Ve dnech 8. a 9. února se letos v německém Lipsku podruhé konal festival A Sinister Purpose. Na loňském ročníku, kterému jsem nevěnoval příliš pozornost, vystoupili například Venenum, Malokarpatan a Degial. Tentokrát jsem ovšem zbystřil hned po oznámení první várky kapel se jmény jako Negative Plane, Kringa a 13th Moon. Když k tomu připočítám ještě později potvrzené Sortilegia a pár místních kapel spolu s faktem, že jsem v Lipsku ještě nikdy nebyl, bylo o výletu rozhodnuto.

Místo konání festivalu bude možná někomu z vás již známé. Je jím údajně nejstarší kino v Lipsku – UT Connewitz, kde se rovněž koná například festival Invoking the Ancient Ritual a také mnohem známější Doom over Leipzig. Ještě než se ale dostanu k jeho popisu a jednotlivým vystoupením (která tentokrát nebudu detailně rozpitvávat, jak mám zvykem), přidám rovněž pár keců o samotném výletu.

pátek 8. února 2019

 V pátek jsem se po tvrdém probuzení sesunutím tajícího sněhu ze střechy přímo na mou hlavu při cestě na bus potkal s finským kamarádem Henrim na Florenci a pár minut po desáté jsme už fičeli do Německa. Za necelé čtyři hodiny a pár stovek jsme byli v Lipsku. Vzhledem k tomu, že jsme bydleli v hostelu v punk čtvrti pár metrů od klubu a lístek na oba dny stál 57 €, opět padlo nejvíce peněz za pivo. Jelikož je ale Lipsko proslavené svým gose, můžeme tentokrát alkoholismus svést na ochutnávání místních specialit. Pivovary jsme za víkend navštívili tři, jeden dokonce dvakrát. Tím byl Bayerischer Bahnhof, kam jsme zavítali hned po příjezdu. Místní gose sice není extra kyselé, ale pije se dobře, a jídlo je taky fajn. Plus to zde dobře vypadá, jen je lepší si zařídit rezervaci. Nejzajímavějším místem, které můžete v Lipsku navštívit, je ale monumentální památník Bitvy národů s Jezerem slz. Už samotný pohled na něj stojí za to a 500 schodů na vrchol vás zaručeně dostane. V okolí je také rozsáhlý hřbitov s cool krematoriem a panometer, které ale kvůli časovému presu necháváme až na neděli.

První kapela začala hrát už o půl šesté. Jelikož jsme ale po poslechu ukázek předem označili německé Cntmpt za nejnudnější kapelu festivalu, dorážíme až na druhé Evil Spirit – berlínské doom trio založené lidmi z Argentiny a Brazílie. Na svých raných nahrávkách znějí mnohem syrověji a blíže death metalu či stoneru, předloňské EP je naopak mnohem blíže tradičnímu doomu à la Candlemass. Když začali hrát jeden z novějších songů, ihned mě praštil přes uši mocný a hlasitý zvuk. Kdyby podobný hukot jako během Evil Spirit šel z beden po celý festival, jsem do konce víkendu hluchý. Na další kapely byl zvuk naštěstí tišší a víceméně v pohodě. U Evil Spirit zaujal hlavně bubeník/zpěvák, který během hraní zvládal bez větších problémů jak čisté výšky, tak i řev během sypaček. Jako uvítání rozhodně fajn.

Ale zpátky k UT Connewitz. Tohle místo je na pořádání podobných akcí jako dělané. Celý prostor je dost velký na to, aby se tam na blackmetalový koncert bez mačkání vlezlo hodně lidí, plus je hodně vysoký a vizuálně zajímavý. Za pódiem se tyčí dva rádoby antické sloupy se štítem, které díky místnímu osvětlení hází podivné stíny. I místní balkón je porytý zajímavým motivem, a najde se i mnoho míst, kde díky stáří budovy lze vidět holé stěny s cihlami atd. No zkrátka, když vás nebaví nějaká kapela, stále je na co koukat a atmosféra zde byla perfektní. Lahvové pivo za 2,5 € relativně pitelné, plus u stánku s merchem měli také za 4 € festivalovou IPU. Škoda jen, že zákaz kouření zde nikoho moc netrápí.

