1) SPOTIFY playlist: prasekost 2023 - 69 skladeb a přes 7 hodin hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(5) CRUCIAMENTUM - Obsidian Refractions (11/2023)

- krásně oldschool zvuk, ale i pár nepříjemně primitivních momentů. Dohromady to dělá hezké album, které ale na konci roku do hodnocení památných momentů v paměti těžko udržím. (65/100) (vaněna)

- dost možná nejpromakanější deska Cruciamentum? Pořád hlavně Incantation worship, ale i Morbid Angel, trocha Immolation, Demigod, špetka Disembowelment/Evoken, možná i Švédska. Z novějších kapel to má blízko k Dead Congregation, nebo i Krypts a Fossilization. Dobrý riffy i vokály, poměrně komplexní songwriting, dynamika, v rámci jasných oldschool death a death/doommetalových mantinelů celkem nápaditě složené (utáhnout i 10minutovou skladbu), časté změny rytmů, osvěžující sóla a vyhrávky. Asi nic nového, mohlo by to být temnější (?), ale převážně baví, v rámci odvětví pořád jedna z nejlepších kapel. Zvuk až na čvachtáky v pořádku. Možná (!) více v recenzi. (Bandcamp) (AddSatan) 

- trocha Spectral Voice s fazonou, která připomene pomalejší, atmosféričtější, podstatně méně hnusné Pissgrave. Dobrá old school deathmetalová deska: dynamická, zlá, s úctou ke kořenům, na které ovšem bezhlavě nespoléhá. (Dantez)

- chrastící a hoblující živočišný death metal, který není marný. Minimálně kytary jsou nadstandard (7/10) (sicky)

Konečně zas po delší době vydala nový album kapela, která furt ví, jak se vyučuje pořádnej death metal. Spolu s Dead Congregation jedna z mála "novějších" oldshcool death kapel, co nehraje jen dementní tupačky, ale ví, jak to má správně tlačit a zabíjet. Potřebuje to ještě více poslechů, ale zatím mě novinka baví více než první řadovka, byť na Convocation of Crawling Chaos to furt nemá. (Bandcamp) (mIZZY)

(5) MORTHYMER - Pedagog (11/2023)

- na tuhle desku jsem se pochopitelně těšil. Počítám, že nebudu jediný, kdo bude pět chválu na tuhle naši oblíbenou Marastí kapelu. Jenže ono to ani jinak být nemůže. Vedle Afterbirth jasně nejposlouchanější album (měsíce), protože tohle je nádherná instrumentální jízda. Takže, kamarádi, i když si tu či onde (po klausovsku se potutelně usmívám) dokážu představit nějakou tu vokální linku, zároveň volám NE! A to ne je hlavně kvůli velmi vkusně vkládaným 8bitovým samplům. Epic a hrozně mě štve, že jsem nemohl na křest desky dorazit. (LooMis)

- už to není ta nespoutaná, přímočará, opičí energie. Gibbon vyrostl a dospěl v Morthymera. Pořád má spoustu skvělých nápadů a tři lidská média, která jsou muzikantsky natolik schopná, že dokáží tyhle jeho technicky ne úplně banální ideje zrealizovat. Co pánové umí, dávno víme, na takových bicích se dá vybudovat pořádná hudební stavba! Že jim ty nástroje pěkně komunikují mezi sebou, to taky platí stále. Samplů je hodně, na některých místech jsou naprosto boží, někde mi lehce hrají spíš na nervy a hróóózně moc bych místo nich chtěla slyšet druhou kytaru. Zvuk skvělý, možná ale až moc umírněný (?), nicméně na první poslech odlišitelný. Vokálu netřeba. Dva tracky navíc by potěšily, dobrého pomálu neberu! Ale lovísek, jak jinak. A protože Marastmusic je taky skvělé médium, nechali jsme pana Morthymera se vypovídat v roztomilém rozhovoru. (Baara)

- a je to tu, pecka! Oblibuju a vlastně i obdivuju spolky, co tvoří jen instrumentální hudbu. A tohle trio můžu s čistým svědomím doporučit jako extra kvalitu, co svou tvorbou krájí na kosti. Doufám, že pan M nebude chrtit a bude nás pravidelně oblažovat dalším materiálem. Jo a MORTHYMERE, chraň Tě ruka Páně uvažovat o zpěvu! (Herelson)

