1) SPOTIFY playlist: říjen 2023 - 65 skladeb a přes téměř 6 hodin hudby
formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.
2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů
3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů
4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)
(4) SOMNUS AETERNUS - A Nightmare Lit by a Dying Star (10/2023)
- víc Esoteric než Opeth, málo Catacombs. Avšak, jak praví Brut: "útrpnosti nikdá není dosti." Po mém soudu vynikající deska, která snese srovnání se širší žánrovou elitou. Škoda ubulených momentů a ještě větší škoda, že se skupina již odporoučela pít z řeky Léthé. (8/10) (vaněna)
- progresivní/ější doom/black/death/post-metal, místy jsou v tom slyšet i novější Esoteric, starší Opeth, překvapivě i Ved Buens Ende (občasné baskytarové vyhrávky, ale i některé kytarové disonance), vzpomněl jsem si i na Mar de Grises atd. Dost to táhne nápaditá sólová kytara, v riffech/kilech je to místy trošku slabší, na doom by to chtělo i trochu více tlaku/basů, nejlíp vyznívají ty blackovější části. Growl a ječák dobrý, některé polohy vokálu trochu rozpačitější - škoda těch pár plačtivějších míst. Ale pěkný umíráček si nahráli, škoda jich. (Bandcamp) (AddSatan)
- domácí funeral doom, ten vokál je místy tlačený až moc, ale jako nic proti. (brutusáček)
- až na pár momentů skvělá deska. A i těch pár asi časem padne, protože i prvním poslechem mi A Nightmare svým zaranžováním přišla lehce vláčná a rozdrobená, což se opakovaným vnorem rychle rozplynulo. Škoda že jde o labutí píseň, snad se členové brněnských doomsters budou realizovat jinde, protože tohle je špica. (bizzaro)
(3) ION DISSONANCE - Solace (Remixed & Remastered) (10/2023)
- největší masakr bohů mathmetalu zní, kdyby po vás jezdilo pět buldozerů. O desce roku není pochyb. (onDRajs)
- reSOLACE, ach ano i tenhle kvlt dostal moderní zvukovej kabát, už je to fakt drahno let, co jsem naposledy tolikrát protočil tuhle desku jako nyní. Nicméně ačkoliv to drtí, původní verze prostě drásá mnohem víc. Proto se i čas od času k Solace vracím, protože i zní jinak, nový háv, ačkoliv je bruta, tu desku vrhá moc do moderny. Je prostě jiný feel. Nebo možná, tyvole, nostalgie(?). (brutusáček)
- po dlouhé době zvuková úprava, která měla smysl. Všechno vylezlo ven, hlavně kytarové melodie, a modernější zvuk z deska dělá doslova novinku. (bizzaro)
(3) STORTREGN – Finitude (10/2023)
- další výtečná záležitost, která vypadla ze švýcarské melo/tech/black stoje. Řvanej vokál mi sem tam občas stále nevoní, ale growl to naprosto vyvažuje. (LooMis)
- vichr z hor je tu. Solidní deska nikterak nevybočující z diskografie. Více oceňuji skladby, ve kterých se kytaristé krotí v jinak bezuzdné tapping onanii. (Herelson)
- tyhle Švýcary jsme tu zmiňovali už s minulou deskou. Novinka jde dál především v jasnějším způsobu vyjádření, ačkoli se „mluví“ hodně, nicméně výrazivo je vytříbenější a srozumitelnější. Melo-black meets prog-death. (bizzaro )
(2) LURING - Triumphant Fall of the Malignant Christ (04-09/2023)
- krásy raw blacku docení jen pár bláznů. Jsem jedním z nich a vřele Luring doporučuju. Na fyzickém nosiči vyšlo teprve v září na Iron Bonehead. A tak jako vloni Funeral Winds - blesk z čistého nebe, kdy král syrové nenávisti dští své blafémie do tváře ukřižované svini. Instantní nákupos + pro mě dost možná "nejlepší nejhorší" deska roku. (666/10) (vaněna)
