1) SPOTIFY playlist: dubna 2022 - 45 skladeb a 4,5 hodiny hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(5) WATAIN - The Agony & Ecstasy Of Watain (04/2022)

- black metal, který je po hudební stránce nezvykle seriózní. Kvalitní kytary, nevtíravé melodie, příjemné tempo, solidní nápady i zpěv. Album je nekompromisní, dravé, zároveň ale chytlavé a na daný žánr pestré. (sicky)

- nejsvižnější a v rámci hrací doby nejvyváženější deska Watain. Sílu živého nahrání utvrzuje dobře podchycený koncept i oddanost prapůvodní temnotě. Recenze snad řekla vše potřebné. (Dantez) 

- přesně jak psali borci v recenzi, super začátek, kterej sráží slabší druhá půlka. (mIZZY) (Bandcamp)

- podrobnější recenze již proběhla, nicméně za mne naprosto skvělá záležitost. Měl jsem poněkud obavy ohledně vydavatele, ale musím konstatovat, že novinka je naprosto skvělá. Nějaká moucha by se asi našla, ale celkově jsem naprosto spokojen. Za mne deska měsíce dubna. (Kory)

- vytříbeně podané černé řemeslo zplozené v uhrančivé nekompromisnosti přímo z lůna venkovského kostela směřuje k vrcholu více než dvacetileté rouhačské historie protikřesťanské extáze. Prolnuto jak jinak než nechybějícím vzýváním ducha Dissection v té nejhlubší upřímnosti a výsledné přední kvalitativní úrovni. Vzhledem k vystavěné neúprosné atmosféře se snadno odpouští i výlety do rockových poloh. „Neboť jejich je království a jejich je svátek, pod tvou bledou nádherou pohřben, přijď pohřební zimo, přijď pohřební zkázo.“ (DarkXane)

(3) ANIMALS AS LEADERS - Parrhesia (03/2022)

- AAL se porozhlížejí po příbuzných žánrech a občas se jim tak i daří znít. Svižná, nenudící deska. (LooMis)

- chlapci přitvrdili, ale zároveň zvířátka přišla o multižánrový přesah. Kluci asi nevědí, kudy dál, a na albu je to slyšet. (onDRajs)

- nemůžu říct, že bych z toho byl odvařenej, ale deska to není špatná. Má pěkný motivy, ale to množství slap-guitars, byť zní zajímavě a místy i skvěle, je vcelku spíš na škodu. (bizzaro)
 
 
 
 
 

(3) MESHUGGAH – Immutable (04/2022)

- prvotní nadšení sice trochu opadlo, nicméně stále hodnotím album jako povedené. Prvky, které hudbu švédských činí vstřícnější, barevnější jednoznačně schvaluji. (sicky)

- jsou to stále Meshuggah = je to dobrý, byť kolena se mi z toho jako z některých předchozích desek úplně nepodlamují. Jedna z věcí, co mě baví snad nejvíce, je kupodivu devítiminutová instrumentálka They Move Below. (mIZZY)

- tak samozřejmě, tady není o čem. S náskokem o parník nejhranější deska dubna (když započítám Last.fm a nějaké to přehrání v mobilu, tak se tak na těch 1x denně dostanu). Vše podstatné řekl kolega Kotek v recenzi. Immutable splňuje vše, co fanoušek od Mehsuggah potřebuje a vydává se na své poměry lehce dál, nebo spíš bokem. Jejich „groovy stoner/emo“ funguje na výbornou. Worship trvá. (brutusáček)

(3) NEGATIVE PLANE - The Pact... (04/2022)

- návratová deska, která zní spíš jako Funereal Presence. Pryč jsou šílená echa a halo ze Stained Glass Revelation. Deska je to poměrně krotká, hodně se vrací do minulosti, kdy se black a heavy metal držely za ruce a hodně se pusinkovaly. Po prvotním nadšení jsem trošku v rozpacích, ta hodina poslechu je nekonečná, ale udělejte si názor sami... (vaněna)

