1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam letošních alb, které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 
(4) AKHLYS – Melinoë (12/2020)

- jak nejsem příznivcem vyhlašování alba roku před Silvestrovskou merendou, tak tentokrát je právě tohle můj žhavý kandidát a nijak se netajím, že gay EBM vliv považuju za pozitivní. Aristokratický black metal už lepší nebude. (vaněna)

- označení „aristokratický black“, jak zaznělo v diskuzi, se mi vlastně líbí a přikláním se k táboru nadšenců, vlastně všechny tyhle projekty kolem lidí z Nightbringer můžu. (brutusáček)

- pravděpodobně nejlepší album (spolu s poslední nahrávkou Bestia Arcana), které nahrál Naas Alcameth mimo Nightbringer. Je tady asi vše, co byste od jeho tvorby čekali: nezaměnitelný vokál, výrazné a dobré kytarové linky, slušné sypanice a dokonce i ten zvuk mi tady sedí. Za mě jedno z nejlepších letošních alb. (Bandcamp) (mIZZY)

- tady nakonec taky nevím. Několik prvních poslechů jsem byl nadšený, jak to šlape a jak je to masivní, ale postupem času mi čím dál víc vadí ta epičnost a melodičnost. Rozhodně dobrý black, ale možná to nakonec bude jen taková mentální poznámka, ne něco, k čemu bych se vracel. (JSt)

(3) DARK BUDDHA RISING – Mathreyata (11/2020)

- teda Dakhmandal to zrovna není, vlastně ani Inversum nebo starší špína. Pořádnej doom, ujetou psychedelii ani totální zhoubu od nového alba Temného Buddhy nelze úplně čekat, na to je moc uhlazené a umírněné. Aaaaale když to zrovna sedne, aji Mathreyata s vámi dovede dobře zacloumat a vybudovat slušně hutnou atmosféru. Pár poslechů si jistě zaslouží. (Bandcamp) (mIZZY)

- DBH svůj účel splnili. Poslech jejich aktuálního alba se rovná skutečné hypnóze. Člověk jen sedí, zírá do blba, probere se...a je konec. A pocity? Finští šílenci jsou mistři loutkáři. Každý tón jakoby omámil každou buňku v těle. Poslední song Mahatgata III je intenzivní sonický námrd. A celkově ten zvuk je absolutní lahůdka pro audio úchyláky. (Radek Chlup)

- okultní Finové se svým psychedelickým sludge doomovým dronováním si dali na své poměry nejdelší pětiletou pauzu, aby jejich sedmý vylamovač mozku stál opravdu za to a atakoval nejen vrchol tvorby samotné sebranky kouzelníků, ale ucházel se o pozornost i v celoročním zúčtování. Pojďte vstoupit do tranzu a přežít tak ve víru katarzních rytmů blížící se křesťanské křepčení. Bezpochyby jedna z nejvíce návykových letošních záležitostí. (DarkXane)

(3) OMEGAVORTEX - Black Abomination Spawn (11/2020)

- z redakčního promo košíku vypadlo a docela se zalíbilo. V chao-dm-bm ranku už je hodně plno, takže aby něco výrazně zaujalo, bude potřeba víc, než nahrotit obrovský množství riffů na malou plochu. Sympatický je ten tlak z začátku desky, tam to funguje výborně a pásmo prvních tří treků si jednoznačně dovolím doporučit k alespoň jednomu poslechu. (vaněna)

- prasorychlá black/death metalová debutní šleha německého kvarteta. Vcelku nemilosrdný a devastující nástup na scénu pro všechny milovníky válečnického bestiálního extremismu. (DarkXane)

- furiózní zlo. Černá smrt. Chao sypanice. Vymlátilo to ze mě duši. (bizzaro)
 
 
 

(3) ONDSKAPT - Grimoire Ordo Devus (11/2020)

- no má úcta! Kvality Dodens Evengelium už těžko mohli dosáhnout, ale deska je v pořádku. Uctívat temnotu! (vaněna)

- ve Švédsku se blekoš umí. Melodičtější forma s dobrým zvukem pro nazahrabaný v totálních peklech, čili pro neblekoše a taková úvodní deska neznalému pro vstup do žánru. Fajn poslech, ale vracet se asi netřeba. Btw poslední skladba je solidní Emperor worship. (bizzaro)

- další oživení bestie z vod okultoidního melodického black metalu. Švédové si dali deset let pauzičku, nikde neustrnuli, aniž by ovšem na svém čtvrtém albu uhnuli kamkoli nečekaným směrem a pravověrné tak odradili, a jedná se tak rozhodně o jeden z povedenějších návratů na scénu, kterých jsme se letos dočkali. Deset nadupaných epických hymen v profi produkci, které sice neděsí k smrti, ale rituální hold vzdávají na jedničku. A na věci nic nemění ani to, že původní plamen stvořitelů zla třímá od roku 2000 již pouze vokál mistr Acerbus. (DarkXane)

(3) URFAUST – Teufelsgeist (11/2020)

- vývoj tvorby Urfaust mi trošku připomíná Ulver plus obrovský množství chlastu. Pro někoho může být Teufelgeist nejhorší deska Holanďanů, pro mě jí byla The Constellatory Practice. Takže to nejlepší mají za sebou, no z mého pohledu i to nejhorší. K tomuhle albu se budu určitě vracet. (vaněna)

- deska, která byla nahraná, aby se prodávala spolu s ginem Urfaust (a pravděpodobně ne naopak), který jsem si teda jako správnej alkáč a uctívač kapely samozřejmě koupil. Samotné album, byť začíná dost otřesně á la ožralej Kája Gott, není až tak špatné. První track budu tedy nejspíše přeskakovat, ale zbytek třicetiminutového ambientu s typickou Urfaust atmosférou, minimalistickými bicími a občasným zpěvem není marnej. Spíše ale poslouží jako taková jednohubka než fakt dobrá nahrávka, na to zde chybí fakt pořádnej úlet jako předposlední song předchozího alba. Stále tedy platí, že nejlepší věci kapela vydala za svých prvních 10 let existence. (Bandcamp) (mIZZY)

- tak do šestice všeho faustovského a máme na světě před koncem roku ještě více ambientnější novinku i než je obvyklé pro tuto holandskou okultní dvojici, která si tak upevňuje postavení unikátního zjevení. Kolosální mefistofelská opera o pěti dějstvích vedoucí až do bohem zapomenutého leprosária, která nemusí být ovšem stravitelná pro každého, zvláště pak tradicionalistického blackmetalového puristu. A pozor – s poslechem hrozí kruciální intoxikace, ideálně samozřejmě k tomu určeným ginem přímo z urfaustovské provenience. (DarkXane)

(2.5) SODOM - Genesis XIX (11/2020)

- tohle byla hodně dlouhá hodina... aneb jak Endžlripr měnil, až vyměnil. A jedna z historicky nejslabších desek Sodom je na světě. (piTRs)

- nesypeto. (brutusáček)

- starý skvělý německý thrash metal je zpět? Novinka těchto veteránů (nově tedy v kvartetu) se o to po čtyřech letech odmlky (vyplněné samozřejmě mraky EPs a kompilací) jistě snaží měrou vrchovatou. Do party se vrátil Frank Blackfire, který brousil kytaru mimo jiné také na legendárních počinech Persecution Mania a Agent Orange. Leckdo by mohl namítat, že to nemá šťávu, ale já jsem s letošní úderkou více než nekriticky spokojen. (DarkXane)
 
 
 

