1) SPOTIFY playlist: červen 2022 - 47 skladeb a 3,5 hodiny hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

 
(4) SOREPTION – Jord (06/2022)

- ve sportovním death metalu výkon Soreption určitě stačí na bednu (i když Archspire na prvním místě asi nedoženou). Vynikající deska, tlaky, growly, sypačky, riffy, je to skvělé ve všech směrech. Tohle se dá točit pořád dokola. Předchozí tvorba mi sice trochu splývá, ale na tuto desku přísahám. (vaněna)

- hutná, kompaktní deska, ale nevím, docela se mi to slejvá - není tam vyloženě žádnej mrdanec. (LooMis)

- tech/death, který má tah na branku a je srozumitelný na první poslech. Prostě klasičtí Soreption. Tentokrát mi ale přijde, že se málo sype a je tam moc deathcoru. Záměr? (onDRajs)

- řvu nadšením, takovouhle desku jsem dlouho potřeboval. Stejně jako třeba Spawn of Possession na Incurso i Soreption na Jord skvěle spojili techniku, brutalitu a explozivní energii. Deska roku? (bizzaro)
 
 
 
(2) DARKANE - Inhuman Spirits (06/2022)

- Švédi se vlastně nikdy nerozpadli, ale pauza po koketování Wildoera s DT tomu skoro nasvědčovala. Novinka rozhodně není špatná, nicméně fluidum prvních desek zůstává nepřekonáno. (LooMis)

- slyšeno jen párkrát, ale po té pauze mi to přijde takové rutinní. Na druhou stranu, thrashe je jako šafránu, takže díky za tuhle desku. (onDRajs)
 
 
 
 
 
 
 
 
(2) CHARLIE GRIFFITHS - Tiktaalika (06/2022)

- kytarista Haken sólově, spousta hostů (DeJong a Rogers nakládají). Dalo by se říct takový průlet progem od 70. let po současnost - od King Crimson po BtBAM - s parádními ataky z hájemství thrashových velikánů. Doporučuji a pro mne deska měsíce! (LooMis)

- kytarista Haken se na svojí sólovce pouští do kombinace stylů a zve si k tomu pestrou kombinaci hostů. Je to čerstvé, takže zatím jen pocit, že tam něco je, ale nedokážu to plně dostat ven. (Herelson)
 
 
 
 
 
 
(2) KREATOR - Hate Über Alles (06/2022) 

- klasičtí Kreator v post-Cause období, kdy se buď spoléhají na svůj žánrový průměr, anebo víc či míň zdařile koketujou s alternativou, gotikou, metalcorem... Teď koketujou s hevíkem a asi to není horší ani lepší než ty koketerie předchozí. (piTRs)

- recenze od Michala je přísná, já bych to tady neviděl na víc než 40 %. Slabý. (LooMis)
 
 
 
 
 
 
 
(2) THERIOMORPH – Diabolical Bloodswords (06/2022)

- snaha Vainayi o navázání na finskou, dnes už ukončenou zlobu Cornigr. Diabolical Bloodswords neuhrane jako předchozí projekt, tvůrčí pozůstatky však jde snadno trasovat, o nudu tudíž rozhodně nejde. Jízlivě ostrá produkce je navíc moc fajn. (Dantez)

- P.E. Packain z Adaestuo nahrál další sólo nahrávku, takže se víceméně jedná o takové pokračování Cornigr. Na první poslech to kvůli prasáčtějšímu zvuku tolik nemaká, ovšem pozornější ucho musí okamžitě rozeznat z riffů Packainův rukopis, který prostě ví, jak dělat black metal. (mIZZY) (Bandcamp)
 
 
 
 
 

(2) UMBRA CONSCIENTIA – Nigredine Mundi (06/2022)

- vydařený následovník debutu, který se vydává trochu jinou cestou: zatímco se Yellowing of the Lunar Consciousness snažilo rozpoutat peklo ve stylu Funeral Mist, Nigredine Mundi jde více po čiré temnotě. Umbra Conscientia se na novince stále okatě inspirují zajetými jmény, přesto však baví a nadále nastiňují potenciál. (Dantez)
 

- po debutu, který byl primárně o nasranosti, přišla kapela s promyšlenější deskou s dobrými riffy, fajn zvukem, trochu smrdící po Islandu a celkově o něco propracovanějším materiálem. A i když ztratila na násilnosti, drive si stále zachovala a zní lépe než její předchůdce. Že by Terratur zase začal vydávat věci, co stojí za opakovaný poslech? (mIZZY) (Bandcamp)
 
 