příjemná americká reminiscence starých zaprašených black metalů připomínající zejména Moonblood a Satanic Warmaster. Ničím ohromující, ale dobře odvedená a působivá deska pro oblibovatele černého kovu v jeho syrovějším vyznění. (Dantez)
(2) NUCLEAR POWER TRIO - Wet Ass Plutonium (07/2023)
- Putin, Trump, Kim a "jejich" kapela. Ať už se může vše (obal, videoklip) kolem kapely na první pohled zdát jako naprostá recese, hudební složka má do recese hodně daleko. Vyzrálý instrumentální metal, který překypuje nápady a muzikálním umem. Flamenco a probublávající basa k tomu. Bravo! (Kuba)
- před třemi lety jsem se tady rozplýval na EPčkem a nadšení trvá stále dál. Na debut svá sóla umístili např. Chris Broderick, Brian Hopp (Cephalic Carnage) nebo Scott Carstairs (Fallujah). Klipy sice skladbám dávají i humornou stránku, ale hudebně se bavím neméně dobře. Greg Burgess (Donald), Nick Schendzielos (Vladimir) a Pete Webber (Kim) válej! (LooMis)
(2) PAN LYNX – Kdo se bojí, musí do lesa (10/2023)
- není to nářez, jak by možná někteří od milovníka grunge Michala Skořepy čekali. Takové pěkné střední tempo, „trochu grunge, trochu zen“, za balady se dají označit tak tři kousky. Skladby jsou dobře vystavěné, skvěle gradují, opakování se pan Lynx taky nebojí. Hlavní roli hraje samozřejmě vynikající zpěv (živě nejinak!) a klávesy, cigarbox je taky fajn instrument. Snaha dělat si věci tak nějak po svém je zasazená do dobře poslouchatelných a stravitelných rockových mantinelů. Jednou z hlavních devíz alba jsou bezpochyby texty: hravé, nápadité, bohaté a nebojácné. Obzvlášť ve skladbě Klidorys je práce s jazykem opravdu až k uzardění výmluvná :-) Krásná připomínka toho, jak je čeština úžasná. Slovutných hostí nemálo, artwork ještě třeba prozkoumat. (Baara)
- nebál jsem se do lesa a líbí se mi v něm. Trochu ezo, trochu grunge, co si vybereš, to to je, super muzika především! (bizzaro)
(2) SULPHUR AEON - Seven Crowns and Seven Seals (10/2023)
- zachován zůstal pompézní zvuk minulého alba a do něj jsou vloženy ještě vlezlejší melodie. Jestli ono už toho Lovecrofta není přes moc. (6/10) (vaněna)
- za chandrou hustou tak, že by se dala krájet, leží ústav... Jestli vydrží duševní zdraví, bude v letošním topu... Doporučují čtyři z pěti chovanců a jeden Prastarý. (Herelson)
(2) THE ZENITH PASSAGE - Datalysium (07/2023)
- další měsíc opět a znovu. Nyní už bych vzal zpět předchozí tvrzení, že deska nemá příliš zapamatovatelné momenty. Ovšem nic nedá zadarmo - dlouho jsem tolikrát "netočil" novinku. (Kuba)
- Datalysium mě trvale baví. Roboťárna s emocemi a občasným fusion feelem. (bizzaro)
vaněna
TOMB MOLD - The Enduring Spirit (09/2023)
- pohoršující sabotáž death metalu pokračuje i na čtvrtém albu. Pán bludiště. (Ale bez legrácek: je to album, které docela umí některými částmi pobavit.) (6/10)
VOIDSCENT - Dust and Embers (10/2023)
- sečtěte si Shaarimoth + Aoratos a máte Voidscent. Já tenhle žánr rád mám, takže i Voidscent ocením, leč originalita včetně obalu záporná. (5/10)
KANDAR - Síla Imaginace (10/2023)
- ach, jak překvapivě kvalitní deska! Jakub "Kubýk" se asi rozhodl letos sebrat žánrové ceny nejen v emo/postu (Forgotten Silence) a doom metalu (Somnus Aeternus), ale i v death grindu. Texty inspirované Švankmajerovými filmy jsou zajímavé, ale chce to trošku sebezapření ze strany posluchačů při občasných extravagancích. (7/10)
MARTHYRIUM - Through the Spheres of Darkness (09/2023)
- skrznaskrz průměrná dissoblack deska. (5/10)
LooMis
NIGHT IN GALES - The Black Stream (09/2023)
- němečtí vyznavači skandinávského melodeathu posedmé a spíše taková deska z povinnosti.