- Morthymerův Pedagog vládnul listopadu v mém přehrávači a deska jenom potvrdila kvality materiálu, který nám byl po ty celé dva roky představován. Na desce mnohem víc vyzní samply (čti jsou slyšet :), nicméně na nedávném křtu si už kluci vše pohlídali. Hodně kvalitní materiál, hráčsky samozřejmě bez debat a bez vokálu radím i vydržet napořád, naprostá spokojenost s číslem 39/100 na asfaltu. (brutusáček)

- nejlepší tuzemské instrumentální album od tvůrčího dua z Keep On Rotting. Současný, ale především osobitý prog do všech směrů doplněný 8bitem. (bizzaro)

(4) SADUS - The Shadow Inside (11/2023)

- pravdu, že řada sestav byla nejsilnější v triu, zkoušejí nově nabourat kalifornští fofrthrasheři, kteří do toho momentálně buší ve dvou. A já říkám, že mi tady ten Steve nechybí. Sadus dělá Darrenův vokál (mimochodem, ten člověk prská a syčí snad ještě líp, než ve dvaceti) a kytara, přičemž obojí je na desce v podání přímo královském, s produkcí pěkně zataženou do úderného celku. Velká radost, momentálně zhruba někde mezi druhou až třetí příčkou diskografie. (piTRs)

- i když jsem nikdy nepatřil mezi skalní fanoušky Sadus, novinka mě baví. Má nápady a její stopáž uběhne jako nic. (Kuba)

- comebacková deska nedopadla vůbec špatně, sice bych si představoval víc rychlých kusů na úkor technického vyšívání ve středním tempu, ale i tak velmi dobré. (8/10) (sicky)

- hele to jako fakt, že Sadus bez DiGiorgia? Steve a jako basa byla de facto poznávacím znamením kapely. Takhle to prostě (za mne) není úplně ono. Deska to není špatná, občas mi ale z toho lezou (naprosto zbytečně) Onslaught. (LooMis)

(3) SUFFOCATION - Hymns from the Apocrypha (11/2023)

- nemám pochyby, že tohle bude album měsíce, ale pro mě je to přece jen zklamání. Velice trefně a přesně Zmetek pojmenoval slabinu alba - nadužívané bassdropy, ale obecněji neschopnost nechat songy vylézt dramaturgicky samy o sobě. (70/100) (vaněna)

- zakladatelé BDM s novou deskou své pravověrné nezklamou. Ricky Myers se snaží důstojně nahradit Mullena za mikrofonem, má ovšem méně poloh a je nevýraznější (což je proti Frankovi skoro každý). Hymns tlačí fest (škopkař Morotti vládne), leč Suffo mám rád i kvůli jejich hitmakerovství. Podobná šleha jako třeba Bind, Torture, Kill mi tady chybí. Tak ještě uvidíme, na finální soudy je zatím moc brzo. (onDRajs)

- tak tady se zase nedivím, že Suffo jsou bez Franka, protože tohle byla jasná věc. Terrence a Derek ale táhnout káru dál a Ricky u mikrofonu je rozhodně lepší, než Sadus bez Steva. Nicméně závěr může znít podobně: deska to není špatná, ale staré desky s Frankem jsou prostě jinde. (LooMis)

(2) ANGRENOST - Magna Lua Ordem Mística (11/2023)

- docela dost nudná ortodoxní blackmetalová deska, která nemá ani spád, atmosféru, rychlost ani zajímavé nápady. Ok zvuk a docela příjemný zpěv v portugalštině to samy nezachrání. Noevdia slevuje z požadavků na jimi vydané nahrávky. Nebo že by ve prospěch ideologie šly stranou hudební nároky na kvalitu? (55/100) (vaněna)

- nový NoEvDia release. Docela zajímavý portugalský black s hodně čistými vokály. Nasypal Magnús z Mišpyrming. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
 
 
 
(2) MEPHORASH - Krystl-Ah (11/2023)

- hodně podobná předchozí desce je Krystl-Ah. Bohužel, stala se obětí velikých ambicí a touhy udělat "artefakt" spíš než jen dobrou metalovou desku. Je to sice zajímavé k přemýšlení, ale hudebně vlastně dost repetitivní a plytké. Zajímavějších míst je poskrovnu a soustředí se spíš k závěru alba. Není to vyloženě bludišťák, ale kdyby se kapela soustředila víc na hudbu, než na pašování gnostických a esoterních sdělení, možná by to dopadlo lépe. (60/100) (vaněna)