(2) AC/DC - PWR/UP (11/2020)

- tak samozřejmě se nedalo očekávat, že dědci přijdou s nějakou prdelnatrhávající deskou. PWR/UP je prostě takovým lahodným mixem evokujícím hity dávno minulé. Baví mě to, fajn nostalgie. (LooMis)

- Australani nejsou mrtvi, a to ani náhodou! Slova jsou nadbytečná, zbývá jen rocková radost přátelé. (DarkXane)
 
 
 
 
 
 
 

(2) CADAVER – Edder & Bile (11/2020)

- norskej dm kult jsem nikdy neposlouchal, takže jeho návrat mě nechal chladným. V nový nahrávce je poměrně neobyčejně (old school osobitost?) propojen death, black, thrash i nějaká melancholie (atmoška). Váhal jsem, zda s tím do Alba či ne, a nakonec jo. (bizzaro)

- znovuzrození norské deathmetalové veličiny počátku let devadesátých, která povstala z prachu v roce 2004, aby se pak na dalších 16 let odmlčela až do letošního podzimu. Covidový rok zkrátka přeje comebackům a tento se zvláště vydařil, čemuž dávalo tušit již dubnové EP D.G.A.F.. Spoluzakladatel kapely Anders Odden se tentokrát chopil vedle kytar i vokálu a strojovou bicí industrii nově rozparádil Dirk Verbeuren z Megadeth a výsledek stojí kurva za to. (DarkXane)
 
 

(2) CARCASS - Despicable (EP) (10/2020) 

- nečekal jsem žádné Symphonies of Necroticism a jsem spokojen, resp. přiměřeně zvědav na plánovanou plnou metráž. Death rock je to desetiletími vybroušený a ještě se tolik nevykrádá, tak proč u něj nezůstat. (piTRs)

- další veteráni a další EP. Totéž jako u AC/DC s tím rozdílem, že Bill Steer tady jede neskutečný sólový bomby! (LooMis)
 
 
 
 
 
 
 

(2) CONVOCATION - Ashes Coalesce (07/2020)

- výborná death/doom deska, majestátní zvuk a velkolepé momenty. Místo jeskyní a bláta je tady tématem spíš epická smrt. V recenzi je informací více, ale tady řeknu, že jsem dlouho nepotkal doom, který by mě takhle bavil. (vaněna)

- velmi povedený doom metal, který jde až do funeralových poloh. Občas se zabloudí až k šílenství Esoteric, jindy zase dominují melodie (třeba Shapes of Despair). Convocation nikdy nevydrží u jedné tváře, a to se mi na nich líbí. (onDRajs)
 
 
 
 
 

(2) DEEDS OF FLESH – Nucleus (12/2020)

- DoF bez Erika Lindmarka. Ale jo, dočkali jsme se už různých posmrtných alb a tohle je rozhodně jedno z těch, za které by se nebožtík nemusel stydět a zároveň se dá říct, že je to pocta panu Muzikantovi, které se účastnilo nejedno slovutné jméno extrémní scény - George ‘Corpsegrinder’ Fisher, Frank Mullen, Robbe Kok, Luc Lemay a dokonce i druhý zakládající člen Jacoby Kingston. (LooMis)

- Erik Lindmark je po smrti. Parta spolupracujících muzikantů kolem něj desku, kterou nestihl dokončit, dodělala. Album v sobě má více bdm a zní celkově tvrději, ale majestátní epika, kterou se Lindmark na posledních deskách vydal, samozřejmě nechybí. (bizzaro)
 
 
 

(2) DÉLUGE - Ægo Templo (11/2020)

- ufff, tihle posh Francouzi mi dali. Ægo Templo je jako antická architektura. Majestátní, elegantní, filozofická, chci se ní pořád jen kochat. Lepší post-blackmetalové album nevyšlo hodně dlouho. Je to smršť drtivých blast-beatů, hymnických melodií a… no, zbytek si nechám pro recenzi. (Radek Chlup)

- tyhle Frantíky jsme mohli vidět u nás třeba loni na BA, sám jsem je nestihl, redakčního kolegu tehdy moc nepřesvědčili. Letos tedy navázali na svůj debut z roku 2015, tedy plodností zrovna nehýří, což nebývá na škodu, zvláště pak v přeplněných post-metalových vodách. Francouzsky nakřičená sloučenina post-blacku a post-hardcoru servírovaná v emotivní atmosféře stojí určitě za poslech. (DarkXane)
 
 
(2) ETERNAL CHAMPION – Ravening Iron (11/2020)

- jsou tu nabubřelé, teatrální (epic) heavy metaly, nebo, tady jsou kapely jako Eternal Champion, kteří ten hevač dělají pěkně od podlahy, plný poctivé rifáže, žádné zbytečné určenosti, uvěřitelného nádechu výpravy na vyplenění dračí nory. Aby to nešlapalo, když jedním z kytaristů je Blake Ibanez z Power Trip. Doporučuje 666 hráčů Dračího doupěte! (brutusáček)

- teprve druhá dlouhohrající heavymetalová epická parádička téhle texaské partičky, která zazářila hned svým debutem The Armor of Ire v roce 2016. Na rozdíl od řady souputníků nechrlí svoje vyhrávky a zpívánky takřka každý rok jako na běžícím pásu, což je znát a pánové se tak řadí nyní k tomu lepšímu, co tento rank v současnosti nabízí. Čiročirá radost a spokojenost. (DarkXane)
 
 
(2) FATES WARNING - Long Day Good Night (11/2020)

- třináctý zářez a laťka ve standardní výšce. Vše, co na FW máte rádi, i co na nich nemusíte. (piTRs)

- američtí progresivní veteráni vyryli do kola osudu již třinácté varování, kterému nemám (coby nezarytý posluchač) co vytknout, snad kromě přílišné stopážové porce přes sedmdesát minut, takže může být někdy v závislosti na aktuální náladě problém doposlouchat. Co se týče instrumentální různorodosti a kvality, není ovšem co řešit a stylovou jedinečnost by bylo přetěžké upřít. (DarkXane)
 
 
 
 
 
(2) FAWN LIMBS – Sleeper Vessels (2020)

- někde zpátky to dával Gába, a jo, slušnej nátěr. Něco pro fandy Ion Dissonance a podobnejch neplech. (YouTube) (Kotek)

- mathcorové peklo. Směs lámaných rytmů (Ion Dissonance, Frontierer), uskřípané kakofonie a bezútěšné atmosféry (Ulcerate). Vůbec netuším, jestli to jde naposlouchat, protože se většinu času není vůbec čeho chytnout. (onDRajs)
 
 
 
 
 
 
 
(2) HWWAUOCH – Protest Against Sanity (11/2020)

- ПРАВА Коллектив podruhé. Tady za mě trochu zklamání. Ne, že by HWWAUOCH nahráli slabej matroš, instrumentálně to je opět moc v pořádku, navazují na předchozí alba, podivné Blut Aus Nord riffy jsou opět přítomny, sypanice jak kráva taky. Co mě ale tentokrát štve, je vokál, který mi teda na prvních dvou deskách nevadil, dokonce naopak, ale tentokrát to s hlasitostí jekotu fakt přepálili, a celé album vyloženě kazí. Nebýt tohoto neduhu, nemám moc výhrad. (Bandcamp) (mIZZY)