DOG EAT DOG - Free Radicals (10/2023)
- byť samozřejmě nelze se stát Králem 2x, nakonec jsem v téhle desce, přes prvotní dojem „velmi slabé“, našel zalíbení. Jsou zde super skladby, spíš písničky, chvílemi trochu nostalgické, chvílemi správně nakopnuté, jak to u HC má být. Celkově velmi členitá a na HC stylově pestrá deska.
LINUS KLAUSENITZER - Tulpa (10/2023)
- Obscura a její další klon se vším všudy. Pokolikáté to tady už píšu? Vzhledem k realizaci pana baskytaristy v této kapele se to samozřejmě jeví logické, na druhou stranu – tohle kdyby vyšlo pod kummererovým trademarkem, nic by se nestalo. Od basáka tohoto formátu bych čekal něco více experimentálnějšího, co by nebylo ani jako Obsidious, ani Noneuclid a už vůbec ne Alkaloid.
Kotek
TORPOR - Abscission (09/2023)
- od podlahy udělanej sludge, žádný jemný snění, vytáhni buldozer!
RAINFOREST SPIRITUAL ENSLAVEMENT - Killer Whale Atmospheres (09/2023)
- temnej ambient s trochou dubu u Hospital Productions, Orky na obale, víc dodávat netřeba.
SPRAIN - The Lamb As Effigy (09/2023)
- noise rockový emíčko jak od Davida Lynche. Je to zvláštní, citově vyhrocený, občas vynikající, občas trochu nastavovaný.
BEHOLD THE ARCTOPUS - Interstellar Overtrove (09/2023)
- zase jinak, zase divně, ale i trochu návykově. Pro fanoušky novejch Krallice asi povinnost.
NECKBOLT - Dream Dump (09/2023)
- rock, psychedelie, zlámaný harmonie, však to znáš. Tady navíc v mračnech jižanskýho prachu, pěkně to klukům šlape.
MATANA ROBERTS - Coin Coin Chapter Five: In The Garden... (09/2023)
- vyjetej jazz, občas psychedelie, jindy nervy, a sem tam i hezký písničky a příběhy.
ALBASTER DEPLUME - Come With Fierce Grace (09/2023)
- tady jsem dal na dodporučení Štěpána, moc pěkná psychedelická namotávačka v jazzovým kabátku.
STIAN WESTERHUS - SOTT (09/2023)
- Stian je norská záruka kvality, další potemnělá várka gotickejch úzkostí a melancholie.
MUTWAWA - Radiation Radio (10/2023)
- k elektronickejm projektům borců z grindovejch bordelů bejvám nedůvěřivej, ale tady to 
dopadlo dobře. Funkční, místy snad i hitová, srážka industriálu, power electronics a noise rocku.
Dantez
ASAGRAUM – Veil of Death, Ruptured (10/2023)
- roztržený závoj smrtí ukazuje další solidní desku holandské kapely, která ctí ortodoxnější žánrové vyznění. Hudbou Asagraum nadále probíjí vlivy Ascension a moderního Islandu, památných riffů však novinka všehovšudy nabídne méně než silný předchůdce.
REVEREND KRISTIN MICHAEL HAYTER – SAVED! (10/2023)
- nepříjemný hudební záznam, jakýsi doklad izolovaného léčení z psychických újm, se kterými Kristin Hayter takřka celý život bojuje. Po Lingua Ignota je hudba tvůrkyně podstatně osekanější, 
minimalističtější, se snahou navázat na kořeny starého amerického folku a gospelu, s úsilím dostat se co nejblíže k Bohu a skrze něj zahnat vnitřní démony. Zajímavý hudebně-psychologický experiment, který za deskami Lingua Ignota ovšem zaostává.
