Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (cca od října 2017), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 

(4) AUGURY - Illusive Golden Age (03/2018)

- potřeba komentáře? Návrat jak sviňa. Rozmáchlé skladby, spousta nápadů, super (nepřeleštěná!) produkce. (bizzaro)

- po úvodním nadšení ze singlu přišlo mírné počáteční zklamání z celé desky. Ale stačilo pár (desítek) poslechů a ten hnědej proužek na těch trenkách byl. (Kuba)

- čekání se vyplatilo, baví mě ty rádoby metalcorové nástupy, atmosférické pasáže, blackové sypanice, hrubý drtící vokál, vše vloženo do ultratechnické kytarovo-bubenicko-basové pěřiny. U Masage Sonore jsem si několikrát říkal – takhle by možná dneska mohli hrát Death. Tohle v topu roku nebude chybět. (LooMis)

- a hlas přidal i Herelson.
 
 
 
 
 
 

(3) RIVERS OF NIHIL - Where Owls Know My Name (03/2018)

- jasnej top v březnu, RoN vykostili svůj styl na holou kostru a začali nabalovat noty mimo deathmetalový žánr, který je stále patrný, ale šlo se do širších obzorů. Nejvíc cením ságo, zbytečná mi přijde lehce „industriální“ skladba. Super rytmika, atmosféra a samozřejmě ságo. Hodně příjemné překvapení, pro fanoušky Fallujah, Between Buried and Me a starých Faceless povinnost. (brutusáček)

- saxofon v metalu dnes již nepředstavuje žádné velké překvapení, nicméně Rivers Of Nihil jej dokáží zakomponovat stejně svojsky, jako hnětou svou vlastní vizi death metalu (a ten hard rock tam!). Tohle budu točit hodně často. (LooMis)

- a hlas přidal i Herelson.
 

(3) BETWEEN THE BURIED AND ME - Automata I (03/2018)

- slyšel jsem tu nějaký mrčení, ale tyvole, dyť jsou furt dobrý! Moc dobrý! (bizzaro)

- BtBaM stále stejně a přesto stále jinak - hudebně tradičně precizní do poslední noty, ale cosi mi tady chybí, možná nějaký silnější moment překvapení? (LooMis)

- a hlas přidal i Herelson.
 
 
 
 
 
 
 
(2) ASCENSION - Under Ether (03/2018)

- Ascension jsou jednou z mála kapel, které v Německu stále hrají opravdu kvalitní black metal. Novinka je lehce odlišná oproti předchůdcům, ale po prvním poslechu je stejně jasné, kdo Under Ether nahrál. Ascension stále vsází na solidně nasypaný nářez s výrazně melodickými kytarami bez přehnaného použití disharmonií, v čemž jsou jedni z nejlepších. Deska je s každým poslechem lepší a lepší, a i díky krásnému obalu od Dávida Glomby byl nákup vinylu samozřejmostí, byť Němci mají v diskografii i silnější zářezy. (BandCamp) (mIZZY)

- většinou mám rád, když black zní aspoň ňák násilně. Němci tak ale neznějí, ale přesto mě Under Ether svou sofistikovaností a moderním pohledem zaujala. (bizzaro)
 
 

(2) EARTHLESS - Black Heaven (03/2018)

- skvělý rock-n-roll! U těhle kapel mám nejraději, když to prostě šlape na plyn a nezastavuje, což se na novince Earthless děje + zpívá. (brutusáček)

- docela fajn stoner… space… prostě retro bigboš. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) JUDAS PRIEST - Firepower (03/2018)

- očekávání asi o fous předčilo výsledek, ale i tak jde po 28 letech o první JP, ke kterým se budu vracet. Párkrát slyšíme kapelu v jejích nejlepších chvilkách a v podstatě jde o malou oslavu všeho, co ji udělalo velkou. Navzdory válcujícímu rozjezdu je celkový dojem z desky poklidnější, místy možná lehce ospalejší. Čas se oklamat nepovedlo, ale pokus je to důstojný a na úrovni. (piTRs)

- už ukázky mne navnadily a výsledek je famózní. Zapomeňte na Vykupitele, Nostradamy, Ničitele a Anděly. Po 11 letech natočili Judas zase desku, která, podobně jako u Saxon, říká: pořád to umíme. (LooMis)
 
 
 

(2) NIGHTMARER - Cacophony of Terror (03/2018)

