Album března 2021

Článek

První místo tentokrát obsadila holandská kapela, jejíž předchůdce u nás sklízel ovace. Další místa si usuprují jak ostřílení matadoři tradičních stylů (death, black, thrash), mezi které se ale dokázaly vklínit hned 3 české kapely!

Vážení čtenáři,

minulý měsíc jsme spustili playlist na Spotify. Věříme, že tímto způsobem dokážeme psané slovo lépe podpořit a navnadit vás k poslechu - vzhledem k rozsáhlosti playlistu i na díly a pokračování. Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory. (PS pro milovníky tradičního metalu: hevač je až na konci, což neznamená, že je u nás poslední. Nejlepší nakonec!)

1) SPOTIFY playlist: březen 2021, přes 8 hodin hudby, 87 skladeb

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

 
(4) AUTARKH - Form In Motion (03/2021)

- industriální metal s melodickými vokály (které serou) a nějakými těmi ambientními prvky (které těší). (vaněna)

kombo industrial metalu, disonancí, špatných zpěvů a hrozného zvuku. Na to, že se jedná o lidi z Dodecahedron, tak těžké zklamání. Více v recenzi. (Bandcamp) (mIZZY)

- pokračování Dodecahedron pod novým názvem jsem ani na vteřinu neočekával a řadím se tak do skupiny spokojených posluchačů téhle elektro pulzní industriální kovové lahůdky. Sterilní mechanizované průmyslové rytmy ve zlámaném zvuku zčernalé abstraktní robotiky, dokonce i s čistými vokály na mně fungují mocně. (DarkXane)

- první dotek byl chladný, druhý ještě chladnější. A pak se to dostavilo! (bizzaro)
 
 
 
 
 

(3) MEMORIAM - To The End (03/2021)

- chlapci zvolnili, ztěžkli a zdoomovatěli, ale i zestrojovatěli (Mass Psychosis). Táhne se to jak poctivý vozdr staré dobré rýmy, žádná ze skladeb nejde pod čtyři minuty. A ostrovní trůn se pod Benediction pořádně kymácí. Vydrží? Padne?  (YouTube) (piTRs)

- za mne album března. Kdo máte rádi klasický death metal z ostrovů tak toto album berte všemi deseti. Karl Willetts (ex-Bolt Thrower je jistota), když k tomu připočtete naprosto excelentní zvuk a naprosto výborný artwork od pána jménem Dan Seagrave, tak nemůžete být zklamáni. (YouTube) (Kory)

- tohle album se buď líbí nebo ho fanoušci zatracují. Nic mezi tím. První album těchto britských následovníků Bolt Thrower bylo zajímavé, ale když bylo na chlup totálně stejné i to druhé a třetí, můj zájem upadl. Obnovil se z důvodu, který bych u Willetse a spol. vůbec nečekal - konečně se ze stínu Bolt Thrower trochu posunuli, a i když je vliv pořád patrný, natočili konečně něco jiného. (Kafe)

(3) MONTE PENUMBRA - As Blades In The Firmament (03/2021)

- klon islandských black metalů z Portugalska. Zatím poslouchám vzhledem k důvěře ve Stephana Lockharta a NoEvDia, protože žádnou velkou parádu za tím neslyším. Ale bude se mi to líbit. (vaněna)

album, která se drží trendu islandských kapel tak moc, že zní téměř jako Sinmara. Dokonce tak moc, že si Monte Penumbra na novince vypůjčili jejich bubeníka. I tak ale musím říct, že v té záplavě podobných nahrávek tahle zní docela nadějně. S největšími islandskými hvězdami se sice MP rovnat nemohou, ale nahráli album na úrovni, kterému nechybí docela slušná atmosféra/feeling, což u mnoho kapel, co zní podobně, postrádám. Jen teda trochu škoda, že po starších deskách, které docela úspěšně navazovaly na odkaz Ved Buens Ende, se snaží přiblížit Islandu natolik, že prakticky ztratili svoji tvář. (Bandcamp) (mIZZY)

- portugalský one man show vygeneroval osm let od debutu vpravdě skvostné dílo černé metalové avantgardy, na kterém si ovšem za bicími nově zahostoval Islanďan Bjarni Einarsson, což byla skvělá volba. Pronikavá psychedelie, doomová truchlivost a okultní disharmonie si musí svým pohlcujícím rituálním chaosem každého podmanit na první poslech. (DarkXane)

(3) THE CROWN - Royal Destroyer (03/2021)

- The Crown mají recept, jak stylově dávno vytěžený materiál prodat (byť s lehkou výpomocí - zde třeba vincentovský feeling Morbid Angel/Vltimas, srdeční tlukot Carcass a taky špetka krajanů z At the Gates) a v ultimátně přesvědčivém balení, s intenzitou kobercového náletu, tě za třičtvrtě hodiny sfouknout jako svíčku. (piTRs)

- nic moc jsem nečekal, ale je to nakonec vysoce nekompromisní nářez. (LooMis)

- jedenácté album švédských melo-death thrashových klasiků vracejících se po třech letech. V pětičlenné sestavě nechybí tři zakládající členové na čele s Johanem Lindstrandem, který neztratil nic ze své nasranosti a přiživuje tak vražedné vyznění promakaného smrtícího stroje. Skvělá oslava třicetiletého působení na scéně (počítáme-li také počiny pod původním názvem Crown of Thorns v letech 1990 až 1998). (DarkXane)

(3) TOMAHAWK – Tonic Immobility (03/2021)

- neslaný, nemastný, a zejména v těch tvrdších pasážích dost obyčejný. Tady bude asi lepší šáhnout do minulosti. (YouTube) (Kotek)

- není všechno zlato, na co Mike Patton sáhne. Zlato v hrdle má samozřejmě neustále, ale deska je celkově taková mdlá. Přečíst lze ostatně v recenzi. (LooMis)

- krásně shrnuto v recenzi, jednoduše Tomahawk mají novou desku, ale šáhnout po starší tvorbě bude větší výhra, já chcu Fantômase. (brutusáček)

 
 
 
 
 

(2) AARA - Triade I: Eos (03/2021)

- výborný melodický black metal, ve svém ranku jedna z nejlepších desek posledních let. (vaněna)

- trojice švýcarských temných náladotvůrců na svém třetím opusu rozhodně musela potěšit sluchovody každého milovníka vznešených zčernalých melodií nabitých emocemi, má to spád, intenzitu a skvěle padnoucí vokální výkřiky z výšin dokreslující originálně budovanou atmosféru. Přidávám tedy svůj krvavý úpis pod závěry recenze. (DarkXane)

