Právě jsme na festivalu Brutal Assault, kde se staráte už od roku 2016 o KAL stage (The Keep - Ambient Lodge). Můžete přiblížit, jak vlastně tahle stage vznikla a jak jste se k jejímu kurátorování dostali? Byl vznik stage, zaměřené primárně na ambientní a noise projekty, hlavně váš nápad, nebo s ním přišli samotní pořadatelé Brutalu?

Přemek: Vzniklo to úplně spontánně z toho, že spousta kapel, co tady hraje hlavně z ranku black metalu nebo avantgardy a trošku experimentálních žánrů, tak jejich členové mají různé boční projekty nebo hráli v sestavách dalších projektů, u kterých jsme si říkali, že by bylo super, kdyby tady mohly taky zahrát. A taky se to namotalo dohromady s výtkou některých lidí, že některé temnější kapely znějí lépe v klubu, než na otevřené scéně v pět odpoledne, případně i večer, kdy ten open air není úplně ono. A tak v nás začala klíčit taková myšlenka jakési klubové stage. My jsme na Brutal začali jezdit od roku 2008 tak trochu diverzně s Martinem Čechem z Epidemie a jeho distrem, kde jsme mu pomáhali s prodejem. A díky tomu jsme s dalšími stánkaři mohli bydlet večer v pevnosti, prolézat večer areál a zjišťovat, že tu je spousta opuštěných míst. A tak v nás právě i v debatách s Martinem začala vznikat myšlenka vzniku nějaké klubové scény, kde by právě mohly hrát různé bočáky a nebo věci, které by se na open air nehodily. S tím nápadem jsme pak přišli za Tomášem Fialou, že by to bylo zajímavé pro festival. V Tomášovi to několik let zrálo a pak nás v roce 2016 oslovil, abychom to udělali poprvé.

Magda: V roce 2016 to bylo dost narychlo a my říkáme, že to byl pro nás takový nultý ročník. Byli jsme se podívat na ten prostor, kde by se to mělo odehrávat, zde v bývalé maštali, a začali jsme rychle obvolávat kapely, které by měly čas si tu zahrát. Což na jednu stranu bylo narychlo, ale vzali jsme takové ty české highlighty jako Schloss Tegal, Tábor Radosti, Do Shaska!, ale i třeba i německé Inade. A i když to byl velký chaos, bylo to hrozně fajn v tom, že o této mini stagi ze širší produkce nikdo vůbec nevěděl. Takže s otázkami ohledně  KAL stage jsme všechno řešili rovnou s Tomášem, který nám vše schválil, takže jsme měli dost volnou ruku. Bylo to zábavné, takové řízené bláznovství.

Přemek: Jeden ze zásadních impulzů před deseti rokama taky bylo, když tady hráli Manes. Ti byli první kapelou, která ten prostor areálu využila na tisíc procent. Ti si udělali oldschool set na zadní stage, moderní set na velké stage, DJ set tady u stánků s cigaretama, kde hráli oldschool industrialy, a pak udělali meet and greet s poslechovkou právě vycházejícího alba Be All End All v horror kině. Přijeli a každej z těch členů tady něco vymyslel, pojali to strašně kreativně a my jsme řekli aha, takhle nějak by to mohlo vypadat.

Magda: Je vlastně super, když někdo z kapel, a je jedno jestli z naší nebo jiné stage, má svůj DJ projekt, který by se hodil na zdejší afterparty. Jsme rádi, když se něco podobného podaří. Někdy se lidi i sami nabídnou. Horší je, že právě se o tom často vůbec neví. Mohli bychom nějak zakomponovat do nabídek na hraní, jestli mají kapely nějaký DJ projekt, který by se sem hodil. Cokoliv od nějakého synthwave až po techno, budeme rádi, když se připojí na after party.

Jak jste již zmínili, není žádným tajemstvím, že minimálně část vystoupení zde tvoří vedlejší projekty členů metalových kapel, které hrají na festivalu na hlavních pódiích. Například zde hrál s Void ov Voices Attila Csihar z Mayhem, jako Final zde vystoupil Justin Broadrick z Godflesh a další. Zároveň se na KAL stage ukázala i docela velká noise jména jako Prurient. Máte nějaký plán, dle kterého sem interprety zvete? U těch projektů provázaných s metalovými kapelami je to celkem jasné, ale co ty další?

Přemek: Jsou tam takové dvě linky, první je ta, že chceme věci, které mohou oslovit širší metalové publikum a stojí i za nějakou investici. Což je přesně případ Attily, Prurienta, Broadricka atd. Ukázat druhou tvář té větší kapely co nejvíce lidem, když k tomu je možnost a je to něco, co se v rámci metalové scény a psaní o metalu začne objevovat, lidi na to slyší, něco jim řekne to jméno a jsou zvědaví si to poslechnout. A druhá linka je úplně opačná, totální extrém, a to jsou neznámé, nové věci, které objevíme úplně náhodou. Letos třeba Jugendwerkhof, kteří byli velice dobrý. A oslovíme je, protože Brutal má kapacitu a možnosti na to pozvat věci, které jsou za normálních podmínek naprosto ekonomicky nesmyslné, protože v Praze ti na ně přijde jinak deset lidí, ale mají náklady 15-20 tisíc korun na vystoupení a míjí se to s jakoukoliv rentabilitou. Ale tady to může lidi oslovit, protože to je věc, která je dobrá, méně známá, ale stojí za to ji vidět. A samozřejmě se snažíme hledat věci v Čechách a taháme i české záležitosti, třeba i z českých metalových kapel jako právě letos.

Magda: Rádi bychom, kdyby ten zájem o KAL byl ještě větší nejen ze strany zdejších drone/ambientních projektů a českých či slovenských metalových kapel, ale právě i větších kapel, které zde hrají a jejichž členové mají různé side projekty. Jasně, je tady Mayhem a Attila, Godflesh a Broadrick, ale zároveň bychom chtěli ukázat “bočáky” kapel, které lidi okrajově znají, ale už vůbec nikdo neví, že mají další projekt, který ani nevydává žádný label, jen to mají třeba na bandcampu atd.

Přemek: Takže čekáme, až tady budou zase Godflesh, tak jejich druhý člen Green, který má projekt Vitriol a viděl zde Broadricka, zase říkal, že by si zde pro změnu zahrál on. Broadrick když tady hrál, byl celkově vtipnej. Byl malinko nesvůj z toho, že to není standardní stage, že to je celý otevřený. Ptal se, jak to bude s hrazením a security, my říkáme, že jako moc ne. A jak je to s šatnou? No tak zajdeš za stage, viď. Ne, že by se toho bál, ale i když se těšil, měl malinko obavy. A když si tady zahrál, čekal jsem, že bude chtít nějakou eskortu mezi lidmi, ale on seskočil z pódia do první řady, s každým si začal povídat, poplácávat, popíjel tam pivka, a pak říkal, že je škoda, že musí na druhou stage, že by zůstal tady, protože se mu to líbí. Ten prvotní strach fakt vystřídala velká otevřenost.