- nihilblackové pokusy o evokaci kosmické prázdnoty? Blut Aus Nord se tam nezapřou, ale zároveň to je mnohem přímočařejší, zprasenější a zkrátka správně přehnané. Rozhodně nejlepší z té pětice desek Prava Collective – Mahr je dost fajn, Pharmakeia tradičnější, ale taky dobrá zhouba, ovšem Voidsphere a Arkhtinn trochu kloužou k darkspaceovskému kosmokýči... (JSt)

(2) HYPNOS - The Blackcrow (10/2020)

- asi nejlepší Hypnos z těch, co jsem slyšel. Nic stylotvorného, ale poskládáno pěkně. Bruno je pořád cz det medl king. (piTRs)

- Bruno vypustil po třech letech od vzletu vran bílých vrány černé, a tak jsme se mohli potěšit od konce října již šestým klenotem á la Hypnos, jehož vrcholná forma tak přetrvává i v roce ponurém covidovém. Syrový death metal plný energie a nadšení s nadupanou potemnělou atmosférou hrdě reprezentující českou kotlinu a patřící mezi to nejlepší, co z ní v letošním roce vzešlo. (DarkXane)
 
 
 
 
 
(2) INQUISITION – Black Mass for a Mass Grave (11/2020)

- je to takové fajn slaďounké album, žádný nelítostný námrd. Ale i tak mi nejde do hlavy občasné použití přehnaně zefektovaných kytar. Jako proč? A proč tak výrazně? Vždycky úplně praští přes uši a navíc zní většinou docela dementně a uměle. Tohle totálně zabíjí potenciálně ok album. (mIZZY)

- kultovní starodávný kolumbijský rouhačský duet Dagon a Incubus vyplodil ve své třicetileté historii teprve osmý satanův hřeb. Poté, co došlo v roce 2018 k vyobcování z řad Season of Mist díky známé frontmanově aféře, kterou nechme stranou, se duetu ujala Agonia Records. Že by se to snad celé odrazilo v silné melancholii, kterou je protknuta atmosféra celého alba... Každopádně jde o klasickou produkci kapely se super moderním zvukem, byť až v příliš plouživém podání, která by se mohla dost dobře hodit (i vzhledem k takřka absentujícímu bicímu kulometu) na blížící se půlnoční mši… „Skrze ticho měsíčního světla ve stínu lesa za zvuku chrámových zvonů Lucifer… hvězda moudrosti.“ (DarkXane)

(2) ISENSCUR – Āsyndraþ (10/2020)

- na tenhle styl hudby strašně dlouhé album. Místy sice fakt dobrý black, který třeba sem tam připomene Cultes des Ghoules, jsou zde dobré riffy a super vokál, ale prospěla by tomu cenzura. Udělat z téměř stominutového dvoualba poloviční materiál poskládaný z těch nejsilnějších momentů, bylo by to fakt super. (Bandcamp) (mIZZY)

- dvoudisková nálož takřka sta minut black metalu. Tenhle projekt z Birminghamu si dal osm let pauzu od svého debutu Mónaþfylen a delší stopáž tak není důvod k obavě. Hutná neproniknutelná atmosférická stěna vystavěná kolem rouhačské pocty anti-křesťanskému severskému odkazu. (DarkXane)
 
 
 
(2) LOATHE - I Let It In And It Took Everything (2020)

- vše podstatné zaznělo v recenzi. Jen se mi zdá, že těm čistým vokálům nahrávají udělátka studiové techniky. Ale to je jenom můj dojem. Tvrdší pasáže se mi líbí víc. (onDRajs)

- The Cold Sun mě asi bavila víc. Nemůžu ale říct, že by I Let… zaostávala. Je prostě jiná a předchozí, krapet tvrdší forma (i když tady jsou některý momenty ještě vyhrocenější), kde bylo poměrově víc tvrdých pasáží, než těch povznášejících, ale taky industriálnem Liverpoolu bylo Chladné slunce bezútěšnější, mi seděla víc. Tehle střet Deftones a Frontierer taky nese osobitost, ale kdyby ve zvuku Loathe bylo odinstalováno trochu těch Deftones (otevřené, prodýchaně zpěvné pasáže), byl bych šťastnější. Ale furt super. (bizzaro)
 
 
(2) PLAGUE ORGAN – Orphan (08/2020)

- „vykrádačka“ / navázání na, nebo prostě velká podobnost s přístupem Mörko - IV, Aluk Todolo (Occult Rock I), nebo i některými skladbami Oksennus. Téměř 40 minut monotónní sypačka-„tupačka“ stále ve stejném tempu, tremolo jen minimálně zkreslené, kovově drhnoucí kytary posouvající se jen o půl/čtvrtóny (?), „tibetské“ hrdelní zpěvy, deathový growl, šepot apod. Déšť (?) a různé psychedelické zvuky okolo. Poměrně extrémní minimalismus. Po prvních pár minutách jsem nevěřil, že to vůbec doposlouchám, ale pak to začalo slušně hypnotizovat a tak jsem si to naopak nakonec pustil 2x po sobě. A později ještě párkrát. Obal vytvořil Stefan Thanneur z Chaos Echœs a i s nimi se tu dá nějaká podobnost slyšet, byť jsou Plague Organ výrazně primitivnější. Hraje v tom bubeník (mj.) z Imperial Cult. (Bandcamp) (AddSatan)

- téměř čtyřicetiminutový konstantní náhul s neměnným blast beatem. Z kapel, které zmiňují na Bandcampu (Ride for Revenge, Sunn O))), Chaos Echœs, Antediluvian, Oksennus…), mi to teda nejvíce připomíná (hlavně celkovým přístupem k hudbě, ale i zvukem a vokálem) ty Oksennus, ale téměř všechny reference dávají smysl. Jak je to, až na různé zvuky v pozadí a zpěvy téměř neproměnlivé, působí to fakt až dronujícím efektem. Kdovíjak silné to teda není, ale při správném setupu z toho může vylézt docela zajímavě hypnotické psycho. (Bandcamp) (mIZZY)

(2) PSYCROPTIC - The Watcher Of All (11/2020)

- Tasmánci o sobě dávají vědět dvouskladbovým EP, na kterém si tak trochu pouštějí testovací balónek, první skladba jsou klasický Psycroptic, druhou míří někam k „epickým“ obzorům.  (brutusáček)

- nový dvě skladby Psycroptic dost jasně naznačují, že nápady nedochází a že Australani jsou prostě unikát. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 
(2) RISE OF SURYA - Rise Of Surya (11/2020)

- další skvělý tuzemský debut! Sice nevyšel časově úplně podle plánu, ale hlavně že vyšel (po těch letech a koncertování). Naprosto svěží, moderní prog/djent/deathcore s fantastickým zvukem, který se opět může porovnávat se světovou konkurencí. (LooMis)

- kluci z RoS se konečně po letech opravdu dokopali svůj debut dodělat, hurá! Skladby známé již z předchozího projektu konečně po x předěláních a přenahráních dostaly zelenou. Doufám, že klukům (Tondo!) už došla soudnost a další deska nebude trvat 10 let, protože by to byla škoda. Za takovouhle progresivní modernu by se nemusel stydět nikdo. (bizzaro)
 
 
 
(2) SÓLSTAFIR - Endless Twilight of Codependent Love (11/2020)

- povinný poslech mnoho radosti nepřinesl. (vaněna)

- novinku jsem poslechl z nostalgie na zašlé časy a jelikož jsem zázrak nečekal, tak mě ani tato zbytečně dlouhá islandská kovbojská post-metalová rockotéka nemohla zklamat. (DarkXane)
 
 
 
 
 
 
 