 
 
 
 

(2) EVERGREY - Escape of the Phoenix (02/2021)

- opět v posledním Albu měsíce zmíněno piTRsem. Jak jsem The Atlantic měl v širším TOPu 2019, tak u tohoto díla pana Englunda to rozhodně letos hrozit nebude a trochu ve mně hlodá pocit o nejhorší desce v éře kapely. (LooMis)

- Švédští progresivní powermetaloví veteráni vyšvihli poslední únorový den již dvanáctý počin, na kterém servírují dozajista chytlavý mix prog metalu a gotiky. Sám nakonec nadšením nehořím, ale poptávka cílové skupiny fans bude zaručena. (DarkXane)

 
 
 
 

(2) EXORCIZPHOBIA - Digitotality (11/2020)

- nechme tentokrát být nějaký vlastní vklad. Jako kompilační cesta zpět v čase a poklona tomu nejlepšímu z první zámořské thrash vlny je to v podstatě dokonalé (ten zpěv!) a nemusíte ani přivírat oči, abyste viděli Exorcizphobii po boku Anthrax, D.R.I. a dalších v půlce osmdesátek někde v Olympic Auditoriu v L.A. Až tak hezky nečesky Digitotality zní. Že doma Exorcizphobia hledat konkurenci rozhodně nemusí není překvapivé, tohle je ale těžký kalibr i v globálním měřítku. (piTRs)

- uvolněnější thrash crossoverovýho typu, takže něž ostrý tempa a totální agrese, spíš zábava, nadhled a hravost. (bizzaro)
 
 
 
 
(2) INFERNO – Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity) (05/2021)

- zásadní deska naší nejlepší blackmetalové kapely. Tady si může Velký Inkvizitor nasrat, zatím jasná deska měsíce a deska roku. Uctívám zvuk, velice se těším na fyzický nosič a v mezidobí připravuji interview. Hail Inferno! (retz + intie bude) (vaněna)

- Inferno se zas posunulo. Zní blackově, je temný, i rychlý, není to ale black. Minimálně ne takový, na jaký jsme zvyklí. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
(2) INNERSPHERE - Omfalos (02/2021)
- na můj vkus novinka plzeňských deatherů obsahuje více melodií než brutality, ale v konečném výsledku se mi album hodně líbí. Není na první poslech, ale postupem času a při pozorném poslouchání začnou vyplouvat na povrch jeho krásy. Zejména songy v druhé polovině jsou zabijácké. (Kafe)

- Plzeňáci zdoomověli. Základ je furt melo death, ale atmosfér a vznosných ploch přibylo. Ale deska se poslouchá fakt příjemně. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
(2) NIGHTFALL - At Night We Prey (03/2021)

- athénští řemeslně dobře, celkově ale spíš v lajnách nevybočujícího průměru. (piTRs)

- zmrtvýchvstání poměrně známých řeckých veteránů je návratem do devadesátých let k melodickým načernalým deathmetalovým kořenům s goticko-doomovým odérem a zamávání rockovějším intermezzům, kterými kapela procházela. Nakonec jde o takový všeho-mix Septicflesh, Rotting Christ, Moonspell, Samael, a dalších… takže nejzapamatovatelnější z celého jubilejního desátého alba bude nakonec asi ten obal, který se poměrně vydařil. (DarkXane)
 
 
 
 
(2) STORTREGN - Impermanence (03/2021)

Dissection v roce 2021 na steroidech. (Bandcamp) (Herelson)

- parádní nálož začernalé deathmetalové melodiky na páté placce těchto Švýcarů nově pod křídly The Artisan Era. Milovníci raných švédských klasiků (Dissection, Naglfar…) v originálním technickém balení se záplavou kytarových výbušných eskapád. (DarkXane)

 
 
 
 
 
 

(2) WOLVENNEST – Temple (03/2021)

- povinnost. (vaněna)

- debut WLVNNST, na kterém se podíleli členové Der Blutharsch, má Unreal a celkově je skvělý. VoidRitual Lovers, titulní skladbu a výborný závěr. No a Temple má? Nevím, snad jen strašně moc minut. Ale ne, ať nebrblám, to album není nějak špatné, akorát prostě není ani nijak dobré. Opravdu silná skladba tu není asi ani jedna. Succubus, kde hostuje King Dude, se celkem dá. Ale více než pěti posleších nemám sebemenší motivaci si Temple pustit. Škoda. (Bandcamp) (mIZZY)

 
 
 
 
 

 
 
 

vaněna

TAJE SKAL - Taje Skal (02/2021)
- další projekt Kultu Ofenzivy potažmo Triumph Genus, o chlup lepší než poslední K.O., ale v zásadě stejná věc. Výborná deklamace do jednoduchýho, ale dobře udělanýho black metalu. (retz nebude, závadný obsah).

IFRINN - Caledonian Black Magic (04/2021)
- ortodoxní worshipping Mare. Nemusím dodávat víc, dobré ep, (retz čeká).

ESCUMERGAMENT - ...ni degu fazentz escumergam nt e mesorga... (03/2021)
- švédský anonymní projekt, který je docela nenápadný, ale nakonec vydá své plody. Milovníci starých Manes anebo Kvist by měli zpozornět. (retz visí)

OF FEATHER AND BONE - Sulphuric Desintegration (11/2020)
- brutální death metal, bohužel ne "vo kurvách" ale i tak parádní námrd. (retz visí)

AddSatan

GAZELLE TWIN & NYX – Deep England (03/2021)
- od GT jsem už pár věcí slyšel, ale zaujalo mě to vždy jen málo („hm, něčím zajímavý, ale…“). Na téhle desce spojila síly s ženským vokálním souborem NYX. Jsou tu (radikálně) předělané a prodloužené verze kratších skladeb z předchozí desky Pastoral, skladby od NYX, Fire Leap od Paula Giovanniho (známá z The Wicker Man) a Jerusalem od Huberta Parryho (s textem W. Blakea). Tu více, tu méně experimentální, droneující folk / sólový i sborový zpěv / elektronika, pohansky-sakrální. Místy je to sice na hranici něčeho až moc hezkého / patetického / pastorálně idylického kýče, ale pak se to posune trochu jinam, do psychedelie, přidají se divnější prvky, nebo to začne zajímavěji zvukově mutovat atd., takže tentokrát spíš jo (hlavně 4.,5.,6.), než ne. Více v recenzi. (Bandcamp)