- po delší době spolu s Coma Cluster Void konečně nějaká mathika co mě baví - nějak mám dojem, že ten žánr se taky vyčerpává a kromě pár vlaštovek vše drží stálice. (brutusáček)

- podařená Floridská odpověď celosvětovému hnutí disonantního metalu. A super logo! (LooMis)
 
 
 
 
 
 

(2) SHAHMEN - California Is Cold (01/2018)

- no, pokud budete čekat hip-hop klasického střihu, tedy výrazné beaty se samply určujícími tón a melodiku skladby, budete zklamáni. Debut tohle všechno ještě trochu obsahoval, měl jisté mystično Ghost Doga či RZA, druhá deska ovšem na tohle rezignuje a spíš než o hip-hopu bych mluvil o (na beaty ohlodané) minimalistické elektronice s rapovanou recitací navrch. Na zhypnotizování posluchače to je málo, chybí tomu pořádné nápady. Pár skladeb dobrých, zbytek vata. (onDRajs)

- vysosáno z minulý marastí desky, a baví mě to náramně. (Kotek)

(2) SUICIDAL TENDENCIES - Get Your Fight On! (ep) (03/2018)

- úvodní klipovka byla dobrá, ale celkově slabší epko. (brutusáček)

- bez překvapení. Škoda, že už u nich nehraje Eric Moore. (onDRajs)
 
 
 
 
 
 
 
  

brutusáček

NEGATIVE SELF - Control the Fear (03/2018)
- ano ano ano ano, konečně nejlepší „vykrádačka“ Suicidal Tendencies (v jejich nejvíc „pop“ (sick)) době. Není na první dojmy tak hitová jako debut, ale ono to krásně vylejzá. Milovník crossover thrashe by neměl vynechat.

DESSA – Chime (02/2018)
- nová deska raperka Dessy z labelu Domtree. Zřejmě nejvíc „pop“ ale pro mě rozhodně nejlepší počin, těším se do Futura.

WILL HAVEN – Muerte (03/2018)
- no, už to tolik neřeže, ale víc si to pohrává s atmosférou, za mě v pořádku - a už by mohli s Deftones přijet!

OUGHT – Room Inside the World (02/2018)
- post-punk z Montrealu se v klídku nenápadně usazuje v top 10 pro letošní rok. Vynikající, uhrančivá deska.

THE SWORD - Used Future (03/2018)
- Meč nabízí poslouchatelnou kombinaci heavy/stoner/rocku.

mIZZY

DRUDKH – Їм часто сниться капіж (They Often See Dreams About the Spring) (03/2018)
- Ukrajinci už sice mají to nejlepší za sebou, ale kvalitu svého atmosférického blacku drží stále vysoko. (BandCamp)

GRAVE UPHEAVAL – Untitled (03/2018)
- druhá řadovka australského hnusu personálně spjatého s Portal a Impetuous Ritual. Oproti jmenovaným jsou však Grave Upheaval ještě větší smrt. A když píšu smrt, myslím tím totální smrt! Australané z doom deathu dovedou vymačkat ultimátní hnilobu, a byť se primárně drží pomalých temp, jejich nasypané pasáže dovedou rozbíjet lebky. Oproti debutu má letošní počin trochu srozumitelnější zvuk, ovšem o nějaké čistotě opravdu nemůže být řeč. Pokud někdo znáte odpornější kapelu, dejte mi, prosím, vědět. (BandCamp)

DEMONOMANCY – Poisoned Atonement (02/2018)
- docela fajn death/black, ovšem žádná extratřída. Kdyby zatlačili podstatně víc na pilu, vůbec by to nevadilo. Takhle Demonomancy místy působí spíše jako slušný rockec. (BandCamp)

CHAOS INVOCATION – Reaping Season - Bloodshed Beyond (03/2018)
- Poláci se snaží o něco podobného jako Ascension. Dokonce jejich nahrávky vychází rovněž u World Terror Committee. Za německým klenotem labelu však docela zaostávají. (BandCamp)

bizzaro

LIGHT THE TORCH – Revival (03/2018)
- Howard Jones s přejmenovanými Devil You Know servíruje další dobrou metalovou desku pro široký masy, což ale neznamená, že je to tupý mainstream pro úplně každýho.

SUNNATA – Outlands (03/2018)
- představte si, že Alice in Chains hrají stoner/post-metal. A víte co? Nepředstavujte si nic, pusťte si radši Outlands.