- další kvalitní průlet negativního letadla. Vyvážená fúze heavy metalu s důkladně budovanou fazonou její černé odnože. The Pact si okatě půjčuje z motivů poslední (velmi dobré) desky Funereal Presence. A jen ji to prospívá. Snad jen u délek jednotlivých songů se mohlo občas štědřeji stříhat. (Dantez)

- nový Negativní Letadlo po jedenácti letech. Jako tahle deska i kdyby byla blbá, tak jsem z ní nadšenej, byť je samozřejmě perfektní. Největší změnou je hodně organický zvuk bez tuny reverbu na všem, ale i bez něj má album super atmosféru. Plusové body rovněž za super koncept. Negative Plane pouze potvrzují, že jsou jednou z nejlepších USBM kapel. (mIZZY) (Bandcamp)

(2) CROWN COMPASS – The Drought (04/2022) 

- povedený mix progu a nářezu. Promo hlásá, že members of Textures, Cynic, Pestilence, což samozřejmě samo o sobě kvalitu nezaručí, zde se však kolaborace myslím docela povedla. Jen tu úvodní folkovou brnkačku jsem nějak nepochopil, ta je tam dost matoucí. (sicky)

- pohrobci Textures, Exivious a Cilice, papírově samozřejmě sestava snů. Ze singlu jsem byl nadšený, ale celá deska si né a né úplně sednout. Je to takové rozkročené, tam, kde bych čekal Textures, tam tlak není, tam, kde by to chtělo nahnat um Exivious, tak se to utne. Nevím, na to, jak je to jednoduchá rovnice, tak to bude chtít čas. (brutusáček)
 
 
 
(2) DISCHORDIA – Triptych (04/2022)

- disonantní brutal / tech death metal á la brutálnější Gorguts, nebo disonantnější Wormed a další vlivy, místy i lehce najazzlý (ta bezpražcovka!). Fajn jsou i atmosférické vsuvky blízko moderní klasiky, jazzu, nebo prostě atmo-brnkání. Vokál mi občas připomíná i Grega Chandlera a v pár chvílích se i hudba přibližuje Lychgate (třeba v Bodies of Ash od 4:55). Baví celkem dost, další poslechy ještě ukážou... (Bandcamp) (AddSatan)

- super deska, u který mi pozornost rozbíjí žánr a délka, ale k poslechu doporučuji. (bizzaro)
 
 
 
 
 
(2) HEAVING EARTH - Darkness of God (03/2022)

- deska roku? V Česku asi ano, v moderním death metalu bez přívlastků (rozuměj: nikoli hnilobném, experimentálním nebo super-technickém) nejspíš taky. Takhle mě česká deska neohromila nejméně od časů Lykathea Aflame. Na recenzi pracuje mozkový trust Marast Music, ale pro mě zásadní otázka stojí: je na tomhle albu něco špatně? Já jsem to zatím neobjevil. A pokud v Ústí slyšeli lepší album už roku 1973, budu smutníkovat, ale asi dvacátý poslech tohohle vynikajícího materiálu kvůli tomu nepřeruším. (vaněna)

- touhle desku se mi totálně rozpadlo tuzemské čekání na desku roku. Tím myslím Altars Ablaze. Tomáš Halama v tichosti vytáhnul tenhle trumf, který nejen že splňuje světové parametry, ale tohle snese srovnání s nejlepšími z nejlepších. Hutný disso-death metal proháněný neustálými kytarovými výjezdy. To chcete! (A koukám, že Tomáš nakonec Tomáše k té base utáhnul :). (LooMis)

(2) LIFVSLEDA - Sepulkral Dedikation (04/2022)