Máte nějaká vysněná jména, která byste na festival v budoucnu rádi dotáhli?

Přemek: Jedno jméno máme, které nechci úplně prozrazovat, protože bychom jej chtěli dát jako překvápko na příští rok. Ale kdo nás zná, samozřejmě ví, o co půjde, protože o tom mluvíme už roky. Ale obecně bychom mrkli na dalšího pana Fernowa a Vatican Shadow, to by bylo hodně super, kdybychom se domluvili na příští rok. Uvidíme, jestli Waldemar s Katkou nebudou brát na Hradby Samoty Ancient Methods, abychom jej nebrali taky, to bychom kdyžtak skočili o rok.

Magda: Z výrazných ženských projektů například Pharmakon, Puce Mary nebo Lingua Ignota by byly moc dobré.

Přemek: Obecně ta americká post-industriální scéna je teď strašně zajímavá a je tam hodně dobrých jmen, ale je tam překážka té dopravy, a po covidu je to ještě horší. Sewer Godess, Marshstepper a kapely kolem newyorské scény a Sacred Bones labelu jsou úžasné věci. Spousta věcí by tady byla úplně senzačních. Ale tahat to přes velkou louži jde jen, když je nějaké turné. A pak jsou samozřejmě nějaké prasárny, já bych byl za Bizarre Uproar (ideálně v kombinaci s Ride For Revenge pozn. redakce :)).

Magda: Zase z druhé strany bychom mohli vzít klasický industrial jako Test Department, belgickou Militiu, kterých je asi sedm a mají různé barely a plechy. Což by bylo asi nákladný, protože jich je jak psů, ale stálo by to za to. Samozřejmě bychom rádi Wolvennest, kteří by byli spíše na větší stage, ale my bychom si stáhli Shazzulu s její sólovkou a videi, se kterými byla teď například v Karlových Varech. A taky nesmím zapomenout na Rorcal, kterým to nějak dlužíme, protože vždycky, když jsme je pořádali v Praze, tak se tam ukázalo asi deset lidí. Ti by si taky zasloužili větší stage, ale někdo z nich má ještě i sólo projekt, který by mohl být na KALu.

Přemek: Teď jsme měli třeba kytarové Khost, a kdybychom měli větší pódium, nebyla by vůbec špatná smažba jako Red Harvest. A další linka jsou projekty kolem Stephena O'Malleyho. Letos tu byla Golem Mecanique z jeho labelu, takže i sám Stephen nebo všechny sestavy s Attilou jako jsou Gravetemple, Burial Chamber Trio a tyhle záležitosti.

A víte naopak o interpretech, kteří by zde byli super, ale z finančních důvodu už můžete říct, že na ně nikdy nedosáhnete?

Přemek: Ano, máme takové jméno, které jsme zkoušeli asi už desetkrát, dokonce aji Tomáš Fiala osobně se do toho intervenoval, že by mu ty prachy dal, a to je Lustmord. Dokonce jej chtěli na větší stage, ale z technických důvodů se to nepovedlo. A pak samozřejmě velká jména jako lidé kolem Coil, Throbbing Gristle, Chris & Cosey by byli skvělí, ale to sem nedostaneme, protože jsou drazí jak blázen. 

Magda: A pak třeba Hypnopazuzu samozřejmě.

Přemek: Ano, David Tibet pochopitelně. Měli jsme nápad, že by byl Current 93 nebo Hypnopazuzu v kostele nahoře jako nultý den. Že by před festivalem v noci zahráli přímo v kostele Sv. Ducha na náměstí. Ale je na to třeba aparát, režii a X tisíc euro. Je jich asi 14, v nástrojovce potřebují velkou harfu, tympány a všecko. Muselo by to být samostatné exkluzivní vystoupení. Ale podařilo se nám sem propašovat přes Tomáše na hlavní stage třeba Laibach, protože jsme ho vždycky ponoukali jako ďáblův advokát :)

Spolupracujete v přípravách KAL stage i s někým dalším? Pravidelně zda potkávám například Waldemara z Hradeb Samoty, kluky z Heartnoize… Jsou součástí i samotného plánování, nebo vypomáhají až na místě?

Přemek: Kluci z Heartnoize jsou bohužel jen pomocná ruka na místě, a trochu mě to i štve, protože bychom je mohli více zapojit. Waldemar občas má tipy, třeba na různé DJs a projekty ze Slovenska, které domluvil a dost nám tím pomohl. Chceme tu spolupráci prohlubovat, protože s Hradbama Samoty jsme velmi propojení a byli bychom rádi, kdyby se i Brutal Assault a Hradby Samoty jako festivaly aspoň elementárně spojily a inspirovaly se navzájem. Na Hradbách Samoty letos byla i blacková Zmyrna, takže si myslím, že i kytary na ten festival patří. Napadlo mě, že by třeba na Hradbách měl Brutal něco jako infostánek a představil tam program, a obráceně i Hradby Samoty by tady měly svou infošku. Plakátek, něco o festivalu, nějaké fotky, jména co tam byly, nebo by se tu pouštěl nějaký videospot, aby třeba lidi, co jedou na Brutal z Polska, Maďarska a Německa, věděli, že to je taky zajímavej festival.

Magda: Každopádně spolupráci s Waldou a Katkou z Hradeb Samoty chceme prohloubit. Bavili jsme se o tom, že bychom si doporučovali nějaká jména tak, abychom si navzájem nelezli do zelí. Zároveň ale Brutalu asi úplně neubere na návštěvnosti, když něco bude hrát i na Hradbách a naopak. Ale když pojede turné třeba nějaký interpret z Ameriky, můžeme se domluvit, že si jej stáhnou oni i my, a případně se udělá rovnou nějaká šňůra, kdy všem trochu klesnou náklady.

Přemek: Myslím, že je dobrý, když jsme schopni něco vidět na Hradbách a říct si, že to je zajímavé a stálo by za to to udělat i na KALu. Protože hodně z těchle věcí jsme předtím neznali, a obráceně i Waldemar nebo Katka zde vidí něco z těch mikro jmen, co se občas někde objeví, a pak si řeknou, že by bylo fajn to mít na Hradbách. Takže ta vzájemnost je prospěšná pro obě strany.

Jaké máte vůbec reakce od té doby, co na BA KAL stage funguje? Je mi jasné, že fanatici, kteří podobnou hudbu žerou jako vy nebo já, musí být nadšení. Co ale mainstreamovější fans nebo ortodoxnější metalisté? Tušíte, jestli se na vaší stage v průběhu festivalu taky ukážou, nebo ji spíše ignorují?