BLAZE OF PERDITION - Conscious Darkness (11/2017)
- Poláci black umí, a nejen v té extrémní podobě. BoP tentokrát nabízejí širší pohled v delších skladbách na několika dějstvích, malují atmosféry, hrají si, ale umí i zatnout drápky. Promyšlené, vyzrálé dílo v několika momentech připomenuvší i Emperor.

SINISTRO - Sangue Cássia (01/2018)
- tuhle desku už jsem chtěl dát do února, ale potřeboval jsem na ujištěnou ještě poslech. A ten proběhl, názor mi nezměnil a přicházím tedy s hříšnou myšlenkou, že mě Sinistro baví (minimálně místy) víc než Obscure Sphinx. Samozřejmě je hudba obou těles rozdílná, ale více rozličných nálad než bezútěšnost Sangue Cássia sluší.

AXEGRESSOR – Bannerless (04/2018)
- finskej thrash, ale žádná kvapící retro tupota. Spíš střednětempý, oldschoolovější a s odkazy na minulost určitě, ale jinak vlastně docela promyšlený a mírně blackish, i když to zní jak mix Malignant Tumour a Sodom s hlasem Angelrippera.

onDRajs

MOURNFUL CONGREGATION - The Incubus of Karma (03/2018)
- krása, krása a ještě jednou krása. 

ORPHANED LAND - Unsung Prophets and Dead Messiahs (01/2018)
- myslel jsem, že se u mě tahle deska moc dlouho neohřeje, ale nakonec měním názor. All Is One byl takový metálek s blízkovýchodními melodiemi jako cukrkandlem navrch. S novinkou se do písní vrací trochu komplikovanější struktury a občas i tvrdší momenty. Mabool, to bylo spojení doom/death s progem á la Dream Theater, i na Marastu podceňovaný ORwarriOR (mnou doceněný až po letech) novinku Orphaned Land předčí. Izraelci přesto vydali velmi slušné album.

MINISTRY - AmeriKKKant (03/2018)
- letos mu bude šedesát, ale Al Jourgensen neví, kdy skončit. Po smrti jeho dlouholetého parťáka Mika Scaccii tvrdil, že pokračovat s Ministry nemá cenu, jenže si to hned rozmyslel. Relapse mi přišlo jako jeho nejhorší album vůbec, od novinky AmeriKKKant jsem tedy nečekal nic. O to víc mě překvapila, nic zásadního, spíš takové the best of postupů, které jsme u Ministry za posledních 25 let už slyšeli. Úvod pomalejší, v průběhu desky se zrychlí do typické ministrovského industriálního kvapíku. Samply dominují. Celkově v pohodě.

PHILIP H. ANSELMO & THE ILLEGALS - Choosing Mental Illness As A Virtue (01/2018)
- oproti debutu citelně ubylo hardcoru. Anselmo je ovšem stále nasraný, dvojka jeho illegal bandu je metal bez příkras, jehož hlavním jmenovatelem je... divnost. Nějakou konkrétní stylovou nálepku na tuhle desku nenalepíte; když tam dáte thrash, death nebo black, budete vedle, ale zároveň taky budete mít recht. Těžko uchopitelná záležitost.

Kotek

THE EX - 27 Passports (03/2018)
- punková energie, jazzová hravost, rytmická preciznost. Skvělá deska.

ALVA NOTO - Unieqav (03/2018)
- chytlavý, tmavý beaty pod puntičkářskou kontrolou. Je to zhruba napůl cesty mezi Diamond Version a ambientníma projektama Alava Noto. Poslouchá se to víc  než dobře. 

BISHOP NEHRU - Act I and II (03/2018)
- kdyby MF DOOM udělal najazzlou hiphopovou oddychovku, tak by to možná znělo nějak takhle. 

G&G SINDIKATAS - 99 (02/2018)
- připravuju se na stěhování do Litvy a zkouším místní projekty. Tohle je odlskůl najazzlej hip hop, šlape to dobře, asi se zajdu podívat. 

XADDAX & MY NAME IS RAR RAR - Mr.Deer: Ripper (02/2018)
- noise rockový/no-wave divnosti od těch nejpovolanějších lidí v žánru (lidi z Dazzling Killmen a Flying Luttenbachers) na Skingraft Records, tady nejde šáhnout vedle.