OCRILIM – Blwch-ariam/Eiraddfa (02/2021)
- místy neurotický, ale vlastně celkem chytlavý, experimentální (asi) folk na speedu, často hraný tremolem („akustický black metal“), možná i s vlivem postupů z klasiky / moderní kompozice. Jak zvukem nástrojů (mj. tar, judy harp, rámový buben) tak harmoniemi a rytmy zavánějící předním i dálným východem (dají se v tom slyšet i SC3 - Ishraqiyun a starší Grails, i když postupy / pojetí jsou v lecčem jiné). Mohlo by to být kratší, nebo kompozice trochu rozmanitější, ale i tak je to zábavná věc. Viz kotkova recenze (Bandcamp)

V.A. – Between Music and Ritual (01/2021)
- kompilace skladeb současných litevských skladatelů / hudebníků z let 2020-2017 s jedním historickým výletem do roku 1983 – From the Yotvingian Stone od B. Kutavičiuse. Ta vychází z lidové, obřadní hudby – rytmus vyťukávaný kameny (!) a na bubínky, výkřiky v jazyce zaniklého pobaltského kmene, brumle, vrbové píšťalky, citera kanklés, v druhé části i zajímavě propletené hlasy sboru (sutarnités), připomíná to klasický minimalismus (Reich, Pärt), nebo i Dolmen Music od Meredith Monk. Zvláštní, ale příjemná i veselá hudba (Bandcamp). Ovšem složil i lepší kusy (viz. starší desky níže). Za poslech stojí i další skladby na kompilaci - Cinematic (2020) A. Jasenky – ambientní psychedelie na Rhodes piano, Moog aj. synťáky (Soundcloud). The Color of the Water (2017) od J. Janulyté pro komorní orchestr a saxofon(y) - mihotání, přelévání, kontrasty, psychedelie, drone … (Soundcloud). KNUS (2020) J. E. Šedytė a S. Nekrošiuse - nervní musique concrète/experimental cosi s hlasy (Mixcloud) a cca žánrově podobná Designation and Expulsion (2018) od J. Repečkaité (Soundcloud).

Kotek

HIRAKI – Stumble Through The Walls (04/2021)
- srážka cybergrindu, industriálu, noise rocku a (post-)hardcoru sice nemusí vždycky chutnat, ale vlastní ksicht jí neodpářeš. (YouTube)

ELEPHANT9 – Arrival Of The New Elders (02/2021)
- šťavnatá fůze jazzu rocku na Rune Grammofon s pořádnou dávkou psychedelie, jak kdyby se dali dohromady Motorpsycho a Supersilent. (YouTube)

FIRE! – Defeat (02/2021)
- Mats Gustafsson zase trápí saxofon, ale tentokrát bez kytary, ale s rozsáhlejší dechovou sekcí. Místy to má až big band feel. (YouTube)

THE ARMED – Ultrapop (04/2021)
- pátrám v paměti, kdy že jsem to naposledy slyšel takhle extrémní nahrávku, která je v jádru vlastně popový album. Recenze už brzo. (YouTube)

piTRs

ALICE COOPER - Detroit Stories (02/2021)
- hodně barevné až místy trochu rozhárané, o kvalitě ale nepochybujme. Takový jakoby bilanční gulášek všech Cooperových podob, celkově v pohodě.

PARANORM - Empyrean (02/2021)
- tohle není jenom klasicky rubající retro thrash vykrádačka, v beglajtech se přemýšlí a harmonie jsou v rámci možností docela svěží. Jakmile však Markus Hiltunen otevře hubu, spousta snažení padá do kanálu. Vyměnit zpěváka za aspoň průměrně zdatného, zkorigovat stopáž a bude to docela dobré, i když i takových spolků běhá po světě povícero. 

mIZZY

MŮRA – Doom Invocations and Narcotic Rituals (03/2021)
- jen abyste věděli, že to vyšlo. (Bandcamp)

KING GIZZARD & THE LIZARD WIZARD – L.W. (02/2021)
- po thrashmetalovém úletu Infest the Rats' Nest je L.W. návrat k psychedelice. Možná méně šokující album, je to vlastně přímé pokračování loňské desky K.G., ale proč hrát něco jiného než to, co umí nejlépe? See Me je bez nadsázky jeden z nejlepších songů kapely. (Bandcamp)

FURIA – W śnialni (02/2021)
- zajebiscie narkotyki psychodeliczne. (Bandcamp)

LooMis

THE SPLIT – Reminiscences (02/2021)
- na tenhle debut jsem se hodně těšil. Pamatujete si na Split Bearing? Tak The Split jdou dál. Mnohem dál a hlavně není to není tak jednostranně progově orientované. I když to na první poslech svádí, abych tady podruhé jmenoval jistou modlu, větší spojitost tady vidím s daleko zajímavějším projektem, a to OSI. Tohle je deska, která si u mne dost důrazně již teď řekla o letošní český TOP.

EPICA – Omega (02/2021)
- další únorovka. symfo metal předvedený s grácií. Vedle posledních upocených Therion je tohle balzám na uši. 

OBSOLETE - Animate//Isolate (04/2021)
- něco z Marastího promo balíčku. Z těch několika málo tipů, co si občas poslechnu, je tohle to nejlepší. Agresivní thrash metal s odkazy na floridskou scénu a nemělo by uniknout ani/především fanouškům Sadus. Více než povedený debut a pozor na tuhle kapelu, Minneapolis už nejsou jenom After The Burial

LIQUID TENSION EXPERIMENT – LTE3 (04/2021)
- nová deska po 22 letech! Singly na třetí pokračování navnadily tak zpola – zatímco The Passage of Time je skutečnou cestou časem k prvním deskám, Beating The Odds je spíš holdem art rocku 70. let. A v podstatě mezi těmito dvěma póly se pohybuje celá deska. Samozřejmě v každé skladbě dostanete neskutečnou nálož sól. Pro milovníky Dream Theater tohle je povinnost (kdyby jen DT hráli aspoň z poloviny takhle!). Za úlitbami artrockovým létům vidím hlavně Mikea Portnoye, takže obdobně tady lze zmínit i další projekty (The Transatlantic, The Neal Morse Band). Za mne určitě doporučeníhodné a 80% určitě.