Přemek: Ono se to výrazně mění. Před šesti rokama, když jsme s tím začínali, tak ty reakce na cokoliv méně ortodoxního než dark ambient byly hodně negativní. Lidi to nebavilo, kolikrát tam i bučeli a byli nasraní na noisy, protože jim to přišlo jako čistej bordel. Jednak se ale i ta ortodoxní metalová komunita za těch šest let dost změnila, že už jsou schopni to zkousnout, a druhak na Brutal začala jezdit sousta lidí, které tahle muzika přitahuje. Koneckonců máme v lineupu i Laibach, Ulver, Carpenter Brut a všechny tyhle věci, což je pro úplně jinou sortu. Brutal Assault se za těch čtrnáct let, co sem jezdíme, strašně proměnil. Dříve, když jsme sem jezdili, tak většina návštěvníků byli ortodoxní metalisti z Polska a Čech. A těch avantgardistů začalo být pár právě v té době, kdy se ty kapely začaly objevovat právě i lineupech. A právě v tomhle směru se ty reakce dost proměnily. Dnes i ti blackaři snesou poměrně velké extrémy, i ty noisy, a dokážou si některé ty kapely užít a poznat to. Málokdo je už vyloženě nasranej. Zrovna včera říkal Tomáš Fiala, že nějaká teta křičela, že tu je techno a je to hrůza. Takže ojediněle se nějaká podobná reakce objeví, ale nebývá to tak často jako před těmi šesti lety. Teď si myslím, že to lidi baví a minimálně jsou na to zvědaví, i když si to neužijou. Ze zájmu se na to podívaj. Koneckonců jsme i na Brutale prolomili tabu a dotáhli sem klasický drum and bass z akcí typu Let It Roll a X-Massacre. Jsou tady Beesu a Pythius. Ti se oba ozvali z toho důvodu, že na Brutal jezdí už roky a chodí na místní kapely. Oba to jsou kluci kolem 20-25 let, a i když bys to do nich neřekl, jsou to návštěvníci Brutal Assaultu, kteří sem jezdí už pět let a mají to tady rádi.

Magda: Na druhou stranu je pravda, že se tady pořád najde pár ortodoxních metlošů, kteří tady mají jen pár oblíbených jmen, a občas člověk zaznamená, že nakouknou do té stage, jen protože tam je absinth bar, nebo tu jen tak felí na těch gaučích a potom, když něco začne hrát, tak se zvednou, překvapeně zírají co to je, a občas řeknou něco jako “A to pořád bude hrát jen takovýhle intro?” a podobný komenty. Ono první prolomení velkého tabu byli už v roce 2009 Ulver na velké stage, a taky se tehdy, když hráli druhou skladbu, ozvaly komentáře jako “Hej a to už je druhý intro?” Lidi nejspíš nepochopili, že nebudou hrát Nattens Madrigal.

Jelikož se KAL stage na Brutalu docela chytla a pro mnoho z nás je již jeho neoddělitelnou součástí, nelákalo by vás (s případnou podporou pořadatele) udělat třeba nějakou klubovou akci i mimo festival v průběhu roku? Myslíte, že by na ni přišlo dost lidí, aby se i finančně vyplatila?

Přemek: Myslím si, že ne. V Čechách se ta scéna kolem podobné muziky skládá ze starých pamětníků z punkový subkultury, kteří dojdou, když se tu objeví Laibach, Neubauteni a věci z devadesátých let. Ale tyhle nové věci příliš nezarezonujou, protože těch gotiků a podobných lidí je u nás relativně málo a hodně se specializují třeba jen na gotickou muziku. Třeba v Německu vidím, že na industriální akce chodí hodně goths. Hraje tam ortodoxní power electronic, ale je tam spousta goths a dalších subkultur, lidi v tričkách Joy Division, ne jen ortodoxní fans. Hrají tam třeba Ordo a nějaký prasečiny, ale lidi tam vždycky přijdou jako celek a nějak se to zaplatí. Kdežto v Čechách ti na ty prasečiny dojdou přesně jen lidi, co poslouchají prasečiny, a na goths zase jenom goths. Těžko se to dává dohromady, ale dal by se vymyslet nějaký model, kde bys to zaplatil. Potřeboval bys nějaký jméno, který formuje lidi napříč subkulturama, než jen ortodoxně elektronickou věc. Třeba takový Prurient a pár supportů, to by se celkem dalo, protože poslední pražský koncert Prurient byl docela dobře navštívenej. Takže jde to, ale ty klubovky tolik netáhnou. Už jsme takhle pár akcí udělali, takže víme, co to stojí. 

Magda: S případnou finanční pomocí by to asi bylo fajn. Ale další věc jsou třeba komunikační a promo prostředky Obscure Promotion, protože mají daleko větší záběr než třeba jen my dva jako no name, a samotný Arkham na tom není o moc líp. S tímhle by to nějak šlo, že bychom pro ně vymysleli nějaký lineup, nebo bychom se přidružili k nějakému jejich zimnímu koncertu/festivalu a dali si tam jednu stage nebo jeden den tyhle naše věci jako industrialy, ambienty a drony. To by možná cesta byla.

Nejen jako pořadatelé koncertů spolu válčíte už poměrně dlouho. Máte i společné hudební projekty a celkově už dlouhou dobu sdílíte nadšení pro podobnou, hodně extrémní a dost okrajovou hudbu. Bylo tomu vždycky tak, nebo jste se postupně inspirovali jeden od druhého?

Přemek: Bé je správně. My oba pocházíme z blackmetalových kruhů a poznali jsme se na vejšce, když jsme studovali na fildě. A já ještě než jsem tam nastoupil, tak jsem úplně náhodou zabloudil na Žižkově do starý Neosféry, kde MXL, co s vámi taky píše, měl obchůdek s touhlectou muzikou. Já tam tehdy šel pro nějakou okultní literaturu a on tam měl tyhle CDčka, začali jsme si povídat, a strašně mě zaujalo, jak o tom mluvil, tak jsme se začali navštěvovat. A pak se přestěhoval nahoru do Chvalovky, což bylo místo totálního subkulturního bordelu. Tam probíhaly úplně strašný dvoudenní, třídenní kalby. Buďto v Akropoli nebo dole v Matrixu byla nějaká gotická akce, Clan Of Xymox a tyhlety věci, a pak se udělala afterparty u něj v krámě, kde sis dal nějaký žrádlo a mohl sis koupit CDčka. Samozřejmě se tam hlavně vzadu točilo pivo a díky tomu tam na těch párty člověk naposlouchal různý věci. No a pak jsem poznal Magdu a vzal jsem ji tam taky, ať se přijde podívat. A tam nás ta muzika začala formovat. Tam jsme poznali Ars Morta (Universum) věci, to znamená Vladimír Hirsch a Tábor Radosti. A pak jsme se dozvěděli, že v Chomutově, odkud Magda pochází, bude v roce 2008 industriální festival. Tak jsme si řekli, že pojedeme za rodičema a půjdeme se podívat na industriální Chomutovskej festival. Tam tehdy byl Vladimír Hirsch, Einleitungszeit, možná Táboři, místňáci Kotel #26 a Inade jako hlavní hvězda. No a to byl iniciační moment. Black metal samozřejmě tepal, bylo to v době Direct Connectu, takže člověk tahal celý diskografie od lidí, co měli zajímavý věci, poznal všechny Anaal Nathrakh a tuhle britskou scénu elektronicky prostřeného black metalu. Pak se na to navalil ten industrial a už to jelo.

