1) SPOTIFY playlist: ledna 2022 - 52 skladeb a 4,5 hodiny hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznamy alb, které nedostaly více hlasů, jsou řazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů, tentokrát i s mimořádným hájením pro všechna alba minulého roku

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(4) WIEGEDOOD – There's Always Blood At The End Of The Road (01/2022)

- Wiegedood na své čtvrté řadovce každopádně ukázali, kde je jejich síla. Není to roztáhlých sonzích, ale především v dravých sypačkách. Škoda jen trochu, že to nejintenzivnější album kapely je zatím i to nejdelší. (mIZZY) (YouTube)

- belgické trio v industriálnějším a psychedelickém hávu. Čtvrtá deska je zdařilým odštěpením od úvodní trilogie – repetitivnější, natlakovanější a chytřeji poskládaná. Posun dále správnou cestou s občasným zakopnutím. (Dantez)

- celý to úplně nejede, ale jsou tu místa, který vám nedaj spát. Ale ten otvírák! (bizzaro)

- Belgičané na počtvrté nasypali více než obstojnou porci trýznivé nenávisti na pokraji duševní propasti ve zlověstné atmosféře moderního black metalu. Těšili jsme se mnoho, leč nedočkali na konci ledna na Štvanici, ale snad všeho do času. (DarkXane)
 
 

(2) BOLDY JAMES & THE ALCHEMIST –  Super Tecmo Bo (12/2021)

- dohánění restů, v tomto případě na popud komentáře Brutusáčka pod deskou roku. Řadově třetí spolupráce rappera Boldyho Jamese a beatmakera Alchemista kvalitativně nezaostává za předchůdci. Naopak lépe drží tón, servíruje chytlavé beaty a ve vší monotónnosti efektivní flows. Ze skromné stopáže dokáže vymlátit maximum. (Dantez)

- na sklonku prosince vydala tahle dvojice ještě půlhodinový materiál, jak říkám v současnosti pro mě nejlepší rap. (brutusáček)
 
 
 
 
 
 

(2) CELESTE – Assassine(s) (01/2022)

- z poměrně chaotické, agresivní a relativně temné kapely, jejíž největší síla lze slyšet z nahrávek z přelomu předchozího desetiletí, tu máme metálek s až přehnaně líbivými melodiemi a přímočarými riffy, které jsme už slyšeli tisíckrát od hromady dalších. Když si u skladeb v půlce jejich délky říkáte, že by už mohly skončit a že vás ty slaďounké melodie až štvou, není to dobře. (mIZZY) (Bandcamp)

- že by Celeste svou předchozí tvorbou už vyřkli vše, a tak se vydali jinou cestou? Smířlivě, alternativněji a s prohloubenější post-podobou. Ve valivých riffech (dvojka i trojka totálka), ale i melodicky tu skoro všude vylejzá Gojira (Mars / The Way). První čtyři skladby se poslouchají hodně dobře, druhá polovina desky je ale slabší čajíček. (bizzaro)
 
 
(2) CONCRETE WINDS – Nerve Butcherer (11/2021) 

- bestiální agresivita usměrňovaná převážně solidním songwritingem, místy vyjetosti, dobře zahrané, škoda pár war metal/tupa grind retardovanějších pasáží, ale většinou kvalitní námrd. Cca grindovější Angelcorpse/Necrovore/Morbid Angel a/nebo deathmetalovější Repulsion atd. atd. Nebo i částečná alternativa pro lidi, kterým Revenge apod. přijdou směšní a bezzubí. (AddSatan) (Bandcamp)

- warmetalový mrdanec v mých tipech? :) Pošahaná, sprostá mrdačka necílená na řiť, ale na bradu jako Vulgar Display of Power. Představte si zpekelněný a vyhrocený Show No Mercy, přidejte techniku a chaos. I přes něj je slyšet, že se s deskou CW nadělali, neb celá si drží dynamiku a neustále se proměňuje. Inteligentně imbecilní námrd. (bizzaro)
 
 

(2) CYNIC - Ascension Codes (11/2021)

- tak díky šéfově recenzi jsem se konečně do desky dostal. Není to úplně blaho, ale nebýt zpěvů (mňouků), snad by to byl druhý nejlepší Cynic. (vaněna)

