1) SPOTIFY playlist: červen 2023 - 68 skladeb a přes 7 hodin hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(4) GODFLESH – Purge (06/2023)

- Broadrick/Greenova rutina, hlavně první polovina je spíše o chytlavé, groovy, houpavé rytmice, která je (opět) hodně hip-hopová („check it that“ v Army of Non), dubová, breakbeatová apod. a jejím zvuku. Naživo a v autě to ale bude makat dobře. Trochu hodnotnější jsou pomalejší, atmosféričtější skladby v druhé polovině, Mythology of Self se dost přibližuje nihilismu raných Swans. Post Self byla lepší, loňský JK Flesh betonový dub techna z kanálu mě taky baví víc, ale jo, (minimálně) opět fajn. (Bandcamp) (AddSatan)

- nic nového pod sluncem, ale tahle poloha Godflesh mi celkem vyhovuje. Tvrdý industrial, hutné riffy, nějaké skřípance a disonance. Za mě cajk. Legendární desky to nepřekoná, ale lepší než předchozí Post Self to je. (Bandcamp) (mIZZY)

- třetí poreuninová deska mi přijde ze všech nejautentičtější a nejvíc hodná jména Godflesh. (onDRajs)

- jakási snaha o druhý díl Us & Them, ve kterém se neděje skoro vůbec nic nového, v určitých místech je až překvapující, jak moc deska působí zpátečnicky a rezavě (scratche v roce 2023 fakt ne). Většina skladeb se motá okolo dvou nápadů, ze kterých často vůbec neleze tradiční monolitičnost. Škoda. (Dantez)

(4) THANTIFAXATH - Hive Mind Narcosis (06/2023)

- ještě lepší, než jsem si představoval. Třetí deska kanadských Thantifaxath nejspíš překoná své dva předchůdce. Kromě již takřka patentovaných kaskádových riffů nastalo dokonce i mírné učesání a uklidnění, které kvituji vděčně. (vaněna)

- šest let po posledním EP a dokonce devět let od debutu je tady druhá řadovka Thantifaxath. Oproti staršímu materiálu se kapela celkem posunula a místo kombinace Dodecahedron s Krallice hraje o poznání originálnější materiál. Třeba první song je fakt super, ale ze zbytku desky mám trochu rozporuplné pocity. Zatím mě to nebere tolik jako předchozí tvorba, ale tohle bude chtít ještě dost poslechů. Kvalita zde ovšem je. (Bandcamp) (mIZZY)

- dobrá deska, která trochu trpí na vystřílení nejsilnějších nápadů v úplném úvodu. Konec tak působí jen jako echo něčeho, co šlo slyšet dříve při plné síle. Pro kapelu klasické kytarové výjezdy a rytmické přeskoky jsou ale pořád přítomny. Skličující atmosféra taktéž. Goya na přebalu triumf. (Dantez)

- nová deska avantgardních Kanaďanů sice neudrží kvalitu mozkovýmazu po celou dobu, sklouzává k post polohám a především v úvodu navnadí na falešnou psychojízdu, ale co si budem, takovejchle kapel by mohlo být víc. Uvidíme, jak trvanlivý tentokrát ten jejich black metal bude. (bizzaro)

(3) IZROD – Sarajevski Odisej (04/2023)

- návaznost na Void Prayer jasně slyšitelná, spojení disonancí i harmoničtějších postupů, přibližně srážka Islandu/DsO s Negative Plane – mj. heavymetalový sóla (většinou ok), ale zaslechnout se tam dají i Mayhem, Negură Bunget, Ved Buens Ende, Immortal, Master's Hammer, Furia a starší Cult of Fire (?!) atd. Zajímavější věci se dějí spíše v pomalejších částech – občas celkem svéráznosti, výrazná, místy i pěkně vyhrávkující a sólující baskytara! Sypačky též fajn, byť někdy lehký pocit těžkopádnosti u bicích (možná kvůli tupému nazvučení virblu, možná i bubeník). Každopádně převážně hodně fajn / dobrá deska. (Bandcamp) (AddSatan)

- epický návrat Void Prayer pod novým názvem. Přehledná struktura skladeb, super zvuk = skvělá deska a prakticky povinnost pro milovníky black metalu. Nahrávka disponuje nejen dobrými instrumentálními výkony, zpěvem v mateřštině a atmosférou, ale má i kvalitní zvuk pro Bosnu i Signal rex až nezvykle. (vaněna)

