Struktura článku:

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca dubna 2015), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 
(2) CRYPTOPSY - The Book Of Suffering Tome 1 (10/2015)

- Cryptopsy servírujú modernú deathmetalovú nahrávku vynikajúcej kvality. Možno to nie je Whisper Supremacy alebo …and Then You'll Beg, ale nové EP má silu, ťah a hlavne stále baví. Vyhrávok oproti predchádzajúcemu albumu síce ubudlo, ale o to viac ťahajú album Flo Mounier s bicími a Matt McGachy za mikrofónom. Osobne som rad, že to chalanom stále šľape a, že dokázali pretaviť výbornú koncertnú formu aj na CD. Škoda, že len v krátkej EP stopáži. (Cronic)

- Nové EP Cryptopsy se nese v heslu „A jde to i bez Lavasseura!“ Nahrávka reflektující současné trendy, ale i bývalou, rovnější tvář/melodiku kapely z období None So Vile. (bizzaro)
 
 
(2) DARK BUDDHA RISING – Inversum (09/2015)

- další výtečná deska od Finů. Po jejich koncertu šlo předpokládat, že bude dobrá, a také že je. Sice má poloviční stopáž oproti jejich posledním nahrávkám, ale to vůbec nevadí, jelikož i během (pouhých) dvou více než dvacet minut dlouhých skladeb naservírují velmi slušnou psychedelickou masáž. Dakhmandal u mě sice vede, ale i tentokrát, byť je Inversum oproti předchozím nahrávkám celkem odlišné, obě skladby (především jejich závěry) řádně odstřelují do kosmu. (mIZZY)

- jsem rád, že těmhle finským psychedelickým doomařům ani na šesté desce nedochází dech. Jak říkal sám Vesa v rozhovoru, tentokrát je to, alespoň co se první skladby týče, více vesmírné, jakoby do sebe nasáli něco ze světa Oranssi Pazuzu a MPH. V druhé skladbě zase cítím krapet vlivu (spíše starších) Neurosis a nějakého toho ritual-ambientu. Přesto zůstávají DBR sví a jasně rozpoznatelní a to jak specifickým zvukem, tak postupy. Obě skladby mají navíc až nečekaně strhující a dynamické zakončení. Dakhmandal sice nejspíš překonán nebude, ale Inversum je rozhodně jeho důstojným nástupcem. (Bandcamp) (AddSatan)
 
(2) INTRONAUT - The Direction Of Last Things (11/2015)

- nejlepší deska Intronaut!!!! (brutusáček)

- Nová deska Intronaut disponuje fantastickým zvukem. V jejím mixu je slyšet každičký detail, a to i bicích. Což je a jen dobře, protože Danny Walker tady hraje jak pánbůh. Neuvěřitelně pestře, rytmicky, jasně. Hudebně deska přináší přitvrzení, ale jinak si Intronaut stále zachovávají svou bloumavou náladu a hravé, vyklidněné pasáže. (bizzaro)
 
 
 
 
 
(2) KEEP ON ROTTING – Wandering Fall (10/2015)

- krátké, úderné, technické, přemýšlivé. Posun od "Koudelky" (ne)patrný, ale je to velký příslib věcí budoucích (doufám). (LooMis)

- Tvorba „Liberečáků“ je mi hodně blízká, ale tentokrát mi do ní proniknout trvalo asi nejdéle, i když se jedná jen o dvě skladby. Nesou se ve znamení projasnění a přináší první vklad (i grafický) zpěvule Dahlien. Pro mě stále tuzemská #1! (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
(2) KYLESA - Exhausting Fire (10/2015)

- Kylesa pokračuje v trende z predchádzajúceho Ultraviolet. Či už kľudnejším tempom, väčšou psychedéliou, garážovým zvukom, ale aj aspoň u mňa klesajúcou kvalitou. (Cronic)

- platí, co jsem o tom řekl už minule, obroušené hrany a víc houbiček, nevím, jestli je dobré říct o Kylese, že se dobře poslouchá… (brutusáček)
 
 
 
 
 
 
(2) SHINING – International Blackjazz Society (10/2015)

- už ze dvou stran jsem slyšel, jak je to podobné NIN. „Vyměknutí“ na IBS je, ale mně tenhle posun do „diskotékovějších“ poloh prostě baví. (LooMis)