- tady to bude taková omluva za loňský TOP. Jak mám tuhle kapelu rád, tak prostě nemůžu s čistým svědomím prohlásit, že nemám k desce výhrady. Ale poté, co jsem vyházel intra, je to konečně poslouchatelné a až na pár vokálně vyhřátých míst, mě to baví. (LooMis)
 
 
 
 
 
 
 

(2) DECOHERENCE – More is Different (EP) (01/2022)

- disonantní, industriální black metal, asi nic extra, ale občas se kytary z dis standardu příjemně vymknou (třeba závěr první). Možná škoda v mixu utopenějších (naprogramovaných) bicích, ale i to jisté kouzlo má. Strodovo Palus Somni mě baví výrazně víc, ale možná i díky tomu, že je to jen EP, říkám - minimálně fajn. (Bandcamp) (AddSatan)

- třináct minut kosmické temnoty jako chorobný otvírák nového roku trhající a pohlcující posluchače na horizontu událostí. (DarkXane)
 
 
 
 
 
 

(2) KRALLICE – Crystalline Exhaustion (01/2021)

- Krallice to během SARS-2 pandemie bouchá jak Babiš dotace, každopádně je novinka asi nejméně včelín co kdy dělali, první půlka hodně šlape, pak se to ale zvrhne do velký špatný. (brutusáček)

- v dalším avantgardním experimentu zatím spíše tápu a na mysl se vkrádá, zda není až příliš výstižný název vzhledem k frekvenci posledních tří let a není čas na odpočinek. Ale nakonec to tak bezútěšné nebude a rýsuje se tak plnohodnotně vyprecizovaná mlžná temnota typické „králičí“ provenience. (DarkXane)
 
 
 
 
 
 
(2) MICHEL ANOIA - Nervures (09/2021)

- tip od Brutusáčka a nutno šířit dál - francouzská trojka rochnící se v disonantním metalu. Zejména první půlka desky je vysoce intenzivní záležitost, která dokáže pěkně člověka rozleptat. (LooMis)

- absolutní neznámá z Francie. Disso death metal, který si zaslouží pozornost. Pozitivně kvituji délku jednotlivých skladeb (většina pod 3 minuty) - snáze se deska poslouchá. Snáze berte v uvozovkách :) (Kuba)
 
 
 
 
 
 
 
(3) MAULE – Maule (01/2022)

- Loomisova vášeň pro těžký kov je pověstná – dokonce natolik, že ho heavymetalové kapely začínají opěvovat? Nutno dodat, že tenhle heavy metal má celkem koule (občas i trochu speed/thrash?)! Iron Maiden drtivě sraženi z trůnu! Prd tomu rozumím, ale na poměry žánru celkem fajn / poslouchatelný. A ty vole Rudá Sonja - kvlt (nostalgie)! (AddSatan) (Bandcamp)

- tak tohle sem nemůžu nedat. Těší mě, že to není žádnej chlív, ale fakt poctivej osmdesátkovej hevač, kterej neurazí. Díky kluci kanadský :-) (LooMis)

- heavymetalové snažení kanadského kvarteta, které o sobě poprvé dalo vědět demáčem před třemi lety, nemohlo samozřejmě v místní redakci uniknout pozornosti. Necelých čtyřicet minut mladického ohlédnutí za ostrovní klasikou osmdesátých let odcválá bez uzardění. Ač neosobitý, ale dobrý debutní výstřel podle učebnicových pravidel stylu. (DarkXane)

(Tady to samozřejmě beru jako redaktorský hec, takže proto řadím takto na konec. LooMis)

vaněna

HOLLOW WOODS - Cold Winds Cleave the Earth (12/2021)
- moc příjemný black metal. Finsko a Signal rex, těžko může tato kombinace zklamat. Album nabírá pomalu na atmosféře, poslední dvě skladby už jsou velká blaženost.

SULPHUROUS - The Black Mouth of Sepulchre (10/2021)
- BDM, který by se kdysi líbil snad i Abrovi. Retz už je sepsaná, podle mě jedna ze čtyř nejlepších loňských deathmetalových desek. Dánsko.

FESTUNG - Der Turm (01/2022)
- ambientní black metal s folkovými prvky, který válcuje monotónností.

TARDIGRADA - Vom Bruch bis zur Freiheit (11/2021)
- black/post-metal. Protržená přehrada nápadů to úplně není, ale poslední song umí pěkně pohladit melancholickou strnu metalistovy duše.