Magda: Já bych k tomu jen doplnila, že člověk postupně prostupoval hlouběji v black metalu do experimentálních vod a poznal, že třeba zrovna Ulver mají svoje elektronický desky. Jejich ambientní nahrávky byl pro nás rozhodně dost velký otvírák. Pak norská experimentální vlna, Manes a tak, což udělalo hodně. Přes všechny tyhle boční projekty experimentálních blackařů se člověk dostal k těm čistě industriálním a darkambientním uskupením jako například Lustmord, projekty z Cold Meat Industry, Cold Spring, Aural Hypnox a podobně.

Přemek: On člověk jde postupně od melodických věcí k tomu horšímu. Začal u klávesových ambientů a šel čím dál více do extrému, až skončil u těch největších prasečin, a už se mu dneska nechce zpátky. Už posloucháš bordely a ty melodický jen sem tam.

Magda: Ale zase kdyby člověk na sebe práskl i nějaké ty guilty pleasures, těch samozřejmě je víc než dost. Nějaký trošku bizarní synthwave, witch house nebo vaporwave. Kdo si to nepustí, zvlášť večer před spaním, viď? Se člověk nechce prezentovat s drsňáckou pózou, že jako poslouchá jen pure noise. Máme rádi i spoustu progresivního rocku, shoegaze, psychedelie, temnějšího jazzu, (nejen) experimentální elektroniky i starších grunge či nu metalových věcí. Třeba já nedám dopustit na takové The KLF, Nine Inch Nails, A Perfect Circle či Tool a moc mě mrzí, že jsem posledně jmenované nestihla v O2 aréně a že nikdy nebudou tady na Brutalu, protože zdejší stage na to není dimenzovaná. Ale tohle už vlastně nespadá pod guilty pleasures, že ano. 

Jo, co se těch guilty pleasures týče, koneckonců všichni víme, že největší párty tady je, když přijdou ožralí metalisti trsat na disco.

Magda: Přesně! A to je pak vtipný vidět, že si to užívají, ale zároveň mají sami před sebou a podobně hardline pozérskýma kámošema omluvu, že jsou namol a tedy můžou pařit na techno.

Přemek: Člověk taky nechce poslouchat kytary celej den. My jsme se kdysi namotali okolo Igra sound systemu, což jsou kluci, kteří ten metal i industriální scénu mají rádi a věděj, jak to komunikovat, aby to štimovalo s tím, co lidi mají v hlavě. Že jdou z metalu a jak je tou muzikou potěšit, což oni kluci uměj a je to díky tomu super.

Těch kapel, co máte rádi a podporujete je, je spousta. Můžete ale zmínit nějaká jména, na která nedáte dopustit a mohla být pro fanoušky extrémně metalové, případně industriální scény méně známá?

Přemek: Pro mě třeba byli hodně formativní i v rámci black metalu starší The Axis of Perdition. To není až tak super známá věc, a byla to jedna z prvních kapel, co fakt dokázala tu estetiku rockovejch nástrojů rozpliznout do atmosférickejch ploch. Něco, co pak dělali třeba Blut Aus Nord ještě o třídu zajímavěji, ale The Axis of Perdition byli asi první, kdo to dostali do struktur, které člověk nečekal. Pak v rámci atmosféry jsem byl hotovej z francouzského šíleno suicidalu SoMM ?, to byla taky poměrně extrémní věc, která mi hodně ukázala, jak jinak může být black hozenej. Z industrialu třeba IRM z Cold Meat Industry. A Genocide Organ, což je už ale známá kapela.

Magda: Dnes si už nevybavím až tak méně známá jména, ale i v návaznosti na předchozí otázku, dříve při stahování a objevování člověku hodně rozšířil obzory web jako Last.fm. Když ještě fungoval tak, že na základě vytvořeného profilu, kde jsi měl své oblíbené kapely, ti to vždycky doporučilo další více či méně žánrově podobné, kde ses mohl dozvědět o super obskurních dronovejch, noisovejch a darkambientních projektech, ke kterým by se člověk jen tak nedostal. Protože ještě nebyl bandcamp, ne každý si mohl dovolit udělat vlastní stránku s možností přehrání tracku či alba. Na tom se asi shodneme, že nám to hodně rozšířilo obzory.

Přemek: No jasně, takhle se člověk dostal k francouzský nebo americký blackmetalový scéně, což byly prasečiny jako Antaeus nebo Aosoth. Dnes už známý jména, ale jsou super. Nebo Vrolok, to byla výborná věc. Teď mě hodně bavil britskej projekt Emit, jestli to znáš? Týpek začal jako one man black metal, a teď hraje buďto ambient nebo bordel. A taky jsou ty jeho desky úplně jiný. Hraje jako Hammemit teďka, hodně se přiznal k inspiraci Abruptum, což pro nás byl taky zásadní objev. Ještě ty starý špinavější desky Abruptum, to jsou úžasný věci.

Což by taky bylo zajímavé, zkusit dotáhnout Abruptum?

Přemek: Mě napadlo, že kdybych někdy Morgana potkal, že bych mu navrhl, jestli to nechce zprodukovat s někým. Bláznů ve Švédsku, co by mu to udělalo na krabičky a v kompech, má hodně. Bubeník, kytarista a vokál, a může to tady rozjet bez problému. Kytaru podladí na F, aby to bylo správně Abruptum, a pojede to.

A co koncerty a festivaly, navštívili jste nějaký, na který dodnes pamatujete? A jsou naopak některé skupiny, které jste ještě neviděli, ale rádi byste? Případně i z těch, které nekoncertují nebo už neexistují?

Přemek: Těch koncertů bylo hafo, já vzpomínám třeba, jak jsme se bavili o těch Tool, tak v rámci Ozzfestu ještě se Slayer s Davem Lombardem, to byl úžasný koncert. A na rozdíl od pozdějšího koncertu, Tool ještě neměli takovou tu rockovu image, ale naopak spirituální, LSD, abstraktní… Third Eye tam hráli na 20 minut, metly čuměly a čekaly na Ozzyho Osbourna. Careyho společné sólo s Lombardem, kdy mydlili mini bubínky a rozkošatili tu skladbu. To bylo skvělý. Určitě taky první koncert Aluk Todolo v K4 s Menace Ruine.

Magda: Když jsme u Aluk Todolo, na KALu nám tu hrál Shantidas, což byla skvělá věc. Ale pro mě je každý koncert Aluk Todolo vždycky výjimečný zážitek, ani člověk neví, kolikrát je už viděl.

Přemek: Taky vzpomínám na koncert MK9, když hrál ve squatu na Cibulce, to byla naprostá paráda. To muselo být 2014, protože začala válka na Ukrajině a měl tam záběry z okupace Krymu, rozstřelené lidi na chodníku. Ale tyvole, on to měl tak skvěle podané, že po dvou minutách jsem řekl, že zahazuju synťáky, protože to nikdy umět nebudu, jak to udělal on. Minimalismus, ale tak totálně nasazenej… Pak taky vzpomínáme na Brighter Death Now.