DJ NIGGA FOX - Cranio (03/2018)
- Kuduro rozlámaný do nepravidelnejch elektronckejch beatů, to že je to vydaný na Warp records by mělo napovědět.   

HOT SNAKES - Jericho Sirens (03/2018)
- nostalgickej návrat do teenagerskejch let, kdy jsem poslouchal indie a screamo. Některý věci dobrý, jiný trochu vata. 

Gába

BIOMORPHIC ENGULFMENT - Pestilent Microparasitic Domination (promo, 03/2018)
- taková pohodová thajská dechovka...

MOLESTED DIVINITY - Desolated Realms Through Iniquity (03/2018)
- na tohle byla těšba veliká a výsledek ještě předčil má očekávání. Naprosto nekompromisní ultrasick blasting brutal death anihilace členů Cenotaph (Batu Cetin!) a Decimation. Od začátku do konce tedy megašílenej náser a totální vyhlazení do absolutna. Žeru to i s navijákem, tudíž hodnocení je jasný - 666 BLAST FUCK KILL / 10!!!

CODE ERROR - s/t (03/2018)
- debutní EP členů Tools of the Trade a Wormrot. A vůbec to není špatný. 

piTRs

DEMONICAL - Chaos Manifesto (03/2018)
- po delší době zase dobré rozchrastěné Švédsko. A ne z Čech ani Německa, nýbrž opravdu ze Švédska. A je to znát, tihle čerti nejsou papíroví. 

LooMis

THE CROWN - Cobra Speed Venom (03/2018)
- název nelže, tahle deska uštne smrtelně a napoprvé.

AddSatan

LYCHGATE – The Contagion in Nine Steps (03/2018)
- tohle bude chtít ještě dost poslechů k plnému (d)ocenění, ale přes počáteční lehké rozpaky se mi to líbí čím dál víc. Angláni zpomalili, novinka je doomovější, struktury a postupy podivnější, snad i komplikovanější, progresivnější, avantgardnější („“) než předchůdce (?). Varhany jsou sice stále výrazné, ale více se staví na kytarách. Přibylo čistých zpěvů (a hostujících zpěváků), které se mi sice povětšinou líbí, v pár místech jsou však až příliš patetické, vlezlé a „teplé“ („slizké / „sladké“ - jak libo). Přes jisté výhrady zůstávají Lychgate jednou z nejzajímavějších metalových kapel a nečekám, že letos uslyším moc lepších desek.

JSt

SILVIA KASTEL - Air Lows (02/2018)
- apatické plochy, apatická deklamace... další zástupkyně špičkového "synťákového experimentálního písničkářství", které jsem zmiňoval minule. Ovšem struktury jsou tentokrát jen naznačené.

RIKO DAN - Hard Food (03/2018)
- jeden z předních grimeových MCs se špičkovými britskými producenty, jako jsou Pinch nebo Mumdance. Nakládá to přesně dle očekávání.

V/A - Hexadic III (02/2018)
- když Ben Chasny před pár lety přišel s karetním systémem, který mu umožňoval skládat hudbu náhodně, byla to zajímavá odpověď na lehkou stagnaci Six Organs of Admittance, výsledky ale měly dost různou kvalitu. Letos vydal Chasny kompilaci hudebníkům, kteří si jeho systém osvojili a zkusili jej aplikovat na vlastní prostředky. Chasnymu nebo Drag City se povedlo poskládat extrémně silnou sestavu, která vesměs dostála své reputaci, a tak se jedná o sériizajímavých pohledů na osobité hudebníky mimo jejich komfortní zónu. Jenks Miller z Horseback dodal vynikající psychedelický track, na kterém zní jako Richard Youngs, samorost Richard Youngs se v náhodném settingu samozřejmě také našel, vyjetý track s Meg Baird z Heron Oblivion je vynikající. Akustická kytara improvizátora Tashiho Dorjiho zapadá kvůli subtilnosti tracku, který je ale skvělý, na opačné straně hřímá O'Malley s bubeníkem Timem Wyskidou v další vzpomínce na Khanate.

vaněna

HEMELBESTORMER - Ring of Blue Light (03/2018)
- výborná instrumentální post-metalová záležitost. Musí připomenout zejména klasické desky Year of No Light, nejspíš taky Omega Massiff. Těžko soudit, jestli je to sludge, melancholický doom nebo temnější shoegaze, ale bez ohledu na škatulky bych hudbu tohoto vyzrálého limburského kvartetu popsal jako epičtější a náladotvorný post-metal. Páni hudebníci ostatně nakládají v šesti rozmáchlých skladbách, mezi nimiž slují skvělé ambientní přechody, bezmála hodinu. Oproti předchozí desce Aether výrazný posun vpřed, modrý prstýnek se zdaleka tak rychle neoposlouchá. (YouTube)

