1) SPOTIFY playlist: březen 2023 - 60 skladeb a přes 5,5 hodiny hudby
formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.
2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů
3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů
4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)
(7) HAKEN - Fauna (03/2023)
- tak kolik jste napočítali zvířátek na obalu? My jsme doma skončili na čísle 33. (vaněna)
- další věc, o kterou jsem neměl přijít, když tady byla. Bohužel, neznal som. Skvělej prog rock. (vihkav)
- lépe to jistě napíší povolanější (či povolnější?), ale pro mě možná deska roku už v březnu! Neučůrla jsem si jen z jednoho tracku (Islands in the Sky), u Eyes of Ebony mi naskočila husí kůže hned napoprvé. Chápu, že v té rozmanitosti nemusí někomu vyhovovat hopsací Alphabet of Me (mně při ní tančí i vnitřnosti) nebo Lovebite (s foneticky úžasným textem a krásně vlezlým óóóóeo, který zpívá i náš dvouleťák). Parádní progrese od popíku až po metal (prostor pro nudu minimální), instrumentální nápaditost a rozmanitost, chytlavé, emocionální refrény a až básnické texty, kde se člověk naučí i novým slovíčkům jako třeba "sempiternal". A ve finále je celek ještě víc než součet jeho částí. Haken v nejlepším světle ze všech úhlů. (Baara)
- singly navnadily, koncert namlsal a deska je přesně tím, co si představuji pod pojmem moderní prog. Jestli bych měl dneska někomu doporučit, kde začít s moderním prog metalem, ale přitom by to měla být vábnička na pionýry stylu, pak to budou právě Haken. A obrovsky narůstá potřeba je znovu vidět na letošním BasinFireFestu! (LooMis)
- zatím tohle veledílo stále trávím. Nechápu, jak se Haken podařilo vměstnat do alba tolik nálad, nápadů, riffů, aniž bych měl pocit, že poslouchám pejskokočičovský dort. (onDRajs)
- Haken mě po letech vrací k progu. Pravidla žánru jsou tu zachována, přitom do něj svým přístupem dávají jistou volnost a nesvázanost a začleněním djentovosti i moderní a fresh feel. (bizzaro)
naživo dle kolegy Loomise proběhlo vše nad míru výtečně. Pro mě Fauna je vlastní první setkání a velmi příjemné. Hudebně víc metal než Dream Theater a bez patosových klišé, zpěvy mi evokují Leprous, kde se nevyjíždí do alpských výšin. Celkově velmi zdařilá deska v prog ranku, ságo cením. (brutusáček)
(6) GOROD - The Orb (03/2023)
- pro pořádek zmiňuji i v měsíci vydání. (sicky)
- někdo povol(a)nější už tuhle super desku popsal v recenzi. (Baara)
- tak tohle jsem od Frantíků nečekal. Od první vteřiny to maká a úplně na mě dýchnul feeling prvních desek. (LooMis)
- Gorod jsou velká jistota, což potvrzují novým albem možná více než tím předchozím. (Herelson)
- strhující tech death. Pidliká se, ale též riffuje a nejede nonstop na plnej plyn. Skladby a výraz, jak je u nich zvykem, nesou jejich rukopis, přesto se zas o kus posunuli a překvapují. (bizzaro)
- ano ano ano, žádné velké honírny, přesto narvané nápady, které sedí a muzika prostě šlape. Což v přemíře technicky zdatných kapel je umění zkombinovat. Gorod tohle vždy uměli a nová deska tedy není překvapením, ještě víc než metal Haken samozřejmě. První skladba Chrematheism jasný top. Pětiletá čekačka přinesla ovoce. (brutusáček)
(5) ENSLAVED – Heimdal (03/2023)
- šestnácté album Heimdal se mi líbí, a nic to nemění na tom, že Frost zůstane navždy nepřekonatelným kultem. Pop black a prog je vlastně docela zajímavá kombinace. Od doby Riitiir (a klidně je možné že Ruun) asi nejlepší deska. Pro děti a ženy parádní materiál! (vaněna)
