1) SPOTIFY playlist: duben 2023 - 58 skladeb a téměř 5,5 hodiny hudby a na závěr jako bonus 80 minut funerálu
formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.
2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů
3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů
4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)
(7) DØDHEIMSGARD - Black Medium Current (04/2023)
- aniž bych byl úplně skalní fanoušek DHG, tuhle událost jsem si nemohl nechat ujít. Prozatím nechci vyřknout Ortel, nicméně bez příšerných vokálů A Umbra Omega to bude dost možná velmi poslouchatelné album! (vaněna)
- po osmi letech opět noví DHG. A stejně jako v případě A Umbra Omega, i zde po prvotním zklamání spokojenost s dalšími poslechy roste. Vicotnik tentokrát nejen že opět složil drtivou většinu alba, ale zároveň jej i komplet nazpíval. Dá se tedy říct, že to je ještě více jeho sólovka než kdy v minulosti a jeho nejosobnější album, v němž se promítá tvář prakticky všech nahrávek, na kterých dosud působil. Pracuje více s přímočarým black metalem, ale i experimentálními prvky. Absence Aldrahna zde vůbec nevadí (spíše naopak), a i když Black Medium Current nebude nejlepším albem kapely, určitě se k němu budu ještě dost vracet. (Bandcamp) (mIZZY)
- progresivní, megalomanské, velkolepé dílo, které kupodivu naplňuje své ambice. (sicky)
- za mne absolutní vítěz měsíce a jeden z nejvážnějších adeptů na desku roku 2023. V žádném případě jsem neočekával až tak výbornou záležitost. (Kory)
- legenda, blackmetalová klika redakce se moc netvářila, za mě v pořádku. (brutusáček)
- pro mě dosavadní vrchol tvorby norských věrozvěstů meziplanetárního dialogu. To, co bylo na A Umbra Omega nakousnuto a zanecháno nedořčeno na půl cesty, projevuje se zde zcela nepokrytě. Pro někoho šok, pro mě rajská hudba. Pro někoho tribute Pinkflojdům, pro mě sofistikovaná avantgarda a dechberoucí i úsměvný triumf Oslanů. Zatím letošní top.(MXL)
- teprve šestý výron v předlouhé historii norské veličiny nenechává na pochybách, že se jedná o Vicotnikův klenot. Při prvním poslechu, je-li nevhodně načasován vůči naložení mysli a fyzickému stavu mrzké schránky, je možné i usnout, což je ale jedině známka následujícího postupného růstu až k temným hvězdám. Po osmileté přípravě uzrál další inspirativní opus nadupaný kreací a vábící intenzitními prožitky s pulzem vyvracejících se siločar. Padněme na kolena a soustřeďme se na nevyzpytatelnou hypnotickou atmosféru severských mistrů avantgardy. (DarkXane)
(5) FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt (03/2023)
- po hravém, barevném předchozím albu je novinka tvrdší a více metalově zarputilá, ovšem kvalita, progresivita a stylová neuchopitelnost zůstávají. (sicky)
- tahle deska má jenom jedno mínus, na poměry FS je příliš krátká! (LooMis)
- 4 tracky a je tam toho tolik, že jsem to zdaleka ještě všechno nepobrala. Jako první samozřejmě zaujme ženský vokál, pohybující se od klasickýho rockovýho zpěvu přes čarodějnický rituály až k divadelnímu přednesu. Toho je třeba se nabažit, a pak jít dál a hlouběji. Ta zpěvačka je dobrá, nevím, neznáte ji někdo? :-) (Baara)
- další legenda, tuzemská, souhlas s recenzí. Velmi mě překvapilo, že se nikde nezastydlo někde v devadesátkách a kapela reflektuje aktuální dění, ať už hudebně tak i zvukově. Rozkročenost je osvěžující a zejména cením v jazykových mutacích zpěv. (brutusáček)