- nová deska norských Shining je asi taková, jakou ji každý čekal. Zvláště zveřejněné klipovky The Last Stand a Last Day jsou ještě větší popík než cokoliv na One One One. Občas si fakt připadám, že poslouchám punkovější Nine Inch Nails se saxofonem. Z druhé strany, jsou zde i skvělé momenty, možná i více „freejazzovějších“ pasáží než na předchozí desce a celkově mě IBS opět až nepochopitelně baví. Dokonce i pomalá House of Control, kterou bych označil jako jednu z nejpovedenějších skladeb alba. Pro koncerty je International Blackjazz Society jako stvořené. Kvalit Blackjazz a Grindstone každopádně nedosahuje a kdo ví, zda podobně dobrá alba vůbec Shining ještě někdy nahrají. (mIZZY)
 
(2) GOROD - A Maze Of Recycled Creeds (10/2015)

- mimo větší zájem se ozvali tito Frantíci s tradiční porcí technického death metalu. Žádná brutalita spíš čím dál tím víc k německým Necrophagist/Obscura. (brutusáček)

+ hlas přidal i Herelson.
 
 
 
 
 
 
 
 

bizzaro

RIVERS OF NIHIL – Monarchy (2015)
- Už jsem je tu měl v srpnu, ale Monarchy mě prostě drtí a drtí a vtahuje mě do svý atmosféry víc a víc. Cítím tu hodně frustrace a jakési vnitřní skepse, čímž se Rivers odkryly nové obzory a zákoutí, aniž by zahodili předchozí dovednosti. Temný progresivní death metal.

BORN OF OSIRIS – SoulSphere (2015)
- Vývozní artikl Sumerian Records má novou desku. Ne snad, že by byla tak fantastická, že bych ji zde musel zmiňovat, ale nachází se na ní několik vážně hodně povedených skladeb, takže stojí vážně za poslech. Z lavin na nás se stále valících moderen určitě.

KILLING JOKE - Pylon (2015)
- Poslední tvorba KJ mě prostě baví. Délka Pylon je sice nadbytečná, ale materiál je chytlavý, vyspělý a, věřím, od srdce.

LooMis

ACT OF DEFIANCE - Birth and the Burial (08/2015)
- Testament protřepaný s Panterou. Jednoduše výborný a skvělý je i obal, kterej udělal Travis Smith!

NILE - What Should Not Be Unearthed (08/2015)
- jak již bylo řečeno, ústup od atmošky Egypta na úkor líbivosti a "masovosti".

ACID DEATH - Hall Of Mirrors (10/2015)
- oni se dali dohromady? Ano, dali a dokonce mi unikla deska Eidolon (2012), takže si musím znalosti doplnit. Každopádně nová deska je trochu zklamání - kohoutek, kterým přitékaly svěží technické riffy a experimentálno je pryč, chybí větší kontrast mezi sypajícími bicími, melodickými kytarami a nasraným zpěvem. Přesto ale dobrá deska.

METAL ALLEGIANCE - Metal Allegiance (09/2015)
- Mike Portnoy slíbil metal, a to dodržel a za podpory výkvětu nejširší metalové scény nahrál hodně rozmanitou desku. Ne vždy je to zárukou úspěchu, ale tady, byť je každá ze skladeb jiná (zejména kvůli jinému hlasovému osazení), se to povedlo dokonale. Zaslechnete zde typické znaky v podstatě od každé z domovských kapel jednotlivých muzikantů, přesto pocit nějakého „slepence“ tady prostě není.

onDRajs

MAGMA - Slag Tanz (2015)
- pouze dvacet minut, ale vše podstatné je řečeno. Maximálně zhutněné, bez velkých prodlev a mezer. Dramaturgicky promyšlené a na Vandera nezvykle hodně polyrytmicky komplikované.

brutusáček

SONAR – Black Light (10/2015)
- už minulá deska Static Motion zaznamenala v redakci velké ohlasy. Novinka je o mnoho přístupnější a muzikálnější. Něco mezi předchozí deskou a většinovým švýcarským jazzem, postupy jsou stejné, jen se pracuje s větším objemem hudby.

LEPROUS - The Congregation (05/2015)
- tak v rámci „příprav“ na koncert jsem se k letošní novince vrátil a ačkoliv byl koncert vynikající a z novinky se hodně hrálo, tak této desce budu pořád dávat za vinu její délku. Délka některých skladeb naopak mi není překážkou, koncertně to šlape na výbornou.