MOONSPELL – Hermitage (02/2021)
- další opakovačka z minulého Alba a baví mě to. Vlastně mi to přijde v rámci stylových proměn Portugalců velmi vybalancované a u fanoušků by to mělo bodovat.

brutusáček

GENGHIS TRON - Dream Weapon (03/2021)
- doba přeje návratům, přesto návrat Genghis Tron překvapil a to zejména hudebně. Žádné šílenosti, thranosti a rozbořené pódium se nekoná. GT na nové desce jsou uklidnění a harmoničtí, nejvíc mi to přípomíná Maserati nebo Föllakzoid a podobné space (post-rockové?) namotávačky. Proti disharmonickým výpalům je to obrovská změna a album je o parník nejpřijatelnějším až „uklidnujícím“ počinem, kde není problém dát repeat několikrát za sebou.

EXIMPERITUS – Šahrartu (01/2021)
- Bělorusko plní noviny svojí zatím nedotaženou nesametovou revolucí, ale nemělo by se zapomenout na tyhle blázny s názvem, který nikdo neumí nebo ani nechce přečíst (Eximperituserqethhzebibšiptugakkathšulweliarzaxułum). Kapela vydává u Willowtipu a oproti debutu je jejich bdm víc propracovanější a víc atmo.

SNĚŤ - Mokvání v okovech (03/2021)
- hnus, kanály a death metal. Pražáci konečně dodali plnohodnotný debut poctivé oldschoolové hniloby.

GROSSO GADGETTO & PINK ROOM feat. ODDATEEE – Woke (01/2021)
- díky za tip kolegovi Kotkovi, a přesně jak perex napovídá - dárek pro fanoušky starších Dälek, ale nejedná se o žádnou vykrádačku.

Radek Chlup

PALESKIN - Joy is Temporary, Pain is Constant (03/2021)
- život je někdy na hovno. A pak tady jsou kapely jako Paleskin, které o tom zpívají. Má to hloubku, není to hloupé, trapné ani klišovité. Paleskin, to jsou trapové beaty, ambientní, někdy rytmické kytary a charismatický zpěv. Vykvétá zde lyrická poezie, tolik typická pro post-HC, který z každého tracku dýchá. Tady se nehraje na prudké progresivní zatáčky a kytarové orgasmy. Jde o momentální pocit a minimalistickou atmosféru. Paleskin jsou taková antidepresiva, která nejsou na žánrový předpis, a dát si je může každý. Recka brzičko!

CULT OF LUNA - The Raging River (02/2021)
- tak tady mě pobavily rozhořčené reakce nejmenovaných českých médií. Já s nimi v podstatě souhlasím, leč to nevidím zase tak černě. The Raging River nelze srovnávat s poslední řadovkou A Dawn to Fear. Působí to na mě tak, že jde o recyklované, nevyužité nápady pro zmíněné album. Méně prostoru pro pohlcení, v podstatě se zde opakuje cyklus motivů A Dawn to Fear, ale jalověji. Je to prostě obyčejné. Tedy na poměry Cult of Luna. Ale je to přeci jen EP, které má uzavřít jakousi skladatelskou kapitolu. Cult of Luna neměla za cíl nahrát hudební revoluci, která přetvoří hudební oceán. Proto tak přehnanou kritiku příliš nepobírám. Švédi si splnili dva sny. Pozvali Marka Lanegana, jehož hlas je ke slyšení v skladbě Inside of a Dream. A také vlastní label Red Creek. A jak jsem psal, není to nic, co by zbořilo vesmír. Ale příjemně se to poslouchá. A to mi na doplňkové EP bohatě stačí. 

SOM - Awake (03/ 2021)
- projekt lidí z Junius, Caspian a Constants. Takže pro znalce alternativní post scény absolutně all-star band. SOM hrají takovou obrodu shoegaze/dream popu. Interpret uchopí tento křehký styl z konce 80. let, propůjčí mu trochu groove a energie, tudíž se vlastně dá bavit o jakémsi heavy shoegaze. Pořád ale jde o táhlé, zasněné plochy kytar, éterické vokály a ambientní samply. Ano, dotek Junius i Caspian zde v pozadí bublá. Platí to i o aktuálním EP Awake, které čítá dvě nové skladby, ale také o debutu The Fall z roku 2018. Přesto se nejvíce misky vah naklánějí ke Constants. Což je trochu škoda, ale obě písně Youth//Decay a Awake//Sedate jsou výrazné, plné skvělých motivů. A mají všechno, co má taková dreamy hudba mít. 

GOD IS AN ASTRONAUT - Ghost Tapes #10 (02/2021)
- poslední dvě desky irských God is an Astronaut jsou jako sourozenci s úplně odlišnými povahami. Epitaph, ambientní žal nad ztrátou vzácného života, Ghost Tapes #10, obrovská sluneční bouře. Meditaci vystřídal hluk syrových nástrojů. Přijde mi, že na úkor atmosféry, síla novinky ale spočívá jinde. Ale více v chystané recenzi, kterou snad dotáhnu do konce. 

Kory

GRAND CADAVER – Madness Comes (EP) (02/2021)
- Mikael Stanne (Dark Tranquillity) se obklopil kamarády a nahráli 4skladbove EP v duchu klasického švédského death metalu. Pro příznivce Entombed, Dismember… povinnost. Za mne velice povedená záležitost. (Bandcamp)

WHITE VOID - Ant (03/2021)
- Solefald bez opičího pána. Strhující záležitost, která baví a dlouho ještě bavit bude. Lars Nedland již dávno nemusí nikomu dokazovat, že má talent od boha. Kdo zná jeho tvorbu, sázka na jistotu. (Bandcamp)

TEMPESTARII - Chaos At Feast (12/2020)
- přiznám se, že ruskou scénu v podstatě nesleduji, ale toto je pro mne zatím největší překvapení za letošní rok. Úžasný atmosférický black metal, který by mohl oslovit velké množství potencionálních fanoušků. Zvukově skvěle ošetřeno. Desku každopádně protočim ještě mnohokrát a nemyslím si, že by mne to přestalo bavit. (Bandcamp)

ENFORCED - Kill Grid (03/2021)
- prozatím letos nejlepší thrash metal jízda. Ano všichni jsou zvědaví na nové Exodus (kdo by také ne). Pravověrní kovaní uctívači stylu budou myslím velice potěšeni. Inu, i já jsem potěšen. (Bandcamp)

THE STONE – Kosturnice (03/2021)
- tito Srbové jsou na scéně přes 20 let, ale nějak se mi poslech jejich tvorby vyhýbal. S poslechem nového alba budu muset naposlouchat i starší tvorbu. Skvělý melodický black/death metal s perfektní atmosférou a Honzou Kapákem za bicími. (ImmortalFrostProductions)