(2) VERBERIS - Adumbration of the Veiled Logos (06/2022)

- NoEvDia a konečně blackmetalová deska s emocí, budu poslouchat asi ještě dlouho. Na první dojmy blízko posledním Ulcerate (nikoli náhodně, kapely sdílí bubeníka), které hodně můžu. Ale kdo se chce vysmívat emo-blacku, ten má tady dveře otevřené. (vaněna)

- dřívější materiál kapely jsem ani neslyšel, ale tohle fakt stojí za pozornost ne jen kvůli tomu, že deska vyšla u NOEVDIA a na bicí tu sype Jamie z Ulcerate. Fest valivý black/death s hromadou disonantních riffů, přesně jak máme rádi od Ulcerate, Gorguts a Deathspell Omega. Na rozdíl od hromady béčkových vykrádaček zní ale Verberis fakt propracovaně a věřím, že Adumbration… bude bodovat v albu roku. (mIZZY) (Bandcamp)

vaněna

CONTINUUM OF THE XUL – s/t (05/2022)
- Jan Lavadome si nedá pokoj a sype z rukávu eso za esem. Slabinou CoX je nevelký rozsah. Než deska pořádně začne, už pomalu končí. Formát MLP mi pro daný žánr tech-fofr-death silně nevyhovuje. V jeho rámci je CoX více než solidní konkurent Perdition Temple. A nezbývá než se těšit na Altars Ablaze. (Předhoňuju!)

PERDITION TEMPLE - Merciless Upheaval (06/2022)
- satanismus, brutální deathmetalismus! Bohužel nejde o plnohodnotnou desku. Přesto cením, že je radikálně žánrová, covery legand (Shub Niggurath, díky za připomenutí, drahně let jsem neslyšel)... Až bude přehrávač v prosinci sčítat poslechy, asi bych nehádal, že Perdition Temple bude patřit ke špici, momentálně ale točím o 106.

RUNESPELL - Sentinels of Time (06/2022)
- australský vlčák nepřestává chrlit svůj melodický raw black pod tlakem. Songy jsou delší, vymizely otravné akustické mezihry, ale i tak se nemohu zbavit dojmu, že se začíná recyklovat. Jde o EP, ale má jen o tři minuty méně než předchozí "plnokrevná" deska z loňska. Po několika seznamovacích posleších zatím neskrývám zklamání.

IN TWILIGHTS EMBRACE – Lifeblood (05/2022)
- odvar z Manbryne? Možná, ale mě baví vlastně více. Nejlepší na téhle desce je vokál, inspirace pro nedomrlé kňouraly. Krom něj to ale žádná velká paráda není. 

LIMINAL SHROUD - All Virtues Ablaze (08/2022)
- nad průměr vytahuje tuhle desku dost zajímavá perkusní a bicí sekce. Jinak black melo/sypec s docela prvoplánovými riffy.

ABYTHIC - Eden of the Doomed (05/2022)
- tupě namlácený strašidelný black metal, tentokrát už s méně konkrétním zvukem, než na který jsem si lehce stěžoval v recenzi posledního dlouhého alba. Pořád to není žádné objevování Ameriky, je to spíš naopak sázka na hodně velkou jistotu, ale proč ne, když to má někdo rád. 

LUNAR CHALICE – Transcendentia (06/2022)
- alchymistický black metal na způsob tajemství a temnoty. Pro koho tu nejsou Acherontas, pro toho je tu Lunar Chalice. Není to úplně mimo generické žánrové chrliče, takže euforie nevypukne. Obávám se, že ani na pět poslechů to nebude, ale přesto mě album svým způsobem pobavilo.

AARA - Triade II: Hemera (05/2022)
- tak jak jsem nadhodnotil předchozí desku, tak tohle vnímám jako velký průšvih a naprosté selhání ve snaze dostát nastavenému vysokém standardu. Směšný vokál zabíjí i poslední zbytky autenticity.

SAOR – Origins (06/2022)
- i jeden poslech Origins dá fakt zabrat. Nelze než spolu s Fenrizem zalitovat, že kdy propojil folk s metalem. Otřesná věc. Nedivím se, že po ní sáhli Season of Mist.

WHITE WARD - False Light (06/2022)
- ačkoli jsem se ještě dávno před poslechem rozhodl White Ward nemít rád (hipsteři, kteří kradou black metal), jejich hudba je tak kvalitní, že ji s čistým svědomím nemůžu počurat.

