Podřizovat se mně nemusí nic, pouze je nutno brát na zřetel můj zdravotní stav. Pokud v tomhle směru všechno klape, tak se nic neděje. Ale kluci se o mě po této stránce perfektně starají.

 
bizzaro: Kluci nebo Finlandia? :) 

Obojí, hehehehe…

 
bizzaro: Proč vlastně přecházíte k polským Agonia? Čistě jen prachy nebo v tom vidíte příležitost dostat se trošku dál?

Je to vlastně zase další posun směrem ven. Agonia to má zmáknutý velice dobře, jen si vezmi, že po podpisu smlouvy se tato informace objevila na všech možných hudebních serverech celýho světa. Mají celosvětovou distribuci, vzájemné podmínky spolupráce byly bez problémů vyřešeny, takže této spolupráci již nic nestálo v cestě.

 
bizzaro: Jirko, díky za rozhovor, drž se a někde někdy, to dá rozum :) A poslední otázka, jakou máš nejoblíbenější barvu – černou?

Černou zajisté, je to barva důstojnosti. Šarlatová a žlutá, což jsou barvy ohně...

Ať se vám všem v redakci daří a vzkaz čtenářům jako obvykle: „STAY PROUD!“