Herelson

ALIAS NOONE - Broken Paradigm (02/2021)
- death/doom v retro stylu. (Bandcamp)

HATALOM - Occhiolism (03/2021)
- lehce stravitelná forma melo tech DM, vokál osciluje mezi death a black polohou, kytary pidlikují, stěrače stírají. Je to svěží a baví mě to, takže nelze jinak než vřele doporučit. (Bandcamp)

OBVURT - The Beginning (03/2021)
- Olivier Pinard spolu s Philippem Drouinem a Samuelem Santiagem ukuli to, co Kanada umí nejlépe. Tento začátek má formu EP, což materiálu přidává na údernosti a znovuhratelnosti. (Bandcamp)

OMINOUS RUIN - Amidst Voices That Echo In Stone (02/2021)
- technický BDM, personálně propojen s Inanimate Existence. S bubny zde vypomohl Andrew Baird (Fallujah). (Bandcamp)

THE BEAST OF NOD - Multiversal (03/2021)
- poměrně ambiciozní prog death, který je rozkročený přes několikero stylových škatulek - od corových riffů až po atmosférické klávesové plochy a podkresy. Osloveno bylo na hostování také nemálo zajímavých jmen, např. Marco Pitruzzella, Nick Padovani, Joe Satriani atd. (Bandcamp)

JSt

BALLROGG – Rolling Ball (10/2020)
- moc příjemnej jazzíček, takoví střídmější, melancholičtější Jaga Jazzist.

PLANTS – Tapes 2014-2015 (01/2021)
- obří porce ambientu/dronu s velkým velkým citem pro dávkování detailů a rochnění se v matérii zvuku. Nic objevného, ale i tak mě to baví poslouchat opakovaně, což se mi moc často nestává. Jinak asi ideální dávat si to po částech, je to zřejmě spíš kompilace, a tak jsou některé části víc psychedelické, melodické, melancholické... Vlastně jen jeden track mě nějak irituje.

CAÏNA – Take Me Away from All This Death (03/2021)
- nesleduju od Caïny, svého času oblíbeného cíle hejtu trve metel, zdaleka všechno, ale občas to je velmi zábavné. Jako v tomhle případě, kdy se s blackem míchá pořádná dávka klenuté cureovské deprese. Taky tu jsou nějaké jalové synťákové tracky, ale tak od čeho máme možnosti digitálu...

CLAIRE CHASE – Density 2036: Part IV (2016) (12/2020)
- uznávaná flétnistka interpretuje (spolu s dalšími hudebníky včetně např. Roomful of Teeth nebo Tyshawna Soreyho) pět současných skladeb. Najdeme tu vše, co charakterizuje současnou kompozici – elektroniku, atonalitu, která ale není jedinou možností, rozšířené techniky –, ale ve vynikajícím provedení.

ALXNDR LONDON – III Meta (10/2020)
- popové (až soulové, gospelové?) melodie naložené/rozložené v abstraktních zvucích a rytmech. Pěkná, pozoruhodná záležitost.

I N S T I T U T R I C E – Cohortes (01/2021)
- dvojice bubeníků s asijskými nástroji a různými vlastními výtvory. Výsledek je někde mezi frenetickými pavoučími rytmy Eliho Keszlera a hypnotickým gamelanem.

RITUAL EXTRA - In Luthero (12/2020)
- nahrávka kytary, bicích a hlasu v obří cisterně, ve všech třech případech jde ale o velice abstraktní polohu. Křehký, precizní a krásný proud zvuku, místy s hymnickým nádechem. 

MAbH (Mortuus Auris & the Black Hand) – Look Under (03/2021)
- abstrakce, které v nějak připomínají Basinskiho nostalgii, ale jsou mnohem bohatější a nestabilnější. Z šumu se noří úžasné smyčcové a dechové melodie a zase se do něj noří, praskání vinylu se mísí snad s terénními nahrávkami. Hudební a nehudební složky jsou skvěle vyvážené, ve výsledku to je jak poslech rádiového vysílání ze dna oceánu.

DarkXane

ASSASSIN – Holy Terror / The Saga of Nemesis (03/2021)
- po loňském velice povedeném albu Bestia Immundis vydali tihle němečtí thrashoví harcovníci kompilaci svých prvních dvou demáčů Holy Terror a The Saga of Nemesis z roku 1986. Připomínka starých časů a pro jejich milovníky pozvánka na začátek září do Plzně, kde by měli zahrát na Armageddon of Decibels.

AUSSICHTSLOS – Völlig Aussichtslos (03/2021)
- prvotina rakouské nesvaté trojice se nese na typické germánské melodické vlně black metalu, která vás zkrátka buď baví nebo ne. Nevyčnívá, ale neuráží a příjemně plyne.

BATUSHKA – Царю Небесный (EP) (03/2021)
- po loňském srpnovém EP Raskol tady máme dalších necelých třicet minut typické melancholické „báťušky“ ve verzi Bartłomieje Krysiuka.

DRAKKAR – Chaos Lord (03/2021)
- po šesti letech spánku se probudila tahle italská powermetalová partička, která brázdí po epických vlnách již od roku 1995 stejně jako třeba jejich krajané Labyrinth, kteří mně potěšili už letos v lednu. Novinková hymnická nakládačka je teprve šestou kompozicí v historii, takže žádné neřízené kýčovité chrlení dračího ohně se opět nekoná, ale jde o potěšující vyleštěný kvalitní moderní proud našláplé melodiky v rámci žánru nadprůměrné kvality.

EYEHATEGOD – A History of Nomadic Behavior (03/2021)
- američtí sludge doomoví veteráni dali o sobě naposledy vědět ocenění hodným comebackovým eponymním albem v roce 2014, abychom si na jejich šesté album počkali až do letoška. Těžkotonážní riffy, trochu monotónní, ovšem klasika žánru, kterou se ale raději neinspirujte, když vás třeba nasere šéf… Nenávist i nadále tryská!

FUATH – II (03/2021)
- jednočlenný vedlejšák Andy Marshalla ze Saor přichází po debutu v roce 2016 s druhou porcí atmosférického black metalu. Mrazivé harmonie navracející posluchače do devadesátých let severských velikánů. Stojí rozhodně za pozornost a nikoli pouze březnový poslech.

