1) SPOTIFY playlist: říjen 2022 - 70 skladeb a téměř 6 hodin hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(3) ESKHATON – Horracle (11/2022)

- již nikoli u Lavadome a již nikoli dokonale nahráli Eskhaton svoje EP. Přesto se samozřejmě musí točit na repeat. (vaněna)

- na novinku od australských Eskhaton jsem se těšil fakt dost, a byť to je vlastně opět fajn sypec, nemůžu se zbavit dojmu, že po Omegalitheos a jeho závěrečné vyhlazovačce Kimah Kalu Ultu Ulla drtí Horracle jen tak na půl plynu. No co, je to jen EPčko, další deska snad bude zase ultra krutost. (mIZZY) (Bandcamp)

- Australani, co si zaplatili letenky, aby mohli hrát na Brutal Assualtu, věrni smrti, věrni metalovému řemeslu. Dle jejich minulosti by měla brzy následovat nová deska, nicméně s EPkem si na čas s rouháním vystačím. (brutusáček)
 
 
 
 
 

(3) BLUT AUS NORD - Lovecraftian Echoes (09/2022)

- nová nedeska Blut Aus Nord je sice zajímavá, ale její kouzlo po prvotním nadšení rychle vyvanulo. Podobně jako Disharmonium v kratší stopáži, osvěžené mnoha různými prvky, ale ne tak rafinované. A tedy při každém poslechu roste dojem, že tohle už tu bylo. (vaněna)

- kompilace, variace na TWWTG, 777 - Sect(s) a DSM s promakanější, „živější“ rytmikou á la Disharmonium, v čemž slyším asi největší přínos (+ za méně čvachtavé kopáky). Nejdřív jsem měl tendenci skladby vypínat v půlce, některé riffy jsou až moc BAN standard / rutina, ale postupně mě to začalo bavit víc  – hlavně 1., 2., 4., zbytek míň / jen částečně. Občas opět pěkně pokroucené disharmonie, rytmické nápady, temnější a vlastně i disharmoničtější než Disharmonium, které mi ale jako celek přijde lepší, zajímavější skladatelsky i zvukově. (Bandcamp) (AddSatan)

- kompilace songů, které byly původně exkluzivně nahrané pro Order Of Outer Sounds. A byť BAN po letech nějak extra nepřekvapí, ve výsledku to je nejtemnější a dost možná i nejlepší nahrávka od dob Sedmiček a Liberů? (mIZZY) (Bandcamp)

(3) NOSTROMO - Bucephale (10/2022)

- severskej grind prohnanej kalkulačkou, komu chyběj meshu sekačky v rychlejších tempech, tady není co řešit. (Kotek)

- cože, oni hráli letos na Fluffu??? Recku podepisuju. (brutusáček)

- Kotkův recenzentský tip u mne dopadl na úrodnou půdu. Docela mi to připomnělo pozapomenuté By Night. Intenzivní MeshuHC bruska. (LooMis)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(3) OBSIDIOUS - Iconic (10/2022)

- trucObscura konečně s plnotučným debutem, aneb když žák překoná učitele. Rafael Trujillo, Linus Klausenitzer a Sebastian Lanser se dali dohromady s vokalistou Javi Pererou a nachystali naprosto skvělou prvotinu, kterou nechávají svého bývalého chlebodárce daleko za sebou.(LooMis)

- super záležitost, za mne rozhodně lepší verze Obscury. (Kory)

- odešlí z Obscury ukazují původní kapele záda. Tech death mixlej s progem na Iconic letos určitě bude v žánrových topech. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) DARKTHRONE – Astral Fortress (10/2022) 

- další potěšující směsice black, doom a thrash melodií s odkazy na heavymetalové sedmdesátky a osmdesátky od kovotepců černých tradic. Není co dodávat a jen se oddávat jak jinak než temným textům z dílny Fenriz a Nocturno Culto. Povinná předvánoční poslechová čtyřicetiminutovka. (DarkXane)

- Fenriz a Nocturno Culto jsou s novinkou ještě víc primitivní a organičtí než na Eternal Hails. Dřevní black, thrash, heavy, doom míchanice ze starého metalu a jedovatých hub, která mě osobně nikdy neotráví. A toho si na Temném trůnu cením nejvíc - té ryzosti a nefalšované lásky k temnému metalu. Love it or Hate it! (MXL)
 