MALTHUSIAN / SUFFERING HOUR – Time‘s Withering Shadow (05/2022)
- Malthusian je solidní brutalita, ve stopách Portal a Altarage se nebojí ani hlukové stopy... ale kam se vydali Suffering Hour, nad tím zůstává rozum stát. Kovbojský disso-death metal? Slovíčko bizarní se přímo vkrádá na jazyk, a nic příjemného v tom nečtěte.

LooMis

EXOCRINE - The Hybrid Suns (06/2022)
- francouzský tech death, místy Archspire, ale celkově variabilnější s osvěžujícím ženským vokálem, elektronikou i klasikou.

JORN - Over The Horizon Radar (06/2022)
- Lande už jiný nebude, asi jsem si zvyknul i na ty jeho lyrické cajdáky.

BIPOLARITY - Psychopath Insanity (03/2022)
- indonéský tech death se zvukem jak z půlky 90., ale nakládá to slušně – pro fanoušky Car Bomb jasná volba!

BEYOND THE STRUCTURE - Scrutiny (04/2022)
- tech death Estonci, nicméně tady je to víc groovovější.

EVERGREY - A Heartless Portrait The Orphean Testament (05/2022)
- musel jsem si znovu pustit Atlantic, abych tohle rozdejchal. Kreator jsou proti tomu luxus! Musím vyřknout nejtvrdší verdikt v éře kapely - nebrat, nebo pouze v případě nevyhnutelné potřeby sebemrskačství.

ATLANTIS CHRONICLES - Nera (04/2022)
- Francií jsem začal a také a ní končím. Tech/prog/djent/core. Budu si to muset ještě protočit - občas to brutálně nakládá, ale jsou tam i vyloženě tuctový, (ne)překvapivě breakdownový, pasáže, který to sráží, nicméně skvělý vokál!

sicky

VALLEY OF THE SUN - The Chariot (06/2022) 
- povedený stoner rock s trochou devadesátkového grunge a klasického hard rocku. Kvalitní vokál, fajn kytary, příjemný špinavější zvuk, žádná velká tvrďárna ale energie tam je.

CINEMARTYR - Opt Out (06/2022)
- velmi zajímavá hudba, kterou těžko k něčemu přirovnat. Math rock, alternativa, prog? Asi všechno dohromady. Úlet, který nesklouzává k nesmyslům a po instrumentální stránce drží po celou dobu velmi vysokou úroveň.

PROCESS OF GUILT - Slaves Beneath the Sun (06/2022)
- sludge/post-metalová tvrďárna, která občas připomene třeba staré Godflesh případně tvrdší kusy Neurosis. Po hudební stránce zajímavé, některé ty repetitivní postupy docela namotávají a baví mě i vokál.

KARDASHEV - Liminal Rite (06/2022)
- tohle tak napůl, chtěl jsem to sem dát, protože ty prog-melodické, lehce post-metal pasáže jsou super. Bohužel to kazí krákor a blackové sypačky, kdyby si kapela nehrála na tvrďáky a jela jen tu prog polohu, bylo by to super album.

THE ALGORITHM - Data Renaissance (06/2022)
- tahle deska to u kritiky spíš schytala, mě to ale docela baví. Čistě industriální hudba, která se tváři jako metal. Místy docela chytlavé a nečekaně melodické, žádná velká pecka, ale do auta nebo na párty je to v poho. 

PERTURBATOR/CULT OF LUNA - Final Light (06/2022)
- vokál Johanesse Perssona z Cult Of Luna zasazený do čistě elektro-industriální hudby. Zajímavý nápad, ale za mě spíš ne. Na první dojem možná cool, ale po deseti minutách mě ta umělá, syntetická hudba začíná štvát. 

Dantez

NUBIVAGANT – The Wheel and the Universe (06/2022)
- druhá sólová deska projektu, ve kterém Omega kombinuje tradiční blackmetalový zvuk s čistým heavymetalovým vokálem staré školy. Oproti debutu je The Wheel and the Universe ještě rozvolněnější, více spoléhá na čistotu a meditativní atmosféru. A to vše Nubivagant pomáhá.

HELLFIRE DEATHCULT – Al nombre de la muerte (06/2022)
- war metal osekaný takřka minimum. Riffy á la ježdění po hmatníku tam a zpátky, střednětempé hammer blasty a vokál, který zní jako nasraný vysavač na střední výkon. Hellfire Deathcult se s aplikovanou rovnicí po chvíli začnou točit v kruhu, pokud se však člověk octne v situaci, kdy má pocit, že jeho IQ spadlo pod číslo 50, pak deska sedne.