Magda: Když tady přemýšlím nad věcmi, co člověk sám nepořádal, protože ne že by si to neužil, ale vždycky tam je trochu stresu, jestli se to zaplatí, což se většinou nestalo... Možná kromě Inquisition a Phurpy. Například z nedávné doby Wolvennest byli super, taková temná psychedelická jízda. A navíc jsou skvěle sehraní.

Přemek: Taky ještě dodneška vzpomínám na hodně zvláštní koncert, Club Moral v Londýně, když bylo Never Say When: 30 let Broken Flag labelu. Tak to si pamatuju, že byl takovej set, u kterýho člověk nevěděl, jestli se mu líbí nebo ne, ale zanechalo to obrovskej dojem. Člověk nevěděl, jestli to je dobrý nebo není, ale bylo to tak jiný, že to mám dodneška v paměti.

Magda: Pak bych určitě ráda zmínila Arrm na Hradbách Samoty. A Emperor nebo Celtic Frost na Wackenu 2006.

Přemek: To měli Celtic Frost pár koncertů k Monotheist. Hráli pár starých fláků a Martin Eric Ain tam kázal z Rukopisů od Mrtvého Moře tomu davu metalistů. There is no God, Ain Elohim! Metly čekaly na Dethroned Emperor a oni jeli tyhle liturgický pekla.

Magda: Tady by člověk ještě mohl zmínit koncert Devina Townsenda pár let zpátky. Člověk byl posilněn substancí, z které by Devin měl taky radost, a najednou ve chvíli, kdy hrábl do strun, začala z jasné oblohy bouřka. Jak se spustil ten déšť, člověk si řekl, tyvole, to je nějakej super efekt, tady stříká zpoza stage voda. Úplně jsme mysleli, že nás kropí hasiči, že to měl domluvené, aby spustili vodu, když začne hrát. A určitě taky Godflesh nebo Jesu, kteří tady svými hutnými dronovými riffy za úmorného odpoledního letního slunce navodili prazvláštní surreálnou atmosféru.

Přemek: Hodně silnej koncert byli v Mannheimu Genocide Organ. To byl taky blast, pochodovej německej teror.

A co ty věci, které nikdy nekoncertovaly nebo už neexistují?

Magda: Thorns!

Přemek: Aji jsem si říkal, že bych Snorremu napsal, jestli by neudělal Thorns Ltd. tady. Ten krabičkovej bordel, co má s těma vizuálama. A samozřejmě když jsme u těch Thorns, tak by byli super v lineupu Thorns vs. Emperor, ty breaky atd., protože to je jedna z nejlepších blackovejch věcí, co jsem kdy slyšel. Grey Wolves i komplet s Trevorem Wardem v sestavě, což už taky nebude. To by mě hodně bavilo. A chtěl bych vidět Bathory, člověče. Ale aby měl fakt sehranou kapelu, nacvičenou, do toho lidi na samply, aby to byl fakt velkej Bathory koncert se vším všudy. Aby ukázal ty vikingský píčoviny, jak to má bejt, pěkně ve velkým. Aby to mělo amatérské parametry těch vikingskejch volovin, ale faaakt velká Bathory show ve stylu Mercyful Fate. Replika drakkaru na pódiu, to by mně vůbec nevadilo.

Magda: Bohren & der Club of Gore, Greymachine, Techno Animal, Blut Aus Nord, a ještě Urfaust bych ráda někdy viděla živě.

Přemek: A taky bych se podíval na Cadaver se Czralem za bicíma. Chtěl bych vidět, jak naživo nabouchá ty věci z Discipline. To je podle mě nejlépe na bubny zahraná metalová deska, kterou jsem kdy slyšel. Není to ani tak super technický ani rychlý, jak některý bubeníci uměj, ale je to fakt skvěle vymyšlený. Veškerý breaky a záseky, aby ty bicí moc nelezly, ale zároveň tam byly. Líp zkomponované a zahrané bicí jsem snad nikdy v metalu neslyšel.

Magda: A pak z věcí, co taky už asi nikdy neuslyšíme, tak Darkspace. Dát si je ještě jednou poté, co v roce 2008 na Blacklights u Benešova, kde byla zima jak v psinci (nějakých osm stupňů v noci v červenci, kdy přišla studená fronta), rozjeli ten svůj vesmírný cold black metal.

Když ještě zůstaneme u pořádání koncertů, kromě KAL stage máte za sebou asi nejvíce akcí pod jménem Arkham Productions. Z velkých metalových jmen jste do Prahy dotáhli například Inquisition s Revenge, Hell Militiu s Aosoth, Hornu s Blacklodge a nebo také Dødheimsgard s Troll a Hetroertzen. Z těch noise nebo ambientních projektů stojí za zmínku Merzbow, Phurpa nebo Burial Hex. Poslední dobou jste se ale s pořádáním koncertů celkem uklidnili. Sem tam sice stále spolupracujete s Jednotou (Letmo, Heartnoize a další), ale jak to vypadá s Arkhamem do budoucna?

Přemek: Tady to každý vidíme možná trochu jinak, ale já si za sebe myslím, že my to prostě neumíme. Dělat ten promotion čistě za nás za sebe. Nemáme systém, jak se tomu věnovat, jak si vytvářet fanouškovskou komunitu, jak cpát muziku do těch lidí a jak budovat tu scénu. My to podle mě neumíme. Umí to skvěle Heartnoize, a ti to dělaj, v čemž jim hrozně fandíme. A já mám trochu demotivaci to dělat blbě, když to ti kluci a holky dělaj dobře. Oni to budují, protože vědí, že lidem potřebuješ dát nejen industrial a noise věci, ale i něco jiného. Občas nějakou alternativu, něco jak já říkám “z Fullmoonu”, něco, na co ty lidi přijdou, očuchaj si tu promotion skupinu, že dělá i něco pěkného, a pak jim důveřují, i když pozvou něco tvrdšího, že to nebude špatné. Že to nebude samoúčelný bordel, že to stojí za to vidět. Když pozvou… A já ty kapely současný vlastně ani neznám, to je další nevýhoda, že se ani neorientuji v aktuální hudební situaci. Takže když pozveš kapely typu Xiu Xiu a takový popíky, tak si lidi zvyknou, že vidí tvoje logo, protože pozvali tohle, Zola Jesus a další věci. A když zvou nějaký drone, tak to nebude úplně stupidní, ale něco zajímavého. Prostě vidí, že to zve někdo, komu věříš hudebně. A pak na ty bordely dostaneš o trochu více lidí, protože je zajímá, co jim nabídneš, protože sami chtějí, abys jim něco nabízel. A tohle přesně my podle mě neumíme. A proto ty koncerty vlastně vypadaly tak, jak vypadaly. A já s tím, jak působil Arkham, zpětně nemůžu být úplně spokojenej, a myslím, že jsme tam udělali strašně moc chyb a přešlapů. A proto se mi v tom nechce až tak moc pokračovat. Kromě těch úplně srdcovejch kapel, ke kterým máme osobní vztah a kterým rádi uděláme koncert vždy, už jen protože jim to chceme nabídnout jako kamarádům. Je to lepší nechat někomu, kdo to umí, než to patlat v tom našem stylu.