- pokračování již rozpadlých Void Prayer, kde působí lidí z Obskuritatem, Sulphuric Night a dalších bosenských projektů. Na poslední desku Void Prayer to sice nemá, ale stejně jako cokoliv z Black Plague Circle to má svou kvalitu. (Bandcamp) (mIZZY)

(2) KHANATE - To Be Cruel (05/2023)

- velmi dobrá deska, kterou minulý měsíc doporučovali kolegové si dopřávám ponejvíce jako podklad k práci. Nenávistný nihilismus se tak nesčítá, ale násobí!  (vaněna)

- Jak jest psáno – zoufalství, nenávist, ale protočeno sotva dvakrát, není vždy ta správná konstelace, i když parno současného měsíce tomu nabádá. (brutusáček)
 
 
 
 
 
 

(2) KING GIZZARD & THE LIZARD WIZARD – PetroDragonic Apocalypse; or, Dawn of Eternal Night: An Annihilation of Planet Earth and the Beginning of Merciless Damnation (06/2023)

- KGLW vydali nejvíce metalové album od Infest the Rats' Nest, a dost možná úplně nejtvrdší za celou svou existenci. Je tu thrash, stoner, prog a samozřejmě to je furt typickej Gizzard. A i přes delší materiál než na Infest… a zdánlivou podobu říkám, že novinka je ještě lepší. A nejen to, dokonce si myslím, že to je nejlepší album od roku 2017 a deska, která může klidně soutěžit s těmi největšími peckami jako Polygondwanaland, Flying Microtonal Banana nebo Nonagon Infinity. Witchcraft! (Bandcamp) (mIZZY)

- dosud největší metal z psychedelických análů australského ansámblu. Docela to funguje, byť namísto často avizovaného thrash metalu slyším spíš rychlý prog. Kapelní mikrotóny ale i nadále hojné diskografii vévodí. (Dantez)

(2) NITHING – Agonal Hymns (06/2023)

- pře/vyhrocený sci-fi brutal death sólo projekt Matta Kilnera (bubeník Iniquitous Deeds, Gorgasm, Vitriol atd.), který nahrál i kytary a vokály. Kromě drcení a sypání jsou tu i zajímavé, vyjeté schizo/dis i temnější atmo nápady, zvuky, sóla, zvláštně kovový cyber (až trošku djent?) zvuk kytar, super virbl = rendlík. Dost zábavné, stopáž rozumná (23,5 min.), jen to tradičně kazí čvachtání a trochu i debilní, monotónní blití („jak když drhneš cihlou o beton“ © Gába :) ) – byť i to mě svým způsobem baví, resp. rozesmává. (Bandcamp) (AddSatan)

- odlištěný cyber BDM prasopal. Takhle nějak si představuju death metal z šesté intergalaxie po šňupnutí kýblu koksu. Jestli se to dá seriózně poslouchat, nechám na zvážení, ale na návštěvu psychiatrie to je určitě.(onDRajs)
 

(2) REVERORUM IB MALACHT – Kyrie Eleison (06/2023)

- katoličtí fanatici tentokrát pálí nemilosrdný industrial black/death náser, zvukově vyladili tak akorát poměr čitelnost/bordel/atmosféra/námrd – funkční poměr bicích a kytar v mixu (zní mi to, že je alespoň částečně mohl nasypat Jaloma z Dark Funeral). Cca mix Mayhem, Anaal Nathrakh, Godflesh, temnější i švedský death, snad i brutal death, ritual/dark ambient, žbluňkání vody (křest?), varhany atd. Místy je to i poměrně chytlavé. Experimental/glitch-elektroničtější Aieganzes Aigonzis je víc mindfuck, ale Kyrie Eleison asi zatím nejlepší letošní black metal. Na to, že letos už 3. deska, překvapuje poměr kvantity a kvality. (Bandcamp) (AddSatan)

- po experimentálnějším albu Aieganzes Aigonzis a ambientním Emet Amen vydali Reverorum ib Malacht svou třetí letošní desku, která je pro změnu nejpřísnější black metal. Krutý industrial black diktát od začátku do konce. Po boku Not Here a Svag i Döden nejlepší materiál za poslední dobu. Pane, smiluj se! (Bandcamp) (mIZZY)

