Klukům z Heartnoize Promotion a ][ se povedl super tah. Pozvali do Prahy Kayo Dot, se kterými jeli turné Botanist, k nim přidali ještě ?Alos, Nod Nod a vše šoupli do starobylé vily na ostrovu Štvanice. Line-up i místo byly vskutku netradiční a zajímavé, což se koneckonců projevilo i na zájmu o lístky. Původních 111 vstupenek bylo už několik dnů před koncertem vyprodáno. K tomuto omezenému počtu šlo do prodeje ještě 12 kusů, které samozřejmě také rychle zmizely, a jelikož vila není nafukovací, na místě už žádné nebyly - jistě sen všech promotérů.

Celý večer měl začít lehce po sedmé hodině. Jelikož si pořadatelé připravili pro návštěvníky menší překvapení v podobě padesáti kusů speciálního piva, uvařeného exkluzivně pro tento večer, vyplatilo se nespoléhat na lehké zpoždění při zvukovce a přijít včas. Jeden kousek jsem si samozřejmě z povinnosti dal (ano, bohužel pouze jeden). Jednalo se o poměrně slušně chmelený Ale a příznivcům podobných piv jistě chutnal. Tento nápad jsem ocenil a určitě bych přivítal více podobných zpestření na mnou navštěvovaných koncertech. Koho však nějaké pivo na koncertech nezajímá, mohl se ještě půl hodiny procházet po ostrově a čekat, než zazní první tóny.

Hudební produkci začali ve čtvrtek čeští NOD NOD, kvůli kterým se samozřejmě také oplatilo pospíšit si. Psát posté o Nod Nod ve spojitosti s Five Seconds to Leave a Kalle je v současnosti, kdy patří mezi nejcitovanější kapely českého undergroundu (byli nominovaní na Anděla atd.), poměrně zbytečné. O Nod Nod se však pouze nemluví, Nod Nod hlavně umí. Zmínka v promu o nejhezčím ženském hlasu v Čechách vůbec není zcestná. Samotného mě bez většího přemyšlení lepší zpěvačka nenapadá. Veronika se mimochodem stále zlepšuje. Už je to nějaký pátek, co jsem viděl Nod Nod naposledy na koncertu v bývalých lázních Městských podniků pražských, a byl jsem mile překvapen, jak nejen Verčin zpěv, ale i jekot/řev nabral na síle. Táborská kapela ovšem není pouze o výborném zpěvu. I instrumentální stránka, která však v rámci post-metalu není nijak extra originální a propracovaná, nicméně velmi dobře (zvlášť naživo) funguje, za pochvalu stojí. Osobně nemám Nod Nod co vytknout. Začali hudební večer ve velkém stylu a v mnohém překonali i některé nadcházející kapely. Škoda jen, že nakonec nedošlo na slibovanou projekci, která mně minule v lázních pocit z koncertu ještě umocnila.

Následovali BOTANIST. Na rovinu napíšu, že nepatřím mezi příznivce podobných kapel. Místo hodných (dalo by se říct i přiteplených) pokusů o black si raději vychutnám pořádné zlo. Snažil jsem se dát kapele aspoň na chvíli šanci, třeba naživo překvapí. Na první pohled většinu lidí zaujala vizuální stránka kapely. Hnědé kápě s kytičkovými pentagramy, hodně kouře (ten já na koncertech rád) a převážně zelená světla. Něco podobného jsem si představoval. Ono když mají lyriku zaměřenou čistě na rostlinnou tématiku, co jiného taky čekat? Dívalo se na ně celkem hezky, s hudbou to ovšem bylo už horší. Tentokrát s poznámkou v tiskovce zrovna nesouhlasím a rozhodně bych Botanist neoznačil za jednu z nejoriginálnějších kapel extrémní hudby. Pravda, místo kytar hrají na dulcimery, tím však veškerá originalita končí. Jednoduchý (místy až stupidní) hipster black s nikterak zajímavou atmosférou. Když o tom přemýšlím, nejvíce se mi líbil ptačí zpěv, který hrál ze samplů během první skladby. Za mě tentokrát nula bodů.

Naštěstí se nám s Gorthem a AddSatanem podařilo narazit na Tobyho Drivera, se kterým jsme zalezli na zbytek setu Botanist do backstage a vedli s ním velmi příjemný, padesát minut dlouhý rozhovor. Toby byl velice sdílný, tudíž se v blízké době můžete těšit na poměrně rozsáhlý rozhovor, nejen o Kayo Dot.

Třetí vystupující, od které asi více lidí nečekalo, že se ke Kayo Dot a Botanist připojí, byla Stefania z italské noiserockové formace OvO, která momentálně vystupuje se svým sólo projektem ?ALOS. Na OvO jsem byl nedávno, když hráli v Chapeau Rouge (což mimochodem také pořádali ][) spolu s Mombu. Gorth v reportu vhodně napsal, že se jednalo o koncert, kdy se zpod pódia lezlo po čtyřech. Sám mám OvO velmi rád, proto jsem byl zvědavý na to, co Stefania předvede. Nakonec musím, i když nerad, mluvit alespoň o mírném zklamání. Jednoduché experimentování s kytarou, tvorba stereotypnějších noisových ploch a skřehotavý vokál. Občas se sice objevila slušnější hluková vlna, jenže silnějších momentů nebylo mnoho. Vystoupení často pohřbívaly až pitomé pasáže s repetitivním brnkáním na jednu strunu. Být to v komornějším prostoru s méně lidmi (kterých se během ?Alos pohybovalo v sálu už opravdu dost) a zaměřené více na performanci, mohl být set působivější. Když srovnám ?Alos s OvO, struktura skladeb byla příliš jednoduchá a zajímavá rytmika bicích taky docela chyběla. Nejlepší kapelou večera zatím stále zůstávali Nod Nod.

