Hlasování do desky měsíce bylo tentokrát velmi zajímavé - sešlo se přehršel alb, jelikož o svoje tipy se podělili i velmi dávní redaktoři Marastu. Přesto se zdá, že některé kapely zaujaly napříč redakcí - více než jeden hlas mají potřetí za sebou Heaving Earth a Steven Wilson, své mají ale evidentně co říci i matadoři Europe, stejně jako z předchozích desek se znovu objevují interesantně experimentující Němci Schnellertollermeier. Význam má určitě i návrat Morgoth a Vaší pozornosti by neměl uniknout ani další německý all-stars projekt Alkaloid. Ale všichni se tentokrát musí sklonit před mocnými DHG a Psycroptic!

Jelikož tentokrát opravdu hlasovalo přes 20 lidí a komentářů bylo také více než dost (jen tak dál!), přiřadil jsme k vítězným deskám pouze komentáře bez další (pojící) omáčky. Číslo v závorce (před deskou) značí počet hlasů pro daného umělce.

Struktura článku:

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca dubna 2014), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2) 
 
 
(6) DØDHEIMSGARD - A Umbra Omega (03/2015)

- jedno z největších zel a jedna z nevlivnějších bm kapel po osmi letech vydala desku. Tu předtím pro neadekvátnost materiálu mozek kapely smazal, muselo se tedy čekat dál. A Dødheimsgard dostávají svému jménu a opět přináší porci netradiční. Tentokrát mnohem odlehčenější než předchozí album a směřující více do Ved Buens Ende/Virus polohy, ale black metal opomenut není. Deska nejen pro příznivce žánru, avantgarda guaranteed. (bizzaro)

- čekat osm let na nové album se vyplatilo. Oproti Supervillain je to podstatně menší palba a Vicotnik jakoby se spíše vracel k Ved Buens Ende (což je pouze dobře). S narůstajícími poslechy deska jen a jen roste a už teď je jasné, že tu máme jedno z alb roku. Délka skladeb vůbec nevadí, snad vše, co na albu je, spolu dobře funguje, dává smysl a celá deska je i docela kultivovaná a inteligentní. Hodně silné jsou pomalejší pasáže (a že jich tam je), basa je perfektní, bicí jakbysmet a i Aldrahnův návrat potěšil. Vyjít A Umbra Omega loni, tak v topu figuruje určitě. (mIZZY)

- nic extra jsem už od nich, zvláště po spíše rozpačitém předloňském koncertu, nečekal. Zvědavost tu ale samozřejmě byla a výsledek je nakonec převážně příjemně překvapující. Je tu slyšet jistý návrat, či spíše inspirace v postupech nadčasových Ved Buens Ende (mj. výtečná „Skollovská“ basa), smíchaný s odkazy na neméně nadčasový klenot 666 International, industrialu a elektroniky ovšem výrazně ubylo. Aldrahnovy vokální kreace jsou snad ještě šílenější než kdy dřív (v pár chvílích to s tou teatrálností možná až přehání). A i když se povedly i blackmetalové vichřice, nejvíce mě deska baví v místech, kdy to vlastně metal moc/vůbec není. Po přímočařejším (v porovnání s 666) Supervillain Outcast je to opět poněkud zapeklitější a náročnější. Ještě to bude chtít pár (hodně?) poslechů k plnému porozumění a docenění. Už teď je mi ale jasné, že je to jedna z nejzajímavějších desek, které letos uslyším. (AddSatan)

- pátý asfalt norských neznabohů jest věcí nelidskou. Album vzniklo podle všeho ve velmi experimentálním rozpoložení dvou choromyslných jedinců a se svým předchůdcem Supervillain Outcast si příliš podobné není. Není však čeho litovat. Komplikované etudy na téma ďábelských kakaofonií skýtají stále nové podněty a finesy tvůrců nevydávají své svědectví hned na první poslech. Také já budu nadále vstřebávat tuto popelavou jedovatost a uvidím, kam se časem dostanu. (Youtube) (MXL)

- blackmetalová drzost v ještě zběsilejším tempu, industriálový nádech z předchozích alb se takřka vytratil. (Hanz Strewer)

- tohle je zajímavý posun. Místo nějaké nové cesty se DHG obrátili do minulosti, protože novinka je takový nějaký mix starých VBE a Satanic Art (jejich beztak zdaleka nejlepšího alba). Pro fandy posledních dvou opusů asi trochu wtf album, ale myslím, že většina posluchačů si nakonec tohle album užije. (Jukl)
 
(6) PSYCROPTIC – Psycroptic (3/2015)

- Psycroptic mě s eponymním albem zaskočili a já ho odsunul. Ale opět, až čas ukazuje, že materiál je vyspělý a má osobní sílu a dokonce i nápad. Nejde již o takovou šlehu a deska se dokonce částečně z death metalu vymaňuje, ale rukopis Australanů je stále nezaměnitelný. Nakonec tedy jo. (bizzaro)

- po prvom vypočutí som myslel, že ich zvozím za tie ich nikdy nekončiace pidlikanské orgie, ale nahrávka mi stále nedala pokoj a znovu a znovu som sa k nej vracal. Napokon musím skonštatovať, že sa im podaril slušný tech-death album s vynikajúcimi nápadmi. Čo ma ale irituje, je ich umiernené, až kľudné vyznenie a umelý zvuk nahrávky tomu tiež moc neprospieva. Pritom by stačilo pridať na surovosti, neučesanosti a bolo by to úplne super. (Cronic)

– Tasmánští borci u nás platili hodně za čerty, leč jejich novinka už tolik….no ono to není špatné, jen už to prostě není death metal. (brutusáček)

- přes počáteční „co to je?“, jelikož tohle opravdu je dost netradiční deska Tasmánců, se pocitové rozpoložení usadilo na „dobré to je“, a když si na znění desky navyknete, je to vlastně jen trošilinku experimentálnější Psycroptic, co už jen tolik nesype. (LooMis)