(2) RUÏM – Black Royal Spiritism - I. O Sino da Igreja (05/2023)

- jak již bylo zmíněno minulý měsíc, Blasphemer se vrátil k black metalu a s pomocí bubeníka rozjel svou Mayhem sólovku, která je lepší než poslední Mayhem. Jelikož se má jednat o první část trilogie, tak jsem více než zvědavý na další alba. (Bandcamp) (mIZZY)

- Blasphemer’s the true Heart ad Chao? Poslouchám to jako dost a furt mě to baví. Instrumentací, náladou i atmosférou, vokálem. Je to zlý i ohavný, kope to, má to koule i technickou stránku, která hrany neobrušuje. Pravidla hry dodržena, i vystavěna po svém. Rune je mástr. (bizzaro)
 
 
 

(2) SCAR SYMMETRY - The Singularity (Phase II – Xenotaph) (06/2023)

- vynikající kombinace melodií a tvrdosti, kdy výborně fungují obě polohy. (sicky)

- přiznání: ta kapela šla mimo mě, ale tak samozřejmě Per Nilsson a jeho účast v Meshuggah a SS dobrý, modernější Soilwork, jen to občas trochu ztrácí tempo, ale dobrý. (brutusáček)
 
 
 
 
 
 
 

(2) SWANS – The Beggar (06/2023)

- po The Glowing Man se Gira evidentně uklidnil a vydává čím dál klidnější desky. Ten tlak, gradace a celkový feel alb z předchozí dekády mi celkem chybí, ale i na The Beggar se najde dost tíživých momentů, byť bez drtivého zvuku. Uvidíme, jak to bude fungovat naživo. (Bandcamp) (mIZZY)

- novinka Swans se pasuje se stejným nešvarem jako předešlá Leaving Meaning: deska působí jako dozvuk zásadní trilogie Seer/To be Kind/The Glowing Man. Špatné to není – stále je to hutné a surové, jenom se občas vaří z vody a motá se v kruhu. Zásadním aspektem je Girovo dosud nejzřetelnější pasování se s vlastní smrtelností. (Dantez)
 
 

(2) THY CATAFALQUE – Alfö​ld (06/2023)

- nejvíce metalové a nejtvrdší Tamásovo album minimálně za posledních 10 let, aby ne ještě dýl. Kvůli metalovosti novinka Thy Catafalque trochu ztrácí na pestrosti, která dělala například Naiv opravdu zajímavou deskou. Celkem logicky se na vyznění nové tvorby promítá koncertní podoba kapely, která je více než méně metalová. I tak se ale nejedná o tupou hoblovačku a Alfö​ld se poslouchá velmi dobře. Nejvíce ale vyčnívají skladby v druhé půlce alba, které obsahují více netradičních prvků i nástrojů, v kterých tkví síla Thy Catafalque. (Bandcamp) (mIZZY)

- výrazně tvrdší než poslední desky, nicméně opět dobré. Tamas umí zkrátka komponovat všechny druhy hudby. (sicky)

piTRs

ELEGANT WEAPONS - Horns for a Halo (05/2023) 
- nakonec asi ne taková šleha, jak by na základě dvou singlů (hlavně prvního Blind Leading the Blind) šlo očekávat, nicméně nebýt v Praze jen jako předskokani Cirkusu Anselmo, zašel bych na ně.

EXTREME - Six (06/2023) 
- netřeba vydávat co dva, tři nebo pět roků...aneb po 15 jáhrech klasičtí Extreme, s nějakým tím překvápkem a nějakou tou bejkárničkou navíc. Spolu s The Winery Dogs zatím (dost možná i definitivně) v hard´n´heavy letošní soukromý vrchol. V Jůesej válej.

IMMORTAL - War Against All (05/2023)
- oproti minulému recyklátu o poznání zábavnější, s vymazlenou titulní vyhlazovačkou na straně jedné a instrumentálním hevíčkem Nordlandihr na straně druhé. Angažmá nové session rytmiky Demonazovi prospělo, nakonec z toho kluka třeba ještě něco bude.