Magda: Já bych to doplnila, a ne že bych úplně nesouhlasila, to nelze říct, jen bych řekla, že na to zkrátka nebyl čas, abychom se tomu věnovali tak, jak by to chtělo. Navíc chápu, že k tomu člověk potřebuje ne jen napsat nějaký článek a hodit promo do zinů, ale i komunikovat s lidmi přes Facebook a Instagram, což my ani jeden nemáme, a nějak si to nechceme zakládat. Chce to sdílet fotky a stories z akcí, nám se do toho moc nechtělo, byť Arkham má profil na Facebooku, ale tím to končí. Ani jsme neměli čas se tomu věnovat, protože se poslední dobou věnujeme kultuře pracovně, a pak nám nezbývá čas na to budovat a rozšiřovat fanouškovskou základnu a udržovat s nimi komunikaci na sociálních sítích i jen tak nevýdělečně. Takže ne že bychom to vyloženě neuměli, ale nebyl čas a vůle se tomu naplno věnovat. Jo, byl vždy zápal pro to uspořádat koncert a nadšení pro kapelu, vypálit nějaký promo před koncertem, ale pak ta promo snaha opět nějak pohasla. Nikam se nedávaly fotky, články, komentáře a tyhle srandičky, což je asi trochu potřeba. Navíc jsme ty koncerty dělali hodně nárazově, a dost lidí na Arkham docela pozapomnělo, kromě tedy kamarádů, kteří nás znají osobně. Nezískali jsme si žádnou širší základnu a nepřitáhli do toho více mladších a jiných otevřených lidí.

Přemek: Ani jsme to nijak nerozšiřovali. Nechali jsme si ty blacky a industrialy, co nás bavily, a vůbec jsme nezvali jakoukoliv větší alternativu a cokoliv přístupnějšího. Neměli jsme ani tendenci zkusit něco většího, co by vyzobalo větší potenciál.

Magda: Takže pro nás je možná výhodnější a lepší to uspořádat vždycky dohromady s nějakou další promotérskou skupinou, většinou s Letmo a Heartnoize, i protože se nějak rozdělí ty náklady. Třeba když pojedou na turné Aluk Todolo, tak to uděláme vždycky, takové ty srdcovky. A musím zmínit, že i díky práci jsem spojená s lidmi ze spolku kolem Libeňské synagogy, kteří tam pořádají kulturní akce, takže můžeme dělat nějaké věci i tam. Ale to je zase limitované tím prostorem, co si můžeš kdy a za jakých podmínek uspořádat. Takže když se něco nabídne, budeme to pořádat spíše v takovýchto netradičních prostorách, kde člověk nemusí platit ještě nějakou raketu za pronájem klubu atd., ale udělá si to nezávisle po vlastní ose. Ale do nějakých větších akcí, kromě toho, co by nám mohl zaštítit KAL na Brutalu, se nám až tak nechce, protože by člověk na tom musel fakt hodně promotérsky zamakat, abychom na tom neprodělali majlant. A na to aktuálně opravdu není energie a čas. Přeci jen peníze teď cpeme spíše do nějaké zvukové techniky a hudebního vybavení pro vlastní projekty a vlastně i pracovně do zvukařiny. Člověk zkrátka už nepotřebuje prodělat nějakých 50 tisíc za promotérsky zpackaný koncert.

Přemek: Já si třeba vzpomínám na poslední Pražský industriální festival, kde to taky dopadlo dost bídně a my jsme tam trochu pomáhali. A tehdejší principál tam měl nějaké kamarády. Hráli tam Empusae nebo Tzolk’in, a bylo to poměrně pěkně nazvučený i nasvícený. A tihle lidi říkali, že to hraje dobře, akorát tu není moc lidí. A on říkal: nojo, my tu promotion prostě neumíme, ale tu akci zajistit zvukově, aby to byla pecka, tohle umíme. A my jsme došli do podobného stádia, kdy dodáme zvuk a světla, a řekneme: tohle umíme. Ale ty lidi tam dostat, to podle mě ne.

Magda: Proto je pro nás výhodnější ta spolupráce, protože to umíme zaštítit takhle, nebo pomoct se zvukem, technicky a samozřejmě i promotérsky a finančně, poskytnout nějakou hospitalitu. Ale abychom si troufli na nějaké větší jméno za sebe, to bychom museli mít hodně peněz navíc nebo by to musel být hodně výhodnej turné balíček.

Přemek: A proč se do toho cpát, když to ti kluci a holky z Heartnoize, Letmo, Alternativy a ][ umí dobře. My budeme dělat zase něco jiného. Kór když je těch koncertů fakt dost a oni to dělají skvěle.

Když se zaměříme na vaše hudební projekty, kdybychom měli vyjmenovat vše, kde jste se jen mihli, asi by to byl taky dlouhý seznam. Za zmínku ale určitě stojí dnes již neexistující Stor, což jestli se nepletu, bylo svého času vaše hlavní dítě, po jehož zániku vznikl dodnes aktivní Magadan. Magda dnes hraje s Erikem (Drén) také v Angel Epilepsia a Přemek pravidelně zpívá v Do Shaska! Je ještě něco, co bychom měli zmínit? A jak důležité pro vás tyto aktivity jsou? Předpokládám, že Magadan je hlavní projekt a zbytek jsou spíše vedlejšáky?

Magda: Stor je spíše pozastavený a dále jsme měli nejspíš jednorázový The Hidden Congregation.

Přemek: Já jsem ještě dostal možnost vypomáhat za mixem a se supervizí v Einleitungszeit, což je pro mě velikánská pocta a strašně si toho cením, že mi Richard svěřil tuhle důvěru a možnost. A cítím se hrozně spokojeně, že můžu s touhle legendou spolupracovat. Už máme za sebou asi šestý koncert. Hráli jsme třeba na Hradbách, před tím někde u Krnova, v Trnavě atd.

Magda: Já tam jsem vlastně občas taky jako live member se synťáky s efektovýma krabičkama.