KRALLICE – Demonic Wealth (03/2021)
- pánové na nás tu svou avantgardu nějak chrlí a jsou zpět po půl roce s dalším albem, když loňské srpnové Mass Cathexis zdaleka ne každého zaujalo. Já jsem teda zrovna nijak zvláště neprotestoval, ale na vstřebávání novinky bude potřeba delší doba, a proto se prozatím vyhnu předčasným závěrům, i když zvuk je tedy vskutku mírně řečeno neobvyklý.

LEBENSNACHT – The Realm Beyond (03/2021)
- aktuálně německá dvojice a již šestý výtvor od debutu tohoto uskupení z roku 2013 pod hlavičkou Naturmacht Productions naznačuje na jistý přetlak kvantity. Depresivní výkřiky a pomalejší až střední tempo.

MARE COGNITUM – Solar Paroxysm (03/2021)
- loni mi Kaliforňan Jacob Buczarski udělal radost splitkem se spřízněným řeckým Spectral Lore, abychom letos konečně uvítali samostatné LP, na které jsme čekali od roku 2016. Bez obav se vydejme ve slunečních erupcích po vlnách kosmického black metalu osvědčené kvality, které novinka dostává mírou vrchovatou.

MIDNIGHT ODYSSEY – Biolume Part 2 – The Golden Orb (03/2021)
- Australan Dis Pater po dvou loňských čistě instrumentálních dílech navazuje na poslední „normální“ album z roku 2019 další monumentální odyseou, tentokrát porcí přesahující 100 minut. Jedná se tak o druhou ambientní epickou epizodu plánované trilogie, kterou ovšem je dost problém doposlouchat, pokud zrovna nehraje na pozadí.

MORK – Katedralen (03/2021)
- Thomas Eriksen a jeho pátá studiovka pestrého norského převážně black’n’rollu. Zahostovali si tady za mikrofonem taky Nocturno Culto z Darkthrone a Dolk z Kampfar. Asi zatím nejlepší produkt v historii tohoto one man projektu.

NACHTIG – Der stille Wald (03/2021)
- sólová záležitost z Bavorska na druhém výplodu depresivní melancholické mysli jistého V.V. Utahaná blackmetalová misantropie mně v pozoru neudržela. Jako soundtrack osamělého putování do hloubi lesů může ovšem někomu posloužit.

NAZXUL – Irkalla (03/2021)
- na Australany jsem popravdě v posledních letech pozapomněl a až s novinkou jsem si vybavil příjemné vzpomínky na poslední album Iconoclast z krizového roku 2009, které jsem alespoň měl důvod protočit. Třicet a minuta navrch novinky je ovšem z jinačího blackmetalového těsta. Zastřený chaotický vokál podkresluje osobitou zlovolnou atmosféru, která již nestaví na orchestrální epice severského střihu předchozího alba. Povedené procitnutí.

PRIMITAI – Violence of the Skies (03/2021)
- Angličané se na svém šestém albu nesou na vlně tradičního maidenovského a judasovského heavy metalu. Progresivní tendence se prolínají celou stopáží a bouřlivá melodická dobrodružství nenechávají nikoho na pochybách, co návykového se tady drhne. Na sedmém tracku si také zasóloval Paul Quinn ze Saxon.

SAXON – Inspirations (03/2021)
- po skvělé poslední desce Thunderbolt z roku 2018 tady máme desku s jedenácti covery převážně rockových klasiků. O příčině jejího samostatné vydání můžeme spekulovat, ale pestrá heavymetalová diskografie by bez jejího vzniku dozajista neutrpěla.

SARKRISTA – Sworn to Profound Heresy (03/2021)
- třetí studiovka německých blasfemiků prezentuje satanský black metal se silnou melodikou táhnoucí posluchače do země tisíců jezer. Tohle baví hodně stejně jako předchozí alba.

VALOSTA VARJOON – Das Flammenmeer (03/2021)
- germánský mladík V. V. stojící za projektem Nachtig tvoří v tomto případě duet s kytary ovládajícím souputníkem, který vyslal druhou desku vcelku průměrného minimalistického melodického black metalu.

WARRIOR PATH – The Mad King (03/2021)
- pohodový power metálek řecké provenience z roku 2019 (tedy nově s Danem Heimanem známého ze švédských Lost Horizon za mikrofonem) na druhém albu nepřináší žádné inovace, ale dostanete solidní porcičku dobře odvedené fantaskní epické melodiky.

Kafe

REFORE - Built To Nothing (03/2021)
- debutní deska mladých valašských thrasherů, kteří mají našlápnuto k tomu, aby se stali jedněmi z tahounů tuzemského žánrového undergroundu. Nemám rád, když se ug kapely přirovnávají k největším hvězdám, protože jde o naprosto jiný svět, ale při poslechu novinky Refore se můžete dostat do raných let Kreator.

HELLCRASH - Krvcifix Invertör (02/2021)
- zatuchlý sklep, basa s lahváči, vesty s nášivkami, starý kazeťák uprostřed místnosti a okolo něj partička old school chlapíků, kteří nejsou mistry svých nástrojů, ale mají ohromnou chuť se bavit a hrát to, co mají nejraději - archaický speed thrash metal. Tohle je parádní výlet do 80. let, kdy si nikdo nehrál na žádné škatulkování a chtěl hrát co nejrychleji a nejzběsileji.

ANGELUS APATRIDA - Angelus Apatrida (02/2021)
- stačí se na stupnici posunout o půl tónu a rázem dostanete úplně jiné album, i když si i po dvaceti letech zachováváte vlastní ksicht. Během lockdownu asi tito Španělé doma poslouchali pořád dokola Panteru, protože drtící energie v jejím podání z eponymní novinky doslova sálá. Angelus Apatrida umí být pestří a zajímaví na každém albu, nedrží se žánrových klišé. A klobouk dolů, i po 21 letech pořád stejná sestava bez jediné změny.

VARMIA - Bal Lada (04/2021)
- folkblackový žánr není naprosto vůbec mým šálkem kávy, ale čas od času se vám prostě stane, že vás totálně nadchne nějaké album mimo váš běžný záběr. To se mi stalo právě při poslechu této polské partičky. Nejrůznější lidové nástroje sesbírané na polském venkově se do této hudby perfektně hodí a výsledek je hodně zajímavý a pestrý.

bizzaro

INTONATE – Severed Within (04/2021)
- Intonate nebudete znát. Jsou z Montrealu a jejich death metal v blackened feelu i špinavějším zvuku nese progresivní cítění. No vydali Willowtip Records, zajímavá nahrávka.