METAL CHURCH - Congregation of Annihilation (05/2023) 
- veteráni průběžně zkoušení vrtkavostí osudu pokračují s další deskou ve slušném průměru nastaveném předchozími dvěma. Palec nahoru za to, že pořád jsou.

AddSatan

PYLAR – Límyte (06/2023)
- psychedelický, šamanský post-rock/metal, drone/doom, ritual ambient/kosmische musik, tentokrát i s příměsí black metalu, s kytaristou z Orthodox. Něco jako kdyby se Dark Buddha Rising (nebo Neptunian Maximalism) inspirovali a jamovali na téma Deathspell Omega (v 1. skladbě) a Blut Aus Nord (1/3 3.). Trip spíše příjemný, silnější jen místy, táhne to hlavně nápaditý bubeník, zaujme i vrzání na housle, niněru atd. Více v recenzi. (Bandcamp)

ALTARI – Kröflueldar (04/2023)
- islandský black(ened) metal/rock trošku jinak – vlivy psychedelic, gothic rocku, post-punku (Killing Joke, Blue Öyster Cult, Interpol), ve 3., trochu i ve 4. slyším i Virus (+ ženský trip-hop vokál), trochu i starší Sólstafir (s extrémnějším vokálem), nebo i novější Misþyrming (s méně vlezlými melodiemi). Delší skladby bych i trošku zkrátil (islandský syndrom), ale fajn deska. (Bandcamp)

EASTWOOD / CHADHEL - 5'' split (04/2023)
- Eastwood – 2 a 1/4 minuty krutě rozsekanýho grindcore, power violence, až mathcore, rozsekanýho na druhou ve studiu – pravý/levý kanál. Trochu to připomíná úsečnost Psudoku. Skvěle úderný zvuk bicích - suchý kopáky! V delší stopáži nevím, ale takhle mě to baví. Chadhel 2 a 3/4 minuty grindcore s trochou thrashe i disonancí, fajn, kopáky mlaskavější, ale dá sa piť. (Bandcamp Eastwood) (Bandcamp Chadhel)

MOUTH WOUND – Nothing Will Belong to Us (04/2023)
- dark ambient, drone, noise s hodně neachovaným ženským vokálem a (podladěnými?) houslemi. Recitace, kvazi-sakrální (?) zpěv i zkreslený vřískot, industriální údery, noise – cca prostřední část alba je spíš death industrial až power electronics vichřice. Přibližně sféry starší Lingua Ignota, Pharmakon, Runhild Gammelsæter, Puce Mary, Diamanda Galás, Hekte Zaren atd., ale syrovější, zastřenější, upravené živé improvizace. Překvapivě dobré, resp. mě to asi baví i trochu víc než některé mladší, slavnější umělkyně. (Bandcamp)

MUTE DUO – Migrant Flocks (04/2023)
- (kvazi)ambientní country/americana psych/post-rock na steel pedal, vibrafon, elektrické varhany a často až jazzové bicí, v nejdelší The Ocean Door je i pěkná basová flétna. Příjemná výprava na americký středozápad, která může zaujmout mj. fanoušky Red Sparowes,Grails, Earth, Swans, Susan Alcorn, Neila Younga, Ry Coodera, Bruce Langhornea, Daniela Lanois (Apollo s Brianem a Rogerem Eno) atd. apod. (Bandcamp)

WARFUCK – Diptyque (04/2023)
- grindcore duo (bubeník z Eastwood), poměrně nápaditě, dynamicky složené, sice i nějaká ta rutina, ale většinou zábavný, místy i techničtější, vlivy power violence, hardcore, crustu, death metalu, disonance, mathcore, druhá Confusionnance zní jak zrychlený No Heroes od Converge. Škoda čvachtáků, ale jinak zvuk dobrý. Dobrá deska, letos zatím nejlepší, co jsem z žánru slyšel. Budou na Fluffu. (Bandcamp)

