1) SPOTIFY playlist: červenec 2023 - 59 skladeb a přes 6 hodin hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(3) SOMNIATE – We Have Proved Death (07/2023) 

- černý kov, bystřící technické smysly posluchačů, ve svém druhém vydání, tentokrát založený na velmi netradiční knize pro black metal. (LooMis)

– za mě lepší než debut, zvukově super. (brutusáček)

- a hlas přidal i mIZZY.
 
 
 
 
 
 
 
 

(3) THE ZENITH PASSAGE - Datalysium (07/2023) 

- oproti debutu Solipsist je nová deska bezpochyby kvalitativní posun. Novinka nepostrádá tlak i rafinovanou komplikovanost, ale i přesah do hájemství, kde kralují jiná velká jména. Možná nepatrně postrádám jistou sevřenost, aby deska působila více jako celek, nicméně to ještě prověří dlouhodobější poslech. Datalysium je bez debat kandidát do celoročního topu. (Bandcamp) (Herelson)

- ony ty singly prostě (občas) fungují. Právě v minulém měsíci zveřejněná ochutnávka mne dostatečně nahlodala k poslechu celé desky. A je to ještě daleko bohatší a barvitější tech/death, než jsem si představoval. Tam, kam se Archspire (naštěstí?) asi nikdy nevydají, tZP se nebojí vkročit. Čisté zpěvy jsou jen potvrzením faktu, že Amíci na svojí druhé desce hrají první ligu. (LooMis)

- TZP aspirují na tech death trůn. Roboťárna s emocemi. (bizzaro)
 
 

(3) VOYAGER – Fearless in Love (07/2023)

- pro mě bohužel menší zklamání. Stejně jako u posledního alba Voly už zveřejněné tracky namlsají a zbytek očekávání povětšinou nenaplní. Metal vylézá na povrch postupně, i když tam samozřejmě je! Živě to na podzim ale bude šlapat určitě mnohem líp. (Baara)

- tak jasně, druhý Dreamer na desce není, ale pořád je zde spousta kvalitní hudby, kterou umí tihle Australani krásně promíchanou podat s absolutní grácií. Od Abby po Meshuggah, díl osmý a další těšení na koncert (08/10/2023, Praha, Futurum)! (LooMis)

– na první dobrou, letošní účastníci Eurovize, to hned nevyleze, ale hitovost zachována, hráčsky asi bez debat, těšíme se na podzim. (brutusáček)
 
 

(2) EXTREME – Six (06/2023)

- piTRs tu už minulý měsíc rovněž navnadil, a je to tak! Krásně poslouchatelná deska, která vás vrátí do raných 90., včetně nezbytných lyrických cajdáčků. A tady to taky vypadá na výlet, tentokrát do Berlína, kde před nimi zahrají další legendy – Living Colour. (LooMis)

- dost dobrá rocková deska! (bizzaro)
 
 
 
 
 
 

(2) BETTER LOVERS – God Made Me an Animal (07/2023) EP

- pánové staví na tom, co dělali ve svých již mrtvých kapelách a po čem zjevně pořád je poptávka. Tempo na hranici zběsilosti se střídá s klidnějšími pasážemi, chytlavé kytarové linky se táhnou všemi čtyřmi tracky, Puciato se už hodně dobře poslouchá i v tišších, čistých momentech. Tváří se to jako bordel, ale je to dobře poslouchatelná muzika. Testosteron samozřejmě na maximu. (Baara)

- kapela tvořená členy The Dillinger Escape Plan a Every Time I Die zní přesně tak, jak znalý těchto dvou kapel mohl očekávat. Já hlavně velice rád slyším unikátně vyhrocený projev Grega Puciata. Spotify (Radek Chlup)

piTRs

DIETH - To Hell and Back (06/2023)
- název desky je tu víceméně všechno, čemu se můžu vysmívat. Jinak si trojice evidentně sedla a ze subjektivně dávno vyčerpaného stylu vyždímala poměrně přesvědčivý produkt, o kterém si většina podobných spolků může nechat zdát. Pokud jsou Dieth do nějaké míry marketingovým tahem, tak dopadl nečekaně dobře, a to včetně oplodňováku Walk With Me Forever, kde Junior ukazuje, že je i velmi slušný zpěvák.