 
 
 

(2) LORNA SHORE – Pain Remains (10/2022)

- čtvrtý zářez začernalých deathcorových symfoniků z New Jersey byl poměrně očekávanou záležitostí, jelikož nově s objevem Willem Ramosem za mikrofonem s démonickými hlasivkami, který se poprvé studiově představil na skvělém EP …And I Return to Nothingness z loňského srpna. A bez delšího přemýšlení se zde jedná o naprosto monumentální vrchol kapely a také žánrový námrd roku. To nejlepší, co si umíme představit ze severských symfonických blackmetalových sypanic inkorporované s technickou přesností do moderního deathcore válce, obestřené výpravným orchestrálním šílenstvím a protkané zabíjačkovými breakdowny. Na první dobrou je zřejmé, že tohle všechno by nebylo možné a nedrželo by pohromadě, nebýt Willovy performance a jeho nadvlády nad tímto kolosálním, nově ustaveným královstvím deathcore, které zamířilo ke hvězdám ze zamrzlého středobodu v tempu šíleném. (DarkXane)

- symfoničtí dědkóristé se letos i přes nevalný zvuk (já vím, zase jsem stál blbě) na BA představili v tom nejlepším světle a čekání na novinku bylo o to napínavější. Will Ramos nahradil Caseye McCreeryho za mikrofonem úplně v pohodě, rozdíl neslyším, možná má kvůli zabijáckému živáku i malé plusko. Porce orchestrálního a notně brutálního deathcore vyniká přísností a instrumentální technikou. U tak drsné chlapácké muziky bych ale uvítal hrubší zvuk, je to moc uhlazené. Ale jinak stříkanec na mrtvolnou tvářičku… (MXL)

(2) GAEREA - Mirage (10/2022)

 - čekal jsem to mnohem horší, ale za mě dobrý, z těch tří desek asi nejlepší „vykrádačka“ Mlhy. Koncertně to ale šlape. (brutusáček)

- Portugalci u nás sbírají vavříny za super koncerty a na novince se jim daří znepokojující živelnou spoušť prodat i z nahrávky. Moderní black metal nemusí být jen ten s přípiskem post. Je to krásně misantropická a narcisistní surovost vedoucí ke zničení sama sebe. Lepší než Limbo a srovnatelné s debutem. (MXL)
 
 
 
 
 
 
 

(2) OREN AMBARCHI – Shebang (09/2022)

- „sólovka“ se spoustou hostů – Ambarchiho kytaru doplňuje mj. klavír Chrise Abrahamse z The Necks, bicí Joe Talii, akustická 12tistrunka Julie Reidy a další. Promyšleně se prolínající math-jazz-post-minimal, synkopované polyrytmy/fonie, které ale často tvoří i jakousi poloambientní texturu. Oproti Ghosted (Berthling tu ve III. basuje též) je Shebang svižnější, barevnější, víc se tu „pidliká“, byť pořád dost hypno-psychedelicky. Doporučeníhodné i pro fanoušky kapel Nika Bärtsche, King Crimson (I.), math/prog/post-rocku, Reicha, Glasse apod. (Bandcamp) (AddSatan)

- další delikátní věc od Ambarchiho, tentokrát míň jazzu a víc minimalistický repetice, taky je to pěkný. (Kotek)
 
 
 

(2) QRIXKUOR – Zoetropa (11/2022)

- někdy není podstatné, jak je album dlouhé, aby si jasně řeklo o výsostné postavení. A tady mám víceméně jasno o desce roku. (vaněna)

- rok po vydání megahustého alba Poison Palinopsia má Qrixkuor nové EPčko. Jeden song, opět skoro 25 minut a opět to je slušná husťárna. Ještě jsem s Zoetrope nezažil takové psychedelické výlety jako s řadovkou, ale tady se prostě hraje černý metal smrti at its best, a to i s přidanou hodnotou. (mIZZY) (Bandcamp)
 
 
 
 
 
 
(2) QUEENSRŸCHE – Digital Noise Alliance (10/2022)

- pánové asi v mezičase trochu víc poslouchali Iron Maiden, takže v některých skladbách zní lépe než originál (sic!). Ale pominu-li tento fakt (který mi navíc nevadí), tak musím zbylému triumvirátu Torre-Wilson-Jackson pogratulovat, protože legendárnímu jménu ostudu (na rozdíl od jiných) nedělají. (LooMis)