LANKUM – False Lankum (03/2023)
- irský folk, v některých skladbách drone-rituálně psychedelický – zvláště úvodní, temná Go Dig My Grave (trošku á la irská verze Swanss Jarboe?) je působivá, závěrečná The Turn jde postupně až do drone/noise/avant- čehosi. Ostatní skladby jsou tradičnější balady (mj. Newcastle ze 17. století), je tu i lehká psychedelie 60-70´s (snad i raní Pink Floyd?), hospodské odrhovačky na harmoniku (concertina) atd. Skoro všechny jsou minimálně fajn, jen asi Lord Abore… až moc hezká/nebaví. Mohlo by zaujmou i fanoušky prvních Hexvessel. Budou (překvapivě) na Pop Messe v Brně. (Bandcamp) 

vaněna

KRALLICE - Porous Resonance Abyss (05/2023)
- předchozí vynikající Psychagogue ze mě skoro udělala fanouška Krallice. Ani aktuální deska není špatná, kvituji, že bez vokálů, ale kvalit předchozího počinu nedosahuje. Doporučují čtyři z pěti pošt-mistrů. (vaněna)

WEREWOLF BLOODORDER - The Rebirth of the Night and the Fog (06/2023)
- v zásadě zaměnitelná finská vlkodlačí černota, jenom tentokráte od politického aktivisty z Brazílie. Signal Rex.

KAEVUM – Kultur (05/2023)
- konečně pokračování brilantní (a již 12 let staré!) desky Natur. Komu nevadí politické zaměření, smlsne si na pořádně syrové lahůdce.

ASCENDED DEAD - Evenfall of the Apocalypse (05/2023)
- death metal jakostní úrovně. Trochu více se čerpá z Immolation, takže pro mě zajímavější než debut. Chvílemi se připomenou i Sarcofago. Při tučnějším zvuku bych uvažoval i o podobnostech s Eskhaton, takže doporučení.

SOMNIATE - We Have Proved Death (07/2023)
- druhý náklad originálního black/death metalu z pražsko-plzeňské kolaborace výborných a osvědčených muzikantů. Chvilku trvá prokousnout se neobvyklým zvukem, ale až to scvakne, je půlhodina tohohle materiálu bolestně málo. Recenze v přípravě mozkového trustu MM.

mIZZY

VICTORY OVER THE SUN – Dance You Monster To My Soft Song! (05/2023)
- One Woman Liturgy worship. Takže podobná avant-garde black splácanina a hipsteřina až za roh, ale ve výsledku to není vůbec blbý. Třeba čtvrtý song, ale i zbytek alba mě až překvapivě baví a svým způsobem mi to, i díky částečné jednoduchosti, přijde smysluplnější než některé polohy samotných Liturgy. Minimálně vihkav by si mohl poslechnout. (Bandcamp)

SEKTARISM – Et Facta Est Lux (06/2023)
- religiózní funeral doom ze stáje NOEVDIA a nové album od pět let staré a docela vydařené desky Fils de Dieu. Jelikož se jedná z velké části o improvizaci, po kompoziční stránce asi Sektarism posluchače nedostanou jako jiné funeral kapely, ale co se atmosféry týče, tak ta zde funguje skvěle. Koneckonců stejně jako během skvělého koncertu. (Bandcamp)

INNUMERABLE FORMS – The Fall Down (EP) (06/2023)
- krátké třískladbové EP, které podle mě nedrtí a nepohřbívá tolik jako starší nahrávky kapely. Minimálně pár poslechů si ale zaslouží už jen díky vzpomínkám na to, jak nás Innumerable Forms zabili na Tones of Decay. (Bandcamp)

onDRajs

HOLY MOSES - Invisible Queen (04/2023)
- velké překvapení a osobní adept na thrashovou desku roku. Je to chytlavé, ale zároveň poměrně technické (stejně jako The New Machine of Liechtenstein), výkony muzikantů jsou impozantní. Holy Moses to prý chtějí zabalit, po tak skvělé nahrávce mi to přijde až škoda.

J.A.R. - Jezus Kristus Neexistus (06/2023)
- další pohodový zářez legendárních sprosťáků, kteří na nikom nenechají nit suchou. Celé to sice jede v elektronickém duchu (podobně jako předchozí Eskalace dobra) a variabilita se ztrácí, ale 99 % české scény se "jarům" stejně může dívat na záda. 

Dantez

OXBOW – Love’s Holiday (06/2023)
- dosud nejzemitější a nejpřístupnější Oxbow, podstata se přesto nevytrácí. Po onehdy trademarkové roztěkanosti ani stopy. Přímočařejší skladby občas lezou do ucha až s nevídanou lehkostí, do songwritingu se přidávají honosné chorály. Vyklidněnější přístup nesmrdí zaprodaností, spíše zráním kapely.