- nová deska FS do jejich zvuku vrací metal a především ženský zpěv. Ten desku poměrně táhne, ale zároveň celou hudbu hodně propojuje. Někdo by řekl, že další deska FS, kde se svébytně prolínají žánry, ale já desku vnímám jako novou cestu. Propojuje se tu kapelní minulost, zachovává idea budovaná 30 let, ale zároveň odkrývá, čeho by nová sestava mohla být schopna, neb ty čtyři skladby zároveň do placu dávají nejkratší desku experimentujících „Brňáků“ rozesetých po celé republice. A výsledek mě často ohromuje. Skvělý mix, super nápady i zvuk. Klidně bych zvládl i Vemork #2 a pak počkal na desku, kde „neplatí nic“. (bizzaro)
(5) OVERKILL - Scorched (04/2023)
- Blitzovi a D. D. Vernimu je už přes šedesát, ale hraje jim to jako zamlada. Scorched je jubilejní dvacátá řadovka a chlapi si na ní dali záležet. Plejáda řezavých riffů, tepavých temp a přitom jde o poměrně dost melodickou nahrávku. Těžko hledat v klasickém thrashi víc. (onDRajs)
- po sérii výborných alb slabší kousek, thrashová legenda trochu ubrala plyn a snaží se být více variabilní (melodická) a nějak to není úplně ono. (sicky)
- tak si tentokrát dali mezi deskami největší pauzu v dosavadní studiové diskografii. Oproti The Wings of War a The Grinding Wheel šla kvalita lehce dolu, ale spokojenost převládá. A když si to porovnám s Metlou, tak už není vůbec co řešit. (LooMis)
- zelenáči se nikdy nestali úplnou srdcovkou, ale respekt tam vždycky byl. Revoluce v thrashi se samozřejmě ani tentokrát konat nebude, ale energie a řemeslo z nejryzejších z toho tryská horem i spodem. Dědci válcujou. (piTRs)
- věrni svému kopytu, někdy slabší, někdy výraznější, tohle je za mě takový střed, tah to má a to cením. (brutusáček)
(4) METALLICA - 72 Seasons (04/2023)
- Metallica částečně napravuje chyby minulých počinů, ale zároveň některé opakuje. Deska je zase naplněná až po samotný okraj CD stopáže a je to opět neuposlouchatelná kláda. Některé kousky ovšem šlapou a jsou na důchodce překvapivě živelné, zejména úvod alba rube uhlí zdařile. Škoda, že 72 Seasons nenabídne víc songů jako Lux Aeterna, který je svou délkou a svižným tempem vítaným osvěžením. Jakmile se totiž Metallica vrátí ke svému loadovskému hard rocku, začíná to drhnout. Přesto přese všechno si zatím myslím, že novinka je lepší než předchozí Hardwired..., kde si nejlepší věci kapela schovala do prvních pěti skladeb a pak už se to nedalo doposlouchat. (onDRajs)
- průser to určitě není, kvalitou tak nějak na úrovni předchozích tří, ve finále možná i o chlup výš. (sicky)
- ten zvuk je takovej přidušenej, sterilní, nevím. Ale Hetfieldův hlas je furt sexy a ty riffy jako background music na dětský hřiště postačí. (Baara)
- že i na prahu šedesátky jde v rámci někdejší velké čtyřky vytvořit silné album, skladatelsky přesvědčivé, s vyrovnanými výkony všech zúčastněných a bez zbytečných produkčních kiksů či výstřelků (ve výsledku je jedno, co z toho to ve skutečnosti je), ukázal loni Mustaine. Verdikt vycházející z pomyslného srovnání s aktuálními Megadeth je pro Metlu v podstatě ve všech těch parametrech až výmluvně nemilosrdný, že by člověku skoro bylo líto těch, co na tuhle desku fakt čekali sedm let. (piTRs)
(3) NEO INFERNO 262 - Pleonectic (03/2023)
- hodně mě svrbí prsty k recenzi, protože dva odstavce se napíšou samy seznamem kapel členů téhle černé mašinky. Co přináší v roce 23? Mírné uklidnění, geniální obal, zajímavý obsah, nu ve finále jedna z nejvíce poslouchaných desek nabitého měsíce. (vaněna)
