1) SPOTIFY playlist: srpen 2023 - 51 skladeb a téměř 4 hodiny hudby

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho, co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(6) BLUT AUS NORD - Disharmonium - Nahab (08/2023)

- patnácté album francouzské enigmy (© Dantez), kde už je toho sebevykrádání na mě moc. Komu ale byly poslední dvě alba málo, ten zde najde přesně totéž. (vaněna)

- první BAN, kteří si mne udrželi až do konce, rozuměj první i druhá polovina desky jsou vcelku vyvážené. Na ultimátní worshipping to nevidím, ale dobrý to je. (piTRs)

- Disharmonium 2, tudíž přímé pokračování loňského alba Undreamable Abysses. A byť by si někdo mohl stěžovat, že je to zase tak trochu to samé, za mě opět velmi dobré. Kvalita zůstává zachována, oproti předchůdci je to méně melodické a tedy i méně chytlavé, ale zase snad ještě více rytmicky propracované. Nejlepší album BAN to určitě není, ale kdyby si všechny mé oblíbené kapely za 30 let své existence, navíc s takhle bohatou diskografií, zvládaly udržet kvalitu jako Blut Aus Nord, byl bych rád. (Bandcamp) (mIZZY)

- pokračování Undreamable Abysses, (ještě) trochu industriálnější, temnější, disharmoničtější (byť i s harmoničtějšími chvílemi), cca na půl cesty mezi UA a Lovecraftian Echoes. Rytmika v pomalejších částech ještě promakanější, dynamičtější, biomechaničtější. Vypíchnu třeba math začátek The Endless Multitude. Opět krásně pokroucené, psychedelické (mj. začátek The Black Vortex), ale i chytlavé riffy, vyjetá sóla a nezemsky ohavné vokály. Ano, v drtivé většině jsou to variace na něco z minulosti, ambientní intermezza nenadchnou, neurazí, něco zkrátit, kop/čvachtáky (míň než na UA), ale většina stopáže mě pořád dost baví (až překvapivě). Nahab je v arabštině láska/mít rád, ale taky kvílení, nářek, což je výstižné, mám zkrátka ten jeho/jejich ukvílený svět rád. Exkurze do/úprk skrze zchátralou továrnu na bad tripy/u v Silent Hillu nebo Arkhamu. (Bandcamp) (AddSatan)

- pokračování v sérii, která zřejmě zatím končit nebude, a to je naprosto v pořádku. Libuju si v těchto nových temnotách, které mě nelítostně odnášejí do sfér nejen jiných, ale existujících výhradně na odvrácené straně tohoto už dost temného světa. Toto je ryzí nečistota a svérázná melodičnost disonantních atmosfér budiž portálem někam, kde už nezbylo vůbec nic hezkého. (vihkav)

- jasně, trošku se to opakuje, ale pokud to máte rádi, nemůžete být nespokojeni. (bizzaro)

(5) URFAUST - Untergang (08/2023)

- poslední sbohem od kapely, která byla kdysi úžasná, později zajímavá (živě) a pak už jen šlapala vodu. Rozlučkové album je nicméně na úrovni, na které už kapela dlouho nebyla. (vaněna)

- rozlučkové album nizozemských ochlastů. Svým způsobem návrat do minulosti a rozhodně lepší než některé poslední počiny. Na druhou stranu, ta "lo-fi black magick" zde kvůli čistšímu zvuku, slabší atmosféře a menší posedlosti oproti úplně prvním deskám trochu chybí, takže se k Untergang pravděpodobně nebudu vracet až tak často. Jsem ovšem rád, že tohle dílo ještě stihli vydat a hlavně, že jsem je měl možnost třikrát vidět naživo. (Bandcamp) (mIZZY)

- přibližně souhlas s Dantezovou recenzí. Na rozlučkové (fňuk) desce se ožralí, ďábelští trubadúři symbolicky vrací k/před rok 2010. Ale je to lépe zahrané, zazpívané/řvané, údernější bicí, plnější, ale stále dostatečně špinavý zvuk. Na nejlepší skladby a desky kapely to nemá, ale je to lepší než většina materiálu z předchozích 10 let (kromě TCP). Rozhodně důstojný odchod a asi nejvýstižnější titulní kresba. (Bandcamp) (AddSatan)