- americká progresivní heavymetalová klasika už zase válí, i přestože z původní sestavy zůstali jen basák Eddie Jackson a kytarový dříč Michel Wilton, přičemž původní hvězdná jména jsou pryč. Se čtvrtou řadovkou pod vokální kuratelou Todda La Torre panuje ale i tak spokojenost. Jsem totiž nehnutelná žánrová konzerva. Milý Goeffe Tate, holt to jde i bez tebe a tvých podivínsky zoufalých alternací, i když vzpomínáme stále v tom nejlepším. Dobře, že značka žije, i když kreativní kvality památných nadčasových alb z osmdesátých a devadesátých let (do Promised Land) se už spíše nikdy nedočkáme, ale proč by je měl taky někdo vůbec pořád dokola vyhlížet. Metalová učebnicová pohoda k podzimním večerům, která sází na jistotu. (DarkXane)

(2) SKID ROW - The Gang´s All Here (10/2022) 

- tady není co řešit. Kolekce nemá výraznější slabinu, Erik Grönwall je chlap s dynamitem v hrdle a zbytek souboru vyučuje, jak na prahu šedesátky hrát Emeriku s fortelem dvacetiletých fracků. Velká hard'n'heavy událost roku. (piTRs)

- v říjnu došlo k další exhumaci mrtvol a po šestnácti letech se zkouší vrátit docela zásadní jméno hardrockové a heavymetalové americké scény přelomu 80. a 90. let. Nečekal jsem vůbec nic a popravdě kapela mě po odchodu původního zpěváka a frontmana Sebastiana Bacha po natočení hůře uchopitelného alba Subhuman Race od roku 1995 zcela míjela, přestože její jádro je dodnes tvořeno třemi původními členy (basa a dva kytaristi). Ale dneska už fakt bacha i bez Bacha. Potenciál zbrusu nového singera, švédského mladíka Erika Grönwalla přenáší hned na první dobrou do let 1989 a 1991 k památnému eponymnímu debutu následovanému nepřekonatelnou našlapanou energickou bombou Slave to the Grind. Jestli to byl záměr? No jasně že ano, ale že bude takto povedený? Nad veškerou pochybnost tak máme před sebou třetí nejlepší desku v takřka již čtyřicetileté historii těchto dříve glammetalových přeborníků v drásání dívčích niter. (DarkXane)

(2) TOXIK - Dis Morta (08/2022)

- ačkoliv Amíci Toxik už to hrnou (s přestávkami) bezmála 40 let, tohle je jejich teprve čtvrtá deska. Více než kdy v minulosti tady z toho doslova prýští nabroušená fistule Rona Iglesiase a psycho/schizo pokřivenosti a podivnosti Joshe Christiana. V kombinaci se starým přímým (helloweenovským) speed metalem parádní záležitost. Nemůžu se toho nabažit! (LooMis)

- v relativní tichosti a po 33 letech znovu dlouhohrající. Ale jo, jsou to oni. Akorát mám zase dojem, že se chtějí zavděčit konvencím i alternativě, znít oldschoolově i novátorsky, hrát pro intoše i lopaty. Což by mohl být kámen úrazu, protože občas se to všechno moc nepotkává. (piTRs) 

vaněna

GRAVE UPHEAVAL / THE FUNERAL ORCHESTRA - Inexistentia (08/2022)
- kdybys byl broukem, byl bys a) hrobaříkem b) kovaříkem c) tesaříkem 
Pokud odpovídáte zcela samozřejmě za a), tak jako já a my všichni kluci, co spolu mluvíme, nejspíš už Grave Upheaval a jejich neblahou spolupráci s Funeral Orchestra znáte. Já jsem se k ní dostal až v říjnu a bylo to zklamání.

GRAVELAND / COMMANDER AGARES - Awakening of the Storms (05/2022)
- přiznám se, že tvorbu Roba Drakena už dlouho předlouho nesleduju a refresh sestavy z roku 2020 na tom nic nezměnil, ale Commander Agares, to je jiná káva! Tenhle pokojíčkáč mě vrcholně pobavil, a proto jsem se konečně odhodlal k poslechu tohoto (skvěle vypadajícího) splitka. Graveland nepřekvapivě epický-pompézní lehounce trapný viking-metal, Comander Agares našpiněný zvuk a stopy temné agrese.