- po 15 letech industrial black sešlost francouzské all-star scény přichází s novým albem. Žádná zběsilost se sice nekoná, nečekejte nějaké absurdní rychlo-palby. Jede se v mnohem rozvážnějším tempu, ale album to je dobré, s fajn zvukem a hezky tanečních tucek tu je taky dostatek. Místy to docela smrdí DHG nebo Control Human Delete, a celkově je super, že v době, kdy Aborym už stojí totálně za vyližprdel a tenhle styl postupně umírá, ještě vyleze po sto letech někdo s obstojně znějícím industrial blackem. (Bandcamp) (mIZZY)
- francouzský elitářský spolek se zdál být u ledu poté, co se nesmazatelně zapsal v roce 2008 hacknutím svatého kódu do industriální blacmetalové továrny… jó to byly časy, když ještě i takovým Aborym nejebalo a žánr zažíval svůj zlatý věk. Klidně bych mohl označit tenhle debut jako nejposlouchanější album posledních patnácti let. A novinka si vede zatím nad všehomíru i v letošním dubnu (a říkám si zda by se kurva nemohli taky rozhoupat po jedenácti letech souputníci Blacklodge, když už se nám tady objevil i třeba Saint Vincent). S přibývajícím věkem tak ani nevadí, že se poslouchatelně zvolnilo a černá elektronika a techno beaty přináší i nadějné zvukové záblesky v jak jinak než skličující virtuální technologické tématice. Intenzivní hudební zážitek plný zlomů, rytmických výkyvů a úpění. To vše nemůže nikoho uvrhnout v nevědomí o tom, že digitální degenerace je nevyhnutelná a Smrt se přeceňuje… nenechte se tak pomýlit a vykročte společně, vedeni satanskými algoritmy, vstříc ponuré revoluci! Plus za skvělé vizuály. (DarkXane)
(2) AUGUST BURNS RED – Death Below (03/2023)
- na první dobrou tam ta hitovost uplně není, chce to pár poslechů na objevení, ale pořád nejvyšší liga v metalcore. (brutusáček)
- metlkór je pro mě celkem otravným stylem a jsem tomu rád, že sic pomalu a dlouho, ale jistě chcípá. Jednou ze světlých výjimek bránících se pohlcení černou dírou jsou křesťanští melodici ABR. Viděno nejednou živě, slyšeno mnohokráte na starších albech, i tentokrát to má úroveň, ač vymezenou daným žánrem. Řezavý zvuk, melodie a energie od Krista Pána, klaňte se a kupujte…(MXL)
(2) CHOIR - Song for a Tarnished World (03/2023)
- výborný disonantní doom metal. (vaněna)
- reissue debutu Choir na Total Dissonance Worship, surovej, prašivej, zkroucenej doom. (Kotek)
(2) ENSLAVED – Heimdal (03/2023)
- po poněkud rozpačité minulé desce mne kapela velice příjemně překvapila. Slyším zde docela velký návrat k tvorbě řekněme 10 let zpět, což s povděkem velice chválím. (Kory)
- tohle album je krásným zúročením všech předchozích počinů. Jen tak se neoposlouchá, Norové stále umí překvapit a jejich snaha žánrově se za každou cenu nevymezovat je sympatická. Umí být moderní i dřevní v jednom a ještě si jeden pěkně zavesluje na drakkaru. (MXL)
(2) GRAVE PLEASURES - Plagueboys (04/2023)
- nové album Grave Pleasures sice není až tak našláplé a hitové jako perfektní Motherblood nebo éra Beastmilk, ale dostatečně dobré, aby překonalo minimálně Dreamcrash, je. Plagueboys je poněkud rozvážnější, je zde možná slyšet větší vliv gothic rocku, ale jinak je to furt ta stejná post-punk/deathrock parta se super Kvohstovým zpěvem. (mIZZY)
- někdejší Beastmilk potřetí, Tentokrát chladnější, rozvážnější post-punk než minulý roztančený deathrock. Stále fajn, na první poslech ovšem méně uhrančivé než starší desky. (Dantez)
(2) ὉΠΛΊΤΗΣ - Τρωθησομένη (04/2023)
- jelikož tito řeckou mytologií fascinovaní Číňané vydali jednu skvělou desku už v lednu a v dubnu tu je další řadovka, kterou Ψευδομένη i překonávají, zajímalo by mě, kolik alb se od nich letos ještě dočkáme. Opět skvěle našlapaný a příjemně vyhrocený disonantní black, který kromě skřípání a sypaček aji dobře leze do uší. Jestli jsem v minulém měsíci psal, že se jedná pravděpodobně o nejzábavnější disonantní věc, co jsem letos slyšel, zde to jen podtrhávám. (Bandcamp) (mIZZY)