TESSERACT – Polaris (09/2015)
- on to vlastně Šéf vystihl v recenzi přesně. Dobře se to poslouchá…

GRAVE - Out of Respect for the Dead (10/2015)
- já nikdy nebyl až takový fanda studiových desek Grave, byť naživo jsem ještě nezažil zklamání. Novinka mě chytla na první dobrou. Plus je i za povedený obal.

SAVIOURS – Palace of Vision (10/2015)
- stoner rock/metaloví Amíci jsou zpět s novou deskou. Sice je to víc bigbít než metal, ale to na kráse rozhodně neublíží. Těším se na únorový koncert s Mörkhimmel.

AddSatan

EIVIND AARSET – I. E. (09/2015)
- po předchozím, příjemném a velmi (možná až moc) klidném, ambientním Dream Logic přichází Aarset se svým ansámblem s mnohem živější, rockovější deskou, která, dá se snad říci, volně navazuje na skvělou Sonic Codex. Zasněnější, ambientnější polohy samozřejmě nechybí, ale chvílemi je to i pěkná divočina, občas až někam do math/noise/jazz rocku. Nejen v těchto pasážích cítím inspiraci/jistou podobnost s (hlavně) pozdnějšími King Crimson (nejvíc asi THRAK), ovšem v kombinaci s osobitým, norským přístupem. Na některých místech to možná zavání trochu (řekněme) konvenčnějším a „uhlazenějším“ prog rock/jazzem, dojde i na typicky post-rockové gradace, ale Aarset to umí podat tak, že mu žeru i ty. Velkou pochvalu zaslouží vynalézavá práce obou bubeníků/perkusionistů, kterou jsem plně docenil zvláště v živém provedení. Příjemně překvapilo i zakomponování „pattonovského“ vokálu L. E. Fornasariho v Through Clogged Streets…Napsat a vychvalovat by se dalo ještě mnoho, ale to se už stalo v rámci reportu. Pro mě určitě jedna z „desek roku“, v rámci nemetalové hudby možná i ta úplně nejlepší.

mIZZY

VI – De Praestgiis Angelorum (09/2015)
- další kapela, kde hraje BST a INRVI z Aosoth a Antaeus. Samozřejmě se opět jedná o black metal a opět dost dobrý. Nutno říct, že kvalit Aosoth ani Antaeus VI nedosahují, poměrně mě zde vytáčejí momenty, které jako by byly ukradené od Krallice a do nahrávky se moc nehodí. I tak je však De Praestgiis Angelorum album, které stojí za to si poslechnout.

THY CATAFALQUE – Sgùrr (10/2015)

Cronic

JÓHANN JÓHANNSSON - Sicario OST (09/2015)
- temný soundtrack podtrhujúci výbornú atmosféru narko-thrilleru. Najlepšie skladby The Beast a Convoy.

CHELSEA WOLFE - Abyss (08/2015)

gorth

JAMES WELBURN - Hold (05/2015)
- masivní drone/noise na basu a bicí. Majestátností se basové valy blíží legendárním Skullflower, rytmická práce basy připomene Godflesh/Swans posunuté do technična - Combat Astronomy. O nějaké velké originalitě se mluvit nedá, ale je to jedna z nejvíc působivých letošních desek: navrstvená basa při delším vystavení pohlcuje. 24. mu děláme koncert. 

ALGIERS - s/t (06/2015)
- punk, gospel, industrial, postkoloniální teorie a vztek. (YouTube)

RATKJE/WESSELTOFT/NORMENT/GALAEN - Celadon (06/2015)
- Maja Ratkje normálně křičí, o normě u Jona Wesseltofta nevím, ale vyskytuje se v Thorns (včetně Ltd.) a Deathtrip. Skvělý norský projekt z Important Records (!) nesený hlavně hymnickými bezeslovnými nápěvy Ratkje a drony na harmonium (Galaen, Wesseltoft) a varhany (Wesseltoft), dobarvený citerou (Galaen) a skleněnou harmonikou (!) Camilly Norment. Chvíli mi trvalo proniknout do trochu zvláštního zvuku (barvou), ale je to výborná deska. 