TYGERS OF PAN TANG - Bloodlines (05/2023)
- další z pokračující řady alb klasiků NWOBHM, kde je vlastně všechno v nejlepším pořádku, ale nějak to, přes veškerou přesvědčivost až nadupanost materiálu, nezalézá pod kůži. Dávná punkově syrová patina je opět zadupána produkční učesaností až džentlmenskou usedlostí. Taková obdoba propastně rozdílného feelingu prvních dvou alb Iron Maidenoproti zbytku diskografie, ale u TOPT je to ještě silnější, že by skoro mohlo jít o úplně jinou kapelu. Chápu, že hoši dávno nejsou dvacátníci, tady je to ale obzvlášť velká škoda.

vaněna

SEKTARISM - Et Facta Est Lux (06/2023)
- jako obvykle na pomezí směšnosti.

DISIMPERIUM - Grand Insurgence Upon Despotic Altars (07/2023)
- trochu jednodušší nátěr od Sentient Ruin Laboratories. 

FLESHVESSEL - Yearning: Promethean Fates Sealed (07/2023)
- dlouhá deska je o něco menší nátěr než tři roky staré ep, ale nakládá! Jízda všemi možnými prog- žánry, které otevřenou hlavu musí přinejmenším zaujmout. I, Voidhanger a opravdu zajímavá deska. Recenze bude snad již brzy následovat.

SURGHIUN - Les Parois Oublieés (07/2023)
- komu se stýská po starých Deathspell Omega, může se realizovat u této rumunsko-francouzské kolaborace. Škoda nepovedeného vokálu, protože jinak je nahrávka výborná.

WOLFMOON - Вірші принесені вітрами (07/2023)
- ukrajinský black, jednoduché a příjemné.

Dantez

BILLY WOODS & KENNY SEGAL – Maps (05/2023)
- mnou přehlížený rapový highglight roku (byť Scaring the Hoes pořád vítězí). Pokračování spolupráce newyorského rappera a losangelského producenta, další vytříbený kus řemesla, ve kterém se snoubí enigmatičnost zesnulého MF DOOMa s devadesátkovou špínou východního pobřeží Ameriky. Tvrdé a neortodoxní.

SQUID – O Monolith (06/2023)
- následovník kritiky i fanoušky opěvovaného debutu, který stojí jako zásadní milník v takzvaném crank-wave žánru. O Monolith je v porovnání s Bright Green Field krotší, vyspělejší, což může dost posluchačů vidět jako negativum. Umírněná košatost je ovšem na úkor pospolitosti desky. Záleží tak spíše na preferenci, jestli si posluchač více užívá nahodilé výstřely odevšad, nebo uhlazanější konzistenci.

FROZEN SOUL – Glacial Domination (05/2023)
- riffy á la Bolt Thrower a groovy Mortician zatavené v masivní kostce ledu s několika překvapivými hosty, ze kterých vyvstává zejména goth/synthwaveový Gost. Frozen Soul mají všechno, ale vlastně nic moc navíc, snad jen tu věřnost mrazivé tématice. Prostě fajn hutný death metal středního tempa, který se za své vlivy nestydí. Ve srovnání s první deskou zamrzí bakelitovější, méně úderná produkce.

ETERNAL ROT – Moribound (07/2023)
- další vleklý death metal, který se narozdíl od Frozen Soul pyšní alespoň špetkou inovace. Sludgem a patologickým goregrindem prohnaný metal smrti, který se nebojí do rovnice čas od času zadělit kvalitní bluesový drive. S přivřeným okem by se dalo o Eternal Rot mluvit jako o Eyehategod, kteří podrobili vlastní sound odéru prastarých Carcass. Lze doporučit i fanouškům Coffins a Church of Misery.  

JPEGMAFIA x DANNY BROWN – SCARING THE HOES: DLC PACK (07/2023)
- název mluví jasně: jde o rozšíření dosud prozatím nejlepší rapové desky roku 2023. Na kvalitě, rozmanitosti ani spratkovství přitom neubývá. Vše je navíc úsměvně zapracováno do bizarní audiovizuální sekvence.  

KEYS TO THE ASTRAL GATES AND MYSTIC DOORS – Keys To The Astral Gates And Mystic Doors (07/2023)
- první ochutnávka nového amerického projektu. Klasický raw black metal čerpající z nejzašlejších koutů žánrové moderny – jdou zde cítit první počiny Lamp of Murmuur, depresivní Leviathan i kousek melancholie od Këkht Aräkh. Ničím zvláštní, ale dobře odvedená černá špína.