- druhá řadovka čínské enigmy, ve které se mísí tradiční blackmetalová škola s mnoha směry žánrové moderny. Hodně elementů ke zpracování, z celku ovšem leze poměrně originální poslech. (Dantez)
(2) MC YALLAH – Yallah Beibe (04/2023)
- ugandsko-keňská MC s flow AK-47, rap v afrických jazycích (Luganda, Luo, Kiswahili) zní fakt dobře. O převážně potemnělou produkci, různě mixující (asi) trap, grime, dancehall, gqom, kuduro, experimentální hip-hop, dubstep (? prd tomu rozumím :) ), někdy s industriálním nádechem, se tentokrát rozdělili Debmaster, Chrisman a Scotch Rolex. Většina tracků mě opět baví, ale jsou tu i slabší, „mainstreamovější“ (? třeba Big Bung). V jednom z těch nejlepších – No One Seems to Bother – dojde i na řev hostujícího Lorda Spikehearta z Duma. (Bandcamp) (AddSatan)
- když jsem ty tracky slyšel naživo, přišlo mi, že to debut zadupe do země, ale zatím to po mě spíš sklouzává. Ale ani z Kubali popravdě pořád nejsem bez výhrad nadšený, speciálně ve srovnání s koncerty, a to hlavně tehdy na Stalinu. Ve zkratce, Bike Jesus je prakticky povinnost. (JSt)
(2) SÓL ÁN VARMA - Sól Án Varma (04/2023)
- členové Misþyrming a pár dalších týpků z Islandu nahráli po poslední až hymnicky rockové desce album, které je naopak primárně o atmosféře. Svým způsobem funguje jako takový protipól Með hamri. Jestli jsou dnešní Mišpyrming primárně o nasypaném rokenrolu s chytlavými melodiemi, Sól Án Varma je naopak o roztáhlých disonancích. Album je to sice až zbytečně dlouhé, ale mohlo by uspokojit ty, komu úplně nesedí aktuální tvář Dagurovy hlavní kapely. (Bandcamp) (mIZZY)
- ať tu nemám jen samý měkoty, tak přihazuju jeden atmosférický black z Islandu. Nejde až tolik o sypačky, jako spíš melodie, harmonie, temná aura je ovšem zachována. (sicky)
vaněna
RÜNDGARD – Ulvmonddomānen (01/2023)
- znamenitý raw black jak jinak na Signal Rex. Zalézt si takhle do dungeonového pelíšku a poslouchat si synťáčky...
BLACK MAGICK SS - Burning Bridges (03/2023)
- nesdílím nadšení z příklonu k diskotéce, ale i tak na stálo zařazuji do playlistu do auta.
HERETIC CULT REDEEMER - Flagellum Universalis (04/2023)
- od super splitka s Amestigon už uplynuly neuvěřitelné tři roky a nová deska z Řecka je tu. Možná je více poplatná posluchači, než bych čekal.
BURIAL HORDES - Ruins (06/2023)
- záchrana řeckého black metalu před pádem do pop-metalových a uhlazených pastí. I předchozí album bylo dobré, tohle mi momentálně učarovalo ještě víc.
FAGUS – Inter (03/2023)
- variace na nenápadnou, ale funkční syrovost mezi Precambrian a Hollow Woods.
DARK GOAT - Mystery of a Black Mass (03/2023)
- humorná záležitost, o kterou se rád podělím v recenzi.
SKUGGOR – Skogshypnos (04/2023)
- Burzum kopie bez nápadu. Až urážlivě generické album.
mIZZY
SPIRIT POSSESSION - Of The Sign (03/2023)
- již zmíněno AddSatanem a Dantezem v předchozím měsíci. Přidávám se s chválou, dost poctivý naspeedovaný Negative Plane worship a solidní mrdanec. Ugh! (Bandcamp)
LITURGY - 93696 (03/2023)
- už od H.A.Q.Q. Liturgy pokračují v drhnutí podobné šílenosti, a daří se jim to docela dobře. Nevím, zda si na podobně vyhrocenou avantgardu v jejich podání začínám zvykat nebo se kapele daří skládat trochu smysluplnější věci, ale 93696 poslouchám bez toho, abych si co chvíli říkal, co to vlastně kurva je. Je to ale plus nebo mínus? (Bandcamp)
sicky
SERMON - Of Golden Verse (04/2023)
- zajímavá muzika na pomezí progresivního metalu a temné avantgardy.