Přemek: Tohle, s tím, co jsi zmínil, je asi stěžejní. Pak máme nějaké polorozdělané bočáky, ale tohle je ten základ. V Do Shaska! působím od koncertu v Bratislavě, kde jsme hráli s Magadan a dali jsme to dohromady. Ještě tam je Striga, která dělala artworky a nějaké návrhy obalů, a taky tam zpívala. A máme ještě třetí zpěvačku, která se jmenuje Vendy a hrála s náma asi před dvěma lety v MeetFactory. Do Shaska! vlastně nikdy moc vokály neměli. Vendy hostovala na jednom EPčku, kde přezpívala texty různých českých romantických básní. Nemyslím Máchu, ale spíše ty méně známé autory, protože Michal kdysi vyhrabal nějaký výběr těchle post-romantiků a z toho tam něco udělal. Jinak vokály měl vždycky Zlozvuk Sound System, což je boční projekt Do Shaska!, ale s tím jsem nikdy nebyl. Do Shaska! je mívali spíše nasamplované, ale teď už se tam o ně starám jako takový přidružený člen a je to častější spolupráce než jen hostování. I když si vzpomínám, že asi ve dvou obdobích se tam živý zpět taky vyskytoval, ostatně jeden můj předchůdce na postu vokalisty skončil na psychiatrii, tedy mám jednoznačně pozitivní kariérní vyhlídku. Ale taky bych se tomu potřeboval věnovat víc. Michal má spoustu nápadů, já taky, ale scházíme se hrozně a děláme už dva roky EPčko pro Waldemara, takže to je taky hrozná ostuda (pozn. EPčko je hotové - juj!).

Magda: A s Erikem z Angel Epilepsia jsme se sešli ještě před covidem a zatím jsme kromě Hradeb Samoty hráli asi jen v Praze v Baladě. Ale takové nulté nebo premiérové vystoupení bylo čistě náhodné, kdy měl hrát v Underdogs s Instinct Primal, který mě poprosil, abych mu donesla jeden svůj vocal processor, jenže nakonec měl problém s autem a nedostavil se. A když bylo jasné, že nedorazí a já tam ty věci měla, tak Erik napůl žertem řekl, že se k němu s tím mám přidat. Trochu jsme si řekli, co a jak tam mám dělat. Nějaké smyčky a vrstvy různých zvuků a ruchů, kde jsem měnila nastavení efektů pro hlas, aby to nebylo vyloženě zpívaný. Nechtěla jsem to narušovat nějakými texty mimo koncept. A po tomto spontánním vystoupení v Underdogs se to Erikovi líbilo a přiznal se, že už delší dobu přemýšlel jak s Angel Epilepsia dál, a tohle ho nakoplo k tomu, aby to byl dvoučlenný projekt a přijal mě do kapely. Dříve spíše na vokály, ale poslední dobou se to zaměřuje spíše na hru nás obou na syntezátory, samplery, a ten zkreslený vokál se snažím spíše minimalizovat, pokud si to nějak předem neřekneme. I přes to, že jsme ještě neměli regulérní zkoušku ve zkušebně, akorát se předem domluvíme, jak to má vypadat, nám tahle souhra vychází dobře.

I přes všechny výše zmíněné aktivity, hlavním zdrojem vaší obživy je, pokud se nepletu, zvukařina? Samozřejmě vypomáháte se zvučením na akcích jako Hradby Samoty a menších koncertech, o kterých se můžeme ještě pobavit, ale nejvíce zvučíte v divadlech, je to tak? Jak jde vaše záliba v hudbě, o které se bavíme, sloučit s prací v divadle? Pamatuju si například zařazení části skladby od Cradle of Filth během Přízraků od Ibsena nebo noisovější vsuvku v představení Válka. Tohle ale budou, předpokládám, výjimky?

Přemek: Když mluvím za sebe a svou zkušenost v divadle, tak Cradle of Filth v přízracích od Ibsena, konkrétně to byla skladba z Nymphetamine, tak to si tam dal sám režisér. Přízraky tehdy pojal jako horror, protože tvrdil, že Ibsen je nejhorší divadelní autor, kterej kdy žil. A jediný způsob, jakým to jde přežít, je, když to udělá jako totální stylizaci. Takže jsem to představení jen převzal takhle hotový. Ale ta noisová vsuvka ve Válce je naše, protože jsme do Války dělali kompletně celou hudbu, včetně varhanních pasáží, martialy na začátku i ten industriálně noisovej koncert uprostřed. To byla věc, kde jsme dostali plnej prostor se vyblbnout. Takže tam se jely naživo snímané nástroje, bordel a všechno, to bylo skvělý. Jinak se to skutečně tolik nevyužije, ale má to jednu výhodu v praxi. Kolikrát přijdou divadelní tvůrci, ať už autoři hudby nebo režiséři, s nějakým pro ně nestandardním zvukovým požadavkem typu, že chtějí ozvučit kulisu, do který se bude bouchat. Že chtějí kus železa, do kterého se bude mlátit nebo se bude brousit. Že chtějí mít herce se zkresleným dramatickým vokálem, jak bylo třeba v Gretě. A to naše hraní nás obohatilo v tom, že známe techniky a tipy, jak docílit toho, aby to technicky fungovalo bez vazby a bez problému. Aby to bylo opakovatelné vlastně kdekoliv. A jsme schopni ty věci připravit a vypreparovat tak, aby byly jednoduše zapojitelný. Takže se mi kolikrát stalo, že přišel režisér a říkal, že tady má obrovskou dřevěnou zeď a potřeboval by, když do ní bouchne, aby to udělalo ránu celým divadlem, musí to mít dozvuk a doznívat. To asi nějakej mikrofon na to? Vzal jsem piezo za padesát korun, dal k tomu kabel, udělal si v kompu pár řetězových efektů, nějaký gain, aby to nevazbilo, ořezal spodky, a za dvě hodiny jsem mu řekl, ať to jdeme vyzkoušet. Udělal jsem ránu a bylo to ještě lepší, než si myslel. Přitom v industrial noisu úplně nejběžnější praktika ozvučování nehudebních nástrojů. Úplně ten základ - piezo snímač, nějaký gate kvůli zpětné vazbě, ekvalizace a zkreslení. V zásadě tohle se každej noiser učí v první lekci na střední noisovské škole. Takže v tomhle nám pomohlo, že pro nás tyhlety věci nejsou problém. Co je pro nás standardní, je pro někoho velmi nestandardní o tom takhle uvažovat. To samé porty s distorzí, taky víme jak udělat, aby to fungovalo, a lidi s tím mohli běhat před PAčkem.

Magda: Plus třeba i na Palmovce můžu zmínit některé režisérské výjimky, třeba Jan Klata používá jako hudbu Sunn O))), které si sám vybral do představení Něco za něco. I Sepulturu měl ve Faustovi. A dělal představení, kde měl jako jeden z motivů skladbu Lullaby, což byl Scott Walker se Sunn O))) z desky Soused. To tam používal asi ve třech scénách a dokonce nechal i tu druhou půlku zahrát na závěr představení, kdy je Tereza Dočkalová před “znásilněním” Janem Vlasákem. Oni tam jsou asi tři minuty sami a do toho poměrně hlasitě jede ta skladba Lullaby, a lidi se nechají projít fakt tou nepříjemnou situací, tím tlakem, jak zvukovým, tak obrazovým, protože vědí, že přijde hnus toho zneužití. Ale já dělám více pro menší divadla, kde se člověk sice okrajově, ale přeci jen setkává s tím, že ti tvůrci hudby mají požadavky od režisérů, že chtějí něco bizarního, ujetého, industriálního. V jednom představení třeba hrál živě 4-kanálově Aid Kid, ale člověk se může setkat s nějakýma divno-zvukama a požadavkama na tvůrce hudby i na zvukaře, aby vytvořili nějaký speciální efekt, distorzní zkreslení a smyčku. V posledním představení Gorgó chtěli nějaký mohutný basový zvuk, když Kuba Gottwald otvírá brašnu, ve který má uloženou hlavu Gorgony Medúsy, a pokaždé vylézá ven ta monstrózní temnota, co mění vše živé v kámen, tak jsem vytvořila hodně vrstvenou basovou stopu na Moog Sub Phatty synťáku. Člověk se tedy při práci v divadlech může realizovat i více kreativně a bývá tam mnohdy přesah nejen do industrialu či ambientu, ale i metalo-dronových žánrů. Třeba ve Vile Štvanice Divadlo Letí zase nedávno zařadilo do hudby k inscenaci skladbu od Godspeed You! Black Emperor, takže se to mírně setkává, ty naše pracovní i soukromé aktivity.