- lepší než Utgard (což není velká výhra), nejspíš i E a možná i In Times? Jsou tu i slabší pasáže, nebo i skladby (The Eternal Sea), místy až příliš vlezlé vokály (hlavně bubeník), natahování, slepování, mlaskavé bicí atd., ale ty dobré, zajímavé nápady převládají. Občas i něco lehce překvapí (např. zvuk kláves, rytmika, „meshu-doom“ v titulní atd.), nebo to zkrátka dobře šlape (kraut-metal?) a jede (Caravans…). Takže tentokrát spíše palec hore. (AddSatan)
- zprvu to do mě moc nelezlo, přeházel jsem však pořadí songů a zlepšilo se. Nejde o nejlepší album Norů, ale určitě lepší než předchozí. Hudba není tolik do hard rocku, slyším obrat směrem k pagan-blackové epičnosti. Ve finále asi spokojenost. (sicky)
- minulá řadovka byla na Enslaved až moc vlezlá, s novinkou mám ale po dlouhých letech konečně pocit, že Norové si natočili desku pro sebe, což je jedině dobře. Heimdal je totiž dost nepřístupný počin, navíc Bjornson si to zajímavější a netuctovější nechával spíš pro své vedlejší projekty. Teď mám dojem, že si to sedlo a deska ještě vyroste. (onDRajs)
- možná dost blbý začít u Enslaved s poslední deskou, ale proč ne, takhle ten „viking“ asi za mě ano. (brutusáček)
(5) PERIPHERY V - Djent is not A Genre (03/2023)
- další ambiciozní dílo amerických progerů, tentokrát lehce překombinované, ale dá se. (sicky)
- tenhle měsíc chrlím jenom superlativy. Nevím, proč by tohle měla být „konečně zase“ dobrá deska. U mě bodovala i předchozí IV: Hail Satan. (LooMis)
- Periphery od debutu míchají zatěžkané meshu-sekanice, tu a tam problesknou složitější struktury á la The Dillinger Escape Plan, ale s přibývajícími deskami stále víc koketují s metalcorem a sladkobolným popíkem. Misha Mansoor má holt ambice a dělá strašně dlouhé a pompézní desky, na nichž chce hrát spoustu stylů, které ovšem kolikrát nedrží moc pohromadě. Pětka je toho dokladem - třeba taková Silhouette je jak z dílny Justina Biebera. Předchozí Hail Stan se mi líbila o dost víc. Misho, uber na velikášství a bude to lepší. (onDRajs)
- djent žije, i když už je jen „takhle“ maličkej. Ale Periphery ho mají za stavební kámen a umí s ním prostě pracovat, čímž ho dokázali předat i do jiných žánrů (viz jeho inkorporace v Haken). (bizzaro)
- jednička byla top, pak to bylo dost na houpačku, novinka je dost možná nejvíc rádio friendly při zachování značky Periphery, ode zdi ke zdi tady cením. (brutusáček)
(4) ENTHEOS – Time Will Take Us All (03/2023)
- když jsem uslyšel nové album, instantně zamrzelo ještě víc, že jsem nemohl být na pražském vystoupení, i když teda prý hráli bez basy a znělo to nic moc? I tak ze studia žádná nuda, techniky je dost, zajímavé pasáže, nejvyšší screamy vokalistky top, ale i čisté bezva. Příště bych to asi minout neměl. (vihkav)
- a ještě jedna skvělá tech/death deska. NaveneK si umí vybírat kolegy a já si drbu hlavu, že jsem je kvůli práci živě prošvihnul. (LooMis)
- Navene Koperweis vytvořil své dosud nejambicióznější dílo, které dává vale škatulce deathcore. Propracovaná koncepční deska, kde se jednotlivé skladby přelévají do sebe, mají spád a životaschopnou dramaturgii, která vás udrží soustředěné po celou čtyřicetiminutovou stopáž. Povedené. (onDRajs)
- TDC no.. Tady už je to pro zdatnější sprintery, já už buduju tu vytrvalost, nicméně proti švihu nemám nic, ale tady se né a né ničeho chytnout, řečeno brutalovsky "čas na pivo". (brutusáček)
(3) DEPECHE MODE - Memento Mori (03/2023)
- já vím - věk, zkušenosti, ztráty... Takže deska spíš bilanční, rozvolněná, vyklidněná. Laciný patos se povedlo uhlídat, je to v podstatě noblesní záležitost, ale i tak zdaleka ne pro každého. Od současných DM ale těžko čekat něco diametrálněji jiného. (piTRs)