BARBARIC HORDE – Barbaric Hammer Fist (06/2022)
- další vtipná troglodyt-metalová primitivita, která se zpracováním rozkročuje někde mezi staršími Diocletian a mladými Antichrist Siege Machine. Barbaric Horde je ve srovnání se jmenovanými v rámci kvality podstatně níže, příznivcům svérázné odnože za doporučení ale nejspíše stojí.

AddSatan

BLOODMIST – Arc (06/2022)
- improvizovaný, elektroakustický dark ambient, drone, noise (free/avant-jazz?) s downtempo rytmikou. Jeremiah Cymerman (klarinet, elektronika), Mario Diaz de Leon (synth a drum machine) a Toby Driver (baskytara). Slušně to vtahuje, napíná, sedlo mi to víc než Phos (ostatní desky jsem asi neslyšel/nedoposlouchal?). (Bandcamp)

THE EPHEMERON LOOP – Psychonautic Escapism (05/2022)
- psychedelický mix postupů, zvuků a vokálů z dub techna, dream popu, shoegaze, trance, dark/ethereal wave/ambientu, do kterého to ale občas napálí hard(core) techno/breakcore/gabber, nebo industriální (post-)black metal/grind/speedcore. Kupodivu to nějak dává smysl (vznikalo to údajně 14 let). Nejbližší věc ke srovnání jsou asi The Necklace a Epipsychidion na posledních Kayo Dot, ale tohle je extrémnější (všemi směry). Asi až moc dlouhé (hodina a 20 minut), ale většina stopáže mě baví dost. (Bandcamp)

PETRONN SPHENE - Exit the Species (03/2022)
- viz Kotek minule. Stejná bytost jako The Ephemeron Loop, ale v tomhle případě extrémně rozbitá breakcore/rave/gabber/experimental nakládačka s řádně ujetým no wave/noise rock vokálem. Válka mimozemského cyberhmyzu, automatová vesmírná střílečka, ADHD na LSD/keťáku apod. asociace. I texty jsou celkem vtipnej mindfuck. Zkrátka pohodička vhodná zejména k ranní kávě či čaji o páté. (Bandcamp)

mIZZY

ORDO ROSARIUS EQUILIBRIO – Nihilist Notes (And the perpetual Quest 4 Meaning in Nothing) (05/2022)
- až překvapivě fajn album. Po předchozí desce, která je fakt až přehnaně sladký popík, zvolili tentokrát ORE mnohem více marciální podklad i zvuk, díky čemuž zní nahrávka lépe a syrověji. Nechci ji úplně přechválit, ale zatím se mi od dob O N A N I poslouchá dost možná nejlépe.

KHOLD – Svartsyn (06/2022)
- Khold přišli po osmi letech s deskou, od které jsem nic nečekal (předchozí Til Endes žádný zázrak není), a nakonec to vypadá fakt na skvěle našlapané album. Chytlavé, se zajímavými kytarami, a samozřejmě pokračující v dobře zajetých black’n’rollových kolejích kapely. Těžko říct, zda zvládne Svartsyn překonat desky z období po Hundre år gammal, ale momentálně mě, třeba na rozdíl od posledních alb od spřízněných Sarke či Tulus, opravdu baví. (Bandcamp)

EGGS OF GOMORRH – Wombspreader (06/2022)
- Švýcaři mě kdysi dobře rozjebali naživo, a vypadá to, že na své první delší desce (jejíž stopáž poprvé přesahuje 30 minut), umí Eggs of Gomorrh ničit podobně. Násilný black/death koketující s war metalem, který se ovšem nedrží stupidních tupaček, ale jede téměř nonstop palbu s poměrně promyšlenými kytarami. Ideální kapela na tour s Concrete Winds? (Bandcamp)

Herelson

HATH - All That Was Promised (03/2022)
- přestože zkraje roku už nahazoval Bizz, tak tento vysokotlaký death/black si zaslouží znovu připomenout. (Bandcamp)

SPITEFUL VISIONS - Spiteful Visions (04/2022)
- skvěle okořeněný melo death. Rozhodné doporučení pro fanoušky třeba takových ALLEGAEON nebo možná i ARSIS. (Bandcamp)

onDRajs

CROWN COMPASS - The Drought (04/2022)
- naprosto skvělý mix Textures a Extol. Nechybí razance, ale ani melodika a emoce. A Daniël zpívá jako bůh!

BRUTALITY - Sempiternity (05/2022)
- kompilačka, která ukazuje, že Brutality jsou v top formě! Už to chtěli definitivně zabalit, ale zatím si to rozmysleli... Rád bych tuhle kapelu někdy viděl v ČR, ale to je asi jen zbožné přání.

bizzaro

MUNICIPAL WASTE - Electrified Brain (07/2022)
- dobrý, ale trošku unavenější, nebo se mi to zdá?