A když se přehoupneme od zvučení divadelních představení k pořádnému hluku, můžete zmínit nějaké zajímavé zážitky z těchto akcí? Asi se hodí říct, že standardních metalových koncertů v klubech, kde jde o nějaké vybalancování nástrojů, od kterého má většina návštěvníků +- podobná očekávání, až tolik nezvučíte. Jaké je dělat zvuk noisovým interpretům například na různých hradech a zámcích v rámci Hradeb Samoty?

Přemek: To bude podle mě každý člověk dělat jinak. Každý si k tomu musí najít nějaký klíč, který mu umožní to udělat tak, aby se pod to “podepsal”. Pro mě osobně to je tak, že se tu hudbu snažím interpretovat. Dostávám nějaké hudební informace z hudebních kanálů, třeba teď v Hlukové Sekci, kde jedou čtyři lidi naráz přes různé krabičky a improvizujou, co to de. A já třeba dělám to, že si vždycky malinko přidám nějakého člověka a říkám si, že ten zrovna jede spodky a vejšky, a těch je tam relativně dost, to ven jít tolik nemusí. Další jede nejvyšší vejšky, ty tam trošku chyběj, tak je nechám víc. A vytvářím z toho koláže tak trošku po svým. Ne že bych jim do toho nějak příliš šel, ale spíše se snažím udělat to, aby si ti umělci zároveň nepřekáželi. Když hrají dva basovou frekvenci, aby ty basy nešly do sebe, ale šly malinko od sebe a bylo jasný, že to jsou dva různý zdroje basů, dva různý nástroje. Je to malinko jako když dirigent diriguje orchestr a říká si, dechy trochu míň, housle se do toho trochu opřou, ať je ta atmosféra trošku jiná. Je to taková reinterpretace těch věcí. Dát tomu nějaký tvar, který si myslím, že nejlíp předá sdělení té kapely divákům.

Magda: V zásadě asi ano, nevím, jestli bych to nazvala reinterpretací. Zvukař by měl naplnit očekávání kapely nebo toho projektu, když si tedy nevymýšlí úplný nesmysly. Je třeba srovnat nějaké frekvence, korigovat je vzhledem k prostoru a nebát se to dát dostatečně nahlas. Člověk musí poslouchat, aby to nebylo vyloženě nepříjemný, ale noise nemůže být na nějaký obývákový poslech. A když tam je více členů a každý má svůj nástroj a výstup, tak se asi shodneme na tom, že člověk to musí nějak dohrávat s nimi. Není to o tom, že bys pak šel ven na pivo a cigáro, ale musíš u toho bejt a vnímat, co se na pódiu děje. Když tam je hromada mikrofonů a nějakých perkusí, tak když se zrovna nepoužívají, klidně je stáhnout, ať nejsou náchylný k vazbě a nechytalo to zbytečně bordel z odposlechů a tak. Ale když je zrovna ten mikrofon používaný, tak mu umožnit dostatečně se prosadit v záplavě zvuků ostatních nástrojů.

Přemek: To souhlasím. Repráku jako takovému je vlastně jedno, jestli do něj frekvenčně jde metal, klasika nebo harsh noise. Tam jde o výkonové výkyvy, které mohou být nebezpečné, a ty jsou stejný v metalu i noisu. Takže argumenty některých zvukařů, že když tam pošleš moc ten noise, že to zničí bedny, jsou nesmysl. Jde fakt o silný špičky, ale jestli ti bubeník pořádně kopne do kopáku, nebo ti harshnoiser vyjede čtverec ven, může vyjít nastejno. To, že metal hraje nahlas a noise potichu, protože se bojíš o bedny, je nepochopení toho, jak ta hudba funguje. A co se těch netradičních prostorů týče, tak je to o tom, že některé prostory mají hodně specifickou akustiku a člověk se nesmí bát té bedně sebrat nějaké frekvence, které se tam vytváří samostatně. Typicky v Rosicích to jsou basy kolem 90-100 Hertzů, které v tom sále vznikají prakticky samovolně. A často se v těhle prostorech s klenbama a vyššíma stropama stává, že ty koncerty jsou strašně přebasovaný, protože zvukaři se bojej stáhnout si ty basy třeba o 24 decibel na processingu těch beden. Ale v momentě, kdy já slyším, že tam ta stovka je furt, a mám to o 6 decibel podkopnutý, tak jdu prostě dolů, dokud to není nějak snesitelný. A jestli to znamená ty basy stáhnout úplně na nulu, tak to prostě udělám. Protože je jedno, co ten reprák udělá sám někde venku nebo v aktusticky vytlumený místnosti. Důležitý je, aby to v tom prostoru znělo dobře a zněly tam všechny nástroje a frekvence. A pokud je třeba podkopat subbasy, tak se pustěj na polovinu. To ego, že máš hezký subbasy a tak je chci dát naplno, nemůže přebít to, že to má znít dobře. Takže jde primárně o frekvenční akustiku té místnosti. Osobně já mám problém s tím, že když je něco přebasovaný, tak ty basy na sebe strhávaj pozornost. Když někam půjdu a je tam moc basů, tak člověk vnímá ty basy a ne zbytek té struktury, a přijde mi, že to strašně ruší a nejde slyšet zbytek toho pásma. 

Magda: Kolikrát jsme narazili na to, že když si umělci hudbu míchaj doma “ve studiu” a nemají bohužel k dispozici subwoofer reproduktor, tak mají často tendenci to masterovat tak, že pořád přidávají na basových frekvencích a furt se jim to nezdá dostatečné. Ale když si to neposlechnou na PAčku nebo jinde kromě sluchátek nebo repro soustavy, kde ten subwoofer chybí, jde kolikrát vidět, že to je tzv. obývákový projekt, kde se snažili basy uměle přidat, protože je tam zkrátka moc neslyšeli. A pak to bývá ve výsledku hrozně výrazný na těch rušivých hučivých basech (cca 80-100 Hz) na úkor ostatních frekvencí. Někde to potom musíš naživo stáhnout, aby to bylo nějak srovnaný pro PA soustavu a nebylo to jen otravný houkání a naopak vyniklo celé zamýšlené spektrum.