Jako třetí přišli na řadu rakouští Kringa. Ti začínají být na různých festivalech poslední dobou opět žádaní. Sám jsem je po kratší pauze viděl loni na Celebrare Noctem a shledáme se opět v březnu v Bruselu. Vzhledem k tomu, že mě jejich koncerty dost baví, vnímám tento fakt samozřejmě pozitivně, a po tom, co předvedli v Lipsku, to platí dvojnásob. Ze všech jejich setů, co jsem měl možnost vidět, byl tenhle nejlepší. První dva songy sice zněly nic moc a byl během nich příliš vytažený virbl, ale poté se zvuk srovnal a Rakušané rozjeli svůj rock 'n' roll nejlépe, jak umí. Pomohla jim i super odezva publika, které bylo o tisíc procent živější než u nich doma. A co je nejdůležitější, zahráli opět Wreck the Temples! Výběr songů měli celkově velmi dobrý. Začali pomalejšími kousky a s přibývajícím časem jejich set neustále gradoval, až na závěr rozjeli slušné sypanice. Vritra s Bastianem se celou dobu dobře přeřvávali. A vůbec, už se těším, až je i s jejich novým projektem Hagzissa uvidím znovu.

O Antlers jsem před festivalem slyšel už nejednou slova chvály. Údajně vydařený atmospheric black. Navíc jim alba vydává Ván Records, což by mohla být aspoň částečná záruka kvality. A ano, rozhodně jejich koncert nebyl marný. Riffy byly na poslech docela příjemné, koncert odehraný také v pohodě. O tom, že se nejedná o úplné začátečníky, koneckonců přesvědčí i jejich loňská deska Beneath.Below.Behold. V danou chvíli jsem se ovšem do jejich hudby nedovedl moc ponořit, a proto se mi líbilo setkání s dalšími kapelami jednotlivých členů (např. Evil Warriors a I I) trochu více.

S předposlední páteční kapelou už ale konečně začalo jít do tuhého. 13th Moon jsem měl možnost vidět v Rakousku na Celebrare Noctem, kde však hráli s tak zpraseným zvukem, že jsem si z jejich koncertu prakticky nic neodnesl. Doufal jsem tedy, že to tentokrát dopadne lépe. Jejich mix rituálního blacku s neandrtálsky násilným death metalem potřebuje znít špinavě, stejně je tomu i na albech. Vždy je ale lepší aspoň částečně poznat, co jednotliví členové hrají, a to se naštěstí tentokrát podařilo. Sice to byl furt trochu větší kanál, než bych si představoval, ale hudba Španělů v Lipsku až neuvěřitelně dobře fungovala. Hrálo se nejvíce z jejich řadovky Abhorrence of Light a zazněly věci jako The Rite as Sinister as Old, Primitive Existence of Divine Pain a Breathing the Putrefaction of Their Grace, ale došlo také na starší kousky z dem jako Her Crimson Nectar on My Chalice. Jejich hudbě se spolu s pódiovou prezentací (tma, mlha a svíčky, jak jinak) podařilo navodit vyloženě nekromantickou atmosféru a nejlépe bych jejich koncert popsal jako fúzi Mare s Incantation. 13th Moon byli pro Henriho kapelou festivalu a pro mě rozhodně jeden z vrcholů. Tak nějak si představuji, že by mohl znít naživo Void Mediatation Cult. Rituální vykopávání mrtvol krumpáčem.

No a Sortilegia na závěr, to byl opět totální trans. Viděl jsem je vlastně už šestkrát, a pokaždé mě překvapí, jak skvělá tahle kapela je. Je jedno, jestli hrají venku na horách, v malém klubu, open-airu nebo hale, pokaždé mě svou hudbou pohltí. Už jsem si docela zvykl na to, že lze skvělý black metal hrát i ve dvou, ale to, co předvádí Anastasia s Cameronem, prostě nechápu. Na A Sinister Purpose jim navíc perfektně sedl zvuk, a o to mocnější byli. Kytara byla dost nahlas a bicí správně úderné. Jelikož přes všechen kouř nešlo vidět ani na svíčky, natož tak na hudebníky, nezbývalo než zavřít oči a nechat se naprosto vygumovat. Vlastně si už ani nevybavím, co hráli. Jistý jsem snad jen Limen Tenebrae Lucis. A i když to asi nebyl úplně nejlepší koncert Sortilegie, na kterém jsem kdy byl (ty první nejspíše zanechaly ještě silnější dojem), určitě jej mohu zařadit mezi trojici nejlepších. Co dodat? Už se nemohu dočkat jejich dalšího koncertu. Tohle je BLACK METAL!