- jé, Urfaust už se zase dají poslouchat! Ups, labutí píseň a navíc složená ze starých unfinished materiálů. No, myslím že je v pořádku, když si kapela uvědomí, že už nemá moc předat a svůj chvályhodný vrchol již nikdy nepřekoná. Tohle rozloučení je taky hodně na pohodu a podobá se starému zvuku aspoň celkem obstojně. Sice jsem je chtěl někdy vidět naživo, ale popravdě si myslím, že podle některých videí by mi to jen zkazilo dojem. R.I.P. (vihkav)

- umělecký relaps. Návrat ke kořenům – od vznešenosti k lahvi. Opilecké hlaholení s údernější produkcí. Dvojice na začátky nezapomněla. Velmi příjemná a příhodná rozlučka. Včetně pádného coveru. Praise intoxication! (Dantez)

(3) INCANTATION - Unholy Deification (08/2023)

- třinácté album. Štěstí nebo neštěští? Podle mě spíš dobrý, ale pro letitý lídry scény je samozřejmě nemožný trumfnout sami sebe a překonat milníky žánru jako Diabolical Conquest nebo Onward to Golgotha. (vaněna)

- death metal starci neztrácejí kvalitu a jejich členité pojetí klasického oldschoolu zasluhuje respekt. (sicky)

- velmi dobrá deska amerických praotců zlometalu. Unholy Deification je asi více „death“ než „doom“. A nevadí to. Když už kapela zpomalí, stojí to za to. McEntee vokály jsou perfektně vyladěné: dokonce se v rámci zla dotýkaji prvních desek. (Dantez)
 
 

(3) OF DARKNESS - Missa Tridentina (08/2023)

- funeral doom je pro mě žánr jen několika málo dechberoucich kapel a milionů epigonů. Of Darkness je vůdce vůdců a jejich nové album je obrovská událost a nejspíš i album roku. (vaněna)

- osm let po kvltovním tributu Pendereckému tu jsou Of Darkness s dalším albem. Opět funeral doom jak noha, a byť by zvuk mohl ještě více drtit a riffy mohly být trochu méně triviální, spolu s dobrými samply a klávesami to pohřbívá solidně. Teitanblood members included. (Bandcamp) (mIZZY)

- věc, kterou jsem neznal, překvapila až liturgickým funeral doomem zobrazujícím utrpení středověkého lidu. Smrtelný growl, pochmurné beznadějné zvolávání, kytarové stěny, varhany? a nějaké elektro přechody, to vše zamotané do prokletého morového zvuku, pod kterým si nejen díky artu neumím představit nic moc jiného. Tady dobrou náladu nehledat. (vihkav)

(3) URNE - A Feast On Sorrow (08/2023)

- v zásadě asi sludgemetalová deska, především díky zvuku. Nejedná se však o klasickou žánrovou rubanici. Hudba na albu, byť je syrová a jednoduchá, je pestrá a různorodá. (sicky)

- vystoupení na BasinfireFestu se Urne technicky nevydařilo, deska se povedla. I když depka jak cyp. Urne jsou žánrově celkem široce rozkročení, na desce je ale možná díky tématům umírání a ztráty citelná hlavně doom/sludge nálada. Nahráno ve studiu Joe Duplantiera a v jeho produkci. (Baara)

- vskutku zajímavé. Urne se od začátku neřídili žádným stereotypem a kombinovali si pasáže, jak jim přišlo vhodné. Vymezení žánru tady neexistuje a přestože vlivy bychom tu měli, především thrash, post-metal, hard rock, sludge a další, je to všechno psané, jako by tvořili svůj vlastní žánr a celé to do sebe zapadá. Emoce jsou nefalšované, hudebníci srdcaři, hudba upřímná a na nic si nehrající. Takhle to má být. Příště zas rád uslyším na koncertě. (vihkav)

(2) IMPERIAL CRYSTALLINE ENTOMBMENT - Ancient Glacial Resurgence (09/2023)

- “we are still fucking AIDS!” Tyvole, že se po skoro 20 letech ještě dočkáme nové desky od I.C.E., jsem fakt nečekal, a že je vydaj Debemur Morti už vůbec ne. Ale je to tady a je to opět slušná rubanice. Immortal meets Marduk v US provedení. Lehký cringe kapely sice přetrvává, ale sypec vyhrává. (Bandcamp) (mIZZY) 