- tady musím dát trochu palec dolů. Po dost dobrém předchozím albu a super koncertu v Londýně jsem se na novinku docela těšil, a jsem ve výsledku celkem zklamaný. Práce s pěveckým sborem je sice sympatická, ale těch momentů, kdy se na desce reálně skoro nic neděje, případně stojí na fakt hodně jednoduchých a nikterak výrazných postupech, je fakt moc. Sorry, ale momenty jako půlminutové brnkání jednoho a toho samého tónu na jednu strunu fakt v hudbě nemají co dělat. A až na pár světlých chvilek ani pěvecké linky, na kterých předchozí desky hodně stály, taky moc zajímavé nejsou. Forma tentokrát vyhrála nad obsahem, byť to svým způsobem vlastně líbivé je. (Bandcamp) (mIZZY)

(2) SUPREME CONCEPTION - The Post​-​Humanist Delusion (10/2023)

- méně je někdy více a nahrát jednu kompozici i instrumentálně a udělat z toho 25 minutové EP (i když je to singl) je nakonec možná ten nejlepší model, jak se připomenout. Tady samozřejmě klobouček – skladba snese nejpřísnější celosvětové měřítko. Ale hoši, není čas už regulérní na desku? (LooMis)

- skvělá skladba, co obstojí i jako čistě instrumentální verze. Tak jen houšť a perte to do nás! (Herelson)
 
 
 
 
 
(2) UNPROCESSED - ...And Everything In Between (11/2023)

- mladí Němci jsou v laufu a nápadů mají evidentně na rozdávání. Po výtečné loňské desce, která se hodně blížila vyklidněným polohám, jakými vládnou Tesseract, na novince přitvrdili. A to fakt razantně. Najednou je to spíš víc AAL (což bylo i dříve), ale v těch metalových válcích je to zase spíš do Periphery. Každopádně opět hodně potěšilo a baví to. (LooMis)

- Manuel pokračuje v krasojízdě. Furt je tu Polyphia a alt vibe od předchozí platně, ale novinka je tvrdší, screamuje se a víc maká. Na turné s Tesseract jasnej headliner! (bizzaro)
 
 
 

 

vaněna

MANII - Innerst I Mørket (09/2023)
- konečně dorazila deska, na kterou jsem letos čekal asi nejvíc. V Einride (autor Whoredom Rife) přebral bicí po Bornyhakem a doplnil klasickou sestavu Manes tj. Sargatanas + Cernunnus. Vzešla z toho dost možná nejlepší blackmetalová deska letoška. Jedna dlouhá skladba, několik nálad, atmosféra, a především dobrá hudba. Zvláštní, že letos vydávají skvělé desky fousaté kapely, jako Dodheimsgard a Manii. (95/100)

FAIDRA - Militant : Penitent : Triumphant (11/2023) 
- pokračování total Burzum worship pokojíčkáče se opět docela povedlo. Byť už to není pocta Vargovi 1:1, umí krápníkovými klávesami hezky začarovat jednoduché tremolové riffy. (65/100)

CH'AHOM - Knots of Abhorrence (11/2023)
- aztécký death metal z Německa. Zvuk je sice dobře, až velmi dobře (!) udělaný, ale riffy poměrně generické. Nejlepší zůstávají folklórní nástroje, které příjemně připomenou Blue Hummingbird on the left. (55/100)

VERTEBRA ATLANTIS - A Dialogue with the Eeriest Sublime (10/2023)
- druhá deska Italů přinesla velké oteplení a je tedy zklamáním. (50/100)

GRAVENCHALICE - Messiah (10/2023)
- jedna z mála kapel, které ještě disso black metal podle standardizované normy nepřestal bavit. Dělají to sice dobře, ale pořád stejně. Palec nahoru za super obal. (60/100)

PSICOSFERA - Summa Negativa (10/2023)
- další Lavadomův poník. V záplavě listopadových desek sice trošku zapadl, ale ještě se k němu dozajista vrátím. (70/100)

AddSatan

EARTH - Earth 2.23: Special Lower Frequency Mix (11/2023)
- remix/remake/cover/tribute (jedné z?) první dronemetalové desky. Kevin Martin (The Bug) s Flowdanem, Justin Broadrick a další. Takže (očekávatelně) dronující dark dub, industrial metal/techno, ale i dark jazzy ambient/noise. Nejdelší kusy od Roberta Hampsona (Loop, ex-Godflesh) a Bretta Netsona se nejvíce drží originálů, ale pěkně pracují s vrstvami, zvuky/em a dynamikou, původní verze místy posouvají do ambientu/jemnějšího noise, prohlubují atmosféru apod. Baví mě to víc než x posledních desek Earth, možná nejvíc od The Bees Made Honey… (Bandcamp)