GAIA MESSIAH - Vlnobytí (03/2023)
- česká (téměř) dívčí rocková kapela a její druhá post-comebacková deska, za mě povedená. Btw, Josh Stewart je (zejména naživo) nejlepší tuzemský basák.
ULTRAPHAUNA - No No No No (04/2023)
- pozoruhodná věc, která je sice trochu neucelená, ale určitě stojí za to zmínit.
LAMPR3A - Esnse (03/2023)
- svižný instrumentální prog doplněný občas klávesy a nějakou elektronikou, pidkliky, ale odsejpá to.
TETRAO UROGALLUS - Gulo Gulo (04/2023)
- stoner-heavymetalová ptákovina, která zaujala a nějak se ji nemohu zbavit.
SATAN TAKES A HOLIDAY - Satanism (04/2023)
- satanismus!!
LooMis
ASHEN HORDE – Antimony (01/2023)
- další ze zajímavých kapel patřících pod label Transcending Obscurity. Nasypanej black/death, který dokáže být i v nejvyšších otáčkách hodně přesvědčivý. A výtečný cover Therapy? na závěr.
AddSatan
MOLESTED DIVINITY – The Primordial (04/2023)
- techničtější brutal death od Turků a Francouze, téměř nepolevující tlak, super flow, na poměry subžánru i temnější vyznění. „Rychlodrtičku/běhačku“ prokládají atmo/disonantními rozklady. Songwriting promyšlený, sice to trochu splývá, ale skoro mi to nevadí. Pro mě hodně překvapivě asi nejposlouchanější deska dubna, od loňských Dischordia mě žádný death metal tolik nechytnul, v rámci BDM podstatně déle. Více v recenzi. (Bandcamp)
TIM HECKER – No Highs (04/2023)
- předchozí tři Heckerovy nahrávky mě zaujaly jen málo (nebo jsem jim nedal dostatek poslechů), novinka mě baví více. Zvláštní minimal rytmika (v úvodní skladbě připomínající morseovku), typicky psychedelické, rozmlžené, místy glissandově klouzající synťáky / elektronika místy na rozhraní ambientu a jemnějšího noise, dechové nástroje (v úvodní to zní jako basklarinet, v Monotony II hostuje na saxofon Colin Stetson), smyčce atd. Spektrum různých nálad, často nejednoznačných. Ty delší skladby jsou lepší. Musím zkusit znovu i předchozí, ale řekl bych, že od Virgins nejlepší Timova deska. (Bandcamp)
AROOJ AFTAB, VIJAY IYER, SHAHZAD ISMAILY – Love In Exile (03/2023)
- ambientní jazz / klasický minimalismus / ambient s ženským neo-Sufi (Pakistán, Indie) zpěvem Aftab. Vede hlavně Iyerův klavír, Ismaily (ex-Secret Chiefs 3, Ben Frost atd.) přizvukuje baskytarou s krásně měkkým zvukem + 
trocha synťáků (mj. cinkání á la Fender Rhodes) od obou. Příjemné, trochu překvapivě to navzdory názvu (a očekávání) není nijak zvlášť dojímavé, nebo příliš líbezné. Většinou je to spíše potemnělé. Iyerovi to v pár momentech utíká ke „standardnějšímu“ jazzu, ale skoro pořád hraje pěkně, decentně, atmosféricky. Blíží se to mj. těm lepším věcem ECM Records. (YouTube)
ANATOMY OF THE HEADS – In the Realm of Allied Barbarians and Tributary Lords (03/2023)
- psychedelická vyjeťárna kombinující prog rock, free jazz, noise, drone, ambient, zeuhl, folk, tropical goth, exotica – inspirace rituální hudbou Indonésie a Tichomoří (údajně jsou z Kiribati, ale spíš to budou Němci, kteří tam jezdí – nahrávalo se to prý v Indonésii a v Německu). FFO: Sun City Girls, Sun Ra, Neptunian Maximalism resp. Zaäar, Silvester Anfang, Master Musicians of Bukkake, Amon Düül atd. (Bandcamp)
Baara
DEPECHE MODE - Memento Mori (03/2023)
- máme skvělou recenzi!
piTRs
STEEL PANTHER - On the Prowl (02/2023)
- dalo se to čekat - sestupovalo se už dlouho, prakticky od dvojky Balls Out - a zatím nejspíš nejslabší deska je na světě.