- povinnost pro všechny současné thrash-revivaly, které se nepohnuly dál, než za obzor let 1985 až 1992 a nejsou schopny ničeho jiného, než nekonečných citací těchto dob. Aktuální Psycroptic ukazují, kolik se toho dá ještě naroubovat, aby to sice nezapíralo jasný inspirační zdroj, ale zároveň nebylo tisícím lektvarem z nudy. (piTRs)

- víc hardcoru, samozřejmě s Haleyovou ekvilibristikou. (Hanz Strewer)
 
(3) ENSLAVED – In Times (3/2015)

- existuje skandinávská kovová kapela, kterou má smysl poslouchat i po více než dvaceti letech existence? Mnoho jich není, ale Enslaved k nim patří. Norové se tentokrát vrací k metalové pohodičce z Axiomy, ale přidávají k ní elementy z následující, progresivněji laděné desky RIITIIR. Výsledek rozhodně nezní tuctově, jak se může na první poslech zdát. (onDRajs)

- co říct k nestorům severského viking blacku, kteří se již dávno zapsali jako jedna z nejnápaditějších kapel žánru? Žádné stylové veletoče se nekonají a zřejmě by se našel málokdo, kdo by po bergenských něco takového chtěl. Grutle a jeho smečka pro tentokrát lehce přitáhli kohoutek experimentování a celkově nahrávka vyzní výrazněji kovově, a je to tak nejspíš v pořádku. Kapela zaslouží velkou pochvalu, že se jim dlouhodobě daří držet nasazenou laťku staršími záseky. Enslaved, to jsou originální nápěvy, melodické linky, nápaditá rytmická struktura a nezaměnitelná atmosféra. In Times si právem osobuje nárok na jednu z metalových událostí měsíce. (Youtube) (MXL)

+ hlas dal i herelson.
 
(3) STEVEN WILSON - Hand.Cannot.Erase (02/2015)

- klasický SW se vším, co na něm mám i nemám rád. A koncert byl fenomenální. (piTRs)

+ hlas dali i spacosh a Martin Schuster.

(2) A FOREST OF STARS – Beware The Sword You Cannot See (2/2015)

- v případě Anglánů z Leedsu jde už o čtvrtou desku, nicméně pro mě osobně jde o první rande. A hned se podařilo zabodovat. Okultismem poznamenaná parta se tu brodí v bažinách, tu vznáší nad korunami stromů, jinde živelně burácí, aby svým barvitým pojetím psychedelií prodchnutého black metalu rozvířila občas příliš konvenční produkci obdobně laděných spolků. Chvilkami až zamáčknu slzu při asociacích se starými In the Woods a smyčcové party zase potěší třeba příznivce takových Ne Obliviscaris. (Youtube) (MXL)

+ hlas dal i mIZZY.
 
   
 
 

(2) ALKALOID – The Malkuth Grimoir (3/2015)

 - poté, co se za dosud nejasných okolností rozpadla ambiciózní sestava i u nás oblíbené formace Obscura, dal se kulometčík Hannes Grossman s Christianem Muentzerem a Linusem Klausenitzerem znovu dohromady za účelem dalšího progresivně smrtícího koktejlu. Ke svým dekadentním kratochvílím přizvali ještě Danyho Tunkera z Aborted a především Moreana od černotepců Dark Fortress. A vida - máme tady nadmíru zdařilý all star band z Bavorska. Muzika do jisté míry rukopis Obscura nezapře, leč melodickými vokály prodchnuté tracky a poněkud odlišně založené skladby nejsou ani zdaleka totožné. Pozor, plné fantazie a hráčského umu! (Youtube) (MXL)

+ hlas dal i herelson.
 

(2) EUROPE - War Of Kings (03/2015)

- Final Countdown? Ani náhodou! Kdo byť jen trošku sleduje návrat švédských stadionových obléhačů, ví, že jde o „nejryzejší“ hard rock. A šlape jim to na jedničku. (bizzaro)

- bohové stadiónového rocku musejí být na nervy z toho, jak jim Europe od osmdesátkových halekaček časem zdrhli až sem, k chytlavému, v blues pevně zakořeněnému hard rockovému písničkářství. A již několikáté album drží otěže kvality pořád pevně v rukou. (piTRs)  
 
 
 
  

(2) FÖLLAKZOID – 3 (03/2015)

– metalu bylo hodně, ale na pomyslné první místo se u mě v březnu vyšplhal space rock z Chile. Tahle kapela mě na podzim 2013 odpálila do kosmu svým naprosto tripózním vystoupením v pražské Sedmičce. Bohužel nadšení se na tehdejší desce nekonalo, ale novinka už ty kola rozjíždí naplno! (brutusáček)

- starý dobrý chilský krautrock. Ehe? Jo, fakt Chile a fakt kraut. III nezní naprosto klasicky, je to spíš taková minimalistická cesta, čistý groove, ale na celé délce překvapivě zábavné album. Někdy méně je více, říká se - určitě to platí o tomhle albu. (Jukl)  
 
  
  
 

(2) HEAVING EARTH - Denouncing The Holy Throne (01/2015)

- je fajn mít za humny kvalitní death metal. Navíc, když ho je jako šafránu. Kvintet na sobě zamakal a dal do kupy soustu dobrých riffů, ale... Pozastavuju se nad zvukem jak z chemické laboratoře á la Mithras a důsledným uctíváním zásadních kapel „smrt kovu“. Čekal jsem, že se skupina dokáže z jejich vlivu vymanit než za nimi stále šlapat v jejich stopách. V zahraničí si toho všímají, proč ne u nás? (onDRajs)

– \m/666\m/ (brutusáček)  

(2) KEEP OF KALESSIN – Epistemology (2/2015)

- Norové to tenhle měsíc u mne mají hodně dobré, KoK tak nějak v tichosti pět let nic nového nevydali, ale prolomené mlčení stojí za to – neuvěřitelně šťavnatá, energická a rychlá deska, tak jako za časů Armady! (LooMis)