- návrat ledového kultu, album jsem vydržel celé úplně na pohodičku, příjemný poslech. Sypající se sněhové laviny neunudí, ač to hudebně možná není nic extra nového. Co si budem, tady je image kapely docela stěžejní, ale zvuk ji celkem dost komplimentuje. (vihkav)
 
 

(2) ZIÚR – Eyeroll

- deconstructed/post-klubový jazzy šamanismus, noisy avant-pop s extrémními vokály? Srážka (post-)taneční/party hudby z Afriky, Berlína i Velké Británie se Supersilent a šílenější Björk, která chytla vzteklinu od Diamandy Galás? A tak dále, viz recenze. Až překvapivě povedená, nápaditá, experimentální, přesto soudržná, organická syntéza a jedna z nejzajímavějších letošních desek. (Bandcamp) (AddSatan)

- experimentální elektronika/pop, zmutovaný zpěv, skvělý rytmický figury i zvuk, a AdSejtn v recce nandal i avant-jazz. (bizzaro)

vaněna

CLANDESTINE BLAZE - Resacralize the Unknown (07/2023)
- teprve v srpnu jsem se dostal k novince Mikka Aspy, a přestože nejsem fanouškem a vlastně mě jeho tvorba nikdy ani moc nebavila, tohle je povedené album. Poslouchejte, než to zakážou.

RUNESPELL - Shores of Náströnd (08/2023)
- nenápadně se Runespell stává jistotou kvalitního a zajímavého (a žánrově jednoznačně vyhraněného) melodického black metalu s dobře vybudovanou atmosférou. Už pátá dlouhohrající deska a opět žádné překvapení.

FEBRUUS - Surveillance Orgy (08/2023)
- pokojíčkáč Andrease Karlssona a jeho první album. Technický brutal death jen pro skalní a víc nemá smysl k tomu nic dodávat. 

VENOMOUS ECHOES - Writhing Tomb Amongst the Stars (07/2023)
- striktně anonymní a hodně pestrý black metal, nebo snad i metalová fúze. Na velkolepé doporučování to není, ale někoho by tenhle trochu zběsilý kočkopes pobavit mohl.

piTRs

TYRANTHROPE - Metropolis (06/2023)
- nekončící retro-thrashové dmutí mne nechává chladným i proto, že 90 % protagonistů není ani z poloviny tak zábavných jako tenhle německo-holandský klub veteránů (tak třeba za soupravou trůní Pestilence/ex-God Dethroned Michiel van der Plicht) na svém debutu. Ten taky moc dobře ví, že 10 skladeb mezi 01:28 a 02:27 na celkem 19 minutách je pro uřvanej crossover thrash naprostý optimum.

kotek

LOVELY LITTLE GIRLS - Effusive Supreme (08/2023)
- najazzlá artrocková poťouchlost na Skin Graft Records, která dokáže jak roztančit, tak zavadit o divně rozlaďenou strunu.

ME LOST ME - RPG (07/2023)
- nápaditý spojení folku s elektronikou, který se hrozně hezky poslouchá. A navíc je to celý o role playing games, takže fanoušci dračáku si můžou oprášit hobity a vyleštit brněníčka.   

JAYE JAYLE - Don't let your love life get you down (07/2023)
- pěkný písničky, někde na pomezí pošmournýho rocku a elektroniky. Určitě veselejší než jsem čekal, vlastně skoro povznášející deska. 

PJ HARVEY - I inside the old year dying (07/2023)
- pěkný písničky #2. Asi nejkomornější deska, co jsem od PJ slyšel, ideální na klidný podzimní večery.

CHAMBER - A love to kill for (07/2023)
- uf, už jsem ani nevěřil, že by mě takováhle lopata mohla bavit. Matematický rozklady metalcorovejch breakdownů, rychlý grindový průšlapy a trocha tý sci-fi atmosféry k tomu.

SHIT AND SHINE - 2222 AND AIRPORT (04/2023)
- tradičně dementní hluková diskotéka. Chytlavý je to až běda, několik věcí tu má slušnej hitovej potenciál. 

FLESH & THE DREAM - Choose mortality (07/2023)
- Shackleton má poslední dobou plný ruce práce, tentokrát ve spolupráci s Heather Leigh za mikrofonem. Tady se jeho tribální rytmy míchaj s poctivou dávkou folkový psychedelie a vokálních experimentů.