VOMITORY – All Heads Are Gonna Roll (05/2023)
- typický švédský sypec, kapela ani po 30 letech neztrácí drive, hlídá si produkci, v určitých ohledech nadále zraje, byť se na novince nic moc překvapivého či převratného neudává.

HELLERUIN - Devils, Death and Dark Arts (06/2023)
- poměrně mladá z Nizozemska s druhou deskou. Vlastně klasická, ale trochu zrychlenější variace na Mgła a finské black metaly, naživo pak Helleruin působí jako vývar z Taake. Jo, v poslední letech už poměrně vyčerpaná emulace. Autorskou omšelost ale docela vykompenzuje solidní tah na bránu.

TSJUDER - Helvegr (06/2023)
- další zářez Tsjuder pokračuje v nastolené trajektorii – rock n’ rollem prodchnutý black metal předený vlivy starého severu v povedeném zvuku a s únosnou stopáží. Žádná ekvlibristika ani originalita. Ale poctivé to je.

BORIS & UNIFORM – Bright New Disease (06/2023)
- sbírka pokusů vzniklých ze spojení drone-metalových experimentátorů a industriální mlátičky. Sem tam uhrančivé, často ale rovněž hodně hluché. Spolupráce Uniform s The Body byly podstatně poutavější.

LooMis

CATTLE DECAPITATION - Terrasite (05/2023)
- už tady zaznělo minulý měsíc, za mne jednoznačně pochvala a baví mě (nepřekvapivě) i ty kočičárny.

CORDURA - Nibiru X (EP) (04/2023)
- velice zajímavá sci-fi tech/death deska Slovinské trojice. Trochu jsem si při poslechu vzpomenul na řecké Acid Death okolo Random’s Manifest. Doporučuji!

INVENT ANIMATE – Heavener (03/2023)
- sickyho březnový tip na moderní djentovačku. Jsou tam trochu slyšet postupy Vildhjarta, ale jako předkapela třeba Monuments by se velmi hodili :-)

METASPHÆRA – Metasphæra (03/2023)
- německý, německy zpívaný prog/tech death? Trochu jsme se toho bál, ale když je v sestavě basák Beyond Creation Hugo Doyon-Karout… A není to vůbec blbý. Občas je sice vokál takový (ú)toporný, ale po skladatelské stránce velice chutné! Občas z toho zavane i Obscura, ale taky jsem si vybavil staré klasiky Sadus. Pmmmm.

sicky

NEBULAE COME SWEET - De Lumiere (06/2023)
- zatím asi nejlepší progmetalové album letošního roku.

RANCID - Tomorrow Never Comes (06/2023)
- klasika v podání klasiků. Oproti minulému albu šlápli hoši více do pedálů a místy se dá hovořit až o hc.

OUTSOUND - Megatherium (06/2023)
- alternativní rock/grunge ve stylu devadesátek, melodie, groove rytmy, fajn zpěv.

CHURCH OF MISERY - Born Under A Mad Sign (06/2023)
- výživný stoner sludge doom, povedená žánrová deska.

brutusáček

PAROXYSM UNIT - Fragmentation Stratagem (06/2023)
- BDM tip června, díky!!, a dost možná roku, tohle je solidní výplach, ve kterým má prsty i Colin Marston, nicméně všichni tam jsou ostřílení borci. Šleha, která si nezadá s legendou DS!

CHAIN OF FLOWERS - Never Ending Space (05/2023)
- nová deska londýnské post-punkové šestice a musí se říct, no sláva! Debut byl absolutně parádní a dvojka na něj navazuje, byť nikoliv hitově na první dobrou.

BOLDY JAMES AND CHANHAYS - Prisoner Of Circumstance (06/2023)
- Boldy (rap) a jeho další kolaborace.

bizzaro

SLEEP TOKEN – Take Me Back to Eden (05/2023)
- hodně se o tom mluví, tak jsem to musel dát. A jako že jo, tenhle hype má svý kvality.

PRURIENT – Cain and Abel S/M (05/2023)
- očista hlukem!