ELBE – Eschatalogy (11/2020)
- doomgaze! Debut Elbe se poslouchal suprově, takže mě první vstup do Eschatalogy doomíkem lehce zarazil. Ale smísení post-rocku s metalem je boží. Zatěžkanost doomu a lehkost p-r jde skvěle dohromady, takže i když muzika sedí na zadku, netáhne dozadu, je hloubavá a přitom hravá a baví čím dál víc. Doomgaze!

NANGA PARBAT - Downfall And Torment (03/2021)
- NP jsou z Itálie a jejich progresivní death metal mi nečekaně přivodil dostatek příjemných chvil. Vlivy snad Amorphis, snad Opeth, snad Cynic, do toho nějaká orchestrace a bicí Giulio Galati (Nero di Marte, Hideous Divinity).

KRYPTIK MUTATION – Pulled From the Pit (05/2021)
- smíchejte Suffo a Malevolent a máte docela jasnou představu, co KM hrají. Našlapaný dm US střihu.

KJELD – Ôfstân (03/2021)
- náhodný poslech tohoto holandského blackoše mě zaujal a udržel až do konce desky. Dobrý zvuk, dobře napsané songy, zajímavé melodie i atmosféry v tempu. A dokonce i Grishnackh vyplaval.

MINDWORK – Cortex (01/2021)
- návratový Epčko je bezva. Mindwork se na něm při zachování postupů z Eterea lehce vrací k hudbě z debutu Into the Swirl. Každý milovník klidnějšího tech deathu povinně!

MOAAN EXIS - Necessary Violences (11/2020)
- dunivá a do kotle bušící elektrárna. Digital hardcore a feel zlejch NIN a nasranýho Munkebyho, trošku 3teeth. Dejte si minimálně druhou Alone Together a jde se rozvolňovat!

 
 

 

AddSatan

TOC – Indoor (09/2020)
- free/avant-jazz, kraut/noise rock, post-rock, improvizace, místy je to příjemně vyjeté, s mimozemsky zmutovaným zvukem kytary a klávesových nástrojů, ale zároveň i slušně hypnotické. Titulní věc a některá další místa se blíží rozbitosti starších Supersilent, nebo taky Sightings, jindy třeba Elephant9, taková In the Middle zase správně krautrockově šlape atd. Na klávesové nástroje tu hraje Jérémie Ternoy (ex-Magma). Dobré to je. (Bandcamp)

IRREVERSIBLE ENTANGLEMENTS – Who Sent You? (03/2020)
- jazz, který se (hlavně zpočátku) nezdá nijak zvláštní, jak něco cca z přelomu 50. – 60. let (nebo i Sun Ra ze 70's), tu více, tu méně free a psychedelie/šamanismu, ale je to i nějak lehce modernější / aktualizované / jiné, má to švih a taky vokál Camae Ayewa (Moor Mother, Zonal), jejíž hlas a přednes (recitace/deklamace) mi dost sedí. „The pope must be drunk!“ (Bandcamp)

ELEPHANT9 – Psychedelic Backfire I (2019)
- živák (s velmi kvalitním zvukem) norského jazz/rock/fusion tria, kde hraje Ståle Storløkken (Hammondky, Fender Rhodes, synťáky), bubeník Torstein Lofthus a baskytarista Nikolai Hængsle. Poslouchám to občasně už asi rok, většinou dám jen tak 2-3 skladby a stačí, ale v poslední době mi to do nálady sedlo trochu víc. Nejzábavnější jsou na tom našláplé a vynalézavé bicí (mj. občas i dvoukopáky), nebo i baskytara, Storløkkenovi to někdy utíká ke zbytečnému „keyboard hero“ sólování, ale i jeho hra je většinou celkem fajn. Místy solidní psychedelie.

KoMaRa – s/t (2015)
- Kollar, Mastelloto, Raineri. Kytara, baskytara, bicí, perkuse, trubka, elektronika, spousta efektů, někdy i zechovaný vokál. Prog-rock/jazz někde mezi Norskem (AarsetMolværHenriksen) a King Crimson (nejvíc asi THRAK). Kompozice i jam/experimenty. Vzory jsou tam slyšet dost, ale je tu i špetka vlastního pohledu/posunu jinam. Převážně se mi to líbí, mj. zvukově. (Bandcamp)

AKSAK MABOUL -&nbspUn Peu de l'Âme des Bandits (2017/1980)
- avant-prog/rio, na téhle desce se podíleli mj. i členové Henry Cow (Frith, Cutler), Univers Zero (Berckmans). Přibližně první polovina je spíše veselejší, hravější (trochu à la starší Art Zoyd, nebo i Faust), je tu i vliv krautrocku, tango, předovýchodní hudba, punk (vzpomněl jsem si na Už Jsme Doma) atd. Nejdelší Cinema (Knokke) je pochmurnější a bližší těm UZ. Po tomhle albu skončili, před 6 lety zase začali hrát (takový lehce divný retro-pop, ten mě ale nebere) a Banditi vyšli v reedici. (Bandcamp)

BRONIUS KUTAVIČIUS – Last Pagan Rites / Epitaphium Temporum Pereunti (2001/1978)
- skrze kompilaci (viz. výše) jsem se dostal i k dalším oratoriím (dle všeho) významného litevského skladatele a jeho tvorba mě dost příjemně překvapila. V Last Pagan Rites je také hodně znát lidová hudba, ale působí vážněji než Yotvingian Stones, víc posvátně. Pastýřské trouby, varhany a další nástroje, ale především kánonické, polyfonní, sborové zpěvy jsou tu až uhrančivé a (nejspíš i) vzhledem k té inspiraci v litevské tradici to působí celkem osobitě a svérázně, jak harmonicky, tak rytmicky a i tím jazykem samozřejmě. (BandcampE. T. P. je ještě vážnější, dramatičtější a (částečně) pochmurnější, mj. mě zaujal kontrast harmoničtějšího sboru s disharmoniemi orchestru ve 2., nebo polyrytmy ve 4. části. (Soundcloud)

piTRs

DURAN DURAN - Rio (1982)
- když se dělal dobrej pop. A bassmajstr John Taylor jako bonus. 

SODOM - Tapping the Vein (1992)
- pokropení živou vodou po tom loňském větráku.

brutusáček

HATE ETERNAL – vše
- 666

ENTOMBED – Left Hand Path (1990)
- RIP LG Petrov

LEPROUS – Coal / The Congregation
- prostě nejlepší desky Leprous.

