1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)

(5) ORANSSI PAZUZU - Mestarin Kynsi (04/2020)

- k Finům jsem se dostal až s minulou deskou Värähtelijä (2016), ale na rozdíl od kolegů jsem jí nějak nepřišel na chuť. S novinkou je tomu přesně naopak. Skvělá, dokonale namotávající blacková psychedelie s multižánrovým přesahem. (LooMis)

- tahle šamanská hypnóza mě úplně smetla. Předchozí dvě desky jsem neslyšel, ale cosi mi říká, že tahle věc u mě skončí v letošním topu. (onDRajs)

- důkaz toho, že kapely, které podepíší smlouvu s Nuclear Blast, nemusí vyměknout ani hrát popíkové sračky. Oranssi Pazuzu se na Mestarin kynsi podařilo nejen zachovat si svou tvář psychedeliků experimentujících s black metalem, ale zároveň se opět posunout trochu jinam. Větší použití elektronických prvků rozhodně vítám, zvuk desky mě u téhle hudby taky baví. Celé album je navíc chytlavé, promyšlené, místy rychta jak prase, následně zase noisový výplach. (Bandcamp) (mIZZY)

- dejte mi houbičky a pouštějte na repeat Uusi Teknokratia. (brutusáček)

- mám pocit, že s black metalem tu společného už moc není, ale o to větší jízda nová deska „pomerančů“ je. Troufám si tvrdit i něco o zařazení do nejužších nominací alba roku na konci roku. (bizzaro)
 
(5) ULCERATE - Stare Into Death and Be Still (04/2020)

- vzal jsem to na milost, ale myslím, že Ulcerate mají nejlepší léta za sebou. Novinka jakoby byla určená těm, pro které byli Ulcerate dřív moc komplikovaní, neuchopitelní, extrémní. Tady marně čekám na nějaký "headbanging" riff, který by album zvedl z té postmetalové nudy, která tady trvá skoro jednu hodinu. (onDRajs)

- i když se jedná o nejklidnější desku kapely, dost možná mě z posledních tří alb baví nejvíce. Má fakt skvělou atmosféru, zvuk, dobré riffy a po celou délku drží skvěle pohromadě. Na poměry Ulcerate možná sice nejjednodušší nahrávka, do které se dobře dostává, ale s každým poslechem mě baví o to více. Závěr songu Stare into Death and Be Still už delší dobu nemůžu dostat z hlavy. (Bandcamp) (mIZZY) 

- není o čem, žhavý kandidát na desku roku. Vyhlazení zvuku a vyhlazení duše. Nejdelší počin zaměřený tentokrát (opět) na atmosféru, takže skloňování k The Destroyers of All je na místě. Přístupem k věci budou konkurovat desce Immoto od Nero Di Marte, ale hobitům se lépe daří „udržet pozornost“. Vše do sebe zapadá, nic se nenatahuje, plynule budují zoufalost takže ta hodina vlastně docela uteče. Ulcerate po šesté a stále na výbornou! (brutusáček)

- jednoznačná volba za tip na desku měsíce. Po jejím dohrání mám neodbytné nutkání pustit si ji znovu, aniž bych měl důvod zopakování si nějakého konkrétního momentu nebo celé skladby. Deska totiž na mě působí velmi kompaktně. Musím také vyzdvihnout jakousi sofistikovanost, která nutí objevovat, a přitom z toho určitě necítím kalkul takové té povinné složitosti v rámci žánru tech. Pěkně to plyne jako celek. Deska bude určitě vysoko i v ročním zúčtování. (Bandcamp) (Herelson)

- nevím, zda můžu říct nejpřístupnější, ale nejposlouchatelnější deska Novozélanďanů Stare into Death and Be Still dost možná bude. Nablacklejší ráz sluší, zvolnění také a melodičtější polohy rovněž. Za mě palec nahoru, neb za poslední roky se mi už rozplizlá forma posledních desek, kde se nápadů chytalo velmi těžko, vzdalovala. (bizzaro)
 