 
(2) UTHULLUN - Dirges for the Void (11/2020)

- pro milovníky Emperor a Ihsahna nutnost, mě zaujala hlavně basová linka. Překvapující je obal, který opravdu nikoho k poslechu nezve. (vaněna)

- blackový debut amerického sólového experimentátora z Chicaga, který dal o sobě vědět loni demem Sunless. Ihsahnovský vokál a disonantní sound. (DarkXane)

Kotek

HYPH11E – Aperture (10/2020)
- jungle, drum & bass, footwork, RYCHTA. (YouTube)

SCHNELLERTOLLERMEIER – 5 (11/2020)
- Švýcarsko, minimál, prog-jazz. Kdo rád třeba Nika Bartsche, pozor. (YouTube)

EARTHEATER – Phoenix: Flames Are Dew upon my Skin (10/2020)
- divná, křehká deska někde na pomezí elektronickýho experimentu, chytlavýho popu a rozjímavýho folku. Poslouchá se to moc hezky. (YouTube)

METZ – Atlas Vending (10/2020)
- kytarová hlukařina, kde pod vším tím vazbením dřímá slušnej hitovej potenciál a bohatá porce chytlavejch melodií. Už jsem přestal počítat kolikrát mi to za poslední měsíc zvedlo náladu. (YouTube)

SHIT AND SHINE – Malibu Liquor Store (10/2020)
- ani nevím kolikátou desku už Shit and Shine tenhle rok vydávaj, tentokrát hravá elektronika místo kytarovejch kil. Techno nasáklý tropickou kořalkou zpomalený do krautovejch rytmů. (YouTube)

TERMS – Asbestos Mouth (10/2020)
- kytara z Yowie, takže kvalitně roztěkaná neuróza. (YouTube)

VATICAN SHADOW – Persian Pillars of teh Gasoline Era (09/2020)
- tohle mi nějak na začátku roku uteklo, ale trocha militantně pobožnýho techna nikdy neuškodí. (YouTube)

AUTECHRE – Sign (09/2020)
Autechre to tentokrát lámou v rozjímavějších kusech, něco na dlouhý večery. (YouTube)

THE BUG FT DIS FIG – In Blue (11/2020)
- a ještě jedna věc na dlouhý večery, zpomalenej dancehall v rauši. (YouTube)

vaněna

TOTALITARIAN - Kulturkampf / Los Von Rom (11/2020)
- nové EP kontroverzního projektu z Lazia. Bohužel zařadili nižší rychlostní stupeň než na mnou uctívaném předchozím EP Bloodlands, a i zapamatovatelných míst je pomálu. Nicméně výtěžek stále jde na vinylovou verzi Eskhaton - Omegalitheos, takže všechny vyzývám ke koupi u Lavadome prod. 

EVILYN - Inside Shells (ep) (09/2020)
- nasypaná jednohubka disso peklíčka. Gorguts worshipping na jedničku.

MESARTHIM - Degenerate Era (09/2020)
- bohužel, aktuální materiál už se úplně zvrhnul do kýče. Kontemplativní plochy přechází nápadně do nudy. Klávesové melodie jsou triviální. Zklamání a vysloveně podprůměrná deska.

piTRs

COMMUNIC - Hiding from the World (11/2020)   
- od debutu Conspiracy in Mind (patnáct let, utíká to) překvapovali Communic postupně čím dál míň, což na druhou stranu znamená, že si ve zdánlivě vyčerpaném power/thrash rybníku našli poměrně svébytnou tvář a nepotřebujou se přiživovat žádnými trendy. Stačí mít v Oddleifu Stenslandovi šikovného písničkáře a schopného zpěváka v jednom, jehož smysl pro práci s gradací skladeb je už slabikářovou klasikou.

EVILDEAD - United $tate$ of Anarchy (10/2020)
- od druhého comebacku Evildead jsem nečekal vůbec nic, banda mě v podstatě míjela i v devadesátkách. Ale třetí deska (29 let po té druhé) je nakonec docela fajn U.S. 90´s thrash retro.

AddSatan

GWENIFER RAYMOND – Strange Lights Over Garth Mountain (11/2020)

- akustická kytaristka spojující american primitive Johna Faheyho atd. s velšským folkem (a hned úvodní Incantation mi dokonce připomněla i něco z debutu Hexvessel). Asi ještě o trochu zadoomanější a klidnější než první deska, byť jsou zde stále i svižnější a světlejší kusy (druhá Hell for Certain je hodně našláplá). A minimálně stejně kvalitní. Kromě značné technické zručnosti (občas to zní jak dvě kytary zároveň) má ta slečna talent i na silné motivy a celkovou kompozici. Z nahrávky je to ale „jen“ velmi dobré, naživo to makalo ještě výrazně víc. (Bandcamp)

GOLEM MECANIQUE – Antigone (EP) (10/2020) + Nona, Decima et Morta (03/2020)
- alias Karen Jebane – zpěv, elektrické varhany, na Antigone manipulace/deformace hlasů a zvuků z kazetových nahrávek. Vyšlo u jakéhosi nového, pražského labelu Brasov. Příjemné EP (Bandcamp), ale víc mě pohltila starší Nona, Decima et Morta, kde Karen používá i „drone-box“ (BAB - nějaká zvláštní francouzská obdoba niněry) a vypomáhá jí Marion Cousin – zpěv a harmonium. Někde v jádru je tam vlastně Nico – Desertshore, nebo i některé polohy Menace Ruine, ale tohle je mnohem víc minimal drone, blížící se třeba i Sarah Davachi. Z větší části je to disonantní, příjemné i nepříjemné zároveň, vokály až čarodějnicky uhrančivé, krásně se do toho „propadá“. Druhá část se asi dá považovat za „chytlavější“. Vydal O'Malley na Ideologic Organ. (Bandcamp)

MAN REI – Cusp (06/2020)
- viz JSt v září. Snové, psychedelické, ambientní cosi/skladby/písničky, tvořené zefektovanými vokály, field recordings, synťáky, kytarou (a baskytarou?). Příjemné. (Bandcamp)

brutusáček

HATEBREED - Weight Of The False Self (11/2020)
- šlapavá porce metalcore od Jasty a spol. opět cílí tam, kam to mají jejich fans rádi, no problemo.

FUCK THE FACTS - Pleine Noirceu (11/2020)
- pětiletka docvakla i u kanadských bláznů, v době, kdy pro mě tak trochu grind skomírá, je to opět záblesk šílenosti a Mel za mikrákem opět nakládá.

SCOUR – Black (11/2020)
- tak se konečně Anselmo dočkal a postavil si blackový projekt a je dost velké překvapení, že to jako funguje, fanoušci nasypaného devadesátkového blacku musí ocenit!