GREAT FALLS - Objects without pain (09/2023)
- nasranej mathcore a sludge šli vždycky dobře dohromady, tady to vypadá na výživný kladivo, který v září vyjde na Neurotu.  

mIZZY

HEXVESSEL - Polar Veil (09/2023)
- Až překvapivě blackmetalová deska. Řevu se sice nedočkáte, Kvohst zde zpívá pouze čistě, ale instrumentálně to je místy fakt Burzum jak cyp. Netvrdím sice, že to je dobré od začátku do konce, ale třeba songy jako A Cabin in Montana jsou hodně fajn.

DECOHERENCE - Order (07/2023)
- přišlo mi, že předchozí desky, hlavně Unitarity, měly lépe vyhrocené gradace a celkově byly přísnější. I tak je ale i nová deska slušný atmo industrial black. (Bandcamp)

onDRajs

VOYAGER – Fearless in Love (07/2023)
- umně skloubený mix djentu a osmdesátkového synthpopu mám spojený hlavně s Dány Vola, ale protinožci to mají v malíku také. Fearless in Love si stačí dát třikrát a už ty vlezlé melodie z hlavy nedostanete.

EXTREME – Six (06/2023)
- povedená hardrocková deska. Jen bych ubral na baladách (předposlední věc určitě vyhodit) a valilo by to ještě víc. Ideální věc do auta.

SCAR SYMMETRY - The Singularity (Phase II: Xenotaph) (2023)
- má-li někdo hlad po švédském melodickém death metálku a poslední desky Darkane nebo Soilwork ho nudí, měl bych hmátnout po novince Scar Symmetry. Střídání harsh a clean vokálů dává vzpomenout právě na druze zmíněné, kapela občas volí i progové tendence, při nichž si nelze nevzpomenout na Devina Townsenda.

AddSatan

FRED FRITH AND ENSEMBLE MUSIQUES NOVELLES – Something About This Landscapes for Ensemble (08/2023)
- Frithova kompozice pro 11členný ansámbl (smyčce, dechy, elektrické kytary, klavír, perkuse), doplněná dvěma improvizacemi. Moderní klasika se špetkou musique concrète, ale rock in opposition tam je místy slyšet též, hlavně v rytmičtějších částech. A je to asi blíž Univers Zero než Henry Cow/Art Bears (?), což mi vlastně vyhovuje. Možná mě trochu víc baví ty disonantnější improvizace (víc zahuštěné, napínavější?), v kompozici je to možná až moc přerušované, ale na 3.-4. pokus mě začala i ta bavit více. (YouTube) (Bandcamp)

SIAVASH AMINI – The Sweat of Earth (EP, 08/2023)
- íránský ambient, drone, musique concrète. Zvláštní, kovově chladné, modrošedé zvukové barvy a šum, nestále se to (pomalu) proměňuje, místy tísnivě napínavé, ke konci možná i varhany a nějaké kovové perkuse/zvony (?). Těch 18 minut uteče jako nic, pěkně. Room40. (Bandcamp)

POGAVRANJEN – CIAO! (07/2023)
- chorvatsko-americký, psychedelický, disharmonický alternative rock, který mj. dává odpověď na otázku, jak by to asi znělo, kdyby ve Virus začal zpívat Mike Patton. Ale dají se tam slyšet i The Jesus Lizard, Tomahawk, poslední Daughters, rockovější polohy Voivod, Faith No More apod. Kombinace až pop-rock chytlavosti s atmosférou deziluze, závrati, místy až psychopatičnosti. Více v recenzi. (Bandcamp)

sicky

SPIRIT ADRIFT - Ghost At The Gallows (08/2023)
- seriózní heavymetalová deska. Kapela ukazuje, že pokud se to vezme za správný konec, dá se tento opovrhovaný styl v pohodě hrát a poslouchat i v roce 2023.

MUTOID MAN - Mutants (08/2023)
- stylově těžko zařaditelné, je tam kus heavy metalu, ale i punku a hardcoru. Bubeník Converge, basák High On Fire, kytara zpěv Cave In asi nejlépe vysvětluje, o co jde.