(3) KATATONIA – City Burials (04/2020)

- co mají společného Katatonia, Anathema a třeba Opeth? Vydávají co dva-tři roky, neúměrně přírůstku skutečně výrazného matroše. Výsledkem je minimální vzrušivost, nulová překvapivost a skvělá kulisa k mytí nádobí. (piTRs)

- titul Dead End Kings byl narážkou na fakt, že Katatonia jsou sice králové (svého stylu), ale ve slepé uličce. City Burials z ní chce vycouvat, kapela to zkouší podobně jako Leprous sázkou na větší rockovost a netlačí tolik na pilu. Snaha o změnu se cení. (onDRajs) 

- nedávno jsem si dal rychlý průtah diskografií a hle, Švédi dodali další kus. Jo, je to jejich styl posledních desek, ale zvuk ještě víc pop a funguje to. Jelikož jsem fanda klipů, kde se objevuje noční město dávám bonusové body navíc za Behind The Blood. (brutusáček)
 

(3) TESTAMENT - Titans of Creation (04/2020)

- srdcovka, jejíž evoluce se pro mě ale zastavila před drahnými 26 lety na Low. Demonic byl úlet a potom jde už jen o trochu jiné brusy téhož mustru, z nichž předposlední The Brotherhood of the Snake z řady vyčnívá asi nejvíc. Třeba poslední Megadeth jsou svým způsobem taky rutina, ale to srdíčko tam pulsuje víc. (piTRs)

- v podstatě jen další Testament.... Má to jedno velké ALE! Album je parádně našlapané a poslouchá se samo. Typické Petersonovské melodie, tah na bránu, Chuck Billy jako vokální jistota. OK, nic nového pod sluncem, ale rozhodně je za to nebudu hanit. Povedené album. (onDRajs)

- první deska Testament, co mě po poslechu nebavila. Druhý už se mi zdál diametrálně odlišný, takže i když ji sem dávám, budou muset nějaké ještě následovat. (bizzaro)
 
(2) AMNUTSEBA - Emanatism (03/2020)

- zásadní setkání Deathspell Omega a Portal. (vaněna)

- jak už napsal v recenzi Vaněna, Deathspell Omega + Portal = Amnutseba. V téhle rovnici však tkví prakticky veškeré plusy i mínusy kapely. Jasně, kapela navazuje na jedny z nejmodernějších trendů v extrémním metalu a nedělá to kdovíjak blbě, takže fanoušky výše zmíněných kapel a kapel na ně navazujících pravděpodobně zaujme. Na druhou stranu nepřináší nic výjimečného, nového ani extra silné momenty. Některé dobré riffy s atmosférou tu sice jsou, takže Emanatism na chvíli zabaví, ale tím to satanužel končí. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
 
 
(2) BLACK CURSE – Endless Wound (04/2020)

- death / black mlátička od lidí z Primitive Man, Spectral Voice, Blood Incantation a Vasaeleth, takže je jasné, že se jedná o solidní mrdanec. Předchozí tvorbu jednotlivých členů sice budu mít pravděpodobně raději než Černou kletbu, Endless Wound by ale měl každý fanoušek zhudebněné smrti slyšet, i přes to, že kromě vynikajícího vokálu nepřináší nic moc nového. (Bandcamp) (mIZZY)

- havěť ze Spectral Voice a Blood Incantation přináší jak jinak než pěkný hnus. (brutusáček)
 
 
 
 
 
(2) BYTHOS - The Womb of Zero (04/2020)

- Behexen a Horna týpci na Terratur, tzn. v kvalitě. Zní to solidně, ale možná je to ken profesorská behemothem líznutá rutina. (vaněna)

- nová finská Terratur Possessions kapela, ve které působí frontman z Behexen a další dva lidé zapletení rovněž v Behexen, Horna, Deathchain atd. Hodně melodický black, žádná přehnaná agrese, spíše příjemný popík, ale na nenáročný poslech OK. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
 
 
 
 

piTRs

WALTARI - Global Rock (03/2020)
- u pana Hatakky je ta dvaapadesátka skutečně jenom číslo. Novinka je skvělá, s ozvěnami sahajícími až někam k Radium Round nebo dokonce So Fine! a naštěstí bez vážněji míněných experimentů s death metalem. Zatím asi největší letošní potěšení.

vaněna

PAYSAGE d'HIVER - Im Wald (06/2020)
- trošku zlomyslně kvituju, že někdo leaknul novinku arcielitářskýho švýcarskýho projektu Tobiase Mockla z Darkspace. Opulentní porcička meditativně monotónního raw blacku.

