Články

přeposlat článek tisknout
SUNN O))), BIG|BRAVE

SUNN O))), BIG|BRAVE

  • kdy: 7.9.2016
  • kde: Slovinsko, Lublaň, Kino Šiška

„Sluníčka“ tentokrát trošku barevnější, dynamičtější a hudebnější, zároveň ještě více pohlcující a zničující.

LjubljanaLjubljanaSunn O))), Big|BraveDo Slovinska jsme s Týnou nevyrazili kvůli koncertu SunnO))), ale kvůli Slovinsku samotnému (o tom co a proč zrovna tam, pár slov v závěru). Byla to vlastně náhoda (vlastně dost velká). Když jsem pár týdnů před odjezdem dával dohromady plán cesty, samozřejmě jsem se podíval, jestli v Ljubljani nehraje něco zajímavého a hle - koncert „Sluníček“ se konal přesně v den, kdy jsme se chtěli po 4 dnech v horách přesouvat přes Ljubljan na jih do jeskyní. Navíc SunnO))) v klubu, který se jmenuje Kino Šiška? To musíme dát! Další velká náhoda spočívala v tom, že jsme si ještě v Alpách stopli řidiče (původem z Kosova), který jel pracovně přímo do Šišky, což je čtvrť v severozápadní části města a vysadil nás přímo před zmíněným klubem.

Do koncertu zbývalo ještě pár hodin a tak jsme vyrazili na špacír, jídlo (ve městě je několik vege restaurací a i v „normálních“ mají často několik vegan jídel) a pivo (objevili jsme slušně zásobenou pivotéku v historické části města, pod hradem na Starém trgu; mimo ní rozhodně doporučuji Sir William´s Pub se speciály na 8 pípách nedaleko od nádraží).

LjubljanaLjubljanaLjubljanaLjublanja je dost příjemné, celkem malé (stejně jako celé Slovinsko) a pěkné město (i když tu není nic extra úžasného), kde lze téměř všude dojít pěšky, je tu i hodně cyklostezek. Něčím mi připomínala Wroclaw (a i oproti ní zde žije pouze polovina obyvatel) architekturou i trošku Prahu (část historického jádra + působení architekta Plečnika), trochu Holandsko (říční kanál, loďky) a lehce i Paříž a Vídeň. Prostě od všeho trochu. Možná nejzajímavějším úkazem je tu ale tzv. Metelkova mesto – cca dva bloky osquatovaných budov (od roku 1993) nedaleko hlavního nádraží, ve kterých se nachází několik klubů a jiných kulturních zařízení. Nehrají tu rozhodně jen malé, neznámé DIY hc/punk kapely, ale i větší jména – ke konci září tu zahrají např. YOB. Celé „městečko“ je provedeno v duchu fantasmagorického až surrealistického DIY artu – malby, sochy, občas i architektura samotná. Něco obdobného se v takovém rozsahu dá najít snad jen v holandské Christianii (resp. mě jiné místo nenapadá/neznám). Člověk si až říká, jak to, že to tady jde a u nás ne, i když si samozřejmě neidealizuji, že by se to i v Ljubljani obešlo bez občasných problémů s establishmentem (?).
 
Kino ŠiškaKino ŠiškaPotom, co se nám povedlo zabloudit na „místním Petříně“ (ach ty „zkratky“) a ubytovat se, dorážíme přibližně v půl deváté na místo dění, tj. asi půl hodiny po avizovaném startu, ale včasné začátky naštěstí nefrčí ani v Kino Šiška.

Klub vypadá jako poměrně moderní (či v moderním duchu rekonstruovaná) budova, velice blízko obytné zástavby, ale evidentně disponuje nějakým těžce sofistikovaným odhlučněním. Zatímco u nás se často v deset nekompromisně končí, tady, jen pár metrů od první bytovky, si klidně můžou i SunnO))) začít hlučet ve 22:10 a skončit po půlnoci. Je tu pravděpodobně více sálů, dnes se hraje v tom největším jménem Katedrala. Celkově mi klub trochu připomínal wroclavský Firlej, ale hlavní sál bych zhruba přirovnal k Arše/Akropoli (bez balkónu), i když pódium a především hlediště je o něco širší. Navíc má hlediště zaoblený, téměř oválný tvar, což prostoru (mj.) propůjčuje skvělou akustiku a po malých stupních se od zadní stěny svažuje směrem k pódiu, což je super zvláště pro lidi menšího vzrůstu, ale perfektní výhled ocenil i „čahoun“ jako já. Zkrátka a dobře – sál je to perfektní. Na čepu Bernard a Krušovice po 2,90 eurech, mohlo být lépe, ale i hůře, tak dáváme po jednom „Bé“ (celkem ušel) a jdeme mrknout na předkapelu, která zrovna začíná.
 