- Norové dokázali velmi příjemně překvapit! Po doslova otřesném zážitku při poslechu EP Introspection z roku 2013 jsem už rezignoval na jakákoliv očekávání od těhle trondheimských fanoušků fantasy trash blacku a novinku poslechl spíše proto, abych zůstal v obraze. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že kapela dala dohromady velice svěží a strhující materiál, rozhodně nejpůsobivější od dob desky Armada. Myslete si, že přeháním, ale poslechněte si to sami a uvidíte. Na atmosférách vystavěný mix black/trash/deathu s hodně chytlavými vokály ženoucími celý cirkus až do heavymetalového patosu, což nemyslím nijak pejorativně, prostě frčí. Podařená a instrumentálně dobře zahraná deska. (Youtube) (MXL)
 
(2) MORGOTH - Ungod (30/03)

- téměř pět let po reunionu německé deathové kultovky se konečně objevila novinka. Zásadní je změna na postu vokalisty, kdy bandu opustil tradiční řvoun Marc Grewe a nahradil ho Karsten „Jagger“ Jäger z Disbelief. Hudba tak nějak logicky navazuje na desku Odium, a to jak zvukově, tak kompozičně. Nabízelo by se tedy Ungod zařadit do poněkud absurdní škatulky progressive old school death, jenže ty doby, kdy byly postupy Morgoth progresivní jsou časostrojem dvacet let do minulosti. Nicméně kapele to funguje náramně i dnes a nejedna moderní banda je vedle nich nepůvodní a nudná. Skopčáci si udrželi svůj někdejší standard a ani výměna Marca za Karstena nedopadla nikterak katastroficky. Jejich lehce „Tardyovský“ projev si je poměrně podobný, a proto změna nepůsobí nijak rušivě. (MXL)

- ze svého prvního koncertního setkání s Morgoth loni v Praze před Bolt Thrower jsem si na zadek nesedl, na čemž se určitě významně podepsal i zvuk. Na Ungod je z tohoto hlediska naopak vše v nejlepším pořádku, dokonce bych se opovážil tvrdit, že jde o jednu z výjimek za poslední roky, která zní tak, jak si v rámci stylu zasluhuje. Co ale k obsahu? Jelikož čas letí, tak to není ani odzbrojující jako Cursed (1991) (přestože tomuto materiálu je obsah comebackového CD nejblíže) a už vůbec ne novátorské, jako bylo Odium (1993) nebo dokonce Feel Sorry for the Fanatic (1996). Takže "dobrá práce", kde ale Morgoth vsadili na jistotu a nejkonzervativnější skupinu svých příznivců, což je při jejich potenciálu možná škoda. (piTRs)
 
(2) PERIPHERY – Juggernaut: Alpha / Juggernaut: Omega (01/2015)

- Periphery tu hráli s Devinem a Shining, deska mě ale zaskočila a potřebovala (a já především) čas a vyplatilo se. A dojmy jsem shrnul v recenzi, tož… případně čtěte, pokud jste tak ještě neučinili, nač to tu rozpitvávat. (bizzaro)

– vše podstatné je řečeno v recenzi, u mě si to zatím sedá, velkou porci muziky borci přichystali, jen co je pravda. (brutusáček)  
 
 
   
 
 
 

(2) PURITY RING - Another Eternity (03/2015) 

- Purity Ring jsou jako zrcadlo vlastních předsudků. Tam, kde si člověk dobrovolně staví bariéry a předpojatě se staví k čemukoli, dost možná si pak šije z vlastní ostudy kabát až si za hlasitého zvuku osobní hanby sype popel na hlavu. Dobře si pamatuju doby, kdy bych si díky předsudkům o některé metalové žánry neopřel ani kolo, stejně jako si pamatuju, jak někdo onehdá prohlásil: "ty máš tak širokej hudební záběr, jakej jsem ještě neviděl". A přitom se bavíme o tom stejném člověku. Nicméně je to tak trochu daň za úspěch, je potřeba se oprostit od toho, co kdo říká, naučit se hudbu poslouchat nejen ušima, ale i srdcem a jediné možné sortování je to na subjektivně dobrou / špatnou hudbu. Proč o tom ale mluvím? Purity Ring jsou pro mě čirým zjevením, už jsem si říkal, že mě při moderním popu nemůže nic chytnout za srdce, ale když to dokázaly písničkářky jako Adele či Lana nebo retro popina Tegan & Sara, tak proč by se to nepovedlo i dalším interpretům. Jenže pozor, Purity Ring jsou v tomhle dál díky obrovskému kontrastu, které z jejich přednesu musíte cítit a stejně tak ho musíte cítit i při poslechu v sobě. Pokud tohle uskupení staví na electro základu, umocňuje si své postavení stylovými výlety do popu, r'n'b, glitche a dalších pa-žánrů, o kterých ani nevím, jak se nazývají. Přes všechny tyhle rádiové esence si nese deska extrémně temnou, hustou a tak nějak undergroundovou atmosféru, plnou deprese a všelijakých negativních emocí, že tohle pustit do rádia, tak si to při ranní cestě do práce radši rovnou střelíte střemhlav z mostu. Skutečně, atmosféra je pohlcující, hustá jak pixla černé barvy od primalexu, která se vám rozleje po koberci. Celé desce také vévodí masivní zvuk samplů a basové rytmiky, takže při slušné aparatuře se vám otvírá nový rozměr poslechu a adekvátní důvod, jak nasrat sousedy. Když nad tím tak přemýšlím, tak vybraný song Begin Again má tak masivní orbitální atmosféru, že by šel klidně použít k nějakému ne zrovna pozitivnímu sci-fi filmu jako třeba Solaris nebo Interstellar. Tahle deska je zatraceně mocná!!! (Youtube) (schizmo)

+ hlas dal i Radek Bártík.
 
(2) SCHNELLERTOLLERMEIER – X (01/2015)

- viz jukl minule. Jen mi to přijde moc minimal na jazz rock, spíš vidím paralely se Sonar. (gorth)

- mathrock s jazzovými prvky, práce s flažolety a efekty podobně jako ZS na poslední desce nebo Sonar. (Hanz Strewer)

bizzaro

THE PRODIGY - The Day is My Enemy (03/2015)
- The Prodigy jsou špína. The Prodigy jsou lůza. The Prodigy jsou ale také ikony. A The Prodigy vydali šesté album a mě… baví! The Prodigy jsou zkrátka čarodějové a nedělá jim problém rock, techno, industrial punk, breakbeat nebo rave. Jsou sprostí, odvázaní, jsou suverénní.