Když se ale na pódiu začal pohybovat Toby Driver se svou družinou, i hromada doposud venku se pohybujících lidí zbystřila a přesunula se k pódiu. Není se čemu divit, drtivá většina přišla ve čtvrtek hlavně kvůli KAYO DOT. Tato banda vydává jednu geniální desku za druhou, o čemž vás na Marastu stále přesvědčujeme, a je v perfektní formě. Předloňské Hubardo zbožňuje snad každý fanoušek avantgardního metalu a i díky Coffins on Io získávají Kayo Dot stále nové fanoušky. Bylo už půl dvanácté a všichni v sálu netrpělivě přešlapovali a sledovali na hodinkách čas. Ve vile se sice nemuselo končit brzy, takže Kayo mohli hrát, jak dlouho chtěli, ale byl všední den, hodně lidí šlo ráno do práce a nemálo návštěvníků přijelo zdaleka. Například jednomu kamarádovi odjížděl v půl jedné autobus z Florence do Brna, a tak musel chudák vzít nohy na ramena a z kapely, kvůli které přijel, toho moc neviděl. Ovšem my, co jsme nikam nespěchali a zůstali, jsme byli odměněni něčím neskutečným.

Hned jak začali Kayo Dot hrát, bylo všem v sálu jasné, kdo onen večer vyhrál. Svůj set započali jednou z mých nejoblíbenějších skladeb a já se trochu bál, aby lehce nedoplatili na zvuk. Zbytečně. Hned první tóny nádherné And He Built Him a Boat měly křišťálově čistý zvuk, Toby zpíval tak dobře, až jsem mu to pomalu nechtěl věřit, prostě krása. Slečna za zvukařským pultem předvedla opravdu super práci. I se slabší aparaturou byl poslech po celou dobu jedna velká radost. Klidnějším místům nelze nic vytknout, pouze ve zběsilejších chvílích občas došlo ke slití instrumentů kvůli vytaženější kytaře, za což však neviním práci zvukařky, spíše mé postavení hned před kytarovým aparátem, kvůli čemuž jsem v pár nepatrných momentech musel trochu hledat saxofon. Jinak byl zvuk na naše poměry značně nadprůměrný.

Krom zvuku a zpěvu si chválu samozřejmě zaslouží i instrumentální provedení. Všechny songy byly naprosto precizně zahrané a oči přihlížejících akorát upřeně sledovaly pohyb prstů po hmatníku baskytary. Sám Toby v rozhovoru říkal, že na poslech zdánlivě jednodušší skladby z Coffins on Io jsou pro živou prezentaci naopak ty nejnáročnější. Místy Toby na své spoluhráče dohlížel přísným pohledem dirigenta, aby nezapomněli na nějaký důležitý moment, ale vše zvládli perfektně, za což byli odměněni bouřlivým potleskem. Odezva publika byla po celou dobu skvělá, což ocenil i poměrně zdrženlivý frontman. Při našem povídání zmínil, že rádi odehrají dlouhý koncert, vše prý závisí jen na reakci lidí. Fakt, že hráli hodinu a půl dlouhý set, myslím mluví za vše.

Výběr songů byl zaměřen na poslední dvě alba. Z Hubarda zazněly tři kusy a Coffins on Io bylo až na Longtime Disturbance on the Miracle Mile zahráno celé. K tomu všemu Kayo Dot přidali ještě dva nové, dosud nenahrané songy. Popisovat jednotlivé skladby a jejich průběh nemá smysl, setlist (nikoliv opsaný, ale odposlouchaný!) najdete níže. Zmíním však, že během čtvrtého Offramp Cycle/Pattern 22 odešel reproduktor na pravé straně pódia. David z Heartnoize s asistencí ovšem ihned přiběhl a vyměnil jej za jiný, aniž by to výrazně narušilo průběh koncertu. Nové songy byly ještě klidnější a přístupnější než cokoliv z „Rakví“, naopak konce Library Subterranean a Passing the River byly ještě ničivější než na deskách.

Po devátém kousku se kapela na moment schovává, jenže publikum chce stále víc, tudíž se Toby a spol. se slovy, že už musí končit, jelikož je čeká dlouhá cesta do Švýcarska, loučí přídavkem v podobě zasněné písně Spirit Photography. Osobně mě trochu mrzí, že nedošlo ještě na _On Limpid Form, kterou na pár nedávných koncertech hráli, každopádně i bez ní byl za námi nezapomenutelný zážitek. Kolem jedné hodiny ranní bylo po všem a před odchodem domů si všichni chválili, jak krásný koncert to byl. Vznikla také pěkná fronta u merche kapel - nákup alb byl v danou chvíli morální povinnost.

Za tento večer klukům z Heartnoize a ][ moc děkuji. Koncert Kayo Dot byl zatím nejlepším, na kterém jsem letos byl a zároveň jej řadím i mezi nejlepší v mém životě.

Setlist Kayo Dot:
And He Built Him a Boat
Zlida Caosgi (To Water the Earth)
The Mortality of Doves
Offramp Cycle, Pattern 22
Nový song 1
Library Subterranean
The Assassination of Adam
Nový song 2
Passing the River
--
Spirit Photography