ENEPSIGOS - Wrath of Wraths (03/2020)
- Satanáši s hodně natlačeným materiálem. Rychlost i běsnivost na rozdávání. Gionata Potenti (Blut Aus Nord, Darvaza, Chaos Invocation...) + zpěvák z Nordjevel a mají novýho kytaristu. Daleko lepší než debut.

BLACK MAGIC SS - Rainbow Nights (04/2020)
- gay nazi psychedelie, předchozí desky byly asi trochu lepší, ale pro milovníky sedmdesátkovýho zvuku povinnost.

PERDITION TEMPLE - Sacraments of Descention (03/2020)
- USDM špičkové kvality. Není vůbec co řešit. 

LooMis

ABYSMAL DAWN - Phylogenesis (04/2020)
- zvuk, propracovanost, nápady, tlak. Jednoznačně nejlepší death metal, co jsem si v dubnu pustil do uší a která asi ani nebude chybět v bilancování na konci roku.

VAMPIRE SQUID - Reinventing the Eel (04/2020)
- po šesti letech nové deska, opět pojatá se stylovou nadsázkou, která ale na Nautilus World působila daleko přirozeněji.

ARONIOUS - Perspicacity (03/2020)
- poslední dobou si ujíždím na tipech od Herelsona a tohle je majstrštyk. Jaký rozdíl oproti loňské desce Equipoise (viz staroby)! Sice stejný styl (technický death metal), taky na kontě EP a jedna (tato) řadovka, ale! Hoši už hrají nějakých 10 let a evidentně mají jasno, jak na to jít - tohle je hodně výživný materiál, na kterém by si měli pošmáknout zejména milovníci Obscura a Decrepit Birth. 

SEPULTURA – Quadra (02/2020)
- jsem rozpolcen – první polovina desky maká, nekompromisně nakládá a je tam cítit stará Sepultura. Ale druhá polovina mi už přijde spíš na Kisserovu sólovku. Přitom to jsou neméně skvělé skladby! Ale dohromady mi to prostě stále moc nesedí. Takže - dám tomu čas.

MORTIIS - Spirit of Rebellion (01/2020)
- kdeže loňské sněhy jsou - dvě skladby naporcované na díly, kde je srovnatelně kvalitních nápadů, jako když Babica se Sapíkem vaří.

FROGG - A Reptilian Dystopia (EP) (01/2020)
- jednočlenný projekt z New Yorku pohybující se na pomezí technického death metalu a deathcoru, ze kterého vykukují zajímavé (klávesové) nápady, klidně bych jich tam natlačil víc. 

onDRajs

BENIGHTED - Obscene Repressed (04/2020)
- moderní superrychlý námrd, kde je čas na spoustu odboček i moshing. Kdo má rád současnou tvář Aborted, neměl by váhat.

mIZZY

GNAW THEIR TONGUES – I speak the truth, yet with every word uttered, thousands die (04/2020)
- dalších 35 minut skřípajícího a dunivého power elektro / noise bordelu a Moriesových skřeků. Byť s GTT ma za sebou i lepší alba, opět to je správně nepříjemná nahrávka, přesně jak máme rádi. (Bandcamp)

DUIVEL – Tirades uit de Hel (04/2020)
- nové nizozemská black těleso ze stáje Ván Records, kde hraje na kytaru bubeník z Urfaust. Neandrtálsky nasypaná ohavnost se čtyřmi hostujícími zpěváky a překvapivými, ale dobře znějícími klávesami, které tuhle ožraleckou zábavu příjemně oživují. Doporučuji i loňské EPčko. (Bandcamp)