ENTHEOS - Primal (EP 03/2015)
- nová kapela (projekt?) s Navenem Koperweisem za bicími. Tak trochu. Když se podíváte na sestavu, tvoří ji 3/4 „legendárních“ Animosity, a to: Frank Costa u kytary a Evan Brewer za basou. Nevím, jaká bude budoucnost tohoto projektu, ale sledovat ho budu bedlivě. Očekávejte progresivní pohled na soudobý moderně extrémní metal, jasnačka!

LooMis

SOLEFALD - World Metal. Kosmopolis Sud (02/2015)
- tady je to naopak – Norové mají tak nějak v popisu hudební práce nechovat se normálně – nápad dokážou geniálně rozvinout i totálně zazdít imbecilitou (možná nicméně také geniální).

Brutusáček

HARM´S WAY - Rust (3/2015)
– né, né, né, proč jenom Harm´s Way natočili nu-metal????

VON HERTZEN BROTHERS - New Day Rising (3/2015)
– je jich pět a tři z nich jsou bráchové, objevili se tu třeba i s Opeth a hrajou rock plný progresse s famózním zpěvem. Spousta melodií, spousta zpěvů. Ctí to kořeny kapely, ale je znát, že míří do širšího publika, jenže oni si to mohou dovolit.

DR. LIVING DEAD! - Crush The Sublime Gods (2/2015)
– věděl jsem o nich, ale vždy šli kolem mě. To, že tihle crossover thraseři jsou ze Švédska, jsem vlastně zjistil, až když se ke mně dostala jejich novinka. Nic si to nezadá s velikány stylu a naživo to musí být hodně velká jízda? Nebo ne?

PRONG - Songs from the Black Hole – (3/2015) 

gorth

SIX ORGANS OF ADMITTANCE - Hexadic (2/2015)
- Ben Chasny měl pocit, že poněkud stagnuje, takže vynalezl jakousi speciální metodu skládání založenou na náhodě a poznámkách mnicha tuším ze 12. století. Výsledek zní jako psychedelický rock z pekla, jen občas diletantský, většinou cizí, rozbitý a osvěžující. 

MXL

THE MONOLITH DEATHCULT – Blooldcvlts (EP) (3/2015)
- smrtonosná úderka z Holandska zaujala už předchozí plackou Tetragramaton, ale to, co se z repráků valí letos, to je masakrózní surovost prvního řádu! Technická deathová zlotřilost se posunula od elektronikou načichlého atmo-deathu k dokonalé symfonické mlátičce s plejádou válečných samplů „pa ruskom jazyke“. Když se vynoří akustická rituální tribal temnota, překvápko je završeno. Orchestr míchaný s brutálními palbami, a přitom tak technicky zmáknutý – to je prostě pochoutka z čertova kotlíku a rozhodně adept na můj top měsíce. Proč je ovšem stopáž EP přes čtyřicet minut, je zahaleno záhadou. (Youtube)

CARACH ANGREN – This Is No Fairytale (2/2015)
- bizarní trio s poslední nahrávkou překvapilo ve více rovinách. Příklon od originálně pojatého sympho-blacku k death metalovému vyznění je stejně překvapivý jako natlakovaná fantasmagorická textová část. Turné po boku Fleshgod Apocalypse a Septicflesh určitě poznamenalo vývoj tohoto obskurního spolku a výsledkem je barvitá a velmi zábavná taškařice prodchnutá surovostí, výbornou instrumentací a hlavně chytlavými riffy, které do nás kapela valí jeden za druhým.Více se na dané téma dozvíte v recenzi na Marastu. (recenzi dodám cca do dvou dnů.) (Youtube)

BARREN EARTH – On Lonely Towers (3/2015)
- finský superband sdružený kolem lidí z Chaosbreed, Moonsorrow, October Falls, Waltari a vedený původním bassmanem Amorphis Olli Pekka Lainem, se konečně dočkal nástupce vynikající tři roky staré prácičky na The Devil´s Resolve. Zásadní změna proběhla na postu zpěváka, když se mikrofonu ujal Jón Aldará z Hamferð místo Mikki Kotamäkiho ze Swallow the Sun. Znovu se při poslechu Barren Earth vynoří vzpomínky na rané Amorphis v dobách největší slávy a je smutné, že těchto kvalit současná verze zásadní kapely už nedosahuje. Naopak Barren Earth jsou stále super, novinka je výrazně ovlivněná soundem 70. let a Jón za mikrákem žene kapelu až do heavyrockových poloh. Ale proč ne, když jim to tak bezvadně sedí? Album plné doomových barev a nálad nezbývá než doporučit. (Youtube)

INFERNAL DEATH – Call To War (3/2015)
- pouze pro ortodoxní vyznavače kvalitního death metalu, ostatní už dál číst nemusí! Infernal Death je v podstatě vykopáním starověké mrtvoly z 90. let, ve které působí dřívější muzikanti z Illdisposed, Deadflesh, Volbeat, Saturnus a Panzerchrist. Kdo trochu sleduje death/trashovou dánskou scénu, může si poměrně rychle udělat obrázek, o co jde. Call to War je hodně intenzivní deathmetalová záležitost nesoucí se ve vodách old school podoby žánru. V každém případě je to nanejvýš zábavná , technicky zmáknutá a nekompromisní muzika, která ani na chvíli nenudí. Ale jak říkám – když máte rádi dánský sound a tuhle muziku. (Youtube)

Kuba

EMBRIONAL - The Devil Inside (02/2015) (Youtube)
SICKENING - The Beyond (03/2015) (Youtube)

gianni

MOMENTUM - The Freak is Alive (02/2015)
- díky moc Bizzovi, protože nebýt jeho tipu z února, tak mě takhle kapela zřejmě mine a to by byla chyba. Momentum se úplně přesně trefují do mé aktuální hudební nálady a musím říct, že tahle banda je pro mě také velkým překvapením.