STÄLKER - Black Majik Terror (10/2020)
- nejen Ulcerate a podobné společenství prstenů běhá po Novém Zélandě, ale také dost prostoru pro pořádný speed metal, Stälker tu jsou pro fanoušky Enforcer.

mIZZY

BRAUNCHOLDA – Stínohrad (11/2020)
- jen abyste věděli, že to vyšlo. Takovej alternativnější grind nebo Pražskej Výběr na kokainu, kde byl Míša donucen nařvat pár básniček. (Bandcamp)

ONIRIK – The Fire Cult Beyond Eternity (09/2020)
- jsem kokot zjistil, že jsem na tohle album v posledních albech měsíce zapomněl. Mno což, tak aspoň ve zkratce, když vše důležité už napsal AddSatan. Není to sice absolutní pecka, ale hodně fajn kombo Blut Aus Nord, Ved Buens Ende atd. ano. Rozhodně jedna z nejzajímavějších letošních BM desek. (Bandcamp)

NEXUL – Scythed Wings of Poisonous Decay (12/2020)
- mrdanec jako kráva a ohavnej black/death od borců z Nyosyfilis a Hellvetron at it’s best! Nexul mě sice totálně oddělali v Bruselu, kde zahráli totálně smradlavej koncert a byli pro mě jednou z kapel totálně luxusního festivalu, ale do řadovky Paradigm of Chaos jsem se furt úplně nedostal. O to více jsem překvapenej, jak mě ničí tohle EPčko, kde je jen pár nových songů a zbytek jsou věci s prvního dema a covery Katharsis. (Bandcamp)

NECROPOLITAN – Thee Ignoble Radiance (11/2020)
- nový projekt borců z The Axis of Perdition. Méně black, více (hlavně díky zvuku) ambient, rozpoznatelný kytarový rukopis i vokál a otřesnej obal. Doporučuju poslouchat na nějaké shitty aparatuře, kde to paradoxně vyzní mnohem lépe než na sluchátkách nebo kvalitnějších bednách. Je to docela zajímavé, bavilo mě to poslouchat, ale oproti Axis a vlastně i Phaleg se k Necropolitan asi vracet nebudu. (Bandcamp)

ARKHTINN / STARLESS DOMAIN – Astrophobia (11/2020)
- ПРАВА Коллектив poprvé. A dost možná nejlepší z jejich letošní várky alb. Arkhtinn do svého syrově vesmírného black metal / ambientu přidali výraznější elektronické prvky a Darkspace pocit z jejich hudby o to zesílil. Minimálně jejich song Astrofobi z tohodle splitu je solidní úlet a má atmosféru jak prase, ale i song od Starless Domain je moc v pořádku. (Bandcamp)

MAHR – Maelstrom (11/2020)
- ПРАВА Коллектив potřetí. Tady by asi šlo říct, jak je dobré nemít od kapely konkrétní očekávání. Po předchozích pomalejších, hutných, téměř urfausťáckých nahrávkách, přišli Mahr spíše se splašeně vyšinutým albem, které bych čekal třeba od někoho jako Pharmakeia nebo Skáphe. Na jednu stranu je to docela slušný marast a výplach, pár atmosféričtějších pasáží tu též je, ale také působí docela rozháraně. Jestli je to dobře nebo špatně, toť otázka, zatím jsem si z něj ale moc neodnesl. (Bandcamp)

PHARMAKEIA – Ternary Curse (11/2020)
- ПРАВА Коллектив počtvrté. Po šíleně krutém debutu asi taky docela zklamání, ale tentokrát hlavně kvůli instrumentální stránce. Loňská deska je fakt nekompromisní hukot od začátku do konce, a byť je jasné, že nelze od kapely čekat, že nahraje dvakrát úplně to samé, tak třeba pomalejší pasáže, kterých se na Ternary Curse objeví více, fakt nemají takový efekt, jak by mít mohly/měly. Možná za to může trochu zvuk, ale spíše bych to sváděl na samotnou kompozici. Přitom zde ale jsou místa, která jsou snad ještě vyhrocenější než debut, třeba jedna pasáž v předposledním songu je až za hranou příčetnosti. Ale jako celek mě Pharmakeia na druhý pokus už (nebo zatím) tolik nezavraždila. (Bandcamp)

VOIDSPHERE – To Sense | To Perceive (11/2020)
- ПРАВА Коллектив popáté. A byť nechci moc srovnávat se staršími alby diskografie, které jsem slyšel jen párkrát, myslím, že Voidsphere se to letos podařilo. Opět dva songy, opět velice příjemná vesmírná atmosféra, a první song končí tak hezky, až mě na závěr pokaždé zamrzí, že nepokračuje ještě déle. Ovšem i ten druhej je moc fajn. (Bandcamp)

TRANCE OF THE UNDEAD – Chalice Of Disease (05/2020)
- brazilská primitivní uctívačka smrti á la 13th Moon. Originalita a vlastní přínos nula, ale riffy jsou zde slušné, šlape to taky dobře, takže to vlastně plní účel perfektně. Poslední dobou mi podobně tupé nahrávky fakt sedí, takže určitě dávám na seznam kapel, co budu v budoucnu sledovat. (Bandcamp)

VOID PRAYER – The Grandiose Return to the Void (08/2020)
- další z těch lepších bosenských black metalů od Black Gangrene Productions. Rozhodně to není jen raw peklo, Void Prayer mají dobře čitelný zvuk, výrazné kytarové nápady a celkově je The Grandiose Return to the Void podařená deska. (Bandcamp)

REJOICE! THE LIGHT HAS COME – Untitled EP (04/2020)
- Deathspell Omega vykrádačka z Ameriky, kde hraje aji Colin Marston z Krallice atd. Je to teda celkem věrný, skvěle zahraný, ale až moc okatý a chybí tomu to pekelné srdíčko. Jako 14 minut dlouhé EP ale fajn a určitě to mnoho lidí bude bavit. (Bandcamp)

VOIDCEREMONY – Entropic Reflections Continuum: Dimensional Unravel (06/2020)
- někteří chválí jako jedno z nejlepších alb technického death metalu, s čímž úplně nesouhlasím. Blbý to rozhodně není, ale chybí zde jak originální nápady tak vlastně i nějaké pořádně výrazné prvky. Například Imperial Triumphant, Pyrrhon i další přišli s něčím, díky čemu jsou dost dobře rozpoznatelní, a něco podobného u VoidCeremony prostě postrádám. Občas tu zazní docela zajímavá rytmika, ale spíše to je takové omílání už dříve slyšeného, byť zahrané skvěle. (20bucspin)

LITURGY – Origin of the Alimonies (11/2020)
- prakticky stejné dojmy jako z loňského alba H.A.Q.Q., takže se jen zopakuji: zajímavý experiment a podivně vyhrocená avantgarda? Ano. Poslouchatelná hudba nebo black metal? Ne. Hipsteřina? Totálně! Jen teda letošní nahrávka mě díky většímu zařazení prvků klasické hudby baví o něco více. (Bandcamp)

JOHN ZORN – Baphomet (06/2020)
- bicí - Kenny Grohowski (Imperial Triumphant, žejo), kytara - Matt Hollenberg (Cleric, žejo), varhany a clavinet - John Medeski (ten asi extrémní metal fakt nehraje), takže sestava jak cyp. Vlastně to je další nahrávka složení známého jako Simulacrum. A je to teda samozřejmě moc dobrý metal/avantgarda/jazz, byť podobných věcí od Zorna jsme už slyšeli hromadu.

GORRCH – Introvertere (09/2020)
- jak bylo napsáno u konkurence, něco mezi přístupem Deathspell Omega a starým avantgardnějším Norskem, až na to, že z Itálie a bez totálně okatých vykrádaček. Tohle čtyřskladbové EP je sice šestnáctiminutová jednohubka, která je ale tak natolik intenzivní a dobrá, že nemáte problém ji protočit hned několikrát po sobě. Tempo, některé rytmické rozpady a kytarová práce je zde dost v pořádku. Škoda trochu zvuku, méně výrazné bicí a trochu výraznější kytary by tomu prospěly. (Bandcamp)

LooMis

THE OCEAN - Phanerozoic II: Mesozoic | Cenozoic (09/2020)
- The Ocean, nyní s přídomkem Collective, se snaží neustále posouvat, přimíchávají do své hudby různé vlivy, ale přesto nezapomínají na svoje kořeny. Hodně mě to zase baví.