BEHOLDER - Arcane Subreptice (01/2022)
- RAZANTNÍ crust/black metal z Kanady. Je potřeba přiznat, že jsem si koupil jen kvůli jménu, ale nelituju. 

DRUID LORD - Relics of the Dead (01/2022)
- čtyři roky po povedené Hooded Menace worship desce vychází pokračování. Posun nulový, zábavnost mírně nad nulou.

DET EVIGA LEENDET – Reverence (01/2022)
- druhé album švédské disonantní technické blackové sypačky. Ano, je to tisící variace téhož, ale přesto je při správné náladě výsledek pořád kvalitní.

NEGATIVA - O4 (02/2022)
- od Infortunio/Nebular Sarcoma přes Sentient Ruin Laboratories a Bile Noir (50 kopií kazety posledního bezejmenného EP) zakotvili Španělé se čtvrtou "plnohodnotnou" nahrávkou u prestižního vydavatelství Mistíkaos (CD později vyjde opět u Nebular Sarcoma). Je to na první poslech znát. Mnohem učesanější a zvukově libovější nahrávka s výrazným podpisem islandského zvuku. Hypnotické, halucinační, blackmetalové. Podobně zní nemálo kapel, namátkou Monte Penumbra nebo Prison of Mirrors, ale to kvalitu Negativa nikterak neubírá.

AddSatan

GARETH DAVIS – In Vivo (12/2021)
- basklarinetista si na svou druhou sólovku přizval své prověřené spoluhráče – Stevena R. Smitha, Machinefabrieka a Scannera. Elektronika, cello, psaltérium, field recordings, ambient/drone (a noise v poslední), ale i výraznější melodie. Téměř vše co hraje Davis, mi opět přijde vlastně dokonalé, vklad Smitha a Machinefabrieka se mi líbí, Scannerův v poslední skladbě též, v první tak nějak napůl. Více v recenzi. (Bandcamp)

REVEAL – Doppelherz (12/2021)
- zábavná, nápaditá, energická, místy i atmosférická a správně jeblá směs psych/noise/death/prog/hard rocku, punku a black/thrash/heavy metalu. Vlivy/podobnosti mj. s Voivod, Sabbath Assembly (s/t a RoP), Negative Plane, The Birthday Party, The Jesus Lizard, Bad Acid Trip, trošku i Fantômas/starší Mr. Bungle. (Bandcamp)

HACKEDEPICCIOTTO – The Silver Treshold (11/2021)
- Alexander Hacke z Einstürzende Neubauten s manželkou Danielle De Picciotto. (Post-)industriální rock, smyčce, elektronika, psychedelie, drone, divné písničky, vlivy různé tradiční/folk hudby (Evropa i Asie – mj. Tibet?), zvláštní zpěvy mj. hrdelní (Babel) atd. Něco víc, něco míň, ale poměrně zábavný. (Bandcamp)

AKIRA REBELAIS - 図書館 (10/2021)
- ambientní klavír, ozvěny aj. zvukové manipulace, šepot. Spojení chladné, snové krásy, strašidelnosti („“) a smutku – jde o inspiraci / zhudebnění části knihy Kafka on the shore od H. Murakamiho, která pojednává o zjevení ducha dívky v knihovně. Ideální hudba pro „hodinu vlků“. (Bandcamp)

SHA – Monbijou (02/2021)
- sólovka basklarinetisty a saxofonisty známého z Nik Bärtsch's Mobile/Ronin atd., kterou nahrál v uzavřeném prostoru nosníku mostu (box girder) Monbijou v Bernu. Částečně ambientní/droneující, ale občas se Stefan Haslebacher slušně rozjede, různé rytmické hrátky/rozšířené techniky, závany předního východu/i jiné tradiční/lidové hudby (?) apod.  Místy mi to dost připomíná Jana Garbareka (případně i Molvaera, Henriksena, Stetsona, G. Davise apod.), resp. se o mě i pokouší pocit, že je to nejlepší deska Garbareka, kterou dotyčný ale nenahrál :) (bez elementů, které mi u G. vadí). Pěkný zvuk / akustika, trocha field recordings projíždějících aut po mostě. (Bandcamp)

LooMis

DEPRAVITY - End of Games (EP) (11/2021)
- velmi povedená tech deathmetalová záležitost od polských sousedů.