ELITIST – A Mirage of Grandeur (11/2023)
- disonantní peklo/temno death metal, místy lehce lízlý grindcorem, noise rockem, blackened. S(e) (ex-) členy Piss Vortex, UxDxS, Dysgnostic, Apparatus, Genocide Doctrine atd. Mix Hate Eternal, Gorguts, trochu i Morbid Angel, Pyrrhon, Imperial Triumphant atd. Nic objevného, ale maká to, solidní debut. Zvuk až na čvachtáky v pořádku. Více v recenzi. (Bandcamp)

LUCY RAILTON – Corner Dancer (11/2023)
- ambientní (abstrakce i dark) akusticko-elektr(on)ická d/ruchařina s violoncellem v hlavní roli. Místy hodně minimal/redukcionistická, ale postupně jsem se do toho dostal a baví. Kromě brnkání, vrzání a dronování na cello a středověkou violu, glitchů a jiného šramocení je tu i hezká ambient/dream pop písnička, trocha vokálů a synthů, lehounké náznaky drone folku a doom jazzu atd. FFo: Leila Bordreuil a Svarte Greiner. Více v recenzi. (YouTube)

UNIVERS ZERO – Lueur (11/2023)
- nová deska po 9 letech. Je to hodně (až moc) postavené na klávesách (mj. zvuk piana, el. varhany aj.), bicích a baskytaře (Denisové – fotr a syn), Budého bas/klarinet a Dechêneho kytara je tu jen občas - pak ale pěkně vynikne/ou. Převážně klidnější až ambientní, byť jsou tu i „živější“, dynamičtější kusy, chvílemi fajn industriální zvuky, ve Sfumato 1 překvapí zpěv (ambivalence, ale spíš jo). Kvlty ze 70. a 80. let jsou mnohem silnější, Clivages taky, asi i PD, možná je to nejslabší deska kapely (?), ale stejně mě to spíš/převážně baví (fajn/dost fajn), mj. ta mysteriózní atmosféra atd. Hlavně ale doufám v nějaké koncerty k 50. výročí od založení kapely. (Bandcamp)

FRANÇOIS J. BONNET & STEPHEN O'MALLEY - Cylene II (11/2023)
- ambient, drone až noise na elektrickou kytarou (e-bow?) a asi i nějaká elektronika/synthy/varhany apod. (?). Spíše tmavší, chladné barvy, různé odstíny šedé, studená bílá, pořád se to přelévá a mísí. Jistá resp. až mistrná práce se zvukem, vrstvami, atmosférou i kompozicí – je tu znát zkušenost s moderní klasikou/spektralismem, ale kytara se třeba v Ghosts… blíží i čemusi mezi Dead Manem Neila Younga, Keiji Hainem, rozloženým noise/post-rockem (bez líbivosti/patosu) apod. Dobrý. (Bandcamp)

AZU TIWALINE – The Fifth Dream (10/2023)
- tribal, ambient, dub, techno, IDM atd. s trochou field recordings, z Tunisu. Asi ještě trochu ambientnější, temnější než předchozí, někdy i zvuky/ruchy blízko industrialu/musique concrète (?), ale třeba Mei Long je pořád celkem rychta. Fajn/dost fajn. FFo:  Shackleton, Muslimgauze, Do Shaska!, Uwalmassa atd. (Bandcamp)

PER TEXAS JOHANSSON – Den sämsta lösningen av alla (10/2023)
- (avant-?) jazz, střídají se tu klidnější až ambientní, temnější („noir film“) polohy, s mírně divočejším/free a také obyčejnějším (kavárna) jazzem, konsonance i disonance. Líbí se mi tu mj. v kontextu méně obvyklé nástroje jako hoboj, anglický roh, fagot, kontra/basklarinet a pedal steel. Většina dost fajn/dobrý. (Bandcamp)

HONESTLY SAME – Hot Plate Only (09/2023)
- ambientně/post-(klasika/jazz?)-minimalistická, trochu psych/kraut, ale i (poly?)divnorytmická (kvazi?)improvizace na bas/klarinety, synťáky, perkuse, akordeon aj. Dost příjemné. (Bandcamp)

LAUREL HALO – Atlas (09/2023)
- ambient/modern classical, elektronika/synthy, smyčce (mj. Lucy Railton), piano, saxofon, rozmlžená snovost občas na hranici tísnivosti noční můry. Abstrakce i atmosféra průzkumu opuštěné, rozpadlé, kdysi honosné usedlosti, nebo hotelu, podzimní sychravost, zvuky jakoby ze vzdálené místnosti, možná i z jiné doby. Různě se v tom mísí Tim Hecker, Deaf Center, Biosphere (Shenzhou), Gas, místy až někam k Eriku Satiemu, ambient jazzy nádech atd. Pěkné, asi mě to baví víc než její starší rytmické či ambient pop polohy. (Bandcamp)