Cronic

MISÞYRMING - Söngvar Elds Og Óreiðu (02/2015)
- majestátny debut a pre mňa šupa mesiaca. Neskutočné blackové inferno, ktorému snáď nič nechýba. Divokosť, atmosféra, silné momenty. Žeby noví králi Islandu?

LEVIATHAN - Scar Sighted (03/2015)
- one man pochmúrny black-death so zaujímavými nápadmi prekladaný ambientnými vsuvkami z Ameriky, ktorý stojí za vypočutie.

NEGURA BUNGET - Tau (02/2015)
- z transylvánskeho klenotu ostal po odchode zakladajúcich členov už len priemerný folk-metal. Preč je mystickosť, uhrančivá atmosféra, prírodná divokosť. Žiaľ keď dvaja robia to isté, nie je to vždy to isté. Aspoň, že nám stále zostal ten Dordeduh :)

Kotek

LIGHTNING BOLT - Fantasy Empire (03/2015)
- zase je to lehce vidláckej rockenrol utopenej ve vazbení, hluku, hyperaktivních bicích a neuvěřitelně chytlavejch melodiích. A zase to funguje.

THEESATISFACTION - Earthee (02/2015)
- klidný, chytlavý R'n'B s Afrofuturistickou stylizací, ideální nna nedělní odpolední oddech. 

RETOX - Beneath California (02/2015)
- nic moc novýho pod sluncem, další Retox. Rychlý, úderný, nasraný hácéčko á la The Locust. 

HEY COLOSSUS - In Black and Gold (02/2015)
- noise rock se potkává s hipppie atmosférou a místy to velmi připomíná třeba The  Doors ze soundtracku k Apocalypse Now.

piTRs

MOONSPELL - Extinct (03/2015)
- tradiční sinusoida jde po tápání v letech 2003-08 od předchozí řadovky opět nahoru. Klasičtí Moonspell ve svých lepších chvilkách, je to svižnější, přibylo chytlavosti a orientálních motivů.

NIGHTWISH - Endless Forms Most Beautiful (03/2015)
- produkt hudebního průmyslu v nejprofláklejším slova smyslu. V podstatě to hraje a celkově to dokazuje své pevné místo na slunci, zůstává to ale produktem. A po civilnějším hlasovém projevu Anette Olzon krok zpět k přehnaně profesorskému výrazu, který svou dokonalostí do produktu vyloženě sedí. 

Hanz Strewer

OST - Hotline Miami 2: Wrong Number (03/2015)
- je jistý, že tohle je nejlepší soundtrack letoška!

PYRAMIDS - A Northern Meadow (03/2015)
- Psalm Zero s Karnivool a jejich shoegaze s nádhernými blackmetalovými harmoniemi.

RAKETKANON - Rktkn 2 (03/2015)
- osobitej stoner-sludge s notnou dávkou humoru.

GHOSTFACE KILLAH & BADBADNOTGOOD - Sour Soul (02/2015)
- luxusní nigga groovy.

CIRCUIT OF SUNS - Circuit Of Suns (03/2015)
- Tony Danza v kreativnějším pojetí, občas i se špetkou R’n‘B.

LIFE - Trip (03/2015)
- houpavej noisík s množstvím chytrých beatů.

JEFF BRIDGES - Sleeping Tapes (02/2015)
- takový ten moment před upadnutím do hlubokého spánku, kdy člověka napadají všemožné krásy.

KRENG - The Summoner (02/2015)
- oproti předchozím úderným dark-ambientním kolážím tentokráte spíše práce s delšími plochami.

Jukl

KEEPER & SEA BASTARD - 777 / Astral Rebirth (01/2015)
- solidně zlý split vhodný na zadušení otravné jarní nálady.

spacosh

JAKUB ZYTECKI - Wishful Lotus Proof (03/2015)

Radek Bártík

MUMFORD AND SONS - Wilder Mind (05/2015)
HINDI ZAHRA – Homeland (04/2015)
YAEL NAIM – Older (03/2015)
TORI AMOS - Under the Pink (04/2015)
CALEXICO - Edge of the Sun (04/2015)
GODSPEED YOU!BLACK EMPEROR – Asunder, Sweet and Other Distress (03/2015)
LAURA MARLING - Short Movie (03/2015)
NADINE SHAH - Fast Food (05/2015)
OH LAND - Earth Sick (02/2015)
IBEYI – Ibeyi (02/2015)
SUFJAN STEVENS - Carrie and Lowell (03/2015)
KELELA - Cut 4 Me (04/2015)
MARIKA HACKMANN - We Slept at Last (02/2015)
MARINA & THE DIAMONDS – Froot (04/2015)

LooMis

HAVENLESS - The Crimson Lines (2014) (Youtube)
- komu nevoní součásná sedmdesátková tvář Opeth, nechť vyzkouší tyto Frantíky!

onDRajs

PENTA - Funraiser (2005)
- s návratem k manuální práci jsem sáhl k žánru, kterému zas tak často neholduji – totiž k psytrance. A zvolil jsem prověřenou věc, Nikitu Tselovalnikova, ruského tvůrce schovávajícího se za jméno Penta. Neznám lepší způsob, jak se z každodenní rutiny rázem dostat do jiného světa, do jiné galaxie, v níž si podávají ruce pětinohé štěňátko s vetřelcem a pijí spolu limonádu. Všednost ve vesmíru Tselovalnikova se přetavuje do obludných kontur, v němž se obyčejné telefonní sluchátko může proměnit v kulomet, páčidlo, chůdy, nebo prostě LSD kanál. Zajímavostí zůstává, že Nikita má za sebou hudební školu a hraní v rockových, punkových i industriálních počinech a nutno dodat, že je to v jeho projevu hodně slyšet. Pakliže máte tento hudební žánr spojený se latentně degradujícím adjektivem „taneční“, zbystřete. Projev Penty je totiž i přes neměnné tuc-tuc tempo navýsost muzikální – psycho zvuky se člení, kouskují, přetékají a mísí v nezvyklých rytmech, písně mají cosi jako refrén a neustále se v nich něco děje. Ačkoliv má deska 70 minut, uteče jako voda. Sluchátka nutností!!! Jo a jen tak mimochodem, Penta bude hrát v srpnu v Maďarsku...