SLIDHR – White Hart! (10/2023)
- další solidní zásek irského tria – energetický, dobře nazvučený a s dostatečně charakteristickým zvukem, který odolá i přísnějším srovnáním. Kvalitní, dynamický, byť poměrně přístupný black metal, který by zasloužil více pozornosti.
FOSSILIZATION – Leprous Daylight (09/2023)
- debut brazilského death doomového masivu je hodnější, ve všech ohledech přístupnější než pomalejší, hutnější a nechutnější počiny z minula. První dlouhá deska si více pohrává s dynamikou, rychlejší pasáže přitom celku ubírají ze zlé atmosféry. 
Stále však jde o album, které se snadno vyrovná posledním počinům žánrových klasiků.
AddSatan
INTERNAL SUFFERING – Rituals (10/2023)
- další brutálně pekelnický Lovecraft death metal fičák od Kolumbijců, oproti předchozím sice trošičku pomalejší, ale i variabilnější, s výraznějšími nápady a lepším songwritingem, přes výhrady i zvukem a vokálem. Jejich první deska, kterou nemám problém doposlouchat, resp. moje nejposlouchanější deska října. Více v recenzi. (Bandcamp)
VANISHING TWIN – Afternoon X (10/2023)
- dost příjemný psychedelický pop, který se mj. občas blíží i trip hopu starších Portishead a ve kterém se občas dějí podivné, místy až lehce zneklidňující 
věci. Různé vlivy/podobnosti od Nico až po Broadcast atd. Rytmika Valentiny Magaletti included. Více v recenzi. (Bandcamp)
mIZZY
ὉΠΛΊΤΗΣ (HOPLITES) - Ἀντιτιμωρουμένη (10/2023)
- už třetí letošní deska od tohoto Číňana. A opět to je fest našlapaný disonantní black, tentokrát ještě více chaotický math námrd než dříve. Trochu ho podezírám, že to musí generovat přes AI, jinak není možné, aby toho za jeden rok udělal sám tolik. Každopádně se budu opakovat, ale za mě se jedná o nejzábavnější a nejlepší letošní objev v rámci skřípo black subžánru. Zvládne do konce roku ještě jednu desku? (Bandcamp)
WOLVENNEST - The Dark Path to the Light (10/2023)
- po poněkud slabším albu Temple vydali Wolvennest opět dost dobrou desku, která mě baví poslouchat od začátku do konce a je na ní několik slušných hitovek. A byť debut a Void u mě zůstanou asi nepřekonány, novinka opět nabízí velmi příjemný mix doom metalu, psychedelického rocku a blackové atmosféry. (Bandcamp)
ASET - Astral Rape (09/2023)
- již zmíněno minulý měsíc AddSatanem a Vaněnou. Členové Seth, Oranssi Pazuzu a dalších rozjeli disonantní blackmetalovej projekt. Jasný worship DsO a podobných. Samozřejmě na úrovni zahrané, s fajn zvukem a celkově dobré. Jen si nemůžu pomoct, i já, těžký worshipper, jsem se podobné hudby už docela přejedl a motivace k opakovaným poslechům klesá. Kvalita ale zapřít nejde a jistě se mnoha lidem trefí do vkusu. (Bandcamp)
PRIMORDIAL - How It Ends (09/2023)
- noví Primordial zní přesně tak, jak od nich čekáte, a jak by znít měli. Rozhodně příjemný poslech a album i přes svou délku baví (byť v druhé polovině už ztrácím pozornost). Mnohem více než v minulosti stojí deska hlavně na Alanovi než na hudbě samotné. Více než propracovaný metal to jsou tedy čím dál větší zpívánky. To the Nameless Dead a další pecky zůstávají nepřekonány, ale hezká deska to je. (Bandcamp)
HAGATIZ - Cursed to the Night (10/2023)
- nová kapela týpka z Dauþuz, na které se podílí i Marcel z Häxenzijrkell. Nic výjimečného, ale docela příjemný ug black, jehož melodické riffy dost stojí na Arckanum a připomenou i Nawaharjan a trochu i staré Mare z dob třinácté čarodějnice. Nic trvanlivého, ale blackmetalové uctívače na pár poslechů zabaví. (Bandcamp)