HAKEN – Fauna (03/2023)
- stále se tomu dá vytknout málo, asi jedna z desek roku.

RAFAEL TRUJILLO – singl 2023
- Rafaela sice většina zná z Obscury a Obsidious, ale že studoval jazz na dvou školách vč. Berklee ví někdo? A tak tady ho máte!

PAN LYNX – singly 2022-2023
- Michal Skořepa po konci Stroy otevřel dveře svému alter egu a vypustil pana Lynxe. A ten řádí. Trochu eso, trochu grunge, co si vybereš, to to je!

THE ZENITH PASSAGE – singles 2022-2023
- poslední tři singly aspirují na tech death trůn.

ARCH ECHO – singly 2022-2023
- jedna z kapel, která fakt tenhle vyhoněný prog umí nandat i s chutnou omáčkou a kyselinkou na konci.

Radek Chlup

SIGUR RÓS - ÁTTA (06/2023)
- tato islandská legenda post-rocku je emotivní i na své osmé řadové desce, a i nyní tento žánr zeširoka překračuje. Desetileté čekání se vyplatilo. ÁTTA sice neznamená hudební revoluci, ale dojímá slzné kanálky i dráždí nervy naléhavostí.

L.O.E – The World & Everything In It (06/2023)
- kapela zrozená z frustrace kvůli událostem v dnešním chaotickém světě. Není to však hardcore, ale post-rock. Mluvené slovo zdůrazňující konkrétní emoce už dnes není v žánru ničím neobvyklým a Britům se po celou stopáž nedaří udržet „wow efekt“ dramatického úvodu People Like People Like Them. Jejich prvotina je přesto optimistickým vykročením do snad slibné budoucnosti, i když to zní vzhledem k její tématice paradoxně.

WHERE MERMAIDS DROWN - Reminisce (04/2023)
- tito Francouzi by měli místo mořských panen hledat skladatelskou odvahu a lepšího producenta. Reminisce se totiž i přes pár slibných, leč nepůvodních momentů utopí na dně post-rockového oceánu, kde končí ti průměrní.

THIS WILD LIFE - Never Fade (06/2023)
- kalifornská dvojice zpívajících bubeníků hrajících na akustickou kytaru Kevin Jordan a Anthony Del Grosso k sobě v rámci svého spíše v USA populárního projektu This Wild Life přizvali řadu hostů, které neznám, a nahráli letní album plné indie hymen.

PUPIL SLICER - Blossom (06/2023) 
- sci-fi příběh s prvky hororu odrážející fascinaci Pupil Slicer peklem Blossom působí místy vzhledem k tématice až nemístně citlivě, co se čistě zpívaných shoegaze metalových refrénů a post-rockových momentů týče. Pokud však hledáte hudební kvalitu, nikoli dotažený hudební koncept, tito extravagantní Britové vám dají osobité lekce Dillinger Escape Plan.

DJUNAH - Femina Furens (03/2023)
- druhá deska projektu zpěvačky a kytaristky Donny Diane jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ani jedna z deseti skladeb nevytrhne ze ztráty trpělivosti, kdy posluchač při poslechu začne klikat na Messengeru. Oproti nervnímu debutu Ex Voto příliš sterilní vyznění.

LIBERATEME – Where is the Hope (05/2023)
- projekt Terezy Voglové (Amissa Anima) stahuje nedostatečná produkce s rušivými bicími, bez nichž by se její ambientně post-rocková tvorba obešla. Kytarovou prací však ukazuje dřímající talent, i když se zpěvy čeká hudebnici ještě hodně práce.

AddSatan

USTAD NOOR BAKHSH – Jingul (2022) 
- odhadem tak 70-80letý stařík z Balúčistánu (Pákistán), hrající na zvláštní strunný nástroj s klávesami = benju (příbuzný citeře a niněře, byť vznikl z japonského taishokoto), doprovázený hráči na dambooru (dombra, tanpura? – prostě „loutna“ s dlouhým krkem). Potkává se tu tradice pákistánské, íránské i indické hudby (rágy), je to dost chytlavé, psychedelické, hypnotické i technické – takové lidové „prog/jazzy“ sólování místy. V Balúčistánu je „hvězda“ už dlouho, okolní svět ho objevil až před pár lety, loni hrál na Le Guess Who?, letos bude na Roskilde. Živě hodně dobrý (v Čítárně Unijazzu), z desky baví též. (Bandcamp)