Big ‡ BraveBig ‡ BraveBIG ‡ BRAVE jsem ještě nedávno neznal, pár dní před koncertem poslechl s tím, že by to mohlo být slušné a taky, že ano. Kapela vydává u Southern Lord a je z Montrealu, desku jim vlastně ne až tak překvapivě produkoval Efrim Menuck a hostuje na ní houslistka A Silver Mt. Zion. Některé (klidnější) pasáže mohou připomenout právě GY!BE, nebo ještě více starý drone/post-rock takových Labradford, výraznější je tu ale vliv Swans a kapela převážně produkuje podobně jednoduchý až lehce „tupý“, ale velmi úderný noise(industrial)rock, který ovšem naživo funguje až překvapivě dobře – z velké části asi díky vynikajícímu a celkem hlasitému zvuku (ovšem oproti O))) byli vlastně stále potichu). Možná bych k vlivům přidal i Boris, ale to nejspíš kvůli „orangeovému“ zvuku a asijsky vyhlížející kytaristce, která i (sem tam doplňována bubeníkem) zpívá. Její vokál má možná trochu barvou, ale spíš svou exaltovaností namířeno někam k polohám á la Jenny Hval (hlavně rockovější věci na Innocence is Kinky) a stejně jak ona mě sem tam lehce irituje, i když převážně se mi její projev vlastně líbí. Kapela hraje bez basy, jen se dvěma hodně podladěnými kytarami, které často opakují jen 3-2, nebo klidně i jen jeden akord, který doplňují a střídají s přesně odměřeným kytarovým skřípáním a vazbením – prostě noise rock. Bubeník se soustředí hlavně na přesnost a údernost + má opravdu skvěle nazvučené bicí. První cca 4 skladby mě to baví, je to celkem hypnotické, v dobrém ubíjející, vokál zajímavý, ale postupně je to pořád až moc stejné, až moc ubíjející a nudné, takže poslední 1-2 skladby už posloucháme od piva v předsálí. I přesto jo, jako předkapela určitě vhodné a celkem fajn.

Sunn O))) aparátSunn O))) aparátSunn O))) aparátSUNN O))) si s přípravami dávají hodně načas, ale není kam spěchat, takže sedáme (a někteří okolo i lehají) zhruba uprostřed sálu a čekáme. Čekáme dlouho, sál se postupně solidně zaplňuje, ale narváno vyloženě nebylo (špatně se to pak v té mlze odhadovalo, ale velice přibližně okolo 200-250+? lidí). Za chvíli se spouští „intro“ – jakási indická sitárová improvizace/rága a prostor potemňuje a zaplňuje se mlhou. Dlouho, opravdu dlouho. Mlha musela být „aby se dala krájet“ a tak se mlží a mlží asi 40 minut („To si snad dělaj pr…?“). Mlhomety jsou nejen na pódiu, ale i někde vzadu v hledišti/u zvukaře, někdy vidím (mlhavě) do vzdálenosti jen cca 3 lidí okolo sebe a chvílemi ani to ne. Ve 22:10 konečně utichá sitár a začínají řvát lidi. Pak toho nechají a na pódiu se (velmi mlhavě) objevuje první postava v kápi. V kuželu světla, který se na něj zezadu rozsvítí, vypadá Attila Csihár skutečně přízračně. Stojím přímo naproti němu, takže mi přijde, jako by byl pouze oživlou 2D siluetou (škoda, že jsem v první části u sebe neměl foťák). Prvních cca 15 minut je to vystoupení „a capella“ - tak trochu Attilovo Void Ov Voices bez vrstvení a jen občas s trochou echa/reverbu. Zaklínání, mručení, vzývání, oproti minulosti výtečně zvládá i východní alikvótní zpěvy, stejně tak i liturgické nápěvy inspirované křesťanskou tradicí. Až po zhruba zmíněné čtvrthodince konečně nastoupí kytarové drone/doom sesuvy půdy a postupně i moog a jiné synťáky/klávesy. Nástup je to mocný a zdrcující.