NOVERIA - The Gates Of The Underworld (08/2023)
- progresivní power metal, tzn. sólíčka, ječák, opulentní klávesy a macaté bicí ubíhající ve svižném tempu. Jak se říká, když už, tak už, a tady je to všechno pěkně do plných. Povedená záležitost zasluhující pozornost.

SKINDRED - Smile (08/2023)
- reggae metal kapelu sleduji už pár let dozadu a byť cítím potenciál, nikdy to za mě nebylo úplně ono. Na novince se ale pomalu objevuje groove, který bych si představoval.

Baara

ARCH ECHO – Final Pitch (07/2023)
- zmíněno již v červenci, ale v srpnu platí o to víc. Nové album se nijak zásadně neliší od těch předchozích, což mi osobně nijak nevadí. Arch Echo umějí do svého nadsvětelně rychlého pobíhání prstíků po strunách a klávesách dát hodně radosti. A když maličko přitvrdí v djentem lízlých pasážích, dělají velkou radost i mně. Stejně příjemné jsou jazzem lehoulince líznuté momenty. Zpívaná Final Pitch je takový návykový bonus. 

THE GORGE - Mechanical Fiction (07/2023)
- příjemnej prog, kterej je v jednotlivých skladbách líznutej rozličnejma žánrama (sludge, hácečko, bigbítek :-). I přes ten za mě někdy zbytečně hysterickej vokál se to poslouchá dobře, je to vlastně docela přímočarý, žádný velký samoúčelný pidlikání. 

LooMis

FRACTURUS - Versus The Void (03/2023)
- debut kanadských death/core/melo/death míchačů. Když člověk překousne ty tuctové "core" věci, tak se z toho vynoří docela příjemná poslechovka.

NE OBLIVISCARIS - Exul (03/2023)
- hrubě nedocenění Australané s odkazy na (stejně podceňované) kanadské UneXpect. Housle, kreativní bicí, nadrcené kytary, dynamické zpěvy a basa, která když udělá "pmmmm", tak vám z toho všeho v kalhotech musí udělat "pmmmm". Pohlaví, nepohlaví. A když ne, tak nemáte doma akvárko. Deska jak blbec!

vihkav

THANTIFAXATH - Hive Mind Narcosis (06/2023)
- nové album Thantifaxath píšu ve zkratce až teď, protože léto, že jo. Nesvatá trojice z Kanady a momentálně asi nejoriginálnější black z oné severní krajiny se pyšní návratem, který je samozřejmě opět naprostá smršť. Nemůžu říct, že starý materiál překonává, ale je na úplně stejně vysoké úrovni. Když skládají maskování hudebníci čistě nasypaný black, tak mě totiž nebere tolik, jako matematické a více kakofonní songy a tohle album je taková střídačka. Solar Witch a Hungry Ghosts největší palby.

HUMANITY'S LAST BREATH - Ashen (08/2023)
- jo, dobrý. Ne tak jako předchozí album, ale dobrý.

AGRICULTURE - Agriculture (07/2023)
- docela nová neznámá parta, která hraje dost zvláštní black, jenže v některých částech tak očividně vykrádá Liturgy, že s ostatními pasážemi znějícími trochu všedněji (a úplně jinak) se v hudbě nějak není čeho chytit. Buď je to právě ta pointa, nebo jsem ještě nedosáhl určité úrovně vědomí. Říká si to o opakovaný poslech, ale netřeba nic přehánět. Zmiňuji čistě pro zajímavost.

Dantez

MARDUK – Memento Mori (09/2023)
- švédská mašinérie opět přemostila z válečné tématiky k náboženské pokleslosti. Po old-schoolově primitivní Viktoria servíruje něco trochu vzletnějšího. Stále se ale hraje na sypačky a Mortuusův vokál, který nadále zraje do hezčího hnusu. Vlivy Funeral Mist se rovněž nadále propíjejí, což vůbec nevadí. Zejména v pomalejších věcech rukopis Rosténa funguje navýsost.

JASON ISBELL & THE 400 UNIT – Weathervanes (07/2023)
- příjemná, byť dosti potemnělá deska, která se žánrově rozprostírá mezi klasickým country a americana rockem. Pochmurné nálady s trochou naděje, která nemá daleko k rozlomení. Isbell umí a doprovodná kapela taky. První track tne do živého.  