Dantez
PORTRAYAL OF GUILT – Devil Music (04/2023)
- dvě strany mince – jedna, na které se rozehrává blackened hardcore smršť, druhá, kde stejný mustr podléhá orchestrálnímu provedení. Koncepčně zajímavá věc, autorsky už o trochu méně.
kotek
TERMS - All Becomes Indistinct (04/2023)
- už dlouho mě takhle nějaká matematika ve dvou nebavila - aby taky ne, když tu kytaru kroutí borec z Yowie. Prstolamy s duší.
SQUID PISSER - My Tadpole Legion (04/2023)
- Locust hráli o kobylkách, Squid Pisser hrajou o pulcích. Žánrově jsou ale na podobný vlně, ale kvalitativně skoro taky. Výplach, kterej se vejde do dvacíti minut, tak je to správně.
FACS - Still Life in Decay (04/2023)
- skvělá náladovka na pomezí noise rocku a indie, tentokrát ještě o něco depresivněji než naposled.
SCOTCH ROLEX AND SHACKLETON - Death by Tickling (03/2023)
- dva dobře známí nezbedové britský elektronický scény (pro pamětníky - Scotch Rolex je DJ Scotch Egg) tentokráte pospolu, a je z toho pěkně potemnělej elektronickej tribálek.
LONNIE HOLLEY - Oh Me Oh My (03/2023)
- tohle rozháraný, procítěný blues se mi s opakovaným poslechem dostává až nebezpečně hluboko pod kůži.
JSt
BEN BONDY – Spirit Desire (02/2023)
- ozvěny r'n'n, ambientní plochy, čitelné beaty... Zajímavá a hlavně zábavná věc, která má v něčem blízko postambientům typu claire rousay, ale baví mě podstatně víc. Svým způsobem banální chillout, který je ale svěží. I tím, že spíš jen naznačuje.
KALIA VANDEVER – We Fell in Turn (03/2023)
- v podstatě to jsou prostě pěkné, poloambientní písničky na trombón, které v něčem klidně můžou připomenout Arve Henriksena. Vlastně je to celé dost jednoduché a přímočaré, ale překvapivě mě to neirituje ani nenudí.
brutusáček
ASYSTOLE - Siren To Blight (03/2023) 
- solidní dissonant death metal s bubeníkem z Replicant.
ELEMENTAL TRANSCENDENCE – From Within The Earth (03/2023)
- na jaře se nesmí zapomínat i na funeral doom metal.
bizzaro
PARAMORE – This is Why (02/2023)
- rock pro masy? Jo, rock pro masy. Ale je to chytrý i chytlavý, a byť přístupný, tak hudební.
FEVER RAY - Radical Romantics (03/2023)
- fajn popík s feelem Björg.
PERIPHERY - V: Djent is Not a Genre (03/2023)
- je to dlouhý jak tejden, ale má s tím někdo problém, když je to zas dobrý?!
Gába
PUTRIDITY - Adipocere Retribution (singl) (06/2023)
- po letech se o slovo hlásí legendy přehrocenýho BDM s novou sestavou... a zcela překvapivě... hypersmrt! Z připravovanýho EP Greedy Gory Gluttony. Dvě nový skladby, dvě znovu nahraný a jedna předělávka překvapivě od Cannibal Corpse. Tohle je pochopitelně zcela jasná povinnost! Á propos, chystá se i plnohodnotná deka s názvem Morbid Ataraxia. Hypertěšba!
GENOCIDE DOCTRINE – Sleepers (04/2023)
- výbornej deathgind nášleh z Dánska. Skvělej zvuk, zahraný perfektně a už jen čekám co od těchhle borců vypadne dalšího, páč tohle je fakt kurwa dobrý! Jasný doporučení.
SICK SINUS SYNDROME - Swarming of Sickness (04/2023)
- milovníci oldskůl patho/goregrindu aneb Carcass/Regurgitate revival a jejich další zářez. Zahoď mozek, pitvej, hroz a řezej se v kotli neasi.