KING GIZZARD & THE LIZARD WIZARD - The Silver Cord (10/2023)
- po největším metalu v historii kapely tady máme úplný protipól. Druhá letošní (a celkově pětadvacátá) deska KGLW je naopak jejich největší synth-techno-diskotéka. Základ alba má necelou půlhodinu a jsou to hezké popové zpívánky, které jsou chytlavé a spolknete je jako malinu. Doporučuji ale poslechnout i extended verze všech songů, které trojminutový hit natáhnou až na 20 minut a soustředí se pak primárně na rychtu, drum’n’bass, ale dočkáme se aji téměř Mortal Kombat soundtracku, haha. (Bandcamp)
sicky
NÁV - Trpte (10/2023)
- povedená deska, ze které je cítit, že kluci nejsou úplně ortodox black metal bubáci, protože občas probleskují i jiné vlivy, a to se mi líbí. (8/10)
PRONG - State Of Emergency (10/2023)
- po několika spíše thrash heavy deskách návrat k devedesátkovému songwritingu, a sice střední tempo a sekané groove riffy. Sice je to trochu opakovačka, ale přesně takto mám kapelu nejraději. (7,5/10)
SVALBARD - The Weight Of The Mask (10/2023)
- pokračování emo post hardcore stylu z minulé desky, tentokrát možná více uhlazenější. Nejde o top nahrávku, ale za zmínku stojí. (6,5/10)
AFTERBIRTH - In But Not Of (10/2023)
- stoner death metal punk občas i prog, celkem šílenost, ze které ale občas vyhřezne fascinující motiv, gutalax-vokál mě sice moc neba, ale pozornost deska určitě zaslouží. (8/10)
ALTARAGE - Worst Case Scenario (09/2023)
- dodatečně se i já připojuji ke gratulantům, je to dobrý. (8/10)
Herelson
OMNIVORTEX - Circulate (09/2023)
- následovník debutu zvolil agresivnější zvuk a vydal se objevovat i jiné hudební polohy. To však s sebou nese jistou nevyváženost, přesto jako celek je to dobrá práce. Na třetí desce si to sedne.
onDRajs
TILL THE DIRT - Outside the Spiral (08/2023) 
- nová kapelka Kellyho Shaefera z Atheist. Na ně rovnou zapomeňte, tohle je hutný death metal se zajímavou atmosférou.
BILLY WOODS, KENNY SEGAL - Maps (05/2023)
- alternativní hip-hop s prvky jazzu a místy až meditativním vyzněním.
COGNIZANT - Inexorable Nature of Adversity (11/2023)
- druhá velká deska. Sestava je nabušená, ale furt mám pocit, že mají na víc. Něco mezi Noisear a Marutou, ale není to tak technické a nasypané.
GRIDLINK - Coronet Juniper (09/2023)
- prej grindcore, ale no tak, nazývejme věci pravými jmény. Tlak to má, bicí sešívačka jede s kadencí kalašnikova, leč kytarově jde spíš o melo postHC/emo a někdy i regulérní heavy metal. Další kousek pro hipstery.
JSt
CRAVE – Inner War Delirium (09/2023)
- podklady zní buď jako Prurient nebo spousta lidí z experimentálnější taneční hudby, kteří variují trance, staré soundtracky a kdo ví co, nebo to jde víc do industriálu, do toho občas zmutovaný rap. Dost příjemné.
WAQWAQ KINGDOM – Hot Pot Totto (09/2023)
- mám rád debut, protože tam je Andrea Belfi, a mám je rád celkově, ale vždycky mi u nich něco trochu chybělo, asi větší písničkovost nebo dotaženost. Tady mi zatím přijde, že to tenhle problém vyřešili a ten jejich footwork/dancehall/Japonsko funguje moc příjemně, plus je tam i znát ten Shigeho talent na likvidační beaty.
LOU VENTURINI – Enter Love (09/2023)
- vlastně jen tři tracky, ale je to moc fajn, dub zmutovaný do písniček. Trochu styl vedlejších projektů This Heat (Flaming Tunes a Lifetones) s aktuálnějším zvukem.