LAUREL HALO - In Situ (09/2015)
- zas o několik kroků dál a výš skladatelsky i zvukově. Tentokrát se už nedá mluvit o dub technu, Laurel Halo se posunula opravdu spíš k IDM, ale nejde o nějaké bezcílné hrátky se zvuky a rytmy. Laurel láme, předráží, opožďuje, střílí jeden rytmus proti druhému a třetí proti čtvrtému, ale všechno zapadá do skladby. Při nesoustředěném poslechu snadno unikne ohromné vnitřní napětí celé desky, ale ve správné náladě to funguje naprosto skvěle. Docela by mě zajímalo, co na to místní progeři, bubeníci a další lichočetníci.  

HO99O9 - Horrors of 1999 (09/2015)
- hardcore punk a hip-hop. Krátké a zábavné. 

Kuba

IN-DEFILADE - Rulers of Famine (05/2015)
- debut In-Defilade, v jejímž čele stojí ex-basák Nile Jon Vesano, nabízí solidní death metal s řadou zajímavých nápadů, které rozhodně stojí za poslech. (YouTube)

Leif

OUROBOROS - Emanations (03/2015)
- chytlavý technický (melo)death metal z Austrálie s doprovodem pražského Filmharmonic orchestra. (BandCamp)

THE GREAT DISCORD - Duende (06/2015)
- groovy prog metal s ženským vokálem. (BandCamp)

PLAISTOW - Titan (10/2015)
- Meshuggah ve složení klavír-kontrabas-bicí. (BandCamp)

Herelson

BEN MESICK - Ascension (08/2015)
- instrumental prog metal

SITHU AYE - Senpai (先輩, 10/2015)
- instrumental prog rock

piTRs

MORTAL CABINET - Necrotica (10/2015)
- po počáteční spíše skepsi k tomuto projektu (hlavně ta připitomělá startovací videa...) nakonec nečekané překvapení. Jen naivní snílek by od toho asi mohl čekat nějaké hudební novátorství v průsečíku domácích stylů jednotlivých protagonistů. Naštěstí o to tady, domnívám se, vůbec nešlo. Necrotica je dál. Hudební složka je tady s hodinářskou přesností, kdy nikde nečouhá ani zbytečný chlup navíc, ušitá na míru příběhům jednotlivých skladeb. A ty (přestože pár vyložených úchyláren si pánové taky neodpustili) nejsou ledajaké. Třeba taková Láska a hniloba je plazící se zhudebněný zmar, ryzí aktuálnost jiných (vizionářská Boží stáda, realistická Pojď a ignoruj to) zase místy až lehce mravenčí v podbřišku. Je to deska v podstatě ze života. Akorát že z toho života, o kterém je společensky tak nějak výhodnější dělat, jako že neexistuje. V připosraných a všeobecně "korektních" časech chlapci sebrali odvahu a dostatečně věrohodný umělecký potenciál nazvat spoustu věcí pravým jménem, jak to tady udělal zatím málokdo předtím. To všechno bez větších křečí, s nadhledem a v podstatě i vtipem. U mě tedy dobrý.

Kícr

SLAYER - Repentless (09/2015)
- nový Slayer jsou jako Star Wars Epizoda I. Je tam plno věcí špatně a některý věci jsou tam jen, aby tam byly, ale pořád jsou to Star Wars! Ke škrábání stěn od starých nátěrů ideální.
 
KINGCROW - Eidos (062015)
- docela pohodový prog, který je tradičnějším "progem" v době, kdy být jenom tradiční prog už mnohdy nestačí.

LooMis

OBSIDIAN KINGDOM – Mantiis (2012)
- progresivně experimentální death metal z Barcelony. Vřele doporučuji!

ACID DEATH - Random´s Manifest (2000)
- technický thrash metal, ze kterého dýchají Elements. Z nostalgie jsem si ji vzal nedávno do auta a protočil asi 20x - Psycho Love je i po 15 letech stále geniální.

onDRajs

SURREAL & DJ BALANCE - Future Classic (2006)
- hip-hop, který vás přenese do jižních krajin. Pláž, sluníčko, holky v bikinách. Skoro všechny skladby hity jako blázen. Občas jazzový podklad, soul, tu a tam gospel. Tahle deska klidně mohla vyjít u většího labelu, takhle zůstává v temnotě undergroundu. Což je škoda. Pecka! 

MAGMA - Mëkanïk Dëstruktïẁ Kömmandöh (1973)
MAGMA - Köhntarkösz (1974)
MAGMA - Emehntehtt-Re (2009)

brutusáček

MÖRKHIMMEL - Ostří černé kosy (2014)
– crust a švédský death metal do toho krkavčí vokál, náběh na čepel kosy je nevyhnutelný.