THANTIFAXATH - Void Masquerading as Matter (11/2017)
- v rekapitulacích roku 2017 mi uniklo několik zásadnějších desek, ke kterým byl čas se dostat až nyní. Po geniální desce Sacred White Noise si kanadští noise-blackoví Thantifaxath dali tři roky pauzu, ale v podstatě navazují tam, kde skončili. Žánově nečisté epko nabízí black metal těžce ovlivněný ambientem a noise rockem. Inspirace snad velmi vzdáleně u Blut Aus Nord, ale zvukově od nich je tohle epko opravdu daleko. Zamrzela mě vlastně jen poslední písnička, outro, chcete-li, kterou nemůžu chápat jinak, než jako výplň. Jinak je tohle čtyřskladbové MLP uhrančivá jednohubečka pro všechny milovníky podivných neortodoxních skřipavých blackových kraválků. (YouTube)

CULTUS PROFANO - Sacramentum Obscurum (02/2018)
- excelentní přímočarý black metal z Kalifornie. Žádné žánrové přesahy, žádné disonantní ladění. Tady jdou prostě dvě pandy s kůží na trh. Černobílej obal, s uplně nejklasičtějším motivem, jakej si umím představit a jakej miluju od starých Dark Funeral navždy. Super zvuk, a hudba... ano, nejspíš už podobné motivy znáte. Originality mnoho není, ale já osobně jsem takhle starou-mladou desku už několik let neslyšel. TIP! (YouTube)

bizzaro

YAIR ELAZAR GLOTMAN & MATS ERLANDSSON - Negative Chambers (06/2017)
- při poslechu mě hned napadl Wissem a jeho muzika k Only Lovers Left Alive. Co tohle je? Má to mít uchopitelnou formu? Zní to jako starodávná, meditativní, esoterická… hlavně atmosférická hudba, neruší, splývá s vámi, super tip, díky AddSatane za recenzi!

CYTOTOXIN - Gammageddon (2017)
- tuhle desku jsem loni zazdil. Jak? Moc, hodně moc. Ta měla být v topu za 2017! Neuvěřitelně namakanej brutální technickej death z Němec, a když říkám brutální, rozhodně ne ten tupej džn, myšleno fakt natlačenej, rychlej a s masáckým vokillem, čili bliťáček (a i kvičák zazní). Mlácení slámy se ani náhodou nekoná, kytary jsou suprově poskládaný, opravdu technický, ale dávají smysl, a když už náhodou jde o ňáký to honibrčení, přívlastek brutal drží vše za otěže a pohromadě, takže nejde o tisíce rozsypanejch not a trilión chaotickejch riffů. Forma je celistvá, celek je dynamickej, proměnlivej a energickej, ale zas ne 100 změn za minutu, prostě fakt dobrej metloš z vyšší rychlostní cenový s vytříbenou instrumentací. Kvalitka!

Kuba

ARCHSPIRE - Relentless Mutation (2017)
- je až k neuvěření, kolik se toho na desce děje. Před pár hodinami vypuštěný videa kytaristy (další položka do "Ultrazvuk, hudba pod lupou?") to jen dokazují.

LINEAR SPHERE - Manvantara (2012)
- baví mě pocit znovu objevit starší desku a pak jí pořád točit dokola.

onDRajs

CORY HENRY - First Steps (2014)
- nebudu chodit kolem horké kaše, tohle je bomba! Cory Henry je nový Herbie Hancock. Druhá sólovka tohoto mladého klávesového kouzelníka má všechno, co moderní fusion může nabídnout. Zprvu trochu zarazí absence kytary (ucho rockera je prostě navyklé), ale Henryho klávesová hra dokáže prostor vyplnit tak, že si na ní ani nevzpomenete. Výrazným plusem je angažování špičkového baskytaristy a několika bubeníků. Ještě jednou - FANTAZIE.