DEENA ABHELWAHED – Jbal Rsas (09/2023)
- ty arabské (post)klubové věci jsou obecně posluchačsky dost vděčné. Tahle nahrávka je někdy trochu moc na efekt, trochu moc jednoduchá, ale zároveň je z ní slyšet, že na velkém PA by to trhalo hlavy.
SABIWA – Island No. 16: Memories of Future Landscapes (04/2023)
- zvukové koláže mezi současnou experimentální elektronikou a východoasijskými folklórními motivy, krásná věc kotvená vokálními fragmenty, která v kontextu současné digitální abstrakce dává dost smysl.
brutusáček
BARING TEETH - The Path Narrows (10/2023)
- pět let starý předchůdce pro mě byl černý kůň, který to dotáhl a do desky roku, novinka až tak úplně /zatím/ nezáří do dálky, ale jejich tech-progress death s pachutí disso pořád baví.
END – The Sin of Human Frailty (10/2023)
- pozor, neplést z the End, i když tahle supergroup parta se snaží být taky hodně nervní, v záplavě všemožných následovníků klasiků žánrů tohle ale obstojí.
COLOSSO – ZERO (10/2023)
- říjen ve znamení nervů a disso, ano! Ani portugalští disso deathaři nezahálí, už by to chtělo českou návštěvu.
FÖLLAKZOID – V (10/2023)
- čilský, dneska se dá říct dříve post/space rock. Dnes už je to hodně trance/dance. Nová deska je v tomhle duchu, zasmičkovaný rytmy, minimum rifů. V Praze přehráli desku a ačkoliv rytmus valí perfektně (hodinu naprosto přesný bubeník) ty rockové prvky mi v tom už chybí.
SUPREME CONCEPTION – The Post-Humanist Delusion EP (10/2023)
- dvanáctiminutové jednoskladbové epko domácí progress-tech supergrupy, s vokálem a instrumentálka a…super!
DRAKE - For All The Dogs (09/2023)
- Drake je fenomén, první interpret co měl na Spotify 1 mld přehrátí, mne deska zaujala protože na ní hostuje 21 Savage a SZA, trap a rap poslouchám ale tenhle hlavní proud asi už jde fakt mimo mě.
NEW MODEL ARMY – Sinfonia (09/2023)
- ani NMA neodolali a dali si koncert se symfonickým orchestrem, musím se přiznat že některé skladby nabyly lepšího pojetí a jsou super, někdy je to možná na +/-, ale celkově proč ne, každopádně plnohodnotná nová deska v lednu.
piTRs
DOKKEN - Heaven Comes Down (10/2023)
- pilotní video (Fugitive) víc než cokoliv jiného budí dojem, že principál zdrhnul z eldéenky a kytarista Jon Levin (s občasnou výpomocí zbylých dvou spoluhráčů) se ho snaží nalákat zpátky. S produkční stránkou to taky nikdo nepřeháněl, hlavně v prvních dvou věcech zní strohé Zampovy bicí jako automat z hodně zapadlého zákoutí Matějské. Typičtí Dokken se ale ani tady nezapřou, a i když je to deska spíš k poklidně hořícímu krbu než nějakému oprašování osmdesátkových divočin, tak rozloučení (jemuž vícero ukazatelů nasvědčuje) je to důstojné. A navíc je ta nehraná autenticita daleko sympatičtější, než opulentní studiové editace dalších dinosaurů, které jsou poslední dobou masám předhazovány ke konzumaci.
bizzaro
YOUFF – Heydays (10/2023)
- Kotkův Daughters-tip. A jo!
TERMS – All Becomes Indistinct (04/2023)
- zábavnej „upovídanej“ instrumentální mathrock.
LAMPR3A – EsnSE (03/2023)
- progresivní instrumentální metal s fajn zvukem a dobrým tahem na branku.