HROB – Hrob (Demo) (07/2023) 
- slovenská death/doom novinka z někdejších členů Goatcraft a dalších lidí. Dobře nazvučený, dynamický a pádně hutný lomoz, ze kterého smrdí staří Incantation i mladší Spectral Voice.

PJ HARVEY – I Inside the Old Year Dying (7/2023)
- po dvou honosnějších, ansámblových deskách se Polly Jean vrací ke skromnějším polohám, tentokrát snad k dosud nejminimalističtějším. Citlivý, potemnělý folk inspirovaný vlastní epickou básní Orlam.

AddSatan

DECOHERENCE – Order (07/2023)
- industriální Blut Aus Nord/Godflesh/Darkspace black metal, s občas až gothic/post-punk echo brnkáním, místy to zní i dissonant death/blackově (Ulcerate/Aosoth). Převládají pomalejší, valivější tempa, ale jsou tu i slušně vyhrocené, nasypané pasáže (programované bicí). Strodovo Palus Somni mě baví (výrazně?) víc, ale i Order je dost fajn deska. (Bandcamp)

GUNN TRUSCINSKI NACE – Glass Band (07/2023) 
- Bill Nace z Body/Head (s Kim Gordon z ex-Sonic Youth), kolaborací s Chrisem Corsanem, Susan Alcorn, Leilou Bordreuil, Thurstonem Moorem atd., spolu se Steven Gunnem a Johnem Truscinskim a Kim Gordon nahráli před 4 lety Sound For Andy Warhol's KISS. Komu ty jména něco říkají, tak přibližně ví, co od Glass Band čekat. Psychedelie na elektrické i akustické kytary a jazzy bicí, místy ambient, drone nebo noisy post-rock „pidlikání“ (dobrý), lehké zvukové deformace, blíží se to experimentálnějším polohám Sonic Youth/Thurstona Moorea, ale i The Velvet Underground atd. Zvláštní i hodně příjemné. (Bandcamp)

LYCANTHROPHY – On the Verge of Apocalypse (07/2023)
- po 13 letech druhá, „dlouhohrající“ deska, sic má jen 18 minut – ale ono je to vlastně tak akorát. Grindcore s často bizarním power violence divno-časováním, krátkými stop'n'go výsypy, záseky, rozf(r)ázovaností, místy si to zapamatovat a trefit nebude sranda. Už (delší dobu) spíš hudba na poslech, než na kotlení. Trocha techniky, trocha lopaty, špetka thrash/deathu, hardcore, disonancí atd. Zdíšin ječák mi chybí, byť se ho Šupin snaží nahradit, není to úplně ono, ale hlubší řev/growl a p-v hulákání atd. dává dobře. Každopádně je tam posun, je to (převážně) dobrý. (Bandcamp)

DANNY PAUL GRODY – Arc of Day (06/2023)
- > < (kvazi)ambientní, místy najazzlý psych folk/american primitivism/post-rock na akustické i elektrické kytary, baskytaru, bicí a bas/klarinet, v jedné skladbě i pedal steel (Chuck Johnson). Přibližně, v různém poměru se v tom dají slyšet, či cítit Popol Vuh, Brian Eno, Ralph Towner s Janem Garbarekem, John Fahey, Steve Tibbets, Chris Schlarb & Chad Taylor atd. Příjemně prosvětlené zapadajícím/vycházejícím Sluncem. (Bandcamp)

THE VAMPIRES – Nightjar (05/2023)
- od kapely s tímhle názvem bych nečekal jazz, navíc s vlivy reggae, afro-kubánské hudby, krautrocku a free-improv-ambient/minimalismu - místy přípomínají The Necks – v promo-infu pak nepřekvapí, že na téhle desce hraje i Chris Abrahams – jeho klavírní i klávesová hra je jasně rozpoznatelná. Druhá skladba částečně cituje i jednu starou od The Necks. Fajn deska, hlavně ty ambientnější pasáže, ale i většina těch ostatních. (Bandcamp)

Kuba

CYNIC - ReFocus (2023)
- hodně slýchám výhrady vůči zvuku, ale nevnímám ho jako takový průser. A srovnávání s originální nahrávkou je trochu nefér. Tomu se nevyrovná nikdy nic :-)

sicky

SPOTLIGHTS - Alchemy For The Dead (05/2023)
- zajímavá kombinace doom, post metalu a noise rocku, tradiční hudba ovšem netradičně zprodukovaná, mimochodem předchozí album kapely taky super.