DEMIMONDE – Cygnus Oddyssey  (2016)
- ostudný, ale nosič nemám, říkal jsem, že si ho koupím na koncertě, což asi… asi tak, takže až pojedu kolem Bizzara, každopádně to maká pořád, Dark Matter!

ARCTURUS – Sham Mirrors (2002)
- tak když člověk začne s Demimonde, tak se chce vydat dál do kosmu.

Radek Chlup

GHOSTLY KISSES – Never Let Me Go (2020)
- Margaux Sauvé je kanadská skladatelka a zpěvačka, která se ve své tvorbě pohybuje na pomezí dream popu a downtempa. Jak jinak popsat tvorbu tohoto talentu než jako poetický sen. Citlivé piáno, kytarová křehkost, jemně pulsující beaty. Tohle všechno tu je, ale Ghostly Kisses je hlavně o hlase. Křehkém, citlivém hlase. 

VAUDLOW - Vaudlow (2019)
- post-rockový objev roku? Vždyť nejsme ani v jeho půlce a kdo ví, na co ještě mé sluchovody narazí. Upřímně však pochybuji, že mě něco odčaruje tak, jako se to povedlo americkým Vaudlow. Jako kdyby Plini začali hrát post-rock, tak na mě projekt Joshe Parra (bicí) a Matta Boltona (kytara, produkce) působí. Kolik epična dokážou vytvořit dva lidé moje hlava nebere. Asi bych to popsal slovy jednoho komentujícího na YouTube pod skladbou  Blue Desolate . Vaudlow, to je jako kdyby hardcore kapela začala hrát klasickou hudbu. 

DRIFTLESS - Still (2017)
- trio z Minneapolis hraje post-rock a pořád jim kape mléko z brady. EP Still vyšlo v roce 2017, minulý rok kapela vypustila svůj debut The Greatest Need. Nejedná se o tolik významný objev jako v případě Vaudlow, mám výhrady k až přílišné žánrové svázanosti, nízké odvaze experimentovat a zvuku (bicí, špatně), ale na druhou stranu, silné kytarové emoce a místy epická atmosféra, pro tohle mám prostě slabost. Věřím, že tady přijde velký posun. 

TIDES - Tides (2019)
- mladá post-HC krev ze Singapuru. Místo znějí jako fúze dream popu a post-hardcorové energie. Někoho by mohl vyloženě srát příliš vypjatý zpěv :-D Zvykl jsem si a nakonec mě i celkem bere. Každopádně já hlavně rád „surfuji“ na takto masivních, snových kytarách. To je něco! 

LONESOME – To Myself, from Myself (2019)
- škoda promrhaného potenciálu. Lonesome na svém debutním počinu (pouze EP) naznačili svůj talent v neotřelém komponování. Zvláště pak první dvě písně To Myself a Rember. Čistý zpěv se postupně mění v uřvaný, přičemž tvoří nosnou melodii, která se opakuje a rozvíjí až do písně druhé. Připomíná tak práci kytary, kdy je jeden motiv rozbalován po určitou dobu a tvoří identitu kompozice. Škoda zvuku, který kreativní nápady kapely činí těžké ke zpracování. A to zejména díky zahuhlanosti, plochosti a přílišné ostrosti bicích a právě vokálů. Tento kontrast negativních vlivů by pro příště chtělo vychytat. 

JSt

NEW AGE STEPPERS – s/t (1981)
- tak trochu all-star kombo lidí z britské post-punkové scény kolem dubové legendy Adriana Sherwooda. Songy jsou někdy víc post-punk, někdy víc dub a několik z nich jsou parádní hitovky, které překračují klišé obou žánrů. Jinak třeba v Radial Drill je celkem slyšet, proč Sherwooda uctívá Kevin Martin.

MARION COUSIN & KAUMWALD – Tu rabo par'abanico (05/2020)
- trochu mě překvapuje, že jsem to sem nedal: středomořský folk proložený (netaneční) elektronikou, moc pěkná věc.

33EMYBW – Dong 2 (04/2019)
- 33EMYBW je jedna z mála skutečně talentovaných osobností postklubového proudu, tohle album jsem ale zazdil a teď mě hodně chytlo. Klasické rozlámané, synkopované beaty totiž v tomhle případě doprovázejí deformované vokály, které vytvářejí efekt kyborgských kostelních sborů (nebo tak něco), což je radost poslouchat.  

bizzaro

SLIFT – Ummon (02/2020)
- psychedelic / space / garage rock whatever, docela slušnej odlet z Francie.

Vložit komentář

AddSatan - 15.04.21 11:50:26
Plants – Tapes 2014-2015 - hodně příjemná a vlastně poměrně rozmanitá psychedelie, ten ambient/drone místy mutuje až do drone folku, psych rock/post-punku, noise apod., tak akorát hypnóza / vývoj / změny, ten syrovej lo-fi zvuk mi tu sedí ... jsem si to nejdřív pustil jen tak k práci, ale dost se na tom zasekávám a nic nedělám :), jedu to po částech už 3 dny. Claire Chase jsem nedávno dával nějaký jiný album z těch 4 co vyšly koncem roku, zkoušel jsem pak i tohle, některý věci se mi líbí víc (zvláště hlubší polohy), některý míň. MAbH (Mortuus Auris & the Black Hand) - taky fajn, zvláště v propojení s těma field recordings v Islanders a End of the Island, ale mám tam někdy podobný problém jako s Basinskim, že ty motivy/zvuky a práce s nima pro mě nejsou až tak uhrančivý, aby mě bavilo tolik opakování.
paet - 14.04.21 12:05:04
na Intonate som cakal, vcera sa to objavilo na Invisible Oranges a velka spokojnost....to bude chciet asi original.... ;)
bizzaro - 13.04.21 21:52:57
Smrt Petrova jsem dosud nezaznamenal. Tak se asi definitivně uchlastal...
https://www.marastmusic.com/Novinky/Zemrel-Lars-Goran-Petrov
kotek - 13.04.21 20:23:14
Tentokrát docela úroda, ballrogg me bavi hodne, Toc taky, a i ta Komara se docela da. Dik za tipy, byl jsem trochu na suchu...
brutusáček - 13.04.21 19:48:12
Smrt Petrova jsem dosud nezaznamenal. Tak se asi definitivně uchlastal...
"He was diagnosed in 2020 with cancer of the bile duct (also called cholangiocarcinoma), which is extremely rare"
onDRajs - 13.04.21 18:58:35
Smrt Petrova jsem dosud nezaznamenal. Tak se asi definitivně uchlastal...

Zkus tohle