- první, příznačně pojmenovaná deska po skonu Andyho Fletchera, dost možná nejlepší album Depeche Mode od Playing the Angel z roku 2015. Temnější, poněkud méně hitovější pohled na synthpop, ve kterém se ztráta jednoho autora a opotřebení časem nijak neprojevuje. Kontemplace nad hrobem naopak depešáky posilují. (Dantez)
- poslední Ulver hrajou Depeche Mode (a je to dost možná jejich nejlepší deska) a novinka Depeche Mode začíná prvními tóny tak, až jsem si říkal, že chtějí znít jako Ulver. Sluchová deformace. Nicméně Depeche Mode v plné síle. Asi teda ten koncert no… (brutusáček)
(2) AT THE ALTAR OF HORNED GOD - Heart of Silence (03/2023)
- bezposlechové kupování desek nemám ve zvyku, ale tentokrát jsem udělal výjimku. První deska AtAoHG zůstává i po třech letech v playlistu (do auta, ale přece...), a nové album budu doufám poslouchat taky hodně dlouho. Úžasné skloubení ambientního ritualismu a ulverovského blackmetalismu už to ale bohužel není. Zdá se, že rohatec Heolstor se našel v pompézní duchovní popmetalové hudbě. Já mu šanci ale přesto dám. (vaněna)
- zkusil jsem na popud kolegy Vaněny a dobrý. Temnota, okultismus, black metal v ne úplně typické podobě. (sicky)
(2) BLACK MAGICK SS - Burning Bridges (03/2023)
- BMSS jsou zpátky s jedním ze svých úplně nejlepších alb, kde sází jednu hitovou pecku za druhou. Plné retro synťáků, diskařiny a oldschool psychedelie, ale objeví se zde třeba aji ságo. A jestli song o dinosaurech není důvod k tomu, aby to bylo jedno z alb roku, tak už nevím. (YouTube) (mIZZY)
- vstříc absurditě! Nikdo už snad nemůže pochybovat o ironických výpadech, se kterými Black Magick SS odjakživa pracují. Kdo ne, ať si nechá zasalutovat kosmonáckama. Hudba v ohledu na bizár nezůstává pozadu. Psychedelický rock podléhá bezbřehé psychedelii, která nebere ohled na žánry a tahá inspiraci ze všech možných i nemožných koutů hudební kartotéky. (Dantez)
(2) KEEP OF KALESSIN - Katharsis (03/2023)
- svůj peak mají KoK už nejspíš za sebou, ale jejich nasypanej hevík pořád vcelku maká. (piTRs)
- po delší odmlce je tu nový materiál, který vlastně ani nový není - KoK ženou svůj rychlík po stále stejných kolejích. (Herelson)
(2) KOSTNATĚNÍ - Úpal (05/2023)
- desku jsem poslouchal s upřímným cílem napsat recenzi, ale trápím se už u druhého poslechu. Kouzlo Kostnatění pro mě asi definitivně vyvanulo. Mikrotonalita je takový typický one trick pony. Kde nejsou riffy, ani death (metal) nebere. (vaněna)
- po výborném loňském EP s předělanými tureckými skladbami je tu další řadovka Kostnatění s čistě autorskou tvorbou. I tak jde ale poznat, že alespoň částečnou inspiraci si D.L. z turecké hudby vzal. Úpal se rozhodně více blíží EPku Oheň hoří tam, kde padl než předchozí desce Hrůza vítězí. Po původním lehkém zklamání mě začíná celkem dost bavit, i tak ale nemohu říct, že by dosáhl kvality loňského materiálu. (Bandcamp) (mIZZY)
(2) LANA DEL RABIES - STREGA BEATA (03/2023)
- pěknej mix atmosférický elektroniky, industriálu a ženskýho zpěvu, kterej připomene třeba starší Zola Jesus. (Kotek)
- další deska podzemní one-woman-show pracující s plochami industrialu, chamber music a ambientního hlučení. Temná, uhrančivá a snesitelně chytlavá porce avantgardy pro méně náročné. (Dantez)
(2) SPIRIT POSSESSION – Of the Sign… (03/2023)
- další variace na (worship, „vykrádačka“, jak chcete) Negative Plane, trochu i Katharsis, tzn. vyjetý až psychedelický „oldschool“ black metal s heavy, thrash vlivy a ECHT echt echt naechovaným vokálem. Dle prvních dojmů lepší, zajímavější než debut – zvláště kytarově, rytmicky bych radši trochu méně tu-punku a sypačky „poctivější“, ale většinou ok (kopáky kopou!). UGH ugh ugh! (Bandcamp) (AddSatan)