CONJURER – Páthos (07/2022)
- progressive sludge, post-metal, mathcore, doom. Conjurer maj svůj xicht.

KOLLAPS – Until The Day I Die (06/2022)
- prej post-industrial. První polovina desky je zábavná, má vývoj i zvuk, pak se ale zlomí a už na první polovinu nenaváže.

BLEED FROM WITHIN - Shrine (06/2022)
- takhle ňák tu modernu/metalcore můžu.

UNPROCESSED - Boy Without A Gun (06/2022)
- odklonění od našlapanýho prog/djentu po geniální Artificial Void mrzí, ale změnu a drzý vykročení k alt-rocku a Polyphia stajlu naznačovaly hned následný singly. Manuel ale je bůh kytary a její lidské zrození, všechny rádiovky na EP makaj a emoce i osobité melodie tu jsou furt silný, takže i při mňoukání říkám yes!

Kuba

CANVAS SOLARIS - Chromosphere (2021)
- vůbec nechápu, jak mi mohla novinka z minulého roku proklouznout mezi prsty. Canvas Solaris jsem jedno období zbožňoval. Instrumentální prog, který nenudí a nabízí stále nové zvukové vjemy. Tady je to ovšem na vícero poslechů.

LORNA SHORE - ... And I Return To Nothingness EP (2021)
- letmo jsem zaregistroval hype kolem jejich zpěváka a vlastně se tomu vůbec nedivím. Naprostý démon, kazatel v pekle. 

DISPERSE - Living Mirrors (2013)
- Polsko bylo vždy země rockové a metalové hudbě zaslíbená. Když je nálada, funguje Living Mirrors naprosto dokonale. Po letech neposlouchání nastal čas album nesčetněkrát protočit.

METALLICA - St. Anger (2003)
- jasně, není to jejich nejlepší deska. Zvuk bicích asi nepatří do učebnic, jak se to má dělat. Ale stejně mám tuhle desku moc rád.

ASAGRAUM – Potestas Magicum Diaboli (09/2017)
- na Asagraum jsem narazil až poté, co druhá Dawn of Infinite Fire nabírala na poměrně velkém a relativně zaslouženém hypu. Debut jsem až dosud opomínal, což se ukázalo jako chyba – Potestas Magicum Diaboli tolik nečerpá z modernějších blackmetalových postupů, spíše se drží tradice, nejvíce pak připomene Darkened Nocturn Slaughtercult – podání je sice méně zlé, ale pořád dostatečně atmosférické a uhrančivé.

CANNIBAL CORPSE – Violence Unimagined (04/2021)
- další případ zaslouženého hypu. Violence Unimagined pořád ničí, Rutanova stopa je citelná a pomáhá udržovat živelnost kapelního zajetého podání bez ohledu na rostoucí věkový průměr všech členů. Za zmínku stojí i dosud nejsrozumitelnější Corpsegrinder. 

AddSatan

SHACKLETON / ZIMPEL – Primal Forms (2020)
- výtečně fungující fúze Shackletonovy elektroniky s klarinetem, perkusemi a dalšími nástroji Wacława Zimpela. Šamanská, psychedelická, droneující, ale i melodická, (free) jazzová hudba s minimal polyrytmy (Reich/Glass). Hodně příjemné. Mimochodem – Zimpel bude letos hrát na Hradbách Samoty. (Bandcamp)

MUSLIMGAUZE – Abu Nidal (1987)
- s tímhle na uších se ta vedra snášejí trochu líp. Tribal, IDM, dub, post-industrial, ambient atd.

NILE – In Their Darkened Shrines (2002)
- pořád asi jedna z nej (TOP 4?) deathmetalových desek. Jen ten zvuk kopáků teda no… Do vedra taky dobrý.

DO SHASKA! – Anaemische Taenze (2005)

onDRajs

A TRIBE CALLED QUEST - People's Instinctive Travels and the Paths of Rhythm (1990)
- boží! Doplňuju si vzdělání. Nenechte se zmást rokem vydání, úžasně kreativní hip-hop. Ten flow MC's je neuvěřitelný.

FREAKY FUKIN WEIRDOZ - Senseless Wonder (1992)
- utajený tip z minulosti. Crazy crossover z Německa, který má spoustu nápadů. Slapující basa, hodně vlivu Faith No More, možná i Primus? Každopádně mi to přijde hodně povedené.