HÄXANU – Snare of All Salvation (03/2020)
- další z mnoha projektů, za kterými stojí Alex Poole ze Skáphe, Chaos Moon atd. a neznámý zpěvák. Jako tradičně je zde jistá kvalita zaručena a najdou se tu některé slušně bzučivé a dobře melodické riffy, u kterých se mi občas vybaví něco jako Memoria Vetusta na koksu. (Bandcamp)

OFERMOD – Pentagrammaton (06/2020)
- debutové album nadupaného orthodox blacku, které nařval NSK z Teitanblood. Vydáno 15 let po nahrání. (Bandcamp)

ÁRSTÍÐIR LÍFSINS & CARPE NOCTEM – Aldrnari (03/2020)
- split dvou dvaadvacet minut dlouhých songů. Hlavně teda kvůli Carpe Noctem, což je jedna z poněkud neprávem přehlížených kapel z Islandu, a to i když sdílí dva členy s Misþyrming. (Bandcamp)

THE NECKS – Three (03/2020)
- další, do tří skladeb rozdělená, hodinovka od The Necks. Na rozdíl od koncertů, které jsou z počátku klidnější a pak se rozjíždí, zvolila trojice na letošním albu přesně opačný postup. První song je hodně wtf rozjetý free jazz, po kterém se album uklidní do ambientní polohy a závěrečná dvacetiminutovka je pak velká pohoda. (Bandcamp)

PULLED BY MAGNETS – Rose Golden Doorways (02/2020)
- doporučení z března od JSt jakožto Kayo Dot či Khanate doom jazz rozhodně nalákalo. Osobně mi tam chybí více temné atmosféry případně opravdu tíživých momentů, ale je to rozhodně fajn. (Bandcamp)

AddSatan

HEXVESSEL – Kindred (04/2020)
- už jsem nad nimi „lámal hůl“, předchozí dvě desky mě převážně nebavily, resp. All Tree jsem ani nebyl schopen doposlouchat. Na Kindred se McNerney a spol. částečně vrací k „zadoomanosti“ a lehké divnosti prvních dvou desek, zvláště závěrečná Joy of Sacrifice zní jako nepoužitá skladba z Dawnbearer. Ale najdou se tu i nové prvky - třeba divočejší, rané King Crimson evokující pasáž v první skladbě, nebo najazzle-trip-hopoidní, portisheadovská Bog Bodies. Postupně se mi začaly líbit všechny skladby, jen Kindred Moon a hlavně Magical and Damned mě v pár chvílích trochu štvou až přílišnou vlezlostí. Na první dvě alba a EP to samozřejmě nemá, ale i tak – příjemná deska. (Bandcamp)

DAVE PHILLIPS – Post Homo Sapiens (01/2020)
- mix musique concrète / noise / field recordings / drone / dark ambientu – v různém poměru. Nejpovedenější je hned úvodní Biosemiotics se zneklidňujícím bzučením hmyzu (?) a „umrlčím“ chrčením a mručením (apod.) hostující vokalistky, díky rytmickým úderům to působí až rituálně. Další skladby jsou také celkem dobré/fajn, jen v té druhé mi vadí vysoké frekvence. Mimochodem – Dave Phillips je bývalý basák jedné z prvních noise/grindcore kapel Fear of God. (Bandcamp)

brutusáček

AUGUST BURNS RED – Guardians (04/2020)
- trochu nenápadně vyšla v době pandemie nová deska králů metalcore.  Američani jsou proslulí svojí melodičností a hitmakerstvím na první dobrou, to se na novince nekoná. Američani sázejí spíše na breaky než snahu za každou cenu vytahat melodie z klobouku na počkání, ale zase žádná revolta to není. Poctivá práce. Na to že se jedná o devátý kus během 15 let si drží svojí úroveň.

MASERATI - Enter The Mirror (04/2020)
- Maserati se ozývají po pěti letech. Postrock/instrumental pro ně byla vždy malá škatule a jejich skladby měly vždy taneční feel. Tentokrát synthy a elektroniku používají ve větší míře a výsledek je opravdu dance!

JSt

TELESCOPING - s/t (04/2020)
- výborná (volná) improvizace, spíš vyklidněná, plochová, zvukově velmi zajímavá záležitost.

LOUISE BOCK - Sketch for Winter VII - Abyss: For Cello (01/2020)
- velmi solidní drone cellistky ze Spires That in the Sunset Rise.

Herelson

SYMBOLIK – Emergence (04/2020)
- solidní práce v melo/tech/speed rybníčku. S přibývajícími poslechy však deska pro mě přestává růst, škoda. (Bandcamp)

bizzaro

DAN BÁRTA & ILUSTRATOSPHERE - Kráska a zvířený prach (03/2020)
- zásadní překvapení se asi nekoná, ale některé skladby jsou vážně pecky až to bolí.
 

LooMis

EQUIPOISE - Demiurgus (03/2019)

- během karantény jsem se dostal i k tomuhle loňskýmu materiálu, který už zmiňovali Herelson a bizzaro a v zásadě to správně shrnuli – bezpražec je zbytečně moc vyhoněnej a v podstatě je permanentním rušivým elementem při poslechu (chtě nechtě k němu sklouzává pozornost). Uvidíme, co přinese budoucnost, zatím je to takové prog/death přešlapování na místě a rozkoukávání se, kterým směrem se vlastně vydat – jestli do melodiky, nebo víc do brutality.

onDRajs

SEPULTURA - všechno
- po letech zjišťuju, že je mi po všech stránkách Derrick sympatičtější než Max. Líp frázuje, intonačně sebejistý, zvládá čisté vokály. A novinka vraždí!

AddSatan

GEORG FRIEDRICH HAAS – Solstices (2019)
- současná kompozice / „moderní klasika“, pro 10 nástrojů (mj. trombón a basklarinet). Povětšinou táhlá, droneující, pracující hlavně s mikrotonalitou (alikvóty), ale (skoro) pořád se tu něco děje, je to i poměrně dynamické a najde se i několik rozbitějších míst. Zatím asi všechno, co jsem od Haase slyšel, se mi dost líbilo a tahle skladba není výjimkou. Oficiálně to asi ještě ani nevyšlo (?), ale válí se to na YouTube, takže poslouchejte (případně sdílejte), než to smažou!

JSt

YOUNG ECHO - s/t (2018)
- bristolský kolektiv s několika poměrně známými jmény (Kahn, Vessel, Neek) a jeho epos, který vychází hlavně z dubstepu, ale dost ho rozvolňuje, přidává deklamace a nepohybuje se jen v chladné temnotě, porůznu tam probleskují vyloženě krásné věci. Strašně povedená věc, překvapuje mě, že jsem ji nezaregistroval dřív.

THE SILVER FIELD - Rooms (2019)
- dostal jsem se k tomu přes skvělou novou skladbu, která funguje jako teaser na letošní červnové album. Není to úplně vyrovnané, ale hlavně na začátku je několik ambientních písniček, které jsou hrozně příjemné, ale naprosto ne banální, což se povede málokdy a hrozně mě to pak baví.

PETER EVANS - Lifeblood (2016)
- vynalézavý trumpetista Evans byl skvělý naživo se Zornem, ale až teď jsem se dostal k nahrávkám. Překvapivě jsou skvělé.

DROWNING CRAZE - Heat (1982)
- probíral jsem nějaké dva tři roky staré záložky a vypadl na mě třeba tenhle singl. První skladba je top, je to na hraně čirého kopírování Bauhaus, ale vyrovnává se to jejich nejlepším skladbám, tak proč ne.

AUTISTIC DAUGHTERS - Uneasy Flowers (2008)
- Radian-related – a ten jejich důmyslný post-rock v tom je slyšet, ale je to se zpěvem. Moc pěkná věc.