ANTE-INFERNO - Antediluvian Dreamscapes (05/2022)
- kdybych měl dát spolehlivý recept, jak mě odradit od poslechu jakéhokoli alba, stačí jej vybavit pompézním obalem. Proto trvalo skoro půl roku, než jsem se k albu Ante-Inferno dostal. No, řeknu už asi jen: to nejlepší na něm je, že jsem se díky němu vrátil k loňské desce Antediluvian.

THULSA DOOM - Fate Worse than Death (09/2022)
- slabý osdm z Itálie. Láska na první pohled, nemůžu si pomoct. Z pěti bodů, které bych tomuto materiálu dal, jdou dva za jménem interpreta.

NORDJEVEL – Gnavhòl (04/2022)
- tak tohohle pejska nikdo žádným novým kouskům učit určitě nechce. Velmi solidně nasypáno, díky čau. 

BRAN – Odcházení (10/2022)
- nejde sice o zhudebnění pozdního díla Václava Havla, ale i tak si Bran na mezinárodní scéně debutem zjednali slušné místo. Ujal se jich ostatně můj velmi oblíbený label Signal Rex, který jen zřídka vydává ptákoviny. Bran hrají klasický black metal, hodně melodií, atmosféry, tremola... Všechno, co blacková deska má mít. K tomu výborný zvuk, nemůžu než vřele doporučit. Senzace jako Společenství to sice není, ale kvalita jednoznačná.

AddSatan

CAT TOREN – Sea/Sky (09/2022)
- klidnější / ambientnější jazz / moderní klasika (přiznaný vliv Mortona Feldmana) pro trio klavír, housle, vibrafon. Místy příjemně melancholické, ale i jaksi zvláštně mysteriózní / surreálné, disonance, nepředvídatelnost, chvílemi lehce zneklidňující. A podobně jako loňský Ocelot (Uesaka/Toren/Hinton), mi to místy připomíná i některé klidnější, resp. tišší, nemetalové pasáže starých Kayo Dot. (Bandcamp)

UNFYROS – Alpha Hunt (09/2022)
- Anti Ittna Haapapuro (Arktau Eos, Halo Manash, ex-Dolorian atd.) se vrátil k metalu. Trocha podivnosti a psychedelie Dolorian (nebo i Unholy) tu je, rozklady a basa místy lehce připomenou i Ved Buens Ende (nebo pomalé Mayhem atd.), ale převažuje poměrně dřevní black/doom. Jsou tu lepší i slabší pasáže, celkově asi jen fajn deska, ale líbí se mi zvuk (i kopáky!), místy to příjemně groove-hypnotizuje a tak nějak mi do podzimní nálady sedla. (Bandcamp)

LEILA BORDREUIL – Snow Day (EP) (08/2022)
- dvě kratší, ambientní skladby. První ukazuje, že někdy není třeba víc než 3-4 tóny na rozbitý klavír a špetka vrzání na violoncello (a stačí to klidně nahrát na iPhone). Nálada pohltí, kouzlo zachycení momentu funguje. Ve druhé manipulace s páskami (kotoučový magnetofon?) cello zajímavě, značně psychedelicky, rozmazává. Deska roku tentokrát ne, ale Leila opět moc pěkně. (Bandcamp)

Dantez

AUTOPSY – Morbidity Triumphant (09/2022)
- nadále konzistentní Autopsy, kteří od dob své resurekce stále nevysekli větší průser. Morbidity Triumphat je ve srovnání se soudobými kapelami, které zvuk pionýrů emulují, o kousek slabší. pevně a vysoce držený standard staroškolského metalu smrti je však zachován.

KING DUDE – Death (09/2022)
- Love, Fear, Sex a nakonec příznačně Death. Další solidní (pravděpodobně rozlučkový?) zásek někdejšího gothicfolkového písničkáře, který se takřka zcela vzdává své původní formy a servíruje vrstevnatější, ale v jádru stále přímočaré skladby se satanskou temnotou v hledáčku. 

INNUMERABLE FORMS – Philosophical Collapse (09/2022)
- nevraždí to tak hrozně jako naživo, vlastně ani jako debut, materiál z Philosophical Collapse je však stále dostatečně kvalitní a rozhodně zaslouží více než jedno otočení. Jde totiž o dostatečně charakteristický death doom (vliv Winter naštěstí stále převládá), který v dnešní době není úplně lehké najít..

