11:00 AHUMADO GRANUJO
12:10 GODS TOWER
12:45 INGROWING
13:20 SKARHEAD
13:55 BE'LAKOR
14:30 ABORTED
15:05 THE SAFETY FIRE
15:45 TEXTURES
16:25 NORMA JEAN
17:05 SÓLSTAFIR
17:45 KYLESA
18:25 volno (Sodom přesunuti)
19:10 FINNTROLL
19:55 IMMOLATION
20:40 SIX FEET UNDER
21:25 AGNOSTIC FRONT
22:10 AT THE GATES
23:10 IMMORTAL
00:10 MOONSPELL
00:55 GODFLESH
01:40 VIRUS
02:30 SODOM
 
Budvar Club Stage:

18:00 DIVADLO MARZA
19:55 COLP
21:00 WATCH MY DYING
22:05 CULT OF FIRE
23:10 THE MONGOLOIDS
00:20 SHAPE OF DESPAIR
01:40 TORTHARRY
02:45 LAHAR
 
LooMis: První kapela – kult české grindové scény s neméně kultovními postavičkami v sestavě - AHUMADO GRANUJO. Jenže program je posunut, juchej, takže je ještě trocha času se správně naladit. Jenže ouha, kam se hrabeme na Buraaaaka – neuvěřitelný tah – 5 piv (třetinky) nebo víc za show? Sluníčko svítilo (jako tento den jediným), párty parádně plynula – zábavné proslovy (holky v gotických róbách na toikách nejlepší), takže všichni, kteří dorazili (a nebylo jich málo) nemohli litovat.

AddSatan: Po ránu je nejlepší začít rozcvičkou, tak jsme si zatančili s AHUMADO GRANUJO – škoda počátečního zpoždění/prodlevy, také bylo dost znát, že už je kapela vlastně nefunkční, chyb a výpadků (hlavně bicí) nemálo, Buraaaak se Vepřelcovi rovnat prostě nemůže, ale jo, člověk se prostě chtě-nechtě bavil, tančil, zavzpomínal na dny jejich největší slávy a o to tu asi šlo. Pak „zkulturňovací“ pauza a delší pauza na rum(y).

Střap: Den druhý okouknuto AHUMADO GRANUJO a pro lidi kult a pro mě zajmavý vidět, jak to bude vypadat. Nebylo to špatný, jen mi přišlo, že těch elektro vsuvek bylo možná až moc a málo chrochtajících perel. Nevím, nejsem zrovna někdo, kdo by to musel.

LooMis: Kroužkované. Víc asi netřeba dodávat, Marast zcela neomylně ihned po Ahumadu vyrazil si pořádně zavdat do Kobky. A nebylo to na jedno - dnešnímu odpoledni padla za oběť celá řada kapel. Do programu byli neočekávaně nasazeni  INGROWING, kolem kterých procházím v čase hladu, kdy se jdu zasytit na gulášovku. I budějičáci pokračují v  párty duchu dne: „tahle skladba je pro všechny huliče, kterých je nejvíc v Českých Budějovicích“). Dokončuji kolečko a usedám mezi stále více a více veselé marastí družiníky. Ještě jednu krátkou obchůzku (spíše zdravotně nutkavého charakteru) absolvuji během ABORTED, akorát ve chvíli, kdy hrají The Origin of Disease věnované Textures. Pořádná hecovačka nastává až na THE SAFETY FIRE.
Těsně před festivalem kapele vyšel klip, který hodně napověděl o směřování, stačí asi další jméno z Ostrovů – TesseracT. A živě to do puntíku také sedí – matematika, vypjatý vokál, sekačky. A všichni samozřejmě dostatečně emo (kytaristi stejné nástroje, jenom barevně odlišené, jeden navíc s krásným knírkem prvorepublikového svůdníka). Trochu přehulená basa, minimalistické bicí, na podzim to může být v doprovodu BTBAM a Periphery hodně zajímavé.

Skvělé naladění na TEXTURES. Poprvé bez dlouholeté opory Erica. Poslední deska, první s Daniëlem de Jonghem úplně nepřesvědčila právě kvůli jeho příliš velké snaze natlačit se do poloh svého předchůdce. Ale svůj podíl má i hudba, která je tentokrát jenom spíše dobře odvedenou rutinou, než dílem inovátorským. Ale matadoři Brutal Assaultu nezklamali, začíná se skvělou hypnoticky pulsující basou v Surreal State Of Enlightenment z Kroužků (aha, tak proto ten Budvar celý den!) a Regenesis. Trochu brek, že nezazněla Millstone a místo ní Stream of Consciousness, ale času je málo a vybírat je rozhodně z čeho. Silhouettes se taktéž probralo třikrát, z novinky jsem čekal víc než jen Sanguine Draws the Oath (co Black Horses Stampede nebo Reaching Home?), ale pravda, zrovna tahle skladba skvěle zapadla to setlistu a Daniël dokázal, že zpívat sakra umí. (Hrálo se: Surreal State Of Enlightenment, Regenesis, Storm Warning, Stream of Consciousness, Sanguine Draws the Oath, Awake, Laments of an Icarus.)

Navazující NORMA JEAN mi přišli přehnaně uvřeštění, postrádal jsem trochu víc agresivity, hutnosti, očekávaný knokout se nedostavil. (Hrálo se: Leaderless and Self Enlisted, The Anthem of the Angry Brides, Face:Face, Coffinspire: Multitudes, Multitudes in the Valley of Decision!, Blueprints for Future Homes, The End of All Things Will Be Televised, Vipers, Snakes, and Actors, Memphis Will Be Laid to Waste.)

AddSatan: A jde se až na SÓLSTAFIR – pro mě potřetí, poprvé festivalově, hraje se až na jednu výjimku z posledního alba, mám o trošku radši starší, ale tak nějak mi to sedlo a bavil jsem se celou dobu. Příjemná, nenucená a melancholická muzika, z které ten Island prostě cítíte, mám slabost pro Tryggvasonův divno-plačtivě-mollový vokál, navíc upustil od dřívějšího hecování, tleskám, bylo to parádní.

Gorth: Pohodové sobotní zevlení končí dost náhle a nepříjemně, paranoiou, že dorazíme pozdě na SÓLSTAFIR. Jako v každém špatném příběhu, který se má prodávat, to však končí dobře, popravdě řečeno, velice dobře. Sólstafir nastupují za zvuku intra a my se na ně smějeme jako sluníčka. I napotřetí ta kombinace béčkovosti, zasněnosti a především opakování funguje úplně skvěle, přestože to není ta totální hypnóza z Exitu ani vyražený dech z Brna. Hrály tři věci z novinky a zavíralo se úžasnou Goddes of the Ages. See you in Romania! (Hrálo se: Ljós í Stormi, Þín Orð, Fjara, Goddess of the Ages.)

AddSatan: Pár kroků doleva na KYLESA, ty jsou ze začátku až moc potichu, pak se to zlepšuje, ale i tak je to dobrá jízda, jedou největší pecky, 1,5 bicích by se dalo sice využít lépe, ale občas to svůj smysl mělo, bylo to chytlavé, přitom rozhodně ne hloupé, jo nakonec taky paráda. Po občerstvovací pauze stíhám konec FINNTROLL – asi jediná z těch infantilních „tralala-ejchuchů-folk metal“ kapel, co se mi (kdysi) líbila a  těch pár skladeb mě bavilo i tentokrát, asi v tom měl prsty i rum.

Gorth: KYLESA a ten jejich stoner na mě funguje parádně, dva bubeníci to ženou razantně vpřed, navíc Laura, která se střídá ve zpěvu s druhým kytaristou, má fajn hlas a dobře vypadá (hihi, až teď jsem si uvědomil, že nejblíž klasickému ženskému vzezření měli do té doby Alcest, ta Polka z Obscure Sphinx byla dost punková). Ale všechny ty songy si jsou dost podobné, půl hodiny a dost, pryč. Mimochodem, večer jsem potkal kytaristy Kylesy v areálu u merche. (Hrálo se: Tired Climb, Don't Look Back, Said and Done, Running Red, Forsaken, Scapegoat.). Další cca dvě hodiny jsem se motal po areálu a nasával ambienci a docela se na ní plavil. Na IMMOLATION jsem zašel jen tak ze zvědavosti, ale bavili mě. A to je u deathu věc tak výjimečná, že to musím zmínit. Poctivá temnota. Ten plešatý kytarista zabíjel. Až ke konci mi to trochu sklouzlo k průměru, a ta metalová póza byla hodně zbytečná. Nicméně dobré.

Střap: TEXTURES. Hm! Tak já nevím, prostě jsem ten, kdo nerozdejchal odchod Erica a pán marastí chvalobandy Cilice mi přišel jak muzikálověj zpěvák. Nuda. Zklamání a to jsem je měl rád. Ovšem úder IMMOLATION byl naprosto skvělá pecka. Pokud to napálíte Close to a World Bellow a dalšíma skvělejma peckama, ať už se jedná o Into Everlasting Fire nebo Under the Supreme, No Jesus No Beast, nemůže být o pravosti NY stylu pochyb. Poslední dvě skladby byly věnovány panu Craigu Smilowskému, jinak drummerovi z prvních dvou desek. Skvělé vystoupení, které si rád zopakuji v HooDoo, kde budou se supportem Heaving Earth a hlavním headlinerem Marduk. Krásný vystoupení pořádný legendy death metalu.

AddSatan: A pak se otevřelo samo peklo – IMMOLATION začínají s jejich (pro mě) asi největším „hitem“ – Close to a World Below, ten úvodní riff vás prostě spálí, zmrazí i zdrtí zároveň (byť bych jí radši slyšel až na závěr). Viděl jsem je už asi 6x, viděl jsem je už s lepším setlistem, výkonem i zvukem, ale stejně mě pokaždé totálně zničí – prostě tohle je death metal, kterému to věřím. Do toho pařící „popravčí“ Vigna a „kazatel“ Dolan. (Hrálo se: Close to a World Below, Swarm of Terror, Majesty and Decay, What They Bring, Into Everlasting Fire, Under the Supreme, Unholy Cult, No Jesus, No Beast, Dawn of Possession.) Mno a pak nějaký ten rum a AT THE GATES – určitě nejlepší (a pro mě jediná poslouchatelná) klasická „gothenburg“ melodic death metal kapela. Hlavně zahráli The Swarm, Lindberg fajn a sympatický frontman, zvuk, výkon, vše jak má být, tlesk, tlesk.

Střap: Trocha vystoupení AGNOSTIC FRONT a jejich upřímně střiženej bigboš, co mě rozhodně neuráží a cestou na vystoupení jsem si pár songů v klidu zapěl, ale to už jsem táhnul nekompromisně chuděru Ese na CULT OF FIRE, protože jsem nebyl na Mare v Praze, tak jsem to musel napravit. Vedle hrála ta píčovina, stvořená na vaření prachů, ale tohle nevidět, bylo by mi líto prachů za lístek. Fůůůůůj. Ale už jsme ve stanu a tentokrát skvadra jménem Cult Of Fire a? Sakra a sakra. Tohle bylo krásný vystoupení, pánové vědí moc dobře, co dělají. Určitě musím vyzdvihnout výkon kytaristy, protože bylo zjevně slyšet, že svoje věci neposlouchá týden, a to, co tvoří je přesně to, co black metal je a ne srance typu hipster black, funeral black s vege textama a podobný sračky. Tohle byl prostě black metal pro lidi, co fakt black metal poslouchají a pokud se hoši klaní starým Emperor, Gehenna, Enslaved a dalším jménům, mohu si být jist, že to dělají s nejlepším svědomím a nejlépe jak umí. Tom Corn si dost možná splnil sen takovouhle muziku hrát. Jinak zajímavá image a vokalista Devilish působil jako sakra přesvědčivej kazatel. Paráda a rozhodně hodlám opakovat.

LooMis: Čerpání síly na večer bylo zapotřebí a relativně volné podvečerní hodiny – Sodom měli problémy s dopravou a byli přesunuti na závěr, Finntroll lze přeskočit. Během Immolation se jdu podívat na Budvar stage na COLP – jednoduše shrnuto, stále je zde vliv Meshuggah, ale namísto pokroucených, rozsekaných riffů se tu více tlačí na corovou vlnu, jako mínus (oproti minulosti) vidím Rajčeho zpěv – méně řvát by neuškodilo – občas se naprosto nedalo nic rozeznat, drnčel jenom plech na budově. A zvážil bych opět použití headsetu. (Hrálo se: Case Closed, Fatal Blunder, A Portrait, Manhunt, Unmasked, Sacrifice / Always The Same, Crime & Penalty, Ritual). A zůstáváme ze zvědavosti i na (bohužel neobjevný) metalcore z Maďarska WATCH MY DYING a vypouštíme tak deathmetalový kolovrátek Six Feet Under. Klasické hardcorové formace na Brutalu u mne rovněž nemají moc místa na výsluní, čeká se hlavně na další bohy ze Švédska. Sen je splněn, pánové Lindberg, Larsson a Erlandsson a bráchové Björlerové opět pohromadě a zazněla skoro celá poslední deska, Slaughter of the Soul se i začínalo! Vyladěná světla, vyladěná show – přeci jen tři pětiny jsou staří harcovníci dokáží si tohle pohlídat. AT THE GATES jsou dnes samozřejmě značkou, která se dobře prodává a má to i svá negativa, ale to je holt byznys. Tady se ale hodnotí hudba a není co řešit – z pódia se valí jedna perla za druhou – Under a Serpent Sun, Nausea, Blinded by Fear dokonalá trojka. Na tomhle se formovala budoucí švédská vlna melodického death metalu, tady se předkládalo, jak se psaly dějiny. Čekání se vyplatilo - hodinu jsem stál jak přikovanej a hltal každý tón - nekompromisní jako brokovnice v Suicide Nation. Díky! (Hrálo se: Slaughter of the Soul, Cold, Terminal Spirit Disease, Raped by the Light of Christ, Under a Serpent Sun, Windows, World of Lies, The Swarm, Suicide Nation, Nausea, All Life Ends, Need, Blinded by Fear, Kingdom Gone.)

Gorth: Po Immolation se dlouho nic nedělo, akorát jsem dal chvilku CULT OF FIRE s metrovými čepicemi, bavili, hodně poctivá a hodně dřevní blacková záležitost, a chvilku IMMORTAL, od kterých jsem čekal pohodový heavy black (jako minule na BA) a ona to byla katastrofa. Immortal mají dobré melodie, ale tady je prostě nehráli. Nešlo o zvuk, prostě to odflákli, jak se dalo. Asi po pěti minutách mizím, s tímhle přístupem si nezaslouží, aby je kdokoli kamkoli zval! (A to nepovedené odhození kytary bedňákovi na úplný závěr – už jsem myslel že se to nepovede :-) pozn. Loo) (Hrálo se: Withstand the Fall of Time, Sons of Northern Darkness, Damned in Black, Triumph, The Call of the Wintermoon, In My Kingdom Cold, Tyrants, One by One, All Shall Fall.)

LooMis: MOONSPELL mě po delší době zase bavili - Fernando v  masce římského centuriona, plachta rozdělena na tři díly se vševidoucím okem uprostřed - celkově mi show, jakou Portugalci dovezli, kápla do noty. Nejvíc byly samozřejmě starý věci než nová tvorba – Opium, Alma Mater a Full Moon Madness, ale i nová deska potvrdila, že když se čert drží svého kopyta a nezkouší novotvary, je to kolikrát ta nejrozumnější varianta, co může udělat (tady narážím hlavně na Samael). (Hrálo se: Axis Mundi, Alpha Noir, Opium, Awake!, Em Nome Do Medo, Vampiria, Alma Mater, Full Moon Madness.)

Gorth: Doomu bylo letos na Brutalu pomálu, takže jsou SHAPE OF DESPAIR víceméně povinností, ze které se však klube vcelku rutinní žánrovka, žádná extrémní pomalost, žádná výrazná atmosféra, jen spousta ne příliš dobře znějících kláves, které udávaly melodie, navíc docela provařené, namísto kytar. Z mysli vyplouvá slovíčko kitsch a vzpomínka na úžasný koncert Skepticism. Pryč. Nechápu to nadšení z nich.

Střap: Poté, co jsem znechuceně odtáhl z vystoupení GODFLESH na Hellfestu, tak tentokrát k tomu rozhodně nebyl důvod. Romantika zmrzlých traverz, kterou mám v jejich muzice tak rád, ožila naplno a problém s automatem byl pryč. Za mě vztyčený palec a vystoupení hodné legendy, kterou Godflesh rozhodně jsou.

AddSatan: No a jak se říká (a na Brutalu platí do putníku) „nejlepší nakonec“ – tentokrát dokonce dvojitě. GODFLESH. Na podium nastupují 2 lidi podpoření naprosto krásně tupým, ale účelným automatem a spouští jeden z koncertů, který se mi zařadil do pomyslného TOPu toho nejlepšího, co jsem kdy viděl. Čekal jsem dost, ale to, co předvedli, dokonale předčilo má očekávání. Žádné kecy mezi skladbami, jen industriální metal, jednoduché (ale geniální) riffy, opakující se „zmučené“ výkřiky, hluky, pazvuky, vazbení, zneklidňující projekce. Překvapující bylo, jak jsou jejich skladby naživo chytlavé a vybízejí nejen k poslechu ale i k tanci, resp. alespoň k divokému „kymácení se“. Psycho-(disco)téka jak z té nejhorší noční můry pro (hodně) otrlé. Všimli jste si, že neměli autogramiádu? Misantropie? :) Peklo. Nakonec díky a čau! Konec. Ne ještě ne, superlativy zaslouží i po nich hrající VIRUS – Czral na „barové“ stoličce, divné, disharmonické, zfetované a pokroucené riffy i vokální linky, občas taneční rytmy, opiová aura, podivnost, šílenost, ale chytlavá a vlastně podivně veselá muzika. Hulíme, tančíme, veselíme se, party power!

Gorth: Popravdě jsem od GODFLESH nějak moc nečekal. Mám radši buď surovost starých Swans nebo majestátní drtivost prvních počinů Jesu; Godflesh jsou někde mezi tím, ani ryba, ani rak, dobří, ale nijak zničující. Navíc šlo o reunion a ohlasy byly docela smíšené, záznamy taky neodhalovaly nějakou skvělou formu. Godflesh mají velice sympaticky minimalistické pódium, jen dvě komba po stranách a projektor, takže bude zase automat, paráda. Nóó, a ten automat to strašně rozbil. Asi patnáct vteřin po tom, co Godflesh začínají hrát, vybíhám od našeho stanoviště u zvukaře pod pódium a v hlavě mi svítí cedule „TYPÍČOTOJENÁMRD“. Godflesh strašně, ale STRAŠNĚ (přesně tak, rozdíl jak mezi normálním písmem a kapitálkami) přepálili automat, obzvlášť rytmičák, basa je taky strašně nahlas, takže to se mnou vyloženě třáslo a houpalo. Broadrickova kytara dodává spíš atmosférické podkreslení, ale bez ní by to taky nešlo, nádherně skřípe, kluk ušatá. Jak jsem si stýskal, že nikdy neuvidím Swans z osmdesátek, tohle jim bylo docela blízko tím důrazem na rytmiku, depresi a syrovost. Ale Swans byli přece jen brutálnější, zatímco Broadrick rozjíždí ve své podstatě ukrutnou tancovačku. Rytmy Godflesh jsou dost houpavé, podezírám ducha funku, že v tom má prsty (není to nějaká příšera z Mighty Boosh? každopádně by mohla být), takže na dav před Godflesh je to… no, ne úplně jako na pole ve vichřici, ale skoro, se mnou to každopádně mává pořádně. Až když se soustředím na kytary a samotný zvuk bicích, uvědomím si, že to je vlastně hrozná deprese. Hrály se nejstarší věci od Godflesh převážně ze Streetcleanera. (Hrálo se: Like Rats, Christbait Rising, Streetcleaner, Tiny Tears, Avalanche Master Song, Spite, Mothra, Crush My Soul.) VIRUS: Proč byli Swans přece jen lepší než Godflesh? Protože po Godflesh jsem vesele vyběhl na Virus a mohl pokračovat v tom hopsání do rytmu, což po Swans nepřipadá v úvahu. Virus nastoupili hned se třemi kytaristy + basou a bicími. Zvuk nebyl vyloženě hrozný, ale kytary, basa, zpěv a činely měly být víc nahlas a rytmičák a kopák tišeji. Takhle jsem rozeznával melodie, ale nebyl schopen naplno si je užít, protože Virus staví jednak na parádním zvuku, jednak na skvělých souhrách jednotlivých nástrojů. Naštěstí se postupně zvuk lepšil a kapela sama to zvládala, včetně zpívajícího Czrala na stoličce, výborně. (Hrálo se: Red Desert Sand, Be Elevator, Chromium Sun, As Virulent as You, Road, Carheart, The Black Flux, Stalkers of the Drift.) Jsem rád, že jsem Virus viděl, ale opravdu mě vytočilo, když mi na odchodu začali vyhrávat Sodom. Bylo by super nechat jako dřív těch pět minut mezi sety, protože mít jako poslední hudbu z festivalu v uších německý thrash je fakt zlo (ještěže jsem brzy zapomněl, jak to znělo).

Střap: Poté pro zajímavost vystoupení SODOM a myslím, že pohoda. Nejsem fanda Sodom, ale tohle snad nemohlo moc fandu Sodom urazit, i když jak říkám dvakrát kompetetní na to hodnotit jejich tvorbu nejsem. Přišlo mi to jako poctivost od starejch pardálů a na odchod na vlak to byla, myslím, příjemná tečka. Přeci jen v neděli mělo dojít na Krisiun, které jsem neviděl ve čtvrtek, ale o tom někdy příště.

AddSatan: Pak přišla volba jestli Lahar nebo SODOM, přece jen oboje thrash... a nakonec vyhráli LAHAR na malé stagi a nejspíš to byla dobrá volba. Thrash metal stále ještě trochu říznutý fast/hardcorem, skvělé riffy, zpěv, energie – jo hlavně ta energie! I přes vyčerpání poslední kotel festivalu, mezi lidi letí postupně dva pytle čehosi jako konfet (malých papírků) – „sněží“ (vyklepával jsem to ještě druhý den :) ), parádní set a tečka na závěr. Nevím, kde beru/eme tu energii, ale afterpaty ve městě pokračuje opět až do ranních hodin, bordel, metal, rum, opilecké výkřiky, spát jdeme za svítání. Koma. Jo Brutal Assault byl letos fakt povedený a příjemný. Díky za něj.

Brutusáček: Sobotní ráno bolelo trochu víc než to páteční a bylo také trošku víc zimomřivější, to je tak když někdo (neumí) nevleze do spacáku. Sobota už všeobecně byla vrchol všehoveselí takže opět krátíme a hlavní slovo mají kolegové, takže teletext; AHUMADO GRANUJO, parádní elektro-gore palba, prach se zvedal od kolečka tancujících, okurky lítaly a všeobecně dosti gorového veselí tak, jak to umí jenom Čehúni. TEXTURES nový pěvec dobrý, nový fláky dobrý, trošku mi přišel nestabilní zvuk, ale celkově si to sedlo hezky, proč je někdo nepozve do klubu? KYLESA to ještě nemilujete Lauru a její partu? Osvědčili se už minule a i tentokrát bravurní set, který měl šťávu, jediná změna je, že nebyly dvoje bicí soupravy, ale druhý bubeník si to dal jen lehce přes perkuse, nedorazila celá souprava nebo už finální změna? Ale to byl jen detail na parádním setu. U GODFLESH mě poprvé na festivalu solidně rozbolely uši, za což upřímně děkuji (bez ironie fakt) tahle hudba má bolet a duo si to pěkně povodilo, bravurní. SODOM koukám do brožurky, abych si to připomněl a ačkoliv hráli za světla, tak nechápu tu tmu kolem nich. Hmmm, ale trochu vážněji, zpoždění zapříčinilo, že si to dali na závěr festivalu (hlavní stage) a že by to byl problém? Ani náhodou!!! Německý thrash valí, já jsem spokojenej a Helmut u vytržení. Závěreční LAHAR v plechové Budvar scéně jasně přesvědčil, jak se dělá pořádná fastthrashová palba, i když si raději smlsnu na starších šlágrech, novým nelze nic vytknout. Nasekaná, nekompromisní thrash jízda s trochou toho „sněhu“ uzavírá fest. Takže díky, čau, příště u absinthu, jégrů, metalu, píva nasetkanou…

AddSatan TOP: Godflesh, Virus, Gorguts, Pig Destroyer, Sólstafir, Immolation, Kylesa, At The Gates, Lahar, až na výjimky/detaily zvuk, stánky s dobrým vege-jídlem, nabídka/chuť piva mimo (!!) areál, „pohodoví lidičkové, disco-metal-tance, rum a hovnooo!“ :D
Nenadchli, ale neurazili: Ministry, Sebkha-Chott, Ahumado Granujo, Vallenfyre, Nile, Finntroll, Converge.

Gorth: Už kvůli samotným GODFLESH se vyplatilo jet. I jinak jsem spokojen, co se týče hudby, a díky tomu, že jsem v areálu moc nebyl, vlastně se vším. Nevím, jestli to tak bylo už loni, ale ten průchod vedle pódií a prostor na vyhlídce vedle něj je super nápad (minulý rok nebylo – pozn. Loo), zrovna tak obrazovky s programem, spousta míst k sezení ve výběžku naproti pódiím, palmové listy místo polystyrenu (či co to bylo). Celkově nemám na co si stěžovat. Ochranka letos v pohodě, spousta z nich mě dokonce zdravila. Do klubu příště zajímavější věci. A proboha, vyřešit konečně to odbavování na startu. 

LooMis: Tak, tak, Brutal se opravdu letos povedl, jak po stránce hudební, tak i návštěvnické – byl dosažen rekord v počtu návštěvníků – 15.000 platících. Z hlediska dnů se jako nejslabší návštěvností jevila sobota, což bylo jen dobře pro nás ostřílené a unavené harcovníky, aspoň bylo více místa na sezení. Co úplným závěrem? No že se asi už těšíme na další rok a přejeme organizátorům méně front u vstupu a pak to bude konečně festival bez brutal assaultu hned první den.