NEW MODEL ARMY – vše – každoměsíční stálice
DISFEAR – Live the Storm (2008)
SUFFOCATION - Suffocation (2006)

AddSatan

FERENC/FRANZ LISZT - „Ad nos, salutarem undam“ fantázia és fúga R. 380 (1850)
- to jsem takhle ve sklepě hledal boty a ze skříně na mě vypadla tahle deska. Náhoda? Nemyslím si! Skvělá varhanní skladba, dramatická i kontemplativní, typické kontrapunkty, i několik chytlavých motivů. Jeden z hlavních inspiračních zdrojů Vortigerna z Lychgate. A Lisztův Totentanz (1859) mě taky dost baví, jde vlastně o jakési „variace na téma“ Dies Irae, gregoriánského chorálu ze 13. století. Ten hlavní motiv použil např. Kubrick v The Shining, pak to coverovali i Melvins a Meth Drinker. V Lisztově podání je to samozřejmě chvílemi taky řádný „wrath and doom“.

Cronic

SUFFOCATION - Effigy of the Forgotten (1991)
- US BDM klasika.

SÓLSTAFIR - Svartir Sandar (2011)
- druhé cd je fakt kvalitka.

AMENRA - Mass IIII (2008)
-  belgičtí Neurosis.

SOULFLY - Dark Ages (2005)
-  keď tu už bol prepieraný ten Archangel.

gorth

A. C. MARIAS - Drop/So (1980)
- projekt někoho z post-punkových Wire s jakousi umělkyní. Odkazovali na ně Tarcar. Tenhle single je excelentní temný dub. Apatie, basa a zastřený ženský hlas. 

SKADNE KREK - s/t (1/2013)
- od té doby, co jsem je dost náhodou viděl v Brně naživo (AVA akce), jsem se snažil dostat k jejich nahrávce. Moc příjemný norský jazz/rock kloubící chytlavost a vnitřní konzistenci Jaga Jazzist s lámáním řekněme Ultralyd. 

TUNNELS OF AH - Lost Corridors (11/2013)
- předtím, než se v roce 2009 Sunn na dlouhou dobu studiově odmlčeli, vyšla velice povedená nahrávka třískladbová Che, kde titulní track tvoří kolaborace s Pan Sonic. Další track má Alan Vega ze sedmdesátkových synth pankáčů Suicide. Třetí věc, jakýsi Stephen Burroughs. Tohle jsem z nějakého důvodu vykoumal šest let po vydání. No a Stephen Burroughs hrál v osmdesátých v jistých Head of David s jistým J K Broadrickem. Pak asi dvacet let nic nevydal. Pak vydal zmíněný track na Che. A v roce 2013 vyšlo debutové album Tunnels of Ah s ležatou čárkou nad A. Moc pěkný okultní drone blížící se Coil na Moon's Milk, Cyclobe, možná Zoviet France, východní, ale ne otravně new age. Letos vyšla druhá deska, kterou jsem zatím neslyšel.

THE SPACEAPE - Xorcism (11/2012)
- RIP. (YouTube)

TEMPA T - různé
- absurdně napálenej grime. Tzv. "nasranost" v rapu mi zpravidla vůbec nepřijde nasraná, ale tyhle songy mají potenciál nastartovat riot. Anebo se dají používat jako náhec před bouráním zdí, štípáním dřeva, boxem, mlácením lidí a tak. Klipy jsou hodně over the top a zesilují efekt hudby. (YouTube)

Kuba

KHAOMATIC - Ep 1 (2014)
- na instrumentální trio Khaomatic jsem narazil zcela náhodou - o to větší překvapení následný poslech byl. Jazzové plochy protkané rockovějšími postupy vytvářející kompaktní celek vyzývající k nekonečné improvizaci. Bravo! Celé ep volně ke stažení.

DRIPPING - Disintegration of Thought Patterns During a Synthetic Mind Traveling Bliss (2002)
- naprosto zvrácená forma tech death/grindu, kdy se ve vražedném tempu valí smršť spletitých rifů a nelidského gutturalu. Poslech desky je jako cesta do jiného světa bez nutného užití drog. New Jersey drug metal!! (YouTube)

Kícr

THE AIRBORNE TOXIC EVENT - Such Hot Blood (2013)
- k aktuálnímu podzimu naprosto ideální hudba, která má potenciál vydržet i do dalšího ročního období.