INGURGITATING OBLIVION - Continuum Of Absence (2014)
- jen krátce. Dlouho jsem neslyšel tak zády k publiku otočenou metalovou nahrávkou. Němci na ní makali dost dlouho a novinku od debutu dělí propastných devět let. Posluchače na ní nečeká nic veselého, jen a jen kytarová disharmonie a kvílení blížícímu se milníku Obscura od Gorguts. Peklařiny ve stylu Hate Eternal z první desky znatelně ubylo. Jen se albem prokousat a pochopit, o co skupině jde, zabere X poslechů. Pro ilustraci, první song se rozjíždí jen velmi zvolna a měří přes deset minut! Cítím, že se rýsuje deathmetalová deska loňského roku...

Brutusáček

NEIL YOUNG - Storytone – (2014)
– Neil Young vloni nahrál dvě desky. Jednu na zrestaurovaný nahravací mašiny z třicátých let a tu druhou tak trochu netradičně. Nejdřív pár svých skladeb nahrál solově a pak s orchestrem, výsledek nelze než doporučit.

MUSTASCH – Thank You For the Demon (2014)
– Mustasch je prý heavy metal, ale podle mě rock jak poleno, jsou ze Švédska a vyznačují se třeba tím, že na jih téměř vůbec nejezdí koncertovat. Novinka je již osmou deskou těchto seveřanů, nevybočuje z řady a to je vlastně dobře.

CROBOT – Something Supernatural (2014)
- pořád a pořád, protože koncert byl famózní!

NINE INCH NAILS – Tension (2013)
- není to deska, je to živák a tím jak jsem ho dost často protáčel v odpoledních hodinách (ideál do práce) ho prostě musím doporučit. Díky za tip a bludišťáka získavá Andrea.

IN TIME - The Best of R.E.M. 1988-2003
– je vlastně dobře sestavená kolekce hitů od R.E.M.

AddSatan

FISTER / PRIMITIVE MAN split 12" (11/2014)
- černočerná bažina, zlo a špína, 2x sludge/doom z USA. Více v recenzi a hlavně 12. 4. v Modré Vopici naživo (nebo namrtvo?) (Bandcamp)

SUFFERING MIND / SIX BREW BANTHA split 7" (2013)
- především strana kanadských SxBxB mi v v první půlce března sloužila jako ideální ranní nakopnutí. Výtečná power violence/grind/fastcore rubanice. Spousta bizarních rytmických změn a sypaček na různý způsob s krásně zvonivým virblem. Loni jim vyšlo LP u českých Dead Heroes, ale to jsem zatím celé neslyšel. Čekám, že bude ještě o dost lepší (bubeník na podzimním koncertě krutovládnul). Suffering Mind z Polska drhnou hrubý oldschool grindcore a drhnou ho dobře, byť nikterak nadstandardně, mají tu ale super outro. Taky se mi dost líbí obal. (Bandcamp)

LYCANTHROPHY / SUFFERING MIND - Too Late to Survive / Cycle of Extinction split 7" (2009)
- ranní nakopnutí v druhé půlce března. U českých Lycanthrophy bych více méně mohl opsat to, co píšu výše u SxBxB. Navíc vyzdvihnu i celkem rozmanité, přeřvávající se vokály, ale to je u nich vlastně normální. Nejlepší je pořád splitko se Say Why?, ale i tohle je super nakládačka. Těším se na společnou desku s The Afternoon Gentlemen. Suffering Mind mě tu baví víc, než na splitu s SxBxB, jen škoda trochu jednotvárnějšího vokálu.

PINK FLOYD - Atom Heart Mother LP (1970)
- (nejen) v rámci doplňování vzdělání. Možná trochu nesourodá (psychedelický folk/rock vs. skoro až pompézní „symfo“ pasáže), ale přesto pořád dost dobrá deska, zvláště některé části. A ty krávy, všude!

gorth

PHARMAKON - Bestial Burden (10/2014)
- asi po dvou letech jsem vzal Pharmakon na milost. Víceméně klasické power electronics, ale kvalitně udělané a ozvláštněné ženským vokálem. Vyniká Bestial Burden připomínající pekelnou jízlivost Diamandy Galás. 

SPK - Leichenschrei (1982)
- momentálně se hrabu v historii industriálu a SPK, kteří mě dřív nebavili, jsou uznávaní jako jedna z nejzásadnějších skupin. Stručně, jsem nadšen. Přes poměrně subtilní prostředky působí SPK velice solidní teror - chladný rytmy, soft noise, pekelné samply a sem tam dechy. 

WHITEHOUSE - Birddeath Experience (1980)
- zakladatelé power electronics. Krása. 

DAUGHTERS - Hell Songs (2006)
- konečně jsem je pořádně ocenil. Jedna z mála math kapel, které pro mě opravdu vystupují z davu (kromě nich mě napadají hlavně Sightings). 

Kuba

NE OBLIVISCARIS - Citadel (2014) (Youtube)
DIVINITY - Allegory (2008) (Youtube)

gianni

IRE WOLVES - The Ascetic (2014)
- s posledními Jakob jednoznačně nejhranější deska. Absolutně vynikající!

THE TONY DANZA TAPDANCE EXTRAVAGANZA - Danza III: A Series Of Unfortunate Events (2010)
- Josh Travis je totální dement. Tak neuvěřitelně velkej, že poslední dvě alba Tonyho Danzy žeru neustále dokola. Fascinuje mě ta primitivní, těžkotonážní technika hry na kytaru. 

Cronic

DOWNFALL OF GAIA - Suffocating in the Swarm of Cranes (2012), Aeon Unveils The Thrones Of Decay (2014)
- nablacklý temný neocrust s post prvkami úspešne sa odkazujúci sa na Fall of Efrafa

BLACK SABBATH -  Heaven and Hell (1980)
- jeden z najlepších sabbathov. Dio bol KRAL!

CULT OF LUNA -  Vertikal (2013)
ARCHITECTS - Lost Forever Lost Together (2014)

Kotek

EARL SWEATSHIRT -  i Don't Like Shit, I Don't Go Outside (2013)
- zatěžkanej hip hop, kde se jak beaty tak flow plazí občas až slimáčím tempem. Tam, kde je to doplněný o drogovej opar (třeba v Grief), je to jedna z nejzajímavějších věcí, co jsem za poslední dobu z hip hopu slyšel. 

TERAMOBIL - Multispectral Supercontinuum (2013)
- tohle je návrat  do starších let, narazil jsem na to v odkazu na stránce Gorguts. Takže supernahrocenej, disharmonickej techmetal z Kanady.

PETE SWANSON - Life under the Art Flag (2014)
- dva půlhodinkový živý techno sety, který tlačej tlačej tlačej a nepovolujou. Nátlak od začátku do konce, dost bych chtěl vidět právě živý provedení. 

pf

KATHLEEN EDWARDS - Asking for Flowers (2008) a Voyager (2012)
ECHOCHORD - label, sound, lidi a desky okolo

herelson

MERA – Nano (cyber metal/djent)
BANGLADEAFY - The Briefcase (avantgarde metal - pro fanoušky Colina Marstona)

Hanz Strewer

JACQUES KUSTOD - Hit The Lights (reel to reel) (2013)
- člen Chernobyl Collective na našlapaný post-tech placce.

LIONEL MARCHETTI, OLIVIER CAPPAROS, YOKO HIGASHI - A blue book (2011)
- mrazivá music concréte pro temné hodinky (tenebrae).

MUTANTI HLEDAJ VÝCHODISKO - Můj bůh září do mých temnot-černoch (2014)
- „Primitivní sklony jsou silný“, pestrá a vtipná deska, zlá na spoustu žánrů a karikující různé životní situace a filozofie.

LYCHGATE - Lychgate (2013)
- jeden z nejlepších blacků za poslední dobu… propracovaná atmosféra, skvělé harmonické zvraty, prostě ach! Těším se na nové album.

PIOTR MUSIAŁ - This War Of Mine OST (2014)
- skvělá PC hra s atmosférickou kytárkou.

POPOL VUH - Affenstunde (1970)
- původně to měl být soundtrack k Návštěvníkům, ale nakonec výběrové řízení vyhrál Karel Svoboda.

Jukl

poil - L'ire Des Papes (2008)
- baví mě jistoty žabožroutského avant/prog rocku. Pátrání po kdejakých zašitých perlách bývá většinou dost otravná a časově náročná záležitost, ale konkrétně u francouzských věcí je procento úspěšnosti tak vysoké, že by byl zázrak nekápnout na něco fajnového. A je tak!

spacosh

THE SOFT MOON - The Soft Moon (2010)

Gába

SARCÓFAGO - INRI (1987)

Martin Schuster

PINEAPPLE THIEF - Someone Here Is Missing (2010)
BRUCE SOORD WITH JONAS RENKSE - Wisdom of Crowds (2013)
PORT NOIR - Puls (2013)
SKYHARBOR - Guiding Lights (2014)
RUSH - Snakes And Arrows (2007)
MILES DAVIS - Kind Of Blue (1959)
GENESIS - Trick Of The Tail (1976)
JEFFERSON AIRPLANE - Surrealistic Pillow (1967)
BEATLES - Sgt pepper's lonely hearts club band (1967)
SCORPIONS - Blackout (1982)
JUDAS PRIEST - Live In New Haven (bootleg) (1988)

Radek Bártík

SOPHIE ZELMANI - Everywhere (2014)
LILA DOWNS - Raiz (2014)
JENNIE ABRAHAMSON - Gemini Gemini (2014)
BEN HOWARD - I Forget Where We Were (2014)
LISA EKDAHL - Look to Your Own Heart (2014)
ZARA LARSSON – 1 (2014)
MOA LIGNELL - Different Path (2012)
NDIDI - Dark Swing (2014)
ANGUS & JULIA STONE - Angus & Julia Stone (2014)
JENNY WILSON - Demand the Impossible (2013)
KAT EDMONSON - The Big Picture (2014)

schizmo

BJORK - Post (1995)
- BJORK je druh umělce, jakých napočítáš sotva několik na prstech zdravé ruky. Je to fenomén, držitelka úchvatné hlasové výbavy, nositelka vyjímečných grafických konceptů. Umělec, který bude vždy mimořádný v každém směru. Při pohledu na tenhle klip jednoho šokuje, kolik emocí v něm je, kolik energie, radosti i smutku. Post je opravdu zásadní deska, která mi otevřela ještě v relativně telecím metalové věku cestu k nemetalovým horizontům. Jsem rád, že mám celou diskografii na CD, jednou snad dojde i ny ty vinyly :) (Youtube)

WHITECHAPEL - A New Era of Corruption (2010)
- mluvit v souvislosti s poměrně novým a navíc značně hybrindím žánrem jako je deathcore o zásluhách či ověřování časem, mi přijde jako docela paradox. I když u každého žánru zůstane po opadnutí veškerého nadšení jen pár kapel - držáků, které reprezentují odumírající styl. Stále to však neznamená, že tyhle kapely budou ty nejvalitnější nebo nejzajímavější. Nicméne A New Era od WHITECHAPEL beztak k tomu nejlepšímu patří, i přesto že každá další deska je větší a větší vata. Borcům se povedlo skloubit několik zásadních atributů, které já osobně u tohoto žánru hledám a přímo vyžaduju! Je to špičkový masivní zvuk, precizní produkce, masnej vokál (i když trochu přikrmovanej) i masné kytary - vše ve vražedném poměru s jasnou stavbou skladeb, hitovými prvky, sypačkami a potřebným groovem. Když odhlédnu od trochu zbytečné komercionalizace deathcore kids, je pro mě tahle deska dostatečně reprezentativní model, kterej bych neváhal pustit komukoli, kdo deathcore nikdy neslyšel. (Youtube)

SATURNUS - Paradise Belongs to You (1996)
- na hudbě je mimo jiné krásné to, že dokáže asociovat určité pocity a dokonale vykreslit konkrétní událost, období či jinou specifickou věc. Především, pokud je ta hudba náležitě emotivní. A stejně tak i po letech dokáže určitý song nebo i celá deska vyvolat ony pocity, vzpomínky zpět - skoro jako by to byl nějaký podmíněný reflex. Rázem se vám tak může vrátit celej vodojem radostných vzpomínek na šťastné období vašeho života. A nebo taky naopak solidně bolestivé déjá vu. Je zajímavé, že já mám takhle spojeno spoustu desek a vždy s něčím ne zrovna příjemným. Ale dost pravděpodobně je to tím, že když je mi mizerně, tak si to sebemrskačsky podtrhuju těma nejdepresivnějšíma deskama, co může můj nepřeberný archív nabídnout. S deskou Paradise od SATURNUS se mi nepojí žádné depresivní období, ale když jsem ji po víc jak deseti letech, co jsem ji slyšel naposled, oprášil, úplně se mi vrátily ty nepřítomné pohledy z okna autobusu, kterým jsem jezdíval že školy, s hlavou plnou myšlenek, co může vést někoho psát tak strašně smutnou muziku. Dycky jsem vylezl z busu úplně rozebranej a neschopnej ničeho. Celkem paradox, že mi tahle deska zkřížila cestu v době, kdy mi je mi fakt ouvej. Ale abych tu nepsal jsem samý plky - Saturnus nejvíce vycházejí z doom metalu á la MY DYING BRIDE, akorát mají mnohem citlivější a sugestivnější melodie a konektivitu s posluchačem a taky příjemnou přírodní atmosféru. Pro nepoučitelné depkaře je tahle skoro 20 let stará a nadčasová deska naprostá povinnost!!! (Youtube)

VEIL OF MAYA - All Things Set Aside (2006)
- přestože se Veil Of Maya vyprofilovali až na pozdějších deskách, debut All Things mě ve své době šokoval natolik, že tahle platňa pro mě zůstane nejvýznamnější v její diskografii už napořád. Přijít tenkrát se svojským a neokoukaným mixem metalcore a death metalu v notně nasekané formě, která vlastně do budoucna definovala prvky žánru, to chtělo koule a pořádnej pytel invence k tomu. Dobře si vzpomínám, jak jsem se opět naprostou náhodou dostal k demo či promo verzi debutu, co později vyšel na Corrosion Records - tenkrát jsem si taky připadal jak padlej na hlavu, že za každým lezu a VOM ukazuju jako nějaký nebroušený diamant. A hle, o pár led později si z kapely sedla na prdel celá scéna. A dál už to všichni znáte. Tak či onak, ten debut je pro mě významná nahrávka, i když se na něj často zapomíná... (Youtube)

BLACKFILM - Blackfilm
- tohle je řádná temnota. Loudavá hypnotická hudba na pomezí soundtracku, ambientu a triphopu. Ideální věc na noční bloumání prázdnými ulicemi města, pokud si chcete přivodit velmi znepokojující pocit úzkosti. Místy až nepříjemně zkličující. Pro fans Murcof, Ordeal či Subheim + triphop rytmika navrch!  (Youtube)

VLOŽTE KOČKU - Seat (2013)
- Vložte kočku je totální originál! A je to zřejmě první a poslední možnost, jak použít slovíčko hipster v pozitivním světle. Pokud je tenhle výraz zdeformován stádností, trendovostí a určitou nesoudností ve snaze najít si určitou módní reflexi, pak musí být na druhé straně také pozitivní definice, protože já si pod tímto výrazem, pokud je člověk tvůrčí a jakkoli ambiciózní, představuji určitou uměleckou nezávislost, nějakou přidanou hodnotu, určitý nonkonformismus. Ale abych se dostal k jádru kočky i bez zprofanovaných přídavných jmen - VK jsou totálně autentickým a originálním uskupením, u kterého bych se možná zdráhal použít slůvko avantgardní, protože to není úplně to, co z kapely cejtím. Na bigbítovém principu postavená elektronická hudba doplněná o piáno, smyčce, kotel samplů atd., podpořena notně "jetými" českými texty, které v ruce totálně hitovými ambicemi tvoří další nečekaný rozměr kapely. Výrazové prostředky jsou tak šílené, že nevíte, jestli je to jen shluk náhodně generovaných slov, vět, asociací, ale při hlubším nastudování zjistíte, že to zas tak náhodné nebude. Čeština tu opět velkou sílu a kouzlo, takže pokud máte rádi odvážnou lyriku například PRVNÍ HOŘE nebo spíše WWW, tak tady si budete chrochtat blahem. Tak či onak, myslím že neexistuje nic, jak bych mohl kočičí muziku popsat a přiblížit, takže pokud desce dáte 2-3 poslechy, pochopíte o čem tu celou dobu mluvím. Jednoznačně umělecká záležitost!!! (Youtube)

BRAZIL - The Philosophy of Velocity (2006)
- jestli se o nějaké kapele dá říct, že je napříč svému umu a hudebnímu přínosu, až trestuhodně nedoceněná, pak jsou to rozhodně BRAZIL. Tohle zjevení jsem objevil před mnoha roky mezi tunami balastu, když jsem nahodile stahoval vše možné i nemožné a to připadala jedna skvělá nahrávka na 100 průměrných nebo odpadních. Brazil se nedají přirovnat k ničemu, co by hrálo byť jen vzdáleně podobně - základ bude jistě v rocku, možná v takovém tom naprogresivnělém a emotivním, kdybych měl hodně od boku a dost hrubě střílet, řekněme že podobné vody okupují například COHEED AND CAMBRIA. Brazil jsou však více art, více o emocích, více o takovém tom vše-pohlcujícím hudebním zážitku, kdy se při poslechu utrhnete z řetězu a nic vás nezastaví. Svůj hudební rozsah umělecké hodnoty solidně dokazují v tracku Au Revoir, Mr. Mercury, za který by se nestyděli určitě ani QUEEN. A ne že by jimi nebyla načichlá celá tvorba Brazil! Tak či ona, kapela je to nedoceněná, že bych brečel až bych z toho usnul. Ocenit by to mohli všichni hledači, kteří se pídí po něčem svojském a speciálním, stejně jako milovnící emotivní rockové hudby. Pro mě speciální záležitost!!! (Youtube)