SURGHIUN – Les parois oubliées (07/2023) 
- viz Vaněnova recenze (dík za tip). Atmo/dis- i harmoničtější black metal. Srážka starších DsO s Negură Bunget, Incursus/Adaestuo, S.V.E.S.T., Thorns atd. Občas zvláštní, „flašinetový“ zvuk kytary, lehká folkovost i čertovina. Dost fajn, „osvěžující“, jen vokály a programming bicích v některých partech slabší (většinou ok/dobrý – mj. kopáky!). (Bandcamp)

onDRajs

SUFJAN STEVENS - Javelin (10/2023)
- Stevens vrátil od elektroniky na Ascension k akustické kytaře a myslím, že mu to sedí víc. Opět teskné a tklivé, Sufjan se sice opakuje, ale úroveň standardního mainstreamového alt popu svou novinkou překonává.

PETER GABRIEL - I/O (12/2023)
- Gabriel je moje srdcovka. V další studiovou desku jsem u něj už nedoufal, ale po 21 letech jsem se dočkal (na rozdíl třeba od King Crimson). Jako skoro u všech jeho desek, ani I/O není na první poslech (resp. mate tělem) a karty odkrývá postupně. Album je to křehké, melancholické, pomalé a z větší části baladické (PG stárne, už je to dědek), čemuž odpovídají i subtilní a dobře schované aranže jednotlivých písní. Levin na basu opět čaruje. Překvapila skutečnost, že na I/O nejsou žádné vlivy world music. Vůbec to nevadí, u mě opět na piedestalu.

Kotek

YOUFF - Heydays (10/2023)
- výtečná srážka Arab on Radar a Daughters, víc viz recenze. 

RADIAN - Distorted Rooms (09/2023)
- všiml jsem si se zpožděním, ona je to taková nenápadná deska, ale Radian prostě ty živý nástroje a elektronikcý ruchy umí míchat pěkně.

SHACKLETON - The Scandal of Time (11/2023)
- kolikátou desku to už letos Shackleton vydal? Ani nevím, ale tohle je možná jeho letošní favorit.

99LETTERS - Zigoku (11/2023)
- moc příjemný, přemýšlivější techno, který industriální vlivy míchá s tradiční japonskou instrumentací.

GAUSS - Whale Fall (11/2023)
- chytlavý, lehce vyjetý písničky, který možná nesednou do mainstreamovýho rádia, ale jen o fous. 

MARNIE STREN - The Comeback Kid (11/2023)
- comeback jak se patří, pořád je to Marnie -  oslňující kaleidoskop, kterej ve změti tónů a rytmů nachází zatraceně chytlavý melodie. 

FAWN LIMBS & NADJA - Vestigial Spectra (11/2023)
- spojení noisecorovýho námrdu a ambientu láká, ale musím ještě naposlouchat. Cejtím potenciál. 

Dantez

WOLVENNEST - The Dark Path to the Light (10/2023)
- Wolvennest po menším zaváhání opět ve větší síle, s akcentem na aspekty, které tvoří kapelní gró. Rozlehlý, ale i dostatečně namotávající materiál, ve kterém se snoubí libozvučnost The Devil’s Blood s aurou (DOLCH) a Urfaust.

DANNY BROWN – Quaranta (11/2023)
- na XXX Danny Brown mapoval svou třicítku – to, jak je 30 let v rámci rapového výsluní příliš pozdě, jak je nutné zůstat v personě drogového i hudebního experimentátora: z důvodu, aby šlo zaplatit složenky i kvůli zachování relevance. Quaranta se po dalších deseti letech zabývá stejnou otázkou, avšak ve 40 letech. Materiál tomu odpovídá: je rozvážnější, umírněnější, introspektivnější; s čistší mysli. Smysluplný a zajímavý dílek do skládačky Brownovy diskografie. 

FURIA – Huta Luna (10/2023)
- vesměs dozvuk vrcholných desek jednoho z nejzajímavějších polských blackmetalových těles. Přímější, rozlehlejší materiál, který v rámci vytyčeného funguje. Zároveň si ale během poslechu nelze nepostesknout po nosnějších, originálnějších, v rámci songwritingu vypiplanějších předchůdcích. Rozlehlý šum v druhé půli desky poměrně zbytečný.