- pokračovatel mustru ze stejnojmenného debutu, který předchůdce takřka ve všem převyšuje. Of the Sign… vystřihuje lepší produkci, která odhaluje chytlavější a vytříbenější songwriting. (Dantez)
vaněna
HEÁFODBÁN - Heáfodbán (03/2023)
- Raw=waR, čili war metal a raw black zvuk, k tomu trocha folku (píšťalky) a bizarní ideologie (rabm+tradicionalismus, mám si pod tím snad představit radikálního Zdeňka Škromacha?). Pro mě velká radost, a doufám, že se toto podivuhodné trio dostane i k vydání na asfaltovém nosiči. Kdo má rád zvukové výzvy, nechť jde vstříc Northern Doom, kteří evidentně mají rádi nacistickou estetiku, ale otáčejí ji do protinacistického étosu. (Bandcamp
SKRYING MIRROR - Omnimalevolence (03/2023)
- trochu toho industriálního black metalu si dopřávám v přípravě na Neo Inferno 262.
AddSatan
NYOKABI KARIŨKI – Feeling Body (03/2023)
- experimental, ambient s vlivy současné kompozice (klasiky), elektroniky atd. Prim hrají různě promísené ženské zpěvy i mluvené slovo, ale jsou tu i smyčce, dechy, beaty aj. elektronické, akustické i přírodní zvuky. V titulní až moc opakování, chvílemi jsou vokály ve výškách na mě až moc andělské / hezké apod., ale většina nahrávky je pěkná tak akorát. (Bandcamp)
ROXANE MÉTAYER - Perlée de sève (02/2023)
- cca avant-folk, spíše klidnější až ambientní, někdy droneující, nebo i trochu nervní. Housle (vybrnkávání i hra smyčcem), flétna, perkusivní prvky, vokály, brumle aj. Zvukové deformace, příjemně psychedelická, surreálná atmosféra, občas hypnóza. (Bandcamp)
kotek
FEVER RAY - Radical Romantics (03/2023)
- křehká deska se silnou atmosférou, která se nebojí experimentovat. Takhle popiny můžu.
RRAOUHHH! - Rouge Ketchup (03/2023)
- dementně chytlavý elektro zkroucený do hypnotický repetice. Ano!
ZA! & LA TRANSMEGACOBLA - Self-titled (02/2023)
- starý známý ze Španělska, hravej neposednej math rock jako vždycky, kvalita jako vždycky.
mIZZY
ENTROPIA - Total (03/2023)
- polští experimentální post-blackeři mají nové album, které, jak je u Entropie zvykem, zní opět dost jinak než předchozí tvorba. Ubylo psychedelického (kraut)rocku, který si vás omotává kolem prstu a cloumá s vámi do rytmu. Tentokrát j to více prog, hůře stravitelnější na první poslechy, ale ono to určitě ještě poroste. Vacuum u mě každopádně zatím vítězí. (Bandcamp)
FVNERALS - Let the Earth be Silent (02/2023)
- ambientní doom, který se tak trochu táhne od ničeho nikam, ale atmosféru má hodně slušnou, což je to hlavní. (Bandcamp)
POIL UEDA - PoiL Ueda (03/2023)
- francouzští avant-rockeři Poil po tourování s japonskou zpěvačkou Junko Uedou nahráli společnou kolaboraci. Škoda, že jejího zpěvu tam je až moc. Poil ovšem jedou místy slušný mazec. (Bandcamp)
ὉΠΛΊΤΗΣ - Ψευδομένη (01/2023)
- čínský disonantní black, který se místy nebojí nátěru á la Serpent Column atd. V rámci subžánru asi nejzábavnější věc, co jsem letos slyšel. Navíc na bandcampu za name your price. (Bandcamp)
MITHRIDATUM - Harrowing (02/2023)
- hodně okatý Deathspell Omega worship, u kterého jde ovšem dost slyšet, že to nehrají blackmetalisté a na druhou stranu to není ani tak absurdně promakané jako poslední Ad Nauseam. Skvěle zahrané a docela dobré, aby to nezapadlo mezi hromadou kopírek, to ale je. (Bandcamp)
Radek Chlup
ACRES - Burning Throne (03/2023)
- vytoužený návrat této emo klasiky nakonec zapůsobil rozpačitě. Kytarista a mozek Acres Alex Freeman v jednom rozhovoru označil Burning Throne za vysněnou desku, jakou chtěl vždycky nahrát. Splnil si tak přání nahrát moderní album, přesně takové, jaké ho chce současný hudební trh mít. Někomu to ale nestačí.