KA – Woeful Studies & Languish Arts (09/2022) 
- dvojí porce nových rapových kontemplací bez asistence bicí linky. Ka opět spoléhá jen na řemeslnou preciznost dikce a lyrickou břitkost. Ničím nové, ale nadále konzistentně kvalitní články do tajemné skládačky převážně vycházející ze špinavých newyorských čtvrtí.  

JID – Forever Story (08/2022)
- po boku Kendricka Lamara další nadstandardně kvalitní počin v rámci rapového mainstreamu za letošek, který do pospolitosti, ale i z pohledu rapových ostruh v mnohém současnou hip-hopovou jedničku překračuje. Rozmanitá odysea, které nešetří změnami flows, intonací a nálad.

MORDLOCH – S/T (06/2022)
- po nadupaném vystoupení na druhém ročníku TranSiberian Hunger je nutné EP nové sebranky z Kolína zmínit. Spřízněnost s kolegiální Snětí jde slyšet i vidět na jednoduchém coveru, I přesto lze Mordloch zřetelně rozeznat, zejména díky vlivům, které obcházejí Autopsy. Staré škole metalu smrti je i tak vzdán hold z výsostnou parádou. 

TZOMPANTLI – Tlazcaltiliztli (05/2022)
- absurdní Bolt Thrower worship s aztéckými náběhy a citem pro hutný riff. Snoubení pomalého death metalu s etnovlivy mohlo být promakanější, na debut ale velice slibné. 

IMPRECATION - In Nomine Diaboli (10/2022)
- dlouholetá deathmetalová špína z Texasu na třetí dlouhé desce nikam neuhýbá ani nezkouší nic nového. Dřevitý metal na prasáka po vzoru Incantation se nejvíce zavděčí milcům nejvyššího kalibru žánrové ryzosti.

FUNERAL HARVEST – Redemptio (10/2022)
- solidní debut, kterému snad trochu škodí bakelitový zvuk bicích a příliš čitelné opisování od spřízněných kapel z trondheimského kroužku. Zlé riffy tady ale jsou.

CARLY RAE JEPSEN – The Loneliest Time (10/2022)
- neoprávněně přehlížená tvůrkyně mainstreamového popu z Kanady s dalším velmi kvalitním počinem. Kdo to ještě nevíte: vězte, že Carly Rae Jepsen s megahitem Call Me Maybe jenom začala. Nová deska jest dalším důkazem.

mIZZY

FLINT GLASS - Azathoth (07/2022)
- Flint Glass žeru pokaždé hlavně naživo, doma jsem jeho nahrávky nikdy extra moc neposlouchal, ale když už novinku pojmenoval Azathoth, něco s tak krásným názvem si přece nelze neposlechnout. A nakonec jsem mile překvapen, jak dobré a příjemné album to je. Je to teda primárně ambientní IDM lehce řízlé tribalem, ale svým způsobem mi to připomíná některé polohy The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble, a to snad ještě více než nové Kohnenovy projekty, kterému se ze stínu jeho staré kapely dodnes nepodařilo vystoupit. (Bandcamp)

GEVURAH - Gehinnom (10/2022)
- šest let po parádní debutu Hallelujah, následovaným vydařeným EP Sulphur Soul, jsou tady kanadští Gevurah s druhou řadovkou. Vyšla ve spolupráci Profound Lore s Norma Evangelium Diaboli, takže je jasné, že to žádná pičovina nebude. A jako, když na chvíli zapomeneme na Sortilegii a warmetalové bohy, dost možná se jedná jeden nejlepších black metalů z Kanady. Sice tu není až tak mocný zavírák jako הַלְּלוּיָהּ (byť poslední song asi opět vládne), ale celkově mi to připadá jako vyrovnanější materiál než jejich prvotina. Jen se fakt nekoukejte na ten über retardovaný klip k Blood-Soaked Katabasis. FFO Aosoth nebo Vortex of End myslím ideální věc. (Bandcamp)

FACELESS BURIAL - At The Foothills Of Deliration (10/2022)
- dost rozlámaný technický death metal, který nás fest rozbil na Tones of Decay. A byť mi připadá, že naživo to makalo mnohem více než z alba, stejně je to dost pěkný poslech s hromadou solidních náklepů a řezajících riffů. (Bandcamp)

LooMis

SCEPTIC - Nailed To Ignorance (09/2022)
- polští Sceptic se sice nikdy nerozpadli, ale jak jinak přistupovat k nové studiovce, kterou od předchozí dělí dlouhých 17 let? Po experimentu s Weronikou Zbieg na Internal Complexity se k mikrofonu vrátil Marcin Urbaś a taktéž původní basák Paweł Kolasa a zase to šlape. Chytře, chytlavě poskládaná porce technického melo/thrash/death metalu a za mne deska měsíce.