GRAVESEND – Gowanus Death Stomp (10/2023)
- kapela s výsostně originálním nápadem – Gravesend se pokusili spojit tématiku a drive powerviolence s warmetalovými hudebními postupy. Na debutu se formule spíše pilovala, Gowanus Death Stomp však vystřeluje tvrdší direkt, který nemůže urazit ani jeden z táborů. Snad by se dalo jen zkracovat. Skoro 40 minut je na danou formu až moc. 

VASTUM – Inward to Gethsemane (11/2023)
- zlý death-doom, který se nyní nebojí více zasypat. Inward to Gethsemane je proto dynamičtější, ze zlé, mrtvolné aury, kterou posluchač zná z minula, ovšem příliš neubylo.

AUTOPSY – Ashes, Organs, Blood and Crypts (10/2023)
- Autopsy od svého comebacku nešlápli vyloženě vedle. Novinka si trajektorii nadále drží. Dává, co se očekává, což je v pořádku. Od Autopsy totiž asi ani nikdo nic jiného nechce. 

ANDRÉ 3000 – New Blue Sun (11/2023)
- po mnoha letech čekání se jeden z nejlepších rapperů hudební historie rozhodl vydat…ambientně-jazzovou desku, na které hraje na flétnu. Výstup lze jen těžko hodnotit, v daném ranku snad nejde o nic zásadního, byť odlesky Phillipa Glasse a Briana Ena trasovat lze a je potřeba je ocenit. Minimálně Benjaminova umělecká nezkrotnost, nepodléhavost a svoboda se cenit musí. 

TÁBOR – Údolí Hvězd (11/2023)
- příjemný, svérázný a autentický pohled na neofolk, který je hezky lemován tuzemskými vlivy i duchem domoviny. Na Česko poměrně unikátní počin.

sicky

MORNE - Engraved with Pain (11/2023)
- Američany považuji ve sludge/postmetalovém žánru za kvalitu a novinka mne v tomto názoru jen ujišťuje. (8/10)

SILENT PLANET - Superbloom (11/2023)
- po delší době metalcore deska, která zaujala. Jedná se o více chaotic/math mutaci žánru, kdo zná aktivity vydavatelství Solid State, nebude zklamán. (7,5/10)

AETERNUS - Philosopher (11/2023)
- přemýšlivější death metal s rozumně dávkovanými melodickými linkami, název alba sedí. (7/10)

DIMINIUM - Dissonant (11/2023)
- zajímavá deska v podání ukrajinského multiinstrumentalisty - jde o docela rozmáchlé dílo, kdy se borec pohybuje na ploše od riffovaček á la Gojira až po zpívánky model Devin Townsend a kupodivu mu to celé drží dobře pohromadě. (8/10)

SEE YOU IN HELL - Do smrti a ještě dál (10/2023)
- pokud chcete slyšet kvalitní současný český HC/punk, dejte si tohle. (Bandcamp) (8/10)

mIZZY

REVERORUM IB MALACHT - Suburbs of Mammon // Blood Piety (EP) (11/2023)
- Katolíci pálí ven další materiál, který je snad ještě tvrdší než jeho předchůdce. Po industrial black námrdu Kyrie Eleison mají venku dvojskladbové EP, které míří až do brutal death / slamming poloh, což jsme od kapely asi ještě neslyšeli. A byť to není až tak super jako některé řadovky, krutost to je opět pořádná. (Bandcamp)

GNAW THEIR TONGUES - The Cessation Of Suffering (11/2023)
- Mories je nezastavitelný ďábel a po pár splitech a deskách jiných projektů má venku další řadovku GTT. Tentokrát primárně téměř čistý noise/power electronics výplach. Až na občasný řev je black metal úplně pryč, ale vole, furt to skřípe, ničí a demoralizuje překrásně. (Bandcamp)

TETRAGRAMMACIDE - Typho-Tantric Aphorisms From The Arachneophidian Qur'an (11/2023)
- konečně zase Indové udělali něco smysluplného kromě vindaloo a butter chicken. Částečný palec dolů za to, že to je už o poznání menší Nyosyfilis worship, ale poctivý death sypec to teda kurva je. (Bandcamp)

TOTENMESSE - Fiktionlust (11/2023)
- pět let po vydání lehce rozporuplného debutu mají Totenmesse novou desku. Tentokrát tahle banda lidí z kapel jako Odraza a Gruzja spolupracuje s novým zpěvákem a natřískala nasypaný materiál, který první řadovku rozhodně překonává. Fans polských hipster blacků, co pracují s DsO/Kriegsmaschine vyhrávkama a nebojí se pořádně šlápnout na plyn, budou určitě spokojení. V rámci podobných věcí jedna z nejlepších letošních nahrávek. Jen škoda, že některé songy v druhé půlce desky jsou trochu slabší než její začátek. (Bandcamp)