NARROW HEAD - Moment of Clarity (02 /2023)
- Narrow Head opět berou hudební turisty na exkurzi do začouzených 90s pajzlů v chudinských čtvrtích, kde se po zemi válejí ožralci a prázdnými láhvemi od chlastu prolézají krysy. Dokonce i ten jejich shoegaze vyznívá punkově přidrzle. Té nostalgie je místy možná až moc, ale ta energie…
DOWNFALL OF GAIA - Silhouettes of Disgusts (03/2023)
- naši chaotickou mysl tíží strach ze zítřka a vysoké společenské nároky. Mezi davy zůstáváme sami v pokušení závislostí, které tuto díru vyplňují. Moderní život znamená pro mnoho lidí boj o přežití. A nové album Němců Downfall of Gaia je mrazivým soundtrackem tohoto utrpení.
AORTES - Devouring Gloom (02/2023)
- Aortes jsou reinkarnací instrumentálních Autism. Kapela prodělala během covidu otřesy a sestava se kompletně rozpadla. S původním zvukem už nemá kromě tíživé atmosféry a syrového vyznění nic společného. Už žádné trpělivé budování atmosféry, ale frenetické řezání do nástrojů, dokud po strunách neteče krev.
COSSE - It Turns Pale (02/2023)
- když chtějí hrát post-rock nervní noise-rockeři, kteří před nástupem do studia zajdou na koncert indie kapely. It Turns Pale je sice chytlavá, ale svou náturou nezkrotná nahrávka, která nebude pro každého, a hlavně taková být ani nechce. Chytrá hudba kontrastů a protikladů. 
vihkav
FULL OF HELL & PRIMITIVE MAN – Suffocating Hallucination (03/2023)
- duo, které spolu v minulosti minimálně koncertovalo, přináší spolupráci vyzařující další beznadějné a přísné uzemnění. Když už tihle spolu něco kujou, jsem rád, že to není splitko, ale vyloženě kolabo (a hlavně, že je to v tempu Primitive Man, nikoliv FoH). Nejednou si při poslechu vzpomenu na The Body.
LITURGY – 93696 (03/2023)
- tak jsem se dočkal. Narozdíl od posledního alba, které experimentovalo až příliš i na svoje poměry, tu máme nespočet nápadů, které se (aspoň pokud jste již trochu na jejich styl zvyklí) poslouchají nesmírně dobře. S každým dalším trackem se z toho stává klasika. Čekal jsem ledacos, ale takovou pecku vážně ne. Klobouček hipsterům.
MYSTIC CIRCLE – Erzdämon (03/2023)
- je to furt pitomý divadýlko, ale narozdíl od předchozích alb se naučili dělat zábavný black nejen pro masy. Nemám nic proti.
CULT OF FIRE – Om Kali Maha Kali (EP) (02/2023)
- první studiová tvorba s novým zpěvákem. Inu, je to dost jiné a skoro vůbec blackové, ale těžko soudit směřování kapely z dvou songů. Za mě i tak určitě not bad, ať už tím začínají novou éru, nebo jde jen o zajímavou odbočku. Snad už se chystá deska.
sicky
INVENT ANIMATE - Heavener (03/2023)
- tvrdší djentová deska, která obsahuje jak řev tak čistý zpěv a oba jsou v pohodě.