UGLY KID JOE - Rad Wings of Destiny (10/2022)
- další deska kalifornských Pepíků má oproti předchozí jedinou změnu, a tou je Zac Morris za bicími. Jinak se pořád jedná o dobrou porci (hard) rocku, který sice postrádá mladickou vtipnost a dynamiku, ale je udělán poctivě, místy i stále vtipně. Odkazy na staré klasiky samozřejmě nechybí.

KABÁT - El Presidento (10/2022)
- podotýkám, že Kabát jsem přestal vnímat někdy okolo Čerta/MegaHu a registroval je tak n(i/ě)jak na pozadí. Ale tahle deska mě fakt dostala a naposledy jsem se takhle dobře pobavil u Země plná trpaslíků. Samozřejmě, je to pořád Kabát, žádná progrese, ale tentokrát se spoustou velmi trefných a vtipných textů. A bod i za to skáčko!

Kotek

MOIN - Paste (10/2022)
- pěkná rocková oddychovka, která stojí na vynalézavý rytmice a komorně hypnotický kytaře.

GILLA BAND - Most Normal (10/2022)
- dříve Girl Band, teď už Gilla Band, ale pořád je to správně vyjetej noise rock. Oproti minule se ale kluci začínaj už trochu opakovat, a občas i vykrádat sami sebe. (YouTube)

SKIN GRAFT RECORDS PRESENT... - Sounds to Make You Shudder (10/2022)
- stopadesátá nahrávka pro Skingraft, a tak je čas na trochu bilancování všeho divnýho, co se v noise rocku šustne. Výborná kompilačka pro seznámení se s katalogem labelu. 

MAEDON-X - The Lion & The Ram (09/2022)
- tvrdý, rovný techno, který až překvapivě vynalézavě pracuje s industriálníma ruchama.

sicky

GOSPEL - The Loser (05/2022)
- energické post-hardcore s hammondkami. Psychedelie a klávesy versus uřvané emo post-hardcore je něco, co nebývá úplně běžné. Chvílemi to zní, jako kdyby Converge hráli covery Deep Purple. 

DEAD CROSS - II (10/2022)
- spolupráce Patton - Lombardo pod hlavičkou Dead Cross zdá se úspěšně pokračuje. Spolek našel svůj styl, který se kupodivu jeví vcelku seriózně. Ani bych se nedivil, kdyby z toho byla nakonec pravidelně fungující kapela.  

GOATWHORE -  Angels Hung From The Arches Of Heaven (10/2022)
- fajnový thrash/death nářez, který má švih, energii a chytlavý songwritting. Nekonají se žádné hudební ani zvukové komplikace, ale blbý to není.

piTRs

ALTER BRIDGE - Pawns & Kings (10/2022)
- trochu jakoby návrat k atmosféře Fortress (2013). Uvidíme časem, jestli (a eventuálně kam až) se novinka k té nesestřelitelné laťce přiblíží.  

STRYPER - The Final Battle (10/2022)
- když vosáci útočí s novou deskou, znamená to, že jsou další dva roky v hajzlu. Jinak standardní, výrazněji nevybočující Stryper. 

TANKARD - Pavlov´s Dawgs (09/2022)
- dlouhodobě nejzábavnější zástupci The Big Teutonic 4 tentokrát taky škobrtli. Hlavní zásluha na tom budiž asi přičtena Gerreho zpěvu, jenž oproti dřívějšku působí poněkud odflákle, s citelným odstínem jakési nezúčastněnosti až znuděnosti.