FIRES IN THE DISTANCE - Air Not Meant for Us (04/2023)
- klasický, dřevní doom s přesahem do death metalu. Tzn. growl, pomalá zatěžkaná hudba, tvrdý zvuk plus do toho melancholie, melodie a klavír, pěkné, povedené.

BEND THE FUTURE - Songs So Wrong (05/2023)
- mix jazzu, post rocku, alternativy, spíše klidnější ovšem hravá a pestrá muzika.

Baara

ARCH ECHO – Final Pitch (07/2023)
- nové album se nijak zásadně neliší od těch předchozích, což mi osobně nijak nevadí. Arch Echo umějí do svého nadsvětelně rychlého pobíhání prstíků po strunách a klávesách dát hodně radosti. A když maličko přitvrdí v djentem lízlých pasážích, dělají velkou radost i mně.

LUDWIG GÖRANSSON – Oppenheimer OST (07/2023)
- hodně dobře se to poslouchá i bez pohyblivých obrázků a atomových hřibů.

HAKEN – Fauna (03/2023)
- pořád, pořád dokola!

Herelson

VAEGON - The Particle Eclipse (07/2023)
- solidní death metal klasičtějšího střihu, vyrobeno v Kanadě. (Bandcamp)

LooMis

MORAL COLLAPSE - Divine Prosthetics (06/2023)
- na rozdíl od debutu už tu máme pouze dva Indy a Hannese Grossmana (+ hostovačku na housle a ságo). Vše jinak při starém – tedy nadrcený tech/thrash s industriálně-ambientními prvky/intry (tady jsou třeba ty housle). Ale debut byl daleko kompaktnější, nadřenější. Prostě – očekávání bylo příliš vysoké, nicméně živě by to mohlo právě kvůli těm netradičním předělům makat daleko víc.

VAMPIRE SQUID – Plasmic (02/2023) EP
- zatím nepřesvědčilo, kde že léta hravosti a nespoutanosti Nautilus World jsou… Ale zatím jen EP.

bizzaro

SCAR SYMMETRY – The Singularity (Phase II - Xenotaph)
- melodické, tvrdé, moderní, úderné a fajně napsané.

SQUID PISSER – My Tadpole Legion (04/2023)
- mathcore grindovost s punkovou drzostí.

THY CATAFALQUE – Alföld (06/2023)
- jednodušší, metalovější, údernější a méně one-man projektem zavánějící.

brutusáček

VOIVOD – Morgöth Tales (07/2023) 
- Voivod nezahálí a servírují sbírku svých pecek z celé své historie, znovu nahrané, tohle má na rozdíl od CC smysl, navíc super klip k titulní skladbě.

WILL HAVEN – VII – (07/2023) 
- možná víc depresivnější, ale pořád stejný Will Haven.

J.A.R. - Jezus Kristus Neexistus? (06/2023) 
- nejhranější deska posledního měsíce, Jednotka Akademického Rapu, stále při síle a textově od Vrtulníka totální top.

CAVALERA CONSPIRACY - Morbid Visions (07/2023) 
- u Voivod to funguje, tady já nevím, spíš ne.

JSt

PANGAR – Position (05/2023)
- hodně příjemné překvapení, lidi z Réunionu, kteří kombinují nějaké místní styly s reggaetonem a obecně bass music a dobře trefují poměr syrovosti, chytlavosti a osobitosti. Další zajímavý odstín elektronické budoucnosti.

DRAGONGIRL – hot blue (05/2023)
- tenhle trend epické melodické elektroniky, který volně připisuji Lorenzu Sennimu (pod vlastním jménem a jako Stargate) a který se občas z druhé strany dost vtipně blíží elektronickým věcem od Prurienta, mi obecně dost vyhovuje, dragongirl je po loňské Nzirii dost zábavná položka někde mezi plastovým soundtrackem a trancem. Je to trošku camp, ale vlastně už to spíš jen funguje jako svébytná melacholie.

HUNTERESS – Destruction Horizon (04/2023)
- Lauru Cannell mám velmi rád jako houslistku a flétnistku a tohle je zábavná jiná poloha (druhé album projektu, ale první jsem neslyšel). Pořád to melodicky dost vychází z anglického folku, ale instrumentálně to tentokrát stojí na lehce hulvátské elektronice, tj. jsou to fajn synthpopové písničky, ale často jdou schválně proti srsti.

CRANES – Peel Sessions 1989-1990 (06/2023)
- archivní dream pop / shoegaze, u kterého mě překvapilo svěží propojení surovosti a zasněnosti. Ne že by to nebyl princip i u MBV, ale tady je to zvukově subtilnější, víc groovy, vlastně bych řekl američtější, lynchovské. Dost příjemný objev.