TAAKE – Et Hav av Avstand (08/2023)
- Hoest si rouhání asi dostatečně kompenzuje pomocí hostování u Gorgoroth. Poslední desky Taake se stále více přibližují čistému norskému patriotismu. A vlastně to nevadí. S rozlehlých skladeb lezou charakteristické atmosféry – pochmurné melancholie mlhavých lesů. Snad jen ten zvuk mohl být o něco méně tenký. 

THE NIGHT ETERNAL – Fatale (07/2023)
- duchovní nástupci švédských hevíkářů In Solitude. Poctivý metalový okultismus, který nezapomíná na tajemno ani na chytlavost. Solidní návaznost na vyvedený debut. Snad kapela poroste. Rozhodně dané podání žánru prezentuje lépe než desítky větších kapel.  

TMA – Kysucký Chlad (07/2023)
- poctivá blackmetalová tradice v konturách slovenských reálií. Příjemná, byť nepřekvapující deska pro fanoušky nejelementárnějších žánrových desek. 

SHITSTORM – Only in Dade (05/2023)
- adept na největší bordel roku? Asi jo. Na necelé desetiminutové stopáži se to mele páté přes deváté, což je myšleno v dobrém. Do nasraného powerviolence probíjí nezřízené hluky, lomozy i z řetězu urvané vokály. Čistý chaos. Abrazivní nádhera.  

SPELLING – SPELLLING & the Mystery School (08/2023)
- z části nový materiál, z části předělané starší tracky, které nyní prodělaly větší produkční péči. A vyplatilo se. Tehdejší syntezátorový minimalismus vystřídala orchestrální honosnost, která kouzelnému výrazivu Spellling sluší podstatně více.

KURVY ČEŠI – Šnečí Med (08/2023)
- tuzemská punková neurvalost s přepady k noise a math rocku. Vokál je svérázný, byť po chvíli dost irituje. Může jít však o záměr. To však nemění nic na faktu, že Chasníkovy variace na Viléma Čoka začínají občas dost lézt na nervy. Je to asi o vkusu. Ukrocenější debut působil lépe.  

ENDSTILLE – DetoNation (08/2023)
- další krok v dlouhém mašírování, které má jasně vytyčenou trajektorii. Endstille jedou zarytě dále: po linii agresivního black metalu inspirovaného válečnými epochami. Nic nového pod sluncem, nic zásadního, stejně tak však nic urážejícího. Ale sype to.

RUÏM - Black Royal Spiritism - I​.​ O Sino da Igreja (05/2023)
- o Blasphemerově archivních nápadech z dob Mayhem toho na Marastu už zaznělo dost. A oprávněně. První díl maká, kromě Chimera a Grand Declaration of War zatím slyším v Ruïm i méně experimentální přístup z Ordo ad Chao. Známky opakovaného či zastaralého se nedostavují. Uvidíme, jak na tom budou další díly.

CRYPTA – Shades of Sorrow (08/2023)
- solidní, byť zbytečně dlouhá nálož tradičního death metalu z Brazílie – kořeny, modernější vlivy i úcta vůči všem kreativním fázím Death se nezapře. Osobně považuji Crypta za zajímavější hudební těleso než Nervosa, kde front-woman Fernanda Lira předtím působila.

bizzaro

SOMNIATE - We Have Proved Death (07/2023)
- sofistikovaný deathened black from Pilsen podruhé. A budu se těšit i potřetí!

ORPHALIS – As the Ashes Settle (08/2023)
- Orphalis na novince dost vylepšili zvuk a občas z jejich tech bdm vyleze až blackend feel, který tomu dává cool jiskru (sic). V jejich podání se ale nejedná jen o nasypanou mašinerii, jsou tu riffy, i melodie, především promyšlený skladby, který maj tah a mohly by dost bavit i nežánrový smrtonoše.

EINAR SOlBERG – 16 (06/2023)
- po prvních singlech jsem se toho trošku bál, protože stačí, že Einar si Leprous už ukrad pro sebe a víc ho udejchat snad ani nelze. Ale vlastně mě ta deska docela překvapila, takže všem s podobnými pocity doporučuju zkusit.

vaněna

VALHEXEN - Blasphemous Intent (01/2023)
- runy a dredy, black metal nejen pro bílé? U toho nemůžu chybět, zvlášť když jde o jednočlenný projekt. Výsledek je více než rozpačitý, takže už si chystám kyblíček jedu a sedám k recenzi.

onDRajs

MALIGNANCY - všechno
- jak já tyhle zvrhlíky miluju! Inhuman Grotesqueries znám nazpaměť, tam stačí pro připomenutí stačí jeden poslech. Ale Eugenics jsem si neposlechl roky a zase u toho úplně teču. Snad to konečně klapne a na konci roku nám Willowtip naservíruje dlouho očekávanou desku.