CRADLE OF FILTH - Existence Is Futile (10/2021)
- další z desek, která se mi do loňského TOPu už taky nevešla. Výborné, nicméně, a teď pozor, deska Titanic, byť žánrově je jinde, se mi fakt v kontextu tvorby kapely líbí víc. Těším se, co letos teda Marthus ukutí s Inner Fear.

Kuba

WHITECHAPEL - Kin (10/2021)
- Whitechapel vlastně nikdy nebyla kapela, kterou bych pozorně sledoval. Když se naskytl poslech, učinil jsem tak. Nic víc. Novinku jsem ze zvědavosti prubnul a jsem překvapen, kam se hudební výraz kapely od začátků vyvinul. Čisté vokály překvapily.

mIZZY

PAKKT – To Brocken Heights Where Witches Dance (12/2021)
- velmi poctivý oldschool black. Ideální pro fanoušky Kringy a nejšpinavějších alb Urfaust. Rokec jak hovado a navíc s dobrou atmosférou. (Bandcamp)

Dantez

THE WEEKND – Dawn FM (01/2022)
- The Weeknd po megaúspěšném After Hours šlape do nejistých vod. Dawn FM stále skvěle pracuje se zvukem osmdesátkového synth-popu, odívá jej však do temnějších a experimentálnějších kontur. První polovina je takřka bezchybná – hlavně gradující How do I Make You Love Me a takřka gotická Gasoline představují triumf soudobého popu. Zbytek desky působí trochu roztříštěně na úkor rádiového konceptu a featuringů.

FKA TWIGS – Caprisongs (01/2022)
- Twigs namísto další legitimní desky naservírovala svižný mixtape, kterému absence koncepční spoutanosti jen prospívá. Caprisongs je přehlídkou tracků, které emulují aspekty soudobé populární hudby, avšak zachovávají charakteristické atributy art-popové umělkyně. Výsledkem je přijatelnější, barvitý a zábavný mix mainstreamu, elektroniky a vlivů pocházejících převážně z britské scény.

ULTRA SILVAM – The Sanctity of Death (1/2022)
- Watain na cracku a s větším objemem shnilé krve. Přímá návaznost na debutovou The Spearwound Salvation s všeobecným posunem. The Sanctity of Death je hudebně vyhrocenější a ve svérázných pidlikačkách ujetější, tudíž super. 

sicky

UNDEROATH - Voyeurist (01/2022)
- od svého návratu v r. 2018 mají Američané trochu jiný zvuk, resp. jsou méně metal a více post-hardcore / emo. Víc melodií a kláves na úkor syrové tvrdosti. Kupodivu s tím vůbec nemám problém, naopak si myslím, že to k nim docela pasuje a novinka se mi poslouchá nad očekávání dobře.

VILDHJARTA - Thousands Of Evils (forte) (01/2022)
- remixované a remasterované EP z roku 2013 zní výborně. Lépe než původní originál.

bizzaro

HATH – All That Was Promised (03/2022)
- progressive blackened death. Kluci od Willowtip zapojují špínu, dávají do ní techniku, zajímavě složený skladby i výtečný muzikantství – vychází na startu března. (video)

MÆNTRA - Kundalini Rising (02/2022)
- brutálnější, místy i lehce vyjetej death metal (Gigan) s industriálním podkresem, kde i s basou chrchlí kytarista Origin Paul Ryan, jejichž energie a tlak je z hudby Mæntra i lehce znát. (playthrough)

DRUADAN FOREST – Portals (01/2022)
- nejsem v tomhle moc kovanej, ale čtvrtá deska bm veterána V-Khaoze je působivá. Takhle mě ten (dark) ambient fakt baví, že to není jen na okus, ale že se k poslechu i vrátím.

NATHR / ORDO CULTUM SERPENTIS – Shadows Crawl (02/2022)
- tenhle split sem dávám jen kvůli téměř dvacetiminutovýmu pohřbu The Burial od Nathr. Nathr mě doslova natrh, i když do pohřebního kvítí nejde o nic zásadního. Poklidný, hypnotizující a temný funeral blackened doom.