STEVE ROACH - Time of the Earth - The Desert Dreamtime Journey (2001)
- soundtrack k filmové eseji o pouštní krajině. Roach se opakuje, ale neznám nikoho jiného, kdo umí vykouzlit podobně pohlcující sound vesmíru a všehomíra. Dal bych opět plný počet. (YouTube)

STEVE ROACH - Vortex Immersion concert (2013)
- živák mistra. Dvě hodiny trvající nirvána a sonické blaho. (YouTube)

BRAND X - Masques (1978)
- já tuhle kapelu miluju už x let. Jejich jazzrockové kompozice mají výrazný příběh, atmosféru a často i exotické melodie.

WEATHER REPORT - Mysterious Traveller (1974)
- první deska bez Vitouše. Přibylo latiny a funky groove, ale stále tu najdeme procítěné jazzové kusy jako Blackthorn Rose nebo Scarlet Woman.

DOUBLE XX POSSE - Put Ya Boots On (1992)
- oldschool hip hop z jeho zlaté éry. Další klenot!

Kotek

CANDY MEATWORKS - Candy Meatworks (2017)
- tak jsem se k tomu taky konečně dostal, a jako jo. Hravý, divadelní, ujetý a hlavně zábavný. 

LooMis

PŠTROCÚR – Nera (2017)
- kompilace 5 nahrávek, na kterých se podílel současný bubeník Candy Meatworks Petr Pitterman. Účastni jsou např. Necrocock, Jan Cerha a další. Najdete zde fusion, psychedelii i drum´n bass. Hodně příjemná relaxace.

CANDY MEATWORKS – First Twenty-Five minutes and One Second (2010)
- nová deska je založena na ulítlých českých textech, tady je to anglicky a opravdu hódně Primus.

JSt

THE 13TH TRIBE - Ping Pong Anthropology (1992)
- tuhle věc jsem vyhrabal kdovíkde, několik let neslyšel, prakticky si nepamatoval – a teď mě smetla. Zapomeňte na world music, new age nebo klasickou psychedelii, dokonce i koncept hudby čtvrtého světa je na tohle krátký. Někdy na začátku devadesátých let se sešla partička improvizátorů a za pomoci preparované kytary a vlastnoručně vyráběných, převážně dechových nástrojů, které se zvukově nejvíc podobají novoguinejské hudbě, kterou v současnosti vydává O'Malley, vytvořili strohé, hypnotické a dost výjimečné album. 

BUTTHOLE SURFERS - Psychic... Powerless... Another Man's Sac (1984)
- nekonečné dovzdělávání no. 15654161550. Klasický humorný noise rock/punk, samozřejmě s krásně syrovým zvukem. 

SOLID SPACE – Solid Space (1982)
- údajně jeden ze zapomenutých osmdesátkových kultů. Post-punková/-wave rytmika je jen základem pro melancholické písničky, které vedle možné inspirace Silver Apples či současníků Joy Division připomenou i naivitu Porcupine Tree nebo úderný neofolk Death in June či Cult of Youth. Extrémně hezká záležitost.

GOTH-TRAD - Psionics (2016)
- precizní japonský dubstep temnějšího, minimalističtějšího ražení. Není divu, že Goth-Trad remixoval Boris a spolupracoval s Dälek.

AFRICAN HEAD CHARGE - My Life in a Hole in the Ground (1981)
- dubová klasika. Kolektiv kolem producenta Adriana Sherwooda přišel s jakousi africkou tribální verzí dubu, která zní v nejlepších chvílích jako stádo tančících nosorožců.

WHITE NOISE - An Electric Storm (1969)
- prazvláštní úkaz kombinující britskou psychedelickou idylu (raní Pink Floyd) s elektronikou, kterou měla na starost především Delia Derbyshire.

SHERIFF LINDO AND THE HAMMER - Ten Dubs That Shook the World (1988)
- zkrátka a dobře velice solidní dub. 

vaněna

BESTIA ARCANA - Holokaustón (06/2017)
- druhé album jednočlenného projektu Bestia Arcana se ke mně dostalo taky s určitým zpožděním, ale musím vřele doporučit. Běsnící black-hluk, který se dá přirovnat třeba k Wormlust. Tlačí bez odpočinku nějakých 40 minut. Hodně jednolité, pro někoho možná až monotónní. Pro mě sevřená pěst, která nakládá. Neumím si ani úplně představit, jak instrumentálně náročné je takovou desku nahrát, přičemž v té finální surové zvukové tlačenici to mnohdy ani nelze docenit. Výborná věc pro náročnějšího posluchače s dobrým trávením. (YouTube)