MR. BUNGLE - The Raging Wrath of the Easter Bunny Demo (10/2020)
- brutusáček avizoval minulý měsíc. Tohle je prostě KULT a Patton je démon.

REVOLTED MASSES – Rise (06/2020)
- Psycroptic z Řecka! Desku produkoval Bernardo Fottis (ten chlapík se mi líbí čím dál víc). Je tam víc metalcoru, než valí Australané, ale je to tam prostě cítit na první dobrou. Tím to neshazuji, ale naopak opět doporučuji!

NUCLEAR POWER TRIO - A Clear and Present Rager (EP) (10/2020)
- pro někoho hovadina, mě to strašně baví - Putin, Trump a Kim namíchali instrumentální prog a přidali vtip, nadhled a nenucenost.

ANAAL NATHRAKH – Endarkenment (10/2020)
- opět minulý měsíc avizováno. Parádní jízda, neskutečná práce s vokálem. Tahle deska je mlýnek na maso!

ANGELIC DESOLATION - Quorum of Unspeakable Curses (EP) (09/2020)
- s nadhledem hraný svěží technický DM z Ameriky stříknutý grindem a blackem (stačí se mrknout na názvy jako Cyborg Vampire nebo Yeti Spaghetti).

Radek Chlup

ELBE – Eschatology (11/2020)
- do řad Elbe přišel Insomnic a tvorba kapely byla pohřbena (v dobrém) do doommetalových hloubek. Vzdáleně se tak vzpomíná na časy Somnus Aeternus. Tvorba Elbe je ovšem unikátní v tom, jak dokáže promlouvat v post-rockové křehkosti jemného mrazíku a zároveň spouští horské laviny. A ty pohřbívají poslední náznaky podzimu. Tady panuje zima. Bezútěšná a drsná. Unikátní nahrávka, která obstojí na světové scéně. 

PG.LOST – Oscillate (11/2020)
- pg.lost opět dokazují, že patří mezi nejvýraznější umělce na post-rockové scéně. Kapela, která je složena okolo jejího mozku, Kristiana Karlssona (Cult of Luna), nahrála své dosud nejpomalejší album. Oscillate je synonymem severské melancholie. A je dílem pro trpělivé posluchače, kteří si na tohle rozjímání udělají klid a čas. Album totiž nelze poslouchat jako kulisu k práci. Pak ztrácí své kouzlo. 

PALM READER – Sleepless (11/)
- nevím, co dávají Britům do vody, ale tamní scéna zahrnuje opravdu unikát vedle unikátu. Palm Reader na Sleepless dotahují svůj rukopis i zvuk na vysoké kvalitativní mety. Písně jsou kinematické, komplexní, zároveň však jednotnou atmosférou stmelené. Občas rozmáchlost, pak připomínka chaotické minulosti. Post-hardcore se špetkou alternativy.

MANTIS – Glint (11/2020)
- nejen Amenrou je Belgie živa. Mantis se nadneseně označují jako pogojazz, ve skutečnosti jde o odkaz Russian Circles, ale s vlastním ksichtem. Výrazná basa podkresluje už tak hutné kytarové nánosy omítky. Je to zkrátka cokoliv s označením „post“. Občas víc rock, občas zase kovový metal. A co mě na téhle kapele fakt baví, je využití samplů. 

NOTHING – The Great Dismal (10/2020)
- Nothing jsou podivíni z Ameriky. Spadají do současné vlny kapel, které vycházejí z žánru shoegaze 90. let, ovšem škatulku metalově přitvrzují, jako už třeba Timelost před nimi. Vtipné je dívat se na jejich klipy plné gore výjevů, u čehož posloucháte pořád dost zasněnou hudbu. Nothing jsou zkrátka podivíni. 

STAKE – Critical Method (2019)
- zase jsme u Belgie. Tentokrát u totálního 80tkového retro grunge s vlivy moderně post-metalovými.  Trochu bizár, ale baví to. Debutová deska Stake je syrová, punková a občas překvapí i citlivými momenty. Především jde ale o odkaz old schoolové divokosti. 

THE CORONA LANTERN – Certa Omnibus Hora (11/2020)
- tak jsme se dočkali! Alespoň tedy ti, co sledují české podzemí. A nebo minimálně lidé, kteří sledují aktivity Dahlien a obecně dění okolo Diligence. Certa Omnibus Hora je autentická album, které působí podobně jako Dark Buddha Rising. Hypnóza, pohlcení, konec. A stejně jako v jejich případě, i v závěru poslední pohřební skladby The Truth and Its Will je posluchač zadupán do země drtivými kopáky, pod kůži zalézajícími riffy a zvukem, který mu otevírá náruč jako sama smrt. Certa Omnibus Hora na první dojem působí hodně jednolitě, ve výsledku je to ovšem deska rozmanitá. Je ale potřeba k ní přistoupit jako ke smrti. Vnímat její přítomnost.

COASTLANDS – Death (10/2020) 
- opět jsme u smrti. Coastlands hrají poměrně obyčejný post-rock. Nic, co by měl poslouchat někdo žánrem nedotčený. Pro mě, jakožto skalního vyznavače žánru, je Death materiál příjemný tím, že nabízí poměrně výrazné momenty a nemá příliš dlouhou stopáž. Když navíc vezmeme v potaz fakt, že je to album spíše syrové a v rámci žánru energické, nejde o ztrátu času. 

CASPIAN – On Circles (01/2020)
- vrchol diskografie amerických post-rockerů. On Circles se vyhýbá žánrovým klišé. Bere si jen to, co nutně potřebuje, ale celkově je to deska hravá, pozitivní a plná radosti ze samotné hudby. Trošku mi atmosférou připomíná Sigur Rós. Jako kdyby se hudba Islanďanů spojila s Lost in Kiev. Ale to je fakt nadnesené.

BRIQUEVILLE – Quelle (10/2020)
- to se takhle v Belgii potká jazzman, metalista a tvůrce elektroniky, nasadí si zlaté masky pro anonymitu a vydají si desku u věhlasných Pelagic Records. A samozřejmě, že je to těžká závislost. Jak jinak ve spojení výše řečených faktorů. Quelle je hypnotický post-metal. Ručička na ciferníku ovšem lítá od minimalistických doomových ploch k náznakům progu, jazzu a rituální hudba, která místy působí jako nějaká tantra. 

CARPENTER BRUT – Fab Tool (11/2020)
- jasně, není to album, ale singl. Otázkou je, zda se fanoušci retro synthwave vlny dočkají. Proč to sem píši? Protože Fab Tool je překvapivě proměnlivá, atmosférická a opravdu emotivní skladba. Hostující zpěvák David Eugene Edwards ji dává až šamanský feeling. Pak je ale song na CB až nezvykle zasněný. Plus výborný, ale opravdu výborný zvuk. Mnoho vrstev, síla, prostor. Chci album, prosím!