COMEBACK KID - Heavy Steps (01/2022)
- hácéčko moc nemusím. A Comeback Kid jsou ti, kteří z této skupiny vyčnívají a mou první větu vyvrací.

VILDHJARTA - Måsstaden Under Vatten (10/2021)
- je to opět dobrý. Už ne tak neočekávaný, ale forma místy překvapuje. Jen nechápu, proč se čekalo 10 let na 80minutovej kolos, když v mezičase mohla vyjít půlka materiálu a byl by to pro všechny win win.

piTRs

OBSCURA - A Valediction (11/2021)
- trvalo to, ale máme tady trochu jinou, řekl bych zábavnější Obscuru, než tu profesorsky konvenčně tech-deathovou. Vzpomněl jsem si na Arsis a jejich Starve for the Devil, které bylo svého času podobným osvěžením.

onDRajs

GUMMO - A Fresh Breath On The Neck (10/2021)
- francouzští Gummo činí svůj HC/grind zajímavý tím, že je neuvěřitelně chytlavý, až hitový. Nejde o žádný výmaz ve stylu Gadget, na desce dominují spíš skočné tupačky. Místy mi to evokuje Melt Banana, jejichž výraz mi na scéně citelně chybí. Odhaduju, že naživo to bude válcovat.

VIXEN MAW - 4 way Split (09/2021)
- označit Vixen Maw za grindcore by byl ústřel, byť k němu mají blízko. Místy je to hodně zmathcorované a připomene to Cleric, jindy zase slyším Yarrdeshův breakorový výmaz nebo dokonce kakofonie Imperial Triumphant. Tak se v tom vyznejte. Otrlým doporučím ještě předchozí Hallelujah, Anxiety! 

OMINOUS RUIN - Amidst Voices that Echo in Stone (02/2021)
- jééé, konečně nějaký techno USBDM, který mě baví. Někde jsem četl cosi o mixu Severed Saviour a Necrophagist, což není daleko od pravdy. Nechybí ani brutalita Erika Lindmarka. Není to jen honička po pražcích a miliarda změn, i přes svou členitost to nepotřebuje milion poslechů k pochopení.

SUCCUMB - XXI (10/2021)
- přiznám se, že mám disonance v extrému docela plné zuby, protože se při ní derivuje jen pár hudebních vzorů a málokdo jde dál. Succumb ovšem překvapili, snaží se jít svojí cestou. Kdo má rád tvrdší kytarový chaos ve stylu starých Voivod, měl by zpozornět. Nejvíc mi to asi připomíná Gigan. A ještě něco. Succumb jsou snad první extrémní kapelou, kde řve ženská a mně se to fakt líbí. Cheri Musrasrik se svým nakřáplým vokálem umí!

KAUAN - Ice Fleet (04/2021)
- a největší překvapení nakonec. Kauan jsem dřív moc nesledoval, jejich post-rock/metal/soft doom mi přišel spíš plytký, ale Ice Fleet mě dostalo svou jinakostí. Anton Belov sázel dřív jednu desku za druhou a jeho tvorba trpěla nadprodukcí. Ice Fleet dělí od předchozího Kaiho čtyři roky, což je největší dosavadní pauza mezi alby. Ice Fleet je deska převážně postrocková, jen občas zalomozí metalové riffy, nicméně hlavní devízu vidím v tom, že vůbec není tak patetická a nabubřelá jako třeba ceněné Sorni Nai. Naopak jde o křehkou introvertní záležitost, kde každý detail hraje roli. Zajímavostí je, že album je postavené na příběhu RPG hry. Nakonec dodávám, že po hodně dlouhé době mi nějaká deska přijde krátká. 41 minut tady uteče jako voda.

JSt

GANTZ – Vanilla Nightmare (11/2021)
- jeden z nejodvážnějších vývojů ve směru od dubstepu. Gantz svým způsobem zachází až k jakési paralele emptysetovského power ambientu s občasnými orientálními vlivy, ale pořád tam zpravidla je nějaká obdoba toho basového pulzu. 

MEITEI – Kofu II (10/2021)
- tohle je prostě vynikající projekt a to aktuální flirtování s beaty sedí do ambientu s tradičními japonskými zvuky překvapivě skvěle. Jakože "ambient s beaty" je většinou hrozný, ale tohle je spíš křehké než dojemné, dost komplexní na to, aby to nebyl kýč.