DJ DANIFOX – Ansiedade (04/2023)
- skoro bych řekl nejlepší věc, co vyšla na Príncipe, a jedna z těch zajímavějších letos. Pořád tam je slyšet ta klasická kudurová rytmika, ale je to subtilnější a bohatší, míň taneční, prokapává do toho zároveň trap a folk, ale zároveň to působí strašně přirozeně. Ngapa myslím bude jedna z mých nejoblíbenějších letošních skladeb. 

BRUCE – Not (06/2023)
- jedna z věcí, co jsem skutečně nečekal. Bruce vydává na Batuově techno/dubstepovém labelu Timedance, ale letos se rozhodl udělat popové EP a je to fajn, vágně osmdesátkové melodrama, které se odkazuje na Walkera a Sylviana, což je v pořádku, ale zároveň to je jeden z mála hlasů, které mi výrazněji připomínají Tobíka na goth albech Kayo Dot.

ANNELIES MONSERÉ – Mares (03/2023)
- belgický folk příbuzný věcem z KRAAK, harmoniový drone, občas harmonika a nějaké rudimentární doplňky, hlavně ale silné, krásné a průzračné melodie. Popravdě až trochu moc, ale jednou za čas to je fajn.

KOSTNATĚNÍ – Úpal (05/2023)
- popravdě mě ty starší věci ani turecké EP moc nechytly, ale tohle mi z nějakého důvodu vyhovuje. Asi tím, že to je v podstatě docela civilní, rockové, progové, zároveň členité a přehledné. Vlastně mě baví ty epické náběhy a vyhovuje, že se moc netlačí na často únavnou diso-pilu.

SHACKLETON & SCOTCH ROLEX – Death by Tickling (03/2023)
- asi bych se nebál to prohlásit za nejlepší Shackletonovu věc za několik let a vlastně i u Shigeho to dost vyniká dotažeností. Nejdřív mi to přišlo trochu nejvýrazné, ale ve výsledku tam je toho groovu víc než na jejich explicitněji tanečních/rytmických deskách.

FATIMA AL QADIRI – Gumar (03/2023)
- možná nejmíň originální věc od ní, ale konečně mě to baví poslouchat – tentokrát je to prostě hodně perské a droneové, rytmy a (retro)futurismus převážně absentují. Možná je čas vrátit se ke starým albům.

Radek Chlup

TEENAGE WRIST - Still Love (08/2023)
- rockové duo Marshall Gallagher (zpěv, kytara) a Anthony Salazar (bicí) Teenage Wrist z Kalifornie vydalo třetí desku Still Love a jak trefně píší přední světová hudební média, pro kapelu je zlomová a já ji miluju.

JEROMES DREAM - The Gray In Between (05/2023)
- tihle Amíci nejsou na hardcorové scéně žádnými nováčky, přestože jejich skromná diskografie tomu nenasvědčuje. Nekompromisní emo screamo připomínající, z jaké scény se zrodila Amenra.

SHALLOW - Coexist, Refrain (03/2023) - EP
- v hudbě je možné všechno a jakékoli uniformní škatulky jsou pouze iluzí nekonvenčního myšlení, omezenosti až pozérství. Coexist, Refrain je rituální oslavou umělecké svobody, kreativity a okamžiku.

CHANDRA - Chandra (06/2023)
- česká Amenra. Tak z tohoto již otravného přirovnání se snaží Chandra vymanit kombinací kanalizačních a vyhrocených řevů, změnami tempa a ozvláštněním atmosféry orientálním kořením. Za mě tohle na české scéně chybělo. Chci víc! 

piTRs

THE LUCID (2021)
- letošní červenec, bráno po indiánsku, je pro mě měsícem Ellefsona. Přes Dieth jsem se zpožděním zkusil i tenhle projekt a nejen těm, co aspoň občas zateskní po starých dobrých staleyovských Alice In Chains, jednoznačně doporučuju. Základ sice hmatatelně jiný, ale vokály dotáhl Vinnie Dombroski místy až k mrazivé dokonalosti. Tohle z auta hned tak nepůjde.  
https://open.spotify.com/…LCC