Herelson

ALUSTRIUM – Insurmountable (11/2020)
- po skvělém předchozím albu je tu neméně povedené EP. Doporučení těm, kterým šmakují takoví Allegaeon, Virvum nebo Gorod. (Bandcamp)

CREATURE - Ex Cathedra (06/2020)
- seznamte se, (Joe) Black Na vlnách podivna. Má to super zajímavé momenty, ale i hluchá místa. Oceňuji aranže. (Bandcamp)

DESCEND - The Deviant (06/2020)
- typický melodický prog death švédského střihu s přesahem do atmosféričtějších vod, čímž se chtě nechtě chlapci odsoudili ke srovnání s daleko známějšími krajany. Mohli by ocenit fans třeba Be'lakor. Je to svěží a nápadité, takže rozhodně doporučuji. (Bandcamp)

INFERI - Of Sunless Realms (10/2020)
- letošní EP je solidní materiál, který žel po poslechu nezanechává výraznější emociální stopu. (Bandcamp)

INTERVALS – Circadian (11/2020)
- Intervals jedou ve starých kolejích, mírně z kopečka. Žádná výhybka. Ale ta vlastně ani být nemusí a zatím je to stále v pořádku. Na druhou stranu si musím přiznat, že i když mám Intervals moc rád, nadšení se tentokrát nedostavilo. (Bandcamp)

LŪMENWOOD - Eldritch Rites (06/2020)
- dávám k pozornosti nové jméno, za kterým však nováčky nehledejte. Nadějný výkřik ve šlépějích Ne Obliviscaris. (Bandcamp)

OMNIVORTEX - Diagrams of Consciousness (11/2020)
- tak tohle je jednoznačně o atmosféře, důrazu na riff a jeho variace. Gojira naroubovaná na Ulcerate ve stylu Mastodon. Zbystřete, holoto! (Bandcamp)

WILLS DISSOLVE – Echoes (08/2020)
- na prvních pár poslechů zní tenhle mix žánrů (třeba od rozvláčných ploch á la Devin Townsend až po dřevní death/doom) slibně, přesto nechci zatím nijak hodnotit a házím jako tip. Mě z toho pro příklad na okamžik zazněli i takoví Edge of Sanity. (Bandcamp)

DarkXane

AZARATH – Saint Desecration (11/2020)
- sedmý počin polských znesvěcovačů pod taktovkou Inferna z Behemoth, coby posledního přeživšího zakládajícího člena tohoto vedlejšího projektu z roku 1998. Určitě solidně vyspělá a zničující death/blacková blasphemie.

TOMBS – Under Sullen Skies (11/2020)
- Brooklynští black/post-metalisti otevřeli popáté svoje hrobky za dobu co tápou pod vedením Mike Hilla od roku 2007 v temnotě, když zbytek sestavy se měnil jako na běžícím páse. Album skvěle navazuje na EP Monarchy of Shadows vydané zkraje letošního roku. Dejte si třeba disonantní šestku Descensum nebo začernalou smrťovku Lex Talionis. Pestrá nahrávka spíše ve středním tempu, která dost zabavila.

DARK TRANQUILLITY – Moment (11/2020)
- dvanáct skladeb na dvanácté řadovce gothenburských melodiků. Stručně řečeno klasické DýTýčko, experimenty nečekejte, což je spíše dobře. Kytarovými eskapádami od letoška hru zpestřuje také Johan Reinholdz, který se podílel také na tvorbě osmi skladeb, včetně singlového otvíráku Phantom Days (jeho projekt Nonexist jsem zde opěvoval v srpnu). Starý pardál Mike Stanne se ve zpěvu překonává, poslech odsýpá parádně a 41 minut tak kolem prosviští, než se nadějete (dobře ale, že je stopáž, jaká je a neměl nikdo snahu ji natahovat).

BEHERIT – Bardo Exist (11/2020)
- Marka Laiha vytáhl asi ten virus pochybný poněkud neočekávaně z lethargického ponoření do stavu mezi smrtí a znovuzrozením, aby nám o něm podal svědectví a dočkali jsme se tak čistě elektronického ambientního alba od této finské měsíční legendy, která o své pokračující existenci dala naposledy vědět v roce 2012 s EP Celebrate the Dead a plnohodnotné album Engram je datováno již rokem 2009. Za celým novým počinem stojí již pouze a jedině tento muž á la Nuclear Holocausto Vengeance. A pokud jste doposud nevěřili, že Buddha je Satan, tak se ponořte do tohoto transcendentního úletu a připravte se na posmrtnou cestu, která přichází bez varování. Kam kdo doputuje, je již na každém z nás.

MACABRE – Carnival of Killers (11/2020)
- je až k nevíře, že se jedná teprve o šesté studiové album v 35. leté historii této americké trojice přehrávající příběhy ze životů maniaků prostřednictvím svého „murder metalu“. Karneval zabijáků tak oživuje po devíti letech prezentaci sériových vrahů v podání těchto profláknutých srandistů. Ač se již jedná spíše o hudební všehochuť než o prapůvodní thrash/death/grind, stále se nacházíme v rámci unikátního stylu, který jistě sice není žádoucí servírovat každý rok, což ale tito podivíni také nečiní a tím zachovávají zaslouženou pozornost pro zábavy chtivé posluchačstvo.

HJELVIK – Welcome to Hell (11/2020)
- debutní výtrysk norského projektu originální míchanice pravověrného heavy metalu a zčernalého thrashe s vikingskou tématikou v podání pětice zkušených borců. O vokály se stará, kdo jiný než Erlend Hjelvik (ex-Djevel, ex-Kvelertak), a celé mi to všechno pohromadě baví hodně moc a na živo by to byla bomba.

SEVEROTH – Vsesvit (11/2020)
- více než hodinka ambientního blacku z Ukrajiny v podání již pátého one man show od debutu z roku 2015. Určitě nedosahuje kvalit profláknutějších kosmických černot, ale když již na něj narazíte, neurazí a stojí za to mu dát šanci.

BELTEZ – A Grey Chill and a Whisper (11/2020)
- Čtvrtý zásek německých černo-tepců, kteří jsou nicméně na scéně již 18 let. Pohlcující atmosféra s post metalovými influencemi, nechybějící děsivostí a podmanivou rozmanitostí.    

BLOODSOAKED NECROVOID – Expelled into the Unknown Depths of the Unfathomable (11/2020)
- prvotina death/doomařů z Kostariky zajímavá pro mě zatím snad jen místem původu, ale ještě se možná časem uvidí. Pro vyznavače bezútěšné monotónnosti stojí za ochutnávku. 

PANYCHIDA – Gabreta Aeterna (11/2020)
- originální takřka zcela česky (poprvé v historii téhle party) napěné, částečně narecitované výpravné album, které sice zůstává stále paganské tématikou a celkovou atmosférou, ale na novince se již jedná o skvěle zahraný nableklý heavy metal našvihaný sólovými krasojízdami, takže jde o potvrzení jasného herního posunu od blackové folkařiny. Jako vždy tak skvěle reprezentuje plzeňskou metalovou scénu. A tak nezbývá než slzu uronit, že zatím nebylo od vydání novinky dopřáno uzřít opět známou šumavskou partu živoucí tančící kol bludných ohňů..

MORTA SKULD – Suffer for Nothing (09/2020)
- americký death metal jako zvon těchto devadesátkových veteránů z Milwaukee, kteří mají kurva pořád co nabídnout, by neměl uniknout pozornosti. Vrátili se na scénu v roce 2017 a novinka představuje teprve šestý smrtelný zářez v třicetileté historii. Bezchybný reprezentant svého stylu a adept do každé jeho učebnice.

MITOCHONDRIAL SUN – Sju Pulsarer (11/2020)
- sólový one man projekt Niklase Sundina, který spolu zakládal a do letošního roku skoro třicet let obsluhoval více než důstojně kytaru v Dark Tranquility (na nahrávání letošní novinky se již nepodílel). Jedná se o čistě instrumentální záležitost ze sfér elektronikou prodchnutého atmosférického blacku a listopadová novinka následuje po únorovém elektronickém eponymním debutu. Pohodová věc jako náplast na covidový shon.

LOUDBLAST – Manifesto (11/2020)
- francouzské deathmetalové uskupení, které je neochvějně po 35 letech existence ukotveno do historie žánru. Po šestileté pauze opět nezklamali a je více než dobře, že to ještě nezabalili.

MAGOTH – Invictus (11/2020)
- třetí studiovka německých blackmetalistů. Další typický reprezentant žánru z tohoto regionu, který solidně zabaví, pokud však nehledáte něco jedinečně originálního. 

bizzaro

INTERCEPTING PATTERN - The Encounter (09/2020)
- Lile Gruber z Defeated nabouchal další projekt. Tenhle německý prog/math/fusion zjevně miluje Fredrikovy Defekty, takže nachoví už vědí. V metalovějších pasážích jsou IP o něco méně přesvědčiví, ale celkový feeling alba je super. Další z nečekaných prom, neb The Encounter řadím k nejzajímavějším letošním albům.

MRTVI – Omniscient Hallucinatory Delusion (11/2020)
- a k těm rozhodně méně konvenčním deskám je potřeba zařadit i tu na 4. části (Cosmic Sadness, Condemned to Life, There is No Hope a View of Denial) rozdělenou od Srba žijícího v Anglii. Základem u Mrtvi je avantgardění a experimentování na black metalu. Někdy povedenější, někdy jalovější a trošku vykonstruované, někdy bez kytar, takže krom atonality a disonance dojde na ambient i nějaké to škrčení. FFO: DHG, Abigor, DsO, Imperial Triumphant, Aborym.

FUMING MOUTH - Beyond The Tomb (11/2020)
- dost slušný death metal/crust s hutným zvukem a funkčními písněmi.

GRAVFRAKTAL - Unhallowed Death Triumph (12/2020)
- old school thrash black/death až za hrob, ale s nadhledem a v super tempu.

PHIL CAMPBELL AND THE BASTARD SONS - We're the Bastards (11/2020)
- jestli bych někdy měl poslouchat hard/heavy rock(enrol)… prostě sem tam metaličtější bigbít, tak rozhodně Phila Campbella. Na sólo cestě sem tam přiznaný Motorheaďák i na druhé desce nachází výtečný recept na nezastydlý a svěží prima písničky s melodií, riffem i rytmem, které odsýpají jedna za druhou – zkuste třeba Animals. Skoro šedesátník to má v ruce i v momentech, kdy se ozve harmonika, nebo do ruky bere třeba bottleneck a tahá až westerňácký/country tóny.

GORATORY – Sour Grapes (10/2020)
- tak Goratory zabralo 16 let dát dokupy další desku. Je to dobrý, samože brutl i tech, ale asi hlavně pro milovníky žánru, kam - jsem zjistil - se až tak už nepočítám. Ale dobrý.

CORECASS – VOID (11/2020)
- cotoe? Osobní souboj dobra a zla? Temnými intermezzy proložený barokní ambientní romantismus, do nějž místy vpadne burácivý post/drone a post-snivost? Příjemná experimentální podkladovka.

COEXISTENCE – Collateral Dimension (10/2020)
- italská odpověď na Beyond Creation. Ne tak vyhrocená, klidnější, riffovější, s pěknými feel mezihrami, ale také trpí neduhem dlouhých skladeb.

PROFANITY - Fragments of Solace (12/2020)
- tihle tech/progy smrťoši umí skvěle zahrát v death metalu cokoli – Suffo, Necro, Decrepit… ale na čtvrtý desce na mě jednak moc pidlikaj a jednak to fakt brutálně přepálili s délkou některých skladeb. Jo, jsou vypiplaný a muselo to být worku a worku, ale mě to prostě neudrží při pozornosti, i když některý pasáže jsou top. Dost škoda.

BLIGHTED EYE - Wretched (10/2020)
- parádní progy death vycházející ze starých dobrých Opeth (a Enslaved, Katatonia, Agalloch nebo Dissection), který však neopakuje šablony.

JSt

DIZZEE RASCAL – E3 AF (10/2020)
- Dizzee se podruhé snaží vracet ke kořenům, ale je to míň úspěšné než Raskit, víc z toho leze určitá ufňukanost, únava... Pár tracků je ovšem excelentních, konkrétně ty ft. Kano, Ghetts (bůh), D Double E, Frisco a Ocean Wisdom.

FRISCO – The Familiar Stranger (10/2020)
- další klasik grimeu, ale pro změnu vyklidněnější, se svým specifickým hrubým přednesem. Opět to není úplně konzistentní, opět jsou nejsilnější hostovačky, dokonce se tu i opakují Ghetts (bůh) a D Double E, ale těch silných tracků je přece jen víc.

SHYGIRL – Alias (11/2020)
- Shygirl s dvorním producentem Segou Bodegou má potenciál být mezi vůbec nejlepšími současnými věcmi, ale tady to funguje tak z půlky. Absolutní top je jen Freak, kde ten amalgám urban stylů (r'n'n, rap/grime, nějaká ta Jamajka...) přesně trefuje polohu, která je zároveň sexy, lehce divná a hodně chytlavá. Ve zbytku to je někde moc pop a jindy to prostě nejsou tak silné skladby.

MAARJA NUUT & SUN ARAW – Fantasias for Violin & Guitar (10/2020)
- duety, ano, kytary a houslí. Improvizované, syrové, subtilní a velice osobité.

BLATTARIA – Dream, Dwell, Die (10/2020)
- diso black někde mezi DsO a Jute Gyte, je tam jistá (hipsterská) odlehčenost, díky které se to občas blíží spíš mathcoru. Svérázné, byť ne nutně technicky vynikající bicí. Nejdřív mě to bavilo velmi, pak o něco míň, definitivní názor zatím nemám.

COLD ELECTRIC FIRE – The Mule (09/2020)
- drone/ambient, který je někdy skutečně krásný. Není bez zajímavosti, že předchozí album projektu vyšlo asi před dvaceti lety – a estetika asi odpovídá spíš 00s, ale rozhodně to nepůsobí jako historický bizár.

~NOIS – Is This ~Nois (06/2020)
- chicagské saxofonové kvarteto, které se věnuje současné klasice, se skladbami napsanými přímo pro ně. Velmi pěkné, spíš klidnější, s důrazem na ohledávání zvukových barev. 

RICHARD SKELTON – LastGlacialMaximum (02/2020)
- mrazivý ambient, striktně vzato nijak objevný, ale o to působivější.

bizzaro

DEATH – Human (1991), Individual Thought Patterns (1993), Symbolic (1995)
- Chuck je prostě Král.

CONTROVERSIAL - Revelation (2019)
- technický death metal postavený na melodii, co se ale nestydí využít i deathcorovou hradbu. Pár fakt dobrých nápadů se tu najde - no na Němce víc než dobrý.

JSt

4JAY – XXEXXXYMBOL (2019)
- apatický, manipulovaný soundcloudový trap, kterému se v zákoutích sociálních sítí říká taky surge nebo hex. Dost zábavná věc.

O GAJO – Longe do Chão (2017)
- portugalský (akustický) kytarista. Je to extrémně dobré a přesně nevím, kam to zařadit, v něčem mi to připomíná raného Cama Dease a je to příjemná změna proti skvělým, ale přece jen ohraným formulkám american primitive. Překvapivě silová hudba.