SERPENT OF THE ABYSS – Wrapped in Darkness (09/2021)
- natlakovaný, nariffovaný bm, styčné plochy bych viděl asi s Blut Aus Nord, Alkerdeel, Imperial Cult. Pro jednou mě opravdu baví dlouhé a vrstevnaté skladby, členité (spíš než melodické) kytary se krásně proplétají, basa místy akcentuje podobně chytře jako u Alkerdeel, bicí to hlavně tlačí dopředu a nenechají vydechnout. Zdá se, že tady není napojení na žádné obvyklé podezřelé. Víceméně s každým poslechem mě to baví víc.

DJ ICHE – Nai Yetu Mixtape (12/2021)
- výborný mixtape východoafrického drillu a podobných žánrů. Vydáno na Hakuna Kulala. Nemůžu si pomoct, tyhle věci tam prostě dělají líp.

DAWUNA – Glass Lit Dream (11/2021)
- Kotek tu recenzi napsal pěkně, netřeba to víc rozebírat.

DELICATE HAND – Cardinal Bird (08/2021)
- kombinace jednoduchých instrumentálních motivů se spoustou každodenních zvuků na hranici ASMR, překvapivě působivé, když se člověk naladí na tempo hudby, a vlastně i osobité.

CHELSEA BRIDGE & JEREMIAH M. CARTER – The Way It Pours into Itself (09/2021)
- kytara, housle a spousta efektů, vrstvení a postprodukce. Ve výsledku to je někde mezi klidnějšími volnými improvizacemi a droneovými krásami ve stylu Natural Snow Buildings. Skvělá deska z ranku, kde je až příliš snadné zapadnout do nevýrazného průměru.

MYXOMY – s/t (11/2021)
- společné album Ziúr a Jamese Ginzburga z Emptyset. Převážně hravá, neonově barevná věc, která má naštěstí blíž k melodických zákrutům Ziúr než precizní nudě Emptyset, mezi (hyper)popovými črtami ale občas zní i hrozba.

DOLPHIN MIDWIVES – Body of Water (07/2021)
- artové rnb, ambientní pop nebo tak něco, moc pěkná věc. 

brutusáček

VOIVOD – Synchro Anarchy (02/2022)
- hrozně mě to baví, samozřejmě bych to chtěl označit jako nejlepší desku s Chewym, ale to by bylo dost unáhlený, hlavně z toho důvodu, že tahle deska je víc o base a bicích, ta rytmika valí jak blázen a VOIVOD nestárnou vůbec!

CULT OF LUNA – The Long Road North 0(2/2022)
- singlovka ukazovala, že Cult of Luna míří ještě do širších vod, což je trošku s podivem, protože v těch postmetalových vodách jsou komerčně asi top. Každopádně asi nejpřístupnější deska Cult of Luna a o parník víc než předchozí A Dawn to Fear. Vertikal tedy samozřejmě nepřekonán.

DarkXane

ALMACH – Realm (01/2021)
- kábulská záhadná sestava pokračuje v generování epické načernalé atmosféry už na svém třetím albu za poslední tři roky, na které ostatně nalákalo již EPéčko z loňského listopadu. Sice pozor na nadprodukci, pánové a záhadná dámo z obalu, ale opět jsem orientálním autentičnem nepohrdnul.

ELECTROMANCY – Technopagan (01/2022)
- elektrotechnický „black“ metal pod taktovkou robotické mechaniky a na čele jejich kalifornský stvořitel Satyra stižený svým údělem. Fascinaci a totální pochmurnost probouzející dlouhohrající debut, na kterém není nic příjemného ani očekávatelného a právě proto se do něj stojí za to ponořit.

EREB ALTOR – Vargtimman (01/2022)
- Quorthon byl jasně jen jeden, a to tak i zůstane! Ale kdo by pohrdnul vypiplaným, upřímným a vytrvalým worshipingem od této švédské partičky vzešlé z doomového základu Forlorn. Na deváté řadovce ovšem nechybějí výrazněji i další vlivy třeba z prapůvodních raných kuchyní Amorphis, Enslaved, Falkenbach, Moonsorrow, Vintersorg... Slušně načernalá vikingárna v omikronem prolezlém lednu potěšila.