KONG - Traders Of Truth (03/2023)
- instrumentální album, které je zábavnější než obvykle alba bez zpěvu bývají.
THE ATOMIC BITCHWAX - Live At Freak Valley Fest (03/2023)
- takto má zní správný živák.
piTRs
REDEMPTION - I Am the Storm (03/2023)
- tradičně kvalitní prog, jako obvykle mi tam ale něco chybí a přes veškeré muzikantství vnímám celek spíš jako žánrový průměr.
LooMis
DEMON KING – Vesania (03/2023)
- další (druhé) EP našláplých tech/black/death Amíků. Už by to tu debutní desku chtělo!
SLEEP TERROR - Railroad to Dystopia (02/2023)
- inspirace v tradičním americkém country pokračuje a vine se i další deskou dua Jaeger / Pitruzzella, ale na rozdíl od 2 roky starého počinu, mi tohle přijde dotaženější a daleko zábavnější.
Dantez
LAMP OF MURMUUR – Saturnian Bloodstorm (03/2023)
- přechod od lo-fi nepřístupnosti i gotických příklonů k čistšímu zvuku, který odhaluje vlivy Immortal a Dissection. Podstatně méně nápaditý přídavek do jinak relativně zajímavého katalogu americké enigmy.
AFSKY – Om Hundrede År (03/2023)
- třetí deska dánských atmosferických blackmetalistů, která se od minulosti takřka nijak neodštěpuje. Sofistikovaný, solidně odvřískaný ale poněkud šablonovitý songwriting pravděpodobně zaujme zejména nadšence přístupnějších poloh černého kovu.
JPEGMAFIA & DANNY BROWN – Scaring the Hoes Vol. I (03/2023)
- zásadní rapová událost roku 2023. Spojení dvou nejinovativnějších osobností hip-hopového undergroundu funguje. Řezavý experiment, nasraná hudební zbraň vůči žánrové vyčpělosti, která brojí vyfetovanou produkcí, jízlivým rapem i účelně přepáleným mixem.
P/\ST – Tinnitus (03/203)
- následovníci legendárních Véček představují úctyhodnou třetí desku. Dvojice ředí nepřípustnou poetičnost předchůdců úsměvným propichováním mainstreamu, zároveň oponuje dostatečnou dávkou hudebního experimentu a solidní úrovní lyrických/rapových ostruh.
onDRajs
MEMORIAM - Rise to Power (02/2023)
- mám-li sáhnout po old schoolu, volím pro jistotu ostřílené harcovníky, kteří ho mají zarytý pod kůží. Přesně to je případ Anglánů Memoriam, kteří svůj dřevní valivý střednětempý smrt kov pentlují tklivými melodiemi a celkově zádumčivějším vyzněním. Zhruba tak by asi zněli Benediction nebo Bolt Thrower, kdyby se zbláznili do doom metalu.
SAWTOOTH GRIN - Good. (10/2022)
- na tuhle desku jsem narazil úplnou náhodou, když jsem projížděl různé topy za loňský rok. Kdysi se na Marastu jméno Sawtooth Grin citovalo, bylo to v době boomu mathcoru. A teď se nečekaně vrací po 21 letech s deskou. Zní to jak návrat do časů Calculating Infinity, agrese z Good. jenom stříká, famózní bicmen diktuje a drží zběsile rozlámané rytmy pohromadě v zuřivé rychlosti. Možná jen ten uvřískaný vokál by stál za úpravu, je to dost na jedno brdo. Fandové mathcoru ale budou mlaskat.
Herelson
CARCARIASS - Afterworld (03/2023)
- melo DM/heavy frantíci jsou od minula zase víc heavy metal. Neposlouchá se to špatně, jako kulisa do auta určitě fajn. (Bandcamp)
NE OBLIVISCARIS - Exul (03/2023)
- další z(n)ářez NO, není třeba nic dodávat. Snad jen, že mě udivuje, jak dokáže být zvuk houslí nepříjemný (Equus).