sobota 9. února 2019

V sobotu po probuzení vyrážíme do centra, které je relativně malé, ale lze zde najít několik zajímavých míst. Je zde například kostel svatého Tomáše s přilehlým pivovarem (ideální snídaně), radnice, socha Goetheho před starou burzou, a za zhlédnutí stojí i místní univerzita a Michaeliskirche. Nejdůležitější bod naší výpravy ale ležel trochu více na sever kousek od místní zoo. Gosenschenke "Ohne Bedenken" je údajně nejstarší gose hospodou, která je stále na svém původním místě. Její součástí je také velká zahrádka, kterou jsme v únoru pochopitelně nevyužili. Dali jsme si ovšem originální Ritterguts Gose, které se vyrábí od roku 1824, a to opravdu stálo za to. Někdo, kdo není zvyklý na kyselá piva, by určitě křivil hubu. Jídlo k pivu zde mají taky super, tudíž lze návštěvu jedině doporučit. Jedna z lipských povinností :)

Druhý festivalový den každopádně začal podobně masivně jako ten první. Stejně jako Evil Spirit, i Morast nás uvítali nejhlasitějším zvukem hned na úvod večera. Ten se ovšem zrovna k jejich hudbě hodí. Němci mixují sludge doom s blackovými riffy a naživo nám naservírovali solidní nálož. Zkuste poslechnout jejich předloňské album Ancestral Void, které stojí za pozornost, a hned první song vám kapelu dokonale představí. Nevím sice, zda jsou Morast kapelou pro podobný blackmetalový festival. Podle mě by více zapadla na hardcore/doom scéně, a to i díky projevu zpěváka. Já si je ale rozhodně užil, a dokonce bych je zařadil mezi top 5 kapel z celého víkendu. Pokud budou i nadále pokračovat v tom, co dělají, a možná zacílí na vhodnější publikum, myslím si, že od fanoušků kapel jako Celeste nebo Amenra by mohli získat uznání. Třeba je ale časem pořádně ocení i blackmetalové publikum.

Další kapela naopak moc záživná nebyla. Sice jsem o Veiled četl označení jako psychotic black metal, ale naživo to byl především surový bordel. Možná v jejich hudbě byly nějaké disonantní či netradiční postupy, ty se ale dost ztrácely ve zvuku a o zanechání jakkoliv pozitivního dojmu nemůže být řeč.

To Anael už byli o poznání lepší. Sice svou poslední desku From Arcane Fires vydali už v roce 2008 a teprve nedávno se probrali opět k životu, ale svůj atmosférický black odehráli dobře. Jako člověk neznalý jejich tvorby netuším, jaké songy hráli, ale nepůsobily na mě vůbec špatně. Sem tam zařadili rovněž rockovější prvky, kterými táhlé riffy nakopli, a bavili mě po celou dobu. K závěru setu dokonce úplně nejvíc. Vytknul bych jen Seraphackhův čistý zpěv, který příliš nedával. Anael byli mimochodem jedinou kapelu festivalu, která za sebou promítala plnohodnotné video. Sice byl během něj neustále puštěný kouřostroj, takže půlku hracího času bylo z projekce vidět hovno, ale jinak se zde objevily nějaké přírodní záběry jako zasněžené hory a taky kousky jakéhosi surrealistického černobílého filmu.

Zařazení Deathrite na soupisku blackmetalového festivalu sice moc nechápu. Stejně tak veškeré satany a horrorové obrázky na trikách kapely, když ve výsledku hrají jen lehce death metalem načichlý crust. Když ale dám veškeré předsudky stranou, musím říct, že Deathrite předvedli rokec jak hovado a nejenergičtější set festivalu. Jen kdyby aspoň k závěru ještě více přitlačili na pilu, vůbec bych se nezlobil. Takhle byl jejich koncert poněkud dlouhý a monotónní. I tak jsme si ale dobře zapařili.