NOCTURNAL GRAVES – An Outlaw’s Stand (01/2022)
- skvělá, black-thrashová, novoroční, v pořadí čtvrtá zabíjačka od čtyř protinožců jako jedno z nejposlouchanějších lednových alb. Kdo nedá dopustit na Deströyer 666, je na správně adrese.

SARCASM – Stellar Stream Obscured (01/2022)
- švédská deathmetalová klasika v podání devadesátkové kapely, která ale přišla s debutem až po návratu v roce 2016 a letos tady máme čtvrtý zářez. Koncepční apokalyptická novinka je moderně svěží prezentací severské melodiky prolezlé černotou a doomovým závojem.

SHADOW OF INTENT – Elegy (01/2022)
- temná deathcoreová elegie ve velkolepé orchestraci nejvyšší kvality od amerického kvarteta explodující už po čtvrté hodinovým odpalem, tentokrát do nového roku a jasný lednový tip.

SIRIN – V Pamäti (01/2022)
- trochu slovanského pohanského blacku na druhé řadovce od slovenského souseda uhání kupředu bez zaváhání.

STORM KVLT – Europas Weg zum Grab (01/2022)
- blackmetalová prvotina jednočlenného německého projektu jakéhosi Draugra s příznačnou lyrikou, provařenou riffáží, pochodovou melodikou a agresivní vokální linkou… přesně tak, jak má oblíbený vichr z germánských plání vát.
 

AddSatan

MOLESTED – Blod-draum (1995)
- jeden z (nej)divnějších death metalů první poloviny 90. let. Hrál v tom Brun, než založil Borknagar. Přibližně - temná zahuhlanost Incantation s občasnými melodiemi blízko Immortal (nejvíc asi Blizzard Beasts), možná i raných At the Gates, někdy trocha Morbid Angel, Demigod, Demilich, podobnost s prvními Aeternus, ale dokonce to místy připomíná Portal (znali to Portal?)! Do toho „náhodné“ vsuvky norské lidové/tradiční hudby (i tím připomenou první AtG) a největší haluz je titulní věc – brumle se sypačkama a tupačkama, kluci to asi tenkrát přehnali s houbičkama, nebo co :). Songwriting je místy trochu chaotický/nekonzistentní, ale i tím je to zábavné, vokál slabší, kopáky často moc mlaskají… nevím, jestli bych řekl, že je to vyloženě dobrá deska, ale rozhodně zajímavá.

45 GRAVE – Black Cross EP + Sleep in Safety (1981 + 1983)
- jedna z prvních tzv. „death rock“ kapel, ale je to převážně míň gothic než Christian Death, bez kňourání, se zpěvačkou. Punk, občas ostřejší, někdy noiserockové disonance a chvílemi trochu „rozházená“ rytmika (např. v Black Cross), vlivy surf rocku (Surf Bat a Evil připomene/vykrádá Holiday in Cambodia od Dead Kennedys), někdy je to blízké occult rocku Coven, nebo i doom metal/punku raných Saint Vitus (Insurance from God). Přibližně polovina skladeb mě nebaví (nudný obyč punk/rock), vokál Dinah Cancer občas lehce irituje, klávesové varhany/atmosféra jak z céčkového hororu, ale některé skladby / pasáže a ten oldschool zvuk je fajn.

LooMis

NEVERMORE - všechno
- 26/01/1999 vyšla, pro mě stále, nejlepší deska Dreaming Neon Black. Při té příležitosti jsem si zavzpomínal i na zbývající desky, co po sobě tahle jedinečná kapela, kterou do dnes NIKDO nedokázal ani náznakem zkopírovat. RIP pane Dane.

Kuba

ALARUM - Natural Causes (2011)
- Alarum by si zasloužili o tolik víc pozornosti. Škoda. Jestli nejsou vinou velké rozestupy mezi jednotlivými deskami. Ale kvalitativně není co řešit.

SCARIOT - Momentum Shift (2007)
- kapela provázaná s členy Spiral Architect a basu nahrál Steve DiGiorgio. Víc není potřeba dodávat. Po mnoha letech opět ve sluchátkách a šlape to stále skvěle.

ALARUM - Eventuality (2004)
- jejich TOP. Eventuality se pyšní nepřeberným množstvím skvělých riffů, které se neohrají.

VUVR - Pilgrimage (2001)
- přes dvacet let stará nahrávka, ale dodnes působí na české scéně jako naprosté zjevení. Bravo!!

SPIRAL ARCHITECT - A Sceptic´s Universe (2000)
- SA nejsou ani vysoká škola hudby, to už je rovnou doktorát. Víc psát netřeba (obzvlášť zde na Marastu :D). Nepřestane nikdy bavit.

SCENERY - téměř kompletní diskografie (1997 - 2006)
- neodmyslitelné desky tuzemské scény. Určitě nejsou dokonalé, ale zásadní rozhodně.

PORTAL - Portal (1995)
- když je nálada, Portal funguje parádně. Ano, nadšení, které jsem prožíval při objevení dema, je pryč (éra Cynic závislosti bez zdravého odstupu :-)) Ale silné momenty tu jsou.

MONSTROSITY - Imperial Doom (1992)
- zlaté časy z Floridy!!!

Dantez

MORBID ANGEL – Gateways of Annihilation (9/2000)
- jen dement necení Tucker éru Morbid Angel. Napěchovanost Gateways of Annihilation nevyvanula ani po dvou dekádách a pomalost ji jen pomáhá. Otvírák je ultimátní final boss music.

JOHNNY CASH – American IV: The Man Comes Around (11/2002)
- Cash na tehdejším sklonku života uhrane i po smrti. Covery povyšující originální verze na transcendentální úroveň nebo smrtelná/apokalyptická The Man Comes Around, která sedí na každý den i do každé nálady. Má to všechno. 

bizzaro

SHROUD RITUAL - Five Suns (2017)
- výtečný instrumentální prog death.

MASACHIST - The Sect (Death Realigion) (2017)
- místy potemnělý death metal, který sice připomene zlaté floridské časy, ale furt jde cítit, že je z Evropy. Polsko, tohle tam umí.

MADROST - The Essence of Time Matches No Flesh (2017)
- živočisnej, technikou říznutej thrash/death.

KARTIKEYA - Samudra (2017)
- prog, etno, math z Ruska.

RON JARZOMBEK - Solitarily Speaking Of Theoretical Confinement (2002)
- všichni tech-metaloví maniaci, spojte se! I po těch letech mě to zas úplně sesmahlo: Arcidílo, ARCIDÍLO!

onDRajs

LOATHE - I Let It In And It Took Everything (2020)
- v době vydání jsem tuto věc odložil s tím, že "přece nebudu poslouchat nějakej nu-metal, na to jsem už starej" :-) A hle, teď bych to okamžitě dal do topu za rok 2020. Loathe se povedlo propojit Deftones, Periphery, Dillinger Escape Plan, Car Bomb a další kapely, čímž žánr posunuli o velký kus dál. Vlastně doteď nechápu, jak se jim to povedlo. Deska perfektně drží pohromadě a od první do poslední sekundy nemá slabého místa. Kapela suverénně přesedává z jednoho stylu do druhého, následovník to bude mít sakra těžké. Mám pocit, že od doby White Pony nebo eponymní desky Deftones nic tak dobrého nevyšlo.

JSt

IVVVO – doG (2019)
- rave pop, přibližně, tranceové náznaky přeskládané do jiného kontextu a přecházející mezi euforií a melancholií. U současných experimentů mě dost věcí míjí, ale tohle je enormně zábavné.

LOG – LOG ET3RNAL (2020)
- projekt dvou autorek současného ambientu Ully a Perily, který mě baví výrazně víc než jejich sólová tvorba. Dost to myslím vychází z japonské "environmentální hudby", tedy onoho specifického klidného ambientu plného vibrafonovitých zvuků, se kterým tam začali někdy v osmdesátých. Styčné plochy se zmíněnými Meitei existují.

KIM MYHR – You | Me (2017)
- norský jazzový a improvizační kytarista se svou skladbou pro kytary a bicí (hraje tam mj. Tony Buck z The Necks). Na jednoduchém základu se to zajímavě vrství a hlavně hrozně příjemně poslouchá.

ANDREW PEKLER, HIDEKI UMEZAWA – Two Views of Amami Oshima (2020)
- dvě skladby dvou hudebníků k poctě japonského malíře. V obou případech je základ minimální drone, který ale různě narušují melodie a konkrétní zvuky. A v obou případech to je hodně silná zvuková imaginace fiktivních krajin.