MALOKARPATAN - Vertumnus Caesar (10/2023)
- po třetí desce, která mě osobně až tak neoslovila, mají Malokarpatan zase album plné hitovek, a navíc se super zvukem. Ještě více heavy a prog-rock než v minulosti, ale BM je stále přítomen. (Bandcamp)

SOMNUS AETERNUS - A Nightmare Lit by a Dying Star (10/2023)
- jelikož jsem na to kokot v minulém měsíci zapomněl, tak dodatečně plním morální povinnost. Jo, je to fakt dobré doom album s několika solidně vygradovanými momenty a s výbornou basou, která mě asi z celého alba baví úplně nejvíce (a to nepíšu jen proto, že na ni hraje Anče). Čisté vokály mi na desce přijdou méně efektní než naživo, ale jinak super materiál. Škoda opětovného konce kapely. Jsem ale rád, že jsme si spolu aspoň mohli letos dvakrát zahrát. Album minulého měsíce zaslouženě. (Bandcamp)

LooMis

THE ANTIKYTHERA MECHANISM – Aedorial (10/2023)
- zajímavý prog/tech/death z Mexika (takže nezaměnit se stejnojmennými Amíky), ze kterého na mne dýchla atmosféra (i ten styl skládání) řeckých Acid Death prokládaný vyhrocenými sóly a breakdowny.

AFTERBIRTH - In But Not Of (10/2023)
- ale tohle je velká paráda, na kterou Sicky už upozornil minulý měsíc. Akorát bych poopravil stylové zaměření – brutal/gore death metal, kde kytary krásně ujíždí do naprosto nečekaných - tu popíkových, onde atmosférických - vyhrávek. Ale to celé… to celé zaštiťuje naprosto dokonalý demilichovský guturál! Hrozně zábavná a pestrá deska. Doporučuji!

Baara

EARTHSIDE – Let the Truth Speak (11/2023)
- „cinematic rock“ s přesahy do progresivního metalu, symfonicky a emocionálně rozmáchlé album (v dobrém!), kde čtyři skvělí muzikanti dávají vyniknout několika naprosto odlišným vokalistům z půlky světa, o kterých slyšeli jen ti nejodpornější odporníci, samozřejmě s výjimkou Daniela Tompkinse z TesseracT. Třeba taková Keturah ve skladbě We Who Lament nezpívá, ale spíš zaklíná. A mě naprosto okouzlila.

Herelson

SHYLMAGOGHNAR - Convergence (11/2023)
- na aktuální desce se Shylmagoghnar představuje už jen jako jednočlenný projekt. Hudebně navazuje na dva předchozí počiny. Povedený atmo black/death, co přináší (nejen) chytlavé melodie, které se nenápadně vyloupnou jakoby odnikud.

JSt

NÍDIA – 95 Mindjeres (10/2023)
- v rámci kudura z Príncipe jsem ji považoval za relativně míň zajímavou, ale tahle deska mi hodně sedla a možná přehodnotím i ty starší. Nejde o vyloženě taneční věc, přijde mi, že se trochu přiblížila kolegovi Danifoxovi, tj. míchá se tam Afrika s hispánským melodiemi, které jsou ale hozené do silné melancholie, až mi se mi to překlápí někam k postgrimeovým (nebo obecněji bass) věcem z UK.

PISITAKUN – Kuantalaeng (11/2023)
- překrásná věc z Chinabotu, divoká koláž různých druhů thajské hudby s klubovou i experimentálnější elektronikou. Je to podobně hulvátské jako Gabber Modus Operandi, vizuální ekvivalent by byla komiksová exploze na bangkokském jarmarku.

GRAILS – Anches En Maat (09/2023)
- asi i trochu věc menších očekávání, ale Grails mě zas baví. Po Deep Politics působili trošku ztraceně, rutinérsky, ale tohle se prostě hrozně pěkně poslouchá. A vzhledem k tomu, jak je to pořád pestré, to je vlastně docela vzácná věc.

DASOM BAEK – Mirror City (10/2023)
- nádherná věc, korejské flétny a něco smyčkování. Má to blízko ke kankjó ongaku a těmhle východním ambientům, ale u nich mi už začala vadit ta rutina a bezkrevnost, tohle je o poznání živější a víc messy.

bizzaro

ORBIT CULTURE – Descent (08/2023)
- Gojira? Ne! Budoucnost mainstream metalu mají ve svých rukou Orbit Culture!