Kuba
ALLEGAEON - Apoptosis (2019)
- kapela, kterou jsem registroval, něco od nich slyšel, ale to je tak vše. Velmi jsem byl překvapen, jak komplexní hudbu nabízejí. Jediná malá výtka je snad jen k délce alba. Udržet pozornost dá zabrat. Instrumentálně ovšem není co namítat.
SYMPHONY X - Iconoclast (2011)
- pokládám si otázku: "Může vzniknout špatná nahrávka, když se sejdou špičkoví muzikanti?" No, historie pár příkladů nabízí, ale v případě Symphony X to neplatí na žádném albu. A Iconoclast si po každé odmlce rád znovu poslechnu. Michael Romeo je kytarový Bůh!
CEPHALIC CARNAGE - Xenosapien (2007)
- nechce se mi věřit, že uběhlo 16 let od vydání.
WHITESNAKE - Whitesnake (1987)
- ani ve snu by mě nenapadlo, že si někdy poslechnu celou desku od Whitesnake :D Ale když ty kytarové riffy jsou naprosto vynikající!
AddSatan
ARROWOUNDS – In the Octopus Pond (03/2023)
- viz JSt minule. Příjemný, ambientně-psychedelický post-punk/rock (raně 90's) s vlivy shoegaze, dubu, post-industrialu atd. Klidná i lehce neklidná, surreálná atmosféra civilizace chobotnic, žab, mechu apod. – hodně se mi líbí grafika obalů. Jen ve Spectral… mi vadí ty výškové synťáky, jinak dobrý. (Bandcamp)
RUHAIL QAISAR – Fatima (01/2023)
- dark (i ne úplně dark) ambient/drone plochy, (post-/death-?)industriální pulsy a údery, musique concrète šramocení, zvláštní až zneklidňující monology, terénní nahrávky, občas i noise erupce, hostovačky Dis Fig (dobrý) a Elvin Brandhi (rozpačitý), v poslední i dark jazzy trubka a noisy-drone kytara. Jakási nepříjemná intimita, atmosféra opuštěných míst (kdesi v indických horách), duchařina, ale i meditativnost. Místy poblíž novější Puce Mary apod. Na debut slušné, chtělo by to některé věci doladit, ale převážně mě to baví/ilo. (Bandcamp)
WARNING – s/t (1982)
- německý, bizarní avant-electro-rock/metal, potkává se tu doom metal (inspirace Who Are You? od Black Sabbath?), disco-kraut-elektronika (Kraftwerk?), industrial rock a na tu dobu dost extrémní, až proto-black/death (?) vokály, byť dost legrační. Místy i trošku proto-Burzum feeling. Možná úplně první, extrémnější avant-metal, nedivil bych se, kdyby to inspirovalo Frantu Štorma (Šlágry, Airbrusher i něco od novějších MH) a taky 6 od Pharaoh Overlord. Je to spíš zábavná kuriozita, ale úplně blbý to (většinou) není. Mj. covery od nich hráli i Pungent Stench a Morgoth.
onDRajs
NON PHIXION - The Future Is Now (2002)
- hodně hitový a chytlavý hardcore hip-hop z Brooklynu. Mimochodem, logo je jasná pocta Voivod.
VIKTOR VAUGHN - Vaudeville Villain (2003)
- MF Doom tady drnká na temnější strunu. Ubylo kolážovitých pastišů z filmů s padouchy, deska neuvěřitelně šlape. Od začátku do konce bez slabin.
JSt
VIPER – One Day You'll See Me Again (1997-2009) (2022)
- s Viperem se pojí silný mem kolem songu You'll Cowards Don't Even Smoke Crack (a dalších kuriozit), tohle je kompilace z jeho rozsáhlé diskografie. Xanaxově vychillený proto-cloud rap, občas je to nebezpečně chytlavé.
USE KNIFE – The Shedding of Skin (2022)
- fajn mix 80s -wave věcí s arabskými perkusemi, vždycky se na to potřebuju trochu naladit, ale je to pěkné.
NILE – Black Seeds of Vengeance (2000)
- jsem si to pustil snad po deseti letech, když už, tak jsem poslouchal spíš In Their Darkened Shrines, a baví mě to možná ještě víc než tehdy.
Vložit komentář