JSt
IFS MA – REIFSMA (02/2023)
- kolaborace polského elektronického dua a japonského rappera. Osobité rytmy založené na trapu a celkově suchá produkce, klidný rap, který v japonštině funguje skvěle. Tohle bude jedna ze zajímavějších letošních desek.
GERALD CLEAVER & BRANDON LOPEZ & HPRISM – In the Wilderness (03/2023)
- trochu mě to překvapuje, ale tenhle edit improvizovaného setu na bicí a kontrabas chlapíkem z Antipop Consortium mě dost baví, je to pěkně organické a živé, ale zároveň to ty úpravy dost funkčně konsolidují a rytmizují.
CLARA LÉVY – 13 Visions (12/2022)
- je to album inspirované Hildegardou von Bingen a Pauline Oliveros a je to znát, ale není to derivát. Středověkem dýchající skladby jsou průzračné a v podstatě dost přístupné a jednoduché, ale z nějakého důvodu mi naprosto nepřijdou banální, je to v nejlepším smyslu příjemný poslech. Což se v současné klasice moc často říct nedá.
bizzaro
EUFORY – Fifth Dimension (03/2023)
- ouha, já a power/heavik? A ještě ze Slovenska? Ale jo, martinská pětice ho hraje moderně, s nadhledem, progresivitou a chytlavě.
brutusáček
ROTTEN SOUND – Apocalypse (03/2023)
- hodně čistý zvuk, od Exitu možná nejčištější, ale pořád finská grindcore nr. 1 palba.
Gába
HYPERDONTIA - Deranged EP (03/2023)
- jako dobrý, ale tradičně mi k větší spokojenosti něco chybí.
DAEMOGOG - Yawning Expanse Yearning (10/2022)
- "experimental blackened brutal death metal". Ufffff....
AddSatan
TRISTWCH Y FENYWOD – Yn Fyw Yn Wharf Chambers 12fed Gorffenaf 2022 (08/2022)
- psychedelic folk / gothic rock, ovlivněný keltskou, resp. velšskou hudbou, folklórem a jazykem („cthulhuština“). Jednoduchá basa, naechovaný, ženský vokál (místy falešný, což ale v kontextu moc nevadí = VR z The Ephemeron Loop, Petronn Sphene), až ritual / industriálně znějící elektro-bicí a brnkání na nějaký zvláštně (roz)laděný, strunný nástroj, který je na tom asi nejzajímavější. Živák, ale se slušným zvukem, přes různé nedostatky to má své kouzlo. Dají se v tom slyšet i ozvěny raných Dead Can Dance, ale je to divnější, syrovější atd. (Bandcamp)
BEYOND THE GRASP OF LIGHT – Hell (EP; 02/2022)
- disonantní black metal, trochu i death a mathcore, přibližně mix starších DsO (bez těch rutinních rozkladů), BAN, Gorguts, The Axis of Perdition (řev až á la staří Anaal Nathrakh), nebo i Serpent Column, Orchid atd. Divně lazený, místy správně vyhrocený. Škoda atmo / postovějšího závanu v pár chvílích a čvachtavějších kopáků. EP stopáž též +, baví mě to víc než většina podobných desek z posledních let. (Bandcamp)
SONJA TOFIK – Anomi (2020)
- ambient / drone, hodně těžící z dungeon synthu, resp. ambientu, který tvořili lidé z black či doom scény 1. poloviny 90. let. Dobově znějící synťáky a elektrické varhany, místy (ritual?) rytmika, vliv severského folku, krákání vran, naechovaný ženský zpěv, kovové šramocení, cinkání atd. Lze si u toho vzpomenout mj. i na Aghast, The Moon Lay Hidden Beneath a Cloud, rané The 3rd and the Mortal apod. Švédce se ale tuhle estetiku povedlo částečně (!) kultivovat (?), skládat v rámci a zabarvit jí trošku jinak, přidat jiné vlivy apod. + za krátké stopáže skladeb. Ne všechno mi tu sedí, je to na hranici guilty pleasure, ale… (Bandcamp)
HUNTSVILLE – For the Middle Class (2006)
- jedna z prvních (2-3) nahrávek z Rune Grammofon, kterou jsem slyšel (a pak je i 2007 viděl živě v NoDu) a teď po letech prověřil – a pořád se mi to dost líbí. Ambient, experimental jazz, free improvizace, trochu to připomíná The Necks, ale místo klavíru je tu akustická, elektrická (i steel / váleček?) kytara a banjo Ivara Grydelanda, místy s folkovým nádechem. Svižná rytmika Ingara Zacha je někde mezi Blízkým východem (či jiná Asie, Afrika?), drum'n'bassem a jazzem + též variabilní kontrabas Tonnyho Kluftena, droneující harmonium (asi?), ozvučené předměty atd.