Sunn O))) AttilaSunn O)))Sunn O)))Samozřejmě se nabízí srovnání s Brutalem (jinde jsem O))) neviděl). Co bylo jinak? Očekávatelně jsou SunnO))) víc nahlas a zvuk je masivnější – až tak, že jsem zbaběle nasadil špunty (což jsem na BA nemusel), byť jen tak lehce a v průběhu i několikrát vyndal. Ono by se to asi (po většinu setu) dalo vydržet i bez nich, ale i s nimi byla zalehlost po koncertě slušná. Podlaha většinu času vibruje (ale jinak nic nedrnčí), basy cítím nejen v nohách a trupu, ale občas mě vyloženě vezmou pod krkem a „drtí“ ohryzek (zajímavý pocit :)). Přesto jsou v celkovém zvuku (alespoň někdy) více rozeznatelné synthy/klávesy atd. a kromě Tose Nieuwenhuizena a jeho moogu (a krabiček?) přibyl ještě jeden člen, který kromě o něco větších elektrických varhan/kláves/synthů později hrál i na pozoun/trombón (napadl mě Steve Moore, ale nechce se mi věřit, že by mu od doby, co jsem ho viděl s Earth, narostl tak dlouhý, šedo-bílý, gandalfovský plnovous). Hudba je tím pádem o trošku barevnější.

Sunn O)))Sunn O)))Sunn O)))Vizuál už jsem zmiňoval, pozorovat poletující kusy mlhy na BA bylo sice též zajímavé a působivé, ale v zamlženém, uzavřeném prostoru je zase silnější pocit jinakosti, iluze, „nereálna“. A hlavně, SunnO))) mají o něco lépe promyšlenou dramaturgii a dynamiku a jsou momentálně o trochu „muzikálnější/hudebnější“, či jak to říci. Zhruba v půlce setu odcházejí oba kytaristé a hudba se nese ve více „dark ambientním“ duchu, kde mají kromě Attilova vokálního exorcismu hlavní slovo synťáky/varhany/klávesy/efekty a pár minut i pozoun, na který onen nejfousatější člen sestavy vlastně zatroubil jen pár táhlých tónů (náladou mi to připomnělo The Mount Fuji/Kilimanjaro - ne vyloženě zlo, spíš tajemná, temná melancholie) a pak spíše pracoval s rezonancemi jeho ústí „naprázdno“ a velmi decentně zkresloval a echoval jeho zvuk. Opakovaně zaznělo i několik izolovaných tónů připomínajících hodně naechovaný klavír. I zde musím podtrhnout skvělou práci světel. Zatímco při kytarovém dronění vládla pekelně rudá, evokující mj. sopečnou lávu, v ambientnějších místech se mění na jedovatě zelenou a převážně chladně modrou a bílou, což se v jedné pasáži geniálně propojí se zvukem synťáků/efektů/elektroniky(?), které připomínají kvílející meluzínu. Attila přesvědčivě zvládá hru na rozpolcenou osobnost – přepínání mezi žalostným kvílením a hrozivým zaříkáváním je bleskurychlé, ovšem tentokrát to oproti Brutalu tolik nepřeháněl a nijak mi nezačal vadit.