- celkem zajímavý pomalý black metal na NoEvDia. Nejde sice o nikterak přelomovou nahrávku, ale umí namíchat sirný kotlík docela přitažlivě. Strašlivou pomstou zvukaře ale je zvuk "crrr" tramvaje na jednom z činelů. Desku bych si nebýt toho určitě koupil a doporučoval, ale takhle s peckama v uších trhám hlavou i v lese, jestli se z mýtiny neřítí zdivočelá šalina. (vaněna)

- po prvotním šoku, že takhle nevýrazný black metal vydává Norma Evangelium Diaboli, musím říct, že Sepulkral Dedikation skrývá dost slušné riffy a zajímavou atmosféru, byť se ale nejedná o desku, ke které bych měl potřebu se vracet. (mIZZY) (Bandcamp)
 
 
 
(2) MONUMENTS - In Stasis (04/2022)

- hudebně výborné, bohužel místy nesnesitelně urputný ječák posílá nahrávku do kelu. Velká škoda, kdyby deska neobsahovala čistý zpěv uširváč ale pouze řev, byla by skvělá. (sicky)

- britští prog/core metalisti obměnili sestavu a na tvorbě je to znát. Za mne nicméně posun kupředu, a to zejména díky vokálu prvního novice Andyho Cizeka (ty Tesseract polohy!), v kombinaci s hostovačkou Spencera Sotela vokální orgie. A opomenout nesmím ani zvukového mága Micka Gordona! (LooMis)
 
 
 
 
 
(2) THE GATHERING - Beautiful Distortion (04/2022)

- již tradičně výborná záležitost. Nepamatuji se, kdy by nastalo v bohaté a košaté diskografie kapely nějaké zklamání. Výborná záležitost. (Kory)

- čekal jsem fenomenálnější návrat, než je tohle, ale jak známo, desky The Gathering postupně rostou. Zatím tedy "jen" příjemný post-rock. (onDRajs)
 
 
 
 
 
 
 
 

 

vaněna

WORN MANTLE - s/t (04/2022)
- trojčlenná sebranka z Minneapolis se hlásí k experimentálnímu death metalu. Kdo chce, uslyší vlivy Altars, Portal a nejvíce asi Altarage, ale se zvláštním noiserockovým nádechem. Hodně svěží věc, která mě poslední měsíc baví asi nejvíc. Minimum vokálů je nikoli nejmenší klad!

VÉHÉMENCE - Ordalies (03/2022)
- Véhémence se potřetí vrací se stejným mixem atmosférického black metalu a středověkého feelingu. A je to napotřetí ještě lepší než kdy dřív. Retardovaný obal je třešničkou na extrémně ne/kvalitním dortu. Tohle musíš milovat, nebo okamžitě smazat z disku.

BEYOND MORTAL DREAMS - Abomination of the Flames (04/2022)
- Lykathea Afllame jsem už zmiňoval v souvislosti s Heaving Earth, ale dali na sebe vzpomenout i při poslechu nových BMD. Teprve druhá dlouhá deska je pro mě bohužel po absolutním ZLU From Hell zklamáním, ale sousta poslechů, jakož i recenze mě teprve čeká. Z prvních dojmů je třeba říct: a) posun je k menší brutalitě b) Heaving Earth to nasázeli s větší kadencí a lepším zvukem.

sicky

NORTHLANE - Obsidian (04/2022)
- nebýt toho přetuněného syntetického zvuku, byly by to příjemné (pop)rockové písničky, takhle nejsou.

piTRs

DESTRUCTION - Diabolical (04/2022)
- Schmierovci vydávají alba, slovy barona Gorce, (téměř) jako slípka snáší vejce. Desky jsou si ale taky jako vejce vejci podobné, a při současné nabušené sestavě vnímám potenciál ani ne jako nevyužitý, ale spíš rovnou jako zahozený.

THE HELLACOPTERS - Eyes of Oblivion (04/2022)
- ve Stockholmu umí chrastivý death i dirty rock´n´roll a Nicke Andersson byl či bývá u nejlepších chvil obojího. Nové Koptery jsou sice uhlazenější, než tomu bývalo dříve, ale zase je víc prostoru pro atmosféru i emoce. 