AddSatan

JOHN COLTRANE – Om (1967)
- možná nejvíc free nahrávka Coltranea a spol.? Prý to ani nechtěl vydat („ty vole, kluci, jak to tak poslouchám, tak jsme to s těma drogama včera trochu přepískli co?“) a vyšlo to až posmrtně. Místy maximální tortura saxofonů, až šamanská psychedelie, předčítání z Tibetské knihy mrtvých atd. Možná mám trošku radši přece jen soustředěnější Ascension, ale i tak dobrá „nakládačka“.

Baara

ALICE IN CHAINS - Ranier Fog (2018)
- pravidelný návrat k AiC. Fantastická deska, z nové éry rozhodně nejlepší. Když nahráváš v Seattlu, a ne v Kalifornii, je to prostě znát. 

KARNIVOOL - Sound Awake (2009)
- Wake me with a bottle across the head. I'll sleep 'til it's over and I'm sober again. 

vihkav

BLACKFIELD - V (2017)
- když Steven Wilson a Aviv Geffen spojili síly pro tento projekt, ještě jsem netušil a ani nemohl, jak moc to pro mě bude důležitá hudba. Kapela, jejíž magie spočívá nejen v tom, že se s texty o životních problémech lehce ztotožníte, a v tom, že je to prostě skvělá muzika, ale máme tu ještě jeden zajímavý aspekt. Tato dvojice se během působení různě shodovala a neshodovala na tom, jak mají vlastně znít a tím pádem se od nich nic stálého ani moc čekat nedá. Oni totiž nikdy svůj zvuk úplně nenašli a vydat se na jeho hledání společně s nimi je to pravé kouzlo.

OVER THE RHINE - Good Dog, Bad Dog (1996)
- celou dobu, co poslouchám tento spolek, vlastně ani netuším, že je tak dlouho fungující. Na svou dobu hodně kvalitní Americana, která dokáže polapit moc pěknou atmosférou a kouzelným hlasem Karin Bergquist. Neúnavně pořád jedou dál, bohužel v Evropě moc známí nejsou a jestli nějaké takové období bylo, tak o něm nevím. Zvažuju na podzim výlet do Nizozemska, jiné zastávky se krom Belfastu neplánují.

CURRENT 93 - If a City Is Set Upon a Hill (2022)
- David Tibet dokáže cokoliv. Je znám třeba svou poezií či znepokojující hudbou, ale tady bych řekl, že se za celá ta léta překonal. Takhle kouzelně nádherné album jsem snad nikdy neslyšel. Dojemný hlas skoro bez konkurence a zvuk i kompozice nástrojů - všechno nejen stoprocentně funguje, ale vychází čistě ze srdce génia a tato čistota se bez poskvrnky odráží a blýská v hudbě samotné. Miluju to!

COIL - The Ape of Naples (2005)
- další dojemný kousek a labutí píseň legendárního dua. Cesta čistým existencialismem, depresí a nevědomostí, kam se v životě zařadit, končí stejně beznadějně jako začala. Bohužel se toto dá (se vším respektem) říci o hudebnících samotných. Ať je vám země lehká a mé velké bezvýznamné díky budiž vyřčeno do éteru.

bizzaro

SADIST – Firescorched (05/2022)
- po nějakým čase se mi deska líbí o dost víc. Basa je vynikající, kytarově našlapanější než předchozí desky, takže opakuju část svý věty z alba května 2022 „konečně zas deska hodná jejich jména.“

IONS – Ions (01/2019)
- Ions už nějakou dobu znám, jen vlastně nevím, proč jejich debut neposlouchám. Jde o výtečný djenty progressive metal, z nějž lezou Tesseract a Devin, do toho příměs prog rocku a alternativy. Jistý, suverénní zpěv, precizní rytmika, riffy často jak Acleho. Tyhle Slováky máme v Praze?