HOPE SANDOVAL & THE WARM INTENTIONS + MAZZY STAR – různě
- hledal jsem cca něco jako Elysian Fields a dostal jsem se (konečně) k těmhle velkým ikonám dream popu/alternative rocku, nebo spíš dream folku, country, psych rocku, shoegaze, slowcore, ethereal atd. Na každé desce mají 2-4 dost pěkné skladby – většinou ty nejvíc psychedelické či melancholické, vypíchnu alespoň – She Hangs Brightly, Mary of Silence, For the Rest of Your Life, Into the Trees … a většina té hudby je fajn, byť něco je skoro až moc něžné, nebo fádnější. Poslední EP Son of a Lady (2017) mě baví celé. Sametový, lehounce zastřený, posmutnělý, naechovaný hlas Hope Sandoval se moc příjemně poslouchá. Vlastně jsem ho znal z Four Walls a Paradise Circus - spolupráce Massive Attack a Buriala (též doporučuji), ale nevěděl jsem, nebo zapomněl, že je to ona. Tak mám zase „novou“, oblíbenou zpěvačku.

HAROLD BUDD – Abandoned Cities (1984)
- trojnásobné překvapení: 1) Budd dělal i dark(ened) ambient (i když proč ne, Brian Eno ho dělal taky). 2) kytarové brnkání Eugene Bowena v Dark Star mi připomnělo něco od Lustmord, Earth, možná i Asva, nebo SunnO))) (?) 3) synťáky v titulní skladbě zase méně patetického Badalamentiho, nebo i něco od Bohrenů. Aneb další „objevování Ameriky“. A že je to kvalitní vlastně ani nepřekvapilo.

Radek Chlup

A PLACE TO BURY STRANGERS - See Trough You (02/2022)
- esence této noiserockové legendy a nejhlučnější kapely New Yorku je patrná hlavně když stěna žlutých světel oslepí posluchače před pódiem jako sluneční bouře a spolu s ní po chvíli rituálního trhání nervů k zešílení explodují jako supernovy burácivé nástroje. Domácí poslech je spíše takovou dobrodružnou exkurzí do šílené mysli Olivera Ackermanna. Obojí má své kouzlo. Spotify. 

MOIRA - bi polar (07/2021)
- špinavý emo melodic hardcore z Polska, jemuž nedostatky v produkci i skladatelství kupodivu sluší. Jo, zní to divně. 

HABAK - Ning​ú​n Muro Consiguió Jam​á​s Contener la Primavera (10/2020)
- studenti Fall of Efrafa z Mexika. Undergroundová produkce jim sluší. Špína, zloba a bolest. 

GROS ENFANT MORT - La Banalité Du Mal (11/2022)
- v dnešní době se pravidelně objevují interpreti kombinující hardcore/screamo s post-rockem a post-punkem, například Fall of Messiah. Patří sem i Gros Enfant Mort. Ukázka, jak spolu tyto žánry souvisejí. 

MODERN LIFE IS WAR - Fever Hunting (08/2013)
- legenda hardcore punku, i když znějí Modern Live is War jako emo post-hardcore s prvky crustu. 

TO KILL ACHILLES - Something to Remember Me By (02/2021) 
- moderní odpověď na začátky Being as an Ocean v poutavém provedení. Osobitý vokální projev i kytarové postupy mohly být podpisem této post-hardcorové kapely ze Skotska. Nové singly však sklouzávají k tuctovosti. 

DIE ARKTITEKT - Dark Colors (05/2022) 
- maskovaná bytost z jiných světů za pultíkem s čudlíky a láskou ke smyčcům.     

TESA - Control (5/2020)
- stá kopírka Russian Circles zčernalá atmosférou Amenry, ale post-metalovou štafetu nese přesvědčivě a bez klopýtnutí. 

I/ ON - Live session (12/2022)
- labutí a jediná „studiová“ píseň I / ON. Jejich post-rock na hranicích shoegaze a ambientu působil naživo terapeuticky. Jako hřejivý oceán, v němž jsem se chtěl topit, dokud jsem nezavadil nohou o dno. V oáze magické projekce a paprsku světla nad hlavou.