Kapelou, u které ovšem moc na předsudky zapomenout nelze, jsou Our Survival Depends on Us. Jedná se o lidi z Funkenflugu, jejichž kapela začíná mít postupně čím dál větší jméno, což osobně nechápu. Že by za to mohly známosti? Jak řekl Henri, kapela, která své album pojmenuje Jumping Once Too Often into the Ocean That Had Always Been Our Inspiration, prostě nemůže být dobrá. Sice jejich hudba není tak hrozná jako název kapely či alb, některé pasáže v jejich poměrně originálním doomu nejsou špatné, ale vždycky je následně zabijí hrozně stupidními prvky. Stejný dojem jsem si koneckonců odnesl i poprvé, když jsem OSDOU viděl v Drážďanech před DHG. Hlavně tedy čisté zpěvy a jejich přehnané divadlo jsou bolest. A když došlo opět na song My Sons and Daughters s nekonečným opakováním „My oath is my profession“, raději jsem opustil sál.

Konečně jsme se ale dostali do finále, kdy nastal čas na headlinera. Negative Plane právem patří mezi nejuznávanější americké bm kapely, a i díky tomu, že vím, jak skvělí dovedou být naživo, jsem se na ně opět velmi těšil. Jejich vystoupení na A Sinister Purpose bylo navíc speciální nejen tím, že se jednalo o jedno z pouhých dvou letošních koncertů na evropské pevnině, ale hlavně tím, že s sebou Negative Plane konečně přivezli i druhého kytaristu. Bylo to údajně vůbec poprvé, co v Evropě hrají ve čtyřech. Tento fakt se logicky na živáku značně promítl, a to jak pozitivně, tak žel i negativně. Pozitivní bylo to, že jejich hudba měla najednou mnohem větší hloubku a koule než kdykoliv dříve. Negativní to, že se místy proměnila v až moc velký bordel. Nahrávek znalý posluchač s tím neměl moc problém, ale věřím, že se ve finálním zvuku mohl kdekdo ztrácet. Fakt, že většinu songů odehráli ještě rychleji než na albech spolu s výraznou ozvěnou na Edwardovu vokálu, taky jistě udělal svoje. Z koncertu v Rakousku, kde vystoupili jako trio s výrazně čitelnějším zvukem, jsem si sice odnesl poněkud silnější zážitek. I tak to ale opět byla pecka, a když ke konci došlo na The Chaos Before the Light, bylo vymalováno. Největším překvapením však bylo, když se po dohrání vlastních songů vrátili na pódium a dali ještě old school thrashmetalový přídavek. Kvůli šílenému echu na mikrofonu a výrazné úpravě melodií asi nikdo neměl šanci poznat, oč se jedná, ale zněl mi jako zdrogovaní Venom. V pondělí v Praze mi ale Nameless Void prozradil, že se jednalo o Fallen Angel od italských Bulldozer. Také zmínil, že je půlka kapely nemocná, takže to z jeho pohledu stálo docela za prd, ale rozhodně byl koncert v Německu mnohem lepší než den před tím v Polsku, kde je totálně pohřbil zvukař. Dozvěděl jsem se také, že už nikdy nechce hrát v Norsku, protože místní fanoušci stojí nejvíce za hovno atd.

Ale zpátky k A Sinister Purpose. Určitě mohu říct, že se výlet do Lipska vyplatil, a to nejen díky počtu vypitých gose, kterým jsme se věnovali i v neděli. UT Connewitz je opravdu skvělý prostor, který každému doporučuji navštívit, a několik výtečných vystoupení se zde rovněž našlo. Minimálně Sortilegia, 13th Moon, Kringa a Negative Plane zahráli skvělé koncerty, ale také Morast a Deathrite stáli za to. Dostat se tam a zpátky busem z Prahy není žádný problém a i samotné město stojí za návštěvu. Budu tedy sledovat, jaký line-up si pro nás festival připraví v budoucnu.