Sunn O)))Sunn O)))Po ambientnější části opět přicházejí O´Malley s Andersonem a s nástupem kytarového dronu se scéna opět potápí do ruda. Za chvilku naopak odchází zbytek a my si můžeme užít pořádnou porci syrového drone/doomu. V jedné chvíli Anderson hraje i riff připomínající Orthodox Caveman (což je vlastně vykradený, zpomalený riff z alba 2 od Earth), O´Malley obstarává drone podklad. Celkově mi přišlo, že oba trošku více hrají a doomové drony občas doplňují i disonantnějšími akordy a rozklady, zaslechl jsem i blackmetalové tremolo. Nemluvím o nějaké výrazné změně, táhlé dronění stále převládá, ale jistý posun tu rozhodně znát byl. V poslední třetině snad poznávám jeden z riffů z posledního alba Kannon a ten dojem mi potvrzuje i Attilův zpěv – stejný/podobný jako na albu, myslím, že šlo o Kannon 3, ale nejsem si jistý, mohla to vlastně být i nějaká lehce modifikovaná verze/variace na téma. Oproti albu to na mě nepůsobilo až tak světle, ale přece jen tato část setu zněla oproti zbytku poněkud smířlivěji.

Sunn O)))Sunn O)))V závěru přichází Attila opět v obleku coby „socha svobody složená z rozbitých zrcadel“ a set pomalu končí v noise/droneovém pandemoniu. A pak ticho. A pak bouřlivý potlesk a jásot, který ke mně doléhá jakoby zpoza neviditelné bariéry. Z pódia zdravice, mávání, dokonce objímačka a hlavně úsměvy, kdepak bubáci, jsou to sluníčka! Odcházíme též s úsměvy, vesmír se zhroutil, vše je krásné a v pořádku!

Možná nikdy nebudu nějakým velkým fanouškem jejich studiové tvorby (byť výjimky v podobě některých skladeb se samozřejmě najdou), ale co se týče živé prezentace, SunnO))) pro mě patří mezi nejlepší hudební (a i vizuální) tělesa, které lze na koncertě slyšet (a vidět).
 
Pokljuska soteska

Pokljuska soteskaA proč tedy do Slovinska? Protože je to sice malá země (asi 3x menší než ČR), ale velmi „lepa država“. Asi polovinu země tvoří lesy a především v severozápadní a jižní části se tu na poměrně malém území nachází obrovská koncentrace mimořádně krásných míst a přírodních zajímavostí. V Julských Alpách je mnoho horských jezer a řek s úžasnou barvou vody – nejpozoruhodnější (a žel i samozřejmě nejnavštěvovanější) je asi Bled, napájený termálními prameny, i v září byl snad o trošku teplejší než Jaderské moře. Nádherné místo je u obrovského vodopádu Peričnik poblíž doliny Vrata, připadal jsem si tam jako někde na Islandu (a v Transylvánii současně). Poměrně známá je i soutěska Vintgar plná divokých peřejí, skal a převisů, která je přístupná jen díky dřevěným lávkám. Trochu práci dá objevit (+ -) suchou soutěsku Pokljuška, ale i ta rozhodně stojí za návštěvu. Jižní část Slovinska tvoří tzv. Kras a je plný jeskyní - nejznámější Postojnska je prý druhá nejdelší veřejnosti zpřístupněná jeskyně v Evropě (5 z celkových 20 km), ovšem ještě krásnější a ne až tak „profláklé“ jsou Škocjanske jame – pokud jste se někdy chtěli podívat do Khazad-dum z Pána Prstenů a stanout na „Balrogově můstku“ (dolů je to dobrých 45 metrů), nabízí se tu ideální příležitost. No a každý správný fanoušek Master´s Hammer by měl navštívit jeskyni Jama Pekel. Na pobřeží se zase nachází malebné městečko Piran s dobře zachovanou středověkou (benátskou) zástavbou a hradbami. Slovinsko leží mezi Rakouskem a Chorvatskem a řekl bych, že z obou si vzalo spíše to lepší. Není tu bordel jako jinde na Balkáně a celkově to tu funguje o poznání lépe. Na druhou stranu to tu není až tak „přeupravené“ a „přeregulované“ jako v Rakousku a obyvatelé si alespoň z části uchovali balkánskou pohodovost a vstřícnost, i stopem se tu dá jezdit velice rychle a bez problémů. Je to zkrátka „lepa država“.

PericnikVintgarVintgar

BledAbbath u Pericnikuza PericnikemSkocjanske jame - uvnitr se nesmelo fotitmajakostel v Piranu

Fotky: totalySICK, AddSatan

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze