TesseracT - One

…a to TesseracT. Britové s debutem One řádně zacvičili ušima Bruta, Loomise a jeho družky Báry. Není mi ovšem jasné, který filuta vymyslel kolonku ‚djent‘, taková blbost se už dlouho nikomu nepodařila. Vzít si tři součástky sekacího riffostroje Meshuggah a tvrdit, že mám nový subžánr je hodno namachrovanců, kteří snědli všechnu moudrost. Ale nechme toho. Když pominu, že všechny podobně laděné spolky mají naprosto totožný zvuk, TesseracT se snaží vybočovat výraznou melodikou, kterou zastupuje všudypřítomný vokál Dana Tompkinse. Když už se tvrdí, že TesseracT znějí, jako kdyby Meshuggah hráli emo, mělo by zaznít i to, že je zde velká inspirace kapel typu Engine Down. Zkuste to a když to s vámi nic neudělá, vydržte do nové desky švédské legendy.

 
Pak už společní jmenovatelé pomalu mizí. Kuba s Kotkem se však shodli na Young Widows a jejich počinu In and Out if Youth and Lightness. Vo-co-gou? „Uzený, prokouřený a lehce disharmonický blues. Chlapci si tentokráte odpouštěj špinavý agresivní psychedelický návaly a spíš se snaží hladit, laskat a tak všeobecně objímat. Kupodivu jim to jde stejně dobře jak násilnosti a neplechy.“ Tolik Kotek. K poslechu zde - www.myspace.com/youngwidows

Ještě pár lidiček se shodlo na Germánech Obscura a jejich Omnivium. Pan DW k tomu říká: „Ještě jsem doposlouchával resty a tato veskrze sympatická bavorská formace byla jedním z těch příjemnějších. Všechny vychytávky minulých alb zůstaly zachovány, jen přibylo určité staromilectví. Kvalitní, přemýšlivá deska, až na ty cleany...“ Pak zcela ve shodě s Gábou doporučuje kanadské deathery Beyond Creation a jejich věc The Aura.

Trym jde proti metalovému proudu a sází k našim nohám Lykke Li s fošnou Wounded Rhymes. „Naprosto luxusní indie pop. V době, kdy leckdo může být znechucený scénou, ve které udává tón ohavná chlapna GaGa kvílející "just dance", nás před škvárem přichází zachránit Skandinávie. Švédská světoběžnice Lykke Li nedávno vydala své druhé album, které si sice zachovává všechny znaky popu, avšak je náležitě atmosférické, temné a propracované. Zadoomané texty, zraněné rýmy, skvělý hlas, hudební experimenty (třeba taková spousta tympánů a pochodových rytmů, že by ukojila snad i milovníka martial industrialu). Jako vždy přikládám (zbrusu nový) videoklip…

Zuzka má ráda kočky. Kočky a zase ty kočky. Totiž vlastně Cats And Cats And Cats a desku If I'd Had an Atlas. Vocode? „Emorock po způsobu anglických indie kapel. Občas náznak živějšího post-rocku. Je to spíš pro holky, pravda. Cats And Cats And Cats mají za sebou několik kratších alb a splitů, If I'd Had an Atlas je jejich prvním "plnohodnotným" albem. Teď už neznějí jako staré desky Murder By Death. Rozjeli vlastní sound.“

Kotek naházel tipů, že člověk neví, co s nimi. Chválí do nebes jednu z posledních rockových famme fatale PJ Harvey a její (stále ještě novinku) Let England Shake a španělský math rock ve stylu Helly pod jménem Za! (desku nese jméno Megaflow). Pak tu ovšem má další trumf, čerstvou věc 31 Knots pojmenovanou Trump Harm. „Lepší než deska minulá, ke který jsem moc nepřilnul. Podivně teatrálně melancholickej projev je samozřejmostí, tentokrát s výraznějšíma nápadama, míň rozplizlou strukturou a znovuobjeveným hitovým potenciálem, kterej je týhle kapele vlastní.“ Poslechnu si, těším.

Bizz a jeho objev Last Chance To Reason. „Level 2 je po dlouhé době nahrávka, která mě zaujala hned na první poslech a která hodně cílí k mému vkusu. Klávesami všude ověnčený nevšední a instrumentálně nepřehnaný mix moderních, progresivních směrů. Posluchačsky přehledný technický metal, který vyzněním má spíše k progu, s přivřenýma očima snad až norského střihu. Nikde nic nepřečnívá, vokálů několik druhů a produkce taktéž poměrně svojská. Pro mě jednoznačně objev!“

Annal vychvaluje lehce do Origin střihnuté Archspire a jejich All Shall Align, Gorth uhýbá od černot s Haus Arafna a jejich You. „Ne úplně aktuální, ale o to lepší. Badtripová diskotéka. Industriální špína s výraznými rytmy a popovou chytlavostí - mimořádně sugestivní depresivní popěvky.“ Hm...

Gianni se zamiloval do letošního EP Abstract Deviation. „Rusové se hodně inspirovali u geniálních Animals As Leaders, přesto to není jen laciná kopírka. Djentový postupy jsou klasický, ale výborný aranže stavěj tohle EP ke zdařilejším počinům. Moc příjemná záležitost se vcelku vlastním ksichtem.“

LordSnape slyší na sebevražednou notu a volí Nocturnal Depression - The Cult of Negation. „Vzhledem k tomu, že se můj hudební vkus začal trochu měnit směrem k černému kovu a funeral doomu, nemůžu jinak, než posadit na první místo poslední desku této francouzské dvojice. Hlavním kladem je slušná produkce, potažmo celkové ozvučení nástrojů. Bicí neznějí konečně jako květináče a zdá se mi, že se ND posunují i směrem více k dalším vlivům, které jejich muziku provzdušňují. Už to není jako Soundtrack for a Suicide - Opus II, kde jste si po jednom kole šli na verandu vystřelit mozek z hlavy. Ale sílu to má pořád stejně velikou, narozdíl od trapně se plížící konkurence. Změnou prošel i přebal desky, který vypadá poprvé za celou éru kapely jako od profesionála. Poslechněte si hned první song Credo Negativo a nechte se houpavě unášet...“

A LooMis válčí s poslední deskou PestilenceDoctrine. „Hmm, tak z Patricka už asi nevypadne nic lepšího než Spheres. Bude si evidentně dál "prdět tu svojí brutal tech/death metalovou svini" a do toho sípat jako v posledním tažení. Z prvních ukázek na webu (Salvation, Amgod a Sinister) se žádná překvapivá zpráva o stavu technického metalu v Holandsku nevyklubala a deska toto (bohužel) potvrdila. Je mi líto, ale tohle je prostě a jen další pokračování Ressurection, které však laťku kvality nezvýšilo ani o píď.“ A naopak chválí poslední desku The Haunted zvanou Unseen.

Black_Hand zašmátral hluboko do historie, což vítám. Megadeth a jejich Rust in Piece! Co k tom dodat? „Že to je stará vykopávka? No a co? Stejně je to jedno z nej- thrashových alb vůbec. Chytlavé, technicky na výši, téměř bez slabších skladeb - takové je. Jeden riff za druhým vás neustále tlačí kupředu jako parní válec. A hlavně: kytarový duel mezi naštvaným Mustainem a citlivkou Friedmanem. První se neustále snaží rychlostí přehrát toho druhého, zatímco ten druhý si hraje svou. Tolik důvodů, proč z RiP mohla být slabá deska (jak se třeba stalo u některých pozdějších od těchto klasiků)...a přitom je její téměř absolutní protipól.“ praví Černoručka.

A vzhledem k tomu, že se poslední dobou také hrabu v pravěku a poslouchám zapomenuté Disincarnate, dávám za něj ruku do ohně!

 
další tipy:

Amogh Symphony - The Quantum Hack Code
Neurosis - The Eye of Every Storm
KYPCK – Nizhe
Ulcerate - The Destroyers of All
Umbrtka - Úplná Demontáž Lidstva
Abysmal Torment - Epoch of Methodical Carnage
Method Man – Tical
Contemporary Noise Quintet - Pig Inside the Gentleman
Gorgasm - Orgy of Murder
Paradise Lost - One Second
In Silencio Noctis - Through the Fragments of Christianity
DVA – Fonók
Tragedy – Tragedy
Morbid Angel - Formulas Fatal to the Flesh
Diftery - Trepa-Nation
Ion Dissonance – Minus the Herd
Eskmo – Eskmo
Dežo Ursiny - Na ceste domov
Harrold Budd / Robin Guthrie – Bordeaux
Muslimgauze - Camel Through a Needles Eye
Car Bomb – Centralia
Terra Tenebrosa - The Tunnels
Deep In Hate - Origins of Inequality
Downfall of Gaia & In The Hearts of Emperors
Combat Astronomy - Flak Planet
Seven That Spells - Future Retro Spasm
L'effet Défée - Al Trop
Skeletons – People
Concealment – Phenakism
Dying Humanity - Fragments of an Incomplete Puzzle
Jedi Mind Tricks - The Psycho-Social, Chemical, Biological, and Electro-Magnetic Manipulation of Human Consciousness
Muslimgauze - Mullah Said
Betwen Buried And Me - The Parallax: Hypersleep Dialogues
Xerath – II