SCATTERED DISEASE - Savagery and Weakness (singl) (06/2023)
- z připravovaný deky Dilapidation and Endless Suicide. Kulometný indobrut pohlazení na duši... ugh!
PAROXYSM UNIT - X-Rated Metanoia (singl) (03/2023)
- rusko/americkej projekt s Colinem Marstonem (hrajícího mj. na warr guitar) z připravovaný deky Fragmentation//Stratagem. A kdo ví a zná co CM poslední roky vyhazuje, tak si může bejt jistej, že se opět jedná o pěknou lahůdku. Psychopatickej 
chaotic/BDM a tentokrát i s čistým výborným zvukem. Demáč byl masakr, tohle bude ještě lepší! Vřele doporučuju mrknout na bass playthrough Konstantina Koroleva... zcela nepochopitelná záležitost. Vydává NSE. Hypertěšba! (Youtube)
MXL
NIGHTMARER - Deformity Adrift (05/2023)
- Allstars band činovníků z Conquering Dystopia, Krallice, The Ocean Collective či bývalého zpěváka Gigan je i napodruhé něco jako génius průměrnosti. Všechno je naprosto v pořádku a nemám výtek - sound, instrumentace, songwriting. Ale jak to zapnu, tak to skončí. Chybí mi ještě malý krůček navíc a bylo by to eňo-ňuňo.
BELL WITCH - Future's Shadow Part 1: The Clandestine Gate (04/2023)
- červům lahodící funerálek produkovaný ve dvou trupech. Smutnění je na čtvrté desce Američanů doslova do propasti strhující a solitérně bezútěšné, jak jen to jde. A když už to nejde, apelují na ještě větší zoufalství a nářek. Tohle hrát jen s basou a bicími, přitom s takovým zvukem, to je na klobouček.
mIZZY
INVUNCHE - vše
- hlavně díky výbornému koncertu na A Sinister Purpose festivalu. Totálně našlapaný black punk s prvky chilského folklóru, který pracuje s podobným feelingem jako Blue Hummingbird on the Left z Black Twilight Circle.
AddSatan
TRAVIS & FRIPP – Thread (2008)
- ambient od kytaristy z King Crimson a alt flétnisty + soprán saxofonisty ze Soft Machine. Že to skládá prog rocker a jazzman je občas znát, díky té flétně se to blíží i moderní klasice, saxofon zase připomene nejklidnější polohy Jana Garbareka, ale je to hlavně ambient. Převládá tajemná až surreálná atmosféra, spíše v tmavších, melancholičtějších odstínech, ale zabarvení se různě mění. V pár místech to trošku kazí některé syntetičtější zvuky, ale převážně pěkné.
Baara
ARCH ECHO - You Won't Belive What Happens Next (2019)
- objev přes nový singl Aluminosity (https://youtu.be/…3Ls) a díky za to, hudebních antidepresiv není nikdy dost!
JSt
CRESCENT – By the Roads and the Fields (2003)
- projekty jako Flying Saucer Attack nebo The Third Eye Foundation znám roky a podle jména vím i o ostatních členech téhle „druhé“ bristolské scény, ale až teď mě motivoval jeden článek si je poslechnout. A jsem nadšen. Crescent jsou nádherný folk, slowcore, zkrátka úžasně křehké písničky. A vynikající jsou i personálně spříznění Movietone.
FUMU – Enter the Anima (2022)
- není to vyloženě instrumentální grime v tradici Logose nebo raného Visionista, ale má to k němu hodně blízko. Záběr je trochu širší, víc celé UK hardcore continuum, plus je to příjemně „hrubé“, co se kompozice týče. Velmi solidní zábava.
bizzaro
TRNY & ŽILETKY – Třetí hlas (10/2022)
- další z projektů, do nichž je zapojen DeSed. Hudebně je tu asi základem crossover znělý do Dark Gambale, ale doplněný blastbeaty a především žánrový rozskok je do všech stran, klidně i do avant-blacku (v drobných uvozovkách). Problémová může být délka.
ARCHITECTS – For Those That Wish to Exist (2021)
- furt mě bavej. Energie, riffy, skladby, refrény.
ABIGOR – Fractal Possession (2007)
- posedlost, zlo, hellraiser, peklo, digitální pentáč, nádhera.
MXL
ULVER
- prostě všechno
Vložit komentář