Dantez

SADISTIK & KNO – Bring Me Back When The World Is Cured (03/2022)
- na plnohodnotnou spolupráci producenta Kno a Sadistika za mikrofonem se čekalo roky. A na výsledek se čekat vyplatilo. Instrumentální stránka sice převažuje nad rapem, především kvůli snah Sadistika vystavovat verbální technikálie. Deska totiž primárně stojí na temně melancholickém až depresivním feelingu, který „eminemovské“ výpady přidušují. 

MESSA – Close (03/2022)
- doom metal s orientální fazonou odlehčený padnoucím ženským vokálem. Z hudby jdou vycítit pozdní Om a The Wounded Kings. Vrub představuje ambiciózní délka – kapela nedokázala hodinu narvat poutavými hudebními nápady. Silných momentů je však stále dost.

PUSHA T – It's Almost Dry (04/2022)
- silný následovník skvělé, 4 roky staré Daytona. Pusha T navzdory rostoucímu komerčnímu tlaku zachovává rapovou strikci a personu drogového kingpina. Produkce ze studií Kanyeho Westa a Pharrella se rovněž kompromisům vyhýbá, nestraní se však modernímu zvuk. Rap jako takový umně umocňuje.  

AddSatan

PYLAR – Abysmos (04/2022)
- Dantez zmiňoval v březnu, psychedelický, rituální propletenec drone/sludge doomu, tribal bubnů, ceremoniálních a blouznivých zpěvů a skřeků, troubení na pozoun/tubu (? a jiné dechy), i nějaké smyčce, staré synťáky, noise, dark ambient atd. Je to poměrně vrstevnaté, proměnlivé a asi do značné míry improvizované. Hraje tu kytarista z Orthodox, je to blízké Neptunian Maximalism, Dark Buddha Rising, částečně i Chaos Echoes (hlavně v poslední třetině Crepitación Solar se sypáním), Mount Fuji, starým Neurosis, ale inspirace/podobnosti sahají snad až k Amon Düül, raným Popol Vuh, Giacinto Scelsimu a György Ligetimu. Ne tak skvělé jako třeba Éons, ale taky dobré, trochu jiné, svérázné a vícero poslechů hodné. (Bandcamp)

-S- - Dom, w którym mieszkał Wąż (04/2022)
- „dark doom occvlt funk“ tomu říkají, asi jo, ale je v tom i (avant-)gothic/post-punk/rock a jazz. Krásně drnčivá basa s ozvěnou, bicí (občas i zasypou), deklamace / hulákání v polštině (sem tam až urfaustovský řevo-zpěv) a taky basklarinet a kontrabasklarinet! Mělo by se to líbit fanouškům Merkabah, posledních Furia, Kayo Dot (Coyote, Coffins…), Univers Zero apod. Pěkný! (Bandcamp)

THE OTHERS [Lustmord Deconstructed] (04/2022)
- Enslaved, Ihsahn, Bohren & de Club of Gore, Godflesh, Steve von Till a další známá jména nahrála cover verze / remixy skladeb z Lustmordova alba [Other]. Už v originálních verzích byly kytary Aarona Turnera, Adama Jonese a Buzze Osborna, takže to dává smysl. A ve většině případů to dopadlo i trochu lépe / zajímavěji, než bych čekal. (Bandcamp)

KOSTNATĚNÍ – Oheň hoří tam, kde padl (03/2022)
- viz mIZZY minule, zajímavý nápad, místy to zní správně vyjetě a celkem zábavně, ale celkově z toho nějak nadšený nejsem. Tak trochu jako loňská Blwch… od Ocrilim, ale neakusticky a (ještě víc) blackmetalově. (Bandcamp)

JOHN AYLWARD / KLANGFORUM WIEN – Celestial Forms and Stories (02/2022)
- současná kompozice / klasika pro komorní soubor (klarinet, flétna, hoboj, smyčce, perkuse, klavír) inspirovaná řeckými mýty. Převážně atonální, ale ne nějak extrémně disonantní, něco jsou možná i mollové harmonie (?). Celkem barevné, dynamické, nápadité, propracované, hravé a hlavně zábavné skladby. (Bandcamp)

mIZZY

ROPE SECT – Metanoia Sessions (04/2022)
- dvacetiminutový materiál, který údajně nahrál sám Inmesher. Opět výborný post-punk, který prostě nelze nemít rád. Až takové hity, jako třeba Divide et Impera nebo The Underground Paradise z řadovky The Great Flood tu sice nejsou, ale celkově mi Metanoia Sessions přijde jako nejvyváženější nahrávkou Rope Sect, kde není jediné slabé místo. (Bandcamp)

REVERORUM IB MALACHT – Vacuum. The Mystery of Faith. We Proclaim Your Death Oh Lord, and Profess Your Resurrection, Until You Come Again. Förlåtelse och levitation. (04/2022)
- pokračování anti-hudby a asi nejtvrdší věc kapely. Opět to zní jinak, je to řádná úchylnost a zároveň v mnoha ohledech asi nejzlejší věc, co jsem letos slyšel. „Jesus christ is alive!“ (Bandcamp)

KING GIZZARD & THE LIZARD WIZARD – Omnium Gatherum (04/2022)
- KGLW nepřestávají překvapovat. Dvacetiminutový, ovšem perfektní song hned na úvod osmdesátiminutové desky, hustá pecka Gaia a hlavně regulérní rap hit s flétnou The Grim Reaper. Je to samozřejmě megadlouhý a občas i slabší, ale minimálně tyhle tři skladby za poslech stojí. (Bandcamp)

CARPENTER BRUT – Leather Terror (04/2022)
- skladby s hostujícími vokály jsou tentokrát spíše slabší, ale instrumentální songy opět slušná Perturbator rychta (vlastně i lepší než poslední Perturbator). Day Stalker & Night Prowler je hodně slušné kombo, které minimálně v autě hodně pobízí k pořádnému sešlápnutí plynu. (Bandcamp)

OBSKURITATEM – U Mrak Iz Mraka (EP) (02/2022)
- nové EP asi nejvýraznějšího bosenského raw bm projektu částečně naznačuje, jakým směrem by se Obskuritatem mohli vyvíjet na budoucím materiálu. Sedmnáctiminutová skladba pracuje s čistějším zvukem, ale stále nabízí hodně silnou atmosféru a slušné momenty. Druhá půlka EP je převážně ambientní.

LICHO – Ciuciubabka (03/2022)
- jeden ze zpěváků Gruzja a spol. Hodně mrdlá věc, která je kolikrát až za hranou poslouchatelnosti, ale něco do sebe tyhle hipsterské blacky z Polska mají. Povinnost pro Brutusáčka! (Bandcamp)

ARCHGOAT – All Christianity Ends (EP) (04/2022)
- 4 songy, necelých 20 minut, hodně old school přístup a typický Archgoat. Asi nějak extra nenadchne, ovšem ani neurazí. Kozlí grcky a sypačky, přesně jak to máme rádi, included. (Bandcamp)

ANATOMIA & UNDERGANG – Anatomia​/​Undergang (Split) (04/2022)
- po Ritual Necromancy s Fossilization tu máme další split dvou prohnilých death/doom kapel, tentokrát ještě větších jmen. Osobně u mě vyhrávají rozvážnější songy Japonců, ale i Dánové se standardnějším death metalem stojí samozřejmě za poslech. (Bandcamp)

LooMis

REJUVENATION – Crystalline (04/2022)
- debutní deska prog/tech/core death metalu z Bulharska – ztřeštěnost Nekrogoblikon namíchaná s podlikačkama Gorod? Baví to a zatím se neoposlouchalo.

ABBATH - Dread Reaver (03/2022)
- až na pár hlušších momentů - skoro jako Immortal v plné síle.

onDRajs

DÄLEK - Precipice (04/2022)
- tohle je demáč, nebo fakt nová deska Dälek? Tohle jsem si říkal při prvním poslechu. Po pár týdnech to je podobné. Žádná hlukařina, ambietní podkresy nemají šťávu, vůbec to nemá drive. Zatím jednoznačně nejhorší Brooksův počin.

RED HOT CHILI PEPPERS - Unlimited Love (04/2022)

brutusáček

VITAL SPIRIT - Still as the Night, Cold as the Wind (04/2022)
- nic pro zdejší pravověrné rouhače, ale zajímavý náhled na to, jak se dělá black metal ve Vancouveru.

RAMMSTEIN  - Zeit (04/2022) 
- dost možná nejměkčí – hudebně a zvukově – deska Němců.

13 THRONES – Flesh of the King (04/2022)
- technical death metal from LA.

HYALOPHAGIA – The Luminous Apex (04/2022) 
- Protinožci prostě ten death metal umí, ať už jako špínu nebo jako techno nebo jako disso. B je správně.

Dantez

PJ HARVEY – Rid of Me (1993)
- ne asi. Živá verze titulního tracku z australského festivalu Big Day Out z roku 2001 je nejvíc. Rudé šaty, rudá rtěnka, rudá kytara. Tři akordy a PJ Harvey. Víc nepotřebuješ…možná zbytek této desky. A klidně si přijde i následující To Bring You My Love.

ANGEL WITCH – Angel Witch (1980)
- po poslechu Negative Plane jsem se nevědomky nachytal při poslechu britské heavy-occult klasiky, která žel nikdy nepronikla světlem Iron Maiden a Judas Priest. Nebojím se tvrdit, že skladba Angel Witch z desky Angel Witch od kapely Angel Witch je jen o něco méně zásadní než skladba Black Sabbath z desky Black Sabbath od kapely Black Sabbath.

AddSatan

MILES DAVIS – BIG FUN (1974)
- kolekce skladeb z let 1969 – 72, hlavně Great Expectations/Orange Lady a Lonely Fire, nahrané brzy po Bitches Brew jsou dost fajn - psychedelie, indické nástroje, částečně to předchází pozdějším poloambientním, nebo prostě atmosférickým „darkjazzům“, nu/future jazzům“ apod. Ve svižnější, funkovější Go Ahead John mj. zaujme (mj.) desorientující rozsekávání bicích (a místy i kytary) do levého/pravého kanálu, tak trochu proto-breakcore (? nebo tak něco), celkem zábavné.

LooMis

INNERSTATE - A Tell-Tale Trail (1992), Protest To The Signs (1993)
- hodně archivní záležitost. Pokud máte rádi Mordred, tak tohle je jejich britská varianta, která nicméně jde v experimentech mnohem dál a nebojí se ani jazzu. Za pozornost rozhodně stojí debut z roku 1992, nicméně ani deska z přelomového roku 1993 není vůbec špatná. Pro úplnost dodávám, že po téhle desce a turné s Green Jelly se kapela rozpadla. Škoda jich. 

onDRajs

BEASTIE BOYS - Ill Communication, Hello Nasty (1998)
- vlastně až teď mi dochází, jak nadčasová tahle kapela byla. Nejvíc oceňuju to hravé přecházení mezi žánry. Od hip-hopu až po hardcore punk, boží.

DEAD CAN DANCE - všechno
- příprava na koncert. Nejvíc žeru Within The Realm af a Dying Sun a The Serpent's Egg, ale mám od nich rád v podstatě všechno.

bizzaro

ORANSSI PAZUZU – Mestarin Kynsi (2020)
- OP jsou výjimečná kapela a Mistrovský dráp to potvrzuje. Těšba na VI a koncert!

MAYHEM – Daemon (2019)
- Mayhem jako zamlada. E? Nebo zastara? Prostě Daemon Mysteriis Daemon Sathanas.