TOMB MOLD - The Enduring Spirit (09/2023)
- tip Vaněny z minulého měsíce se dostal na můj podnos a hodnotím heslem: Chorobnější (vokálem) oldschool technicky. A s pěknou basou.

TORPOR - Abscission (09/2023)
- Kotkem minulý měsíc zmínění mě svým sludge buldozerem zmasakrovali taktéž.

ASET - Astral Rape (09/2023)
- Aset tu jako projekt Seth, Oranssi Pazuzu a dalších už byli zmíněni dvakrát a teď se dostali až ke mně. Worship DsO je zřejmý, ale cítím tu i Emperor, nicméně naštěstí nejsem podobnou diso-hudbou přesycen, takže za mě dobré!

SLEEP TOKEN – Take Me Back to Eden (05/2023)
- už jsem to tu měl v červnu a vydrželo. Sice hype, ale fakt dobrý!

AddSatan

TRIAC – Pure Joy - Numb Grief-stricken Animals (2022)
- tip od onDRajse (dík), grindcore/power violence, místy s trochou noisecore/rock vlivu/disonancí. Nakládá, flow, zahraný, celkem nápaditě/dynamicky složený a dobrý kopáky! (Bandcamp)

ELLES VĀRTI – s/t (2021)
- lotyšský (asi one-woman pokojíčkový) noisy psych drone/sludge/funeral doom/dsbm-gaze metal s ženským, naechovaným zpěvem i řevem, cca sféry/mix Bloody Panda, Unholy, Monarch, Fvnerals, Menace Ruine atd. … snad až k Thergothon/Evoken a i The Angelic Process. (Ne)příjemně uskřípaný/vazbený, sy/urový v kombinaci s ethereal nádechem – zpěv místy divný (+) až lehce falešný, místy líbivější než bych rád, většinou tak akorát. Dost fajn. (Bandcamp)

LUCY RAILTON – Paradise 94 (2018)
- oproti letošní desce hlučnější, „živější“, industrial/noise zvuky, cello, drone, trochu synth a varhany. Místy se to blíží (ale jen blíží) Leile Bordreuil, je to hrubší, hlavně na první poslech/y lepší než letošní deska, ale záleží na náladě. A Subaerial (2021) - kostelní improvizace s varhanami Kita Downese je taky dost fajn. (Bandcamp)

A.C. MARIAS – Drop / So (7'' singl, 1981)
- možná (jedna z?) nejstarší ambient pop nahrávka s ženským zpěvem, nebo taky ethereal/minimal wave. V Drop doznívá post-punk, dub ozvěny, až tribal rytmika, So zní až ambient-sakrálně. Moc příjemná věc, která ani moc „nezestárla“.

Kuba

THE HAARP MACHINE - Disclosure (2012)
- v době vydání Disclosure byl kolem kapely obrovský hype. Jen nevím, zda z toho dokázali vytěžit maximum. 

EVER FORTHRIGHT - Ever Forthright (2011)
- album se zpěvákem jsem poctivě střídal s instrumentální verzí a nutno podotknout, že bych se bez zpěvu v jejich případě klidně obešel. Aneb jak se z metalového moshpitu mávnutím kouzelného proutku přesunout do kavárny za doprovodu poklidného jazzu. I takové hudební zvraty EF umějí. Ale jak to s nimi vypadá dnes?

BENEATH THE MASSACRE - Dystopia (2008)
- snad nebudeme na nové album čekat osm let. Každopádně Dystopia je osvědčená klasika, která ani časem neztrácí na své brutalitě.

COPROFAGO - Genesis (2000)
- dle The Metal Archives jsou stále aktivní. Uvidíme, zda přijdou s něčím novým. Rozhodně by bylo o co stát!

MEKONG DELTA - Kaleidoscope (1992)
- proč vlastně Mekong Delta nedosáhli věhlasu, který si zaslouží? K jejich deskám se vždy rád po letité odmlce vracím. Profesorsky složená a zahraná hudba.

Baara

TEXTURES –  Drawing Circles, Silhouettes, Phenotype
- protože #textures2024!

bizzaro

THE CONTORTIONIST – Clairvoyant (2007) & Language (2015)
- doufám, že ještě někdy něco vydají. Jejich pohled na modernu tu chybí.

DIRTY LOOPS – Turbo (2021) & Phoenix (2020)
- Staňa mě svou připomínkou koncertu zas navnadil. MJ by měl radost, pop funkeři i progeři taktéž.