AddSatan

MARC URSELLI'S STEPPEN DOOM – SteppenDoom (11/2022)
- doom metal (od stoneru po drone) a ritual ambient s hrdelními, alikvótními a dalšími zvláštními zpěvy z Tuvy, Mongolska, od Inuitů atd. V každé skladbě jiní hosté – Pike ze Sleep, členové Huun-Hur-Tu a Yat-Kha, von Till z Neurosis, Tegin z Phurpa, Pupillo - Zu, Spruancemj. Mr. Bungle, Chandler a Weinrich (ex-) Saint Vitus, Westberg (ex-) Swans atd. atd. Některé skladby kytarově lepší, jiné trochu slabší, obecně asi čím víc drone/doom a ritual ambient, tím líp. Vokály jsou ale skvělé skoro všude. Sice si říkám, že by se z takového potenciálu dalo možná vymáčknout ještě víc, ale stejně mě překvapuje, jak málo pozornosti se tomuhle all-star projektu dostalo. (Bandcamp) 

JOHN ZORN - JOHN ZORN'S BAGATELLES (Vol. 9–12) (2022) 
- Cleric, Julian Lage a Gyan Riley, Asmodeus (Ribot, Grohowski, Dunn)  a Jim Black Quartet interpretující skladby Johna Zorna. Stejně jako naživo mě (ne?)překvapivě nejvíc baví duo Lage / Riley – jazz s různými vlivy (židovská resp. středomořská tradice/folk, flamenco, klasická kytara, math rock?) v podání důmyslně propletených, akustických kytar. Avant-jazz-math metal/core/rockoví Cleric též celkem dobří, ale předchozí Chokhma, kterou též skládal Zorn, byla lepší, jejich vlastní tvorba je ještě výrazně silnější a mínus za čvachtáky…  JBQ příjemně překvapili – místy slušně vyjetý jazz-rock s noisy kytarovým prasením. Asmodeus zní oproti koncertu ve Fóru Karlín více komponovaně, méně zběsile a celkově mě z téhle kolekce baví nejmíň (což neznamená, že ne, ale…).

Kuba

THE BOY WILL DROWN - Fetish (2009)
- šílený deathcore, který je řádně okořeněn matikou. Škoda jen, že zůstalo pouze u jedné nahrávky.

BEHEMOTH - Evangelion (2009)
- ještě doby, kdy Behemoth tlačili na pilu a mělo to koule. 

PLANET X - Moonbabies (2002)
- po letech znovu v přehrávači. Holt kdo umí, ten umí.

GORDIAN KNOT - Gordian Knot (1999)
- když už si člověk naivně myslí, že se zlepšil ve hře na kytaru, existují nahrávky, které ho rychle vyvedou z omylu :D

NEGLECTED FIELDS - Synthinity (1998)
- pokud bych měl jmenovat jen jednu kapelu a jedno album pocházející z Litvy, bude to rozhodně debut NF. Výborná práce!

Baara

CROBOT – Something Supernatural (2014)
- k poslechu mě vrátil cover Black Cat od Janet Jackson. Prvotina má pořád skvělou energii!

HAKEN – Virus (2020)
- pořád, pořád dokola!

Herelson

CARLOS PALMA - Portrait of a Sick World (12/2022)
- nadějný instrumentální prog metal s prvky shred (ta závěrečná vokální hostovačka je za mě zbytečná). A když ještě hlavní protagonista pochází z Maule, tak tady přestává veškerá sranda... (Bandcamp)

bizzaro

TRNY & ŽILETKY – Třetí hlas (10/2022)
- Trny ke škodě věci asi leckdo má za „vysypání šuplíků z Dark Gamballe“, ale není to tak. T&Ž jsou samostatná jednotka, která jdou vlastní cestou. Třetí hlas j emožná trošku delší, než by musel být, ale jinak jde o velmi barevnou, rozmáchlou a zároveň konzistentní hudbu, která je tísnivá, současná i osobitá, takže tu naleznete jak black, tak groovy.

VOLBEAT – Servant of the Mind (12/2021)
- fajn rokec, co se do toho umí i opřít

ATHEIST – vše
– pionýři.

JSt

99LETTERS – Kaibou Zukan (11/2022)
- udělat gagaku techno byl prostě dobrý nápad. Zdaleka to není tak taneční, jak by mohl název napovídat, ale beaty a loopy tu skvěle kotví krásné japonské melodie a celkově to je hrozně příjemný a svěží poslech.

Radek Chlup

DEAFHEAVEN - New Bermuda (10/2015)
- po pár letech ticha se tato euforie opět vrátila. Celou diskografii sjíždím popravdě již celé měsíce neúnavně.