THE CULT - Under the Midnight Sun (10/2022)
- pod nasládle tesklivým oparem se zvolna klube černý kůň podzimu. A v diskografii následující po slovutné Ceremony se dle všeho usídlí nad průměrem.

brutusáček

DESPISED ICON – Déterré (EP) (10/2022)
- kanadští drtiči těsně před zastávkou v Praze vypouštějí do světa re-EPko (skladby už vyšly). Nicméně to říkám pořád a budu se opakovat, tenhle krátkometrážní formát pro tenhle typ muziky je nejlepší.

GREG PUCIATO - Mirrorcell (06/2022)
- až teď jsem se k tomu dostal. Greg a jeho podoba grunge, proč ne.

DarkXane

ATRONOS – Fehde (09/2022) 
- Saská dvojice, multiinstrumentalista Henker a vokalista Baptist (téže Eisenkult, Mavorim), se dala dohromady teprve letos a hned naservírovala silný debut v duchu typické primitivizující blackmetalové a punkrockové melodické pochodové provenience s germánskou lyrikou. Čtyři z osmi albových zvrácených hymen byly již prezentovány v podobě květnového demáče a také na červencovém splitku s Eisenkult. Pokud někoho baví zmíněné vokalistovy spolky nebo třeba z dalších spolubojovníků takoví Aussichtslos, Kanonenfieber, Meuchelmord, Sarkrista, Storm Kvlt nebo Totenwache, tak nesáhne vedle. Ich bin der Sieg!

EXHUMED – To the Dead (10/2022)
- zábavná grindující deathmetalová nakládačka kalifornských gore veteránů na deváté řadovce pod nesmrtelným diktátem Matta Harveyho s podporou Rosse Sewage a spol. Důstojná oslava více než třiceti let na scéně ve strhujícím tempu štípajícím kosti a vysávajícím tekutiny z lidských slupek. Mimochodem k songwritingu byli přizváni čtyři bývalí členové a pařát sériového vraha je tak o to více úderný.

KONQUEST – Time and Tyranny (10/2022)
- italský talent Alex Rosi je se svým staromilským heavymetalovým one-man show projektem při chuti i v letošním roce a po loňském lednovém debutu, který jsem tady vcelku s potěšením hlásil, tady máme první pokračování epických zvukových kompozic, které jdou dále na cestě v produkčním vybrušování a jsou tak dalším důkazem muzikální geniality a neutuchajícího radostného nasazení autora.

SS-18 – Cryoholocaust (10/2022)
- je-li libo blackmetalový válečný obraz nukleární apokalypsy, tak ruská misantropická sebranka ze Stavropolu letos dospěla již ke dvacetiletému výročí své existence a vypustila tak při této příležitosti již druhou letošní strategickou jadernou střelu po únorové Lost Warheads. V pořadí šestá deska nepřináší nic převratného, ale navodit depresivní atmosféru z možného konce světa, který je nyní blíže než kdy jindy, dokáže spolehlivěji než lecjaké jiné uskupení rámující metalové běsnění do podobné tématiky. 

THEOTOXIN – Fragment: Totenruhe (10/2022)
- čtvrtá řadovka rakouské bezbožné smečky prezentuje zdivočelou nenávist protkanou melodickými strukturami, ze kterých se zlověstně linou riffoví duchové Dissection. Na závěr nechybí povedený cover klasické námrdovky Frontschwein od Marduk. Jde tedy o hutnou záruku, že na letošní listopad přeloženou živou performanci bude stát za to do Futura dorazit, a to i kdyby tam vídeňští nebyli ani po boku slavnějších severských zabijáků.

THERION – Leviathan II (10/2022) 
- slovy Viktora Černomyrdina: „Nikdy v životě se něco takového nestalo, a už je to tady zase.“ 

TRINITAS – Total Heresy (10/2022)
- zajímavý švédsko-německý konglomerát, ve kterém bubnuje Stefan Hüskens aka Tormentor z Asphyx a ex-Desaster, kytary obstarává Vargher z Naglfar a Bewitched a štěkavého zpěvu se ujal Matthias Jell aká Azathoth z Gráb a ex-Dark Fortress, se dopracoval pod hlavičkou Ván Records ke svému debutu poté, co o sobě dal poprvé vědět třískladbovým EP v roce 2019. Necelých čtyřicet minut nepředstavuje nic, co by mohlo někomu nakopat prdel, ale muzikantsky slušně zvládnutý hold black metalu počátku devadesátých let v moderní produkci. Celkově na dojem mrazivě chladná záležitost protkaná black’n’rollem a chytlavými melodiemi, ale emoce z říše satanovy hledejte jinde. 