kotek
WYXZ - Odyx (2020)
- starší deska ale nedá mi to - absolutní špička jazzcore na Tzadiku, naposledy mě v tomhle ranku takhle smetli Lye By Mistake.
CURSE OF THE BIRTHMARK - Curse of the Birthmark (2002)
- tohle je přímo vykopávka, ale taky mi to nedá - nehorázně chytlavej industriál rozlámanej do tanečních rytmů, třeba pro fanoušky starších Sightings.
Baara
POLYPHIA – Renaissance (2016)
- moje nové hudební antidepresivum. Tahle deska by zvedla náladu i mrtvýmu.
piTRs
ATOMIC OPERA - For Madmen Only (1994)
- deska, co nemohla vzniknout ani na Ostrovech, ani ve Skandinávii nebo Německu. Typické rockově metalizující devadesátkové zámoří. Kdo rád třeba Galactic Cowboys, mohla by se mu líbit i Atomovka, která je jejich takovou groovovější a lehce bluesově šmrnclou sestřenkou.
onDRajs
PETER GABRIEL - Up (2002)
- letošní tři nové singly mě navnadily na poslední Peterovu desku s vlastní původní tvorbou. Dosud zveřejněné novinky znějí dost podobně jako Up - zadumaně, melancholicky, přesto spíš smířlivě než znepokojivě. Inu, stáří.
JSt
NZIRIA – XXXYBRID (2022)
- kombinace neomelodicy (neapolský melodramatický žánr, o kterém jsem nikdy neslyšel) a hardcore (techna, abychom si rozuměli) je překvapivě příjemný poslech, v něčem to připomene Lorenza Senniho nebo Prurienta od Bermuda Drain, v něčem samozřejmě Gabber Modus Operandi, každopádně to není námel, ale spíš rozněžňování se nad trashy melodikou devadesátkové elektroniky.
KOMARE – Grace to Breathe that Void (2022)
- název je citát z pozdního Becketta, což říká mnohé. Prazvláštní náznaky ruchových struktur a deformované terénní nahrávky, je nutné se na to dost specificky naladit, ale pak to je fascinující poslech.
V/A – Avon Terror Corps x Exist Festival: Resist To Exist (2021)
- pekelně dlouhá kompilace velice zajímavého bristolského labelu a palestinského festivalu, spousta kvalitních bordelů (hlučné rytmické elektroniky), logicky často s arabskými vlivy. Několik tracků je naprosto famózních, poslouchám to po troškách už dva roky.
SHBASH – Wlad Al Massa (03/2022)
- strašně dobrej trap z Jordánska.
SHABJDEED – Sindibad El Ward (2019)
- tohle je pro změnu Palestina, není to taková bomba jako SHBASH, ale pořád dost fajn. Obecně mi prostě zní rap v arabštině skvěle.
bizzaro
THE ZENITH PASSAGE - vše
- dva „nové“ singly mě přivedly zas zpět až k Solipsist. Tak ať už je dvojka venku!
CONQUERING DYSTOPIA - Conquering Dystopia (2014)
- další návrat k povedený desce jednoho z all star boy bandů.
ARCHSPIRE – vše
- předkoncertní navnazovačka!
PSYCROPTIC – Divine Council (2022)
- pokoncertní euforka!
THE RED CHORD - vše
- ah, fakticky se nikdy nerozpadli, ale poslední Fed Through… je z 2009. Po týhle kapele se mi stýská.
Gába
RITUAL NECROMANCY/FOSSILIZATION - split (02/2022)
- famózní splitko. Dohromady tři skladby. Řadím zpětně do nej dek za minulý rok.
Vložit komentář