Kory

HEAVING EARTH - Darkness Of God (05/2022)
DEVENIAL VERDICT - Ash Blind (10/2022)
SISYPHEAN - Colours Of Faith (05/2022)
ALTARS ABLAZE - Life Desecration (09/2022)

bizzaro

ELECTRIC CALLBOY – Tekkno (09/2022)
- pičovina, ale strašně zábavná. Půlhodinka elektrokoru uteče než bys dojódloval!

MEGADETH – The Sick, The Dying… and the Dead! (09/2022)
- název alba odkazující do minulosti naznačuje, že by se mohlo thrashovat a riffovat. A taky že jo. Příjemná metalová deska na každou příležitost.

POLYPHIA – Remember That You will Die (10/2022)
- jsou to excelentní hráči, dost slušní skladatelé, co dělají fame - hudbu na party, pro nerdy. Počáteční problémy s formou a nadbytkem not překonán.

RISE OF SURYA – Drag Me Through (09/2022)
- singl progy math Pražáků je peckovej, valte to sem!

MXL

NOCTEM - Credo Certe Ne Cras (10/2022)
- kulometné konfliktní komando ze Špáňa se po produkčně slabší dva tisíce osmnáctce opět vrací na potřebnou úroveň. Užívám si je stejně jako na Haeresis, kdy mě jejich “deathened black” poprvé zaujal. Kvarteto z Valencie na novince valí de facto pořád to stejné, jako na starších albech. Tedy čistá protináboženská a mytologická nenávist, a ani od nich nic jiného nechci. Kdo má rád třeba jejich pyrenejské sousedy Gaerea nebo výbušnost Nordjevel, mohl by být spokojen. Třeba Ceremonial Miasma je moc pěkná písnička, kterou si můžete s čistým svědomím nastavit jako budíček do mobilu. Tedy jedině pokud si plánujete hned po probuzení omlátit palici o zeď.

INGESTED - Ashes Lie Still (11/2022)
- další z řady nekompromisních a neskutečně nabušených hoblovaček těhle jůkej slamming/brutal/death/core stárs. Tentokrát mám pocit, že jsou ještě o třídu víc agresivnější, nasranost z muziky Ingested prýští jak krev z podřezaný manželky. Krutá pomsta násilníků dokonaná na všech mužích, ženách i dětech. Poslech si doslova vynucuje divoký headbanging. Vrcholní architekti slammovacího vyvražďování by měli koukat brzy přijet.

vaněna

TRIUMPH, GENUS - Všehorovnost jest porážkou převyšujících (2013)
- po dlouhé době opět vychází na LP u New Era klasická deska Kultu Jaroslava. Kdo nemá, doplnit sbírku nutno jest!

sicky

NORNA - Star Is Way Way Is Eye (03/2022)
- pomalý sludge/post-metalový drtič. Riffy, řev a brutální tvrdost. Po návštěvě koncertu, který byl super, jsem pořídil i (debutové) album (zdarma ke stažení na bandcampu) a baví. 

WITHOUT WAVES - Comedian (03/2022)
- kombinace mathmetalových sekaček, progresivního vymýšlení a poslechových rockových melodií. Hudebně pestrá a z mnoha pohledů zajímavá deska.

piTRs

SUR AUSTRU - Meteahna timpurilor (2019), Obârşie (2021)
- po dlouhé době přesvědčivé metal-folklorní (tfuj!) desky, ze kterých je dobře slyšet, že zdařilé protnutí hudby s magií určitého území je umění, jímž není obdařen každý, a bývá k tomu potřeba i něco víc, než pronajmout si tam někde chalupu.

bizzaro

WATCHTOWER – Concepts of Math: Book One (10/2016)
- genialita. Za turné s Obsidious bych si ho klidně vyškub! Mám ale to štěstí, že jsem je před 18 lety viděl. Bude někdy Book Two? Asi těžko, díky aspoň za tohle EP, žiju z něj roky.

ION DISSONANCE – vše
- projel jsem si vše od minulosti a ID jsou bez debat králové drtící math dizonance.

PESTILENCE – Testimony of the Ancients (09/1991)
- proč asi? Protože jí bylo 30 plus 1 rok.